2010

Informační bulletin Občanské demokratické strany

Je čas zvednout hlavu Ohlédnutí za ideovou konferencí str. 5–8

2 / 2010

strana 4

Poplatky zachraňují tisíce životů str. 12–13

AKTUÁLNĚ

Řešení ODS pro pracovní místa

ODS zahájila prezentaci ekonomické části svého programu tématem vytváření nových pracovních míst. Jednotlivé body, na jejichž formulaci se podíleli i členové Ekonomické skupiny odborníků (ESO), zahrnují konkrétní formy motivace pro zaměstnavatele i lidi hledající práci. Prosazení těchto návrhů by mohlo přinést vytvoření až 170 tisíc pracovních míst během roku. O zhodnocení této části programu jsme požádali šéfa kampaně Ivana Langera, ekonomy Jiřího Schwarze a Martina Kocourka.

sazovat jednotlivé návrhy a nápady pro střednědobý program odpovídající volebnímu období tak, aby do sebe zapadaly. Oproti sociálním demokratům máme výhodu také v tom, že jsme získali ke spolupráci ekonomické odborníky, kteří jsou schopni naše návrhy diskutovat a korigovat a zároveň přinášet vlastní podněty. Nic takového sociální demokraté rozhodně nemají, dokonce si troufám říct, že v současné době by se žádný skutečný ekonomický expert pod jejich postupy nepodepsal. Zjednodušeně lze říci, že naše ekonomické úsilí směřuje do dvou základních oblastí. Tou první je reakce na dopady současné krize. Máme k dispozici konkrétní opatření ke zvýšení zaměstnanosti tak, aby v roce 2014 klesla na pět procent, tedy na úroveň z roku 2008. Druhou oblastí je ozdravění veřejných financí s cílem dosáhnout tříprocentního HDP, což je zároveň naplnění maastrichtského

Ivan Langer, předseda volebního štábu Kampaň probíhá přesně podle zvolené strategie, je aktivní, nikoli reaktivní. Je rozdělena na dvě části. Tou první je takzvaně zahřívací etapa, kdy v průběhu čtyř týdnů představíme základní pilíře ekonomického programu. Na to bezprostředně naváže prezentace programu jako celku a zahájení horké kampaně. Jsem přesvědčen, že Jiří Paroubek nám hodně pomohl, protože přiměl spoustu lidí k velké ostražitosti vůči tomu, co by nám ČSSD do budoucna nachystala. Tato zvýšená ostražitost podle mě vytváří vhodnou atmosféru, do níž náš program může úspěšně zapadnout.

Martin Kocourek,

2

ekonomický expert ODS Rozdíl mezi tvorbou programu ODS a ČSSD je v tom, že ODS si v první řadě ověřila, odkud a kam chce v konkrétní perspektivě směřovat, jakých parametrů a jaké kvality života hodlá dosáhnout. To bylo určeno v rámci Vize 2020. Nyní je pro nás mnohem jednodušší si do této vize konkretizované do čtrnácti oblastí do-

kritéria. Spojíme-li efekt obou těchto veličin, tak bychom se v roce 2014 mohli reálně vrátit ke čtyřprocentnímu růstu HDP. To vše máme spočítáno a doloženo, zatímco sociální demokracie není prokazatelně schopna předložit voličům jakékoli věrohodné číslo.

Jiří Schwarz, ekonom ODS představila body, které vyvíjejí tlak na odstraňování zbytečných bariér na trhu práce, což by samo o sobě mělo přinést faktor flexibility. Právě to je předpokladem hospodářského vzestupu. Je třeba si uvědomit, že všechny ekonomicky úspěšné země mají takový trh práce, na němž lze rychle a pružně reagovat i na změny na ostatních trzích, to znamená na vývoj ekonomického cyklu. Právě tyto státy mají zároveň dlouhodobě nejnižší míru nezaměstnanosti. Zdánlivě se to jeví

jako paradox, protože zmíněný důraz na flexibilitu až tak dalece nechrání současná pracovní místa, ale bohatě to kompenzuje vytvářením nových. A to je velice důležité právě v krizových obdobích, jakým procházíme nyní. Kdykoli totiž krize odezní, neznamená to automaticky návrat k dřívějším mechanizmům, protože eko-

nomická atmosféra je už jiná a nelze do ní úspěšně aplikovat původní zakonzervované ekonomické struktury. To by naopak vytvářelo podmínky pro vznik další krize, přinášelo riziko, že lidé budou nabízet produkty nebo služby, po nichž není reálná poptávka. O to víc je potěšující, že v prezentovaném programu ODS není ani jediný bod, který by podlamoval pružnost na trhu práce. Všechna navrhovaná opatření ji podporují a zároveň nezvyšují tlaky a pnutí ve fiskální politice. To znamená, že návrhy ODS by během následujícího volebního období neměly negativní dopady na rozpočet, neprohlubovaly deficit, ale naopak ho pomáhaly snižovat už ve druhém roce volebního období. Vytváření nových pracovních míst zvýší výnosy daně z příjmu, odvody za zdravotní a sociální pojištění. To vše bude opora pro zdravý vývoj veřejných financí a lepší vyhlídky nás všech. Naopak úmysly Jiřího Paroubka a jeho kolegů by měly okamžité negativní dopady na fiskální politiku. –red–

OBSAH

Z obsahu

Vážení čtenáři,

Je čas zvednout hlavu Mirek Topolánek Našemu soupeři, který nemá žádný pozitivní program, jsme zúžili prostor pro negativní propagandu. Nenechte se zastrašit oranžovou záplavou. strana 4

Ohlédnutí za ideovou konferencí Ve zkratce připomínáme úryvky z některých vystoupení a vyjádření účastníků brněnského setkání nad projektem Vize 2020. Své názory prezentují jak představitelé ODS, tak nestraničtí odborníci. strana 5–8

Byl to odvážný a smysluplný projekt rozhovor s ředitelem Občanského institutu R. Jochem „Vystoupení měla úroveň a směřovala k udržování a podpoře konzervativně liberálních hodnot,“ komentoval Ideovou konferenci ODS Roman Joch. strana 9

Poplatky zachraňují tisíce životů David Havlíček Představitelé levice tvrdí, že poplatky u lékaře zatěžují sociálně slabé a nejsou solidární. Ve skutečnosti by bez nich dnes chybělo pojišťovnám zhruba 20 miliard Kč, chyběly by prostředky na léčbu těžce nemocných, čekací doby by byly neúnosné, lidé by museli hledat lékaře, kteří ještě nepřekročili limity…

strana 12–13

Moje ODS otvírá nové možnosti rozhovor s manažerem hlavní kanceláře ODS J. Kočím Web Moje ODS obsahuje údaje o členské základně, interní složka je přístupná všem členům. strana 14–15

Ženy a politika: nejen kvóty jsou řešení Jiří Kozák V současné krizi politické kultury je větší angažování žen jednou z šancí pro zlepšení. Proto CEVRO zahájilo rozsáhlý projekt s názvem Ženy a politika. strana 19

Popletený Shakespeare a předstižení husité Jindřich Marek Zasloužené připomenutí hrdinství a útrap československých legionářů. Jejich návrat z Ruska byl nesmírně obtížný. Pro část z nich byla vysvobozením až velká námořní operace z Vladivostoku o objemu 36 lodních transportů. strana 22–25 2/2010 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel: 234 707 160, 161, 164 E-mail: [email protected], http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 18. 3. 2010 Inzerci přijímá: E-mail: [email protected]

pokud jste zaznamenali výstupy teplické programové konference sociálních demokratů, jste bezesporu zděšeni smrští populismu, lží, planých slibů. Pokud jste ho nezaznamenali, vězte, že zděšení je na místě. Podle toho, co ČSSD zamýšlí, by se děti mohly učit abecedu. A jako Arogance, B jako Barbarství, C jako Cesta do pekel, D jako Devalvace (nejen měny, ale i hodnot), E jako Euforie z (snad předčasného) očekávání vítězství a vlády, F jako Farma (míněna Orwellova Farma zvířat)… Je poměrně snadné takto pokračovat písmeno po písmenu, dokonce i ta zdánlivě obtížná na jakékoli asociace se v tomto případě nabízejí. Třeba X jako Xenofobie, protože – byť pod racionalitě vzdornou vrstvou zdánlivé péče o kohokoli – je zřetelná tendence dovést k bídě nebo na pokraj bídy maximum občanů i stát jako takový. Abeceda končí Z, což skýtá celou řadu pomůcek: Z jako Zadlužování, jako Zbídačování, Zaostávání, Zpupnost, Zkorumpovanost, Zkáza, Zoufalství… Problémem v této abecedě je snad jedině ypsilon. Žádné české slovo na něj nezačíná. Ale to asi bude jedno. ČSSD ve své bezbřehé snaze zalíbit se za každou cenu každému včetně školáků (i budoucí volič je volič) ypsilon zruší a ve všech slovech se bude psát měkké i. Toť jen detail, ale spíše je na místě se obávat, že budou zcela zrušeny některé předměty jako celek. Vždyť historie by mohla vést k tomu, že by mladé generaci došlo, nakolik se obdobně plytký populismus, jaký prezentuje ČSSD, nikdy v dějinách neosvědčil. O matematice nemluvě, ta určitě z českých škol zmizí. Proč riskovat, že si někdo dokáže spočítat, kolik by nás rádoby spásonosné plány sociální demokracie stály. Zeměpis je také na odpis – blízké i vzdálené země, jejichž recepty jsou podobné těm paroubkovskysobotkovským, rozhodně nevedly a nevedou k ekonomické prosperitě, natož k zachování nebo obnově základních svobod. Shrnuto, kampaň ČSSD je děsivá a ještě děsivější je představa, že bude úspěšná. Což se tak možná dosud leckomu jevilo. Ale doufejme, že zahájení kampaně ODS postavené na racionálních pilířích a splnitelných plánech osloví všechny, kteří jsou ochotni rozlišovat měkké a tvrdé i/y, jsou schopni se poučit z historie, znají alespoň elementární matematiku… Hlavně doufejme, že budoucí abeceda se nebude učit podle paroubkovců. Že A bude znamenat Argumentace (racionální), Atraktivita (opodstatněná), B – Budoucnost (perspektivní), C – Cesta (k úspěchu)… a na konci Z jako Zlepšení, Zisk, Záchrana, Zastavení dopadů krize… Vaše redakce

3

SLOVO PŘEDSEDY

Je čas zvednout hlavu Mirek Topolánek

V

4

olby můžeme vyhrát. Kdo říká, že ne, pak je buď defétista a je třeba mu dodat odvahy, nebo vůbec vyhrát nechce – a pak by měl z ODS odejít. Naše střízlivé průzkumy ukazují, že šance jsou vyrovnané. My jsme přitom zahájili kampaň v pravý čas. Našemu soupeři, který nemá žádný pozitivní program, jsme zúžili prostor pro negativní propagandu. Už měsíce lže do prázdna a těžko nás ještě něčím překvapí. Snad jen mírou demagogie, populismu a hrubosti. Naopak naše správně načasovaná a provázaná kampaň pro něj bude velice nepříjemným překvapením. Nenechte se mást a zastrašit oranžovou billboardovou záplavou. To není znak síly, ale slabosti. To je bod pro nás. Sociální demokraté vsadili na stejný model masivního vymývání mozků jako v roce 2006. Ale krize mezitím odhalila absurdní lživost jejich slibů. Tváří v tvář řecké katastrofě je pokrytectví jejich politiky čím dál zřejmější. Lidé už jim neuvěří to, co jim věřili před čtyřmi roky, či ještě v roce 2008. Naše kampaň může být daleko skromnější a přesto účinnější. Dobrovolně a spontánně se do ní zapojují tisíce lidí. Je potřeba, abyste se zapojili i vy všichni. Je potřeba, aby z vás všich-

ni cítili vůli po vítězství. Já jsem využil čas, kdy socialisté polepovali republiku svými chvástavými billboardy, abych jezdil po regionech a mluvil s lidmi. Oni nám věří, oni chtějí, abychom byli více vidět. I na základě těchto rozhovorů pevně věřím v naše vítězství a udělám pro ně opět naprosto vše. Jestli si ale někdo myslí, že vše bude sledovat opodál a zapojí se až do komunální kampaně, ať opravdu raději odejde. Volby se přece vyhrávají pro-

to, abychom prosadili náš program. Ne proto, aby se někdo dostal k výhodné zakázce. Navíc – pokud vinou vlastní laxnosti tyto volby prohrajeme, budeme stát opodál hodně dlouho. Socani se svezou na vítězné vlně až do komunálních voleb. Navíc s pomocí komunistů a ministra vnitra Peciny provedou důkladné čistky na všech úrovních. My ale neprohrajeme. Ne, když si budeme věřit a když nepodlehneme těm, kteří se na prohru ve skutečnosti těší. Náš soupeř nemá nárok vyhrát s programem, který znamená bankrot a dlouhé fronty na pracáku. Za ČSSD také vznikly velké vládní korupční aféry, za které naši soupeři stále odmítají převzít odpovědnost a snaží se je vší silou zamést pod koberec. Připomínejme to lidem a zároveň ukažme, že my jsme jiní. Že my umíme z vlastních selhání vyvodit důsledky. Vysoké dluhy, vysoké daně, vysoká nezaměstnanost, velký prostor pro korupci. To je skutečná tvář politiky ČSSD a nezakryje to ani sto tisíc billboardů. Naši zemi čeká příliš složitá doba, aby si mohla dovolit levicovou vládu. My víme, že bez svobody a odpovědnosti není prosperity. Zvedněme hlavu a řekněme to hodně nahlas i občanům. Kdy jindy už by nás měli vyslyšet než dnes?

VIZE 2020

Ohlédnutí za ideovou konferencí

Média sice věnovala nedávné Ideové konferenci ODS v Brně menší pozornost, než by si zasloužila, nicméně stojí za to si ji připomenout alespoň prostřednictvím fotek a krátkých úryvků z některých vystoupení a našich rozhovorů s účastníky. Samozřejmě podstatnější nyní bude usilovat o to, aby se dařilo uskutečňovat cíle, na nichž se shodli zástupci ODS i nezávislí přizvaní odborníci. Mirek Topolánek, předseda ODS Tón politiky vždy udává ten nejbezohlednější, nejvíce neomalený, nejvíce populistický a demagogický hráč. Podle něj se nastavují a kalibrují mediální tlampače, on určuje takzvanou normu. Nebo přinejmenším vychyluje váhy politického průměru na špatnou stranu. Křiklavá lež se prodá v médiích daleko lépe než střízlivá pravda. Je to možná smutné, ale svým způsobem logické a já se nad tím zde nehodlám pohoršovat. Pouze to konstatuji. Věci jsou navíc takové, jaké se zdají být, a ne takové, jaké ve skutečnosti jsou…. …Ten, kdo chce tomu všemu čelit, především musí vsadit na odpovědnost. Odpovědnost státníka, který dělá, co je potřebné a nutné. Ne pouze to, co je populární. Odpovědný státník neříká to, co lidé chtějí slyšet, ale to, co je pravda. Možná tím nesklidí mnoho aktuálního potlesku, ale budoucnost mu dá za pravdu.

