2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky

7/2010

MOKRÉ PEKLO

ZA HRDINY po internetu Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Česko, Rusko, Francie, ale také Hongkong, Japonsko nebo Rudé moře. Tady a na mnoha dalších místech světa byli pohřbeni během válečných konfliktů čeští vojáci. Evidenci míst jejich posledního odpočinku můžete najít v unikátní prezentaci webu Ministerstva obrany České republiky v sekci „Péče o válečné veterány“. „Vést tuto evidenci ukládá našemu resortu zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech,“ říká Milan Bachan, zástupce ředitelky odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO. „Ten zároveň stanovuje krajským úřadům a obcím s rozšířenou působností o tato místa nejen pečovat, ale zároveň vést evidenci a jednou za rok ji zaslat k nám.“ Tento každoročně se opakující proces přímo vybízel k tomu, aby probíhal v elektronické podobě on line a mohl být aktualizován takřka denně. „Naší snahou bylo vytvořit živý evidenční portál, který by měly všechny tři zmíněné stupně, tedy MO, krajské úřady a obce s rozšířenou působností, s nejnovějšími daty ve stejnou dobu k dispozici,“ vysvětluje Imrich Vetrák, který má válečné hroby v Česku na starost. O každém pietním místě nebo hrobu s ostatky je na příslušných úřadech obcí i krajů vedena podrobná dokumentace, včetně jmen pohřbených, GPS souřadnic, ale i o datu a místě narození, úmrtí, okolnostech smrti, nechybějí ani fotografie místa i samotného hrobu. „Celá databáze je natolik zajímavá, že jsme začali uvažovat o jejím internetovém zpřístupnění široké veřejnosti, kde by mnozí mohli najít i místa posledního odpočinku

svých předků,“ pokračuje Imrich Vetrák. „Informace, dostupné na internetu, je možné vyhledávat třemi způsoby. Na základě údajů o místě, o jménech pohřbených nebo přes mapu, a to jak České republiky, tak světa.“ Jen na našem území evidujeme více než 29 tisíc válečných hrobů ve 12 tisících lokalitách. „Naši vojáci ale nasazovali své životy i stovky a tisíce kilometrů od domova,“ doplňuje Pavel Filipek, který koordinuje péči o české válečné hroby v zahraničí. „Ve spolupráci s našimi zastupitelskými úřady i našimi krajany a místními aktivisty se neustále objevují zapomenuté hroby. Pro zajímavost – nedávno jsem vkládal ikonku, která symbolizuje místo posledního spočinutí našich vojáků, do Rudého moře u Jemenu. Zemřelí na palubě lodi se totiž pohřbívali do mořských vln a pečlivý evidenční důstojník zaznamenal na kartě zemřelého zeměpisné souřadnice.“ Projekt by se měl i nadále rozšiřovat a přinášet více informací. Jeho autoři, Imrich Vetrák a Pavel Filipek, plánují například možnost propojení, pokud by se jméno vojáka vyskytovalo jinde na internetu, na další internetové stránky nebo třeba i doplnění autentických historických fotografií. „

OBSAH Mokré peklo

2

.....................................

Tři armády – jeden tým

...............

25

Praporčík Petr Matouš byl vyhodnocen jako nejlepší ze sto deseti účastníků kurzu přežití v džungli ve Francouzské Guyaně

Mezinárodní logistické cvičení Fourlog 2010 prověřilo kvality studentů z Univerzity obrany Brno

Střeží kus nebe

RBS naostro doma

5

...............................

Ve Spojeném středisku řízení vzdušných operací v německém Uedemu slouží šest českých vojáků

.........................

26

V květnu proběhly první úspěšné střelby přenosných protiletadlových systémů RBS-70

Boletice 2010

...................................

28

Velitelství sil podpory připravilo ojedinělé cvičení, jehož se účastnilo několik stovek vojáků z dvanácti posádek

Připomínka dramatických událostí před 65 lety u francouzského přístavu .............

30

Z pěti forem stravování v resortu obrany vychází nejvýhodněji catering

5 Švédi míří k profesionalizaci

8

....

