2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky

9/2010

NAPLNO AŽ DO FINÁLE

VELETRH

Nový projekt IDETu Text: Pavel LANG Ilustrační foto z IDETu 2009: Martin KOLLER Ilustrace: Jiří KRÁL I když slavnostní zahájení jedenáctého ročníku Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2011 proběhne „až“ za osm měsíců, členové přípravného koordinačního výboru již zařadili pomyslný nejvyšší rychlostní stupeň. Ve skutečnosti už formulují základní architektonický zámysl resortní expozice i rozsah a obsahovou strukturu doprovodných programů, dynamických ukázek a odborných prezentací. Příštímu „dílu“ IDETu dominuje změna koncepce. „V roce 2011 se uskuteční společně, od 10. do 14. května, Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky IDET a Mezinárodní veletrh požární a bezpečnostní techniky a služeb PYROS/ISET s podtitulem Veletrhy integrovaného záchranného

tisíce čtverečných metrů oproti čtyřem tisícům v roce 2009. Obsahově se zaměří na následující tematiku – nejvýznamnější projekty Armády ČR, AČR jako součást integrovaného záchranného systému a nasazení jednotek AČR v misích,“ dodává J. Staněk. Prezentace jednotlivých expozic státní správy je v gesci Prezentačního

Eľ:9ED@A69 EAD8=NBK/ ')(b' +,'b' +',b' &.+b' &,(-b'

a informačního centra MO. „Zpracováváme jednotné architektonické řešení veletrhu. O pavilon Z se společně s MO podělí ministerstva vnitra a zdravotnictví. Hlavní část expozice bude instalována v přízemí, v prvním patře je vytvořeno zázemí pro vystavovatele, včetně jednacích místností,“ upřesňuje Jiří Král z PIC MO. „

K>EKHIJE

AD77N

KEKHIJE &'%b'

6õG"KE

&-.b'

I6IG6I"-&% EGDID@DA BD BK '%)b'

systému,“ říká ředitel prezentace resortu MO, ředitel sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk a zdůrazňuje, že k výše uvedenému řešení vede celosvětový trend sbližování armádních a bezpečnostních struktur. Tento směr je patrný i v oblasti průmyslu, který se zaměřuje kromě obranných i na bezpečnostní technologie. „V pavilonu Z neboli v pavilonu státní správy se připravuje vnitřní expozice resortu Ministerstva obrany. Z hlediska úspor bude koncentrována na ploše zhruba dva a půl

I>H@DKwBD BK I>H@#D97DGBD '**b'

KHIJE

AG9&(%B6) @6?B6C

EGD?:@IN6õG+

BD9:GC>ODK6C EAG@'@&'@J7H 9>C
BK"=OH EõG OH

E6K>ADCE

G7H",%

6õG"CÔ@A69C×E69Ô@

')(b' BK"=OH EõG OH +,'b' OH"KGIJAC×@

6õG"E6C9JG

6õG"JD EGD?:@IN KČ966KO@JB O7G6 KD?Ô

BK"=OH EõG OH +',b' =OH"(%$*%bG6B:CD G:HI6JG68: 7KK

XXV)%%b'

6õG" :C# OÔ8 8=:B#+',b'

OBSAH Musíme změnit přístup k armádě

Každý večer se střílelo ...........................

...........

28

Velitel prvního českého kontingentu v Kosovu plukovník Karel Klinovský vzpomíná po letech na drsné začátky s úsměvem

4

Přátelství zrozené v boji

Úvodní slovo ministra obrany Alexandra Vondry k aktuálním problémům resortu

Veledůležité provizorium

.................

2

Příslušníci armády pokračují v pomoci povodněmi zasaženým obcím na Ústecku a Liberecku výstavbou mostů

..............

52

30

Před patnácti lety zahynuli během chorvatské ofenzivy Tajfun dva čeští vojáci, četař Petr Valeš a rotmistr Luděk Zeman

4

Třináctá CIHELNA Naplno až do finále

6

.......................

Poslední, 16. kontingent KFOR sice bude končit, o to více úkolů ho ale v těchto týdnech čeká

Nastal čas balení

Hodně navíc

....................................

32

Akrobatické „kousky“ s gripenem provádí na leteckých show čáslavský pilot nadporučík Michal Daněk

10

............................

IDELF 2010

.......................................

34

S velitelem 16. kontingentu AČR v silách KFOR hovoříme o tom, co všechno čeká jeho vojáky na závěr mise

Moskevský veletrh byl zaměřen na prezentaci a export techniky pozemních sil

Architekti mezinárodních vztahů

Letos si připomínáme kulaté výročí zahájení sériové výroby bitevního vrtulníku Mi-24

12

................

Velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC se stěhuje z německého Rheindahlenu do britského Innsworthu

Čtyřicet let Mi-24

...........................

..........................

52

Šestihodinový program na akci Den sil podpory – Cihelna 2010 zhlédlo na dvacet tisíc diváků

38

38

Tatra slavila 160 let ...................... 41 „Zapomenutí“ promluvili .......... 42 O elektronické databázi československých vojáků, kteří působili během 2. světové války v zahraničních vojenských jednotkách

12

Třikrát vystřelit a na frontu!

.....

44

O válečných osudech plk. v. v. Ivana Pletana

Kaleidoskop .................................... 45 Padesát let informací pro armádu ...................................... 46 Představujeme Knihovnu VHÚ

Přes 300 tun v aréně Ruční granáty

15

.................................

Ruční granáty jsou výzbrojí pěchoty, která tvoří jednu z forem ohrožení spojeneckých vojáků v zahraničních misích

Jedinečné zařízení v Evropě

...........................

Vojenské technické muzeum v Lešanech představilo několik nových tanků

50 18

.....................

50

Přednost mají příslušníci resortu

........................

53

Ve Vojenském historické archivu je možné získat řadu zajímavých podkladů i k historii současných jednotek AČR

Chálid letí do Lešan

......................

54

Jednou z novinek ve fondech Vojenského technického muzea Lešany je tank Chálid dopravený letecky z Jordánska

Příslušníci Vojenské policie získají do své výbavy nový bezpečnostní prvek na kontrolu osob, zavazadel i vozidel

Revoluce v tréninku?

Návrat od řeky Jordán

Vyšly Vojenské rozhledy č. 3 ...... 58 Změny ve výročním přezkoušení .................................... 60

..................

20

Čeští ženisté cvičili v terénu, který je zaminován po předchozích válečných střetnutích

Ta mladá žena z chirurgie

..........

22

Medailon kpt. Kláry Česlarové, lékařky úrazové a pohotovostní ambulance ÚVN Praha

Půl milionu za šest set

.................

Díky iniciativě 21. základny taktického letectva Čáslav lze ušetřit nemalé finanční prostředky

25

...................

56

Armádním sportovcům může v jejich cestě za vyššími výkony přispět i věda

V rámci služební tělesné výchovy vojáků se připravuje nový dokument stanovující jednotný systém tělesné výchovy

Knižní a DVD tipy .......................... Military English ............................. A spoj ................................................. Kaleidoskop ....................................

61 62 64 64

Musíme změnit

přístup k armádě podezřelé zakázky ministerstva a jeho podřízených organizací a navrhne preventivní opatření. Navzdory všem potížím je naše armáda v posledních letech jednou z nejrespektovanějších institucí českého státu. Atlantická aliance ji ve svých hodnoceních řadí k těm nejlépe modernizovaným, a to nejen v kontextu novějších spojenců. Naši vojáci a vojákyně odvádějí skvělou práci jak v mezinárodních operacích, tak při záchraně obyvatel, jak mohli nedávno poznat lidé při povodních na severu Čech. Mnozí přitom nasazují své životy. Jejich loajalitu a odhodlání sloužit své vlasti, jejich schopnosti a dovednosti nesmíme ztratit. Naopak, musíme je podporovat a rozvíjet. Rozpočtovou krizi proto nechápu jako pohodlnou záminku k zakonzervování současného stavu, či dokonce k ústupu od doposud dosaženého. Naopak. Je to příležitost k urychlení transformace české armády a k posílení obranyschopnosti naší země.

Při návštěvě a prohlídce vybavení 102. pzpr v Prostějově doprovázeli ministra obrany Alexandra Vondru náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Vlastimil Picek a zástupce velitele společných sil brig. gen. Milan Kovanda.

Koncem srpna Alexandr Vondra v rámci svých pracovních cest k útvarům Armády ČR navštívil 21. zTL v Čáslavi. Mjr. Jaroslav Míka mu představil letoun JAS-39 Gripen.

Velitel Centra biologické ochrany pplk. Michal Kroča seznámil ministra obrany při jeho návštěvě v Těchoníně s funkcí a vybavením specializované izolační hospitalizační jednotky.

2

Rozpočet na obranu opět posloužil jako příležitostný záložní fond pro zalátání okamžitých potřeb státní pokladny. Letos se snížil o 7,5 miliardy, příští rok přijde o dalších 5 miliard. Vzhledem k dlouhodobému charakteru obranného plánování přitom žádné jiné ministerstvo nepotřebuje stabilní rozpočtový výhled jako to mé. Po sečtení všech škrtů se dostáváme do situace, kterou by, při zachování současného stavu sektoru obrany, nebylo možné přežít, aniž bychom slevili z našich hlavních priorit. Ty jsou zřejmé. Jde především o pokračování rozvoje vojenských schopností české armády tak, aby dokázala plnit své klíčové úkoly: bránit naše území v rámci kolektivního systému NATO a přispívat do operací a misí Aliance a Evropské unie. Situace, kdy se obranné výdaje blíží k 1,2 procentům HDP – oproti Aliancí doporučeným dvěma –, vyžaduje v zásadě krizové řízení obdobné tomu, jež zavedla řada soukromých firem v době hospodářské krize. Podstatou je očištění firmy od všech struktur a činností, které neslouží jejím hlavním úkolům, tedy zbavení se pasiv. To je jediná cesta k přežití. Na začátku příštího roku a v návaznosti na nový strategický koncept NATO, který bude schválen v listopadu, představím svůj ozdravný plán v podobě Bílé knihy o obraně. Jeho výchozí principy jsou zřejmé již nyní. Je neudržitelné, aby byl poměr mezi částí obranného sektoru, která splňuje standardy NATO, a zbytkem jedna ku třem. Zbytek zahrnuje též občanské zaměstnance a úředníky, kterých je na armádu v počtu dvaceti tří tisíc profesionálních vojáků neuvěřitelných devět tisíc.

Budeme se postupně zbavovat všeho, co nepřispívá k rozvoji armády, tedy parazitů, kteří pouze vysávají obranný rozpočet. Je také nutné napravit nepoměr mezi zbytnělými velitelskými a výkonnými strukturami ozbrojených sil. Bílá kniha vyjde z hloubkové analýzy resortu a stanoví priority pro završení jeho reformy. Její součástí musí být adekvátní střednědobý rozpočtový výhled. Budeme se řídit osvědčenou manažerskou zásadou: struktura podniku musí respektovat jeho klíčové funkce. Tato práce bude mimo jiné zahrnovat aspekty legislativní, včetně definice vojenského kariérního řádu, akviziční reformu a zprůhlednění výběrových řízení na nákup materiálu a zadávání zakázek. Zvážíme také možnost zrušit některá velitelství a základny. Pro mnohé příslušníky armády to bude znamenat další stěhování a případně i změnu specializace. Učiním proto vše, abychom nesnížili životní úroveň vojáků, a to včetně zachování existujících náborových a kariérních pobídek. Vyhneme se plošným škrtům. Pokud se bude řezat, tak do sádla, a ne do svalů. Výsledný plán musí být dlouhodobě životaschopný. Jeho vypracování bude otevřený proces. Zapojíme do něj nejen ministerské a armádní odborníky, ale také akademické experty, relevantní parlamentní výbory a budeme jej konzultovat s opozicí. Využijeme také poradenský potenciál NATO. Krátce po mém nástupu do funkce se objevila nová závažná korupční podezření. Korupční historie Ministerstva obrany je dlouhá a bohužel bohatá. Jde o systémový problém, vyžadující systémové řešení. Vytvářím speciální tým, který zpětně prověří

Alexandr Vondra 30. srpna představil odbornou komisi, jejímž úkolem je příprava Bílé knihy o obraně, zásadního koncepčního materiálu o budoucnosti AČR. Komisi povede bývalý ministr obrany a současný náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování Jiří Šedivý (na snímku vpravo). Dalšími členy jsou vedoucí oddělení poradců ministra obrany František Šulc, ředitel sekce obranné politiky a strategie MO Ivan Dvořák, první zástupce náčelníka GŠ AČR brig. gen. Miroslav Žižka, bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský, ředitel Centra transatlantických vztahů VŠ CEVRO Jan Jireš, pracovník katedry mezinárodních vztahů a evropských studií MU Brno Zdeněk Kříž, scenárista, režisér, producent, herec a příslušník aktivních záloh AČR Václav Marhoul, pracovník katedry veřejných financí VŠE Praha František Ochrana, ředitel Transparency International ČR David Ondráčka, ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek, předseda sdružení Jagello 2000 Zbyněk Pavlačík, bývalý náčelník GŠ AČR arm. gen. v z. Jiří Šedivý, velvyslanec ČR ve Slovinsku Petr Voznica a pracovník Centra pro sociální a ekonomické strategie UK Praha Libor Stejskal.

A report 9/2010

A report 9/2010

Foto: Jana DECKEROVÁ a Martin KOLLER

3

IZS

IZS

VYSKLADŇOVÁNÍ DLE POŽADAVKŮ K zabezpečení funkčnosti dopravní infrastruktury zahájila v polovině srpna Správa státních hmotných rezerv (SSHR) výdej náhradních mostních konstrukcí, včetně souprav montážních pomůcek pro výstavbu. Do postižených lokalit Ústeckého a Libereckého kraje byly silniční mosty typu MS (mostní souprava) a TMS (těžká mostová souprava) převáženy ze skladových základen v Doksech a především v Soběslavi. „Nejenže

„Největší specifika hřenského mostu spočívala v tom, že se stavěl šikmo a používalo se protizávaží, abychom jej udrželi v bezpečné stabilitě,“ konstatuje pplk. Pavel Maňas.

Veledůležité PROVIZORIUM

A report 9/2010

Osmadvacet požadavků na provizorní přemostění vznesli starostové povodněmi zasažených obcí Ústecka a Liberecka na Armádu České republiky ke konci srpna. Na počátku byl Rousínov, následovala Chrastava, Kytlice, Povrly-Lužec, Hřensko. Do užívání veřejnosti se postupně předávají další mosty. Výstavbu posledně jmenovaného provázelo několik zajímavostí.

4

„Určitě se nejedná o definitivní počet žádostí na výstavbu mostních provizorií,“ říká velitel 15. ženijní brigády plukovník Ota Rolenec a vysvětluje, že rozhodnutí

o realizaci díla ovlivňují jak technické, tak finanční aspekty. „Postupem času se zjistí v té či oné obci natolik vážné poškození původního mostu, že musí být nahrazen novým přemostěním. Realitou však je, že takovýto most nemůžete postavit kdekoliv. Rozhodující slovo má průzkumná skupina, jež rekognoskuje místo, a geodeti, kteří zaměřují terén. Navíc mostní provizorium lze poskytnout formou výpůjčky na dobu nejvýše tří let. Poté se na náklady správce komunikace demontuje a vrací zpět do skladu Správy

státních hmotných rezerv, respektive pronajímá dále na základě úplatné smlouvy.“ Některé z výše uvedených skutečností vedly k tomu, že pět požadavků o výstavbu mostu bylo jeho žadateli následně zrušeno.

ZÁKLADEM JE PROJEKT Zpracování projektové dokumentace mostního provizoria je dílem týmu z katedry ženijních technologií brněnské Univerzity obrany. Ačkoliv již jeho

MOST MEZI SKALNÍMI MASIVY příslušníci zhotovili nejednu zvláštnost, například sto osm metrů dlouhé přemostění, Hřensko pro ně bylo výjimečné. Unikum projektu má spojitost s francouzským důstojníkem. „Shodou okolností absolvoval na katedře stáž nadporučík Helios Chardon z Vojenské vysoké školy v Brestu. Na základě námi dodaných podkladů provedl softwarovou animaci, jíž otestoval prostorové možnosti dotyčné stavby. Jinými slovy, zpracoval postup praktického nasazení ženistů a techniky v této lokalitě. Jeho výpomoc se ukázala jako velice prospěšná,“ vysvětluje vedoucí katedry podplukovník Pavel Maňas. A úskalí hřenského mostu? Extrémně málo místa mezi skalními masivy, a tudíž velice stísněné podmínky k práci. Nezbývalo jiné řešení než odstranění sloupu elektrického vedení. „Největší specifika však spočívala v tom, že se most stavěl šikmo a používalo se protizávaží, abychom jej udrželi v bezpečné stabilitě,“ konstatuje pplk. Maňas a dodává, že vypracovaný projekt není neměnným dokumentem. „Varianta stavby se upravuje podle aktuální situace na řečišti tak, aby ve finále byla co nejefektivnější.“

mostní materiál skladujeme v našich areálech, ale také garantujeme jeho technickou připravenost při řešení povodňové situace,“ říká Miloslav Novák z odboru příprav hospodářských opatření SSHR a dodává, že od roku 1997 poskytla Správa státních hmotných rezerv při odstraňování následků povodní pětadevadesát rozebíratelných mostů. „Doposud je jich využíváno čtrnáct. Životnost mostů je obvykle udávána zhruba na třicet let,“ vysvětluje M. Novák a upřesňuje, že některé MS a TMS jsou po provedené kompletní protikorozní ochraně používány opakovaně. Provizorní přemostění nejsou jedinou poskytnutou výpomocí SSHR pro potřeby složek integrovaného záchranného systému a Armády ČR při zásazích na postiženém území. Dodávají se kontejnerové nádrže na pitnou vodu, elektrocentrály, vysoušeče, malé odvodňovací soupravy nebo velkokapacitní čerpadla. Ve skladech SSHR jsou trvale připraveni reagovat na požadavky. „S armádou koordinujeme výdej mostních souprav, z kterého skladu a v jakém termínu jim vyskladníme materiál,“ říká Jan Vejvar ze základny v Soběslavi. Zanedlouho

Přemostit řeku Kamenici v Hřensku – úkol pro mostní odřad složený z osmadvaceti příslušníků ženijního praporu Bechyně. Po pár hodinách potvrzují svoji profesionalitu. Poslední z osmi třítunových mostních dílů se posouvá po kolejové dráze na protější břeh. Záleželo tady na každém milimetru přesnosti usazení, jakož i vyrovnání se s řadou stavebních „anomálií“ v hřenských soutěskách. „Když vidíte tu spoušť kolem sebe, máte dvojnásobnou motivaci, abyste svým dílem pomohli,“ vyznává se velitel odřadu nadporučík Petr König. Zástupce velitele bechyňského ženijního praporu major Jaroslav Janáček konstatuje, že se svými profesními kolegy nezávodí, kdo při likvidaci následků pohromy postaví více mostních provizorií. „Nejde o soutěž, ale plnění úkolu. Rozhoduje preciznost, nikoliv rychlost stavby,“ argumentuje. „Vojáci tady odvedli výbornou práci, bez nich si to tady nedovedu vůbec představit,“ vyjádřil starosta Hřenska Josef Černý. Předání mostního provizoria provedl za účasti prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádního generála Miroslava Žižky náměstek ministra obrany Michael Hrbata. „

A report 9/2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

přijíždějí do areálu tři Tatry T 815 z bechyňského 151. ženijního praporu pro další „emesku“. „Naložili jsme sedm třímetrových dílů. Jelikož se jedná o nadrozměrný náklad, budou nás doprovázet vozidla Vojenské policie,“ dodávají řidiči.

5

MISE

MISE Patrola se proplétá mezi předzahrádkami kaváren a restaurací. Reakce posedávajících lidí jsou většinou vstřícné. Lidé si uvědomují, že mezinárodní jednotky jsou zde především z důvodu jejich bezpečnosti. „Chodit po ulici plné obchodů mezi lidmi pro nás nepředstavuje žádný problém. Většina místních se k nám chová přátelsky. Občas se jak na jedné, tak i na druhé straně stane, že po nás něco pokřikují. Není to ale nic vážného,“ uzavírá nadporučík Novák.

NAPLNO Text a foto: Vladimír MAREK

Skupina českých vojáků KFOR se samopaly na zádech zdolává přes most Austerlitz řeku Ibar. Bez problémů se dostává do severní části Kosovské Mitrovice. Po přeplněných chodnících se proplétá mezi lidmi vracejícími se z práce. Pokračuje v cestě doslova procházkovým krokem. Přesto právě překročila hranici dvou naprosto rozdílných světů.

A rreport epo ep e po p orrtt 9/ 9/2 9 9/2010 //2 20 010 01 10 1 0

PROVOKACE S DĚTSKOU HRAČKOU

6

Česká patrola projede na konec hlavní třídy, otočí se a začíná se pomalu vracet k mostu. „V Kosovské Mitrovici působíme osm dní, zítra bychom měli odjet zpět na naši základnu Šajkovac. Měli jsme za úkol v případě nějakých

problémů podporovat policii mise EULEX (the European Union Rule of Law Mission in Kosovo), která zde dohlíží na pořádek,“ vysvětluje velitel jedné z čet 16. kontingentu KFOR nadporučík Zdeněk Novák. „Máme zde tři čety, každá z nich drží jiný stupeň hotovosti. Zatím jsme se setkali pouze s drobnými problémy, které se odehrály většinou na mostě Austerlitz. Byly to provokace z jedné i druhé strany. Například jeden kosovský Albánec se zde pokusil vytáhnout předmět, který na první pohled vypadal jako zbraň. Nakonec se ale ukázalo, že je to dětská hračka. My v těchto případech nemůžeme zakročit, pouze monitorujeme situaci a předáváme informace příslušníkům EULEX. Zasáhnout můžeme pouze v případě nezbytné sebeobrany.“ České vojáky si jako posilu vyžádalo mnohonárodní úkolové uskupení Sever. Podle francouzského velení je to významná posila. A to i přesto, že pravomoci českých vojáků jsou tady omezeny. Pokud patrolují v sektoru odpovědnosti českého kontingentu, mají právo zastavovat vozidla, a když objeví něco nelegálního, tak je i prohledat. Takovou možnost na severu Kosova nemají. Čeští vojáci přijeli do Kosovské Mitrovice se standardním vybavením na patroly. Kromě toho si pro případ nepokojů přivezli s sebou protiúderové soupravy. Ty mají ale uloženy na blízké základně, kde drží hotovost. Nejdříve by totiž zasahovala Kosovská policie, potom policisté mise EULEX a až nakonec čeští vojáci.

S POLÁKY NA HRANICI S vysláním některých jednotek na sever Kosova nejsou spojeny žádné úlevy v plnění úkolu ve vlastním prostoru odpovědnosti. Čeští vojáci v pravidelných intervalech monitorují administrativní hranici na kolových obrněných vozidlech Pandur. Jejich průchodnost terénem je mimořádná, navíc na rozdíl od pásových vozidel nedochází k poškození místních komunikací. Tentokrát ale vyráží kolona lehkých terénních automobilů doprovázených dvěma čtyřkolkami. Jedná se o smíšenou česko-polskou patrolu, jejímž účelem je kromě monitorování hranice seznámit Poláky s její geografickou polohou a kontrolními místy. Právě polští vojáci by se totiž po našem odchodu měli podílet na jejím střežení. Kolona projíždí náročným terénem a každou chvíli zastavuje. Velitel roje štábní rotmistr Radim Kubáň pomocí

A report 9/2010

až do finále

Stotisícová Kosovská Mitrovica je již řadu let v mnoha případech příčinou krvavých národnostních třenic. Zatímco severní část města za řekou Ibar obývají prakticky výhradně kosovští Srbové, v jižních čtvrtích žijí kosovští Albánci. Na vlastní oči se máme možnost přesvědčit, že se jedná o dvě naprosto rozdílné oblasti. Přestože oficiální měnou v Kosovu je euro, v obchodech, které právě míjíme, se zásadně platí srbským dinárem. Snad nejprodávanějšími suvenýry jsou zde nejrůznější srbské národní symboly a trička povzbuzující místní patriotismus. Všude kolem je spousta billboardů a plakátů prezentujících kandidáty nedávných srbských voleb. Severní část Kosovské Mitrovice se zásadně neúčastní volebního klání v Kosovu, o to aktivněji se zapojuje do toho v Srbsku. Byly to právě události v tomto multinárodním městě na severu Kosova, které představovaly rozbušku rozsáhlých nepokojů v roce 2004. Tisícihlavé znepřátelené davy se na obou koncích mostu Austerlitz sešly i během nedávných voleb do srbského parlamentu či po potvrzení samostatnosti Kosova Mezinárodním soudním dvorem OSN v Haagu.