VIZE 2020

Pavel Drobil, zastupitel Moravskoslezského kraje Sám stát často nerespektuje vlastní zákony a měří jiným metrem úředníkovi než soukromníkovi. Levicová většina v Parlamentu pak s chutí suspenduje jak soudní, tak exekutivní moc a bere na sebe právo rozhodnout v konkrétních sporech sama. Přesně v duchu Cromwellova výroku: Zasedá-li parlament, není si nikdo jist majetkem, ani životem. Má toto být naše budoucnost: nefungující právo závislé na politické moci? Ne, toto není naše VIZE! A co tedy je naše VIZE 2020? … Naší vizí je snižování byrokracie. Naší vizí je zjednodušování daní. Naší vizí je podpora exportu a rovnoprávná pomoc malým a středním firmám a živnostníkům. Naší vizí je zefektivňování veřejné správy. Naší vizí je lepší a rychlejší fungování justice. Naší vizí je důraz na vzdělání, výzkum a vývoj. Naší vizí je zajištění bezpečných, stabilních a levných zdrojů energie. Naší vizí jsou zdravé veřejné finance a budoucnost bez dluhů. Ale budoucnost mu dá za pravdu. Alexandr Vondra, senátor Musíme si neustále připomínat, že bezpečnost není samozřejmost. Díky členství v Severoatlantické alianci máme komfort nejvyšších bezpečnostních garancí v celé naši historii. O tyto garance ale musíme pečovat. Nic na světě není zadarmo. Jistě – naší spojenci neočekávají, že budeme hrát stejnou roli jako velmoci. Právem ale očekávají, že v akcích, na nichž se dohodneme, nebudeme sedět s rukama na klíně. Není možné jen těžit z výhod a nenést žádná rizika. Platí, že naši spojenci se k nám budou chovat stejně, jako my se chováme k nim. Prostě a jednoduše – musíme být spolehliví. Není možné zásadně měnit naše závazky vůči spojencům nebo utíkat z Afghánistánu podle toho, jak se ráno Jiří Paroubek probudí nebo jaký průzkum veřejného mínění si zrovna přečte, nebo dokonce zaplatí. Stejně tak nesmíme podceňovat důležitost naší energetické bezpečnosti a nezodpovědným rozhodováním učinit z naší země hračku v cizích rukou. S Ruskem musíme a chceme racionálně spolupracovat, ale zároveň chceme a musíme zabránit tomu, aby nás nesvéprávná politika naší levice znovu dostala do pozice podřízeného vazala. Michal Mejstřík, ekonom Pokud si chceme zachovat důvěru obyvatel i investorů, musíme se opřít o co možná vyrovnané rozpočty, rozumný růst podpořený konkurenceschopností. Máme-li se spolehnout pouze na zvýšení konkurenceschopnosti, kde zatím podle všech zahraničních žebříčků nevycházíme nejlépe, zbývá nám mnoho práce na straně zefektivnění státu, zachování dobrých podmínek pro rozvoj soukromého podnikání, pro vznik inovací vzdělání…

Martin Kocourek, ekonomický expert ODS České republice prokazatelně chybí jasně formulovaná dlouhodobá strategie a zásady zdravého rozpočtového hospodaření. ODS proto usiluje o diskusi nad tématem rozpočtové kázně a odpovědnosti, neboť je přesvědčena, že zásady, nástroje a mechanismy rozpočtové kázně a odpovědnosti musí být v našem právním řádu pevně ukotveny tak, aby nepodléhaly zejména neodpovědným a účelovým předvolebním slibům… Legislativní rámec by měl mít sílu ústavního zákona, jak to koneckonců doporučuje i ekonomická teorie veřejné volby, reprezentovaná nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Jamesem Buchananem.

Ivan Langer, místopředseda ODS Žijeme dvacet let ve svobodné společnosti. To neznamená, že svoboda je samozřejmost. Opak je pravdou. Svobodu lze těžko získat, ale snadno ztratit. Ani dvacet let po pádu komunismu neztratila obrana svobody nic ze své aktuálnosti. Dnes a denně se setkáváme nejen s pokusy, ale i s praktickými příklady omezování svobody. Drtivá většina zákonů přijímaných Parlamentem není ničím jiným než růstem moci veřejného práva nad právem soukromým. Drtivá většina zákonů nepřináší nic jiného než omezení svobody. Petr Nečas, místopředseda ODS My máme odvahu sdělit našim spoluobčanům, kterým je 40 a méně, že pokud se nadále budou spoléhat pouze na státem organizovaný průběžný důchodový systém, riskují svou penzi v chudobě. My chceme zajistit občanům důstojné stáří i za 20 nebo 30 let, neřkuli za těch 10 podle VIZE 2020. A tady musíme opět říci, není možné nadále vystačit pouze se státem organizovaným průběžným systémem. Do důchodového systému musí zkrátka přijít více soukromých prostředků, a to na ryze individuální a dobrovolné bázi. Musí se do budoucna snížit ona extrémní závislost českých penzistů na státem organizovaném průběžném pilíři.

Ivo Strejček, europoslanec Poprvé v historii České republiky představuje nějaká strana své programové cíle nejen na nejbližší období a pro nadcházející volby, ale je schopna veřejnosti a voličům nabídnout i dlouhodobé cíle. VIZE 2020 obsahuje to, co je třeba udělat hned, aby občané a český stát přečkali ekonomickou krizi s minimálními ztrátami na kvalitě života a zároveň jsme neriskovali extrémní zadlužení státu a – nedej bože – jeho bankrot. Zároveň je to poprvé, kdy se někdo odvážil vypracovat ve spolupráci se špičkovými odborníky základ programových cílů nejen pro nadcházející volby, ale na více než dvě volební období. Ohledně tématu boje proti korupci, kde jsem byl gestorem, zůstává ODS u základních pravidel, které prosazuje už dlouho. To znamená, že v první řadě je třeba omezovat byrokracii. Každé zbytečné razítko, úřad instituce vytváří prostor pro korupci. Zároveň je nutné, aby u všech veřejných zakázek byla na internetu zveřejněna jasná pravidla, kritéria a výsledky. To je cesta, kterou občanští demokraté vždy razili.

Jan Procházka, ekonom Politici mají částečnou provozní slepotu, nedokáží se podívat za hranice aktuálního dění. Je to logické, a velice často nás proto zahrnují jen krátkodobými závěry, jejichž působnost nepřekročí volební období, a právě proto je tak cenné, že tento počin – VIZE 2020 – jde mnohem dále. Nelze řídit firmu, respektive stát čtyři roky stylem, dokud to jde, tak to jde, a pak si těsně před volbami zase říct nějakým hezky formulovaným ekonomickým úplatkem, třeba 13. důchodem, o další periodu. Tohle rozhodně nepřináší nikomu užitek… Nestačí pouze zvyšovat podíl investic do vědy na celkovém HDP. Je třeba také stanovit kvalitní prorůstové podmínky – atraktivně nízké, ale přitom přiměřené daně, které se nebudou každý rok měnit, všeobecnou podporu všech forem inovací, a zejména pružný zákoník práce, který nevydírá zaměstnavatele ani neožebračuje jejich zaměstnance.

VIZE 2020 Marek Benda, poslanec Shodli jsme se mimo jiné na potřebě posílit prezidentský systém. Prezident sice v Čechách tradičně požívá vážnost a úctu, ale reálné a legislativně podložené pravomoci musí být silnější zejména vzhledem k situaci, jaká nastala zhruba před rokem, kdy so-ciální demokraté svrhli vládu a ani oni sami nevěděli, jak dál situaci řešit. Dalším cílem je prosadit finanční ústavu. Návrh zákona o rozpočtové kázni je sice úkolem ekonomů, ale právní sekce mu musí dát konkrétní legislativní podobu. Poměrně vášnivá diskuse se vedla ohledně změny volebního systému. Podstatou je především omezení vlivu komunistů, ale i většina původně zanícených zastánců si nyní uvědomuje, že žádný volební systém není jednoznačnou obranou proti tomuto fenoménu. Takže o posílení většinových principů volebního systému určitě budeme dál diskutovat, ale není to aktuálně na pořadu dne. Rudolf Haňka, profesor na univerzitě v Cambridge Zúčastnil jsem se konference v Plzni, kde jsem vyslechl řadu podnětů, které určitě dávají, pokud budou realizovány, českému vzdělávacímu systému správný směr. Osobně považuji mimo jiné za velmi důležité zavedení finanční spoluúčasti vysokoškolských studentů. Je potřeba vyvrátit dosti rozšířenou pověru, že studium na vysoké škole je zadarmo. Ve skutečnosti by si lidé měli uvědomit, že pokud rodiče stoprocentně „dotují“ své studující dítě, tak je to stojí kolem čtvrt milionu ročně. A vezměme si rodinu se třemi dětmi, kde by pak náklady vyrostly na tři čtvrtě milionu korun. To už si rozhodně nemůže dovolit každý. Samozřejmě, část nákladů platí stát, ale to je zhruba polovina. Dnes je v České republice zvykem, že vysokoškoláci zároveň pracují, vydělávají si sami. S tím já ale zásadně nesouhlasím. Pokud se má jednat o kvalitní studium, musí škola studenta plně vytížit a on se musí plně studiu věnovat. Jinak univerzity nemohou produkovat skutečně konkurenceschopné odborníky. Takže já bych velmi doporučoval systém, jaký se nám postupně podařilo prosadit v Británii. To znamená zavést finanční spoluúčast a zároveň možnost půjček, které se splácejí po absolvování vysoké školy. Tím se otevírá možnost studovat i těm, jejichž sociální zázemí by jim jinak vysokoškolské studium neumožnilo.

ROZHOVOR

Byl to odvážný a smysluplný projekt, říká o Vizi 2020 Roman Joch, ředitel Občanského institutu Mezi hosty na konferencích Vize 2020 byla řada špičkových odborníků včetně těch, kteří nejsou členy žádné politické strany, ale zastávají konzervativně liberální hodnoty. Mezi ně patří i ředitel Občanského institutu Roman Joch. Jeho příspěvky se týkaly především ochrany svobod a soukromí, částečně se vyjádřil i k tématu boje proti korupci a předpokladům budování tolerantní společnosti. Požádali jsme ho o názor na projekt Vize 2020 jako celek i na některá konkrétnější témata. Byl to projekt odvážný, rozumný a smysluplný, určitě to nebylo jen prázdné gesto. Účastnil jsem se tří krajských konferencí i té závěrečné a obsah byl pro mě velmi potěšující: Vystoupení měla úroveň a skutečně směřovala k udržování a podpoře konzervativně liberálních hodnot. Myslím, že jedině na nich může stát svobodná společnost svobodných jedinců. Možná je škoda, že výsledek neměl větší dopad na veřejnost, že byl předmětem diskuse spíše jen uvnitř ODS. Pokud by se podařilo s těmito myšlenkami více seznámit veřejnost, přinejmenším u části voličů by to našlo odezvu a bylo ku prospěchu nás všech. Co byste označil za klíčové principy v oblasti obrany svobod, kterým byla na jednotlivých setkáních věnována značná pozornost? Na první pražské konferenci se jednalo hlavně o aspektu zahraničně politickém a vystoupila tu celá řada renomovaných řečníků, například Luboš Dobrovský, Jiří Schneider z Pražského institutu bezpečnostních studií, Tomáš Pojar… Za zásadní problém v souvislosti se zahraničně politickou bezpečností bych označil Rusko a postoj nejen náš, ale přinejmenším celé Evropy k této expanzivní velmoci. Je pochopitelné, že většina států musí v zájmu svých ekonomických cílů udržovat s Rusy komerční vztahy a oni jsou si toho velmi dobře vědomi. Ale v zásadních otázkách by proti nim měla stát jednotná fronta, která jediná je schopna udržet jejich vliv v takových mezích, aby zbytek Evropy nebyl výrazně ohrožen. V tomto ohledu razí ODS rozumnou linii.

Konkrétně například oceňuji, že většina ODS, byť není ani v nejmenším federalistická, prosazovala i v energetické politice jednotnou strategii, to znamená strategii proti riziku ruského vydírání. Dalším hojně diskutovaným bodem je účast na zahraničních misích… I tady s postojem ODS plně souhlasím. O to víc je naopak třeba odsoudit ostudnou aféru, kdy sociální demokraté odmítli ve Sněmovně odhlasovat uvolnění peněz na misi v Afghánistánu. Handrkovat se o takovou věc, která by měla vyjadřovat samozřejmost naší sounáležitosti s NATO a s jejími ideály, je potupné pro náš obraz v civilizovaném světě. Lze definovat nějakou jasnou cestu, pokud mluvíme o boji s korupcí? Tahle otázka velmi úzce souvisí s takzvanými vnitřními svobodami, tedy takovými, na které by měli mít nárok občané uvnitř státu. Pokud se totiž nepodaří budovat skutečně právní stát, pokud možno malý a efektivní s co nejmenší mírou přerozdělování, tak bude dál bujet byrokracie, korupce i omezování osobních svobod. Například ve skandinávských zemích je korupce všeobecně považována za něco ohavného, zatímco v Česku jakoby to byla normální součást života. To má dopad i na zahraniční zakázky a naši pověst ve světě, kde se samozřejmě ví, nakolik lze v té či oné zemi očekávat seriózní přístup a nakolik hrozí korupce. V rámci sekce Tolerantní společnost se mluvilo i o přístupu k menšinám. Jste například pro takzvanou pozitivní diskriminaci? Ne, vůči všem by měl být uplatňován rovný přístup. Absolutně neuznávám žádná kolektivní práva, žádná omezení ani privilegia na základě rasy, barvy pleti a podobně, žádné kvóty pro ženy. A zároveň tolerance je vzájemnou záležitostí – nelze tolerovat ty, kteří netolerují ostatní. Konsensus musí být oboustranný, založený na oboustranném respektu. V USA pozitivní diskriminace přinesla výsledky. Navíc existují lidé, kteří mají objektivně horší podmínky a za podmínek příznivějších by měli šanci ve společnosti uspět… Zpočátku, kdy bylo nutné se razantně postavit proti vyčleňování valné části

černošského obyvatelstva, efekt přinesla. Dneska ale její pozůstatky škodí jak této menšině, tak zbytku společnosti: Ostatní nevraživě pohlížejí na ty, kteří jsou v jejich očích zvýhodňováni, a příslušníci menšiny si nemohou být jisti, zda uspěli díky pozitivní diskriminaci a jsou jejím produktem, nebo jsou skutečně dobří, konkurenceschopní, a tudíž zda mohou mít i zdravé sebevědomí a zdravý vztah ke svému okolí. Jistě je správné vytvářet systém, jak podporovat adresně ty, kteří jsou sociálně nebo jinak znevýhodnění, ale opakuji, nikoli na základě příslušnosti k nějaké skupině. ODS i představitelé Občanského institutu razí názor, že zásah státu má být co nejmenší, což ale naráží na představu části občanů, kteří očekávají od státu velkorysou pomoc, tedy mocný stát. Jak lze proti této představě argumentovat? Stát, který je natolik mocný, aby mohl ve velkém dávat, je také předurčen k tomu ve velkém brát. Ať už na daních, nebo na úkor soukromí a svobod občanů. Stát je v podstatě nástroj a záleží na tom, jak ho kdo dokáže používat. Dávná moudrost praví, že je jako oheň – je velmi užitečný, dokud ho máte pod kontrolou, ale jakmile se rozroste, přináší zkázu. –red–

9

ZDRAVOTNICTVÍ

Předseda vlády Topolánek se 1.února 2008 zúčastnil slavnostního otevření nového neurochirurgického pavilonu Ústřední vojenské nemocnice.

