2010

09/2010 ročník 1. / 5

REPORTÉR

MAENTIVA GALOPP

Nuptius (GER) Rozhovor

Medailonek

Taxis

Josef Váňa

Iryklon, Black type – umístění

120. Velká pardubická

další vítězství

1

EDITORIAL Vážení čtenáři, v zářijovém čísle MGR jsme Vám přinesli krátkou reportáž z naší redakční párty, kde jsme se, patrně v alkoholové euforii, rozhodli, že budeme držet dietu. Pravda, většinou se s dietami začíná po Silvestru jako novoroční předsevzetí, nebo před létem, abychom byli krásní do plavek. Nás k tomu inspirovali naši žokejové, kteří to mají jaksi v popisu práce. A když to dokážou oni, tak proč ne my? Navíc spíš vypadáme jako redakce SUMO REVUE než dostihového časopisu a to se musí změnit! Zatím se však zdá, že je to těžší, než jsme předpokládali, a naše hubnutí bude běh na delší trať. Naproti tomu nám pěkně přibírá náš časopis a to je moc dobře. Říjnový MAENTIVA GALOPP REPORTÉR má rovných 28 stran! Jsme tomu rádi, neboť je to tak trochu i díky Vám, našim čtenářům. Po výzvě, v níž jsme Vás požádali o pár fotek s koňmi, se nám sešla spousta materiálu, který máme na další tři čísla. Díky i za slova uznání, velmi si toho vážíme a slibujeme, že se budeme snažit, aby byl náš časopis pro Vás stále zajímavý. Přestože se na našich stránkách věnujeme hlavně rovinovým dostihům, žijeme nyní hlavně Velkou pardubickou. O její historii se dočtete na straně 10 a 11. Následující strany jsou věnovány rozhovoru s naší žokejskou legendou a šestinásobným vítězem Velké pardubické Josefem Váňou a jeho slavnému koni Železníkovi. Na osmnácté straně se dozvíte pár

zleva: Martin Breibisch, Martin Bláha, Václav Janáček, Václav Luka ml.

2

zajímavých dat o Velkém Taxisově příkopu. Mimochodem, když jsem si pročítal parametry téhle překážky, myslím, že dostihová stáj MAENTIVA zatím ještě zůstane u rovinových dostihů. Navíc jsme v nich docela dobří. NUPTIUS má za sebou opravdu krátkou závodní kariéru. Ovšem podařilo se mu v ní ve čtyřech startech dvakrát zvítězit, jednou byl druhý a jednou třetí. Takže stále „na bedně“! Tenhle koník nám zatím dělá jen samou radost. Reportáž o jeho posledním chuchelském úspěchu pro Vás připravil Honza Němec hned na následující stránce. Nesmíme zapomenout ani na stránku věnovanou našemu partnerskému časopisu Paddock Revue, na niž jsme v minulém čísle nedopatřením zapomněli a za což se kolegům z Paddock Revue dodatečně omlouváme. Doufám, že Vás i toto vydání MGR zaujme a pobaví a my budeme vděčni za každý Váš postřeh, připomínku, námět nebo příspěvek. Za celou naši redakci mi dovolte popřát Vám klidný a harmonický podzim a příjemné chvíle s naším časopisem. Váš Martin Bláha / vydavatel

Nuptius v cíli

Aktuálně z DS MAENTIVA Čtyři starty, čtyři umístění. Taková je stručná bilance dosavadního průběhu první sezony reprezentanta dostihové stáje DS MAENTIVA, dvouletého valacha Nuptia (GER). „Bilanci má opravdu velmi dobrou, co by za to každý majitel dal,“ nechal se po jeho posledním výkonu slyšet trenér ing. Václav Luka mladší. Poprvé vyběhl Nuptius na dostihovou dráhu 30. května letošního roku na pražském závodišti ve Velké Chuchli. Vzhledem k tomu, že to byl jeho první start, výsledek byl spojen s velkým očekáváním. Cílem na trati dlouhé 1200 metrů proběhl jako druhý po boji o krátký nos. V týmu naší dostihové stáje zavládla velká spokojenost, ale zároveň obava, jestli se nejednalo o úspěch nahodilý. I proto byl snad ještě očekávanější výsledek v druhém dostihu, ve kterém Nuptius startoval. Šlo o to potvrdit umístění z premiérového dostihu. To se dvouletému hnědákovi celkem zdatně podařilo. 27. června, opět ve Velké Chuchli, doběhl v dostihu II. kategorie na 1200 m, Simsonově ceně, jako třetí. Za dalším startem se Nuptius vypravil po delší přestávce 4. září na hipodrom do Mostu. V Ceně Statutárního města Chomutov na 1200 metrů jsme se dočkali pověstných vavřínů. S vý-

text: Jan Němec

rokem dostihové komise JISTĚ Nuptius zvítězil. Šéf DS MAENTIVA Martin Bláha se mohl radovat. V letošní sezoně reprezentovali v českém turfu jeho stáj dva koně a oba dokázali zvítězit (stájová kolegyně klisna Serena zvítězila v pražské Chuchli 27. června v dostihu kategorie NL). Ale tím výčet skvělých výkonů Nuptia nekončí. Pro rok 2010 zatím poslední dostih absolvoval v neděli 19. září, tentokrát opět ve Velké Chuchli. A to už byly opravdu nervy. Sázkaři byl sice jednoznačně favorizován, ale díky skvělým výsledkům z minulých startů si do tohoto dostihu nesl spolu s hřebcem Charem nejvyšší zátěž. A to až o 6,5 kg více oproti ostatním soupeřům. Dokáže Nuptius s celkovou zátěží 59 kg uspět? Ano! Jeho tradiční jezdec, žokej Václav Janáček, dovedl dvouletého Nuptia do cíle jako vítěze! Byl to skvělý výkon tohoto koně. O nahodilém výsledku už nebylo možné v žádném případě mluvit. Nuptius si díky tomuto dostihu připsal na své konto již druhé vítězství v letošní sezoně. „Ovšem hodnotit, zda již Nuptius přesvědčil, je ještě předčasné. Dnes můžeme konstatovat, že máme skvělého, spolehlivého koně, dělajícího radost, avšak díky našim ambicím startovat pouze v dostizích nejvyšší kategorie si ještě musíme počkat, kam se nám podaří s Nuptiem dostat. Nicméně v tomto posledním dostihu ukázal, že umí bojovat a snad ho to i baví,“ uvedl k jeho výkonu majitel Martin Bláha.

3

Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: +420 608 958 833, e-mail: [email protected] www.lukaracing.cz

Tréninkové středisko LUKA RACING Nikdo nemůže zaručit vítěze. Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent. Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku.