7

MISE této technice neměla mít větší problémy s náročným terénem. „Smyslem společné přípravy s vašimi vojáky je získat informace nejen o prostoru odpovědnosti, jenž budeme přebírat, ale i o případných rizicích, která zde hrozí,“ říká velitel čety poručík Bogdan Stavriňak. „Spolupráce s českou stranou je velmi dobrá. Její přístup je naprosto profesionální. Také z hlediska logistiky je náš pobyt na české základně velice dobře zajištěn. Již při našem příjezdu bylo všechno perfektně připravené.“ Se vzájemnou spoluprací je spokojen i jeho český protějšek štábní rotmistr Radim Kubáň. „Zatím jsme měli málo času se lépe vzájemně poznat. Nestačili jsme si ani pořádně popovídat o tom, odkud je jejich jednotka a co dělá. Věřím, že si na to nějakou chvíli uděláme. Na naší základně absolvují Poláci týdenní výcvik, z toho my s nimi strávíme dva dny.“

ROK CHLEBA ZDARMA

A report 9/2010

Jedinou složkou současného 16. kontingentu AČR v Kosovu, která přečká jeho stažení v říjnu letošního roku, je čtyřčlenný styčný a monitorovací tým, který má za úkol sledovat aktuální politickou, sociální, bezpečnostní a ekonomickou situaci. Potřebné informace získává nejen z oficiálních zdrojů při jednáních s místními představiteli, ale i během náhodných rozhovorů s obyčejnými lidmi. Takto shromážděné údaje jeho příslušníci zaznamenávají a předávají nadřízené složce. Náš prostor odpovědnosti bude přebírat mnohonárodní bojové uskupení Východ. Čeští vojáci mají zejména v oblasti Podujeva dlouholeté kontakty. Bylo by určitě nesprávné je

8

mapy a družicové navigace upřesňuje polskému veliteli základní orientační body. „Naším úkolem je pozorovat, zda někde nedochází k narušení hranice či jiné nelegální činnosti, jako jsou třeba krádeže dřeva. Takovéto případy okamžitě hlásíme Kosovské policii. Danou lokalitu musíme až do jejího příjezdu hlídat,“ vysvětluje polským vojákům. Pochází ze severní Moravy, domluví se docela obstojně polsky, takže v tomto případě neexistuje žádná jazyková bariéra. „V noci je orientace hodně ztížená. Již několikrát jsme zapadli a museli se vzájemně vytahovat. To samozřejmě patrolu zdržuje.“ Polskou stranu zastupuje průzkumná četa, která má k dispozici čtyřkolky. Na první pohled je zřejmé, že by díky

zpřetrhat a začínat od nuly. Spojeneckým vojákům by trvalo zbytečně dlouho, než by znovu zmapovali celou oblast a navázali potřebná spojení. Právě proto bylo rozhodnuto, že zde český styčný a monitorovací tým zůstane a bude pracovat i pro nové uskupení. Zastihli jsme ho přímo v Podujevu při jednání s představitelem aškalské komunity a předsedou komise pro menšiny Shabanem Ahmetim. Česká vláda prostřednictvím ambasády v Kosovu začala zhruba před rokem financovat výstavbu pekárny v okrajové části města, kde žijí právě Aškalové. Tento projekt by měl podpořit nejen drobné podnikání a místní zaměstnanost, ale také doplnit mezeru na trhu. V současné době je budova již postavená, nyní se čeká na strojové vybavení. Shaban Ahmeti je s průběhem stavby spokojen, zajímá se o to, zda platí údajný příslib, že jeho komunita bude z této pekárny dostávat rok chleba zdarma. „O něčem takovém slyším poprvé, budu to muset konzultovat s naší ambasádou. S ohledem na určitou jazykovou bariéru a především kulturní rozdílnosti občas vznikají jisté dezinterpretace,“ pohotově reaguje náčelník týmu poručík Miroslav Mžourek. „Pekárna není samozřejmě jediným projektem, o který se staráme. Další jsou dotovány z úrovně velení bojového uskupení. Jedná se o různé dodávky, školními potřebami počínaje a generátory, které mají pomáhat řešit situaci častých výpadků proudu především v zimních měsících, konče. Další akce jsou organizovány českým kontingentem. Pomáhali jsme například s rekonstrukcí kanalizace, opravami cest, poskytovali jsme veterinární ošetření atd.“

VLAKY DO REPUBLIKY Základna Šajkovac žije v poslední době čím dál více přípravami spojenými s ukončením mise a odjezdem do České republiky. Dílny a s nimi celá rota zabezpečení pracují na plné obrátky. Ze všeho nejdříve je potřeba připravit techniku na přepravu zpět, případně na dlouhodobější uložení. Do jednoho z kontejnerů jsou instalovány elektrické rozvody a regály, ve kterých budou autobaterie uloženy pod neustálým nabíjecím proudem tak, aby vozidla mohla kdykoliv znovu vyjet. Výraznou redukcí procházejí sklady náhradních dílů. Pokud o ně nemá zájem rámcové úkolové uskupení, které převezme základnu počátkem října, putují zpět do republiky. Původní počet

jednačtyřiceti kontejnerů se takto podařilo snížit na dvacet. „Kolovou techniku budeme převážet po vlastní ose ze Šajkovace do Kosovské Mitrovice, kde se bude překládat na železnici. Celkem se má jednat o pětatřicet kusů. Podmínky pro přepravu na železnici jsou zde obdobné jako v České republice pouze s tím rozdílem, že vlaková souprava smí mít jen pět set tun,“ upozorňuje náčelník logistiky major Karel Kopecký. „Kromě toho ještě ze železniční stanice Grlica odešleme domů čtyřicet ubytovacích buněk. Jejich přeprava do této stanice bude poměrně náročná. K tomuto účelu máme k dispozici pouze Tatru 815 a tři multilifty. Pokud by došlo k nějaké poruše,

budeme mít velký problém dodržet termín nakládky od desátého do patnáctého září. Navíc zhruba v této době dorazí z České republiky do Kosovské Mitrovice šest kusů obrněných transportérů BVP-1. Ty musíme přepravit na základnu Šajkovac.“ Ukotvování techniky na železniční vagony je v Kosovu standardní, pomocí europásů. Vojenský materiál není možné posílat přímou cestou přes Srbsko, a tak bude putovat přes Makedonii, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. „Po celou dobu přepravy zajišťujeme doprovody. Kromě toho s námi pojedou zaměstnanci Českých drah Cargo a zástupce odboru vojenské dopravy Stará Boleslav,“ dodává major Kopecký. „

A report 9/2010

MISE

9

MISE

Nastal čas balení

u srbského obyvatelstva určitý nesouhlas. Setkali jste se v této souvislosti v prostoru vaší odpovědnosti s nějakými problémy? Ne, nesetkali. V současné době je v našem operačním prostoru klid. Česká četa působila v Kosovské Mitrovici, která představuje jedno z nejproblematičtějších míst Kosova. I tam je ale zatím situace klidná.

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Radko JANATA

Podplukovník Martin Kavalír velí poslednímu českému kontingentu KFOR v Kosovu postavenému na plných počtech. To kromě standardních operačních úkolů mise klade nemalé nároky na balení, nakládku a přepravu velkého množství nejrůznějšího materiálu.

A rreport epo e po p ort rt 9/ 9/2 9 9/2010 //2 201 010 0 10 1 0

„ Pane podplukovníku, pobyt 16. kontingentu se blíží ke konci, co všechno vás v těchto posledních týdnech čeká, s čím se budete muset vypořádat? Naše působení v Kosovu by mělo skončit v polovině října. Do té doby musíme vytvořit odpovídající podmínky pro činnost 1. úkolového uskupení praporu operačních záloh, které přijde

1100

po nás. Již průběžně připravujeme materiál a techniku. Chceme, aby koncem září bylo vše připraveno, protože 1. úkolové uskupení zahajuje svoji činnost 1. října. Naším hlavním úkolem v následujícím období je tedy přichystat pro ně všechno potřebné a zároveň odsunout to, co se zde již nebude používat. „ Co konkrétně bude obnášet tato materiální příprava? Za těch více než deset let se zde nahromadila spousta věcí, které již nebudou potřebné pro činnost praporu operačních záloh. Ty musíme odvézt do České republiky. Nový kontingent, pokud se týče materiálu, bude čerpat převážně z toho,

co zde zůstane. Čtyři bojová vozidla BVP-2 doplníme z České republiky šesti kusy BVP-1. Prapor má mít jednu těžkou rotu vyzbrojenou touto technikou. Další rota bude postavena na kolových terénních vozidlech typu Land Rover. Necháme tu i logistickou techniku. Kromě našeho kontingentu končí své působení v Kosovu i mnohonárodní bojové uskupení Střed a s ním naši vojáci, kteří pracovali na jeho velitelství. Ještě z doby, kdy jsme tomuto uskupení veleli, je na základně Camp Villa určité množství ubytovacích buněk a dalšího materiálu. Ty musíme také rozebrat a dopravit do ČR. „ V době působení vašeho kontingentu v Kosovu potvrdil Mezinárodní soudní dvůr v Haagu samostatnost Kosova, což vyvolalo především

„ K vašim hlavním úkolům patřilo postupně předávat odpovědnost místním orgánům. Jak jste se s tím dokázali vypořádat? V našem případě se jednalo o předání památníku Gazimestan Kosovské policii, což proběhlo naprosto hladce. Jednalo se o první takto významný objekt, který byl předán jednotkou KFOR do kompetence místním autoritám. Policejní jednotka složená jak z místních kosovských Albánců, tak i kosovských Srbů převzala jeho střežení a doposud svůj úkol plní velice dobře. Žádné problémy se nevyskytly. Jsme dáváni ostatním tak trochu za příklad. Nyní bude následovat předání kláštera Gračanica, který mají na starost švédští vojáci z našeho bojového uskupení. „ Mnozí lidé si myslí, že pro Českou republiku Kosovo definitivně končí. Jaký bude úkol kontingentu, který přijde po vás? Úkolem praporu operačních záloh bude držet pohotovost v České republice pro případ zhoršení bezpečnostní situace v Kosovu. Do Kosova nyní nastoupí pouze organizační jádro. Jeho úkolem bude udržovat základnu Šajkovac a techniku, která je zde, a připravit vše potřebné pro případ aktivace. Celkově bude mít prapor okolo pěti set vojáků. Pokud by zde skutečně došlo ke zhoršení situace a velitel KFOR dospěl k názoru, že potřebuje

posílit své jednotky, pak by prostřednictvím velitelství Severoatlantické aliance požádal Českou republiku, aby vyslala tento prapor. Kromě organizačního jádra bude na základně Šajkovac působit ještě náš styčný monitorovací tým. Celkově by se mělo jednat asi o osmdesát vojáků. „ Mnohonárodní uskupení Střed zaniká společně s vámi. Pod koho bude spadat naše nová rámcová jednotka? Prapor operačních záloh bude podléhat přímo veliteli KFOR. Náš současný operační prostor bude spadat pod mnohonárodní bojové uskupení Východ, kde je velící zemí USA. „ Veškerá technika praporu zůstane na základně Šajkovac? Ano, v případě aktivace praporu vojáci přijedou pouze s osobními věcmi. „ Co všechno budete muset udělat pro dlouhodobější uložení této techniky? Tyto úkoly se budou týkat především logistiky. Z toho důvodu k nám přijedou skupiny logistické podpory, které by měly zajistit konzervační práce a připravit techniku tak, aby těch osmdesát vojáků mělo co nejsnadnější práci s její údržbou. „ Už máte nějakým způsobem roztříděný materiál, který by měl zůstat a který se odveze do České republiky? Na tomto úkolu pracujeme dlouhodobě, není to jen otázka posledních dvou měsíců. To, co nebude potřebné pro naši činnost a činnost nadcházejícího úkolového uskupení, odvážíme průběžně každý měsíc v tzv. technickém závozu. Na září navíc máme naplánovány dva transporty po železnici, během kterých odvezeme ubytovací buňky a přebytečnou techniku. „

A report 9/2010

ROZHOVOR MISE

11

NATO

NATO

Slavnostní akt u příležitosti ukončení činnosti velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC na území SRN poctili svojí přítomností významní hosté v čele s princeznou Annou, prvorozenou dcerou britské královny Alžběty.

Text: Jan PROCHÁZKA a Pavel LANG Foto: Radko JANATA, Jan PROCHÁZKA a archiv ARRC

A report 9/2010

Osmnáctý červnový den proběhl na britské základně v Rheindahlenu slavnostní akt u příležitosti ukončení činnosti tamního velitelství Spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC (Allied Rapid Reaction Corps) na území Spolkové republiky Německo a jeho následného přemístění do Velké Británie. Českou republiku reprezentoval národní vojenský představitel ČR na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) generálmajor Petr Pavel.

12

„Audentis Fortuna Iuvat“ – toto latinské heslo, které v překladu do češtiny znamená „odvážnému štěstí přeje“, má ve svém znaku mnohonárodní velitelství ARRC (Headquarters Allied Rapid Reaction Corps), jež je přímo podřízené

veliteli spojeneckých sil v Evropě. Velitelství ARRC se v současné době stěhuje ze stávajícího prostoru v blízkosti německého města Rheindahlen do Velké Británie, kde bude působit na bývalé letecké základně Innsworth v blízkosti města Gloucester.

Pplk. gšt. Mojmír Jančík, starší národní představitel České republiky na velitelství ARRC, zde pracuje na oddělení G9 CIMIC.

a schopnost předvídat. Důležité je ovšem zmínit, že ona trpělivost a rozvaha je tvrdě limitována jedním zásadním faktorem – podplukovník Jančík musí být schopen nasazení v místě plnění úkolu, a to může být na kterémkoliv světadíle do pěti dnů od vyhlášení operačního rozkazu, a působit zde po dobu šesti měsíců. Ve skupině CIMIC se podplukovník Jančík denně setkává se svými profesními kolegy. Devítičlenný tým se však od ostatních oddělení a skupin přece jen odlišuje. „Jsme nejvíce mezinárodním prvkem,“ upřesňuje okolnosti a údaj dokládá statistickými fakty. „Na základně působí šedesát procent Britů a společně s nimi dalších čtrnáct národů.

pro koordinaci civilní humanitární spolupráce (OCHA), Červeného kříže (ICRC), Úřadu OSN pro uprchlíky (UNHCR) a mnohé další, musí mít pracovník skupiny CIMIC jaksi „v malíčku“. „Jsme ve spojení, známe své role, úkoly a možnosti spolupráce v případě nutného řešení vzniklého konfliktu kdekoli na světě. Ve vzájemném poznání nám pomáhají nejen různé semináře a konference, ale především mezinárodní cvičení, zejména ARRCADE FUSION, kterého se každoročně účastní také příslušníci chemické brigády z Liberce. Jejich náměty vycházejí ze zkušeností ze zahraničních operací, v současné době především z Afghánistánu, Afriky a dalších oblastí.“

A report 9/2010

ARCHITEKTI mezinárodních vztahů

„Představitelé Velké Británie se rozhodli stáhnout britské jednotky na svá území a vzhledem k tomu, že zdejší velitelství podléhá Britům a mají tu i nejvíc vojáků, je zřejmé, že ostatní národy participující na činnosti ARRC se stěhují také na základnu do Innsworthu,“ vysvětlil nám ještě v Rheindahlenu podplukovník gšt. Mojmír Jančík, starší národní představitel České republiky u velitelství ARRC. „Pracuji zde na oddělení G9 CIMIC a mým úkolem je v případě nasazení do prostoru možného konfliktu zajistit spolupráci a vzájemné vazby s hlavními mezinárodními, národními vládními i nevládními organizacemi, které tam působí a budou působit,“ upřesňuje a dodává: „Zjednodušeně řečeno buduji architekturu vzájemných vztahů zúčastněných a participujících organizací. Snažím se předcházet a v případě vzniku řešit konkrétní problémy či možné budoucí konflikty, jež by mohly vzniknout v prostoru operace a uškodit nejen těmto civilním organizacím, ale hlavně vojákům a velitelům, kteří zde jsou nebo budou nasazeni a plní nebo budou plnit svůj specifický úkol na základě připravovaných, respektive již schválený plánů.“ Vybudovat zmiňovanou architekturu vazeb a kontaktů mezi partnery, které dělí nejen vzdálenost jejich center, jejich zaměření, ale také možnosti přepravy, způsob financování a zájmové oblasti, je často úkol nesnadný, vyžadující velmi dobré komunikativní schopnosti, jistý druh umění přesvědčovat lidi a samozřejmě také trpělivost, rozvahu

V týmu skupiny CIMIC jsou však pouze tři Britové a společně s nimi zde má zastoupení Portugalsko, Itálie, Dánsko, Nizozemsko a Česká republika. Naše kompetence jsou přesně vymezené. Hlavním prvkem na G9 jsou plánovači, kteří musejí dokázat komplexně zplánovat připravované operace, v případě cvičení nezbytné podklady, a to hlavně v oblasti průběžného hodnocení aktuální humanitární situace na základě informací získaných z civilního sektoru.“ Právě ony informace již v mírovém období jsou mnohdy hybným motorem k sestavení mozaiky rodící se architektury, tvoří kostru potřebných vazeb a kontaktů. Nelze tedy nečinně čekat, až v některé problémové či rizikové oblasti vznikne konflikt či se vyostří situace. Kontakty, a to mnohdy především osobní, na představitele Světového potravinového programu (WFP), Úřadu

13

14

Výhodou je, že na přípravě námětů pro jednotlivá mezinárodní cvičení se podílejí vojenští i civilní experti, kteří mají osobní zkušenosti z řešení skutečných konfliktů a krizových situací. „Právě tyto zkušenosti nám otvírají prostor pro vypracování reálných scénářů vzájemné pomoci. V současnosti se klade důraz na takzvané hybridní operace, ve kterých se prolínají bojové prvky s úkoly na podporu civilního sektoru (humanitární, rekonstrukční, výcvikové) či s úkoly spojenými s pomocí uprchlíkům a civilním osobám. Právě různorodost vznikajících konfliktů a s tím spojená rozličnost jejich řešení s sebou nese nutnost být připraven na desítky možných scénářů.“ Pracovníci CIMIC, zvláště pak podplukovník Jančík, mají svou roli navíc ztíženu o jeden zásadní aspekt. Nesmějí připustit, aby se vojenské jednotky a civilní organizace na zájmovém území „pletly vzájemně pod nohy“. „Musím vytvořit most, respektive systém mostů, pro přenos informací, které zajistí, že jak vojáci, tak civilní instituce dosáhnou svých cílů bez poškození jeden druhého.“ Zkušenosti zvláště z Afghánistánu potvrzují, že vzájemná spolupráce vojenských a civilních složek musí být velice citlivá, především z důvodu zajištění bezpečnosti místního obyvatelstva i samotných civilních organizací. Nelze je vystavit nebezpečí z podezření ze spolupráce s vojenskými jednotkami například tím, že do rizikových oblastí budou vojáci

OHROŽENÍ V MISÍCH dodávat humanitární pomoc od civilních subjektů. Opačně zase civilní subjekty musejí být informovány, ve kterých oblastech se nemají angažovat anebo kde by měly omezit na jistou dobu svou činnost. Podle vyjádření podplukovníka Jančíka je tento trend, kdy vojáci „opouštějí“ humanitární aktivity, veden jednoznačnou snahou nevytvářet potenciální možnost pro vznik možných konfliktů ohrožujících civilní obyvatelstvo a humanitární organizace, což je často z politického i normálně lidského hlediska velmi složité. „Čím více my vojáci spolupracujeme s civilisty, tím více dáváme jejich nepřátelům jakoby najevo, že nám straní, že s námi spolupracují, a můžeme tak zhoršit jejich postavení, vystavit je určitému existenčnímu riziku.“ Architektura vazeb a vztahů je jistě záležitost velice spletitá. Jedna věc je „stavbu“ budovat v mírových podmínkách a její pevnost a odolnost zkoušet cvičně při různých tematických rozehrách. Složitější a náročnější ovšem je tuto architektonickou „pavučinu“ převést do míst, kde se válčí a kde i lidský život mnohdy visí na vlásku a pevnost již vybudovaných vztahů je velice křehká.

RUČNÍ GRANÁTY Text: Martin KOLLER Foto: autor a Karel LUDVÍK Obrázky: Karel LUDVÍK, Instrukční tabule NLA NDR a služební předpis Ruční granáty Praha 1959

Podplukovník Jančík si pevnost a odolnost budované architektury sám od ledna příštího roku vyzkouší při šestiměsíčním nasazení v operaci ISAF v Afghánistánu. Podle jeho slov je to logické vyústění práce na velitelství ARRC. „Mám zkušenosti z nasazení v operacích na Balkáně. Důležité bude se v nové situaci rychle zorientovat, pochopit vazby a využít onu imaginární architekturu mezinárodních vztahů.“ „

Ruční granáty jsou známou a osvědčenou výzbrojí pěchoty, která bohužel tvoří i nezanedbatelnou formu ohrožení spojeneckých vojáků v Afghánistánu a Iráku.

Podle dosažitelných informací se ruční granáty nestaly příliš oblíbenou zbraní různých skupin ozbrojené opozice a teroristů ve zmíněných zemích. Důvodem je především potřeba přiblížit se k protivníkovi na relativně

malou vzdálenost, obvykle blíže než 50 m. Teroristé však neradi riskují a obvykle útočí z větší dálky a ze zálohy.

5

4

6

3

7 2

1

8 RGD-5 se zapalovačem UZRGM-2. Na těle granátu je našablonována série 27 a rok výroby 79. Na vrhové pojistce zapalovače je vyražena série 181 a rok výroby 78.

9 10 Ře Řez granátem RGD-5 s našroubovaným zapalovačem UZ UZRGM: 1 – plechový obal tvořený horním a spodním vík víkem spojenými zalisováním, 2 – plechové po pouzdro těsnící trhavinu, 3 – manžeta se závitem pro našroubování zapalovače nebo plastové zátky v době d skladování spojená s pouzdrem, 4 – zapalovač UZRGM, 5 – trhavina, 6 – víko, 7 – plechová vložka víka zesilující střepinový účinek, 8 – vrhová pojistka, 9 – dno, 10 – plechová vlo vložka dna

Českou republiku na slavnostním ukončení činnosti velitelství ARRC v Německu reprezentoval generálmajor Petr Pavel.

F-1 se zapalovačem UZRGM. Na vrhové pojistce je vyražen rok výroby 72 a značka českého licenčního výrobce irv (Zeveta Bojkovice). Od modernějšího UZRGM-2 se liší dvojitým prohnutím vrhové pojistky u paty těla zapalovače.

Dalším důvodem může být nervozita D nevycvičených, případně psychicky ne labilních bojovníků při manipulaci la s granáty. Typickým příkladem je z uvedeného hlediska slavná bitva u města Mirbat 19. 7. 1972. Budovu staré

pevnosti ovládající silnici do přístavu hájilo devítičlenné výcvikové družstvo britských speciálních jednotek letectva SAS (Special Air Service) proti zhruba 250 bojovníkům tzv. lidové fronty za osvobození Ománu. Útočníci použili rovněž několik desítek granátů, přičemž u většiny z nich zapomněli v bojovém stresu vytáhnout dopravní pojistky. Ruční granáty sloužily především jako obranný prostředek v době sovětské války v Afghánistánu, a to na obou stranách bojiště. V členitém terénu byly mnohdy svrhovány ze skal na stezky a osvědčily se v rámci boje o osady. Avšak v současnosti tvoří aktuální ohrožení především ruční protitankové granáty. Cílem článku je nejen

A report 9/2010

A report 9/2010

NATO

15

OHROŽENÍ V MISÍCH

OHROŽENÍ V MISÍCH

3 4 5 2

6 7 8 9 10 11 12

Konstrukce zapalovače UZRGM: 1 – kroužek dopravní pojistky, za který je před vrhem vytažena ze zapalovače, 2 – vrhová pojistka označovaná rovněž jako vrhová páka, kterou tah úderníku odhodí poté, co je granát vypuštěn z dlaně, 3 – tělo zapalovače, 4 – vodicí podložka, 5 – úderníková zpruha, 6 – podložka úderníku, 7 – úderník, 8 – pouzdro se závitem zajišťujícím zašroubování do granátu, 9 – roznětka, 10 – tělo zpožďovače, 11 – zpožďovač, který prohořívá 3,2 až 4,2 sec, 12 – rozbuška

seznámení s vybavením protivníka, ale rovněž s možností použití jeho výzbroje.

EXPORT REVOLUCE I GRANÁTŮ Většina ručních granátů, se kterými se koaliční vojáci, včetně našich, mohou setkat, jsou sovětského původu nebo konstrukce. Nelze sice vyloučit nálezy granátů z bulharské licence, čínské, případně jiné kopie nebo zcela ilegální výrobu na kmenových územích v Pákistánu a Afghánistánu, avšak vzory jsou jasné. Výjimku tvoří granáty irácké, východoněmecké (z bývalé NDR), objevují se i starší americké vzory a československé útočné RG-4 exportované do Íránu před rokem 1989.

A report 9/2010

16

Podle dostupných informačních zdrojů se na bojišti vyskytují i poměrně staré granáty, včetně vzorů pocházejících z období druhé světové války. Sovětská armáda se v poválečném období zbavila přebytků materiálu a poslala ho ideologickým spojencům. Původ granátů mnohdy nelze s úspěchem sledovat, protože majitelů může být celá řada a některé státy posílaly afghánským mudžahedínům i kořistní materiál z bojů na Blízkém a Středním východě.