Nejlepší obranou je útok Marek Šnajdr

V

10

poslední době to vypadá, jako by ODS nic za dobu svého vládnutí nedokázala a jako by byla strůjcem všech nepravostí, které se v české politice v uplynulých měsících a letech objevily. Vinu za tento stav si do určité míry neseme sami, protože jsme se nechali svými politickými konkurenty, a částečně i médii, postavit do role otloukánka, který místo aby prodával své úspěchy, zalezl do ulity a nechává do sebe kopat. Vláda vedená ODS nebyla neúspěšná, ba naopak – byla to jedna z nejlepších vlád, které zde od roku 1989 existovaly. Kroky vlády Mirka Topolánka byly správné a nemá cenu sypat si za ně popel na hlavu, popř. dělat, že se nestaly. Je třeba s touto defenzivní rolí skončit. Nestyďme se za to, co jsme v uplynulých letech dokázali, zvedněme hlavu a pojďme se bránit. Nestyďme se za zřetelné úspěchy, ani za kroky, které se z krátkodobého hlediska zdají být nepopulárními, protože jsem pevně přesvědčen o tom, že jsou potřebné, správné a budoucnost je po právu ocení.

Jedním z témat, na kterém se ČSSD pokusí vyprofilovat a vyhrát volby, je problematika zdravotnictví. Největší chybou by bylo, kdybychom se v předvolební kampani tvářili, že tato oblast veřejného života neexistuje, že není naší prioritou a že jsme de facto za tento resort od roku 2006 nezodpovídali. A protože cítím od některých svých spolustraníků a kolegů snahu tuto „strategii“ prosazovat, apeluji dvakrát silně! Jen bychom uvolnili bitevní pole socialistům s jejich nesmyslnými a ve značné míře i v realitě nebezpečnými a nerealizovatelnými plány. Předkládejme voličům naše úspěchy a konkrétní řešení, co dál s naším zdravotnictvím, nebraňme se, bojujme, útočme na socialisty, protože je dobře známo, že „nejlepší obranou je útok“. Možná se mě budete ptát, jestli máme čím útočit, co obhajovat? Co vláda, v níž byla ODS zastoupena, dokázala v oblasti zdravotnictví? Věřte, nebylo toho málo. Po deseti letech zadlužování máme zdravotnictví plně

finančně stabilizované a díky cíleně vytvořeným rezervám zatím lidé ve zdravotnictví nijak nepocítili dopad již druhý rok trvající hospodářské krize. Finanční stabilizace systému tedy prospěla především pacientům, neboť pojišťovny zatím kvůli krizi nemusely drasticky omezovat objem péče, naopak rozsah péče, a tedy její dostupnost pro občany se stále zvyšuje. Na zdravotní péči se vynakládá více prostředků než kdy předtím, přičemž růst prostředků z fondů zdravotních pojišťoven je rychlejší než růst ekonomiky jako celku. V souvislosti s krizí je zajímavé se podívat i na čísla Českého statistického úřadu ohledně mezd ve zdravotnictví. V kategorii „zdravotnictví a sociální služby“ došlo k nadprůměrným nárůstům a zaměstnanců ve zdravotnictví se nijak nedotklo propouštění, což je v příkrém rozporu s ostatními segmenty naší ekonomiky, kde propouštění a stagnace mezd je běžnou věcí. Je to jasný důkaz, že poctivost, nepopulismus, schopnost odolat pokušení utratit všechno se vyplácí,

Reforma se osvědčila V rámci reformních kroků ve zdravotnictví jsme však nezapomněli ani na sociální aspekt, o čemž se v těchto dnech mohou přesvědčit statisíce pojištěnců, kteří překročili limit a nyní jim pojišťovny vracejí jejich prostředky zpátky. Navíc není sporu o tom, že regulační poplatky skutečně nejsou jen „taháním peněz z kapes lidí“, ale že skutečně regulují. Přesvědčit se o tom může každý díky veřejně dostupné analýze ÚZISu, která jasně konstatuje, že v některých kategoriích se nadbytečnou poptávku podařilo omezit o desítky procent. Ke zlepšení stavu českého zdravotnictví přispěl i náš koncept koncentrace specializované péče a její modernizace. Onkologická, traumatologická, kardiologická a brzy i centra léčby akutních mozkových příhod dnes poskytují péči nejvyšší kvality právě díky tomu, že se nám podařilo potřebné prostředky shromáždit „pod jednu střechu“. Nelze zapomínat ani na to,

že takto organizovaná pracoviště mají i daleko snazší přístup k dotacím z EU, v jejichž čerpání jsme byli neuvěřitelně úspěšní a pro české zdravotnictví jsme jich na roky 2007–2013 zajistili 20 miliard a již jsme stihli vyčerpat a na investice použít 4 miliard Kč. Podařilo se nám uvést v život i dva důležité programy prevence, celonárodní screening kolorektálního karcinomu a cervikální screening. Prevence závažných onemocnění totiž nejenže šetří peníze, které by v případě pozdního zachycení choroby pojišťovny vynaložily na léčbu, ale především zamezí mnoha zbytečným osobním tragédiím. Dokázali jsme toho při správě zdravotnictví mnoho, zachránili jsme a zkvalitnili životy desetitisíců našich spoluobčanů, nestyďme se proto za naše úspěchy a pojďme je sebevědomě prodat.

Vyhlídky do budoucna Jako antipopulistická strana se ovšem nebojme ani pojmenovávání přetrvávajících problémů a zejména nezbytných úkolů pro blízkou budoucnost. Nesmíme zavírat oči před problémem stárnutí obyvatelstva a jako socialisti se tvářit, že problém neexistuje. Za našeho působení na ministerstvu byl vypracován model odhadující vývoj výdajů, který hovoří jasnou řečí. Rychle nám klesá počet lidí, kteří do systému platí pojištění, a naopak roste počet těch, na jejichž kvalitní péči a zajištěné stáří musíme a chceme vynakládat dostatečné prostředky. Tato trojčlenka bez odvahy k reformě nevydrží dlouho. Výsledkem bude sociální

otřes. Proto musíme i do budoucna formulovat naši politiku se zřetelem k dlouhodobým trendům tak, abychom nepřipustili ani snižování kvality péče, ani rozklad státních financí. A možná se mě budete ptát, zda máme čím na socialisty a neokomunisty útočit? I zde prosím věřte, máme. Přece ani za 4 roky nelze zapomenout, v jak tristním stavu bylo zdravotnictví po 8 letech socialistické vlády. Dluhy, kam se podíváš, špičková péče na limity a jen pro vyvolené jako za dob soudruhů ze Sanopsu, likvidace soukromého zdravotnictví, zanedbané a podinvestované nemocnice, korupce v lécích taková, že s námi zahájila Evropská komise arbitráž, pacient bez důstojných práv a na posledním místě zájmu konejšen iluzí o bezplatnosti. Zapomněli jsme? Zapomněli voliči? Pojďme jim to důrazně připomenout. Není to však všechno. Socialisté se stále tváří jako opoziční strana, minimálně ve zdravotnictví to však není pravda. Již rok a půl vládnou ve všech krajích, neboli zodpovídají za krajské zdravotnictví. Naslibovali toho hodně. A co zatím dokázali? Krajské nemocnice se topí v dluzích, mzdy zdravotníků stagnují, investic do lepší péče a vstřícnějšího prostředí je jako šafránu, všude jsou personální čistky odborníků členy ČSSD. Jedním slovem fiasko. Pokud budeme faktičtí, sebevědomí, aktivní, tvrdí i konstruktivní a nenecháme si vnutit povrchní diskuzi o „třicetikoruně“, nemusíme se volebního tématu zdravotnictví obávat. autor je náměstek ministryně zdravotnictví

ČSSD lže ohledně investic ve fakultních nemocnicích 5 mld.

3 939 998 000 Kč ČSSD

12 216 266 000 Kč ODS

4 mld.

3 mld.

2 mld.

1 mld. Pramen: MZ

profitují z ní všichni, pacienti i zdravotníci. Za snad nejzásadnější úspěch považuji nahrazení falešné socialistické paralenové solidarity skutečnou solidaritou zdravých s nemocnými. ČSSD ve své kampani nepřestává omílat zdravotnické poplatky, ale co už nezmiňuje, je bezprecedentní nárůst kvality péče a neuvěřitelný nárůst počtu léčených pacientů v oblasti léčby závažných onemocnění. Poprvé v historii mají naši občané k dispozici léčbu na stejné úrovni, jako je poskytována ve starých zemích EU. Prostředky ušetřené regulací uvolnily ruce zdravotním pojišťovnám k tomu, aby mohly hradit lepší, a tudíž i dražší péči všem, kdo ji skutečně potřebují. Toto je skutečná solidarita, toto je skutečný obsah zdravotnické politiky. Tyto snahy naopak socialisté sabotují svými nesystémovými zásahy v krajích. Spočítal už někdo, kolik lepších léků a přístrojů mohlo být zakoupeno za miliardy, které jdou na administrativně zmatené a protiprávní proplácení poplatků v krajských nemocnicích? Kolik úředníků muselo být zaměstnáno jen proto, aby socialisté mohli poškodit spousty soukromých lékáren a vystavit stát žalobám ze strany soukromých subjektů na nekalou konkurenci?

0

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010 předpoklad

11

ZDRAVOTNICTVÍ

Poplatky zachraňují tisíce životů David Havlíček

V

Česku platí již dva roky systém zdravotnických poplatků. I přesto, že se tento systém osvědčil a byl zmírněn pro sociálně citlivé skupiny (děti a důchodce), tak je stále terčem populistických levicových útoků. Socialisté a komunisté neustále opakují, že poplatky zatěžují sociálně slabé a že nejsou solidární. Kde bychom ale dnes bez poplatků byli? Zdravotním pojišťovnám by dnes chybělo asi 20 miliard korun a byly by opět nastaveny limity poskytované péče jako v období vlády socialistického ministra Davida Ratha. Lidé by tak museli zase chodit od ordinace k ordinaci a hledat lékaře, který ještě limity nepřekročil. Finanční prostředky by chyběly na drahá vyšetření a operace. Čekací listiny by nabyly hrozivých rozměrů, ale rozhodně bychom na nich nenašli ty „milionáře“, kteří podle Jiřího Paroubka na poplatcích vydělávají. Ti by byli touto dobou na nějaké rakouské klinice, kde by nemuseli čekat. Tohle je ta solidarita, kterou si socialisté a komunisté představují?

Poplatky nemají alternativu

12

Zárukou dostupnosti zdravotní péče jsou právě zdravotnické poplatky. Bez nich by se péče opět zneužívala, v ordinacích by byly dlouhé fronty a zdra-

votní stav obyvatel by se kvůli nedostatku potřebné péče zhoršoval. Nezapomeňme také na to, že spolu s poplatky byly zavedené limity úhrady, které ochránily zejména chronicky nemocné. Dříve nebylo výjimkou, že takoví lidé platili za léky desetitisíce korun, dnes je to maximálně 5000 Kč ročně, a pokud jde o důchodce či děti dokonce jen polovinu. Sociálně slabí neplatí poplatky vůbec. Právě úprava, která přinesla snížení limitu úhrady pro sociálně citlivé skupiny, způsobila, že tohoto limitu dosáhlo několikrát více lidí. V roce 2008 spadlo do tohoto ochranného limitu necelých 18 tisíc lidí, loni to již bylo

KOLIK STOJÍ LÉČBA ROČNĚ roztroušená skleróza 350 000 Kč rakovina 1 500 000 Kč transplantace orgánu 2 000 000 Kč přes 200 tisíc lidí (finální data budou zveřejněna na konci března). Zároveň se ale příliš nesnížil výběr z poplatků. Podle prozatímních dat to vypadá, že se opět na poplatcích vybere přibližně 5 miliard korun. Nesmíme také zapomínat na to, že systém zdravotnických poplatků přináší úspory na zbytné péči přibližně ve stejné míře, jako se vybere na poplatcích.

CO ŘEKL O POPLATCÍCH ÚSTAVNÍ SOUD „Zákonem zavedené poplatky regulují přístup k zdravotní péči hrazené z veřejného pojištění, čímž zamezují jejímu nadužívání; to v důsledcích zvyšuje procento pravděpodobnosti, že se zdravotnická péče dostane opravdu těm skutečně nemocným.“

Největší problém poplatků: chaos Lidé si také čím dál více uvědomují, že 30 korun na poplatcích zachraňuje ročně tisíce životů v superspecializovaných centrech, která jsou z poplatků financována. Co jim vadí v oblasti zdravotnických poplatků, je chaotická politika proplácení poplatků ze strany krajů. Některé kraje proplácí poplatky zpětně, některé na základě darovací smlouvy platí za občany přímo, některé kraje využívají prohlášení, některé využívají dlužní listinu vystavenou na vrub kraje, některé kraje využívají dokonce trojstranné dohody o zaplacení regulačních poplatků. Populismus také něco stojí. Za poplatky zaplatily kraje za loňský rok

478 milionů korun. Tyto prostředky dnes chybějí například na opravy silnic či na rekonstrukce škol. Nehledě na to, že řada krajů podle názoru právníků při proplácení poplatků porušuje zákon. Socialističtí hejtmani nicméně využívají toho, že ministr vnitra Martin Pecina figuruje na jejich kandidátní listině. To je jediný důvod, proč ministerstvo s kraji ještě nezahájilo správní řízení. Například zákon o veřejném zdravotním pojištění jasně stanovuje, že poplatek má hradit pojištěnec, případně jeho zákonný zástupce, a nikoliv kraj. Proplácením poplatků se totiž eliminuje jeho regulační funkce, a jeho platbou tak nedochází k omezování nadužívání lékařské péče. Proplácení poplatků ze strany krajů navíc není solidární – jsou poskytovány bez dalšího všem pojištěncům bez rozdílu jejich sociální, příjmové a zdravotní situace. Naopak diskriminují osoby, které nemají přístup do krajských zařízení například z důvodu vzdálenosti. V některých krajích neproplácí poplatky ani obyvatelům z jiných krajů. Krajské úhrady mohou také vést k tomu, že řada lidí překročí ochranný limit, aniž by zaplatili jedinou korunu. Poté jim pojišťovna ještě zaplatí částku překračující tento limit. Tím dojde k dalšímu neúčelnému a nepředpokládanému vynakládání veřejných prostředků v rozporu se smyslem regulačních poplatků. autor je pracovník analytické sekce ODS

Meziroční úspory vlivem regulačních poplatků (mil. Kč)

-15% -19%

-21% -28% -31%

návštěvy ambulantních -36% specialistů návštěvy ambulantních v lůžkových lékařská služba zařízeních první pomoci specialistů

počet položek

počet receptů

počet balení

Kolik utratily kraje za poplatky (mil. Kč) Středočeský Jihočeský Jihomoravský Vysočina Ústecký Královéhradecký Pardubický Olomoucký Moravskoslezský Liberecký Karlovarský Zlínský Plzeňský

80 67 50 47,5 42 40 34 32,1 23,9 22 16,2 14,7 9

CO „PŘINESLO“ PROPLÁCENÍ POPLATKŮ V KRAJÍCH 1. Nevybírání regulačních poplatků JE PROTIZÁKONNÉ. 2. Proplácení poplatků OMEZUJE REGULAČNÍ FUNKCI. 3. V systému PANUJE CHAOS. Situace se liší kraj od kraje, i když ČSSD tvrdila, že bude systém všude stejný. 4. Proplácení poplatků vyvolalo POPLATKOVOU TURISTIKU. Lidé jezdí na druhý konec města, aby ušetřili. 5. V případě překročení ochranného limitu dostane občan peníze v podstatě DVAKRÁT. 6. Opatření výrazně zvýšilo ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽ v lékárnách a nemocnicích. 7. Krajské opatření nabouralo KONKURENČNÍ PROSTŘEDÍ LÉKÁREN. 8. Odpouštění poplatků v některých lékárnách paradoxně způsobilo ZDRAŽENÍ LÉKŮ, a to zejména v případě léků pro důchodce. Naproti tomu zavedení regulačních poplatků řadu léků (i při zohlednění doplatku) zlevnilo díky systému odpočtu. 9. V lékárnách se tvoří DLOUHÉ FRONTY, lidé jsou podráždění. Pokud navíc vyzvedávají léky pro své příbuzné, musí vyplňovat nejen darovací smlouvu, ale mít k dispozici i plnou moc. 10. Nevybírání poplatků stálo krajské rozpočty NECELOU PŮL MILIARDU KORUN. Dodatečné náklady na administraci stojí krajské úřady minimálně další desítky milionů korun.