Středisko nabízí: – unikátní polytracková dráha, jediná v ČR – zavlažovaná travnatá dráha – další travnatá, pískovo-hliněná cvalová a skoková dráha – krytý kolotoč se speciálním povrchem – nové, prostorné a plně vybavené boxy – krytá hala 40 x 15m s kropícím systémem – mycí box s teplou vodou – rozmanité prostředí, kopcovitý terén – výběhy a pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha půdy

– spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. – předním světovým výrobcem krmných doplňků EQUISTRO ... a hlavně tým zkušených pracovníků

Trenér Václav Luka mladší : – trenérská licence 4 roky – 3 x vícešampiónem trenérů (1 x roviny, 2 x překážky) – 1 x 3. v šampionátu trenérů na překážkách – 1 x 4. v šampionátů trenérů na překážkách

TS LUKA Racing Bošovice V každém oboru se tu a tam objeví někdo, kdo sice zazáří jako hvězda, ale pak rychle zhasne. Co je ale vždy daleko důležitější, je schopnost podávat kvalitní výkony stabilně. A to dnes již můžeme o tréninkovém středisku v Bošovicích směle prohlásit. Výkony svěřenců trenéra Ing. Václava Luky mladšího totiž podávají kvalitní výkony opravdu stabilně. „Další výsledky koní z našeho střediska od posledního vydání REPORTÉRU jsou doslova fantastické. Kromě jiného jsme vyhráli čtyři vrcholy dostihových dnů. V Ceně Masise zvítězila dvouletá Nina Directa, pak vyhrál Peerless Squeak hlavní dostih v Mostě, klisna Charmillon v Ceně Sevorečeských dolů také v Mostě a Corcovada ve Velké ceně Prahy,“ zhodnotil největší úspěchy z poslední doby trenér Václav Luka mladší. „A hlavně je potěšující, že koně stabilně drží formu. Koně, kteří byli úspěšní na jaře, uspěli i teď na podzim, jako například Corcovada, což znamená stabilitu v jejich výkonech. A to je pro mě osobně největší úspěch. Naše koně podávají své dobré výkony stabilně. Nemusejí vždy vyhrát, ale je vidět, že si drží formu po celou sezónu,“ dodal Luka. A v tréninkovém středisku LUKA Racing si neoddychnou ani v říjnu. Peerless Squeak

Trénink Bočovicích klisna Lav Flor (GER)

5

text: Jan Němec

poběží v Miláně, Charmillon Oaks v Rakousku. Corcovada a Sakheart budou startovat v Gd-3 dostizích v Miláně při dostihovém dni, který je zde doslova dostihovým svátkem. Obě klisny se tak utkají s obrovskou konkurencí. Na další start do zahraničí se chystá Iryklon, to bude v Paříži. Jak ale doplňuje trenér Luka: „Vše se bude ještě dolaďovat podle momentální formy koní a jejich možností.“ Další novinkou v Bošovicích jsou příchozí nováčci. Zatím zde našlo své nové působiště celkem osm ročků. S nimi se nyní začíná pracovat. „Jak úspěšná tato zatím mimina budou, je opravdu předčasné hodnotit, ale je to pro nás všechny takový nový impuls, jsou to noví bojovníci do našich řad,“ svěřil se nám jejich trenér. Zajímal nás také jeho první dojem z nových přírůstků: „Můj první dojem je hodnocení exteriéru. Některý roček je lepší, jiný horší. To však není v této době rozhodující. Jsou to opravdu mimina na začátku dlouhé cesty. Někteří přišli z lepšího, jiní z horšího odchovu. Nám jde o to, aby ti hůře vypadající dostali stejnou šanci, jako ti, kteří vypadají lépe. Aby především dohnali výživové manko a mohli se plně zapojit do práce. Po těch pár dnech co je tady máme, je strašně brzy na jakékoli závěry. Vzájemně si a sebe zvykáme, my na ně, oni na nás, na práci, na režim, je to takové oťukávání.“

hřebec Dangerous Gleam (GER)

5

ABECEDA turfu – trenérské termíny Češi jsou národ reptalů, radilů a odborníků na všechno. Stačí zajít do nejbližší hospody a neznalý věci dojde k závěru, že je mezi samými experty. Zejména ve sportu máme vždy jasno. Hraje-li se fotbalový zápas, je lokál plný erudovaných trenérů.

V některém z dalších čísel MGR si jistě popovídáme s trenérem dostihových koní. V tuto chvíli nám však postačí zasvěcení do trenérského výraziva. To proto, abychom se mohli stát i my zkušenými trenéry dostihových koní. K tomu nám postačí naučit se pár odborných termínů.

Trenéřina je těžká práce. Když se mančaftu daří, je trenér nošen na rukou, v okamžiku nezdaru je on tím prvním, který jde na ,,popravu“. Ani v dostihovém sportu to není jiné. Jistou polehčující okolností pro trenéra může být to, že zde hraje roli ještě animální člen týmu – kůň. Tedy tvor, s nímž je poněkud těžší domluva. Ačkoli …

TRENÉR – osoba oprávněná licencí Jockey Clubu ČR k tréninku dostihových koní. Dělí se na trenéry z povolání a trenéry majitele (smí trénovat pouze pět koní v majetku svém a nejbližších členů rodiny) ORDRE – trenérovy pokyny jezdci, jak si má s koněm v průběhu dostihu počínat PADDOCK – ohrazený prostor, kde jsou koně voděni před dostihem, trenéři zde,

Trenér Luka uděluje ordre žokeji Janáčkovi

6

text: Jiří Klokočka

zpravidla za přítomnosti majitelů, udílejí jezdcům ordre, jezdci zde pak nasedají na koně BRANÍ ZPĚT – jezdcovo zpomalování, brzdění pohybu koně PULER – kůň, který nechce (zejména v počátku dostihu) akceptovat pomalejší tempo, brání se držení jezdcem a sám má tendenci stále zvyšovat cvalovou rychlost UPULOVÁNÍ (či zapulování) – brzké vyčerpání a unavení koně z důvodu přílišného braní zpět jeho jezdcem PACEMAKER – vodič dostihu, určovatel tempa pro favorita CHYTIT KLANDR – zaujmout v dostihu výhodnou pozici u vnitřní bariéry PROSTÁT (dostih) – vydržet se silami celou trať, zejména vytrvaleckou

7

VEKSLOVÁNÍ – měnění pořadí nohou při cvalu, kůň, který často mění nohy, je unavený KLACEK (též tágo) – jezdecký bičík PÍGLOVÁNÍ – vyjíždění koně rukama jezdce, bez nebo jen s minimálním užitím bičíku PRÁCE – tréninková jednotka, jeden trénink ŠTYCOVÁNÍ – náhlé zaražení koně, změna směru, zastavení se (např. před překážkou), neposlušnost CRACK – dostihový kůň mimořádně výjimečných, jedinečných kvalit

7

Anketa V neděli 19. září jsme využili přítomnosti naší redakce na dostihovém závodišti ve Velké Chuchli v Praze a vypravili jsme se mezi návštěvníky na výzvědy. Chodíte na dostihy pravidelně? Co se vám na nich líbí nejvíce? Boris Hučko Ano, na dostihy chodím pravidelně. Je to krásný sport, zajímavé spojení koně a člověka.