Z návštěvy náčelníka Generálního štábu arm. gen. Vlastimila Picka ve Švédsku

Výhoda černých nocí

....................

10

Z působení české vrtulníkové jednotky Task Force Hippo v Afghánistánu

Postavili základ

..............................

Kaleidoskop .................................... 33 Krok za krokem k úspěchu ......... 34 Bezpečnostní situace v Iráku se za devět let výrazně zlepšila, avšak mnoho problémů přetrvává

...........

49

V třetím ročníku celostátního finále Europa Secura se ve vojenském újezdu Brdy sešli zástupci středoškolských studentů z celé České republiky

Pouť aviatiků

..................................

50

Ve velkoprostorovém divadelním představení na pardubickém letišti si „zahráli“ také piloti vzdušných sil Armády ČR

Dračí lodě z Měřína

V Dunkerquu je ulice Generála Lišky ................................ 29 Jídlo za (ne)málo peněz

Studenti v roli diplomatů

.......................

52

Ve Vojenské zotavovně Měřín nedávno spustili na vodu dvě lodě s dračí hlavou na přídi

Volkswagen maraton: ambice naplněny ........................... 54 Přestože se na start Volkswagen maratonu Praha v květnu postavilo téměř osm tisíc běžců, reprezentanti AČR se mezi nimi neztratili

O Pohár osvobození

.......................

55

Letos se konala tradiční mezinárodní vojenská střelecká soutěž už po šestatřicáté

34

12

Přípravnému týmu se podařilo za tři měsíce vybudovat optimální pracovní a sociální zázemí pro vrtulníkový kontingent AČR

Airbus A400M

.................................

38

Na výstavě ILA 2010 se veřejnost poprvé seznámila s novým evropským transportním letounem A400M

Kaleidoskop .................................... 42 Adrenalinový víkend .................... 43

12 Nastavili laťku

...............................

14

Souběžně s plněním operačního úkolu se příslušníci prvního kontingentu AČR postupně „zabydlovali“ na Šaraně

Když se řekne DSQOC

....................

Pro více než padesát dětí uspořádali pracovníci SOVZ Hradiště 12. ročník akce „Doupovský zelenáč“

.....

..............

...................

Vyšly Vojenské rozhledy .............. 58 Military English ............................. 60 Zacíleno na film

.............................

62

Videoskupina Prezentačního a informačního centra MO představuje snímky, jež je možno zhlédnout ve Filmotéce na www.army.cz

43

9Ö@ 9Ö 9 Ö@ ÖÖ@N @NO6 @N OO6 6HK HHK HK HKD7 D7D 7D D9 9J HHAA6KC HA6K A6KC A6K A6 6KC 6K KC CD DHI> HHI>HK HI I>> HKD7 HKD7D HK D7D D7 7D9N 7D9 D9N 9N 9 N& &% &% EAO EEAO: EAO:İ AO: AO AO:İ O::İ İ

18

20

Cvičení Burning Forest 2010 prověřilo souhru Armády ČR, Policie ČR a Hasičského záchranného sboru v krizových situacích

Hrozba žlutých slonů

56

16

Čeští vrtulníkáři se mohou pochlubit mnohaletou tradicí působení v zahraničních misích, především na území Bosny a Hercegoviny a Kosova

Tuny munice v ohrožení

..................

Pokračování cyklu článků o možném způsobu zvyšování tělesné kondice

Jazykový koutek

Článek o činnosti mobilního operačního střediska v misi HELI UNIT ISAF v Afghánistánu

Létající hroši nad Balkánem

Strava – forma regenerace (2)

22

Díky aktivitám Odborné školy Vojenské policie Vyškov se daří sjednocovat výcvikové postupy

Obrněný den v Lešanech

.............

44

Ve Vojenském technickém muzeu proběhla jedna z divácky atraktivních akcí

Letečtí veteráni nezapomínají ................................. 46 Veteráni ze Sdružení čs. zahraničních letců – východ uctili památku spolubojovníků z 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR

Festival nabitý energií

.................