13

MOJE ODS

Musíme o sobě vědět Za posledních několik měsíců jsme se uvnitř ODS posunuli k moderní politické straně 21. století. Zkracujeme vzdálenosti mezi sebou, komunikujeme rychleji a dokážeme zjistit některé nešvary uvnitř strany. Tyto pozitivní změny média často přehlížejí. Novináři si nevšímají toho, že dokážeme rychle řešit vlastní problémy, vypořádat se se selháním jednotlivců nebo zabránit účelovému člen-

ství v ODS. Ke zjišťování nárůstu členů a ke vzájemné komunikaci začínáme využívat novou sociální síť Moje ODS. ODS vytvořila ojedinělý virtuální prostor, do kterého může vstoupit všech 34 tisíc členů a aktivovat si svůj účet. Po vzoru facebooku chceme sdílet co nejvíc informací o dění ve straně, umožnit vnitrostranickou diskusi a propojit členy ze všech koutů republiky. Ve vy-

Mirek Topolánek užívání moderních prostředků tak budeme jedničkou mezi českými politickými stranami. I tento nástroj by nás měl sblížit, abychom pracovali společně a mohli se co nejvíce zapojit do předvolebního dění. Věřím, že Moje ODS bude pro nás všechny užitečným nástrojem i prostředkem, který nám pomůže k tomuto i příštím volebním vítězstvím.

http://moje.ods.cz

■ Moje ODS je intranet občanské demokratické strany. ■ Udržujte svůj členský profil v ODS stále aktuální. ■ Diskutujte se svými spolustraníky. ■ Poznejte lépe své kolegy v rámci profilu vašeho místního sdružení. ■ Moje ODS – moderní způsob evidence členské základny. ■ Získejte přehled o platbách a historii vašeho členského profilu. ■ Nástroje pro předsedy místních sdružení pro efektivní řízení MS. ■ On-line přihláška do strany a sledování průběhu přijímaní nového člena. Pro aktivaci vašeho členského profilu kontaktujte svého oblastního manažera. HOTLINE, TEL: 234707195, E-MAIL: [email protected], SKYPE: MojeODS Intranet MojeODS spravuje a vytváří Hlavní kancelář ODS.

14

Moje ODS otvírá pro členy mnoho nových možností, říká Jan Kočí Prostředí internetu je v dnešní době jednou z nejprogresivnějších oblastí. Nabízí stále více možností pro vlastní prezentaci, komunikaci s veřejností i přenos informací. „Všechny tyto nové dimenze internetu jsou využitelné i pro politickou stranu a je třeba jejich rozvoj reflektovat,“ říká Jan Kočí, hlavní manažer ODS. Prezentace ODS na internetu nezahrnuje již pouze základní informační web s webem zpravodajským. ODS dnes má svůj TV kanál na Youtube, hojně využívá možností, které jí nabízejí sociální sítě (Facebook, Twitter), otevřela vlastní e-shop. Tou nejaktuálnější novinkou, která přináší mnoho výhod především pro členy ODS, je projekt Moje ODS, inspirovaný právě existencí moderních sociálních sítí. Co přesně se za tímto sympatickým pojmem skrývá, jsme se zeptali právě hlavního manažera ODS, Jana Kočího. Co si tedy lze pod názvem Moje ODS představit? Web Moje ODS je virtuální prostor, který zahrnuje dvě části – veřejnou a interní. Veřejná část tohoto webu je přístupná všem, kteří adresu moje.ods.cz zadají do svého internetového prohlížeče. Obsahuje základní údaje o členské základně ODS a je především místem, kde se mohou zaregistrovat noví zájemci o členství v ODS. Důležitější je pak interní prostor tohoto webu. Do něj mají přístup pouze členové ODS, a to na základě jejich přihlašovacích údajů. Jakým způsobem se do interní části webu členové mohou dostat? Každý člen má v této části webu Moje ODS svůj osobní profil. Ten si aktivuje pomocí přihlašovacích údajů, které obdrží formou sms či e-mailu na požádání od svého oblastního manažera. Prostřednictvím těchto údajů – přihlašovací login a heslo, jež si může dle libosti změnit – se pak přihlásí vždy, když bude chtít do svého profilu vstoupit.

Jaké konkrétní možnosti se členům ODS v tomto prostoru nabízejí? Tento profil obsahuje různé údaje jako například adresa, e-mailové a telefonní spojení, fotografie, přehled funkcí v rámci ODS a další, z nichž některé jsou viditelné pouze jemu, jiné i ostatním členům. Vedle členů zde mají své profily také různé stranické orgány jako například místní sdružení, oblastní sněm, oblastní rada atd. Prostřednictvím svého profilu pak může každý z členů komunikovat s ostatními členy, vyhledávat jejich zveřejněné údaje, procházet profily svých příslušných orgánů, diskutovat v jejich fórech či v celostranickém fóru. Ve svém profilu má každý zároveň přehled o historii svých členských příspěvků, může si nastavit, jakou formou chce být informován, zda chce dostávat například Listy ODS, ale také sms, e-maily či Novinky ODS. Chápu-li to správně, Moje ODS je tedy rozsáhlým zdrojem informací pro každého ze členů ODS a zároveň je to prostor, který otvírá nové možnosti v komunikaci v rámci ODS? Přesně tak. Cílem je, aby komunikace v rámci ODS byla všestranná. Chceme, aby se členové ODS mezi sebou mohli více poznávat nejen ve svých sdruženích, ale i napříč stranou. Na Moje ODS jsou, zcela v souladu s vnitřní strukturou ODS, členové rozděleni dle svých místních sdružení, kde spolu mohou komunikovat. Zároveň mohou ale diskutovat i s ostatními členy strany, zasílat jim zprávy či si pouze dohledat například jejich e-mail a kontaktovat je. Moje ODS umožňuje také přímou komunikaci s jednotlivými představiteli ODS a může z velké míry zajistit tolik potřebnou zpětnou vazbu od členské základny. Mimoto v budoucnu poskytne každému členovi i kompletní informační servis – nalezne zde různé interní zprávy, aktuality či kalendář plánovaných akcí. Říkáte „v budoucnu“, znamená to tedy, že Moje ODS je na začátku svého rozvoje? Moje ODS je, dovolím si tvrdit, poměrně ambiciózní projekt s velkým

potenciálem dalšího rozvoje. Naším cílem je, aby se stal jakýmsi „facebookem pro členy ODS“. V dalších fázích by zde tedy členové mohli nalézt i archiv různých důležitých dokumentů, jako jsou například usnesení a zápisy jejich příslušných orgánů či rozhodnutí smírčího výboru. Zároveň by sem mohli své příspěvky, například různé fotogalerie, poznámky nebo blogy vkládat sami členové. Celý systém by pak měl fungovat tak, aby každý dokument byl dostupný pouze tomu, kdo má oprávnění k jejich prohlížení. Moje ODS jistě přinese mnoho nových možností pro členy ODS. Přináší ale také nějaké změny či pozitivní efekt pro řízení strany a její administrativní zázemí? Jednoznačně ano. Moje ODS de facto nahrazuje dosud využívaný software pro management členské základny známý pod názvem eLiška a zároveň také intranet, který byl do současnosti využíván pouze manažery a zaměstnanci strany. Moje ODS tak bude novým, flexibilnějším a jednodušším nástrojem pro řízení členské základny, evidenci členů a členských příspěvků a nově také zájemců o členství. Systém bude například sledovat průběh procesu přijímání každého nového člena. Výrazným způsobem tak napomůže zabránění nešvarů, s nimiž jsme se v posledních letech často setkávali, jako byly například problémy s přijímáním či nepřijímáním nových členů. Měl by se ale také stát nástrojem pro kontrolu dodržování Stanov ODS, které jsou často v rámci ODS vykládány různým způsobem. –red–

NAŠI POLITICI V CIVILU

Osud Pavla Sušického předurčila okupace v roce 1968

16

Nebýt okupace v roce 1968, zřejmě by se osud Pavla Sušického ubíral zcela jiným směrem. Nestudoval by medicínu, nestal by se špičkovým očním lékařem, pravděpodobně by nevstoupil do politiky. Možná by byl skvělým novinářem nebo hudebním kritikem, eventuálně k tomu vedl nějaký klub nebo divadlo. Nástup normalizace však způsobil, že: si uvědomil, jak by asi vypadalo studium žurnalistiky, natož pak novinářská práce v době tvrdé normalizace; hudební kluby provozující „imperialisticky zkaženou a zvrácenou hudbu“, z nichž jeden už před maturitou provozoval, byly zakázány; začínalo být jasné, že většina humanitně zaměřených oborů začíná nabízet místo skutečné odbornosti jen fragmenty vzdělání, navíc prosáklého marxismem-leninismem. A tak se vydal na lékařskou dráhu.

obával. Moje medicínská dráha začala kvůli tomu, že doba po roce 1968 a 1969 nijak nepřála možnostem studovat to, co jsem chtěl,“ vysvětluje Pavel Sušický. Navíc měl strýce, který byl zarytý „antibolševik“ a oblíbenému synovci patřičně rázně a přesvědčivě vysvětlil, že zejména novinařina momentálně neskýtá prostor pro svobodné prezentování objektivní reality, natož vlastních názorů. Takže vyvstala otázka takřka existencionální – čím být. Nabízelo se učitelství, protože Sušický pochází z rodiny původně ryze učitelské. Tuto tradici prolomil až jeho starší bratr, který se stal lékařem. „Občas jsem za ním chodil do špitálu a postupně mi došlo, že by to možná byla cesta, jak se věnovat něčemu zajímavému, být užitečný a zároveň se jakž takž vyhnout bolševickým nátlakům. Jak se mi pak potvrdilo, v medicíně se dalo existovat i bez stranické knížky. Ale i tak to nebyla doba lehká ani pro nastávající lékaře.“

„Četl jsem v Listech rozhovor s předsedou Senátu Přemkem Sobotkou, kde říká, že ho odmalička fascinoval bílý plášť, a proto se stal doktorem. Mě bílý plášť v mládí nijak nefascinoval, spíš jsem se ho

Medicína a politika se (už) naštěstí nevylučují V roce 1968 přispíval do studentského časopisu, kde často publikoval dost odvážné texty, podílel se na provozo-

vání hudebního klubu, kde se spřátelil mimo jiné s Karlem Krylem nebo Vlastou Třešňákem. Zkrátka si užíval přechodného období relativní svobody. O to víc pak na vysoké škole vnímal normalizační zlom. „Například se zavedly takzvané politické zkoušky, odcházeli – přesněji řečeno byli odejiti slušní profesoři, kterých jsme si vážili, studenti začali vstupovat do Svazů mládeže…,“ vzpomíná na období normalizace Pavel Sušický. Události, jichž byl svědkem, ho přiměly k tomu, že se stal člověkem zcela apolitickým. „Nijak jsem neprahl po kariéře primáře, protože byla spojena s podmínkou, že vstoupím do komunistické strany,“ konstatuje nynější senátor. Nicméně se primářem stal, i když až po roce 1989, kdy vedl oční oddělení nemocnice v Ústí nad Labem. Primariátu se vzdal v roce 2004, kdy úspěšně kandidoval do Senátu. „Myslím, že role primáře je natolik odpovědná, že by člověk měl být denně v nemocnici, nelze ji kombinovat s častou nepřítomností kvůli politické práci. Předtím jsem tři volební období pracoval v ústeckém zastupitelstvu, to ještě s funkcí primáře skloubit

šlo, byť to bylo leckdy náročné. Ale být zároveň primářem a senátorem mi přišlo neslučitelné.“ Nicméně i nyní, pokud mu to čas dovolí, vykonává lékařskou praxi coby oční lékař a chirurg v rámci soukromé oční kliniky. Jako lékař si nemůže dovolit ztratit kontakt s moderní medicínou, kontakt s očním lékařstvím, které má rád a celý život se v něm vzdělával a vzdělává.

Nelehké začátky vyústily v nadějné konce Po ukončení vysoké školy nastoupil jako lékař do chomutovské nemocnice. Skutečnost, že začal pracovat na očním oddělení, byla svým způsobem náhoda. „Jako většina absolventů jsem chtěl nejprve dělat chirurgii. Poněkud cynicky se nám asi líbilo heslo, že léčit znamená v podstatě odříznout.“ Shodou okolností se v té době v Chomutově nově otvíralo oční oddělení. „Zjistil jsem, že je to nesmírně pestrý obor, který navíc v posledních letech prochází ohromným vývojem.“ Velký pokrok znamenaly např. nitrooční čočky, které se začínaly dávat po operaci očního zákalu, začínalo se s laserovými operacemi… Takže jsem nikdy nelitoval,“ líčí své „očařské“ počátky Pavel Sušický. Svou první operaci šedého zákalu provedl v chomutovské nemocnici, dnes jich má na kontě okolo 10.000. Ale na „chomutovskou éru“ nevzpomíná s přílišným nadšením. Za svého prvního skutečného učitele považuje doc. MUDr. Jana Johna. Byl to člověk s obrovským rozhledem, nejen odborným, ale i se spoustou všeobecných znalostí. To již ale Pavel Sušický působil v krajské nemocnici v Ústí nad Labem na očním oddělení a věnoval se především problematice zeleného zákalu. S primářem Johnem je pojilo nejen nadšení pro obor, ale i jejich společné leváctví (ne politické). To byl také jeden z důvodů, proč si doc. John mladého oftalmologa vzal tehdy k sobě do Ústí. „Dodnes toho nelituji, v Ústí jsem našel tým nadšenců a řadu přátel,“ říká Sušický. V té době se také věnoval rozvoji kontaktních čoček a spolupracoval s jejich vynálezcem akademikem Ottou Wichterlem, jedním z našich největších vědců, který díky normalizátorům trávil svá nejlepší léta v malé sklepní místnosti, a to v krásném ústavu, který vybudoval. Nemohl cestovat, nemohl se stýkat s vědci v okolním světě. Prostě se jej komunisté snažili izolovat, seč mohli.