Alena Michalíková Jsme tady dnes poprvé. Líbí se nám celková atmosféra, prostředí i samotní koně. Ještě jsme si ale nevsadili. Zatím nasáváme atmosféru, zjišťujeme, jak to tady na dostizích chodí, ale štěstí při sázení asi taky zkusíme.

8

text: Jan Němec

Imrich Bugár Chodím čtyřikrát do roka, dvakrát na jaře a dvakrát na podzim. Vždycky na velké dostihy. Dnes jsem se přišel podívat na Cenu Prahy a příště se sem chystám 31. října na cenu prezidenta. Na dostihy chodím, protože mám rád zvířata a navíc to sem mám blízko. Koně jsou krásná zvířata. Baví mě sledovat dostihy, někdy je to opravdu napínavé, když některý kůň vyhraje třeba jen o krk. Zastihli jste mě zrovna ve chvíli, kdy se tady v padoku dívám, na koho budu sázet. Chodím nejen na dostihy, ale také na parkúry.

Lenka Hradcová (první zleva) Moc pravidelně na dostihy nechodím. Rodiče vlastní dostihové koně, takže když naši koně běží, tak se podívat jdu. Nejvíc se mi líbí asi ten adrenalin. Sázím, ale výhradně na naše koně.

JANDA BLOODSTOCK A DOSTIHOVÝ SPOLEK, A.S.

POŘÁDAJÍ 3.ROČNÍK

STŘEDOEVROPSKÁ DRAŽBA ANGLICKÉHO PLNOKREVNÍKA PRO VŠECHNY KATEGORIE ANGLICKÝCH PLNOKREVNÍKŮ: ODSTÁVČATA, ROČCI, DOSTIHOVÍ I POLOKREVNÍ KONĚ, CHOVNÉ KLISNY, PLEMENÍCI

KDE: DOSTIHOVÉ ZÁVODIŠTĚ PARDUBICE KDY: PÁTEK 8.10.2010 PROHLÍDKA KONÍ OD 10:00 HOD ZAČÁTEK DRAŽBY VE 13:00 HOD ČEKÁ NA VÁS KATALOG PLNÝ HVĚZD INFORMACE O DRAŽBĚ VČETNĚ KATALOGU NA: www.jandabloodstock.cz/drazba NA VAŠI ÚČAST SE TĚŠÍ

9

Na počátku byly hony na zvěř Štěkot psů, troubení rohů a šlechta oděná v barevných kabátcích. Typická feudální kratochvíle. Tak vypadaly tzv. parforsní hony, předchůdci dnešních dostihů steeplechase cross country. Kořeny sahají do Francie a Anglie. A právě ostrovní království lze považovat za opravdovou kolébku steeplechase. Zde se při honech na lišky, kladl důraz na zdatnost v sedle. Anglická krajina se svými remízky a nízkými kamennými zídkami byla jak stvořená pro tento typ závodů. Rovinatý kraj kolem Pardubic se nápadně podobal anglickému venkovu a možná proto se už za Rakouska Uherska stal centrem těchto honů a později i závodů. Nejstarším takovýmto závodem je však Velká liverpoolská, která se poprvé konala v roce 1836 v Anglii. Přesně o dvacet let později bylo právě v Pardubicích vybudováno dostihové závodiště a 5. listopadu v roce 1874 se začíná psát historie nejstaršího

10

text: Jiří Klokočka

kontinentálního dostihu a jednoho z nejtěžších dostihů na světě – Velké pardubické steeplechase. Na startu tehdy stálo čtrnáct koní a běželo se o osm tisíc zlatých, které si nakonec odnesl anglický žokej G. Sayers s plnokrevným hřebcem Phantomem. Dostih vzbudil veliký ohlas a od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let. Z politických důvodů se závod nekonal v roce 1968 a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908. V prvních desetiletích vítězili pouze cizinci. Angličané, Němci, Italové. První Čech si dojel pro vavříny až v roce 1902 a jmenoval se Ulrich Rosák. Začátky Velké byly někdy až úsměvné, když startovní pole čítalo pět koní, jeden ročník běžela dokonce jen trojice odvážných. V průběhu let se několikrát měnila dráha, respektive směr dostihu. Dnešní podoba pardubického závodiště se datuje asi od konce války. Dráha Velké pardubické je dlouhá 6 900 m a jezdce a jejich koně tu čeká 31 překážek. Nejznámější a zároveň nejtěžší překážkou nejen zde, ale i na světě je Taxisův příkop. Je čtvrtou překážkou dostihu a na koně tu čeká za metr šedesát vysokým a metr osmdesát širo-

kým plotem dva metry hluboký a čtyři metry široký příkop. Jeho dřívější podoba byla ještě ďábelštější! I další překážky jsou jen pro ty nejlepší a nejlépe připravené koně a jezdce. Jako například Irská lavice, Popovický, Francouzský nebo Havlův skok, Hadí příkop, Velký vodní příkop nebo Velký anglický skok. Povrch dráhy je převážně travnatý, část závodu vede i hlubokou oranicí. Jedním z nejlepších koní, kteří tu kdy závodili, byl ryzák ŽELEZNÍK. Ten si tu jako jediný připsal čtyři vítězství a stal se tak legendou Velké pardubické. Ostatně v jeho sedle seděla též legenda tohoto závodu – Josef Váňa, který má ještě o dvě vítězství navíc. V roce 1997 si doběhl pro prvenství s hnědákem VRONSKYM a vloni triumfoval s TIUMENEM.

Čtyři tituly pak má Václav Chaloupka a německý žokej Peter Gehm. Tomu se navíc podařilo vyhrát Velkou pardubickou čtyři roky po sobě. V průběhu historie se také dostihu zúčastnilo několik žen. Jako první Lata Brandisová, která dokonce v posledním předválečném ročníku v roce 1937 s klisnou NORMA zvítězila! Ve výčtu těch nejúspěšnějších nutno vzpomenout na žokeje Josefa Bartoše, kterému se podařilo s bělkou SIXTEEN doběhnout dostih pod devět minut v čase 08:58,99 minut. Velká pardubická se koná každou druhou neděli v říjnu a je to nejen velký sportovní svátek, ale i svátek všech koňáků. Ten letošní připadá na 10. října a je o to významnější, že Velká oslaví kulaté 120. výročí. Velkou pardubickou steeplechase tak můžeme směle počítat k českému rodinnému stříbru.