48

Rožnovská Valaška se vrátila k milovníkům folkloru po roční pauze

62 Kaleidoskop .................................... 63 A spoj ................................................. 63

VÝCVIK

VÝCVIK šoky z vyčerpání a stresové záchvaty. Jeden z účastníků kurzu si před nedávnem dokonce usekl mačetou prst. Nejnebezpečnější jsou ale moskyti, drobné mušky a další paraziti. Přenášejí malárii, žlutou zimnici, nekrózu kožní

MOKRÉ PEKLO nebo v družstvu. Jejich překonání může trvat i pět hodin. Člověk se brodí vodou, bahnem, v dešti a neuvěřitelném dusnu,“ popisuje praporčík Matouš. „Za nejobtížnější je nejspíš považována stezka lián, mně osobně ale vyhovovala. Udělal jsem na ní velmi dobrý čas. Jednalo se o systém provazů, stromů a kladin, to vše ve vzduchu. Člověk se při jejím zdolávání vůbec nedotýká země. Tahle dráha je náročná především na ruce, vyžaduje nemalou fyzickou kondici. Důležité je ale i logické uvažování.“

Praporčíci Petr Matouš a Jiří Jun

společně s posluchači partnerské francouzské vojenské školy École Spéciale Militaire de Saint Cyr a německými a maďarskými vojáky. Čtrnáctidenní zaměstnání mělo tři etapy. První byla zaměřena na zocelování a utužování, druhá na přežití v džungli, třetí části dominovalo komplexní cvičení.

FLÓRA A FAUNA Na úvod se účastníci seznámili na základně s místní flórou a faunou.

Ve zdejší zoologické zahradě žijí nejen velcí predátoři, ale i další nebezpeční živočichové. Během praktických ukázek se učili, co se dá v této oblasti jíst, a co je naopak životu nebezpečné. Následovala orientace v džungli spojená s dlouhými pochody. Pak přišly na řadu pověstné překážkové dráhy. „Je to něco naprosto odlišného od toho, co si pod tímto názvem představujeme my. Kromě stezky sviní a stezky lián jsme zdolávali dvě týmové dráhy, které se plní v četě

Před samotným přežitím v džungli všichni odevzdali veškeré věci. Každá ze skupin dostala pouze mačetu, tablety na úpravu vody, sůl, buzolu, brokovnici a osobní zbraně na ochranu. Instruktoři je odvezli na lodích do předem vybraného prostoru, kde měli přežít čtyři dny a přitom plnit nejrůznější úkony. Museli postavit přístřešek, rozdělat oheň a připravit pasti na ryby a divokou zvěř. S jídlem byli odkázáni výhradně na to, co kdo chytil, zastřelil či sesbíral. „Podařilo se mi ulovit nějaké ryby. Udělali jsme si z nich polévku, jinak by toho pro celou četu bylo málo. Také plody jsme si rozdělili stejnoměrně. Měli jsme jen jedno jídlo denně. Vždycky večer jsme se sešli a najedli se. Zhubl jsem o tři kila, ti silnější ale měli větší váhové úbytky. Kolega z Německa shodil deset kilogramů,“ vzpomíná Petr Matouš. „Francouzi sice měli spoustu doplňků do džungle, naše výstroj se ale osvědčila. Střídal jsem dva polní stejnokroje. Ten denní byl neustále mokrý, nestačil totiž vyschnout. Musel jsem si jen trochu upravit kalhoty, aby mi z nich vytékala voda. Na noc jsem se oblékal do suchého. Boty do džungle posloužily perfektně, dokonce i Francouzi nám je záviděli.“ Třetí fáze byla zaměřena na taktiku, vyvrcholila dvoudenním komplexním

A report 7/2010

A report 7/2010

2

tkáně a jiné choroby. Hrozí uštknutí hadem, kousnutí pavoukem, štírem a jedovatou žábou či housenkou. Když si jednou v noci praporčík Matouš hledal vhodné místo, kde by vykonal potřebu, vylezl z díry dobře dvoumetrový had.