Vztah k obdělávání půdy jsem nezdědil

Velké a malé proměny moderní medicíny

S Ústeckým krajem je rod Sušických svázán po generace. Předci sice nebyli žádní „kulaci“, naopak půda, kterou vlastnili, vyžadovala tvrdou práci. Otec Pavla Sušického, založením intelektuál, však povinnosti tohoto typu neměl příliš rád. Takže místo pěstování chmele a dalších plodin si vybral kantorskou dráhu. Stejně tak se rozhodla i Sušického starší sestra Jitka a jeho manželka Sylvie, se kterou sdílí dobré i zlé už pěknou řádku let. Dcera Veronika se jim narodila, když mu bylo 33 let. „Dneska je v kurzu, že si lidé pořizují děti mnohem později. Ale tehdy to byla skoro anomálie. Čekali jsme poměrně dlouho, než se to vydařilo.“ Veronika posléze sice následovala otce, co se týče studia medicíny, ale nakonec si vybrala jiný obor než táta. „Nejprve to pro mne bylo určité zklamání, ale dneska jsem docela rád. Začala dělat kardiologii, což je zajímavý, perspektivní a krásný obor. Kdybych se dnes rozhodoval, možná bych o něm uvažoval také. Vždyť za totality zemřela téměř polovina lidí, kteří dostali infarkt, čekací doby na operace srdce byly neskutečně dlouhé. To se úplně změnilo. Naprostá většina pacientů dnes přežívá a Veronika dneska může lidem pomáhat i díky tomu, že má k dispozici špičkové léky, přístroje, metody…,“ říká Pavel Sušický o profesi své dcery. „Ono vůbec dnes, když se naše rodina sejde, to někdy připomíná lékařské konsilium. Z původně učitelské rodiny se stala rodina lékařská a pomalu bychom mohli, nás pět, kteří jsou lékaři, založit polikliniku,“ dodává Sušický.

Pokrok, jakým lékařské obory prošly během uplynulých dvou desetiletí nejen ve světě, ale i v České republice, zmiňuje Pavel Sušický opakovaně. Na druhé straně si neodpustí kritiku. „Nerad to říkám, ale co se změnilo dost málo, je přístup k nemocným. Stále málo zdravotníků si uvědomuje, že ve středu zdravotnictví nesmí být lékař, ale měl by to být pacient. Pro mě bylo v tomto ohledu velkým ponaučením, když jsem v roce 1990 navštívil bývalého spolužáka, provozujícího stomatologickou praxi ve Švédsku. Tam jsem poprvé viděl optimální vztah mezi doktorem a pacientem, který je založený na oboustranném respektu a není v něm žádná nadřazenost ani servilita.“

Drobné radosti a záliby, které mu zůstaly Od mládí má vztah k hudbě – kromě dechovky. O letošních Vánocích obdařil sám sebe veledarem – kompletní sbírkou skladeb Beatles. Postupně vstupuje i do výtvarného umění, v čemž mu pomáhá jeho kamarád grafik prof. Michálek. Aktivní medicína a senátorství příliš volného času neskýtají. „Dříve jsem sportoval, hrál tenis, lyžoval, jezdil na kole… Dneska je to podstatně slabší, ale slibuji, že se polepším. Přinejmenším moje chátrající postava, na které je znát, že jsem přibral, si to vyžaduje. Chce to víc kázně a pohybu. Teoreticky jsem v tomto směru na výši a musím začít s praktickým prováděním,“ ujišťuje na závěr rozhovoru senátor Sušický. –red–

VOLBY 2010

Účet za populismus V sobotu 13. března 2010 představila ČSSD hlavní body svého programu na konferenci v Teplicích. Nyní máme k dispozici celý program ČSSD a můžeme se na něj podrobně podívat. Oním 36 stránkovým dokumentem nám ČSSD odkrývá svoji představu o oranžové budoucnosti naší země, která je však zcela černá.

18

Většina programu ČSSD je přebrána z programu ke zrušeným volbám v roce 2009 a z tzv. Oranžových knih. Ze zhruba 47 hlavních představených opatření ČSSD má jen zhruba 10 pozitivní vliv na státní rozpočet. Tato opatření pak v žádném případě nepokryjí ostatní navržená opatření, natož aby měla pozitivní efekt na snížení schodku veřejných rozpočtů. Cíl ČSSD snižovat rozpočtový schodek tak, aby v roce 2013 klesl pod 3 % HDP, je zcela nereálný i za předpokladu výrazného oživení české ekonomiky. Návrhy ČSSD, které zatíží náš rozpočet, mají: ■ Jednorázový vliv – jedná se o jednorázový výdaj, „úplatky“ voličům, které v jednom roce okamžitě zatíží výdajovou stránku rozpočtu a zvýší tak státní dluh (13. důchod, zvýšení kapitálu ČEB a EGAP, výstavba Národního fotbalového stadionu atd.). ■ Pravidelný, zpravidla roční vliv – to znamená vznik mandatorních (automatických) výdajů, tedy těch výdajů, které nejvíce způsobily současnou krizovou situaci veřejných rozpočtů (např. pravidelná valorizace minimální mzdy o 500 Kč ročně). ■ Systémový vliv – rostoucí zadluženost, regulace a rigidita trhu práce způsobuje nezaměstnanost, stagnaci a vede zemi do státního bankrotu. Při výpočtu ceny jednotlivých návrhů jsme brali v potaz jen přímé důsledky, nikoli například výdaje způsobené růstem nezaměstnanosti kvůli zvýšení rigidity pracovního trhu (vyšší ochrana zaměstnanců, vyšší a plošné dávky atd.) či snížení příjmu rozpočtu v důsledku podvázání růstu ekonomiky (zvýšení daní, regulace atd.). Tyto institucionální změny, které předkládá ČSSD, mají

minimálně stejně ničivý efekt jako přímé výdaje v podobě „úplatků“ voličům (pravidelné zvyšování minimální mzdy, 13. důchod atd.). Tři oblasti, které se staly největším terčem útoků ze strany ČSSD směrem k ODS, jsou poplatky ve zdravotnictví, reforma důchodů a zdanění.

Poplatky ve zdravotnictví Pro poplatky ve zdravotnictví mluví jednoznačná fakta. ČR patřila před zavedením poplatků mezi země s největším plýtváním. Poplatky omezily toto plýtvání a zneužívání zdravotních služeb a přinesly do zdravotnictví navíc 10 miliard Kč, z toho polovinu na úsporách. Struktura příjmů a úspor za rok 2008: ■ Ambulantní služby – vybráno cca 1,8 miliard Kč, odhad úspor činí 1,25 miliard Kč (ušetřeno bylo 4,15 milionů vyšetření). ■ Recepty – vybráno 2,437 miliard Kč, odhad úspor byl 2,185 miliard Kč (+ zamezení růstu doplatků pacientů kompenzací růstu cen – 1,6 miliard Kč). ■ Pohotovost – vybráno 107 milionů Kč (ušetřeno 400.000 návštěv). ■ Lůžkové služby – vybráno 679 milionů Kč, úspory se odhadují na 165 milionů Kč. Odhadem 5 miliard korun mohly zdravotní pojišťovny přesunout ve prospěch nejvíce nemocných (onkologie). Zvýšila se dostupnost nákladné péče a drahých léků, ze 4000 léků se jich zlevnilo více než tři tisíce. Zrušení poplatků přijde zdravotní systém na 10 miliard korun ročně.

Karina Kubelková A to je jen jedna z nižších položek, které nám ve svém programu předkládá ČSSD.

Reforma důchodů ČSSD nebere v potaz názory renomovaných odborníků a popírá nutnost reformy důchodů. Trvá na svých návrzích, kritizovaných již v roce 2005 Bezděkovou komisí a nabízí jednorázový 13. důchod (7 miliard Kč), zavedení minimálního důchodu ve výši 1,2 násobku životního minima (v řádu desítek až stovek milionů korun) či garanci důchodů ve výši 55 % čisté mzdy (v Oranžových knihách je zmíněno dokonce 74 %!) za 13 miliard Kč ročně. Další vývoj by byl závislý na růstu průměrné mzdy a míře daňové zátěže. Prosté zvyšování důchodů ale i přes rostoucí produktivitu práce nebude schopna česká ekonomika financovat. Hlavním problémem je aktuální demografický vývoj a nutnost převodu části soukromého pilíře do soukromých fondů. Další zvyšování minimálních důchodů bez současného prosazení penzijní reformy je jen populistickým tahem, který na důchodový systém, a tedy státní pokladnu, dopadne jen s větší razancí.

Zdanění ČSSD staví financování svých cílů na progresivním zdanění. Přičemž jistá progrese existuje i v současnosti, například rodič s dvěma dětmi a příjmem do 19 tisíc korun dnes neplatí žádnou daň z příjmů. Daň z příjmů fyzických osob tvoří pouze 8,9 % celkových příjmů rozpočtu, navržené zvýšení progrese tedy znamená zhruba miliardy až desítky miliard korun ročně (nejčastěji se uvádí 4 miliardy korun), záleží na vývoji ekonomiky, který ale ČSSD ostatními opatřeními zároveň podvazuje (snížená motivace lidí se projeví také ve snížení ekonomického růstu). Příjmy z progresivního zdanění dle ČSSD v žádném případě nepokryjí desítky miliard za ostatní opatření v programu. autorka je pracovnice analytické sekce ODS

NOVÝ PROJEKT

Ženy a politika: nejen kvóty jsou řešení Jiří Kozák

Č

eské politice chybějí ženy. Nebo jinak řečeno, je-li pro lidský život přirozené soužití muže a ženy, česká politika je velmi nepřirozená. Počty žen v zastupitelských orgánech jsou minimální a čím výše, tím hůře. Platí to napříč politickým spektrem a ODS není výjimkou. Máme sice schopné předsedkyně sdružení, členky rad, zastupitelky, dokonce i starostky. Rozhodně jich ale není jedna třetina, což je podíl žen na členské základně ODS. Šafrán je běžnou komoditou v porovnání s jejich počty na vedoucích postech. Volby v roce 2006 vynesly do Poslanecké sněmovny celkem třicet jedna žen, tedy slabě přes patnáct procent. Českou republiku to řadí na sedmdesáté osmé místo ve světě (šestý nejhorší výsledek v EU, například sousední Slovensko je na 61. příčce). Občanští demokraté vyslali do dolní komory devět žen, což tehdy bylo jedenáct procent poslaneckého klubu. To je nejhorší poměr ze všech parlamentních stran. A není se co divit. Do pátého místa na kandidátce totiž měla ODS za celou republiku pouhých deset žen. Na krajské úrovni je poměr občanskodemokratických žen po volbách 2008 v zastupitelstvech stejný – také něco přes jedenáct procent. Lepší je to jen na komunální úrovni, kde nás zastupuje necelých dvacet čtyři procent žen. Co s tím dělat? Recept už existuje. Využívá ho mnoho stran a států v Evropě i ve světě. Jmenuje se kvóty. Prosté numerické obsazení postů v orgánech či na kandidátkách podle předem určeného klíče pro každé pohlaví. Jednoduché, přehledné. Lákavé. Stejně jako myšlenka komunismu. Není třeba práce, hlavně že jsou koláče. Nehleďme na kvalitu, důležité je splnit plán. Je tu však alternativa k tomuto, přiznejme silně levicovému, řešení. Věřím, že ženy jsou dostatečně schopné, aby se prosadily samy. Možná jen hledají důvod k většímu zapojení. Možná jim chybí impuls, který by ukázal, že je o ně v politice zájem. Možná jsme my, muži, nedocenili jejich přítomnost v politice, možná se bojíme konkurence. Možná je důvod ještě ji-

ný. Každopádně, a to si otevřeně přiznejme, v současné krizi politické kultury je větší angažování žen jednou z šancí pro zlepšení. CEVRO od svého vzniku pomáhá vylepšovat politickou kulturu v České republice. Náš nový projekt Ženy a politika by měl být dalším stavebním kamenem. Projekt byl představen na podzim minulého roku a teď již dostává jasnější obrysy. Jeho součástí budou semináře, workshopy, konference nebo publikace na témata, která ženy samy pocítí jako užitečná. Příkladem mohou být komunikační semináře, specifika volební kampaně nebo politický management. Právě různé formy

Z Doporučení Rady EU (1996)

• vyvážená účast žen a mužů na

rozhodování je základní součástí a podmínkou demokracie • nedostatečné zastoupení žen je ztrátou pro společnost • vyvážená účast žen a mužů v politice znamená cestu k rozšiřování idejí, hodnot a chování, jejímž výsledkem má být větší míra spravedlnosti a rovnosti pro muže a ženy ve všech oblastech života vzdělávání považuje podle průzkumů CVVM jako nejvhodnější nástroj pro větší zastoupení žen v politice většina mužů i žen v Česku. Nemělo by to být bráno jako signál, že ženy by byly méně inteligentní. Vzdělávání jim však dává komparativní výhodu vůči těm, kteří na sobě nepracují. Abychom mohli projekt úspěšně rozjet, potřebujeme kvalitní informace do začátku. Z našich analýz jsme při-

pravili publikaci Žena a politika, která je statistickým shrnutím uplatnění žen na kandidátkách v ČR i v Evropě a přehledem žen, které se prosadily ve vrcholové politice v minulosti. Součástí je i souhrn využití kvót pro účast žen na kandidátkách ve světě. Publikaci jsme připravili ve spolupráci s členkou Výboru pro práva žen Evropského parlamentu Andreou Češkovou. První velkou akcí projektu Ženy a politika bude víkend na konci března, jehož součástí bude diskuse s populární slovenskou političkou a předsedkyní Združenie žien SDKÚ-DS Magdou Vašáryovou, úspěšnou podnikatelkou Petrou Sternbergovou či komunikační trénink pod vedením Dity Fuchsové. Účastnice budou také moci diskutovat s novinářkou Scarlett Wilkovou z MF Dnes o vztahu političek a médií. Akce se koná ve dnech 26. a 27. března v hotelu Mlýn nedaleko Karlštejna a je v rámci volných kapacit otevřená pro všechny. Zájemkyně naleznou další informace a přihlášku na našem webu www.cevro.cz. Aktivity CEVRO nevyřeší podreprezentovanost žen v politice. Nabídnou však nástroj těm, které mají zájem na sobě pracovat a zároveň pomohou hledat nové talenty. Poskytnou také alternativu k sociálnímu inženýrství volajícímu po kvótách. A třeba náš program otevře i větší diskusi nad tolik potřebnou spoluprací žen a mužů v zastupitelských orgánech pro úspěšnou budoucnost nás všech. autor je ředitel CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie

19

NÁVŠTĚVA U STAROSTY

Ani jako starosta nezapomněl na starý dobrý bigbít Dalo by se říct, že starostování plzeňské části Slovany dostal Lumír Aschenbrenner v červnu roku 1998 jako dárek k narozeninám. Pravdou ale je, že to tehdy pro něj žádný vytoužený dárek nebyl. Dosavadní starosta funkci opouštěl a na svého zástupce tlačil, aby se jí ujal, ale ODS na tom tehdy nebyla nejlépe a nezdálo se, že v nadcházejících komunálních volbách uspěje. „Pak jsem kývl s tím, že zřejmě budu starostou na dva měsíce. A už jsem jím dvanáct let,“ konstatuje Lumír Aschenbrenner. V roce 1998 získala ODS na Slovanech 35,4 %. V roce 2002 už to bylo 40,3 % a naposledy, v roce 2006, 49,3 %, což jí dává v zastupitelstvu většinu.