11

text: Jan Němec

Martin a Martina Bláhovi

Rozhovor Martina Bláhová Zázemí. Mít zázemí a oporu ve svém partnerovi je nesmírně důležitá věc. Pokud něco tvoříte nebo budujete, pak to platí dvojnásob. Vydavatel časopisu MGR Martin Bláha buduje spolu se svým společníkem Martinem Breibischem dostihovou stáj DS MAENTIVA, není proto divu, že nás zajímalo, co na to říkají u něj doma. O rozhovor jsme proto požádali Martinovu manželku Martinu Bláhovou. Martino, čí to byl nápad, pořídit si koně? Koně máme vlastně díky naší dceři. Jezdíme na chalupu do Chrastin u Písku, kde chová koně naše kamarádka Eva Baxová. A naše Zuzka se při každé naší návštěvě chodila dívat na koně do zdejších ohrad. Zkusila si i zajezdit a protože jí to šlo, tak slovo dalo slovo a my jsme se zanedlouho stali majiteli našeho prvního koně. 12

Říkáš našeho koně, znamená to, že koně jsou vaším společným koníčkem? Popravdě, zpočátku, když Martin založil dostihovou stáj a začal nakupovat dostihové koně, byla jsem spíše nedůvěřivá. Přeci jen, pořídit koně není otázka stokoruny. Říkala jsem si, jestli by nebylo lepší investovat do zázemí naší rodiny. Ale když mi Martin všechno kolem koní vysvětlil a do všeho mě zasvětil, změnila jsem názor. Dnes spolu vše probíráme. Starty koní v dostizích, jejich šance, nové nákupy. Navíc jsem si uvědomila ještě jednu důležitou věc. Nepotrvá to dlouho a naše děti už na nás nebudou závislé a společný koníček s mým mužem tak bude moc fajn. Prozradíš nám, jaký máš ty osobně vztah ke koním? Já se jich bojím! Nikdy jsem na žádném koni neseděla a mám z nich obrovský respekt. Ale druhou stranou se mi ohromně líbí. Jsou to nádherná zvířata. Když se vrátíme na začátek, vzpomeneš si, jaký to byl pocit, když jste si pořídili prvního koně? Vzpomínám si, jako by to bylo včera. Prvním koněm byla klisna Flora. Když jsme pro ni byli v Chlaponicích, přiznám se, že jsem to oplakala. Největší starost mi dělalo, jestli se jí bude u nás líbit a jestli se jí nebude po jejím původním bydlení stýskat. Když bych se tě zeptal na tvůj největší zážitek spojený s koňmi, jaký by to byl? Asi ten, kdy se naše Zuzka starala o hříbě, které dostalo tetanus. Navíc bylo bez mámy, uhynula krátce po porodu. Sledovat svoje dítě s jakou starostí pečuje o toho bezbranného, nemocného tvorečka bylo neuvěřitelně dojemné. Když se holandští majitelé hříběte rozhodli, že ho nechají utratit, raději jsme ho koupili a snažili se ho kvůli Zuzce zachránit. Ta u něj trávila každou volnou chvíli. Hladila ho, masírovala, mluvila na něj, přidržovala mu všechny ty hadičky. Mísily se ve mně pocity lítosti nad tím na smrt nemocným hříbětem a radosti z toho, že mám dceru, které není lhostejné neštěstí jiného živého tvora, že má dobré srdce. Navíc je to příběh se šťastným koncem, protože malou kobylku Drahušku se nakonec podařilo díky paní veterinářce Koudelkové a ošetřovateli Jardovi Müllerovi zachránit. A nyní se Drahušce vede velmi dobře. A nakonec se nemohu nezeptat, co říkáš na úspěchy Nuptia? Tak mám samozřejmě velkou radost. Ale pro mě je každý dostih neuvěřitelná starost. Pokaždé trnu hrůzou, aby se jim hlavně nic nestalo. Aby nezakopli, nic si neudělali a doběhli v pořádku a zdraví. Z každého vítězství či umístění našich koní mám ohromnou radost, ale prvořadé je pro mne právě jejich zdraví.

AČTJ ve spolupráci s MAENTIVA, a.s. vyhlašuje

MAENTIVA CUP 2010 1. Ročník honorovaného trenérského rovinového šampionátu

PA R T N E R D O S T I H O V É H O S P O R T U

Garantovaná částka 100.000 Kč, se rozdělí mezi tři nejúspěšnější trenéry, finanční odměna čeká navíc jako bonus i na 14. trenéra v pořadí.

1. místo 2. místo 3. místo 14. místo

50.000 Kč 30.000 Kč 10.000 Kč 10.000 Kč

Šampionát je hodnocen podle klasických kritérií. Rozhodují 1. místa, dále 2. místa, 3. místa, 4. místa a 5. místa. Při rovnosti všech těchto faktorů rozhodne vyšší zisk. Vše se počítá od začátku sezony 2010 až do jejího skončení, tedy do posledního dostihového dne a posledního odběhnutého dostihu, který se uskuteční v ČR v roce 2010. Tento šampionát je pouze pro členy Asociace českých trenérů a jezdců (AČPTCDK), kteří budou registrováni a budou mít zaplacen členský příspěvek do 30. 6. 2010. Trenér, který bude porušovat dostihový řád ve smyslu vztahu tréninkové listiny ke skutečnému stavu jím trénovaných koní bude při tomto zjištění automaticky diskvalifikován. Vyhodnocení šampionátu bude provedeno po závěru dostihové sezóny.

www.maentiva.com

MAENTIVA, a.s., Korunní 810/104 – Building A1, 101 00 Praha 10, Czech Republic 13

14

15

Čtenářská soutěž! Milí čtenáři, právě čtete již páté vydání časopisu MAENTIVA GALLOP REPORTÉR. Jsme nesmírně potěšeni Vaší přízní, kterou různými způsoby našemu mladému měsíčníku z prostředí dostihového sportu projevujete. Ve snaze Vás více „zapojit do hry“ jsme pro Vás ve spolupráci s EQUITANA HOTEL RESORT v Martinicích u Březnice připravili tuto soutěž o atraktivní ceny. Držíme Vám palce při vybírání správné odpovědi i v následném losování výherců! Redakce MGR

www.equitana.cz

Soutěžní otázka:

16

Velká pardubická steeplechase je nejtěžší kontinentální překážkový dostih. Který z následujících jezdců má na svém kontě nejvíce vítězství v tomto dostihu?

Na Vaše odpovědi se těšíme na elektronické adrese: [email protected] nebo je zasílejte formou SMS na číslo 773 136 759 ve tvaru MGR SOUTĚŽ A, B, nebo C, Vaše jméno. Výherce této soutěže uveřejníme v příštím čísle MGR.