GRANÁTY PROTI PĚCHOTĚ Je třeba předeslat, že klasické a obvykle publikované rozdělení ručních granátů nepoužívá označení „protipěchotní“

RGD-5

F-1

RGO-78 se zapalovačem DVM

315 g

600 g

331 g

Délka se zapalovačem

114 mm

117 mm

93 mm

Průměr

Hmotnost

Bulharský RGO-78

56,8 mm

55 mm

54 mm

Hmotnost trhaviny

110 g

56 g

85 g

Druh trhaviny

TNT

TNT

TNT

Mortalita střepin

20 m

30 až 200 m

nezjištěno

na střepiny je ve srovnání s RGD-5 méně účinný a vytváří málo ohrožené prostory. V bojích o Náhorní Karabach byly použity granáty neznámého původu odpovídající vnějším vzhledem RGD-5 s UZRGM. Obsahují však plastové pouzdro s trhavinou a kolem něj střepinové pouzdro vytvořené z nasekaného drátu. Prozatím nebyl na bojištích zaznamenán výskyt modernizované bulharské verze RGD-5, která nese označení ruční granát střepinový RGO-78 (Ručnaja Granata Oskoločnaja). Různé neodborné internetové zdroje ho uvádějí jako ruský výrobek. Plechové tělo RGO-78 je opatřeno šesti vylisovanými žebry po obvodu zaoblené horní i spodní části. Fixují vnitřní plastové pouzdro se zalitými kovovými střepinami. K iniciaci slouží zapalovače AWM-78 nebo DVM, jež jsou podobné americkým M204 nebo

Východoněmecká verze RGD-5 pro střelbu z granátometu

Řez granátem F-1

univerzálního zapalovače ručních granátů UZRG (Unificirovannyj Zapal Ručnoj Granaty) systému Viceni, nejčastěji jeho modernizovanou verzi UZRGM nebo UZRGM-2. Koncepčně vychází z obranného granátu F-1, který je modernizací francouzského typu zavedeného do výzbroje roku 1915. Na rozdíl od RGD-5, jehož tělo tvoří dvě poloviny vylisované z plechu o tloušťce kolem 1 mm, má F-1 litinové tělo, tvarované pro jednodušší rozklad na velké střepiny. Granáty F-1 se nalézají na bojištích a jsou dosud ve výzbroji naší armády. Proto lze předpokládat, že by je příslušníci AČR mohli znát a zapalovač UZRGM rovněž. Poslední RGD-5 ze skladů AČR byly likvidovány několik týdnů

před napsáním tohoto článku. Výcvik se s nimi neprováděl již desítky let. RGD-5 má také verzi určenou pro podvěšené granátomety, vyráběnou v bývalé NDR. Její použití v Iráku nebo Afghánistánu zatím nebylo doloženo. K výcviku s RGD-5 slouží vzhledově podobná verze URG-N. Na rozdíl od RGD-5 opatřeného tzv. pouzdrem plnícím úlohu náústnice má prodloužené hrdlo, do kterého se šroubuje cvičný zapalovač se zábleskovou a dýmovou složí. Ta po iniciaci prošlehává z trubky ústící na dně těla granátu. Uvedený granát je některými diletantskými internetovými zdroji označován jako RGD-5. V Ázerbájdžánu probíhala či probíhá výroba vlastní verze s méně zaobleným vrchem a spodkem těla, téměř válcového tvaru a rozněcovačem UZRGM. Rozklad

Exportní provedení československého útočného granátu RG-4

1

10

9 8 7

2 3

6

4 5

Zapalovač DVM granátu RGO-78: 1 – plastové tělo, 2 – těsnění, 3 – zápalka, 4 – zpožďovač, 5 – rozbuška, 6 – vrhová pojistka, 7 – otočný úderník, 8 – zvratné pero úderníku, 9 – dopravní pojistka, 10 – osička

M206, případně podobným konstrukcím z Belgie, Francie nebo bývalé Jugoslávie. Na rozdíl od UZRG a jeho verzí vybavených úderníkem vedeným tlakem předepjaté vinuté pružiny pouzdrem v ose rozbušky mají kohoutový úderník (označovaný také jako otočný úderník nebo bicí kohout) otáčející se kolem osičky krutem zvratného péra do osy zápalky. Do originálního RGD-5 nebo F-1 nelze našroubovat zapalovače určené pro pr granáty států NATO, protože mají větší věěětší průměr prům závitu. V polovině osmdesátých let minulého polov století sto oletí byl v Bulharsku dokončen vývoj vý ývoj další dal vzhledově podobné verze vycházející vy ycházejí z RGO-78 s označením ruční ru uční granát gran útočný RGN-86 (Ručnaja Granata která Grranata Nastupatělnaja), N pravděpodobně neobsahuje plastovou prravděpo vložku vlložku se střepinami. V Čínské lidové republice reepublice vyrábí společnost NORINCO kopii ko opii RGD-5 RGD s označením Typ 59. Dalším známým zn námým výrobcem je Gruzie. Povrch granátů RGD-5 bývá obvykle ruskou barvou khaki ob bvykle opatřen o a šablonování je provedeno černou ššablono nebo alovou barvou. Cvičné granáty neebo fialo jsou jso ou černé s bílým šablonováním, školní červené. čeervené. Ke K skladování a transportu slouží obvykle dřevěné truhlíky slo ouží obv obsahující ob bsahujíc 20 kusů RGD-5, jež mají místo zapalovačů zaapalovač našroubované plastové zátky. jsou umístěny záátky. Zapalovače Za v plechov plechovém zaletovaném pouzdře. Průměrná tržní cena se pohybuje kolem pěti USD za jeden RGD-5. „

A report 9/2010

1

pro skupinu určenou především k ničení živé síly. Důvodem je možnost jejich použití i vůči obrněné technice, stavbám atd. Naopak protitankové granáty mohou být nasazeny také proti pěchotě. Uvedená munice se sice nevyskytuje ve velkém množství, avšak může být použita nejen klasicky, ale rovněž ve formě různých nástrah. Za nejrozšířenější typ lze považovat časový (přestože v originále je označován jako vzdálenostní) ruční granát RGD-5 (Ručnaja Granata Distancionnaja) zavedený do výzbroje Sovětské armády roku 1954. Úplné oficiální označení zní Ručnaja oskoločnaja granata distancionnogo dějstvija. Je příkladem jednoduché konstrukce využívající osvědčený vzor

17

VOJENSKÁ POLICIE

Jedinečné zařízení v Evropě

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA a www.trivis.info

A report 9/2010

Bezpečnostní rizika v dnešní době neustále rostou. Na osobní prohlídku osob a rentgenovou kontrolu zavazadel na letištích nebo při vstupu do vybraných objektů jsme si už všichni zvykli. Stále více se však objevují nové zbraně vyrobené z plastů, keramiky nebo skla. Na ty už bezpečnostní rámy detekující pouze kovy nestačí. Příslušníci Vojenské policie (VP) proto zavádějí do své výbavy nový bezpečnostní prvek – mobilní kontrolní pracoviště vstupu.

18

„Nápad vyvinout mobilní kontrolní pracoviště vstupu včetně personálního skeneru vznikl někdy kolem roku 2007,“ vzpomíná kapitán Karel Fiala z odboru policejního výkonu Hlavního velitelství VP Praha. „Tehdy Vojenská policie prováděla kontroly na letištích relativně primitivním způsobem, zejména za použití psů a improvizované detekční techniky.“ To byl hlavní impulz k vypracování projektu, na kterém spolu s nadpraporčíkem Stanislavem Wolným pracuje již tři roky. Oba mají bohaté zkušenosti z oblasti bezpečnostních technologií, ale při řešení tohoto úkolu se museli seznámit s posledními světovými novinkami.

UNIKÁTNÍ PERSONÁLNÍ SKENER K KENER Mobilní kontrolní pracoviště viiště vstupu (MKPV) budou policisté využívat yu užívat především na vojenských letištích, tíích, kde nejsou bezpečnostní rentgeny, ale i na dalších akcích, kde je potřeba kvalitně prověřit mnoho lidí i zavazadel v co nejkratší době. Vojenská policie vyvíjí MKPV ve dvou verzích – jako ak ko nákladní vozidlo pro rychléé použití v rámci republiky a jako j

kontejner určený do misí. „Nákladní vozidlo s celým pracovištěm je připravené k akci během půl hodiny po příjezdu na místo,“ říká nprap. Wolný. „Srdcem veškerého systému jsou počítače uvnitř automobilu či kontejneru, na nichž pracují dva operátoři, kteří vyhodnocují snímky na monitoru. Další dva policisté venku řídí průběh kontrol.“ Unikátem celého zařízení je bezkontaktní personální skener – SECURE 1000. Na rozdíl od klakla sického rentgenu, který známe z nemocnic, snímá – skenuje – pomocí velice slabého, a tím i pro zdraví lidí neškodného

záření pouze povrch těla včetně chodidel. Vyhodnocovací software pak na monitoru operátora nezobrazuje snímek nahé postavy, ale pouze její siluetu, na které jsou patrné předměty, jež má osoba případně ukryty pod šaty.

automobilů. Kromě zaznamenání registrační značky vozidla „umí“ prověřit jak podvozek, tak i střechu a korbu a vše zadokumentovat

U kontroly zavazadel MKPV používá „klasické“ rentgenové záření, jehož paprsky naopak pronikají do hloubky. „Se skrýšemi v zavazadlech už máme zkušenosti. Víme, na která místa si dát pozor, a málokdy nám něco uteče,“ svěřují se kpt. Petr Němec a prap. Roman Kremser z Velitelství ochranné služby VP Praha. Nebyl opomenut ani tréninkový program. Ten udržuje pozornost operátora tím, že i když zrovna v kontrolovaných zavazadlech nebezpečný předmět není, on mu ho tam cvičně, třeba po každých patnácti zavazadlech, „vloží“. „Operátor by ho měl najít a označit. Je to důležité i pro velitele, který má přehled o úspěšnosti policisty a podle toho jej může hodnotit,“ doplňuje kpt. Fiala. Nedílnou součástí pracoviště je rovněž výsuvná rampa na kontrolu

na videozáznamu. Navíc je schopno při opakovaném prověřování stejného vozidla porovnat záznam z minulé kontroly s probíhající a upozornit operátora na případné odchylky. Zařízení je připraveno na čtyřiadvacetihodinový provoz. Může fungovat bez ohledu na počasí, je vybaveno topením a klimatizací. Lze ho připojit na normální elektrickou síť, napájecím zdrojem však může být i mobilní elektrocentrála. „Celý projekt vznikl z peněz na obranné programy, jež každoročně vyhlašuje sekce vyzbrojování Ministerstva obrany a které jsou součástí obranného výzkumu a vývoje,“ konstatuje kpt. Fiala. „Na tento projekt jsme dostali finanční podporu a ve výběrovém řízení zvítězila firma VOP 025 Nový Jičín, která ve spolupráci s námi a subdodavateli toto zařízení jako prototyp vyrobila.“

Nadpraporčík Stanislav Wolný a kapitán Karel Fiala

V současné době MKPV prochází vojskovými zkouškami. Po jejich zdárném ukončení a nutných administrativních úkonech získá Vojenská policie zařízení, které je i na evropské úrovni jedinečné a zatím jím nedisponuje žádná jiná bezpečnostní složka. Poprvé by se toto mobilní pracoviště mělo odborné veřejnosti představit na 9. mezinárodním odborném veletrhu vojenské techniky, výstroje a výzbroje vojáků budoucnosti zemí NATO a Partnerství pro mír v Pražském veletržním areálu Letňany „Future Soldier 2010“ ve dnech 14. až 16. října 2010. „

A report 9/2010

VOJENSKÁ POLICIE

19

CVIČENÍ

CVIČENÍ Major Vladimír Záškodný

ZKUŠENOSTI, KTERÉ SE HODÍ

A report 9/2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a archiv ženijní jednotky AČR

20

Ruský antonov s českými boženami na palubě přilétá z blízkovýchodního království. Tato unikátní podívaná se udála desátý srpnový den krátce před sedmnáctou hodinou na pražském letišti Ruzyně. Dopravní letoun An-124-100 přepravil do Česka příslušníky ženijní jednotky Armády ČR a dva odminovací komplety Božena 5 z jordánského Ammánu. Sto deset dnů cvičila ženijní jednotka Armády České republiky tvořená

devíti profesionály z rakovnického a olomouckého ženijního praporu v Jordánském království. V prostoru řečiště Jordán společně s tamními vojenskými specialisty likvidovala miny v těžko přístupném terénu hustě porostlém vegetací a školila operátory JAF (Jordan Armed Forces) ovládat odminovací komplet Božena 5.

VYČISTILI 20 000 m2 „Ve čtyřech operačních prostorech v údolí řeky Jordán byla během cvičení odminována plocha zhruba dvaceti tisíc metrů čtverečných,“ říká velitel ženijní jednotky AČR major Vladimír Záškodný a zdůrazňuje, že tím nejcennějším faktorem je pro něho to, že se z prvního ostrého výjezdu českých ženistů do zahraničí všichni vrátili bez sebemenší újmy na zdraví a se splněným úkolem. „Další pozitivum spatřuji v tom, že jsme si v náročných podmínkách ověřili možnosti odminovacích

kompletů,“ dodává a přibližuje denní program odřadu na základně Al Karamah. „Pracovní dny, vyjma pátku a soboty, začínaly od šesté hodiny ranní. Po snídani následoval přesun do určených lokalit a plnění operačního úkolu. Po ukončení odminovacích prací byl vyhrazen čas na ošetření techniky, převážně na čištění filtrů, odstranění písku a promazání stroje. Profesně se to zvládalo bez problémů, mnohem složitější však bylo vyrovnat se s tamními klimatickými podmínkami a velkou prašností,“ říká a upřesňuje, že výjimkou nebyly teploty pětačtyřicet stupňů ve stínu. „Tato oblast patří mezi deset nejteplejších míst na světě. Dali jsme na praktické rady jordánských vojáků, jak takovéto extrémní situace zvládat. Vypít denně přes pět litrů vody pro nás bylo naprostou samozřejmostí. Pohyb na slunci jsme omezili jen na dobu nezbytně nutnou. A případný volný čas? Regenerace, sportovní aktivity a počítač.“

Přeprava ženijní jednotky AČR byla realizována v rámci programu SALIS – Strategic Airlift Interim Solution, a to ukrajinským, nyní ruským charterovým letounem Antonov An-124-100. Po vyložení putovaly transportní kontejnery s oběma boženami do Rakovníka. „Zde se technika a materiál podrobí důkladnému ošetření. Poškozené součástky se opraví, respektive vymění za nové. Odminovací komplety pracovaly v extrémních podmínkách a po několikaměsíčním nasazení musíme prověřit jejich provozuschopnost,“ dodává zástupce náčelníka odboru logistiky z velitelství bechyňské ženijní brigády major Leoš Březina. „

Na ruzyňském letišti přivítal ženisty pro návratu ze cvičení na Blízkém východě ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák.

A report 9/2010

NÁVRAT od řeky Jordán

Od nadřízených velitelů z 15. ženijní brigády a náčelníka ženijního vojska Armády ČR plukovníka Roberta Bieleného si příslušníci odminovacího odřadu vyslechli slova uznání. „Podmínky, ve kterých ženisté pracovali v Jordánsku, jsou velice podobné například prostředí v Afghánistánu. Tato jednotka AČR se v rámci cvičení nacházela v reálných situacích, do nichž se může v budoucnu dostat. Operační nasazení odminovacího odřadu v údolí řeky Jordán považuji za velice přínosné,“ zhodnotil cvičení na Blízkém východě ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák.

21

PŘEDSTAVUJEME Text: Josef GAJDA Foto: Kamil PROCHÁZKA

Každoročně zahajují ve střešovické Ústřední vojenské nemocnici profesní kariéru průměrně dva noví absolventi Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Zpravidla posilují oddělení intenzivní medicíny a chirurgické obory. V dalších letech záleží jenom na nich, zda je nelehká každodenní praxe a studium katapultují k nejvyšším metám v oboru.

A report 9/2010

Ta mladá žena z chirurgie

22

Nemocnice, která získala dvakrát za sebou nejvyšší hodnocení společnosti Joint Commision International, si nikdy nemusela stěžovat na nedostatek výjimečných osobností a v současnosti má k velmi dobré práci také dobré podmínky. Dnes v ní můžeme potkat sedmadvacet vojenských lékařů ve věku do třiceti let. Jsou mezi nimi i dvě chirurgyně, Kateřina Menclová a Klára Česlarová, dvě z mnoha lékařek nemocnice. Druhou z nich, kapitánku Kláru Česlarovou, jsme „přepadli“ ve službě na úrazové a pohotovostní ambulanci. Úrazová a pohotovostní ambulance je zároveň s urgentním příjmem (Emergency) umístěna v přízemí nemocničního pavilonu CH. Popravdě řečeno, není právě vhodným místem k novinářskému rozhovoru, urgentní medicína je jednou z priorit střešovického zdravotnického ústavu. Službukonající lékaři a sestry tu zajišťují nepřetržitou

ambulantní zdravotní péči, přijímají pacienty k léčbě, ošetřují různé druhy poranění včetně sdružených i vážné akutní stavy. Dnešnímu divákovi konzumujícímu „pravidelné dávky citu“ – jak praví televizní slogan – u některého z početných seriálů z nemocničního prostředí není třeba popisovat, jak náročná je pohotovostní služba. Stejně jako zaměstnanci podobných „televizních oddělení“ setkává se také personál střešovické Emergency s velkými i malými dramaty. A její hodnocení svědčí o tom, že je dokonale připravena na své poslání. Početná ošetřování účastníků autonehody, příjmy osob postižených výbuchy, pády, návštěvy vylekaných chatařů se zakousnutými klíšťaty, to všechno se v jejím „repertoáru“ objevuje, ale za naší přítomnosti, naštěstí, žádná vážnější nehoda službu doktorce Česlarové „nezpestřila“. Přesto jsme před ní a sestrou Zuzanou Neufusovou ještě

před rozhovorem s hlubokou úklonou v duchu smekli. Do sedmnácté hodiny – v té době měla lékařka za sebou víc jak devět hodin služby – prošlo ambulancí Emergency osmnáct převážně starších pacientů. Teprve potom jsme mohli využít přestávku na kafe k rozhovoru. Chirurgyně aneb chiruržky, stejně jako lékařky jiných oborů, dospívají k volbě svého oboru různými cestami. Klára Česlarová se narodila v Čeladné, příjemném lázeňském a rehabilitačním středisku v srdci moravskoslezských Beskyd. Žáby, myši ani hmyz v dětství nekuchala, medicínu však měla „před očima“ od chvíle, kdy je poprvé otevřela. Zdravotní sestřičkou byla maminka, teta i sestřenice, pomoc potřeboval děda čelící diabetickému postižení tkání nohou, později také otec zaskočený infarktem myokardu. Nad učebnicí biologie v osmé třídě coby dospívající slečna zjistila, že na rozdíl od spolužáků, které

vyvádí náročný učitel biologie svou přísností z rovnováhy, ji samotnou učení stále víc baví a zajímá. „Od té doby mě to chytlo a už nikdy nepustilo,“ zdůvodňuje Klára Česlarová svou motivaci. Rozhodnutí o tom, čemu se bude v životě věnovat, bylo nasnadě. Konkrétní vzory nikdy neměla. Zatímco její blízcí sledovali na obrazovce postaršího primáře Sovu a životní peripetie ortopedů z „Nemocnice na kraji města“, poutali její pozornost spíš lékaři a lékařky akčněji pojatého seriálu „Pohotovost“ nebo „Nemocnice Chicago Hope“. Dnes už ji ovšem nezajímá ani věhlasný doktor House. Seriály z nemocničního prostředí ztratily glanc, život začal být po zahájení studií zajímavější a přitažlivější. Volbu královéhradecké lékařské fakulty Univerzity obrany se jí rodiče snažili vymluvit seč mohli, ale neměli šanci. Odpověď na otázku, jak je možné, že si ta jejich „holka bláznivá“ vybrala tak těžké povolání, hledali marně. Tvrdohlavá dcera námitky rodičů příliš nevnímala. Toužila po samostatnosti, překypovala sebevědomím, byla přesvědčena, že má všechno promyšleno. Budoucnost měla před sebou jako na dlani, věřila, že jí fakulta dopřeje dobré podmínky ke studiu, dobré finanční hodnocení, navíc jí mohla poskytnout záruku, že se po absolutoriu nemusí obávat o své uplatnění. Samotnou vojenskou přípravu brala zpočátku jako „oživení v sále“. Ve střelbě ze samopalu netrefila ani vrata od stodoly, zato ve věži tanku se s kuklou na hlavě už nesla jako páv. Ale nepředbíhejme. V prvních semestrech narazila. Dívka z Čeladné, která uměla číst ještě dříve, než začala chodit do školy, nebyla zpočátku studentkou par excellence, jak to kdekdo z jejích blízkých očekával. V pohodlí nikým nekontrolovaného volna leccos odflákla, „oddechový čas“ využívala spíše k pobavení než ke studiu, nic studentského jí nebylo cizí, zkoušky zdolávala na poslední pokus. Naštěstí uměla po několika výstražných „žlutých kartách“ všechno včas napravit. Proč ji dnes najdeme na „střešovické“ chirurgii? Odpovědi, která by zaváněla jakýmkoliv patosem, se mladá kapitánka vehementně brání. O volbě oboru začala stejně jako většina jejích přátel uvažovat od třetího ročníku, při návštěvách klinických pracovišť. U lůžek pacientů zřetelně pociťovala, co ji zajímá víc a co méně. Lákala ji především konkrétní, viditelná pomoc a rychlé, „osvobozující“

odstranění bolesti – včasný chirurgický zásah. Chirurgie začala hrát v jejím rozhodování prim, chirurgické výkony ji přitahovaly, na chirurgii chodila do služeb nejraději. Nešlo o nějaké mimořádné, kouzelné vnuknutí. Její gesta i dnes říkají, na to se prostě nedá jinak odpovědět, chirurgyně ťukne propiskou o stůl a dodává: „V žádném případě jsem nechtěla nikoho oslňovat rozhodnutím typu – a just budu dělat chirurgii. Nebyla v tom žádná snaha dokazovat, že jsem něco extra, zajímala mě prostě od začátku, v průběhu celého studia.“

vrata, myslíte si, že jste díky škole a krátké praxi leccos zvládli, ale s údivem zjišťujete, že neumíte skoro nic a musíte začít od začátku,“ přiznává kapitánka s úsměvem. Nejvíc jí utkvěla v paměti první služba v místech, kde si povídáme, na Emergency. Mnozí pacienti dopravováni nebo přicházející sem s různorodými nemocemi a bolestmi jí mohli volbu diagnózy a následného rozhodnutí usnadnit popisy svých starších a současných obtíží, ale oprávněně očekávali okamžitou úlevu a účinnou pomoc. „Byla

Všechno je někdy poprvé. Také cesta k poznávání, co vlastně medicína představuje, má své kroky a premiéry. První exitus v nemocnici? Stála při praktikách na interně s ostatními studenty oblečená v bílém plášti právě ve chvíli, kdy službukonající lékař resuscitoval kolabujícího staršího pacienta a nebyl úspěšný. Žádnému z budoucích lékařů nebylo do řeči. Branou Ústřední vojenské nemocnice prošla poprvé 5. srpna 2006. První den v práci? Pocity nováčka se jí vyhnout nemohly: „Přijdete na kliniku, jste nervózní, koukáte jako tele na nová

sobota,“ pamatuje si, „službu měl také doktor Kupka, který s porozuměním, velice ochotně přijal roli mého poradce a konzultanta a nenechal mě ve štychu. Bez něho by to bylo poprvé těžké.“ Práci s pacientem zná každý začínající lékař již z praktik a stáží. Přesto ho tíha odpovědnosti, rytmus služeb, asistencí a pohotovostních směn v nemocnici zaskočí. Kláře Česlarové pomohli s adaptací a je-li to zapotřebí, vždycky pomáhají i dnes všichni kolegové. Ale nikdy nezapomene při podobném ohlédnutí poděkovat

A report 9/2010

PŘEDSTAVUJEME

23

24

za asistenci při výkonech a službách podle ní nepřekonatelným zdravotním sestrám „úvéenky“, jakými se podle ní může pochlubit málokterá nemocnice. Koneckonců, nejlepším důkazem je Zuzana Neufusová, s níž dnes slouží. Na Emergency pracuje víc než dvacet let. Po sedmi měsících operovala pupeční kýlu starší paní. Šlo o první samostatný operační výkon. Večer před ním se snad desetkrát vracela k literatuře a poznámkám, dlouho nemohla usnout. Druhý den dopoledne zvládla všechno ke spokojenosti pacientky, šéfa, ale především ke spokojenosti vlastní. „Jméno té paní jsem už zapomněla,“ odtuší chirurgyně a lehce mávne rukou, ale není těžké rozpoznat, že jí vzpomínka na vyvedenou premiéru zůstane trvale v paměti. „Na oddělení máte naštěstí možnost poradit se s ostatními, vidět při práci plukovníka profesora Rysku nebo kolegy s nadáním od boha, kterým ruce jenom hrají. Každou takovou zkušenost vítám. Navíc tu nejsem sama, bydlím společně s přítelkyní Katkou Menclovou, která také pracuje na klinice, můžeme se radit, což je k nezaplacení,“ vypravuje. Ke konkrétním začátečnickým chybám se pochopitelně nerada přiznává. Jednu z ní přece jen vypáčíme. Svědčí o tom, že se začínajícím chirurgům může dostat nečekaného poučení i v případech doslova rutinních. Na profesorovu výtku, aby místo lidového „slepák“ používala slečna doktorka „raději“ odborné – apendix, reaguje dnes Klára Česlarová s úlevným

VZDUŠNÉ SÍLY

smíchem: „Takové pokárání si pak zapamatujete na věky a příště si dáte pozor.“ Zažila ovšem i nelehké chvilky zcela jiné povahy. To když jí k hospitalizaci přivezli nepohyblivou babičku její blízcí evidentně jenom proto, aby ji nemuseli s pohybem, stravováním a se základními potřebami pomáhat sami, aby se jí mohli zbavit a spokojeně odjet na dovolenou nebo na chatu. „Umírání je součást života, umírá se občas i na operačním stole. Ale daleko horší je vidět, že blízcí opouštějí člověka, který je vychovával a živil,“ říká kapitánka a není těžké z její tváře vyčíst, že se umí také pěkně rozčílit. Už rok pracuje sekundární lékařka střešovické chirurgické kliniky ve specializované mammologické poradně. Začíná se pravidelně zabývat nemocemi a studiem těch míst v ženském těle, v nichž se relativně často objevuje karcinom, srozuměna s tím, že její odbornou kariéru bude nejspíš ovlivňovat také skutečnost, jak s touto další výzvou naloží. „Cheir“ je ruka, „urein“ znamená pracovat, chirurgova „ruční práce“ ale není nadarmo spojována s uměním. Neobejde se bez talentu, bez schopnosti vyhodnocovat poznatky z mnoha oborů, ale především bez permanentního vzdělávání. Ke vzletným slovům o čemkoliv nemá Klára Česlarová právě „pozitivní vztah“, ani na lichotky si nepotrpí. Pokud jde o její založení, je tak trochu „de mode“. Žádné stesky a blbé nálady.