20

Lumír Aschenbrenner v sobě nezapře bývalého rockera. Proto také patří k těm, kteří se zasadili o památník bigbítu, jehož

autorem je akademický sochař Jaroslav Šindelář, bratr zesnulého Jiřího „Dědka“ Šindeláře ze skupiny Katapult. Maketu tohoto objektu, který připomíná keltský kříž a nazývá se Milník času, si slovanský starosta uchovává ve své pracovně. „Do Plzně se jezdilo za bigbítem tradičně ještě v dobách, kdy byli jeho představitelé i fanoušci soudruhům trnem v oku,“ vzpomíná starosta na staré časy. Ostatně se také nikdy nevzdal rockerských dlouhých vlasů, i když mu to jeho předchůdce naznačoval. „Na Slovanech žije spousta starých lidí a také bývalých tzv. lampasáků, takže měl evidentně strach, že mi to ubere na vážnosti a potom ve volbách na hlasech. Ale není to tak zlé. Jednou jsme dokonce měli setkání starostů obvodů s občany a jedna babička povídá druhé s neskrývanou pýchou: ‚Ten s culíkem je náš starosta‘.“ Jako ekonom pracoval ve Škodovce a pak prošel celou řadou podobných

„štací“, naposledy ve Fondu národního majetku. Ekonomické zaměření mu pak bylo samozřejmě na radnici k užitku. O to víc, že Slovany jsou jednou z největších městských částí Plzně. Zároveň je to nejatraktivnější lokalita se spoustou zeleně, vnitrobloků, kvalitní infrastrukturou. „Ještě před nedávnem to vypadalo, že ve Švabinách, které částečně patří k našemu obvodu, se budou stavět nové obytné domy. Je to jedno z mála míst na Slovanech, kde výstavba přichází v úvahu. Těšili se na to hlavně majitelé pozemků, o bydlení v téhle lokalitě, které se shání poměrně těžko, by byl určitě velký zájem. Ale vlastník střelnice, ministerstvo obrany, projekt zablokoval. Argumentuje tím, že by si budoucí majitelé bytů stěžovali na hluk ze střelnice a ta by mohla zaniknout,“ vysvětluje Lumír Aschenbrenner. Co se týče dalších problémů, příliš je nerozebírá. „Je to podobné u všech starostů. Momentálně se teď nejvíc potýká-

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE me s chybějící kanalizací. Nepříjemné je, že stejně jako v řadě jiných případů musíme o penězích jednat jako část statutárního města s jeho vedením. O to víc mě těší například kulturní a sportovní akce, na které se nám podaří sehnat sponzory a o které je dlouhodobě zájem.“ Takovou úspěšnou akcí je už od roku 2000 Hrákula neboli Hradišťské kulturní léto, které se odehrává v části Slovan – Hradišti. Jako vstupné se vybírá symbolických dvacet korun a celý výtěžek se dává na dobročinné účely. Za uplynulých devět ročníků to bylo celkem přes 550 000 Kč.

Největší pýcha – sport park Největší pýchou starosty Aschebrennera je ale každopádně Škoda sport park, který leží na Slovanech a všem Plzeňanům by ho mohli obyvatelé jiných měst jedině závidět. Postupně tu vznikl bezpočet sportovišť, jen tak namátkou: hřiště pro plážové sporty, pro petanque, streetball, skateboard, lezecká věž, lanové centrum, in-line dráha… „Celkově stál celý projekt 30 milionů. Něco jsme pokryli z dotace na volnočasové aktivity v rámci prevence kriminality, velkou část jsme získali od sponzorů. Původně jsme měli v plánu areál dál rozvíjet, ale brání tomu ekologové, protože tu prý roste jakási vzácná tráva.“ Na otázku, nakolik sám užívá sportovních vymožeností, se tváří poněkud vyhýbavě. „Dřív jsem sportoval, hlavně jsem hrál na poměrně vysoké úrovni minigolf, takže jsme dokonce vyjížděli na mezinárodní turnaje do zahraničí, což byla obrovská výhoda. I když dodneška nevím a nechci vědět, kdo pak o nás informoval příslušné orgány,“ vzpomíná. Ještě před svým nástupem do funkce hrával i malou kopanou. Na závěrečnou otázku ohledně nejbližších plánů říká: „Ten úplně nejbližší je vyvěsit už dvanáctým rokem pozítří tibetskou vlajku. Jednu mám dokonce schovanou s Dalajlámovým podpisem,“ loučí se s námi Lumír Aschenbrenner. –red–

LUMÍR ASCHENBRENNER (46) V ODS od roku 1991. Starosta městské části Plzeň-Slovany od roku 1998. Rozvedený, ale s bývalou manželkou a šestnáctiletou dcerou žijí opět ve spokojené domácnosti.

Kariéra založená na likvidaci odpadů? Plzeňský podnikatel Jiří Vlasák, zakladatel firmy Eliod servis, nenaříká na ekonomickou krizi, nepostihl ho pokles zakázek, ba dokonce uplynulý rok byl pro něj úspěšnější než období před vypuknutím krize. „Myslím, že postihla hlavně ty, kteří si v době, kdy se takzvaně mlaskalo, žili nad poměry. My jsme před dvěma lety začali šetřit, nemáme dluhy, nemusíme si půjčovat,“ říká Jiří Vlasák. Dlužno dodat, že firma Eliod, zaměřená především na ekologickou likvidaci odpadů, nejenže prosperuje, ale má i na rozdávání. Štědrost jejích majitelů je v Plzni pověstná – sponzorují řadu projektů. To potvrzuje i starosta Slovan Lumír Aschenbrenner: „Kdykoli jsme se na ně obrátili, vždycky nám pomohli.“ Jiří Vlasák to komentuje bez zbytečného patosu: „Podnikáme v tomhle městě, žijeme tu, tak by se sem měla vracet i část peněz.“ Jak ovšem dodává, není příznivcem nadací nebo dobročinných sbírek. „Nerad jim dávám peníze, zvláště když si nejsem jistý, jestli uvidím nějaký efekt. Třeba když chci pomoct zdravotnickému zařízení, tak koupím lůžka nebo materiál.“ O tom, že má Jiří Vlasák bohatý rejstřík aktivit, svědčí i to, že se angažuje v plzeňském hokeji. Ten zjevně značně pohlcuje nejen jeho srdce, ale i čas. „Už předtím nebyla manželka nijak nadšená z toho, že věčně nejsem doma, teď když dělám navíc do hokeje, tak i když už se domů dostanu, stejně sedím nad lejstry a u počítače.“ Pokud někdo, podobně jako původně my, nemá zcela jasnou představu o tom, čím se firma Eliod se svými 130 zaměstnanci přesně zabývá, resp. co obnáší pojem ekologická likvidace odpadů, tak už ho můžeme trochu zasvětit. V nabídce služeb jsou různé metody likvidace nebezpečných odpadů, komunálních odpadů, sanační práce – například čištění a dekontaminace podzemních vod, demolice technologických celků, kromě toho ve všech oblastech poskytuje poradenství, nyní přibyly i stavební práce. A jak se právě k takovýmto nepříliš romantickým činnostem Jiří Vlasák dostal? Původně pracoval jako technik pro Ko-

vošrot. Když pak byl přijat nový zákon o odpadech, nikdo nevěděl, jak zajistit jeho plnění. A právě on to dostal na starosti. Nejprve pro tento účel založil společnost v rámci Kovošrotu, ta se posléze osamostatnila a úspěšně rozvíjela, včetně spolupráce se zahraničními partnery. „Už čtrnáct let jsme mimo jiné podílníky nadnárodního koncernu Veolia. Jsme zcela minoritními spoluvlastníky a pokud vím, tak podobné vztahy málokdy vydrží víc než dva roky. Ale my si nemůžeme stěžovat, vycházíme naprosto férově. Z jejich strany to není žádné poručnictví, ale skutečné partnerství.“ Leckdo by vzhledem k úspěšnosti firmy očekával ohromné ambice a „rozpínavost“. Opak je pravdou. „Nemáme důvod se příliš prosazovat mimo Plzeňský a Karlovarský kraj. Náš úspěch do značné míry tkví například v tom, že zvedáme recyklační složku, čímž klientům snižujeme náklady, hledáme mezery v tom, co je zajímavé z hlediska marží…“ Byť k charakteristikám činnosti Eliod patří přívlastek ekologická, Jiří Vlasák rozhodně nepatří k ekologickým aktivistům, spíše naopak. „Odmítám zeleného bubáka. Zelení jsou nebezpeční v tom, že s pojmem ekologie v podstatě kšeftují, je to pro ně zbraň. Takže ano, podporujeme ekologii, ale ne třeba kvóty na obnovitelné zdroje. To je byznys pro ty, kteří v dané oblasti podnikají. Myslím, že ODS by měla razit co nejprůhlednější racionální ekologickou politiku,“ doporučuje na závěr Jiří Vlasák. –red–

21

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Moře, jehož absence na našem území patří k největším českým mindrákům, si legionáři užili dosyta…

Popletený Shakespeare a předstižení husité Příběh o tom, jak v prvních dnech září roku 1433 dorazila k Baltickému moři válečná výprava asi 8000 husitských válečníků pod velením hejtmana Jana Čapka ze Sán, vyprávěl na přelomu 19. a 20. století s chutí svým žáčkům nejeden český vlastenecký učitel. Na gymnáziích tehdy potom pro změnu nejeden profesor literatury s úsměvem studenty upozorňoval na „popletu“ Williama Shakespeara s jeho představou ze Zimní pohádky o českém království na břehu moře.

22

Komenského následníci tehdy nemohli tušit, že v budoucnu strašná světová válka přivede desetitisíce jejich žá-

ků do legionářských uniforem, ve kterých vytvoří na čas od Uralu až k břehům Tichého oceánu jakési „malé české království“ a že jejich cesta do vlasti přes tři oceány potom zcela zastíní obraz husitských válečníků u baltského břehu…

Československá odysea Cesta československých legionářů domů do srdce Evropy z ruského Vladivostoku byla složitým problémem, který se podařilo vyřešit až díky velké námořní operaci o objemu 36 lodních transportů! První z Vladivostoku vyplul 15. ledna 1919 a poslední až 2. září 1920! Během této náročné evakuace bylo do Evropy převezeno 56 459 příslušníků čsl. legií a 11 191 dalších

Jindřich Marek osob (převážně šlo o bývalé zajatce a předválečné české kolonisty v Rusku spolu se ženami a dětmi vojáků, jakož i na 2000 občanů z dalších zemí střední Evropy). V Rusku však museli legionáři zanechat přes 4000 kamarádů, kteří zde během téměř šesti let bojů padli… Do vlasti se dostávali dvěma směry. Ten první – asijský – použila většina transportů s příležitostnými zastávkami jednotlivých lodí v přístavech v Japonsku, Číně, na Filipínách, v Singapuru, Cejlonu (dnešní Srí Lanka), Indii, Jemenu, Džibuti a Egyptě s cílem v italském Terstu. Druhý – americký – směr měl několik variant. Po zastávce na Havajských

ostrovech dále přes Panamský průplav a Atlantický oceán do evropských přístavů či vylodění v Kanadě (Vancouver) nebo USA (San Francisco a San Diego) a odtud vlakem na východní pobřeží do Quebecu, New Yorku či Norfolku, kde na legionáře čekaly jiné lodi, které je převezly do Marseille, Terstu, Brestu či Hamburku. Tato trasa, kromě návštěvy havajského Honolulu, sice nebyla tak exotická, ale zážitky z ní stály také za to. Někteří legionáři mohli vidět pověstné Niagarské vodopády a na všechny potom, v kontrastu se zaostalým a válkou rozvráceným Ruskem, zapůsobily silným dojmem USA či Kanada, když zde mohli při prohlídkách objevovat výstavnost a moderní pohodlí tehdejších amerických velkoměst. Podle dobových zpráv si na druhé straně svým důstojČeskoslovenští dobrovolníci čekají v říjnu 1919 na molu na evakuaci domů lodí Capetown Maru.

Plukovník MUDr. Rudolf Raše – náčelník evakuace čs. vojska z Vladivostoku

ným chováním legionáři zajistili plné uznání amerických úřadů i patřičný respekt prostých Američanů. Podívejme se však nyní na plavbu domů, jak ji prožili ti, kteří bojovali v legiích nejdéle.

zivých větrů, kdy se teplota pohybovala kolem –35 °C, aby je po třídenní plavbě na jih u japonských břehů zastihlo příjemné jarní počasí. Později u Singapuru a v okolí rovníku se teploty pohybovaly dokonce kolem +35 °C. Rozdíl teplot při mořeplavbě československých legionářů se tak dostal na úroveň sedmdesáti stupňů! První zastávkou lodi Yonan-Maru bylo Japonsko, kde české vojáky uvítala jarní pohoda: dozrávající citróny, pomeranče, kvetoucí kamélie a příjemná zeleň subtropické flóry. Některé legionáře nadchly nepřekonatelné a již později nikdy nepoznané služby japonských kněžek lásky. Ty méně bujnější více zaujaly pořádek, čistota a řád ja-

ponského života, které se tak ostře odlišovaly od ruských „pořádků“... Zatímco první loď trávila vánoční svátky již v Singapuru, legionáři z Traz-Os-Montes Štědrý večer prožili v čínském Šanghaji na místní radnici při ryčném dixielandu amerických námořníků a vzpomínkách na své blízké doma. Následující plavba Indickým oceánem byla klidná a plná krásných vzpomínek. Kronikář pluku tuto idylu zachytil těmito slovy: „Za vlahých nocí oplývá toto moře nádherou, celé vodní plochy svítí bledým fosforovým světlem. Ve dne doprovázejí lodě hejna ryb a bezstarostných delfínů. Nezapomenutelný dojem vyvolává zjev korálového ostrova, vyzdviženého z vodní

Návrat veteránů Nejstarší legionářský útvar, 1. střelecký pluk „Mistra Jana Husi“, který vznikl z České družiny, se domů vydal asijskou cestou na dvou lodích – portugalské Traz-Os-Montes a japonské Yonan-Maru. Zatímco první část pluku v čele se čtyřiadvacetiletým velitelem, podplukovníkem Karlem Kutlvašrem odplula na japonské lodi z Vladivostoku již 9. prosince 1919, druhá část ji následovala 18. prosince. Obě lodi s 2 436 legionáři vypluly z Vladivostoku obaleny ledem za mra-

Americký zaoceánský kolos President Grant vyplul během roku 1920 z Vladivostoku dokonce s dvěma transporty legionářů…

➤

23

HISTORIE MÍSTO KOMPASU ze“ a „Odysea“, těžko mohli tušit, že prakticky totéž prožijí jednou na vlastní kůži...