DESET KILO DOLŮ

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv prap. Petra Matouše a kpt. Radima Hlubůčka

Voják v promočeném polním stejnokroji se prodíral hustým porostem džungle a šplhal do prudkého kopce. Chvílemi musel na všechny čtyři. „Celou dobu jsem byl přesvědčen, že tropická džungle je placka, až ve Francouzské Guyaně jsem pochopil, že se jedná o velice členitý terén. Neustále jsme lezli nahoru a dolů,“ vypráví praporčík AČR Petr Matouš. „Přitom na kopcích je džungle většinou méně hustá, pokud to tedy šlo, pohybovali jsme se právě tudy. I tak jsme ale na zdolání kilometrového úseku potřebovali někdy i dvě hodiny.“ Také v letošním roce se příslušníci Armády České republiky účastnili výcviku zaměřeného na přežití v džungli, který ve Francouzské Guyaně organizovali instruktoři cizinecké legie. Tentokrát nás zastupovali studenti Univerzity obrany, příslušníci skupiny Commandos praporčíci Petr Matouš a Jiří Jun. Cvičili

O obtížnosti těchto výcvikových zařízení svědčí i to, že zde poměrně často dochází k úrazům. Většinou se jedná o nejrůznější odřeniny, tržné rány a v některých případech i zlomeniny. Výjimkou nejsou ani svalové

3

VÝCVIK

PRVNÍ VOJÁK V RODINĚ

A rreport epo ep e po p ort rt 7/ 7/2 7 7/2010 //2 20 010 01 10 1 0

Každá etapa, každá překážková dráha byla hodnocena zvlášť. Praporčík Matouš věděl tedy průběžně, že na tom není špatně. Dosáhl nejrychlejšího času při zdolávání stezky lián, ani v ostatních disciplínách si nevedl špatně. Přesto ho překvapilo, když byl na závěr ze sto deseti účastníků kurzu vyhlášen jako nejnej lepší. Praporčík Jiří Jun skončil dvacátý.

4

Střeží kus nebe Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: autoři a Jan KOUBA

„Ze všeho nejvíce mi pomohlo, že jsem měl sílu v rukách. Byl jsem připraven lépe než ostatní. Posluchači z partnerské francouzské vojenské školy na mne působili jako dost zhýčkaní civilizací. Na škole mají mnohem méně vysloveně vojenských předmětů než my. O to více hodin věnují právu, matematice a podobným disciplínám. Výcvik brali ale hodně prestižně, potrpí si totiž na tradice. Po vyhodnocení mi uznale poklepávali po zádech. Některým ale hodně vadilo, že to nevyhrál někdo z nich. Bylo jich totiž podstatně více. Instruktoři posuzovali ale všechno spravedlivě, vůbec jim nevadilo, sprave že zvítězil někdo z bývalého z východního bloku. Spíše vý naopak,“ dodává ne právě n robustní voják. Cesta Petra Matouše do pralesů Francouzské Guyany začala již na střední škole. Bez ohledu na to, že v jeho rodině nebyl nikdo nikdy vojákem, začal před maturitou uvažovat právě o tomto povolání. Přemýšlel nad tím, že by ho to asi bavilo, a tak se rozhodl to zkusit. K těm vojenským disciplínám, které měli později na Univerzitě obrany, si přidával ještě další v době svého volna. Aktivně se zapojil do činnosti skupiny Commandos. Postupně se stal jejím instruktorem. A právě j vedení Commandos ho vybralo a doporučilo do prestižního guyanského kurzu.