Kapitánka s dívčím úsměvem dobře ví, že je na startu a tři roky praxe jsou pořád ještě časem nabírání zkušeností. Když mluví o tom, jak ji dostaly Steinbeckovy „Hrozny hněvu“, jak vyráží ve volném čase na spinning nebo plovárnu, jak relaxuje ve vaně s knížkou v ruce, nebo když se rozohní, že si zatím nedokáže představit lékaře coby svého životního partnera („… to bychom se po těch nekonečných debatách o medicíně snad povraždili…“), je to mladá ženská se vším všudy, bez ohledu na to, jaké povolání zastává. Když se jí nakonec čítankově zeptáte, jestli je šťastná, jako by odpovídala na jinou otázku: „Víte, já chodím do práce ráda.“ První roky práce na klinice, v ambulanci, v poradně, na sále nebo na Emergency jsou samozřejmě prvními léty zkušeností. Pokud jde o to, co přijde, věří si, jenom někdy ji přepadne drobná chmura. „Když se v pozici sekundáře díváte na své vynikající kolegy, občas si řeknete, tak k tomu mi ještě leccos chybí,“ posteskne si. Jak by reagovala na to, kdyby byla nasazena do mírové mise? „Čeká to každého z nás. Přednosta kliniky profesor Ryska byl v misi už několikrát. Těžkou hlavu mi to nedělá. Spíš mojí mamce,“ pousměje se. Naléhavé ťukání na dveře nás upozorňuje, že jsme na Emergency. Klára Česlarová omluvně rozhodí rukama a my spořádaně vycouváme. Do pohotovostní ambulance vjíždí sanitní lůžko s pacientem, jehož tvář je zčásti pokryta zakrvaveným obvazem. Poslání nakonec? Veškeré žádné. Jistě, patří k těm, kteří si zvolili nejobtížnější z lidských oborů. Na ty, kteří se věnují medicíně, hledíme právem s úctou a respektem, ve všech anketách a sociologických výzkumech pokládáme zdraví za statek nejcennější. K pacientům vstřícná, pracovitá sekundární lékařka chirurgické kliniky má před sebou v roce 2012 první atestaci, ničím se zatím neproslavila, podle vlastních slov díru do světa neudělala – mnozí z pacientů, kterým pomohla, neutkvěla možná v paměti ani jmenovka připíchnutá na jejím bílém plášti a na otázku, kdo je „řezal“, možná odpovídají: „Taková ta pohledná, mladá slečna z chirurgie.“ Je na ní něco zajímavého? Nejspíš jenom to, že má svou práci ráda a moc jí záleží na tom, aby ji vždycky skvěle zvládla. Víc není třeba dodávat. Všichni pacienti světa vědí, že to vůbec není málo. „

Půl milionu za šest set

Údržba F 124-GA-100 probíhá podle stanovených cyklů daných výrobcem, v tomto případě americkou firmou Honeywell. Při odpracování určitého počtu cyklů je třeba na motoru provést předepsané práce, jimiž se prodlužuje jeho životnost neboli technický resurs. Za ekvivalent se považuje tzv. „TAC“ (Total Accumulated Cycle), který lze přirovnat k letové hodině. „Pomalu, ale jistě jsme se dostávali do situace, kdy

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Jako velice prospěšnou lze pojmenovat aktivitu technického personálu z čáslavské základny taktického letectva. Spočívá v zavedení třetí úrovně údržby leteckých motorů F 124-GA-100, jimiž jsou vybaveny podzvukové stroje L-159 ALCA. Když se ve stávajícím zkušebním provozu nevyskytnou komplikace, je reálné, že počátkem příštího roku již budou tyto sofistikované práce plně v „režii“ tamních příslušníků kontrolního a ověřovacího roje 213. letky oprav letecké techniky.

Podplukovník Pavel Buchta (vpravo) a kapitán Martin Borovský

A report 9/2010

A report 9/2010

PŘEDSTAVUJEME

25

VZDUŠNÉ SÍLY „Na základě analýz byla zpracována studie proveditelnosti, kterou jsme předložili zainteresovaným resortním složkám. Nezastírám, že naše iniciativa vyvolala zpočátku určitou nedůvěru, zdali jsme vůbec schopni takto sofistikovanou technologii zvládnout. Nakonec vše dospělo do zdárného konce a na potřebné investice bylo vyčleněno zhruba dvě stě milionů korun,“ vysvětluje podplukovník Buchta.

TECHNOLOGICKÝ SKOK

Vyhodnocovací pracoviště nedestruktivní kontroly částí motoru

A report 9/2010

časového hlediska. Proto, po několika dohovorech se zástupci výrobce motorů a dalšími institucemi, přichází nápad vybudovat obdobné specializované pracoviště přímo na letecké základně v Čáslavi.

26

Letka oprav letecké techniky zabezpečuje provádění oprav a předepsaných prací na letounech L-159 ALCA. Organizačně je rozdělena na: „ roje předepsaných prací a oprav draků a motorů, elektrického a speciálního vybavení, letecké výzbroje, rádiového a radiotechnického vybavení, avionických systémů a záchranných prostředků „ kontrolní a ověřovací roj „ roj strojních dílen „ roj evidence dat a materiálu „ speciální technický roj

V roce 2008 začal proces výstavby. Stavební práce v prostorách 213. letky zahrnovaly nejen úpravy podlahových ploch, vzduchotechniky a elektrických rozvodů, ale také zprovoznění odborných pracovišť nedestruktivního zkoušení materiálů. Poté bylo zakoupeno potřebné vybavení, včetně specializovaných strojů. Postupem času se staly funkčními dílna, v níž se rozebírá motor na jednotlivé moduly, dále zkušebny pro vyvažování a přesné rozměry, jakož i čisticí, kapilární a magnetická linka prášková. Další krok souvisel s odbornou přípravou pracovníků inženýrsko-letecké služby. Do hledáčku se dostali pouze zkušení specialisté s více než desetiletou praxí v oboru a nejvyšší úrovní kvalifikace. Kritéria výběru byla záměrně náročná, neboť se jednalo o přechod na více odbornou činnost. „Vyvolený“ personál absolvoval zdokonalovací výuku „technické“ angličtiny a školení výrobcem motorů na údržbu a opravy jednotlivých modulů. Velice přínosnými se staly zkušenosti amerických instruktorů, kteří na základně v Čáslavi nějaký čas působili. Samozřejmě že všechno konání probíhalo pod dohledem kontrolních orgánů. „Každý pracovník si musel během nedlouhé doby naprosto přesně osvojit technologii výrobce. Z naší strany neexistovala žádná improvizace. Postup i kvalita prováděných prací musejí být stoprocentně zachovány. Vždyť jde o bezpečnost letového provozu a to je tady nejvyšší priorita. Obrazně řečeno, postupujeme podle přesně daných not zhruba o tři sta stranách, které jsou rozpracovány do detailů. Představa, že to tady děláme na koleně, je naivní,“ argumentuje hlavní inženýr 21. základny taktického letectva a upřesňuje, že z 213. letky oprav letecké techniky bylo k této činnosti vyškoleno dvanáct specialistů. Technologický pokrok má bezesporu ještě jeden atribut, který není na oko příliš viditelný – zvýšení profesní

sebedůvěry. Doposud nesl zodpovědnost za tento typ údržby motoru někdo jiný a identický výkon takového rozsahu se na leteckých základnách vzdušných sil Armády ČR neprováděl. Jednalo se o dílo jak opravárenských podniků, tak samotného výrobce. Tímto obratem se povyšují schopnosti inženýrsko-letecké služby na zcela novou úroveň.

ZKUŠEBNÍ PROVOZ DO KONCE ROKU Čáslavské specializované pracoviště se v současné době nachází ve zkušebním provozu. „S odbornými pracemi na motorech F 124 GA-100 jsme tady začali v polovině května letošního roku,“ říká kapitán Martin Borovský, velitel kontrolního a ověřovacího roje, a doprovází nás do výchozí dílny, kde se motory nejprve rozeberou na sedm modulů, od dmychadla po převodovku. Následný technologický postup kopíruje třetí úroveň údržby. Na jeho konci dostává každá kontrolovaná součást „svoje“ barevné označení. Zelená linie je nadále provozuschopná, žlutou lze považovat za opravitelnou a červená se vyřazuje z provozu, respektive znehodnocuje.

„Doposud jsme zkušebně zkontrolovali jeden motor. Předpokládáme, že během několika měsíců dosáhneme standardního pracovního tempa a od začátku příštího roku přejdeme na takzvaně ostrý provoz. Až si všechno sedne, tak jak má, plánujeme udělat jeden motor zhruba do jednoho, případně dvou měsíců,“ konstatuje kapitán Borovský. Zůstat v tajnosti by nemělo, že čáslavští technici již mají „na svém kontě“ první úspěchy. Například vyřadili plamenec spalovací komory, protože měl znatelné trhliny, nebo lopatky vysokotlaké turbíny, kde zjistili nepovolené poškození. „Dosavadní systém nám povoloval výměnu modulu pouze kus za kus. Při získání akreditace na třetí úroveň údržby jej však můžeme rozebrat na jednotlivé části. V případě poškození vymezovací podložky u zámku lopatky dmychadla tedy nebude třeba odesílat závadu na Tchaj-wan. Zvládneme to sami. Mimochodem, zmíněná oprava by tam vyšla na více než půl milionu korun a trvala by asi deset měsíců. Tady jsme to měli za tři dny hotové a náhradní součástka stála necelých šest set korun. Samozřejmě českých,“ říká velitel kontrolního a ověřovacího roje. „

A report 9/2010

se nálet na těchto motorech blížil k metě 1 794 ‚taků‘. Tehdy je třeba provést kontrolu horkých částí motoru. Od spalovací komory až k turbíně. Jde o úkon, který vyřazuje motor z provozu,“ říká zástupce velitele 21. křídla taktického letectva-hlavní inženýr podplukovník Pavel Buchta a dodává, že výměnou náhradních motorů se jim sice o nějaký čas nasazení bitevníků L-159 podařilo prodloužit, avšak do budoucna se tento způsob nejevil jako optimální řešení. Skutečností je, že výše uvedená třetí úroveň údržby pohonných jednotek s sebou nese i nejednu komplikaci. „Motor se z letounu demontuje a poté odesílá na specializovaná pracoviště. Jedno se nachází ve Spojených státech amerických, druhé na Tchaj-wanu,“ upřesňuje pplk. Buchta a konstatuje, že čáslavská základna taktického letectva provozuje bezmála třicet F 124-GA-100. Dosavadní praxe je následující – doba předepsaných prací třetí úrovně v zahraničí trvá bezmála rok a finanční náklady na tento „depot level“ motorů se pohybují řádově v desítkách milionů korun. Takovéto „poměry“ „poměry jsou pro Armádu ČR nevýhodné, a to jak z ekonomického, tak

VZDUŠNÉ SÍLY

27

RUBRIKA MISE

Každý večer se střílelo Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv PIC MO

A report 9/2010

„Náš kontingent cestoval vlakem přes šest zemí. Do Makedonie jsme přijeli

28

v jedenáct hodin večer. Šel jsem okamžitě za velícím generálem, který nám oznámil, že musíme počkat na přidělení čísla konvoje. Do Kosova se tedy dostaneme nejdříve tak za deset dnů,“ vzpomíná velitel prvního českého kontingentu KFOR plukovník Karel Klinovský. „A tak jsem svolal lidi a dohodli jsme se, že nebudeme na nic čekat a vyrazíme druhý den ráno po vlastní ose.“ Na hranici zastavili českou kolonu francouzští vojenští policisté, dožadovali se čísla konvoje. Nakonec ale nechali vojáky projet napříč Kosovem i bez něho. Ve tři hodiny odpoledne se tehdy major Klinovský hlásil v Podujevu u britského velitele.

Ten mu řekl, dobře, tak jste tady, ale kdy přijede jednotka? Když mu ukázal, že kolona je seřazena dole pod okny, Brit se nestačil divit. Českému kontingentu přidělili poničenou školu v obci Gornji Sibovac s tím, že si ji má upravit tak, aby v ní mohli vojáci šest měsíců žít. Až to bude tak za deset dnů hotové, má se velitel Klinovský znovu přihlásit. „Odpověděl jsem mu, že v devět hodin budou všichni vojáci ubytovaní, dostanou teplé jídlo a osprchují se v teplé vodě. Když to večer Britové viděli, nechtěli věřit svým očím.“ Další dva týdny dostali Češi na převzetí operačního úkolu, který spočíval v monitorování čtyřicet dva kilometrů dlouhého úseku administrativní hranice. Ještě o víkendu si ji prošli. Vepředu šel voják s minohledačkou, za ním další s družicovou navigací. Neustále říkal, zda jít více doleva či doprava, zda už jsou v Srbsku, či ještě v Kosovu. „Svítilo tehdy sluníčko, obloha byla blankytně modrá. Příšerně jsme se potili. Již

v pondělí jsme však byli připraveni plnit operační úkol. Podařilo se nám tak ušetřit dobře čtyři týdny. Normálně se vojáci připravují na misi šest měsíců, my jsme na to měli šest pracovních dnů,“ popisuje první okamžiky v Kosovu Karel Klinovský. „Až do října jsme žili na základně v poměrně provizorních podmínkách. Vojákům jsem říkal, aby mne budili pouze v případě, že budou volat velící generálové. Jednou jsem se ve tři v noci vrátil z hranice a v pět se mnou třásla služba, že mám hrozně důležitý telefon. Volal nějaký plukovník z Prahy. Před časem nám prý poslal film ,Vesničko má středisková‘ a nějaké další čtyři videokazety. Kolegové v Bosně na ně čekají a my to zdržujeme. Musel jsem se smát, neměli jsme v té době ani televizi, ani video. Lidé u nás doma vůbec nechápali, jak tam žijeme. Až někdy před Vánocemi jsme dostali první ubytovací buňky, do té doby jsme bydleli ve stanech. Válka sice už skončila, ale rozhodně nebyl mír. Každý večer se střílelo.“ První český kontingent navštívil dokonce vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Wesley Clark. Zajel se tehdy podívat do Sekirači, což byla malá srbská enkláva. Našim vojákům při této příležitosti řekl, ať zapomenou na všechny další úkoly a zaměří se na to, aby přežilo těch osm desítek Srbů, kteří zde bydleli. „Pro místní Srby jsme představovali jedinou dostupnou ochranu. Byli velice vstřícní, přátelští, tomu se člověk nemohl ubránit. Snažili jsme se jim všestranně pomáhat. Poskytovali jsme lékařskou péči, když jel někdo domů, přivezl hygienické a čisticí prostředky a další

nedostupné zboží,“ líčí Karel Klinovský. „Na pravoslavné Vánoce nás pozvali k nim. Byla to velkolepá hostina, stoly se pod jídlem doslova prohýbaly. Přesto nám to připadalo nějaké zvláštní. Pak nám to došlo. Všechno, co bylo na stole, si vypěstovali a vyprodukovali vlastníma rukama. A dali nám úplně všechno, co měli. Člověku to skoro vehnalo slzy do očí.“ U Batlavského jezera bylo v té době hodně vypálených srbských domů. Všude kolem se potulovala stáda zdivočelých prasat. Albánci coby muslimové totiž nejedí vepřové maso. „Se starostou v Sekirače jsme se dohodli, že je pochytáme a přivezeme. Srbové slíbili, že za ně dají Albáncům nějaké traktory a další zemědělskou techniku. Ráno ve čtyři hodiny jsme přijeli společně s britskými vojáky na Batlavu a vyhlásili soutěž, kdo do d přistavených ři ý h kontejnerů k j ů pochytá h á nejj více prasat,“ prasa at,“ usmívá se plk. Klinovský. „Když čtyři vojáci vojá áci hodili na téměř

dvousetkilové prase maskovací síť, většinou ta síť běžela dál a táhla za sebou tři čtyři těla v maskáčích. Ještě horší to ale bylo, když se poplašená zvířata snažila najít útočiště v muslimských barácích. Přesto jsme ale byli úspěšní. Porazili jsme britské vojáky, tuším, devadesát ku dvaceti. Prasata jsme přivezli do Sekirači. Tam už lidé čekali na výměnu. Přivezli traktory, nářadí, dokonce i krávy. Všechno dokumentovala BBC, další den přijela i CNN. Netušili jsme, že britské velitelství přizvalo také novináře.“ „

A rreport epo e ep po p orrtt 9/2010 9/2 9 9/ //2 20 010 01 10 1 0

RUBRIKA MISE

2299

HISTORIE

HISTORIE

Rotmistr Luděk Zeman

PŘÁTELSTVÍ zrozené v boji

A report 9/2010

Někdo tam nahoře musel vypustit přehradu. Proudy vody z tmavých mraků omývaly nejen mramor na hrobech, ale i tváře několika desítek účastníků vzpomínkové akce. Od tragické události na území bývalé Jugoslávie, během které zahynuli příslušníci AČR podporučíci in memoriam Petr Valeš a Luděk Zeman, uplynulo patnáct let.

30

Hřbitovem v Rožmitále na Šumavě se táhla tklivá melodie Michala Tučného „Tam u nebeských bran“. Kamarádi obou padlých vojáků doprovázeli zpěvem kytaru a ve vzpomínkách se vraceli

zpátky k onomu tragickému srpnovému víkendu roku 1995. První čeští vojáci se jako součást jednotek OSN objevili na území bývalé Jugoslávie v dubnu 1992. Po rozpadu Československa měla Česká republika v misi UNPROFOR jednotku o síle zhruba pěti set vojáků. Rok 1995 se dal charakterizovat jako klid před bouří. Všechny indicie nasvědčovaly tomu, že Chorvatsko se v žádném případě nehodlá smířit s existencí tzv. Republiky Srbská Krajina. Počátkem léta se situace ještě výrazně zhoršila. Chorvaté připravovali útok na srbské pozice. Ve čtvrtek 3. srpna přišel na stanoviště Tango 23, na kterém sloužili společně s dalšími českými vojáky četař Petr Valeš a rotmistr Luděk Zeman, rozkaz zvýšit počet služeb na pozorovacích stanovištích. Byla doba dovolených, a tak z původní čety pod velením nadporučíka Jaromíra Alana tady bylo přítomno jen asi patnáct vojáků. O pouhých čtyřiadvacet hodin později byl vyhlášen nejvyšší, rudý stupeň pohotovosti. V té době ale již chorvatská vojska nastupovala do operace Bouře (podle

některých zdrojů Tajfun). V poledne se na stanoviště Tango 23 probila zhruba třicetičlenná skupina chorvatských vojáků doprovázená několika tanky. Srbové odpovídali intenzivní střelbou z minometů. O strategicky výhodnou pozici nacházející se v nadmořské výšce zhruba dvanáct set metrů, ze které bylo za dobré viditelnosti možno dohlédnout až do vzdálenosti dvaceti třiceti kilometrů, se rozpoutala bitva. „Naše stanoviště tvořilo demarkační čáru. Srby od Chorvatů odděloval sotva kilometrový pruh území nikoho. Měli jsme k dispozici jen lehkou pěchotní výzbroj, tedy samopaly, kulomety a protitankové granátomety. Mohli jsme je použít pouze pro vlastní obranu. A tak jsme dostali rozkaz, abychom se stáhli do bunkru. Ten byl velice odolný, naši vojáci ho vybudovali z kontejneru, který zpevnili kládami, vše pak zasypali kameny a hlínou,“ vzpomíná podpraporčík Vladimír Osvald. „Když se k nám přiblížily první průzkumné chorvatské jednotky, vyzvaly nás, abychom nekladli odpor, prý chtějí jen přejít přes naše území.

Všude kolem byl horský, členitý terén, pro Chorvaty bylo prakticky nemožné projet některé úseky tanky. A tak se probíjeli po přístupové cestě přímo k nám.“ Českým vojákům nezbývalo nic jiného než sledovat situaci a hlásit na velitelství praporu, jak Chorvaté postupují a co všechno jednotlivé výstřely zničily. Přímé zásahy dostalo i jejich stanoviště. Kuchyňská buňka, místnost velitele a nádrže z vodou byly zdemolovány. Došlo k poškození i některých dalších objektů. „Z vysílačky jsme se dozvídali, že přes ostatní úseky se již přehnala fronta a je na nich relativní klid. U nás to ale pořád bouchalo naplno,“ říká zástupce velitele čety nadporučík Milan Nechvátal. V devět hodin večer se situace konečně poněkud uklidnila. Všichni věřili, že z nejhoršího jsou již venku. Přesto nadále monitorovali situaci. Na pozorovacím stanovišti se střídali po hodině. V sobotu 5. srpna brzy ráno nastupoval do služby Petr Valeš. Volal na Luďka Zemana, ať sejde dolů z pozorovacího stanoviště, že ho jde vystřídat. Právě v tom okamžiku vpadlo na pozici našich

vojáků několik Chorvatů. Zřejmě se tady chtěli ukrýt. „Společně se dalšími dvěma kolegy jsem seděl bezprostředně u východu z bunkru. Zaslechli jsme nějaké hlasy. Rozhodli jsme se, že zjistíme, co se děje. Sotva jsme ale vyběhli ven, přilétl minometný granát, který zasáhl přímo náš bunkr. Ucítil jsem náraz do stehna. Nejdříve jsem si myslel, že mne praštil odražený kámen. Snažil jsem se dostat co nejrychleji zpátky do krytu. Výbuch ale přerušil přívod elektřiny, všude kolem byla tma. Až teprve když kluci přinesli baterky, zjistil jsem, že mám ve stehně střepinu,“ vzpomínal později rotmistr Roman Čelanský. Zranění utrpěli i další vojáci. Četař Jiří Suda dostal zásah do zad. Četař Jiří Hubáček měl zraněnou nohu a ruku. Když mu vojáci sundali přilbu, zjistil, že se podruhé narodil. Měl v ní díru velkou jako pěst. Nejhůře ale dopadli Luděk Zeman a Petr Valeš. Prvnímu z nich utrhl výbuch obě nohy. Rozsah jeho zranění se prakticky neslučoval se životem. I v případě kvalifikované lékařské pomoci přímo na místě by ho asi

těžko bylo možné zachránit. Petr Valeš přišel o ruku, další těžké poranění měl v oblasti zad. Všude mu tekla spousta krve. Zmítal se v hrozných bolestech. Jednotka neměla k dispozici ani ampule s morfiem, které by pomohlo zmírnit jeho utrpení. Čeští vojáci se tedy alespoň snažili zamezit silnému krvácení. Celou záležitost okamžitě hlásili na velitelství, žádali lékařskou pomoc. „Obrněný transportér s lékařem, který nám vyrazil na pomoc, ale zadrželi Srbové. Stále ještě zuřily boje. Nakonec po dlouhých diskusích pustili dál jen lékaře. Musel jít pěšky. Velitelství nakonec rozhodlo o tom, že budou staženi nejen ranění, ale i ostatní vojáci. „Všude kolem byla rozmístěna spousta min. Jednomu z řidičů se podařilo zprovoznit obrněný transportér, který vyrazil před námi. Postupovali jsme v jeho stopách. Uvědomovali jsme si, že každou chvíli může něco explodovat. Byl to nekonečný úsek. Nakonec jsme se ale ve zdraví dostali na velitelství. Tedy až na dva skvělé kamarády,“ dodává na závěr nadporučík Michal Nechvátal. „

A report 9/2010

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv jednotky

Četař Petr Valeš na pozorovacím stanovišti

31

PŘEDSTAVUJEME

HODNĚ navíc Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Zkrotit osmdesát kN motoru RM12 v útrobách nadzvukového letounu JAS-39C Gripen je jedna věc. Provést s osmitunovou bojovou stíhačkou akrobatickou show na veřejnosti, to už je jiná káva. Pilot 211. taktické letky nadporučík Michal Daněk o tom ví svoje.