A) Václav Chaloupka B) Peter Gehm C) Josef Váňa

1. cena: 2. cena: 3. cena: 4. cena: 5. cena:

voucher v hodnotě 3 000 Kč do EQUITANA HOTEL RESORT voucher v hodnotě 1 000 Kč do EQUITANA HOTEL RESORT mikina DS MAENTIVA triko DS MAENTIVA čepice DS MAENTIVA

Hektor a jeho prezident O našem prvním československém prezidentovi bylo už asi všechno napsáno i řečeno. Ale MAENTIVA GALOPP REPORTÉR je časopis převážně o koních, proto věnujme pár následujících řádků jednomu z nejslavnějších koní české historie. HEKTOR byl prezidentský kůň a tak byl i nazýván. Jaký byl a jaký k němu Masaryk choval vztah? T.G. Masaryk majestátně sedící na koni se stal jedním z prvorepublikových neoficiálních státních symbolů. Méně je však už známo, co jej přivedlo do sedla. Masaryk již ve svém vyšším věku trpěl dýchacími obtížemi, proto mu bylo lékaři doporučeno, aby svůj dýchací aparát posílil. Pro pětašedesátníka se jevil jezdecký sport jako nejvhodnější. A pro tehdejšího poslance rakouského Říšského sněmu i jako dostatečně důstojný. Masaryk se (dnes bychom mohli říci) ,,kondičnímu“ jezdectví věnoval i v průběhu svého pobývání v Americe a Anglii, a to průměrně dvě hodiny denně! Poněkud rozporné názory se vážou k jeho vztahu ke koním. Některé prameny uvádějí, že Masaryk k nim nechoval nijak zvlášť vřelý vztah. To mohlo pramenit ze skutečnosti, že byl vyučeným kovářem, to je však jen čirá spekulace. Nutno vzpomenout poměrně dramatickou příhodu, která se Masarykovi přihodila na konci května roku 1925 v obci Kačice poblíž Lán. Prezident tehdy se svým koněm Hektorem spadl do příkopu. Naštěstí jezdec i kůň tuto nehodu přestáli bez vážnějších následků. Díky trpělivosti a rozvaze Hektora, který ač měl jezdce pod sebou, klidně ležel a čekal, až přijde pomoc, se prezidentovi nic nestalo. A snad i díky tomu bylo o jeho nejmilejšího koně, když už nebyl schopen práce, dobře postaráno. Hektor byl světlý hnědák s hvězdou, byl zakoupen v roce 1920 od Policejního ředitelství za 12 tisíc Kčs a od roku 1922 byl živen na prezidentovy útraty. Na sklonku života byl léčen v hřebčíně v Kladrubech a 1.února roku 1933 umírá v požehnaném koňském věku 24 let. Přestože s tím Masaryk prý nesouhlasil, nakonec prezidentští úředníci usoudili, že bude vhodné tělo Hektora uchovat pro příští generace. Proto byl nebohý kůň vypreparován a vystaven v Památníku osvobození na pražském Žižkově. Nakonec z něj zůstala jen kůže uložená kdesi v depozitářích Národního muzea. Tak skončil příběh koně, který na svém hřbetě ochotně nosil jednoho z nejvýznamnějších mužů nejen československého, ale i evropského politického života.

text: JiřísálKlokočka Aukční v Deauville

KarimnaAga IV. T. G. Masaryk koniKhan Hektor

17

Taxis Jak, proč a kdy se v Pardubicích na sklonku 19. století začalo holdovat parforsním honům, se na stránkách tohoto čísla MGR dočtete v článku o Velké pardubické steeplechase. Následující řádky však budou věnovány původu, historii a vývoji nejtěžší jezdecké překážky na světě. Taxisův příkop je strašák, výzva, mýtus, ale taky něco, co na některé ochranářské aktivisty působí jak červený šátek na rozzuřeného býka. Princ Egon Thurn-Taxis byl výborný jezdec a byl to asi on, kdo posunul původně loveckou disciplínu blíže ke sportu. On to byl, kdo po anglickém vzoru začal nosit červený kabát s modrým sametovým límcem a zlatými knoflíky s monogramem P.H.C., tj. Pardubitzer Hunting-Club (Pardubický honební spolek). Nesmíme však zapomenout na další muže, kteří také stáli u zrodu této překážky a vlastně i u zrodu Velké. Byli jimi princ Emil Fürstenberg a hrabata Maxmilián Ugarte a Oktavián Kinský. Už tenkrát se v kurzu objevil ,,Hlavní, Oplocený, Velký nebo také Tribunní skok“. To byla totiž pojmenování, která předcházela tomu, jež známe dnes. V roce 1892 byla tato překážka oficiálně pojmenována po výše jmenovaném princi Taxisovi. On také pronesl památný výrok poté, co se ozvaly hlasy za zrušení této překážky: ,,Pánové, já ten skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ Taxisovu příkopu by se měli nezkušení jezdci i koně velkým obloukem vyhnout, neboť se jedná o vskutku pekelnou překážku. Původně to byl 200 cm hluboký a 500 cm široký příkop skrytý za 150 cm vysokým i širokým živým plotem, který nahradil proutěnou překážku z roku 1874 někdy před rokem 1892. Kůň s jezdcem tak museli překonat tři a půl metru hlubokou propast a takřka osmimetrovou vzdálenost, aby v pořádku doskočili opět na rovinu. Kůň musel při doskoku přenést váhu na všechny čtyři nohy, jinak docházelo k pádu. Dnešní Taxis je o mnoho snesitelnější, leč stále velmi náročnou překážkou. Trénování na něm je zakázáno, skáče se pouze při Velké pardubické. Tento skok má i svou smutnou bilanci. Svůj život zde ukončilo na třiadvacet koní. Avšak šestinásobný vítěz Velké Josef Váňa o něm říká: „Odmítám názor, že Taxis je pohřebištěm koní. Zkušený jezdec a dobře připravený kůň, který umí skákat, si s Taxisem poradí.“ Velký Taxisův příkop je legenda, která stojí za pokoření, a možná se stal slavnějším než samotná Velká pardubická steeplechase.

text: Jiří Klokočka

18

19

text: Jan Němec

Rozhovor Josef Váňa Narodil se 20. října 1952 ve Zlíně. Díky svým úspěchům na dostihových drahách se stal jejich fenoménem. Ve Velké pardubické, nejtěžším kontinentálním steeplechase dostihu, získal nejvíce prvenství. Vyhrál celkem šestkrát. Pane Váňo, co vás po tom všem, co jste na koních a s koňmi zažil, žene stále dopředu? Obrovská touha po ježdění dostihů. I když už je člověk kolikrát úplně vyřízený, tak je to věc, která mě hrozně baví. Prakticky je to tak, že si nedovedu představit život bez ježdění. Blíží se Velká pardubická. Z koní, které jste v tomto dostihu sedlal, je některý, který vám uvízl v paměti více než ti ostatní? 20