Malí uličníci a moře

Součástí námořní legionářské evakuace byli i bezprizorní kluci, kterých se legionáři ujali v Rusku a kteří často bojovali po jejich boku…

24

hladiny tak jakoby z pohádky a zahaleného v bujnou zeleň palem; byl to jeden z jižních ostrovů Lakadiv...“ Stejným zážitkem však byla i zastavení v přístavech – Colombo, Džibuti či Port Said. Domů to byl již jenom „kousek“, ale Středozemní moře, snad ze žárlivosti, se rozhodlo mládencům ze srdce Evropy předvést svou sílu. Silná bouře poblíž Kréty a nepříjemný vítr provázely obě lodi s československými vojáky až do Terstu, kde konečně 2. února 1920 vystoupili na evropskou půdu. Velká „propagační“ cesta, kdy úslužní Číňané, udivení Malajci, pracovití Cejloňané, černošské děti v Džibuti či arabští obchodníci v Port Saidu uslyšeli poprvé slovo „Čechoslovák“, skončila. Kutlvašrovým legionářům teď zbývala již jen cesta vlakem do vlasti – slzy dojetí, polibky zmrzlé hroudy u Dolního Dvořiště a 8. února 1920 triumfální pochod Prahou k soše patrona pluku Mistra Jana Husi na Staroměstském náměstí. Pro 1. čs. střelecký pluk skončila veliká cesta. Když některým z jeho mužů před válkou pan učitel vysvětloval slova „anabá-

Každý z legionářských lodních trans-portů byl něčím zajímavý. To je i případ plavby 1360 legionářů, které z Ruska odvezla přímo na Štědrý večer 24. prosince 1919 japonská loď Shunko-Maru. Na její palubě byla totiž vedle převážně raněných a invalidních legionářů i „Škola nezletilých dobrovolců čsl. vojska na Rusi“, kterou v tu dobu tvořilo 105 kloučků a výrostků mnoha národností, jichž se coby většinou válečných sirotků ujali během své ruské válečné anabáze československé jednotky. Ty, mimochodem, vzaly do vlasti na cestu mořem i své populární zvířecí maskoty – koníčka Olgu či medvědího uličníka Míšu. O zajímavé škole nejmladších legionářů se můžeme leccos dozvědět i díky zachovaným vzpomínkám jednoho z jejích učitelů legionáře Václava Valenty. Víme tak, že kluci navštívili japonský přístav Karatsu, čínskou Šanghaj, Singapur, africké Džibuti a egyptský Suez. Než dopluli do Terstu, byli kluci v legionářských uniformách stejně tak plni zážitků jako jejich dospělí „bratři“. „Štědrý večer jsme slavili za bouře na moři. Koledy dosud neslýchané zpívalo nám moře. Hned prvý den nám tak zmotalo hlavy i žaludky.

Když jsme povážili, že nás takových dní čeká ještě padesát, motal se nám žaludek jen těmi myšlenkami,“ vzpomínal po pěti letech ve vlasti Václav Valenta.

Náčelníkem vojenské správy čs. legií na Sibiři byl budoucí spisovatel a šéf Památníku osvobození pplk. Rudolf Medek.

„Na cestě do Singapuru běhají již hoši pouze v plavkách a tropických bílých širácích. Naši nezletilci si hoví. Nemusí prát prádlo, běhají po palubě, i jak je Bůh stvořil, v noci spí na plachtách nahoře. Moře je úplně klidné jako olej...

Část nejmenších školáků ze „Školy nezletilých dobrovolců čsl. vojska na Rusi“.

...V Singapuru stojíme těsně u břehu. Kluci mají probíhačku. Spřátelili se záhy s Malajci i Indy a záhy mají prozkoumáno celé město. Jen je mrzí, že se zde nemohou vykoupat v moři. Asi před týdnem zaplatil zde jeden bratr od 1. střeleckého pluku koupání životem. Žralok mu utrhl břicho a druhého pokousal... ... Další cesta do Afriky Indickým oceánem je dlouhá a fádní. Ve dne se bavíme alespoň pozorováním delfínů a létajících ryb. V noci si prohlížíme oblohu a ponocujeme do dvou hodin, abychom viděli Jižní kříž. O jiném neslyšíš na palubě mluvit nežli o hvězdách. I naši kluci již propadli té horečce. Sedí v hloučcích na vozech či plachtách natažených přes palubou, a co od velkých nachytali, s tím hvězdaří…“

Naloďování legionářů na loď America, která 23. dubna 1920 odplula do Terstu s 6 478 legionáři na palubě.

Cejlonský slon – jedna z mnoha exotických vzpomínek na legionářskou cestu kolem světa

po mnoha obtížích různými cestami dostat k legionářům do Vladivostoku. Vzhledem k tomu, že však ve Vladivostoku neměl nikdo z Čechů mezinárodní patent pro námořní radiotelegrafii, museli místa dvou radiotelegrafistů, a ze stejných důvodů i posty prvního a druhého lodního inženýra, obsadit vybraní Rusové. I tato kapitola „československé odysey“ je důkazem toho, že historie čs. legií je po všech stránkách obdivuhodná a stojí se o ni z mnoha důvodů zajímat i po tolika letech od doby, kdy bývalí školáci na vlastní kůži zcela trumfli barvitá líčení svých pedagogů… autor je historik a publicista

U kormidla mořští vlci Vrcholem plavebních aktivit čs. legií v Rusku se ovšem stal srpen 1920, kdy vyplula na svou první plavbu přes oceán pod československou vlajkou v režii Banky čs. legií nákladní loď Taikai Maru, která byla 28. října v Terstu slavnostně přejmenována na loď Legie. Jejím prvním kapitánem byl zkušený důstojník a bývalý velitel rakouskouherské ponorky U-27 korvetní kapitán Josef Holub. K ruce mu byli také poručík řadové lodi Bedřich Fruhwürth a fregatní poručík Jan Beba. Posádku potom v drtivé většině tvořili námořníci z křižníku „Kaiserin Elisabeth“, kteří se po potopení jejich lodi u čínských břehů v listopadu 1914 postupně v Tsing-tau, Pekingu a Tientsinu dostali do zajetí, ale časem se jim podařilo

Jeden z nejsmutnějších momentů „české odysey“ z let 1919–1920 – pohřeb jednoho ze zemřelých legionářů do mořských hlubin…

25

KOMENTÁŘ

Tragikomičtí aktéři stávky – nestávky Martin Říman

K

26

deže loňské sněhy jsou a revoluční Duškovy odbory s nimi! Dnes se Jaromír zmůže akorát tak na sexistické urážky a soudní spory se svým mateřským svazem. O co? No přece o prachy, korupci a provize! A ještě chce být za to zvolen do Senátu. Takové jsou konce charismatického, vlastně jediného skutečného odborářského vůdce v naší polistopadové historii. Ti ostatní chápali své odborářství od začátku jen a pouze jako výtah ke snadnějšímu životu – Falbr v Bruselu, Štěch v Senátu, Zapletal ve Sněmovně, Středula k producírování se v saku za 30 tisíc. Možno pokračovat. Dušek poloviny 90. let – to byl opravdu démon, neřízená střela, o které nikdo pět minut předem nevěděl kam dopadne. Václav Klaus kvůli němu vyměnil ministra dopravy, odpískal jedinou opravdovou reformu železnic a přece mu to bylo houby platné. Jaromír Dušek odpálil první a zatím poslední pořádnou stávku v této zemi s nebetyčnou jistotou, že ji nemůže prohrát. A prohrál by ji, nebýt nekonečného egoismu tehdejších politických vůdců. Nebýt kudly v zádech drženou rukou Josefa Luxe (zda s vědomím premiéra Klause nechci milosrdně vědět), Dušek by dopadl jako horničtí předáci v thatcherovské Anglii. Mohl zemřít jako čestný muž, takto byl jako vítěz úspěšně zpacifikován a koupen následujícími vládami ČSSD. Ale dost vzpomínek na první republiku, jak říkají mladí o všem, co se stalo

předtím, než začali chodit do první třídy. Teď jsme tady mohli mít jakési malé déj`a vu, stávku ze stejně nesmyslných, iracionálních důvodů jako v roce 1997, opět vedenou železničářskými odbory. Ale opravdu malé – místo 4 dnů to měly být jen 4 hodiny a místo reality se z toho vyklubala fraška. Postoje tří hlavních aktérů tohoto povedeného kusu stojí za připomenutí. Odbory. Batalióny právníků a ekonomů v odborářské ústředně na Žižkově si měsíce ničeho nevšimly. Ani pak žádné velké drama s výjimkou železničářů, kteří se zděsili pomyšlení, že by jejich deputát v podobě režijek pro celé rodiny mohl být ohrožen. Reálně samozřejmě nikoliv, vždyť dráhy jsou státní podnik, a to je dojná kráva. Ministerstvo financí by těch 200 miliónů na DPH klidně formou dotace přihodilo, vždyť by je za pár týdnů dostalo zpátky. To přece odboráři museli vědět. Proto největší záhadou téhle (ne)stávky je, kdo odborářům nakukal, že kvůli tomuhle mají stávkovat. Skoro bych řekl, že Paroubek, aby se mohl před volbami producírovat jako táta dělníků. A tím se dostáváme k aktéru číslo dvě, ČSSD. Jestli oni měli spoušť na této akci se nedozvíme, každopádně se zachovali podle očekávání, tedy absolutně populisticky. Myslím, že nakonec byli zklamáni, protože k výzvám železničářů „my bojujeme za zájmy všech pracujících“ se zhola nikdo nepřidal. Stávka

by se tak stala pouze otravnou epizodou pro pár set tisíc normálních lidí, což by Paroubkovi asi nijak nepomohlo. Nakonec mu vytrhli trn z paty hloupí lidovci, kteří svou proklamací, že změny v zákoně schválí, když se nebude stávkovat, umožnili jak odborům, tak ČSSD z trapné situace vycouvat. Ovšem nejtrapnější a nejsměšnější roli sehrála v této frašce vláda. Bohužel. Její ustrašenost a předpodělanost dosáhla nevídaných rozměrů. Je to chyba v zákoně, koktají ministři unisono v předklonu a ministr financí raději ani nepřijde do Sněmovny. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Alespoň někteří jsou snad vyléčeni z představy, že nepolitická vláda je schopna provést nějaké nepopulární, ale potřebné změny. Na Fischerově vládě, díky tomu, že trvá déle než život jepice, je krásně vidět, že tzv. odborníci mají úplně jiné cíle než se zapsat do dějin nějakými skutky. Buďto mají politické ambice (vzor Pecina), nebo si to chtějí užít (vzor Kovářová), nebo chtějí pozitivní řádek do životopisu (vzor Fischer, Dusík), nebo tam jsou, ani neví proč (vzor ten z kultury, jak se jmenuje?). Cokoliv, jen ne proboha nějaký reálný, nedejbože kontroverzní čin! A tak se vzdávají a prosí o milost ještě dříve, než na ně nějaký odborový hejhula vytáhne třesoucí se rukou mizernou bambitku. Ví ovšem, co dělají. Zatímco politický premiér by byl za takový postoj vypískán všemi a ještě po letech by mu to všichni připomínali (viz výše), premiér – odborník je pochválen za státnicky moudrý postoj. Odejde do historie jako nejpopulárnější předseda vlády hned po tom druhém expertovi – Tošovském, který pak jen tak mimochodem odmítl svědčit v arbitráži ve prospěch republiky. I v tomto případě, tak jako ve všech ostatních – rozpočet, demontáž Janotova balíčku – neseme prakticky všechny politické náklady my, ODS. Vláda se ani netváří, že bojuje. Je tristní pohled do vládních lavic ve Sněmovně na ty spokojené budulínky, jak si užívají svých pět minut slávy a nic, opravdu nic je nerozhodí. Myslím, že by pro svůj klid byli schopni prodat i Karlštejn. autor je poslancem PČR

NÁZOR

České zemědělství se musí vrátit ke svým kořenům Kdo se nedokáže vyrovnat se svou minulostí, toho obvykle nečeká ani perspektivní budoucnost, zní stará osvědčená historická pravda. Zřejmě pro žádný jiný ekonomický obor v České republice to neplatí více než pro zemědělství.

N

ásilná komunistická kolektivizace v 50. letech minulého století následovaná nekritickým přejímáním principů zemědělského hospodaření podle sovětských vzorů totiž nejenže smazala přirozené vazby dřívějších sedláků k půdě a krajině, ale z myslí lidí také vygumovala klasický zdravý selský rozum. O tom, že je náprava těchto zločinů obtížná, svědčí nejlépe skutečnost, že ani 21 let po listopadu 1989 nejsou dokončeny restituce, vlastníci pozemků se nemohou ujmout svých práv a legislativní prostředí jednoznačně straní nástupnickým subjektům po bývalých Jednotných zemědělských družstvech.

Náprava vlastnických vztahů Jakákoli smysluplná koncepce rozvoje a další existence tuzemského zemědělství přitom není bez vyrovnání s minulostí možná. A je nepostradatelná i pro praktické zemědělské hospodaření. Nutnost identifikovat vlastníky i nájemce pozemků prostřednictvím komplexních pozemkových úprav je a musí být klíčovou podmínkou jakýchkoli rozvojových programů. Bez toho, aniž by se vědělo, co komu skutečně patří, představuje prakticky veškerá podnikatelská aktivita na venkově riziko budoucích možných sporů. Nutná je i změna přístupu ke krajině, především systémové snižování rizik větrných a zejména vodních erozí. I to je v zájmu zemědělství, ačkoli to ne každý ze zemědělců chápe. Škody z erozí šly přitom v minulých letech do desítek miliard, a to jak na zemědělském, soukromém i státním majetku. O tom má být koncepce. Skutečná koncepce budoucnosti našeho zemědělství je především o nástrojích, jak dosáhnout žádoucího stavu. Ten je ovšem nutné definovat a zároveň vědět, co je v podmínkách globalizova-

ného světa a byrokratické Evropské unie vůbec reálné. ČR musí respektovat skutečnost, že je součástí nadnárodních celků a globálních celosvětových trhů a že přání politiků i samotných zemědělců jsou v tomto prostředí limitována reálnou mírou jejich vlivu. S tím musí koncepce počítat.

Tendence proti globalizaci Je přitom zřejmé, že dotace do zemědělství, a nejen toho evropského, se v nejbližších letech jen tak nezruší. Je ale možné je modifikovat tak, aby jejich využití skutečně zvyšovalo efektivitu zemědělské produkce a zároveň v našich podmínkách rozlišovalo cíle podpory směrované na velké průmyslové zemědělské podniky a menší rodinné farmy. Zejména rodinné farmy v minulosti byly, v současnosti opět jsou a v budoucnosti budou nositeli skutečného sepětí selského stavu s venkovem, odpovědnosti za vlastní majetek, a tedy i odpovědnosti při soužití s přírodou a krajinou. Ve stále se koncentrujícím světě jsou to však právě tito podnikatelé, kteří jsou a budou stále více ohrožováni kapitálově silnými korporacemi. Na druhou stranu jsou to oni, kteří i v současnosti představují skutečný návrat ke kořenům a jakýsi antiglobalizační prvek ústící například do produkce regionálních zemědělských či potravinářských specialit a vytváření specifické lokální image konkrétních obcí a lokalit. Protiglobalizační tendence přitom budou v budoucnosti zcela jistě sílit, náznaky vidíme již dnes. S tím musí koncepce počítat. Vzhledem k našim průmyslovým tradicím, expanzi produkce dříve rozvojových zemí i na trhy EU včetně Česka či nadměrné evropské byrokracii v porovnání s jinými světovými teritorii nelze přitom v budoucnosti očekávat expanzi tuzemského zemědělství. Bude tomu spíše naopak, a koncepce proto musí obsahovat nástroje, jak na tento vývoj reagovat. V zásadě by mělo jít o tři hlavní pilíře – zvyšování efektivity těch zemědělských podnikatelů, kteří budou mít šanci uspět na společném evropském a globalizovaném trhu, rozšíření

Petr Havel

spektra činností (diverzifikace) zejména u menších zemědělských podniků v oblastech, které souvisí s využíváním půdy a podnikáním ve venkovském prostoru, a širší využívání nástrojů vedoucích ke stabilizaci podnikatelských podmínek. Součástí prvního pilíře jsou především moderní technologie typu „přesné zemědělství“, ale i biotechnologie, konkrétně produkce geneticky modifikovaných organismů (GMO). GMO využívá celý svět, v poslední době se konečně částečně mění i situace v EU. České zemědělství nesmí tuto příležitost zaspat. Optimální formou diverzifikace je jistě produkce regionálních, typických a poctivých potravin, a tedy v praxi větší nezávislost zemědělců na zmiňovaných korporátních společnostech. Spektrum činností ale může být téměř nekonečné, od těžby písku po produkci obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím bioplynových stanic nebo agroturistiku. Zapomínat nelze ani na prvky stabilizace, například cestou dalších pojistných produktů omezující především dopady neočekávatelných výkyvů počasí a volatility cen. Nezbytným strategickým prvkem je vzhledem k demografickému vývoji společnosti a zemědělství zvlášť také podpora nastupující generace farmářů. O tom všem má být koncepce.