A repo rreport epo e portt 9/2010 9/2 2010 0

Pětatřicetiletý čáslavský pilot Michal Daněk, přezdívaný „Daňour“, prezentoval gripena na leteckých show už bezmála dvacetkrát. Nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Nedávné prestižní ocenění za nejlepší sólovou ukázku v britském Waddingtonu vypovídá o jeho profesních schopnostech. „Že jsem získal za svoje letové vystoupení cenu The Boeing Trophy mě potěšilo

3322

dvojnásobně. Jednak proto, že se tak stalo ve Velké Británii, kde má letectví prestiž, jednak kvůli bezprostřední odezvě diváků, kteří mi přišli na stojánku gratulovat,“ vzpomíná nadporučík Daněk, jenž doposud nalétal s víceúčelovou bojovou stíhačkou šest set padesát letových hodin. V předváděcím týmu vzdušných sil Armády ČR (tvz. Display Team) převzal pomyslnou štafetu

po „Mertičovi“ neboli nadporučíkovi Tomáši Mertovi loni v květnu, který s JAS-39C „akrobatil“ v předešlých třech letech. „Od velitele letky majora Jaroslava Míky přišla nabídka a já s ní bez váhání souhlasil. Sólová akrobacie se podstatně liší od létání hotovostního pilota nasazeného do integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINADS. Akrobacie v blízkosti země, poznání éra při mezních režimech, další vědomosti o energii letadla – to je pro pilota něco víc než standardní letecký výcvik. V reálu tady získávám další zkušenosti, ke kterým bych se asi těžko dostal. Létat ‚display‘, to je pro mě dosavadní vrchol profesní kariéry,“ konstatuje armádní pilot, který strávil v kokpitech letounů L-29 Delfín, L-39 Albatros, MiG-21MF a JAS-39 Gripen celkově 1 550 hodin. Svoji desetiminutovou show M. Daněk považuje za všestranně náročnou. „Propocená kombinéza už k tomu jaksi automaticky patří,“ směje se a dává do placu informaci, že jeho přetížení během letu dosahuje od záporných minus tří až po kladných plus devět „géček“.

Do „Mertičem“ vytvořené t ř é sestavy t příliš nezasahoval. Považuje ji za povedenou. „Žádnou změnu v posloupnosti akrobatických prvků nyní nechystám. Ani to nelze, neboť před komisí provedete takzvaný certifikační let a s touto schválenou sestavou vystupujete po celý rok,“ vysvětluje M. Daněk. Za jeden z nejsložitějších manévrů svojí ukázky považuje „minimálku“ neboli let ve zhruba stoosmdesátikilometrové rychlosti, neboť jak říká, není při ní vidět dopředu a pilotáž se trochu odlišuje od standardu. „Rozdílné je to v tom, že tady kniplem držím mezní úhel náběhu a režimem motoru udržuji výšku. Spousta lidí předpokládá, že to za mě dělá počítač. Tak tomu ale není. Počítač mi pouze pomáhá, abych stroj nedostal do neletového režimu. Koordinace řízení, byť je obrácená, musí být naprosto precizní. Malá chybička vás může dostat do velikých potíží,“ argumentuje a následně přiznává, že osobně si užívá například sudové výkruty na odbrždění. „Je to takový fajn prvek na snížení rychlosti, který dělám před ‚minimálkou‘

a potom před vysunutím podvozku na přistání.“ Operační pilot z čáslavské 21. základny taktického letectva však dobře ví, že pro většinu diváků je nejvíce fascinující průlet nad vzletovou a přistávací dráhou v přízemní výšce a velkou rychlostí. „Je to zhruba ve sto feetech a jdu asi šest set knotů,“ říká „Daňour“. Přeloženo do srozumitelné řeči, ve výšce třiceti metrů a rychlostí tisíc sto deset kilometrů za hodinu! Několikaminutová akrobacie s gripenem nad hlavami tisíců lidí je nepředstavitelná bez maximální koncentrace vystupujícího letce. „Celou dobu ukázky koukám ven z kabiny a hlídám si svoje kontrolní body. Podle nich se orientuji, abych měl v danou chvíli správnou polohu a stroj požadované parametry. Ty totiž může ovlivnit například vítr nebo vysoká teplota. To, že mám pod sebou diváky, vnímám pouze podle barevné scenerie na zemi,“ dodává na závěr Michal Daněk. „

A report 9/2010

PŘEDSTAVUJEME

33

VELETRH

VELETRH

Text a foto: Martin KOLLER

Ruský prezentační a obchodní veletrh IDELF (International Defence Exhibition of Land Forces) se zásadním způsobem změnil. Letošní byl odrazem trendů v oblasti mezinárodní bezpečnostní politiky i ruských zájmů. V Moskvě nebyl veletrh označován jako IDELF, takže vznikal informační zmatek. Objevovala se různá jména a zkratky, např. IV Meždunarodnyj salon vooruženija i vojennoj techniky – MVSV-2010, nebo MVSV International Defence Exhibition. Vzhledem k tomu,

že v jeho rámci proběhla řada konferencí, používali pořadatelé rovněž názvy První mezinárodní fórum strojírenství a technologií nebo krátce Fórum, případně Technologii i vooruženii. V oficiálním seznamu je uvedeno 308 vystavovatelů, avšak toto číslo rozhodně není úplné.

Využitá plocha dosahovala 50 000 m² a návštěvníků dorazilo kolem 400 000. Zásadní byla změna dislokace ze Světového obchodního centra v Moskvě na letiště Žukovskoje vzdálené 60 km od hlavního města. Tam probíhá v lichých letech veletrh MAKS zaměřený především na leteckou techniku (A report 19/2009). Proto se pořadatelé nevyhnuli menším organizačním problémům. Mezi ně patřil především nedostatek vstupenek na dynamické ukázky, přestože nejdražší tzv. Super VIP stály téměř 10 000 rublů (kolem 7 500 Kč). Důležitost veletrhu podtrhla účast ruských politických představitelů. Předseda vlády Ruské federace Vladimir Vladimirovič Putin přitom řekl: „Dnes Rusko vstupuje mezi pětici vedoucích světových exportérů vojenských výrobků. Hlavním úkolem je udržení dosažených pozic a rozvíjení úspěchu.“

A report 9/2010

BEZPEČNOSTNÍ TRENDY

34

T-90 s elektronickým ochranným systémem Štora

Veletrh IDELF lze označit za prodejní výstavu zaměřenou na výzbroj pozemních sil. Proto se na něm neobjevila výzbroj strategického významu, především moderní raketové systémy velkého dosahu určené k úderům na pozemní cíle, které podléhají mezinárodním

Z důvodu politických změn odpadli partneři ve středovýchodní Evropě. Rusko se proto orientuje více na Asii jako nejperspektivnější region.

Ruský vojenský export v poslední dekádě výrazně roste. To přináší nejen ekonomický, ale také nezanedbatelný politický profit. Zatímco roku 2004 dosahovaly

BMD-3 s PTŘS Kornet

VÝROBA A OBCHOD Přestože území a počet obyvatel současné Ruské federace (17 075 400 km² a 141 900 000 obyvatel) jsou menší ve srovnání s bývalým SSSR (22 402 220 km² a 293 047 571 obyvatel) a v jiných proporcích vůči USA (9 631 211 km² a 303 443 119 obyvatel), zůstává tato země především z vojenského pohledu jednou ze světových velmocí. Důvodem jsou kosmické síly a jaderné zbraně a v neposlední řadě početná armáda (1 027 000 vojáků), jež prochází zásadními reformami. Mezi ně patří přezbrojení, které však pro nedostatek finančních prostředků postupuje pomalu. Na území Ruské federace zůstalo kolem 70 % obranného průmyslu bývalého SSSR, především důležitá vývojová střediska. Tím je vytvořena základna pro úspěšný export směřující do 70 zemí. Od počátku devadesátých let minulého století se částečně změnilo jeho zaměření.

Stabilizovaný zaměřovač a automatický granátomet AGS-30 na věži Bachcza-U

BMD-4

A report 9/2010

IDELF 2010

dohodám a tvoří základ ruské odstrašující jaderné síly. Je nepopiratelným faktem, že Rusko se po ekonomickém a politickém debaklu druhé poloviny osmdesátých a nemalé části devadesátých let minulého století postupně konsoliduje. Napomáhají mu v tom rozsáhlé nerostné bohatství a relativní schopnost vyvíjet produkty opírající se o nejmodernější technologie. Důležitá je z uvedeného hlediska dosud dobrá úroveň vzdělání obyvatelstva, rostoucí bezpečnost občanů a úspěšné, byť pomalé potlačování nepřátelských ozbrojených formací v sousedních zemích patřících dříve do Sovětského svazu. Z hlediska současného boje proti terorismu, především některým islamistickým extrémistickým skupinám, se stanoviska Ruska a USA jako hlavního reprezentanta NATO evidentně sblížila. Teroristé představují akutní nebezpečí pro oba státy. Rovněž schůzka prezidentů obou zemí nedávno v Praze napomohla ke snížení napětí a rozvoji vztahů i v oblasti vojenství. Již několik let probíhá bez velkého hluku i spolupráce v oblasti protiraketové obrany formou společných cvičení. Důvodem může být i změna pozice Číny, která se zařadila mezi světové velmoci nejen z ekonomického, ale i technologického a vojenského hlediska. Stejně jako v minulosti má i v současné Ruské federaci dominantní postavení armáda. Letošní IDELF byl proto většinou občanů chápán především jako prezentace ruských pozemních sil.

35

VELETRH

VELETRH

VÝROBCI A JEJICH FINANCOVÁNÍ

Skříňový Volk 4×4

A report 9/2010

BMP-2 Berježok

36

Úspěšný export většiny vojenského materiálu realizuje státní podnik Rosoboronexport. V případě státních vývojových kanceláří a výrobních podniků to znamená, že převážná většina zisku směřuje do pokladny ministerstva financí. Je třeba dodat, že Rusko převzalo sovětský model produkce zbraňových systémů, kde vývojová a výrobní pracoviště jsou prakticky nezávislá. Slavné vývojové kanceláře jsou až na výjimky více než 20 let podfinancovány. Akvizice pro ruskou armádu byly v uvedeném období minimální. Technologický vývoj se proto zpomalil a základem výzbroje ruských pozemních sil jsou např. tanky, které koncepčně spadají do sedmdesátých či spíše šedesátých let minulého století. Přitom k obměně výzbroje za generačně nový typ by mělo docházet periodicky po 30 letech. Rusko ztratilo z různých důvodů minimálně dalších 20 let. Přemíru vzorů klasicky řešených obrněných vozidel rovněž nelze označit za ideální z hlediska provozu, údržby a oprav. Přímo anachronismem jsou kolové obrněné transportéry BTR-90 s motory v zádi korby, takže družstvo vysedá nekrytě dvířky na bocích. Situace došla tak daleko, že někteří výrobci, a rovněž vojáci, navazují kontakty se zahraničními partnery. Dokladem je neschopnost vývoje a stavby velkých desantních plavidel vedoucí k zájmu o francouzský typ Mistral. Uvažuje se rovněž o nákupu pancéřových desek pro obrněnou techniku. Problematický je vývoj námořní verze rakety Topol. Některé typy výzbroje prezentované na IDELFu proto ještě nejsou ve výzbroji ruské armády. Za poměrně úspěšný lze označit výsledek vývoje nákladních terénních automobilů, které měly v sovětské éře opravdu zoufalou úroveň.

OBRNĚNÁ TECHNIKA Modernizovaný MTLB jako obrněný transportér

Návštěvníci si mohli prohlédnout známé tanky T-72, T-80 a T-90. Technologicky a koncepčně

vycházejí z typu T-64 zavedeného do výzbroje roku 1965. Výrobní závod v Jekatěrinburgu nabízí jejich modernizaci novými verzemi kanonů, které mohou používat standardní munici NATO, a některými typy zaměřovačů. K novinkám patřilo výsadkové bojové vozidlo BMD-4 (Bojevaja Mašina Děsanta) prezentované při dynamické ukázce. Výzbroj tvoří věž převzatá z BMP-3 (Bojevaja Mašina Pěchoty). V rámci statické ukázky návštěvníci zhlédli modernizovanou verzi BMD-3. Prakticky se jedná o skládanku tvořenou podvozkem zavedeného typu BMD-3 a nové věže Bachcza-U. Ta může být používána rovněž bojovými vozidly pěchoty BMP-2. Její výzbroj zesilují čtyři protitankové řízené střely (dále PTŘS) Kornet po stranách věže. BMD-4 jsou součástí výzbroje 106. vzdušně-výsadkové divize. Téměř identický podvozek používá samohybné dělo Sprut-D, které se na výstavě neobjevilo. Je evidentní, že někteří výrobci se snaží unifikovat podvozky s cílem snižování vývojových a výrobních nákladů i pozdější údržby a oprav. Typ BMP-2 byl vystavován v exportní verzi Berježok s výzbrojí zesílenou o dvojité přepravní odpalovací zařízení PTŘS Kornet na boku věže. K vidění byly rovněž modernizované verze známých pásových tahačů a speciálních vozidel řady MTLB v provedení obrněný transportér.

KOLOVÁ OBRNĚNÁ VOZIDLA Rusko se dlouhodobě snaží dostihnout vývoj v tomto aktuálním

Modernizovaný BMD-2

druhu techniky. Základem jsou samozřejmě podvozky, které mohou využívat zavedené díly a skupiny terénních automobilů. Konstruktérům a výrobcům se podařilo dosáhnout větších úspěchů než při výrobě kolových obrněných transportérů. Úplnou novinkou bylo lehké kolové obrněné vozidlo Arzamas VPK-9327 Volk představené ve třech verzích na podvozcích v konfiguraci 4×4 a 6×6. Nákladní s nekrytou korbou má silně pancéřovanou dvoumístnou kabinu. Skříňová má relativně slabé základní pancéřování nástavby zesílené pravděpodobně keramickými deskami. Dno je zesíleno našroubovaným plochým pancéřovým plátem. Odolnost údajně dosahuje úrovně STANAG 4569 Level 3.

Pouze v rámci dynamické ukázky bylo možno vidět vozidlo stejné kategorie GAZ-2330 Tigr zavedené v několika verzích do výzbroje ruské armády a vojsk ministerstva vnitra. Nejkurióznější je pravděpodobně otevřený typ používaný veliteli slavnostních přehlídek. Vzhledem k jeho vysoké ceně dané importovanou pohonnou jednotkou amerického původu uvažuje ruská armáda o nákupu až 1 700 lehkých kolových obrněných vozidel LMV M65 italské společnosti Iveco, která používá i naše armáda. Mezi novinky patřily rovněž obrněné terénní nákladní a evakuační automobily na podvozcích Ural a KAMAZ. Opět pouze na polygonu se představilo kolové obrněné vozidlo Dozor 4×4 v provedení obrněný transportér. „

A rreport epo e ep po p orrtt 9/2010 9/2 9 9/ /2 201 010 10 0

zisky z vývozu zbraní a zbraňových systémů 5,78 miliardy USD, v minulém roce se jednalo o 7,4 miliardy USD a letos jsou již podepsány kontrakty ve výši kolem 9 miliard USD. IDELF proto není pouze nějakým spektakulárním show zaměřeným na posilování vlasteneckého ducha obyvatel, ale prezentací státu, který je třeba brát vážně.

37 37

TECHNIKA

TECHNIKA Dne 19. září 1969 se první V-24 vznesl do vzduchu. Pracovníci OKB Mil průběžně dostávali od odborníků podílejících se na zkouškách seznam nedostatků. Měli je urychleně odstraňovat, do rozběhnutí sériové produkce jich ale stihli vyřešit jen minimum. Armádní velitelé a ministerstvo obrany totiž zároveň vyvíjeli značný tlak na urychlené zavedení komplexu Mi-24, jak byl nový vrtulník oficiálně nazván, do výzbroje prvoliniových jednotek.

Maketa létajícího BVP – tak si ruští konstruktéři představovali nový bitevní vrtulník.

První sériově vyráběná verze Mi-24A sloužila hlavně ve vojenském letectvu SSSR.

Text: Jakub FOJTÍK Foto: autor a archiv autora

A report 9/2010

Letos uplynulo čtyřicet let od zahájení sériové výroby velmi rozšířeného bitevního vrtulníku Mi-24, který známe i z naší oblohy. Bez nadsázky šlo o stroj, jenž měnil vojenské dějiny na mnoha místech a jeho historie jistě stojí za zmínku.

38

Krátce po druhé světové válce, kdy už sovětský průmysl zvládl sériovou výrobu vrtulníků, začali vedoucí představitelé armády přemýšlet o dovybavení těchto strojů výzbrojí. Inspiraci nalezli v nasazení francouzských, dodatečně vyzbrojených helikoptér v Alžírsku. V Rusku následně vznikly ozbrojené varianty pístových Mi-1 a Mi-4. Poté, co Američané dokončili a ve Vietnamu bojově nasadili nový bitevní typ AH-1 Cobra, začali i Rusové přemýšlet o stavbě zcela nového útočného vrtulníku.

Vrtulníky Mi-24 v zemích NATO Země Česko

Verze Mi-24 Mi-24DU, Mi-24V, Mi-35

24

Slovensko

Mi-24D, Mi-24V

Maďarsko

Mi-24D, Mi-24D+, Mi-24V, Mi-24P

21

Polsko

Mi-24D, Mi-24V

28

Bulharsko

Mi-24D, Mi-24V

14

8

Ještě před ukončením státních zkoušek zahájili v roce 1970 sériovou produkci verze Mi-24 v Arseněvském výrobním závodě, přičemž výbavou odpovídaly prototypům V-24.

Mi-24

SÉRIOVÁ PRODUKCE

Mi-24 si našly cestu i do exotických zemí, latinskoamerickou Kubu nevyjímaje.

Prototyp V-24 během zkoušek. Všimněte si tvaru kabiny i křídel.

Počet strojů

s tehdejším ministrem obrany maršálem R. J. Malinovským. Michail Mil i přesto neustoupil. Šlo o hodně odvážný krok, uvážíme-li, jak skončili mnozí přední konstruktéři, kteří se postavili proti názoru nadřízených. Mil vycházel z rozboru vietnamských operací, kde létaly transportní stroje doprovázené bitevními, a chtěl oba typy spojit. Podařilo se mu přesvědčit některé mladší funkcionáře ministerstva obrany a posléze i maršála Malinovského. Nová maketa vrtulníku, jemuž se přezdívá „létající BVP“, pak byla zástupcům ministerstva koncem šedesátých let několikrát předváděna.

PROTOTYP V-24 Nakonec však jeho skutečná podoba vypadala úplně jinak než původní maketa. Do prototypu se promítly nejnovější poznatky z oblasti konstrukce helikoptér. Stroj získal označení V-24 (V jako vertoljot – vrtulník). Měl jinak tvarovaný trup, mohutnější ocasní nosník, kolový zatahovací podvozek místo lyžového, pětilistý nosný rotor místo třílistého a tak podobně. V září 1969 v Milově závodě dokončili první létající prototyp. Šlo o neuvěřitelné pracovní tempo a Michail Mil opět hodně riskoval, když začal stavět létající prototyp ještě před schválením makety státní komisí.

Následující vyráběná verze Mi-24A vznikla až v roce 1972. Teprve na ní se podařilo odstranit část vytýkaných nedostatků. Celkem 240 vrtulníků zpočátku sloužilo pouze v armádním letectvu SSSR, teprve po dokončení následujících verzí Sovětský svaz svolil s exportem do některých asijských a afrických zemí. Dnes Mi-24A nalezneme pouze v muzeích a od současného typu ho můžeme rozeznat podle hranaté kabiny posádky. „Áčka“ se zapojila i do bojových činností v pohraničních oblastech SSSR, zejména na čínské a mongolské hranici. Ani tato varianta ale nesplnila očekávání, a proto vznikl jakýsi pokusný „mezityp“ Mi-24B, který nesl v přídi rotační čtyřhlavňový kulomet JakB-12,7. Následující variantu Mi-24D známe i z našeho letectva. Jako první byla vybavena oddělenými kabinami pro pilota a zbraňového operátora a v přídi rovněž nesla čtyřhlavňový kulomet JakB-12,7. Tato verze se stala první opravdu masově vyráběnou „dvacetčtyřkou“ a vycházejí z ní všechny následující deriváty. Verze Mi-24V přinesla silnější motory a novější protitankovou výzbroj, Mi-24P

A report 9/2010

Čtyřicet let

Podobně jako u typu AH-1 i v SSSR využili dynamických prvků z již existujícího transportního typu Mi-8 a Mi-14 – vyzkoušený motor, reduktor, rotory i transmise znatelně zkrátily vývoj. Původně odborníci Milovy konstrukční kanceláře OKB postavili maketu podobnou americkým výsadkovým UH-1 Huey doplněnou o křídla pro nesení výzbroje. Právě Michail Leontějevič Mil byl hlavním zastáncem kombinace schopnosti nést výzbroj i výsadek. Proti záměru se ale ostře postavila generalita v čele

39

TTECHNIKA ECHNIKA

HISTORIE

byla y vybavena dvojhlavyla ňovým pohyblivým o ovým kanonem ráže 23 mm. a anonem Pro r výcvik sloužily ro varianty Mi-24U a arianty (pro p stroje pro s hranatou h kabinou a abinou Mi-24A M a Mi-24B) a Mi-24DU (pro p všechny pro ostatní typy). s statní Kromě nich vzniklaa celá řada speciálních typů od vzdušných prostředků chemického, radiačního a biologického průzkumu Mi-24RChR až po varianty pro řízení dělostřelecké palby Mi-24K.

MODERNIZO MODERNIZOVANÉ? OV NE, NOVÉ! Česká armáda provozuje nejnovější Mi-24 ze všech zemí NATO.

úkoly, které vůbec připadaly v úvahu. Také většina vylepšení tohoto vrtulníku, včetně výškových motorů, oddělených

I když je Mi-24 vee výz výzbroji více než šesti desítek států, státtů, už má své programy nástupce. Ani modernizační modeerniza nepomohly. firem z celého světa mu n životnosti draku Vzhledem k omezené omezen živ již vyrobených vrtulníků se rozsáhlá modernizace příliš nevyplatí. Na odbyt tak šly pouze nově vyrobené Ruská armáda dodnes provozuje téměř 300 kusů Mi-24.

OSTRÉ NASAZENÍ Mi-24 budily právem respekt u nepřátel. Ve srovnání se soudobými typy byl stroj silně pancéřován i vyzbrojen. Navíc široké spektrum podvěsných prvků umožňovalo plnit celou škálu operací od boje s pěchotou či obrněnou technikou až po evakuaci sestřelených posádek. Doslova křtem ohněm si Mi-24 prošly v Afghánistánu. Sovětský kontingent zde s těmito stroji plnil všechny bojové

A report 9/2010

S historií naší armády jsou neoddělitelně spjaty automobily Tatra. Tato značka však má delší trvání než naše republika.

TATRA slavila 160 let V srpnu 1850 založil Ignác Šustala firmu na výrobu kočárů v Nesseldorfu, což byl tehdejší německý název Kopřivnice. O sedmačtyřicet let později byl zkonstruován první automobil v zemích Koruny české. Sedlář Šustala se vyučil oboru u dvorního dodavatele kočárů Filipa Kollera

Ignác Šustala

K bitvám neodmyslitelně patří i ztráty. Přes 200 vrtulníků Mi-24 bylo sestřeleno v desítkách konfliktů po celém světě.

40

Text a foto: Martin KOLLER

modernizované varianty s označením Mi-35. Výrobní závody nyní dokončují pouze omezené množství techniky pro konkrétní zákazníky. Zatím poslední modernizované Mi-35M získala Brazílie. Hlavní uživatel, ruské letectvo, oznámil vyřazení všech zbývajících Mi-24 kromě dvou tuctů modernizovaných Mi-24PN do konce roku 2014. Vyjma Chorvatska a Albánie tvoří Mi-24 páteř bitevního vrtulníkového letectva ve všech postkomunistických členských zemích NATO. Avšak ani zde nelze očekávat, že by technika přežila konec desetiletí (kromě nově dodaných českých Mi-24/35). I přesto například Polsko nasadilo Mi-24 v Iráku a Afghánistánu. Bude jistě zajímavé sledovat, jakým směrem se jednotlivé vzdušné síly uberou při výběru nástupce. „

Rytina zobrazující výrobu vagonů

ve Vídni. Jako úspěšný výrobce vozidel, byť koněspřežných, včas zachytil dopravní trend a v polovině osmdesátých let 19. století zahájil výrobu železničních vagonů. Napomohl mu fakt, že v tamním regionu existovaly hutě a železárny schopné dodávat materiál. Vagony byly zásadním strategickým vojenským materiálem, podstatně zvyšujícím mobilitu armád. Roku 1891 byla rodinná firma akcionována vídeňskými bankéři a změnila jméno na Nesseldorfer Wagonbau NW-Fabrikgesselschaft. Roku 1921 následovala fúze s pražskou strojírnou Ringhoffer. Technologickým vrcholem výroby v oboru železnic se stal rychlovlak Slovenská strela. Pro zajímavost lze uvést, že do roku 1926 Tatra vyrobila 150 000 povozů pro hipotrakci a 50 000 vagonů.