V paměti mi uvízli všichni, protože jich nebylo zas tolik. Ale je pravda, že Železník je asi ten, který toho pro mě udělal nejvíc. Co vám jde hlavou, když najíždíte na Taxis? Dobře najet a mít koníka dobře podsazeného, aby se měl od čeho odrazit a aby neskočil rozpadnutý. Jedině tak mám šanci, že se dostanu na druhou stranu bez problémů. Ale pak může být problém v tom, že tam už někdo může ležet. Což se mi také nakonec stalo s Železníkem, když jsme zakopli o francouzského Hartise. Ale na nic takového dopředu nemyslím. Když najíždím na Taxis, tak se snažím, abych byl soustředěný a kůň samozřejmě také. A co strach, nemáte strach? Myslím si, že každý jezdec, když odskočí na startu, tak už nemyslí na strach ani na obavy. Jinak by do toho dostihu vůbec nešel. A co si myslíte, že jde hlavou koním, kteří míří na Taxis? Myslím si, že pouze ti zkušení skokani, jako například Železník nebo Paramon, věděli, že jdou na Taxis, a tak dali do odrazu všechno. Ale samozřejmě nemůžu mluvit za koně. Já jsem měl spoustu koní, na kterých jsem jel jednou, dvakrát. Ale když jsem jel s Železníkem, tak on přesně věděl, že jde na Taxis a že je to skok, do kterého musí dát maximum, a že tu díru musí přeletět. Jak jste se vlastně dostal ke koním? To je dlouhá historie. Já jsem měl od malička touhu jezdit na všem, co mělo čtyři nohy. A to, že jsem se nakonec do učení v patnácti k těm koním dostal, tak to bylo vlastně náhodou. Ukecal jsem svého tátu, že nebudu instalatér, protože chci jezdit na koni. Ale po vojně jsem pracoval jako vlekař a to už taky vypadalo, že dostihy jezdit nebudu. Jezdit jsem začal až v osmadvaceti letech, takže těch okolností bylo víc. Ale já sám také děkuju osudu, že mě ke koním přivedl zpátky, protože mohlo být všechno úplně jinak. Věnujete se i jinému sportu než ježdění na koních? Samozřejmě. Kdybych se nevěnoval i jiným sportům, tak bych neměl fyzickou kondici, která je k tomu potřeba. Bez fyzické kondice se dostihy jezdit nedají. Každý žokej musí mít nějaký doplňkový sport, aby se udržel fit. Pokud jde o mě, mezi moje oblíbené kondiční sporty patří plavání a jezdím na kole, protože můj pohybový aparát na to běhání už moc není. Minulý týden jsme byli hrát fotbal proti parkurákům, běhal jsem po hřišti sotva půl hodiny a ještě do dneška mě z toho bolí nohy. Máte nějaký nesplněný sen? Chtěl jsem jet Velkou liverpoolskou. Ale to už je asi nemožné. Čeho byste ještě chtěl ve vaší kariéře na koních dosáhnout? Vyhrát Velkou pardubickou posedmé. Sedmičku mám odmalička rád a je to svým způsobem moje šťastné číslo, ale o tom to vůbec není. Ať vyhraje, kdo chce. Já se chci pěkně svézt a mít z toho dobrý zážitek zase na hodně dlouho. Co si myslíte, že je ve Velké pardubické nejdůležitější? Mít dobrého koně a štěstí.

Železník Železník (Želda) byl úspěšný dostihový anglický plnokrevník, ryzák, valach, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické. Narodil se v Šamoríně 29. března 1978. Matka ruského chovu se jmenovala Želatina, otec Zigeunersohn byl plemeníkem v Německu. V říjnu 1979 ho koupil Agrochemický podnik ve Slavkově u Brna. Zpočátku běhal rovinové dostihy a v roce 1982 poprvé zkusil proutěnky. Následovalo zranění zadní nohy na pastvině a kůň byl prodán do Státního statku Světlá Hora. Železník se nakonec uzdravil a mohl pokračovat v dostizích zpočátku s Antonínem Novákem v sedle. Steeplechase začal běhat od roku 1983. Ještě v témže roce začal vítězit. První Velkou pardubickou běžel 6. října 1985 s Antonínem Novákem v sedle. Přestože se Železník bez potíží kvalifikoval a vítězil v mnoha dostizích sezóny, nepovedlo se mu vyhrát Velkou pardubickou ani v roce 1986. Zvítězit se mu podařilo až v roce 1987 s žokejem Josefem Váňou v sedle, a to hned novým traťovým rekordem 9:56,13. S žokejem

připravil: Jiří Klokočka, zdroj: Wikipedie

Váňou zvítězili ještě v letech 1988, 1989 a 1991. První tři vítězství získal Železník, jak pravil výrok dostihové komise, velmi lehce. To se však nedá říci o jeho vítězství čtvrtém, kdy Železník upadl na Poplerově skoku. Žokej Váňa ryzáka znovu nasedl a po fantastické stíhací jízdě zvítězili před druhým Drakem. V roce 1990 po kolizi s jiným koněm Železník upadl a dostih nedokončil. Naposledy startovala tato dvojice v roce 1992. Tento ročník Velké pardubické byl však ovlivněn demonstranty, kteří způsobili zmatek mezi koňmi. Železník doplatil na kolizi jiných dvou koní a ztratil svého jezdce. Pravidla už nedovolovala znovu nasednout a pokračovat v dostihu. Železník byl vyhlášen koněm roku v letech 1987, 1988 a 1991. Kůň si později na vyjížďce zlomil korunkovou kost pravé zadní nohy a nemohl závodit. Ve Světlé Hoře se stal turistickou atrakcí a zemřel zde ve vysokém věku 26 let. Za svou kariéru absolvoval 58 dostihů: 30x zvítězil, 9x byl druhý, jednou třetí, jednou čtvrtý, dvakrát pátý, výhry 1 723 800 korun.

21

ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU

2/20 10 ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU

ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU

ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU

3/2010

www.paddock-revu

Mimořádná příloha: dostihový kalendář

Sláva se vrátila do Prostějova

M. Theimer: V Anglii ne lají Radek Havelkadědn es nic extra chodí raději do lesa

strana 4

www.paddock-revu

e.cz

e.cz

Mandarino skokanským králem jara

strany 6–7

strana 4

Ledové dostihy Shamalgan – Hongksopnagn:amsLkiv ý m erpool:česká senzace Tak se loučil suveréneM mcCoyvsPeařípžoi rok 2009 letech dočkal strany 14-15

strany 14-15

strany 16-17

45 Kč/2/duben 2010/ročník

7

strany 1, 3, 33

45 Kč/4/červen 2010/ročník

45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník

7

7

45 Kč/3/květen 2010/ročník

7

» internetové stránky www.paddock-revue.cz s obsáhlým každodenním dostihovým zpravodajstvím » barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české i světové dostihové scény

www.paddock-revue.cz 22

4/2010

1/20 10

Čtenářská fotostrana

1

2

3

4

5

6

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Vlastík Kozák se svým poníkem Čiperkou Dana Kozáková vede z pastvy Šárku a Lauru Dana plaví svou kobylku Lauru Laura a její právě narozená kobylka Lenka Vlastík a kobylka Lenka 12 hodin po porodu Eliška Samcová v sedle na pouti Vendula Kofroňová na svém koni Charlie

Chcete na této stránce našeho časopisu uveřejnit i vaše fotografie? Zašlete nám je!