Vliv státu je třeba omezit Zdaleka to není vše. Stabilizovat podnikatelské prostředí je nutné také v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu a zcela jistě dříve či později je třeba snížit podíl státního podniku Lesy ČR na tomto trhu. Je nutné stabilizovat vodní režim v ČR, lépe využít potenciál tuzemského rybářství a zvýšit počet druhů produkovaných i sportovně lovených ryb v našich tocích. Všude tam, kde je to možné, snížit vliv státu a úředníků na podnikatelská rozhodování. Především je ale nutné navrátit do zemědělství a na venkov právní vědomí a odpovědnost za činěná rozhodnutí. Stane-li se tak, bude tuzemské zemědělství jistě efektivnější a konzervativnější. Což by mělo být hlavním cílem koncepce. autor je zemědělský analytik

27

OSOBNOSTI

Edmund Burke, otec moderního konzervatismu

Matěj Trávníček

Byť je označován za otce moderního konzervatismu, samotný pojem konzervatismus ve smyslu politické ideologie se začal užívat až v roce 1830, tedy 33 let po Burkeově smrti.

K

dyž vypukla revoluce ve Francii, očekávali mnozí, že Edmund Burke se stane jejím nadšeným příznivcem. Vykládali si totiž jeho postoje a názory jako projevy racionalismu, který byl v době osvícenecké diktatury rozumu rozšířený. Ale když se obrátil na Burkea „gentleman z Paříže“ Charles Jean-Franc‚ois Depont, očekávaje posvěcení revolučních událostí, dostalo se mu zdrcující a zároveň analyticky velmi propracované kritiky. Ta se pak pod názvem Úvahy o revoluci ve Francii stala jedním ze základů konzervativního myšlení. Kniha ve své době zapůsobila jako granát, protože Burke mimo jiné již tehdy dokázal předpovědět, v co bude revoluce ústit: ve vládu vysoce schopného generála.

Novátorství versus změny

28

Burkeovo vnímání světa je velice blízké teorii spontánního řádu vypracované Fridrichem A. Hayekem. Podstatou této teorie je přesvědčení, že existující řád není produktem rozumu jednotlivce či skupiny jednotlivců, ale výslednicí představ a chování prakticky nekonečného množství lidských bytostí. Řád vzniká spontánně, existují ty instituce, které plní určité funkce. Naopak ty, které ji nemají nebo ji pozbyly a nedokázaly dostatečně rychle nabýt

funkce jiné, zanikají. Děje se tak vždy pozvolna, spontánně, přirozeně, díky interakcím, a nikoli z něčího rozhodnutí. Tradice tak hraje jak u Hayeka, tak u Burkea roli jakéhosi vodítka. Ukazuje, co se v minulosti osvědčilo. Protože řečeno s Burkem „Duch novátorství je obecně důsledkem sebestředné domýšlivosti a omezených názorů! Lidé, kteří se nikdy neohlížejí zpět ke svým předkům, nebudou brát ohled ani na své potomky!“ Platí však, že Burke odmítal pouze překotné změny, nebyl bojovníkem proti čemukoli novému. Snad nejpřesněji vystihuje tento jeho vztah ke změnám on sám, když píše: „Nevylučuji ani změnu, ale měnil bych něco jen proto, aby byl zachován celek… Ve svých činech bych se držel příkladu předků. Rekonstrukce by měla v co možná největší míře dodržet stavební sloh.“ Jinými slovy Burke se vyslovoval pro cestu postupných změn, revoluci vnímal jen jako poslední možné řešení pro doby, kdy je vláda zneužívána, vymkla se řádu a vyhlídky jsou stejně černé jako minulé zkušenosti.

Praktické dobro Burke není zastáncem „své“ tradice, ale tradice obecně. To je ostatně důvod, proč konzervatismus nabývá tolika podob, proč existuje doslova tolik konzervatismů, jako existuje konzervativců. Tradice není univerzální, ale existuje v nekonečném množství podob. Burkeovo pojetí jde přesně v tomto duchu, doznává tak velmi silných individualistických rysů. Burke odkazuje k příkladu předků, a nikoli k jakémusi zděděnému pro všechny stejnému kolektivnímu vědění. Připočteme-li k tomu Burkeův celoživotní boj proti svévoli a víru ve volný trh, dojdeme nutně k závěru, že Burke byl z dnešního pohledu liberálním konzervativcem, případně konzervativním liberálem. Konzervatismus byl pro něj zejména metodou, liberalismus převážně obsahem. A tak dokázal inspirovat jak liberály, tak konzervativce. Burkea nezajímá abstraktní dobro, ale dobro praktické, zasazené do kontextu každodenního života jednotlivce. K čemu jsou člověku „lidská práva“, když zítra

může skončit na základě udání pod gilotinou? K čemu jsou sebedokonalejší zákony, když vláda nemá dostatek sil, aby vymohla jejich plnění? A právě v tomto spatřuji největší Burkeův odkaz dnešku. Toto je varovný prst, který by každý z politiků měl mít neustále na paměti. V případě, že dojde k odtržení politiků od voličů, případně toto odtržení dozná takové míry, že legislatury budou přijímat zákony, které exekutivní složky státu nebudou moci vymáhat, chtít vymáhat nebo alespoň naplňovat, hrozí postupná nekontrolovatelná imploze státu, ústící v anarchii a návrat do stavu, kdy bude opět člověk člověku vlkem.

Ozvěny pro dnešní svět V takovém stavu začnou spontánně vznikat struktury snažící se suplovat roli státu, zejména v oblasti ochrany obyvatelstva, ale i v oblasti utváření norem a pravidel. Tyto struktury se z logiky věci dostávají do konkurence nejen vůči sobě navzájem, ale i vůči státu. Ve výsledku buď stát zvítězí, nebo se stane kořistí vítězné struktury. Platí to o zhroucených státech, ale možná ještě lepším příkladem by nám mohlo být „jelcinovské“ Rusko. Tam se slabý stát stal kořistí bývalých příslušníků KGB a jí blízkých jedinců. Tento jev nemusí být jen důsledkem slabé vlády, ale i něčím, co bych nazval „legislativní nestřídmost“. Mám na mysli stav, kdy legislativa spolu s exekutivou či každá zvlášť přijímají takové množství právních předpisů, že je nelze vymáhat a prakticky realizovat. Burkeův odkaz leží v nutnosti udržovat stát v „dobré kondici“, aby neselhával a nerezignoval na plnění funkcí, k jejichž výkonu jej zplnomocnili občané. Zákonodárce by tak měl mít vždy v prvé řadě na paměti praktické dopady svých kroků, a nikoli snahu o dosažení jakéhosi ideálního stavu za jakoukoli cenu. K jakýmkoli změnám, zejména k institucionálním a změnám režimu, by mělo být přistupováno s maximální možnou obezřetností, řečeno s Burkem „se zbožnou bázní a úctou a chvějící se starostlivou úzkostí“. autor je pracovník politické sekce ODS

KULTURA

Dopřejme si mimořádné kulturní zážitky Michala Komrsková

DIVADLO Vše o mé matce Divadelní adaptaci legendárního filmu Pedra Almodóvara Vše o mé matce uvedlo v premiéře Divadlo ABC. Film španělského režiséra získal řadu filmových cen. Příběh, který v pražské divadelní podobě režíruje Peter Gábor, sleduje cestu hlavní hrdinky Manuely. Ta se po smrtelné nehodě svého syna Estebana vydává do Barcelony najít bývalého manžela, z nějž je ovšem mezitím prostitutka Lola. Do příběhu vstupují nejneuvěřitelnější postavy Almodóvarova střihu – těhotná jeptiška Rosa, herečka Humy Rojo nebo na drogách závislá Nina Cruz. Podobně jako ve filmu i v případě divadelní inscenace je součástí představení několik scén z Williamsovy hry Tramvaj do stanice Touha. V novince pražského Divadla ABC uvidíte Danu Syslovou, Viktora Dvořáka, Vladimíra Marka nebo Danu Batulkovou. Divadlo ABC, Vodičkova 28, Praha 1, aktuální termíny představení: 24. března a 8. dubna.

Imaginárium dr. Parnasse

FILM

Pohádkový příběh dr. Parnasse, který kdysi v sázce s ďáblem vyhrál nesmrtelnost, pochází z autorské dílny legendárního Monthy Pythona Terryho Gilliama. Filmař, jehož natáčení pokaždé provází série katastrofických událostí, pro něž se tu a tam snímek ani nepovede realizovat, tentokrát vytvořil snový, vizuálně jedinečný snímek. V něm se nenásilně střídá krajina současného Londýna s tou historickou i prostředí modelovaná pouhou fantazií jednotlivých postav. Neuvěřitelný výkon ve filmu podává zejména Tom Waits v roli ďábla, Heath Ledger coby Tony, ale i Johnny Depp, Jude Law a Colin Farrel, kteří s Gilliamem dokončili natáčení po nečekané Ledgerově smrti.

Pouta Temný thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, estébákem Antonínem, zobrazuje dobu normalizace tak plastickým způsobem, až se člověku svírá hrdlo. Režisér Radim Špaček a scénárista Ondřej Štindl společně dali vzniknout dílu prostoupenému pocitem ohrožení: Antonín, nevyzpytatelná osobnost nebezpečná svému okolí, dokonale ukazuje paranoiu, kterou příslušník tajné policie díky své moci a možnostem dokázal šířit. Radim Špaček do svého filmu obsadil veřejnosti nepříiš známé herce, kteří ovšem pod jeho vedením podávají výkony hodné minimálně Lvů. V hlavních rolích uvidíte Ondřeje Malého, Kristinu Farkašovou, Martina Fingera nebo Barboru Milotovou, jedinečný je ve své roli Oldřich Kaiser – jediná známá tvář filmu.

29

KULTURA

HUDBA Bobby McFerrin Vynikající hudební experimentátor Bobby McFerrin vystoupí v České republice u příležitosti vydání svého nového alba VOCAbuLarieS hned třikrát: 21. dubna v Obecním domě v rámci festivalu Struny podzimu, den poté v Kongresovém centru a 24. dubna v ostravské ČEZ aréně. Na každém z koncertů jej doprovodí pouze pro tuto příležitost zformovaný komorní pěvecký soubor, jehož sestavením byl pověřen sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek. Koncerty Bobbyho McFerrina jsou pokaždé hravou oslavou gospelu, soulu a funku, jazzu, kterou byste si neměli nechat ujít. Na vystoupení letos šedesátiletého desetinásobného držitele cen Grammy a autora nesmrtelné písně Don't Worry, Be Happy jsou vstupenky v prodeji na portálu www.ticketpro.cz za ceny od 1320 Kč.

Don Quijotte Hrdinkami oper Julese Masseneta byly převážně ženy, jak už napovídají samy názvy jeho děl: Sapfo, Ariane, Grisélidis, Popelka, Kleopatra či Manon. Hrdinou poslední Massenetovy opery se však přece jen stal muž, Don Quijotte. Předlohou Massenetova libretisty Henriho Caina byla francouzská dramatizace Cervantesovy předlohy z pera Massenetova současníka Jacquese Le Lorrain Rytíř dlouhé postavy (Le Chevalier de la longue figure). V současném nastudování Dona Quijotte v režii Jiřího Nekvasila se představí současná česká operní hvězda, sólistka Státní opery Andrea Kalivodová v roli Dulciney, srbský basista Ivan Tomašev coby Don Quijotte nebo barytonista Jakub Kettner jako Sancho. Státní opera Praha, Legerova 75, Praha 1, premiéra: 18. března, reprízy: 20. března, 31. března, 7. dubna.

30

VÝSTAVY Zdeněk Sýkora 90

Foto: Carol Friedman, Luděk Novák, HCE, Bontonfilm, Městská divadla pražská, Galerie hlavního města Prahy, Albertina

Výstava českého výtvarníka Zdeňka Sýkory, kterou v Galerii hlavního města Prahy připravili k umělcovým devadesátým narozeninám, představuje v reprezentativním výběru necelou stovku prací z prestižních domácích i zahraničních sbírek. Vystavena jsou raná abstraktní díla, struktury z let šedesátých, které byly ve své době použity i v několika interiérech, ale i obrazy, které Sýkora tvoří v posledních třiceti letech: tedy počítačově zpracovaná výtvarná díla založená na principu náhodnosti linie. Výstava probíhá v Městské knihovně, Mariánské náměstí 1, Praha 1, do 2. května 2010, otevřeno denně kromě pondělí.

CARS Andyho Warhola netřeba nijak zdlouhavě představovat. Malíř, grafik a filmový tvůrce je jednou provždy zapsán coby vůdčí osobnost pop artu. Ve vídeňské výstavní síni Albertina máme nyní možnost shlédnout i část jeho tvorby, která není široké veřejnosti tak známá: soubor CARS, který představuje reklamní plakáty z Daimler Collection. Kromě Warholových posterů mezi nejslavnější kousky patří například malby Roberta Longa, videa Sylvie Fleury nebo skulptury Vincenta Szareka. Série CARS, ač patří k nejzásadnějším dokumentům o historii automobilového průmyslu, nebyla až dosud nikdy vystavena kompletní. Výstava probíhá ve výstavní síni Albertina, Albertinaplatz 1, Vídeň, do 16. května 2010, otevřeno denně.

KNIHA Berlín Angeliky Taschen Průvodců po městě, které se v posledních letech stalo místem, které musíte vidět, vyšlo jistě už desítky. Ovšem publikace, která právě vychází, patří mezi ty, jež vám Berlín skutečně představí v celé jeho barvitosti. Nápaditý a široce pojatý průvodce vychází z pera Angeliky Taschen, která má v tomto žánru bohaté zkušenosti – obdobným způsobem ve svých publikacích popsala například New York nebo Londýn. Výběr míst je pojat zajímavě, netypicky, je bez předsudků aktuální a jak se na Taschen sluší, je doplněn sérií výtečných fotografií Thorstena Klapsche. V prodeji na www.slovart.cz za 899 Kč.

31