Na sklonku století se Moravan Šustala s úspěchem pustil do výroby automobilů. V severomoravském multietnickém prostředí úzce spolupracoval s německými a židovskými odborníky. Jednalo se např. o Hanse Ledwinku, který uplatnil slavný podvozek Rumpler s nezávisle zavěšenými kyvnými polonápravami, a Rudolfa Übelackera, jenž zkonstruoval několik automobilů. Nové české jméno společnosti Tatra je slovenského původu. Vzniklo roku 1915 při testech nákladních automobilů U v prostoru Štrba a Tatranská Lomnica. Horalé jim začali říkat tatra a tento lidový název se po vzniku samostatné republiky stal oficiální značkou. Ze slavných tatrováckých automobilních konstrukcí lze jmenovat Tatry S, 11, 12, 72, 57, 57K, 82, 87, 92, 97, 111, 805, 600, 603, 138, 148, 813 a 815. Například Tatry 138 a 148 byly exportovány do 43 zemí v 52 modifikacích. Podvozky Tatra s atypickými, vzduchem chlazenými motory slouží jako základ specializovaných vozidel od samohybné kanonové houfnice vz. 77 Dana přes izraelský protiletadlový systém Spider po různé pancéřové verze dodávané americké a brazilské armádě. Po neúspěšné privatizaci počátkem devadesátých let minulého století zachraňoval světoznámou značku akciový podíl indické společnosti Vectra a novým impulzem se stal od roku 2003 většinový podíl americké společnosti Terrex. V posledním období se Tatra stala dodavatelem nového středního nákladního automobilu T 810. „

A report 9/2010

kabin, nové k výzbroje či pasivv ních ochranných prostředků, och hrann má základ v tomto válečném nasazení. váleč I když zde SSSR ztratil ztrratil 130 1 kusů Mi-24 (což při počtu více než n 35 3 000 letových akcí v bojové zóně není příliš mnoho), n konflikt jednoznačně odolnost jednoznačn ně prokázal pro a užitečnost tohoto stroje. sstroje Následovaly desítky střetů po celém v nichž cellém světě, s hrál Mi-24 klíčovou roli. Namátkou jmenujme íránsko-iráckou íránsko-iráck kou v válku, čečenské tažení či nedávné akce ak kce v Gruzii.

zase a používal pevně uchycený dvojhlavase ňový o kanon ráže 30 mm na pravé straně ový přídě. Nepočetná verze Mi-24VP ř řídě.

41

HISTORIE Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Ve spolupráci Čs. obce legionářské (ČsOL) a Ministerstva obrany ČR vznikl jedinečný projekt. Elektronická databáze československých vojáků, kteří působili během 2. světové války v zahraničních vojenských jednotkách. Od příštího roku bude přístupná veřejnosti.

„Zapomenutí“ promluvili

A report 9/2010

„Po úspěšně dokončeném seznamu československých legionářů z období 1. světové války jsme považovali za přirozené navázat dalším projektem – zmapováním našich druhoválečných vojáků, kteří působili v zahraničí,“ říká Jiří Hofman, člen historickodokumentační komise ČsOL. „Dnes, po téměř šesti letech mravenčí práce několika vojenských historiků,

42

se můžeme dovědět zajímavé informace o našich předcích, kteří se v letech 1939 až 1945 přihlásili k některé z československých exilových jednotek nebo bojovali na straně spojeneckých armád.“ Databáze postupně vznikala od roku 2004 ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu MO ČR, z jehož pramenů autorský tým čerpá. Letos v květnu byla dokončena první fáze – elektronická digitalizace záznamů o každé osobě. Nyní práce pokračují nezbytným ověřováním, opravami, sjednocováním a doplňováním dostupných údajů. Vedle základních životopisných dat bude možné vyhledat informace nejen o vojenské službě a dosažené hodnosti, ale také zajímavá fakta o povolání, zdravotním stavu, okolnostech odchodu do exilu či vstupu do československé nebo spojenecké armády. U některých, pokud jsou známy, se mohou objevit jejich poválečné osudy.

PŘÍBĚHY VYPLOUVAJÍ NA POVRCH „Badatelé, ale třeba i příbuzní si tak budou moci procházet záznamy jednotlivých vojáků, kde a kdy narukovali, kde bojovali, a pokud padli, tak za jakých

okolností,“ vysvětluje Zdenko Maršálek, další z historiků. „Databáze pochopitelně obsahuje již známá fakta o životě parašutistů či letců, s jejichž příběhy jsme se po roce 1990 mohli díky jejich vlastním svědectvím nebo prostřednictvím médií seznámit,“ objasňuje Petr Hofman. „Pak jsou tu ale desítky tisíc lidí, kteří nikdy žádným zájmem veřejnosti neprošli, protože se o nich ani nevědělo. Je to například velmi početná kategorie našich krajanů ve Francii. Po roce 1940 tam často zůstali natrvalo, založili si rodiny a do vlasti se už nikdy nevrátili.“ „Nyní konkrétně pracuji na odvodních protokolech z roku 1943 v Británii. Emigranti dostali od tamější vlády jasnou direktivu. Buď se musejí přihlásit k britské armádě, nebo ke své národní,“ pokračuje Zdenko Maršálek. „Je zajímavé, kolik lidí se například do armády nakonec nedostalo. Povinnost splnili, k odvodu přišli, ale často ze zdravotních důvodů byli odmítnuti.“ V databázi se objevuje také řada jmen známých politiků či umělců, kteří oficiálně ze zdravotních důvodů službu nenastoupili. To je příklad klavíristy Rudolfa Firkušného, kterého branná povinnost zastihla v Paříži.

Podobně se dají vysledovat další osudy. „Je tu příběh Čecha, který se v uniformě francouzské cizinecké legie účastnil bojů o Norsko, nebo anabáze lodního lékaře, jenž po potopení britské obchodní lodě zahynul v lednu 1942 v Atlantiku,“ doplňuje historik Vladimír Pilát. „Kuriozitou je český voják, který se jako tlumočník dostal k brazilskému kontingentu, jenž koncem války operoval v Itálii.“ Jistou zajímavostí a následným oříškem pro historiky jsou případy, kdy naši občané vstoupili při odvodu do armády pod krycím jménem, především proto, aby neohrozili své příbuzné, kteří zůstali doma. Pokud padli, byli někdy pod svojí novou identitou pohřbeni a badatelé je proto později nemohli dohledat. Díky této databázi to však už bude možné. Soupis, který v současnosti obsahuje záznamy o více než 83 000 osobách, zahrnuje i další kategorie. Jsou v něm například Češi z Těšínska, odvedení do wehrmachtu, nebo vojáci Slovenského státu na východní frontě, kteří nejprve bojovali na straně nepřítele, ale pak buď přeběhli, nebo padli do zajetí a přihlásili se k naší armádě.

DATABÁZE SE BUDE ROZVÍJET „Přístup do databáze by měl být v příštím roce k dispozici na internetových stránkách Vojenského ústředního archivu,“ říká Julius Baláž, ředitel Vojenského

historického archivu. „Autoři plánují do budoucna postupně přidávat ještě další nepříliš známé příběhy. Součástí by se mohly stát též osudy zhruba pěti stovek československých občanů, kteří byli v roce 1940 zastřeleni v polské Katyni.“ Jakmile budou všechny práce na tomto

projektu dokončeny, stane se nejúplnějším celkovým přehledem o účastnících 2. československého vojenského odboje v zahraničí. „

A rreport ep epo port rt 9/2010 9/2 9/ 9/2 201 01 10 0

HISTORIE

4433

VETERÁNI

KALEIDOSKOP

Text: Pavel ŠMIDRKAL Foto: archiv Ivana Pletana

A report 9/2010

„Ve válce je to buď ty, nebo já. Díváš se smrti mrti do očí a chceš uhájit holý život. Ale nepřítel prožívá to samé. Ani jemu se nechce umírat. Proto se vedly tak zuřivé bitvy. U Stalingradu to bylo šílené,“ – Ivan Pletan.

44

Plukovník kovník v. v. Ivan Pletan se narodil roku 1922 v obci Bukovec na Podkarpatské Rusi, která byla v letech 1918 až 1938 součástí Československé republiky. Po vypuknutí druhé světové války prchl do tehdejšího Sovětského svazu. Jenže za překročení státní hranice tehdy padaly tresty vězení. Ivan Pletan po několikaměsíční vazbě a vyšetřování prožil tři roky v sibiřském gulagu u Pečory na stavbě železnice. „Podmínky k životu byly neutěšené, lépe řečeno těžko snesitelné. Pracovali jsme i ve čtyřicetistupňových mrazech. Za tři roky v táboře jsem neviděl kousek zeleniny nebo ovoce. Mladí přežívali, hůře takové zacházení nesli starší a nemocní. Na útěk nebylo pomyšlení. V krajině ledu a sněhu nešlo najít svobodu. Umíralo se tam beze stop. Polovina lidí tam zahynula,“ vzpomíná na tu dobu. Po propuštění se vydal vlakem do Taškentu. Chtěl tělo nasytit teplem, sluncem. Zimu a mráz proklínal. V Kirově mu mezi přestupy zůstalo půl dne volna, a tak se vypravil do centra na prohlídku. A tam ho sebrali podruhé. Nešel však do lágru, ale na stalingradskou frontu.

„Dali mi do ruky samopal a tři náboje, abych si zkusil vystřelit. A potom mě zařadili do roty poručíka Morozova. Věkem to byla jednotka vojáků od osmnácti do dvaapadesáti let a stejný rozdíl panoval i v jejich bojových zkušenostech. Na sklonku roku 1942 v bitvě o Stalingrad už Rudá armáda prokazovala převahu. Moje rota měla za úkol vyčistit šestipatrový dům od Němců. O každé podlaží se vedl boj. Byly to krušné chvíle.“ Když se mu doneslo, že se v Buzuluku formuje čs. samostatná vojenská

jednotka, rozhodl se k ní odejít. Jenže velitel pluku takovou zprávu neměl. Trvalo proto nějaký čas, než se přemístění vyřídilo. „Teprve u naší jednotky jsem prošel základním výcvikem. Brzy následovalo nasazení na frontu. V bitvě o Kyjev jsem byl vážně raněn. Lékaři navrhovali amputaci nohy, jenže já tvrdošíjně odmítal. Nohu se mi podařilo zázrakem zachránit.“ Po zotavení působil v paradesantní brigádě na postu šifranta. S jejím velitelem plukovníkem Vladimírem Přikrylem se zúčastnil bojů ve Slovenském národním povstání. Domů se dostal za více než deset let po svém odchodu. Celou tu dobu byl pro své rodiče nezvěstný, dokonce obdrželi vyrozumění, že zemřel. „Vzpomínám, jak jsem se ocitl pár desítek metrů před svým otcem a ten údivem doslova zkameněl. Hleděl na mě, jako bych právě vstal z mrtvých. Výraz v jeho očích se mi vryl do paměti navždy.“ „

Německý tank PzKpfw III nasazený v bitvě u Stalingradu

Třikrát během léta navštívili příslušníci Armády ČR děti na outdoorových táborech v rekreačních střediscích Březová na Vysočině a Relaxa v Jeseníkách. Díky armádě jsou turnusy vždy nabité nevšedními zážitky a dobrodružné „mise“ v dětech zanechají dojmy na celý život. Bitevní vrtulník Mi-24 z 22. základny v Náměšti na Oslavou přistál v osm hodin ráno na louce nedaleko Rokytnice nad Rokytnou a malí táborníci na něm obdivovali skoro všechno. „To je mašina! Vidíš ty budíky? Hele, jak se to asi řídí?“ překřikuje se dvousethlavý dětský dav v maskáčích. Čekala je i projížďka v panduru, který dorazil ze Žatce. Kluci a holky vystupovali po krátké projížďce se slovy: „Super, lepší než v luxusním fáru.“ A než se vzpamatovali z jednoho zážitku, už tu byl další. Instruktoři výsadkové přípravy AČR se jim snášeli nad hlavami se svými padáky. „Mezi táborníky je pětadvacet vojáků a přijela sem technika 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce a Jindřichova Hradce,“ říká podplukovník Ladislav Nagy ze sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. „Projekt se jmenuje ,Vyzkoušej si svoje budoucí povolání‘ a ten může děti k armádě nasměrovat, včetně fyzické přípravy. Jako vojáka, ale i jako bývalého tělocvikáře mě to těší. Už na základních školách je tělesná výchova často zanedbávána a o přírodě se děti dozvídají spíše z televize než reálu.“ To nejlepší ale mělo teprve přijít. Dvoudenní kurz přežití za asistence vojáků, včetně nočního bivakování, když si předtím musely ulovit v potoce ryby. „Při počítačových hrách si mnozí myslí, že jsou supermani a jsou schopni běhat s jakoukoli zbraní jen tak v ruce a střílet,“ usmívá se nadporučík Tomáš Baran, velitel kurzu přežití. „V terénu pak zjistíme, že některé z dětí se neumějí ani správně obout, vyměnit si ponožky a postarat se o sebe. Tady na vlastní kůži poznaly, že to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.“ Text a foto: Alexander LUKEŠ

Dnes je historický povoz součástí sbírky Národního hřebčína a používá se pouze při výjimečných příležitostech. Účast plemenných hřebců byla nejen atraktivním ozvláštněním exhibice, ale zároveň připomenutím prošlých časů. V období dvacátých až čtyřicátých let totiž byla součástí Hradní stráže jezdecká jednotka, jež sloužila při ceremoniálech spojených s vítáním státních návštěv a během vojenských přehlídek. Na vystoupení spřežení navázali motocyklisté Hradní stráže, kteří dnes zabezpečují čestné doprovody státních návštěv, a lze tak říci, že se stali pokračovateli svých předchůdců v koňských sedlech. Text: nprap. Martin KUNC, foto: Radko JANATA

V první zářijový den proběhlo na III. nádvoří Pražského hradu již tradiční přehlídkové vystoupení jednotek Hradní stráže. Své umění zde předvedli příslušníci Hudby Hradní stráže, motocyklové čety a strážní jednotky. Tato ukázka výcviku však byla jiná než ty předešlé, pořádané v uplynulých dvou letech. Kromě vojáků ve slavnostních stejnokrojích se zde poprvé představilo spřežení starokladrubských běloušů. Šestice ušlechtilých koní z chovu Národního hřebčína Kladruby nad Labem se představila v zápřahu originálního kočáru. Ve dvacátých letech minulého století ho užíval první československý prezident T. G. Masaryk.

A report 9/2010

Třikrát vystřelit a na frontu!

45

ZRUBRIKA VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ RUBRIKA

Text: Martin KOLLER T Ma Foto: autor F aut a archiv autora

V info informačním věku nelze popřít p popřít, že informace jsou zzáklad základním faktorem pro efektivní p ef činnost i preze koli prezentaci kterékoli oozbroj ozbrojené složky. Armády využívají ve svůjj Armád prospěch různé druhy inforp rmačních zdrojů. Dělí se pře-m devším d z hlediska původu. Spektrum se rozprostírá S od a zpravodajskéé o špionáže špion činnosti až č a po vytěžování zcela legálních a veřejně příz legá ístupných zdrojů, jako jsou s knihy a časopisy. k č

U UNIKÁTNÍ UNIK KNIHOVNA KNIH Na adr adrese Rooseveltova 223 v Praze-Bubenči v se s nalézá rozsáhlá budova původně Vojenského p zeměpisného ústavu. zzeměpisn V současné součas době je tam, mimo jiných pracovišť, m jin Stránka z příručky Jane’s Str

46

VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV

REFERÁT SPECIÁLNÍCH FONDŮ MILITARY HISTORY INSTITUTE

LIBRARY

SECTION OF SPECIALIZED DOCUMENT COLLECTION

SOUČASNÉ SLUŽBY Od října 2008 spadá toto pracoviště do podřízenosti Vojenského historického ústavu, jehož knihovny tak mohou poskytovat systematické komplexní historické, technické a další odborné informace od dávnověku až po aktuální současnost. Knihovna nabízí širokou paletu služeb. Je cenným zdrojem informací např. pro školy, výzkumné ústavy a další specializovaná zařízení AČR. Rozsáhlý fond může napomáhat rovněž specialistům od útvarů. V A reportu informujeme o nových přírůstcích. Tituly jsou převážně cizojazyčné, takže znalost především angličtiny, němčiny, případně francouzštiny je nutností. V rámci mnoha restrukturalizací naštěstí nebyly likvidovány hlavní informační fondy. Jedná se především o 43 000 knih a ročníkovaných časopisů. Z nich lze uvést např. dlouhé řady obsáhlých anglických příruček Jane’s zabývajících se různými druhy vojenské techniky. „Je to náš zlatý fond a téměř tolik i váží,“ říká se smíchem vedoucí knihovny Ilona Rožánková. Obzvláště aktuální jsou v současnosti jane’sy muniční a ženijní. V elektronické databázi Vojenství je přes 350 000 záznamů z článků v periodikách. Až do konce minulého roku probíhala akvizice 119 titulů zahraničních a 89 českých novin a časopisů. Nutné úspory však nákup domácích limitují. Časopisy stále poskytují obsáhlé informace k aktuálním problémům, obvykle kvalitnější než mnohdy povrchní a nespolehlivý internet. Některé z nich jsou týdeníky, jako např. prestižní „Jane´s Defence Weekly“ nebo „Defense News“, takže v rychlosti informací za elektronikou příliš nezaostávají. Kombinace více zdrojů navíc umožňuje získávání vysoce relevantních informací. Platí to především pro odbornou oblast mimo hlavních mediálních toků. Zájem

Příprava informací pro internet

Úvodní strana současné rešerše

o aktuální informacee potvrzuje obsah 1 187 krátkých a 102 jednorázových rešerší provedených za minulý rok. Jednalo se o vývoj v NATO a EU, boj proti terorismu, vojenskou ekonomiku, obranný průmysl, transformaci a řízení ozbrojených sil a bezpečnostní a obrannou politiku. Problémem se stalo rozdělení knihovního fondu. Vzhledem k nedostatku místa je jeho část dislokována v kasárnách Jana Žižky a vyžádané materiály se musejí pracně převážet do knihovny. To spolu s minimálním počtem pracovníků limituje rychlost některých informačních služeb. Tomu poněkud odpomohla rekonstrukce volné místnosti, která zvýší dosažitelnost některých primárních materiálů. K posledním úspěchům patří internetová adresa s informacemi, kterou

se podařilo spustit těsně před uveřejněním tohoto článku: http://www.vhu.cz/ cs/stranka/knihovna---rsf/. Potěšující je, že po padesáti letech služby současná Knihovna VHÚ-referát speciálních fondů úspěšně poskytuje kvalitní informace. Přispívá k tomu, že AČR může být plnohodnotnou moderní armádou informačního věku. Záleží ovšem na zájmu a aktivitě každého jednotlivce.

A report 9/2010

PADESÁT LET informací pro armádu

dislokována Knihovna VHÚ-referát speciálních fondů. Je v ní soustředěna odborná česká i zahraniční literatura, především vojenskovědeckého a vojenskotechnického obsahu. Fondy mají téměř zpravodajský charakter, přestože knihovna neměla a nemá se zpravodajskými pracovišti nic společného. Odborník tam může získat jak konkrétní aktuální informace, tak podklady pro studium a analýzy. Akvizice knih a časopisů probíhaly od počátku šedesátých let minulého století, což umožňuje vytvářet dlouhé a ucelené informační časové řady.

47

Plukovník Václav Žáček vybudoval skvělý analytický tým.

A report 9/2010

HISTORIE VE ZKRATKÁCH

48

Ještě v současnosti se někteří příslušníci AČR poptávají v knihovně po informačních produktech pracovišť známých pod zkratkami TIS a ÚVIS. Technické a informační středisko (TIS) bylo založeno roku 1960. Jeho pracovníci vytvářeli především ekonomické, vojenskoinformační a technické rozbory, přehledy a analýzy z legálně dostupných zdrojů. Typickým produktem byly „Vojenskotechnické aktuality“. Jako informační zdroj tištěné odborné produkce byla založena specializovaná knihovna soustřeďující rovněž zahraniční odbornou literaturu, a to jak knihy, tak časopisy. O osmnáct let později bylo TIS transformováno na Ústřední vědeckoinformační středisko (ÚVIS). Pracovní záběr byl podstatně širší. Zahrnoval vědeckou knihovnu a pracoviště automatizace a databáze, analýzy informací, reprografie a mikrografie, informačních technologií a redakci časopisu „Vojenské rozhledy“. Začalo budování informačního systému. Základním produktem byla týdenní Informace pro ministra národní obrany (IMNO). Dále se jednalo o měsíční tzv. Spěšné informace tvořené články o délce jedné až dvou stran. Samostatnou skupinu představovaly Vývojové tendence, což byly informace v rozsahu 50 až 150 stran zaměřené do oblasti techniky a technologií, např. tanků, obrněných transportérů, dělostřelectva, robotů, pěchotních zbraní atd.

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Příprava děrných štítků na počítači před 25 lety

Až do konce osmdesátých let platil při jejich tvorbě zákaz srovnávání výzbroje NATO a Varšavské smlouvy. Zajímavým produktem byly rovněž Speciální informace zaměřené více na oblast vojenské vědy, ekonomie, politiky apod. Se střediskem spolupracovala řada překladatelů, takže mohlo poskytovat vybrané překlady specializovaných článků. Relativně malý zájem byl pouze o tematické přehledy originálních informačních zdrojů. Naprostá většina příslušníků bývalé ČSLA je nemohla studovat, protože neuměla dobře ani rusky, natož anglicky, německy či francouzsky.

ATYPIČTÍ ODBORNÍCI Rozborovou činností se zabývali vysoce nadstandardní specialisté. Stáří většiny z nich přesahovalo 50 let, což je např. spodní hranice pro přijetí mezi

špionážní a analytickou elitu jedné z nejlepších západních zpravodajských služeb. Mnozí z nich měli nějaký kádrový problém, nejčastěji spojený s rokem 1968 či příbuzné v tzv. kapitalistickém zahraničí. Typickým příkladem byl doslova geniální analytik plukovník Jaroslav Dedek, jenž ohlásil svůj nástup na pracoviště konstatováním, že přichází na základě průs..., který byl citován v rozkaze ministra. Jako doklad jeho rozhledu a odborných schopností lze uvést, že zahájil koncem osmdesátých let jedno školení výpočtem teploty těla ministra obrany ve vztahu

Legenda ÚVISu plukovník Josef Hrdlička

ke Kelvinově stupnici a končil brilantní analýzou technologického vývojového trendu maskování mikročásticemi. Živou legendou pracoviště byl další špičkový analytik plk. Josef Hrdlička, který v široké míře publikoval pod různými pseudonymy, např. Havránek nebo Skalický, články analytického charakteru v časopise „Atom“, později „ATM“. Je třeba připomenout leteckého konstruktéra Jaroslava Bejšovce, který se proslavil ilegálním transportem proudového motoru z Británie pro prototyp našeho slavného letounu L-29 Delfín. Nadřízené stupně občas vyvíjely snahu o politicky motivované

odstranění některých rozborářů. Náčelník střediska plukovník Václav Žáček však raději obětoval povýšení, než by nenahraditelné odborníky propustil. Lze konstatovat, že TIS a později ÚVIS byl jakýmsi malým armádním prognostickým ústavem. Atmosféra na tomto znalostním pracovišti se vyznačovala akademickou svobodou a tvůrčím duchem. Pro novou generaci rozborových pracovníků, kteří přicházeli od konce osmdesátých let, se jednalo o skvělou školu. Produkce se zaměřovala nikoli na dokumentaci faktů, ale analýzu vývojových tendencí v oborech techniky, technologie, ekonomie, vojenského umění a politiky. Paralelně byl realizován program vývoje automatizace knihovních a informačních služeb pro armádu a tvorba informační databáze oboru VTEI – vědecké, technické a ekonomické informace. Za tímto programem stáli dva další významní odborníci, specialista v oboru počítačových systémů, pozdější náčelník střediska plk. Karel Lukáš a odborník na integraci a zahraniční informace pplk. Jaroslav Němec. Středisko dokázalo s limitovanými prostředky vytvářet špičkové informace. Občasné pokusy o jeho likvidaci se dlouho míjely účinkem, protože armádní funkcionáři oceňovali hodnotu kvalitních, přehledně a systematicky zpracovaných informací poskytovaných v češtině bez zbytečného utajování.