Kontakt: [email protected] 7

23

text: Jan Němec

Rozhovor Martina Luková Manželka Václava Luky mladšího, našeho v současnosti nejúspěšnějšího trenéra dostihových koní u nás. Když jsem přemýšlel, jaký dojem mám po pořízení rozhovoru s Martinou Lukovou, v hlavě mi naskočil text jedné známé písně: “Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap…“ Já mám takový dojem, paní Luková, že vy máte na vzniku bošovického tréninkového střediska lví podíl, je to tak? To je pravda. Vašek už chtěl od koní odejít. Lidově řečeno, měl už všeho plný zuby a tvrdil, že půjde prodávat vypínače. Mě to bylo líto. A tak jsem pořád na internetu hledala statky k pronajmutí. Chodila jsem za ním s počítačem a říkala jsem mu, podívej se na tohle, podívej se na tohle. Jeho to ale moc nezajímalo. Pak jsem čirou náhodou narazila na statek tady v Bošovicích. Dokonce jsem volala do realitky, abych zjistila podrobnosti. A úplnou oklikou jsem zjistila, že majitelé koní, se kterými jsme již spolupracovali, mají také statek v jižních Čechách a že je to ten samý. Sice bylo těžké Vaška přimět, aby se sem dojel podívat, ale nakonec se to povedlo. Když tohle místo viděl, tak se mu zalíbilo. Promluvili jsme si s majiteli objektu a jim se myšlenka, že by tady Vašek provozoval svoje vlastní tréninkové středisko, také líbila, no a tak jsme do toho šli. Nebyl by váš muž jako prodavač vypínačů nešťastný? Já jsem o tom přesvědčená, právě proto jsem to udělala. Já jsem věděla, že by byl nešťastný. Hlavně celý život strávil u koní. Měl veškerou potřebnou kvalifikaci, vystu24

doval vysokou školu, byli jsme přes rok na stážích v Anglii u dvou trenérů – rovinového a překážkového, měl zkušenosti i s trénováním ještě ze stájí svého otce. A mladých trenérů u nás moc není. Mně tak přišla hrozná škoda tohle všechno pustit, když už měl tak nastartováno. O vašem muži víme, že u koní vyrostl. A co vy? Já také, můj táta trénuje a jezdí klusáky. Neživí se tím, má to jen jako koníčka, ale u koní jsem vyrostla stejně jako Vašek. A jak jste se s vaším mužem potkali? Když jsem jako amatérka jezdila dostihy. Takže vlastně přes koně a potom už za mnou jezdil na Moravu. Vy pocházíte z Moravy? Ano, pocházím z Chropyně od Kroměříže. Teď, když jste to řekla, tak si uvědomuji, že je to vlastně trochu slyšet. Nesměje se vám Vašek kvůli vašemu dialektu? To ne, ale je pravda, že se občas trochu přeme. Upozorňuje mě, že se neříká rožni, ale rozsviť. A největší náš problém je mražák a mrazák. Mrazák mrazí a ne mraží, říká mi vždycky. Takže je pravda, že se takhle trochu štengrujeme. Jaký je váš vztah ke koním? To je jako s lidmi. Někdo vám sedne víc a jiný méně a nemůžete to nijak ovlivnit. O všechny koně se stará člověk úplně stejně, má je rád. Já mám ráda opravdu úplně všechny, ale některý vás občas zkrátka chytne za to srdíčko víc. A vůbec na to nemá vliv, komu ten kůň patří. Třeba Fione je díky syndikátu zčásti naše a musím říct, že mně k srdci přesto víc přirostly Serena a Linda než třeba Fione, která je naše. Navíc u klisen jsem moc ráda, když se jim ve sportu daří. Díky tomu, že si vyběhnou dobrý handicap, mohou pak jít do chovu a mají se tím pádem dobře, jsou na pastvinách, užívají si. Nemám pak starost, že se dostanou do ne úplně dobrých rukou někam na turistické ježdění. Jaké máte vzdělání? Já jsem bakalář. Také jsem vystudovala zemědělskou školu jako Vašek. Nemáte toho s vaším mužem společného až moc? Ano, to asi ano. Ale já si myslím, že by to ani jinak nešlo. Pokud jde o rodinný život u koní, tak nemáte víkendy. Při počtu koní, jaký je tady u nás, jste v práci vlastně pořád. A pokud by tohle člověka nebavilo, tak to dělat nemůže. Je to fyzicky, psychicky a časově strašně náročná práce. Osobně si myslím, že kdybych byla z jiného oboru, tak by to ani nemohlo fungovat. My jsme pořád spolu a vlastně pořád v práci, ale přijde mi to tak v pořádku. A jaké jsou vaše ambice? Já žádné ambice nemám. Nebo lépe řečeno, mojí ambicí je, aby nám vše fungovalo. Aby byli koně zdraví a dobře běhali. Zkrátka, aby se nám podařilo udržet tohle všechno, co jsme začali budovat.

Medailonek / Iryklon(POL) Valach Iryklon je čtyřletý tmavý hnědák, po Nowogrodek z Imma (Beaconsfield). Do Bošovic byl přivezen vloni v prosinci s výhledem na zahraniční starty. „Není to jednoduchý kůň, takže práce s ním byla a je veliká, ale vše nám mnohonásobně vrací,“ uvedl jeho trenér ing. Václav Luka mladší na úvod, když jsem se zeptal na Iryklona. „Už jenom tím, že se vítězstvím v letošní Velké květnové ceně dostal mezi naše nejlepší mílaře. V tomto dostihu doslova zdecimoval veškerou naši domácí špičku a následně potvrdil vysokou třídu třetím místem v dostihu kategorie listed v italském Miláně,“ dodal Luka. V srpnu se Iryklon lehce zranil a měl tak krátký výpadek. Jeho návrat se ale podařil v dobrém světle, kdy opět v Miláně doběhl čtvrtý.

text: Jan Němec

Jeho výkony jsou, dá se říci, špičkové, díky nim patří na vrchol našich mílařů. Spolu s Corcovadou(IRE) tvoří nepochybně naši mílařskou elitu. Díky drobnému výpadku pro zranění jeho letošní sezona ještě nekončí. Chystá se startovat ve Francii a během října a v listopadu ho čekají další dostihy v Itálii. „Minulý rok startoval v mnoha dostizích, byla to pro něj sezona až extrémně náročná. I proto jsem chtěl, aby měl letos méně startů a vydržel tak běhat co nejdéle,“ doplnil ing. Luka. Pokud jde o příští rok, Iryklon se v Čechách objeví na startu jednoho až dvou vrcholných dostihů, nejspíše opět ve Velké květnové ceně, případně Ceně Prahy, a ostatní dostihy s největší pravděpodobností absolvuje v zahraničí.