ZÁSADNÍ ZMĚNY Ke zlomu došlo v roce 1991. Středisko bylo po 31 letech přestěhováno z Loretánského kláštera

na Hradčanech do Braníku a tam pokračovalo v činnosti pod názvy Ústav vědeckotechnických informací, Ústav vědeckých informací a nakonec Ústav vojenských vědeckých informací. Ten tvořil do konce roku 1994 vedoucí resortní vědeckoinformační pracoviště. Roku 1995 byl reorganizovaný zbytek ústavu zařazen jako 2. odbor – odbor informací k Ústavu obranných studií AČR. Zůstala oddělení analýz informací, informačních služeb a vědecké knihovny. V březnu 1997 byla na základě další reorganizace vytvořena Agentura vojenských informací a služeb (AVIS). Zůstala dvě oddělení, a to vědeckotechnických informací a vojenskovědecké knihovny, filmového archivu a fotoarchivu. Analytická činnost byla ukončena a náplň práce se výrazně změnila. Část analytiků přešla do Ústavu strategických studií Vojenské akademie v Brně založeného roku 1999. Po zrušení AVISu k 30. 9. 2008 proběhla jeho transformace na Prezentační a informační centrum (PIC). O knihovnu a filmový archiv projevili naštěstí zájem vedoucí pracovníci Vojenského historického ústavu. Poděkování za pomoc při tvorbě historické části článku patří bývalé vedoucí knihovny Evě Krupičkové a současné vedoucí knihovny Iloně Rožánkové. „

Služby poskytované Knihovnou VHÚ-referátem speciálních fondů Knihovnické služby „ Výpůjčky knih a časopisů „ Zabezpečení meziknihovní a mezinárodní meziknihovní výpůjční služby „ Informace o přírůstcích knihovního fondu „ Konzultační služby „ Referenční služby Databázové služby „ Zpracování rešerší z vlastních bází dat „ Zpracování rešerší z bází dat na CD-ROM „ Zprostředkování rešerší z externích zdrojů „ Signální informování o zásadních článcích z oblasti obranné politiky a vojenství v zahraničních časopisech

A report 9/2010

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

49

ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST závodu 025 v Novém Jičíně dorazil kolový obrněný transportér Pandur II 8×8 CZ ve verzi určené pro nasazení v Afghánistánu. Mimo mřížového pancéřování známého jako slat armour sloužícího proti kumulativním hlavicím s elektronickým obvodem je základní pancíř korby zesílen našroubovanými deskami různé tloušťky. Druhou novinkou z výzbroje AČR bylo lehké kolové obrněné vozidlo LMV (Light Multirole Vehicle) firmy Iveco (Industrial Vehicle Corporation) v sanitní verzi. Je rovněž určeno k nasazení v Afghánistánu. Bez ohledu na konfiguraci 4×4 se pohybovalo svižně v bahnitém terénu.

Text a foto: Martin KOLLER

Přes 300 tun v ARÉNĚ

A report 9/2010

Slavný československý Lt 38

50

Letošní Tankový den se vyznačoval několika zajímavostmi. Především ohavné počasí nedokázalo odradit zhruba 8 000 návštěvníků, kteří svojí účastí projevili nemalou dávku nadšení pro vojenskou historii. Byli odměněni především přehlídkou tanků, jež vážily dohromady přes 300 tun. S výjimkou historických Lt 38 a T-34 se jednalo o typy zavedené do výzbroje po ukončení druhé světové války. Jako další ze zajímavostí lze uvést, že mimo nejmodernějšího T-72 M4CZ ze současné výzbroje AČR se typy prezentované v aréně zúčastnily v různých verzích konfliktů na Středním a Blízkém východě, a to včetně uvedeného Lt 38. V některých případech se na bojišti mohlo setkat i pět z nich. Proto lze prezentaci fondu těžké techniky Vojenského historického ústavu označit za doslova unikátní. Nepočetní technici lešanského

T-34 a IS-3 při překonávání příkopu

Sanitní LMV

muzea posíleni několika dobrovolníky dokázali zvládnout obrněnou techniku, vesměs zahraničního původu, na profesionální úrovni.

NOVINKY V aréně se poprvé objevil britský tank Chieftain v exportní verzi Chálid pro Jordánsko. Dynamické ukázky se nezúčastnily jen tanky, ale také kolová obrněná vozidla. Přímo z Vojenského opravárenského

Ministr obrany Alexandr Vondra při proslovu k návštěvníkům

Stridtsvagn Strv m/37

Pandur pro Afghánistán

Opravdovým trhákem se stal tančík Strv m/37 označovaný občas také jako Strv 1. Jedná se o meziválečný výrobek AH-IV firmy ČKD Praha exportovaný do několika zemí. Jeho vrak byl získán ze Švédska a po několikaleté rekonstrukci doplnil kolekci našich historických tanků v Lešanech. Nově se představili rovněž příslušníci aktivních záloh a klubů vojenské historie. Předvedli tu dvě zajímavé dynamické ukázky. Jako první proběhl boj o kontrolní stanoviště (checkpoint) v Afghánistánu doprovázený věrnými pyrotechnickými efekty, poté spolu bojovaly německá a britská jednotka v období druhé světové války. Je třeba zvláště ocenit nasazení účastníků těchto ukázek, kteří se pohybovali v dešti a blátivé aréně bez ohledu na cennou historickou výzbroj a výstroj. „

A report 9/2010

Prezentační dny Vojenského technického muzea v Lešanech se již staly tradicí. Získaly si takovou oblibu, že lidé přijíždějí i z opačného konce republiky s malými dětmi. Ve vydatném dešti je v poslední prázdninovou sobotu uvítal ministr obrany Alexandr Vondra.

51

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

ARMÁDA A VEŘEJNOST

Třináctá CIHELNA

Den sil podpory AČR – Cihelna 2010. Byla to povedená akce. Počasí vyšlo, diváci se dostavili, program byl zajímavý. Předposlední srpnovou sobotu se na předváděcí ploše u Vojenského muzea Králíky a pěchotního srubu K–S 14 „U Cihelny“ konaly ukázk ká k ky zaměřené za ukázky nejen voje na vojenskou historii, a i prezentaci ale sou současných oz ozbrojených sil složek sil, inte integrovaného zááchr záchranného systému elní správy ČR. a Ce Celní

A report 9/2010

Více než šestihodinový program před zhruba dvaceti tisíci diváky, včetně nejvyšších představitelů Ministerstva obrany a Generálního štábu, symbolicky zahájil výstřel z historického děla. V úvodním bloku ukázek se prezentovala Armáda České republiky. Nejprve provedlo osm profesionálů AČR seskok z paluby vrtulníků W-3A Sokol a poté ovládla vzdušný prostor nad králickou pevnostní oblastí dvojice víceúčelových nadzvukových letounů JAS-39 Gripen. Další minuty patřily vojákům aktivních záloh při ochraně jednoho z objektů důležitého pro obranu státu. Útok „teroristů“ byl nečekaný a vygradoval v dramatickou přestřelku.

52

Přednost mají příslušníci resortu Text a foto: Vladimír MAREK

Karlínská Invalidovna, ve které sídlí Vojenský ústřední archiv, se u příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví pochlubila bohatou historií. V sobotu 4. září se zde uskutečnil „Den otevřených dveří Invalidovny“. „Do Dnů evropského kulturního dědictví jsme se poprvé zapojili v loňském roce. Předpokládali jsme, že se bude jednat o jednorázovou akci. S ohledem na enormní zájem veřejnosti jsme se ji rozhodli letos zopakovat. Ne všechny návštěvníky jsme totiž byli schopni uspokojit formou prohlídky s výkladem,“

Vojáci si na pomoc vyžádali bojové vozidlo pěchoty BVP-2 i tank T-72 M4CZ a situaci se jim podařilo dostat pod kontrolu. Ze vzduchu je podpořily bitevní vrtulníky Mi-24/35. Svou profesionalitu a vycvičenost služebních psů demonstrovali příslušníci Veterinární základny Chotyně. Přihlížející diváky během krátké chvíle přesvědčili, že narušitelé proti nim nemají šanci.

Fajnšmekry přes současnou techniku potěšila široká škála statických expozic z útvarů a zařízení sil podpory, jakož i dalších složek Armády ČR. Velký ohlas vzbudilo připomenutí historických událostí prostřednictvím ukázek na téma „Mobilizace 1938“ (předvedení dvoudílné „hry“ o tom, jak to tehdy bylo, a o tom, jak to mohlo být, kdyby nedošlo k vynucené kapitulaci čs. branné moci) a „Ostravská operace 1945“. „

řekl nám ředitel Vojenského ústředního archivu Josef Žikeš. Součástí Vojenského ústředního archivu je Správní archiv MO Praha, Správní archiv AČR Olomouc a Vojenský historický archiv (VHA). Ve VHA jsou uloženy rakouské fondy a sbírky, které obsahují archiválie rakouského vojska, rakouské zeměbrany a domobrany. Fondy a sbírky z let 1914 až 1939 zahrnují především materiály ústředních orgánů čs. odboje z let 1914 až 1920, vyšších velitelství a štábů, místních velitelství a vojskových těles čs. zahraničního vojska v Rusku, Francii a Itálii. Rovněž dokumenty z operací na Těšínsku a Slovensku v letech 1918 až 1919, čs. armády včetně jejích ústředních orgánů v letech 1918 až 1939. Dále jsou zde uloženy fondy z let 1939 až 1945. V nich jsou významně zastoupeny zejména archiválie našich zahraničních jednotek, vládního vojska protektorátu Čechy a Morava, tzv. německé fondy a archivní sbírky s tematikou protifašistického odboje. Posledním souborem jsou fondy a sbírky po roce 1945. Fotoarchiv VHA obsahuje více než osmdesát tisíc náhledových snímků, šedesát čtyři tisíc negativů, 365 fotoalb a přibližně padesát sedm běžných metrů doposud nezpracovaných fotografických snímků. Jsou zde hlavně fotografie našich válečných legií, jednotek působících v zahraničí během druhé světové války, prvorepublikové a druhorepublikové armády a našich ozbrojených sil po roce 1945 včetně Československé lidové armády.

Případnou návštěvu fotoarchivu je nezbytné předem projednat s jeho správcem na telefonním čísle 206 106. Součástí archivu je také badatelna s kapacitou deseti míst. Otevřená je v úterý a ve čtvrtek od 8 do 15.15 hod. A ve středu od 8 do 17.15 hod. (tel. 206 101). „Přednostně vycházíme vstříc příslušníkům resortu. A to nejen pracovníkům Vojenského historického ústavu, ale i vojákům z útvarů. Pokud se některé vojenské jednotky či složky zajímají o svou historii, stačí, aby velitel vybral konkrétního člověka, vybavil ho služebním pověřením a my mu vyjdeme maximálně vstříc,“ vysvětluje ředitel Vojenského historického archivu Julius Baláž. „Nejenže ho nasměrujeme do fondů, ve kterých by měl hledat, naši zaměstnanci mu navíc ochotně předají potřebné informace získané při vlastní badatelské činnosti.“ „

A rreport epo ep e po p orrtt 9/2010 9/2 9 9/ //2 20 010 01 10 1 0

Text a foto: Pavel LANG

5533

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

CHÁLID

letí do Lešan

Text: Martin KOLLER Foto: plk. Aleš KNÍŽEK a mjr. Michal BURIAN

A report 9/2010

Název článku může vyvolat podivení, avšak jedná se o další rozšíření kolekce tanků ve Vojenském technickém muzeu Lešany z Jordánska.

54

Praporčík Šula řídí přípravu k transportu.

Nový přírůstek se samozřejmě nesnesl z výšin do Lešan, ale do Prahy a z letiště v Ruzyni putoval na podvalníku. Anabáze však byla poněkud delší a složitější.

TANKY Z ARÁBIE Ředitel Vojenského historického ústavu plk. Aleš Knížek a užší tým vedení VHÚ, pod který Vojenské technické muzeum v Lešanech organizačně spadá, připravovali výměnu obrněné techniky déle než tři roky. Měli přitom vznešeného partnera. Byl jím jordánský král Abdulláh II., který kromě budování technologické základny země a obranného průmyslu realizuje již několik let projekt Královského tankového muzea. Jeho ředitel navštívil Lešany a konstatoval, že toto muzeum je inspirativní ukázkou vybudování expozice světové úrovně prakticky z ničeho za necelých dvacet let. Navíc v malém státě s omezenými ekonomickými možnostmi. Naše republika a Jordánsko jsou si z uvedených hledisek podobné. Jednání vedlo k původně nečekanému zájmu obou stran o širší výměnu zahrnující větší počet vozidel.

Realizaci projektu napomohlo cvičení českého ženijního týmu s robotickými systémy Božena (píšeme o tom na str. 20) v jordánském pohraničí. Jednotka s nimi odlétala transportním letounem An-124 Ruslan, který má nosnost až 120 tun. V letounu zbylo dostatek prostoru i hmotnostní kapacity na přepravu další techniky, která se tak vlastně svezla zadarmo. Tím byla zajištěna doprava na vzdálenost několika tisíců kilometrů. Techniku převzali v Jordánsku osobně ředitel VHÚ plk. Aleš Knížek, správce fondu těžké techniky mjr. Michal Burian a technik specialista prap. Zlatko Šula. Prozatím Královské tankové muzeum získalo tank T-54 v kamufláži sovětských invazních jednotek z roku 1968 a dva polopásové obrněné transportéry OT-810. Vojenské technické muzeum Lešany obohatily tanky Chálid a M47 Patton a terénní automobil M151 Jeep MUTT.

SYSTÉMOVÝ RŮST Nově získaná technika má na první pohled málo společného s historií naší armády. Je však dalším krokem k naplňování důležitého a zajímavého úkolu, který vychází již z původní ideje lešanského muzea z počátku devadesátých let minulého století. Nemá být jen sbírkou techniky dokladující minulost naší armády, ale poskytovat technologické informace o světovém vývoji tankové techniky. Zároveň seznamovat návštěvníky i s různými historickými obdobími a tradicemi států NATO i dalších zemí. Jak Chálid, tak M47 jsou zajímavými reprezentanty dvou větví západní tankové školy v období po druhé světové válce. Tank Chálid je exportní verzí britského typu FV 4201 Chieftain, který tvořil od konce šedesátých do poloviny osmdesátých let minulého století výzbroj

byl od roku 1951 ve výzbroji mnoha států, především členských zemí NATO. Doplňuje Pattony M48 a M60, které jsou již součástí sbírek VHÚ. „

Převzetí tanku

T-55 a OT-810 na podvalnících jordánské armády

Na snímku je vidět vyjíždějící Chálid a obrněné automobily Marmon-Herrington Mk IV vlevo a Ferret Mk 1 vpravo.

A report 9/2010

Název Chálid je českou transkripcí původního rozšířeného arabského jména. V dostupných podkladech jsou používány i jiné verze, např. Khalid, také Khaled, Khaleed nebo Chaled. Tank dostal bojové jméno po slavném islámském dobyvateli a chalífovi (vládci věřících) Chálidu ibn al-Walídovi (592–642), který měl přezdívku Sayfu al-láh al-Maslúl (tasený meč boží).

britské armády či spíše sboru na Rýně BAOR (British Army of the Rhine) stojícího proti severnímu křídlu vojsk Varšavské smlouvy. Tank M47 Patton

55

DUKLA

DUKLA bude patrná okamžitá devastace těla. A poslední příští den ráno, kdy se může porovnat, jak rychle se tělo zregenerovalo, anebo zda je ještě ve fázi útlumu. Lékař pak posoudí naměřené údaje a konečným výsledkem je hodnota tzv. momentálního funkčního věku, což lékaře, trenéra i samotného sportovce zajímá především. Podle toho se pak odvíjí intenzita tréninkové zátěže.

A report 9/2010

Tréninková příprava a vytvoření ideálních podmínek pro vrcholového sportovce v cestě za medailemi, rekordy a vítězstvími jsou dnes alfou a omegou sportovní vědy. K zaběhnutému tandemu sportovec – trenér čím dál více promlouvají vědecké výzkumy sportovních lékařů, kteří se snaží najít optimální průsečík mezi tréninkem, výkonem a regenerací.

56

„Dnes žádný trénink, potřebuješ relax.“ Věta, která může u mnoha sportovců vyvolat údiv nad ortelem trenéra, zvlášť když žádná červená kontrolka přetížení organismu nebliká a nikde nic nebolí. Naopak, člověk se cítí v úplné pohodě a je odhodlán jít v přípravě tzv. na krev. Přístroj VarCor PF7, který neomylně prokoukne organismus, testuje v ASC DUKLA od letošního ledna

Miroslava Plchová, dřívější sportovní lékařka české reprezentace, nyní armádního sportovního centra. Během šesti měsíců jí prošly rukama desítky armádních sportovců z různých odvětví a disciplín a sebrala přes šest set měřených vzorků. Přístroj se softwarovým programem je prozatím majetkem Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého Olomouc, katedry funkční antropologie a fyziologie. Jeho autoři Pavel Stejskal a Michal Botek ho zapůjčili k testování dukláků, ale brzy by se měl stát pevnou součástí vybavení jejich trenérů. „O své tělo bychom měli pečovat, o tom není sporu. U sportovců to však platí dvojnásob, protože je tělo živí,“ říká Miroslava Plchová. „Týká se to nejen tréninkové přípravy, ale třeba i stravy nebo regenerace. Základní princip spočívá v optimální fyzické zátěži organismu a v jeho následné adaptivní reakci. Laicky řečeno, jestliže trénujete málo, nedosáhnete žádných výsledků, jestliže trénujete příliš, přetrénujete se a výsledek je stejný, výkonnost může začít klesat.“

ZÁTĚŽ POD KONTROLOU Určení dávky tréninkového zatížení je mnohdy největším problémem, který musí závodník a trenér řešit. „V posledních deseti letech došlo téměř ve všech sportovních odvětvích k jeho zvýšení. Kumulovaná únava, stav přetížení nebo přetrénování se okamžitě projeví ve funkčních změnách autonomního nervového systému (ANS),“ konstatuje Miroslava Plchová. „V případě, že organismus bude přetažený a nestačí se z předchozí zátěže dostatečně zregenerovat, trápí se závodník i trenér. A právě všechny změny či výkyvy od normálu přístroj zachytí a okamžitě vyhodnotí, takže se trénink přizpůsobí momentálnímu stavu sportovce.“ Celý systém pracuje na principu EKG. Zachycuje a analyzuje 38 parametrů, mezi nimi srdeční frekvenci a tep. Ideální jsou tři možnosti sběru dat. Ráno, mezi šestou až osmou hodinou ráno, kdy je tělo odpočinuté a připravené k výkonu. Podruhé bezprostředně po zátěži, kdy

Miroslava Plchová zasvěcuje trenéra dráhových sprinterů Petra Klimeše do zjištěných výsledků jeho svěřenců.

„To jsou ty známé případy dlouhověkých lidí, kteří nikdy nesportovali, kouřili fajfku, přesto jejich funkční věk oproti kalendářnímu byl o mnoho nižší,“ konstatuje Miroslava Plchová. „Pak jsou tady případy trénovaných jedinců, jejichž ANS selhal. Už při narození je nám dán do vínku a jeho hnacím motorem může být obrazně řečeno buď mercedes, nebo trabant. Každý táhne jinak. Ale u obou je důležitá péče. A jak říkám všem sportovcům, vždy se vyplatí ,preventivní údržba‘ než ,celková generálka‘.“

garantuji, že jejich výkonnost půjde nahoru. Vyplývá to z výsledků mých testů a porovnání sportovních výkonů.“ Mezi testované sportovce se v červnu

zařadila i skupina osmi cyklistů, dráhových sprinterů z Dukly Brno. „Pro mě budou získané informace o mých svěřencích velmi důležité, protože každého konkrétního závodníka potřebuji připravit na den ,D‘ a hodinu ,H‘,“ říká Petr Klimeš, jejich trenér. „Na každého platí něco jiného a v současné době musím věřit tomu, co mi kluci řeknou sami, jak se cítí. Pokud budu mít v ruce konkrétní výsledky testů, mohu každému ,ušít‘ trénink přímo na tělo. Je to určitě něco nového a říkám si, proč nevyužít moderní metodu k tomu, aby výkonnost kluků stoupala.“ Na testování se těší i samotní cyklisté. „No jasně, docela mě to nadchlo. Určitě si počkám na to, kolik let mi přístroj přidělí,“ svěřuje se Denis Špička, mistr Evropy ve sprinterském omniu. „Hlavně abych se nedozvěděl, že jsem skoro před důchodem.“ „

PROČ NEPŘIZVAT VĚDU? Mezi jednotlivými sporty jsou velké rozdíly. Něco jiného je, pokud někdo trénuje jednu disciplínu, třeba hod oštěpem, nebo dělá moderní pětiboj eventuálně desetiboj. „Trénovat několik disciplín je určitě rozdíl. Tito sportovci

Tomáš Bábek, dráhový sprinter z Dukly Brno

A rreport eport ort 9/2010 9/2010

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

REVOLUCE v tréninku?

jsou chronicky unaveni a prakticky nemají čas a možnost svoje tělo zregenerovat do optimálního stavu,“ vysvětluje lékařka. „Pokud by však trenéři vedli jejich přípravu pomocí přístroje,

57

PUBLIKACE

Vyšly Vojenské rozhledy Text: Jaroslav FURMÁNEK

A report 9/2010

Před koncem prázdnin vyšlo letní číslo Vojenských rozhledů (3/2010), které se věnuje nejaktuálnějším otázkám vojenské problematiky.

58

Na prvním místě je to chystaná nová strategická koncepce NATO, jež by měla být schválena již na podzim. Má sjednotit názory dvaceti osmi spojenců na priority Aliance a tak signalizovat případným protivníkům, jaké jsou společné zájmy, za jakých podmínek a jakými prostředky je NATO bude hájit. Nové koncepci Aliance se věnuje úvodní příspěvek jednoho z předních představitelů české bezpečnostní komunity, bývalého náměstka ministra obrany Antonína Raška „Nová strategická koncepce Aliance“. Je třeba zhodnotit změny trendů v mezinárodním a bezpečnostním kontextu, provést analýzu bezpečnostních rizik, vyhodnotit posuny v rovnováze moci, určit další směr transformace NATO, posoudit odstrašení (deterenci) a roli jaderných zbraní, najít rovnováhu mezi kolektivní obranou a dalšími činnostmi mimo území Aliance, posoudit charakter vojenských schopností, strukturu ozbrojených sil, roli protiraketové obrany, spolupráci s jinými organizacemi, zvláště EU, vymezit vztah k Rusku. Všeobecně platí, že členství v NATO, stejně jako členství v Unii, nám zajišťuje bezpečnost a obranu jako nikdy v minulosti. Nesmíme být pouze konzumenty bezpečnosti, říká autor, ale ke společné obraně musíme přispívat podle svých možností i my. „Nejobávanějším z možných scénářů budoucího vývoje je ten, v němž by se teroristickým skupinám podařilo získat zbraně hromadného ničení.“ Tímto citátem z Evropské bezpečnostní strategie 2003 začíná příspěvek Jana Ludvíka „Hrozba jaderných zbraní

v současnosti“. Jeho studie se zaměřila na osvětlení současných hrozeb ze strany jaderných zbraní. Zaměřuje se jednak na teoretické možnosti jejich použití a rozebírá scénáře naznačující možnost vzniku jaderného konfliktu. Na prvních místech konfliktních situací jsou především tři možnosti: útok USA vůči jadernému programu některého z problémových států, jaderná eskalace střetu USA a Číny kvůli Tchaj-wanu a konflikt mezi