Iryklon (POL)

25

text: Jan Němec

Reportáž ze sousedství Stáje Štětice Za reportáží ze sousedství jsme se tentokrát vypravili kousek za Písek, do stájí ve Štěticích. Jejich provozovatelé, Markéta Krejčová a Jiří Svoboda, nám navrhli, abychom přijeli v sobotu 25. září, kdy pořádali již čtvrtý ročník Westernového dne ve Štěticích. Počasí sice akci nepřálo, ale i tak byla účast hojná. Nedivil jsem se, protože program byl opravdu pestrý. Děti se nemohly dočkat, až na ně přijde řada na vyjížďku na koních. Další fronta se stála na projížďku v kočáře. Ale díky dobré organizaci šlo vše svižně. Pro ostatní bylo k vidění vystoupení country tanců, vystoupení šermířů, spousta soutěží pro děti a na doplnění energie si bylo možné dopřát grilované selátko. Kromě Westernového dne tady ve Štěticích pořádají ještě řadu dalších akcí, jako například letní dětské tábory, víkendové pobyty nebo třeba zimní tábor, který začíná hned po Štědrém dni. Společným jmenovatelem všech těchto akcí jsou Haflingové. Těch je tady ve Štěticích na šedesát. Jejich chovu se Jirka Svoboda věnuje od roku 1996, kdy začínal se sedmi koňmi. „Je to plemeno nenáročné na chov, ale díky svému

Štětické pastviny

26

menšímu vzrůstu a klidné povaze velmi vhodné pro turistické ježdění,“ pochvaloval si Jirka. A protože cílem zdejších stájí je zajistit možnost úplným laikům seznámit se s koňmi, naučit se základům ježdění na koni a jejich ošetřování, je dnes na místních pastvinách k vidění tak velké stádo právě těchto koní. Svou přízeň k Haflingům potvrzují Jirka s Markétou oblíbeným výrokem chovatelů tohoto plemene: „Každý kůň je dobrý na něco, Hafling na všechno.“ Je pravda, že je tyto koně možné vidět leckde. Ochotně se nechají zapřáhnout, aby tahali kočár nebo pomáhali v lese. Stejně tak jim nečiní problém podávat sportovní výkony pod sedlem při westernovém ježdění, nebo dokonce i na parkúrech. To vše tady ve Štěticích dobře vědí, a proto zde chovají toto plemeno v takových počtech. Zajišťují tak široké veřejnosti, ale především dětem, možnost získat první kontakt s koněm, tímto nádherným zvířetem. Nám bylo tady ve Štěticích u Jirky Svobody a Markéty Krejčové hezky. Jestli se sem vypravíte i vy, budete na tom jistě také tak. A pokud byste, milí čtenáři, chtěli, abychom příště zavítali k vám, určitě dejte naší redakci vědět. Rádi vaše pozvání přijmeme.

Haflingové ze Štětic

Kamil Papoušek s koněm Starnato v Belgii

Na skok / Kamil Papoušek Letos slaví Kristova léta. Na svém kontě má řadu úspěchů na domácích i mezinárodních kolbištích. Patří mezi domácí špičku v jezdeckém sportu. Zázemí má v obci Srnín u Českého Krumlova. Před pár dny zaznamenal velký úspěch na mistrovství světa mladých koní v Belgii. A úspěch je to opravdu mimořádný. Dokonce se na těchto závodech dostal nejdále ze všech reprezentantů naší země, kteří se jich kdy účastnili. Mistrovství světa mladých koní (pro pěti, šesti a sedmileté) se konalo tradičně v belgickém městě Lanaken. Kamil Papoušek se ho zúčastnil celkem s třemi koňmi. Konkurence byla obrovská. V kategorii šestiletých startovalo 253 koní. Do finále jich postupovalo pouze padesát. Po dvou úspěšných kvalifikačních kolech mezi nimi byl i Kamil s koněm Starnato, jehož je zároveň majitelem. Ve finále šel čistě a v následném rozeskakování skončil s třetím nejlepším časem a jednou chybou na skvělém devátém místě. Což je v konkurenci nejlepších mladých koní z celého světa opravdu obrovský úspěch. Jezdec Kamil Papoušek je v jezdeckém sportu pojem. Po sbírání zkušeností u Aleše Opatrného a stážích v Německu a Holandsku za doby svého působení ve Všemilech u Děčína, se vrátil zhruba před pěti lety domů, do Srnína. Zde jezdí v průměru dvacet koní. Z čehož zhruba polovina jsou koně určené k prodeji. A kolem deseti koní jezdí stabilně. S nimi se také zúčastňuje vysokých soutěží u nás i v zahraničí.

text: Jan Němec

K mému překvapení nemá nikterak veliké ambice. K jeho případné účasti na Olympiádě mi odvětil: „Tak to je spíš z říše fantazií. Mě baví připravovat mladé koně, čemuž se také hodně věnuji. Je to sice náročné na čas, úsilí i peníze, ale když se pak povede dobrý kůň, tak jsem spokojen. A klidně bych se zabýval jen těmi mladými koňmi.“ Díky zkušenostem může Kamil také srovnávat úroveň parkúrů u nás a v zahraničí: „Úroveň u nás stále stoupá, ale přesto se s tou zahraniční stále příliš srovnávat nedá. Venku se staví daleko těžší parkúry. Hlavně na počet skoků. Jako třeba teď v Belgii. Tam bylo ve finále pro šestileté koně postaveno celkem třináct překážek, z toho jeden dvoj a jeden trojskok. Takže celkem šestnáct skoků. To u nás není. I překážky samotné jsou venku náročnější. Zatímco u nás má oxer na šířku metr, tam byl metr a půl, což naše koně při takové výšce skoků může trochu překvapit.“ Je pravdou, že důvod, proč se podle Kamila Papouška u nás nestaví tak náročné parkúry, je pochopitelný. „Jde i o ekonomiku. Aby pořadatelé mohli zorganizovat závody, musí se jich zúčastnit velký počet koní. A kdyby se tady stavěli takhle těžké skoky, řada koní i jezdců by je nebyla schopná absolvovat. Ale předpokládám, že úroveň našeho jezdeckého sportu se bude stále zvyšovat.“ A my v našem časopisu tomu věříme také. Už jen proto, že v něm máme takové osobnosti, jakou je právě Kamil Papoušek.

27

Partneři

28

Měsíčník MAENTIVA GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o. MGR je evidován pod číslem MK ČR E 19578 redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec kontakt: 775 633 230, [email protected] foto: Petr Lusk, Šárka Votavová, Ladislav Lála, Martin Haleš, ČTK MAENTIVA GALOPP REPORTER je ke stažení na www.ds-maentiva.cz

Mediální partner