Pákistánem a Indií. Mezi velmocemi jaderné odstrašení funguje. Problémové státy řeší řadu vnitřních problémů, postrádají kapacity druhého úderu, mají omezené prostředky spolehlivé dopravy zbraně na cíl. Musejí se proto chovat opatrně a nepřekročit hranici, za kterou by velmoci byly ochotny zahájit ozbrojený konflikt. Teroristické skupiny mají pro případné útoky k dispozici jiné, levné a efektivní metody než jaderné

zbraně. Autor z toho dovozuje, že jaderná rizika jsou obecně menší, než je považováno. Mezi tzv. čistě vojenskoteoretické práce patří příspěvek Pavla Zůny „Kritický pohled na koncept hybridních válek“. Tento termín se v poslední době začal užívat v západních armádách, ale i u nás. Nicméně nenajdeme ho v žádném oficiálním výkladovém slovníku vojenských pojmů. S přídavným jménem hybridní se lze setkat ve spojeních jako hybridní vedení boje, hybridní nepřítel, hybridní hrozby, hybridní konflikt apod. Jednotliví autoři, jejichž definice Pavel Zůna uvádí, tímto pojmem spojují jak vedení bojové činnosti, tak hrozby plynoucí z variabilního používání konvenčních a nepravidelných způsobů boje, letálních i neletálních prostředků. Autor má k užívání termínu připomínky. Pojem „hybridní vedení boje“ je aplikovatelný pouze na situace, kdy se intervence konvenčních vojenských sil odehrává na území strany druhé, která je antagonistická a konvenčně vojensky slabší. Bylo by ale lepší upustit od použití přídavného jména hybridní, a když už ho používat, tak pouze ve smyslu „hybridních způsobů vedení bojové činnosti“. Jaroslav Kulíšek ve svých článcích zhodnocuje jak své praktické zkušenosti ze zahraničních misí, tak své rozsáhlé vojenskoteoretické studium. Jeho poslední příspěvek, který je věnován aliančním silám rychlé reakce, se jmenuje „NATO Response Force“. Síly rychlé reakce NATO (NRF) byly již šestkrát úspěšně nasazeny do operací: při zajišťování bezpečného průběhu letních olympijských her v Athénách 2004, zajištění průběhu prezidentských voleb v Afghánistánu 2004, zajišťování voleb v Iráku 2005, poskytnutí humanitární pomoci USA v důsledku hurikánu Katrina 2005, poskytnutí humanitární pomoci Pákistánu po katastrofálním zemětřesení v roce 2005 a humanitární pomoci Afghánistánu 2006, což ukazuje, že NRF jsou v podstatě velmi efektivním vojenským nástrojem NATO. Jsou to vojenské síly nové generace, složené z technologicky vyspělých, flexibilních, nasaditelných, interoperabilních a udržitelných sil, které zahrnují prvky pozemních, vzdušných a námořních sil a jež jsou připraveny rychle se přemístit tam, kde je jich zapotřebí, s cílem odstrašit, narušit, znemožnit a odrazit jakýkoliv útok vedený proti členským státům NATO. Problémy vojenského školství a potřebami armády se zabývá práce brigádního

generála Jaromíra Zůny a podplukovníka Bohuslava Pernici „Potřebuje vysokoškolské vzdělání vojenských profesionálů reformu?“. Článek reaguje na diskusi k problému vojenského vysokého školství otevřenou rektorem Univerzity obrany na konferenci 20 let transformace vojenského školství, která se konala ve Vyškově letos v březnu. Přes závažnost faktů prezentovaných v článku si oba autoři uvědomují, že případné řešení problému přípravy nižších důstojníků ve vlastních zařízeních vyžaduje podrobnější sociologický výzkum, a věří, že na základě tohoto článku by takový výzkum mohl být proveden některým z renomovaných výzkumných pracovišť v České republice. Mezi špičkové odborníky v České republice, zabývající se vztahem ekonomiky, armády, řízením a efektivitou, patří František Ochrana. Jeho článek „Cílově orientované rozpočtování – stav a perspektivy jeho uplatnění v resortu Ministerstva obrany“ je věnován změnám v implementačních podmínkách cílově orientovaného rozpočtování ve srovnání s předchozími pokusy o zavedení metody řízení podle cílů a systému plánování, programování a rozpočtování. Zmíněné programy byly iniciovány zevnitř resortu MO, ale zavádění cílově orientovaného rozpočtování je uloženo vnějšími nařízeními, tj. mimo resort. Výchozí manažerská pozice je tudíž podstatně jiná. Klíčovým dokumentem, který ukládá správcům jednotlivých kapitol přejít na cílově orientované rozpočtování, je „Vyhláška č. 415 ze dne 20. listopadu 2008, kterou se stanoví rozsah a struktura podkladů pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu“, jejíž součástí je „Metodická pomůcka pro cílově orientované rozpočtování (COR)“. Článek je doprovázen řadou schémat, grafů a tabulek, jež pomáhají čtenářům pochopit, co to vlastně COR znamená a oč se v něm jedná. Do oblasti vojenského či humanitárního práva spadá příspěvek Rostislava Richtera „Dodatkový protokol k ženevským úmluvám o přijetí dalšího rozeznávacího znaku“. Jde o uvedení tzv. červeného krystalu, znaku u nás v podstatě ještě velmi málo známého. I když červený kříž nebo červený půlměsíc představují univerzální symboly pomoci obětem ozbrojených konfliktů, pohrom a katastrof, nemají v některých geografických regionech vždy takové uznání, jaké by jim mělo náležet. Kromě toho některé státy neakceptují ani jeden z těchto

znaků nebo by chtěly mít právo k současnému použití obou. Magen David Adom, doslova „červený Davidův štít“, také „červená Davidova hvězda“, je izraelskou národní společností Mezinárodního červeného kříže (MČK). Avšak MČK a Červený půlměsíc odmítaly Magen David Adom kvůli symbolu Davidovy hvězdy uznat. Proto MČK schválil v prosinci 2006 jako třetí oficiální symbol nábožensky neutrální červený krystal. Pro Českou republiku vstoupil symbol v platnost dne 23. listopadu 2007. „

Miroslav Kalous – Hlavní metody zpravodajské analýzy a způsoby usuzování Lenka Brizgalová – Současný stav a perspektivy v oblasti finančních zdrojů pro zabezpečení činností resortu MO Pplk. Jaroslav Moravčík – Provázání procesu plánování s procesem rozpočtování v resortu MO Mjr. Jan Marša – Geografické zabezpečení strategického velitelství NATO Miroslav Švejda – Významná studie NATO: Joint Operations 2030 (Společné operace 2030) Pplk. Miroslav Mašlej – Styly vedení a chyby mladých velitelů-manažerů po nástupu do praxe Petra Butorová – Využití CALS v akvizičním procesu AČR Jan Hrabě, kpt. Jiří Fryč – Dávky předpřipravených potravin pro AČR Por. Martin Klusáček – Evropská legislativa a její úloha v boji proti materiálům CBRNE Marek Jukl – K pojmu přímé účasti na nepřátelství Jan Eichler – Mezinárodní bezpečnost v době globalizace (Informativní recenze) Nezápadní aktéři světové bezpečnosti Nadporučík ve výslužbě Česlav Valošek, válečný veterán, příslušník čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii

A report 9/2010

PUBLIKACE

59

TĚLOVÝCHOVA

KNIŽNÍ A DVD TIPY

PISTOLE CZ 75 SP-01

ATOMOVÉ BOMBY

Přemysl Liška a kol.

ŽIVOT V ZÓNĚ NULA

O POHÁR ŠÉFREDAKTORA A REPORTU Datum: 21. října Místo: hala STVS MO v Praze-Ruzyni

Text: mjr. Radek VESELÝ Ý

Prezentace: 9.00 až 9.30 hod. Ústroj:

A report 9/2010

sportovní, vlastní dresy, tenisky do haly

60

Po dlouhých letech snah a úsilí se zdá, že se armádní tělovýělovýchova konečně dočká. V současné době bě se připravuje vydání nového normativního výnosu, který nahradí stávajítávající, již značně zastaralý astaralý Těl-1-1. Normativní tivní výnos bude jednotným dokumentem stanovujícím systém tělesné výchovy příslušníků resortu MO ve všech jeho částech, tedy i způsob kontroly a hodnocení fyzické zdatnosti jak jednotek, tak i jednotlivců. Snahou je, aby termín počátku jeho platnosti byl od 1. 1. 2011. Protože je dokument stále ve fázi konečných úprav, můžeme v této chvíli prozradit pouze dílčí navrhované změny, které na vojáky v oblasti tělovýchovy čekají. V návrhu zůstávají obsah (disciplíny) výročního přezkoušení i termín

Písemné přihlášky potvrzené velitelem VÚ (ředitelem VZ) posílejte do 14. října na adresu: Jiří Krása, OdTA-STVS MO Praha, fax: (973) 213 073, 213 867, tel.: (973) 213 766 anebo 213 866, 213 074 (Mgr. Jiří Špička). a způsob jeho provedení stejné (pouze výdrž ve shybu pro ženy se provádí nadhmatem). Mírně se upravuje výše norem jednotlivých disciplín zvýšením u testů vytrvalosti. Způsob hodnocení přechází z bodového na známkový (1 – 3 splnil/a, 4 – nesplnil/a). O případných změnách, které budou souviset se služební tělesnou výchovou, budeme v A reportu informovat. Pro další možnost dotazů a připomínek je k dispozici e-mail na oddělení tělesné výchovy a záchranné a výsadkové služby SRDS-OS MO: [email protected]. „

V přihlášce nezapomeňte uvést název vojenského útvaru nebo zařízení, hodnost, jména a příjmení vedoucího i členů družstva a telefonický kontakt.

Organizátorem přeboru je redakce A reportu a oddělení tělesné výchovy a záchranné výsadkové služby sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO.

Pistole s typovým označením CZ 75 SP-01, v češtině zkrátka „espéčko“, v posledních čtyřech letech ovládla divizi Production na závodech praktické střelby IPSC po celém světě včetně Spojených států amerických (v soutěžích IPSC jsou zbraně rozděleny do tzv. divizí podle stupně individuálních úprav, v divizi Production střelci soutěží výhradně se zbraněmi, které se vyrábějí hromadně, v sériích, prakticky bez úprav, a jako takové jsou způsobilé a vhodné např. pro výkon policejní služby). Stala se jedním z technicky i obchodně nejúspěšnějších výrobků ve více než sedmdesátileté historii České zbrojovky a. s., Uherský Brod. Vznikla v prvních letech 21. století jako pokračování vývojové řady předcházejících úspěšných modelů pistolí značky CZ, a to jako moderní služební zbraň speciálně přizpůsobená potřebám zvláštních bojových jednotek ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. Údaje o tom, jak si vede v plnění tohoto svého původně zamýšleného poslání, nejsou veřejnosti dostupné. Avšak od mistrovství světa IPSC 2005 v jihoamerickém Ekvádoru, kde plzeňský Adam Tyc s tímto typem zbraně vyhrál divizi Production, nastoupilo „espéčko“ vítězné tažení světem sportovní střelby. O tři roky později na mistrovství Austrálie už s ním střílela nadpoloviční většina všech soutěžících v divizi Production, střelci s těmito zbraněmi získali tituly mistra a vicemistra a převažovali i v první desítce výsledkové listiny. Pistole je žádaná nejen ve střelecky vyspělých zemích EU, ale i v baštách střeleckého sportu, jako jsou Kanada, Jihoafrická republika, Nový Zéland, státy Latinské Ameriky, východoasijské země a Spojené státy. Co stojí za tímto triumfem? V čem spočívá tajemství úspěchu „espéčka“? Kdo tuto zbraň zkonstruoval a kdo s ní vítězí? Nejen na tyto otázky odpoví kniha o příběhu zbraně, která přepsala dějiny sportovní střelby IPSC. Publikace, v níž nechybějí ani kapitoly o historii CZ 75 a veškerých dalších modelech odvozených ze slavné pětasedmdesátky, je vybavena barevnými fotografiemi, nákresy modelů pistolí značky CZ a přehledovými tabulkami. Mladá fronta, vázaná bez přebalu, 232 stran, 2009 Text: Vlasta KOHOUTOVÁ

Spojené státy považovaly sovětské vodíkové bomby za největší vojenskou hrozbu, které kdy musely čelit. „Co uděláte, až nepřátelské bombardéry zaútočí na naše města?“ ptá se naléhavým hlasem vypravěč hned v prvních vteřinách dokumentárního DVD „Atomové bomby – Život v zóně nula“. Vítejte ve studené válce, tentokrát ovšem viděné z té druhé, americké strany. V případné třetí světové válce by bylo civilní obyvatelstvo válčících států ohroženo jako nikdy předtím, a to především jadernými zbraněmi. Mohlo by se bránit pouze evakuací, pokud by na ni bylo dost času, anebo útěkem do krytů. Oproti bombardování konvenčními zbraněmi by ti, co je přežijí, museli navíc čelit ještě neviditelnému nepříteli, radioaktivnímu záření. A jaké konkrétní následky by vlastně výbuch takové atomové nebo vodíkové bomby mohl mít? Aby to bylo možné zjistit co možná nejpřesněji, rozhodli se američtí odborníci v roce 1950 postavit v nevadské poušti „pokusné městečko“ a zničili ho výbuchem atomové bomby. Tím však testy neskončily. Při následujících podobných pokusech se testovaly snad úplně všechny předměty běžné denní potřeby, potraviny a šatstvo, různé typy domů, aut, elektrických stožárů a rozhlasových vysílačů. Zároveň se přitom zkoušelo, jak minimalizovat škody při takových událostech, jak se co nejlépe chránit. Otřesné originální záběry těchto pokusů, jimž kromě amerických vojáků přihlíželi i pracovníci civilní obrany a novináři, v celkem třech pozoruhodných dobových propagačních filmech nakonec vyznívají optimisticky. Při řádné přípravě se ne všechny stavby zřítí, ne všechno jídlo a voda budou kontaminovány, ne všichni lidé zabiti. Američané dokážou přežít i v této nejhorší z podob „nukleární éry“. Vydavatelství MIDO Film Brno, 40 min. Text: Jitka LENKOVÁ

A report 9/2010

ZMĚNY ve výročním přezkoušení

14. ročník turnaje v nohejbale tříčlenných družstev

61

MILITARY ENGLISH

Handguns are often considered self-defence weapons for use under 50 yards (46m). While a handgun in the hands of an experienced firer may be effective at distances greater than 50 yards (46m), a handgun cartridge is much more limited in its energy capacity than many long gun cartridges. Handguns do have the benefit of being easier to maneuver within cramped quarters. Another benefit of handguns is that they often have less recoil and can be less intimidating to some people. Handguns are more significant as a firearm for non-military roles. Military handgun users are largely confined to officers, military policemen and rear area security personnel. Shotguns are considered to be the most effective short range firearms. Rather than shooting a single bullet with each pull of the trigger as a rifle or a handgun would do, shotguns shoot multiple pellets. A major advantage the combat shotgun has over other military weapons is the ability to use a wide range of ammunition. Rifles are generally more effective than handguns. Rifle bullets are able to penetrate much further than the shot from a shotgun or the bullets from a handgun. Rifles are generaly designed for longer range shooting (e.g. 100 yards, and much further). Soldiers should have a good chance of hitting the target, to be accurate is highly

important. The firer is generally able to achieve considerably greater accuracy with a long gun than with a handgun, which is due partly to the longer distance between the rear and front sights, partly to a more stable hold and partly to the higher muzzle velocity. There are no ‘secrets’ to hitting the target, merely basics that must be practiced until free of flaws. These are the marksmanship principles, which include good sight alignment and good trigger control. They can be acquired through thorough shooting practice which is carried out under strict safety conditions. The essential thing is to understand the range conducting officer’s commands. Here is an example of shooting practice commands in sequence. ‘Dress on to the firing line!’ Soldiers stand up in a line facing their targets waiting for next command. ‘Keep your weapons pointing down the range!’ ‘With a magazine of 20 rounds load!’ (Load the weapon!) ‘Ready!’ (Cock the weapon!) ‘At a target to your front, ten rounds in the prone position, in your own time go on!’ (Firing 10 rounds lying down!) ‘Stop, apply your safety catch and stand up!’ ‘Unload’ (Unload the weapon!) ‘For inspection port arms!… Ease springs!’ (Showing that the weapon is clear and allow the working parts to go forward!) ‘Place your weapon on the ground and dress forward to check your targets!’ REMEMBER: ON TARGET – ON TRIGGER. OFF TARGET – OFF TRIGGER.

1. Reorder the words as in the example to revise the basic rules of weapon safety. 1. off – Off – on – On – target – target – trigger – trigger ____________________________________________________________ On target – on trigger. Off target – off trigger 2. anything – are – cover – destroy – let – muzzle – Never – not – to – willing – you – your ____________________________________________________________ 3. and – Be – in – is – it – line – of – sure – target – the – what – with ____________________________________________________________ 4. all – are – as – guns – if – loaded – they – Treat ____________________________________________________________ 2. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings as in the example. b When purchasing a handgun 1. __ 2. __ Another thing to consider is 3. __ If you need a handgun suitable for concealment 4. __ Having a concealed handgun means that 5. __ After you find a handgun that you like 6. __ Only a carefully chosen handgun is a weapon 7. __ Practice often to be ready 8. __ Be a responsible handgun owner a) b) c) d) e) f) g) h)

5. Puzzle. In the English alphabet, there are 26 letters. Use the numbered grid with letters to decode the ‘Combat mindset’:

A report 9/2010

C 3

8

D 4

E 5

☺ ☻

5

T

F 6

G 7

H 8

I 9

J 10

K 11

L 12

M 13

N 14

2

9

12

9

☺

O 15

P 16

Q 17

S 19

T 20

U 21

V 22

W 23

X 24

Y 25

Z 26

☺ ☻

T 20

15

☻

3

15

14

3

5

☻

15

14

5

☺ ☻

T 20

8

9

14

7

☺ ☻

5

5

4

☺ ☻

T 20

15

☻

23

9

14

20 ☺

14

20

18

1

20

5

☻

15

14

T 20

8

1

T 20

☺ ☻

25

15

21

☻

14

☺ ☻

T 20

8

5

☻

6

9

7

8

T 20

☺

☺

R 18

25

T 1 T

3

● free of flaws = bezchybný; ● On target – on trigger. Off target – off trigger. Míříš na cíl – prst na spoušť. Nemíříš na cíl – prst ze spouště.

T 20

B 2

200

62

● alignment = an act of aligning, i.e. bringing something into line with something else; ● muzzle velocity = the speed of a projectile at the moment when it leaves the muzzle of a weapon; ● prone position = posture of body for firing from the ground. The stomach is flat againsts the ground, but the head and shoulders are raised and supported by the elbows, thus leaving the hand free to operate the weapon; ● sight = a device on a weapon, which is used by the firer to aim at a target; ● trigger = a moving lever which releases the firing mechanism of the weapon.

4. Match the levels of competence to their appropriate descriptions as in the example. c Consciously 1. __ a) Individuals who, due to laziness or fear competent of exposing inadequacies, refuse to obtain firearms skills training. 2. __ Consciously b) People who do not know what they do not incompetent know. This category includes average citizens and in some cases police, members of the military, and others. 3. __ Unconsciously c) Shooters who are aware of what they do not competent know and seek help in acquiring firearm skills. 4. __ Intentionally d) Shooters who have developed defensive incompetent firearm skills through hard work, but whose skills have not yet become reflexive. 5. __ Unconsciously e) Shooters whose training is so thoroughly incompetent acquired that firearms skills become reflexive.

and always practice proper gun safety. consider its size and caliber. how easy it is to load the handgun. purchase a smaller-sized weapon. to defend yourself effectively. you can count on when it is most needed. you do not want others to know you are carrying it. you need to check its reliability.

A 1

● cartridge /ˈkɑrtrɪdʒ/ – úplný náboj do pěchotní zbraně; ● cramped /kræmpt/ – přeplněný, přecpaný (lidmi); ● dress! /drɛs/ – vyrovnat (do řady)!; ● ease springs! /iz/ /sprɪŋz/ – (povel) rána jistoty!; ● flaw /flɔ/ – chyba, nedostatek; ● for inspection port arms! – (povel) k prohlídce zbraň!; ● front sight /frʌnt/ /saɪt/ – muška; ● hit the target /hɪt/ – zásahnout, trefit cíl; ● handgun /ˈhændˌgʌn/ – ruční zbraň, pistole, revolver; ● hold /hoʊld/ – držení; ● marksmanship /ˈmɑrksmənʃɪp/ – střelba, střelectví; ● muzzle velocity /ˈmʌzəl/ /vəˈlɒsɪti/ – počáteční rychlost; ● pellet /ˈpɛlɪt/ – brok; ● penetrate /ˈpɛnɪˌtreɪt/ – proniknout, prorazit; ● prone /proʊn/ – tváří k zemi, na břiše; ● quarters /ˈkwɔrtərs/ – ubytovací prostory; ● rear area /rɪər/ /ˈɛəriə/ – týlový prostor; ● rear sight /rɪər/ /saɪt/ – hledí; ● recoil /riˈkɔɪl/ – zákluz, zpětný ráz; ● safety catch – pojistka; ● self-defense /ˈsɛlfdɪˈfɛns/ – sebeobrana; ● shotgun /ˈʃɒtˌgʌn/ – brokovnice, ručnice; ● short range firearm /ʃɔrt/ /reɪndʒ/ /ˈfaɪərˌɑrm/ – malorážka, pěchotní zbraň s krátkým dostřelem; ● sights /saɪts/ – miřidla; ● sight alignment /saɪt/ /əˈlaɪnmənt/ – seřízení miřidel. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

3. Re-order jumbled shooting practice commands. A ‘Apply your safety catch!’ B ‘At a target to your front in your own time go on!’ C ‘Cock the weapon!’ D ‘Dress on to the firing line!’ E ‘Dress forward to check your targets!’ F ‘Ease springs!’ G ‘For inspection port arms!’ H ‘Keep your weapons pointing down the range!’ I ‘Place your weapon on the ground!’ J ‘Stop!’ K ‘Unload!’ L ‘With a magazine of 20 rounds load!’ D 2 __ 3 __ 4 __ 5 __ 6 __ 7 __ 8 __ 9 __ 10 __ 11 __ 12 __ 1 __

☺

☺

Answer key to the exercises Ex. 1: 1 On target – on trigger. Off target – off trigger. 2 Never let your muzzle cover anything you are not willing to destroy. 3 Be sure of the target and what is in line with it. 4 Treat all guns as if they are loaded. Ex. 2: 1B 2C 3D 4G 5H 6F 7E 8A; Ex. 3: 1D 2H 3L 4C 5B 6J 7A 8K 9G 10F 11I 12E; Ex. 4: 1c 2d 3e 4a 5b; Ex. 5: The ability to concentrate on one thing that you need to win the fight.

A report 9/2010

In a perfect world, small arms used for self-defense would hardly be necessary. However we do not live in a perfect world, far from it. And it is well to bear that in mind that many people own a weapon both legally and illegally. That is why we have armed forces, heavy military machinery and soldiers equipped with weapons and trained to use them. Every professional must undergo shooting practice. Here are some useful tips for shooting.

MILITARY KALEIDOSKOP ENGLISH

63

A SPOJ

„ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny použití, velení a řízení PVO katedry systémů PVO. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů PVO, automatizovaných systémů velení a řízení, automatizace a robotiky nebo blízké specializace, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popř. akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 2 roky praxe v daném nebo souvisejícím oboru, vědecká a publikační činnost v oblasti použití, velení a řízení pozemní PVO, radiotechnického průzkumu a simulací, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. prosince 2010. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 20. října 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové

řízení před komisí proběhne 3. listopadu 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. „ Ředitel VZ 5133 Praha nabízí volné systemizované místo pro VzP na pozici vedoucí starší důstojník-specialista oddělení zahraničních pracovišť, odboru zahraničních aktivit, ředitelství zahraničních aktivit, ČVO 083, PT 11 Požadavky: kapitán – major; BP „Tajné“; vysokoškolské vzdělání (magisterské); kurz pro vyšší důstojníky (06); STANAG AJ 2222. Nástup možný ihned. Od zájemců očekáváme praktické znalosti v oblastech finančního zabezpečení AČR. Znalost finančního zabezpečení zahraničních pracovišť ve strukturách NATO a EU výhodou. Strukturovaný životopis s přehledem průběhu vojenské služby a kontaktu zašlete na adresu: personalistka Martina Bukáčková, VZ 5133 Praha, Pohořelec 121/21, 160 00 Praha nebo na ŠIS adresu: Bukáčková Martina - ŘeZA ŠIS AČR, alc: 202 280; vedoucí oddělení pplk. Ing. Petr Leksa, alc. 202 190, ŠIS.

„ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected] „ Koupím publikace „Historie československé armády“ od č.1. I jednotlivě. Tel.: 777 074 592 „ Oznámení: Poslednú augustovú sobotu sa uskutočnilo v Žiline naplánované stretnutie vojenského školstva. Ako to dopadlo, vedia len tí, čo tam boli, ale určite o tom podajú správu. Pre vás, čo sa o tomto stretnutí dozvedáte až teraz, dávame na vedomie, že zhromažďovanie informácií o škole pokračuje aj naďalej. Rozhodnutie o tom, či toto stretnutie bolo jediné, alebo len prvé, je aj vo vašich rukách. Kontakt: [email protected], bližšie informácie: www.vsoszilina.wz.cz „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Vladimír Marek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 1. 9. 2010 Toto číslo vyšlo dne: 20. 9. 2010

Kontakty

A report 9/2010

KALEIDOSKOP

64

V posledním srpnovém týdnu se ve výcvikovém prostoru Libavá uskutečnil čtvrtý ročník soutěže průzkumných hlídek. Tento náročný etapový závod tradičně pořádá 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka Prostějov. Na jeho start se letos kromě domácích družstev postavily týmy z posádek Přáslavice, Jince, Bučovice, Tábor, Hranice, Pardubice a družstvo aktivních záloh. Pětičlenné hlídky plnily v průběhu čtyř dnů náročné úkoly, které dokonale prověřily jejich profesní připravenost, fyzickou zdatnost a psychickou odolnost. Vojáci překonali téměř 90 kilometrů členitým terénem, veškerý materiál i proviant si nesli s sebou. V průběhu každé etapy týmy dokazovaly své schopnosti ze spojovací, topografické, ženijní, chemické a zdravotní přípravy, vojenskopraktického lezení, překonávání vodních a pozemních překážek. Čekaly na ně i střelby z ručních zbraní a poznávání techniky cizích armád. Z vítězství se nakonec radovala hlídka lehké průzkumné roty. Druhé a třetí místo obsadily týmy těžké průzkumné roty, všichni ze 102. průzkumného praporu. Text a foto: rtn. Veronika ZDOBINOVÁ

Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: „ jméno a příjmení, „ datum narození (NE rodné číslo!!!), „ údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, „ adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: „ číslo VÚ či VZ a město posádky, „ číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: „ číslo účtu, na který má být poslán honorář, „ název a číslo banky, „ na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

ZNAKY ÚTVARŮ

Krajské vojenské velitelství PRAHA Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území Středočeského kraje. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva. Krajské vojenské velitelství Praha je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh. Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypouklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Barevným provedením se hlásí ke znaku Středočeského kraje. Stejně tak i modrými vlnovkami ve spodní části. Ty symbolizují dvě největší české řeky Vltavu a Labe, které protékají územím kraje. Znak pěší roty AZ u KVV Praha tvoří zlatá svatováclavská přilba umístěná na červeném gotickém, nahoře vypouklém štítě. Znak připomíná svatováclavskou tradici svázanou se středními Čechami. Odkazuje k legendě hory Blaník nacházející se na území kraje, v jejímž nitru je ukryté vojsko českých rytířů pod vedením knížete svatého Václava.

Pěší rota AZ u KVV Praha

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

Základní výzbroj obojživelných útočných praporů americké námořní pěchoty tvoří obrněný transportér AAV (Assault Amphibious Vehicle). Foto: US Navy