V Düsseldorfu najedete na „sedmapadesátku“ dálnici a pokračujete pořád na sever směrem na nizozemský Nijmegen. Zhruba po hodině jízdy se ocitnete v městečku Uedem. Když se kohokoliv z místních zeptáte na „military“, dostane se vám shodné odpovědi. Vlevo, nahoře na kopci. Po pár stech metrů jim dáte za pravdu. Tuctová bílá cedule „Luftwafe-NATO“ vás přivádí k důležitému aliančnímu

Praporčík Matouš pravidelně běhá půlmaratony. Před nedávnem se ve Vyškově zapojil do vojenského pětiboje. Trénuje dvakrát denně. Především běh a pak cviky zaměřené na výbušnost a vytrvalost. Jeho velkou disciplínou je taktika. I střelba ale patří k jeho koníčkům. Koncem května se účastnil soutěže průzkumných hlídek v italských Alpách. Zkušenosti z Francouzské Guyany jsou prý ale nenahraditelné. „Takovým výcvikem by měl projít každý posluchač Univerzity obrany předtím, než nastoupí k útvaru. Naučíte se nejen fungovat pod psychickým a fyzickým tlakem, ale především zjistíte, kde jsou vaše limity,“ říká na závěr praporčík Petr Matouš. „

taktickému velitelství – Spojenému středisku řízení vzdušných operací neboli CAOCu (Combined Air Operations Centre). Slouží zde také šest českých vojáků. Do začátku devadesátých let minulého století bylo řízení obranných a útočných vzdušných operací na taktické úrovni

prováděno odděleně. Organizační změny v NATO však měly dopad i na působnost tehdejších Center pro plánování a provádění útočných vzdušných operací ATOC (Allied Tactical Operations Centre) a sektorů plnících úkoly pouze protivzdušné obrany SOC (Sector Operations Centre). Začátkem devadesátých let došlo k jejich sloučení a vytvoření Spojených středisek řízení vzdušných operací CAOC.

V posledních dvou letech dochází k další integraci ve vzdušných silách NATO, což má za následek výrazné snížení počtu „caoců“, konkrétně z deseti na čtyři. Po optimalizaci vojenských struktur v NATO tak zůstávají zachována v severním prostoru odpovědnosti integrovaného systému protivzdušné obrany NATO (NATINADS) dvě taktická velitelství, a to CAOC v Uedemu a ve Finderupu.

A rreport epo ep e po p ort rt 7/ 7/2 7 7/2010 //2 20 010 01 10 1 0

cvičením. Účastníky kurzu instruktoři vysadili z vrtulníků do vody. Pak je odvezli na lodích k mostu, odkud pokračovali na náklaďácích do džungle. „Téměř dva dny jsme se prodírali neprostupným terénem jen proto, abychom na konec zaútočili na strategické postavení na kopci. Francouzi mají podobnou taktiku jako my, jen jsme byli s ohledem na malou viditelnost v pralese více zhuštěni. V naší armádě se udržují větší rozestupy mezi vojáky, abychom snížili ohrožení kulometnou palbou,“ říká praporčík Matouš. „Používali jsme francouzské automatické pušky Famas. Moc jsme s nimi ale nebyli spokojeni. Famas je starší zbraň, která má hodně součástek z plastů. Je možná o něco lehčí, zato nepříliš spolehlivá. Přestože jsem se ji snažil neustále čistit, pořád se mi zasekávala. Náš samopal by se do těchto náročných podmínek hodil mnohem víc. Jsem přesvědčen, že s ním by se mi něco takového nestalo.“

NATO

5

NATO hovořit o „vyvážení“ know-how. Tento úkol je operačně a logisticky zabezpečován americkými jednotkami, konkrétně 603rd Air and Space Operations Centre a 435th Air Ground Operations Wing, které jsou dislokovány v Ramsteinu. ACCS nahradí v poměrně blízké budoucnosti stávající systémy protivzdušné obrany NATO v Evropě, jako například NADGE, GEADGE a STRIDA. Jeho implementací se na taktické úrovni dosáhne skutečné integrace jednotlivých prvků celého systému velení a řízení.

A report 7/2010

6

Obecně řečeno, hlavním úkolem každého takového střediska je příprava, plánování a koordinace vzdušných operací v určeném prostoru odpovědnosti jak v době míru, tak i v krizových situacích. V každodenní činnosti CAOC Uedem jde především o ostrahu svěřeného vzdušného prostoru nad deseti evropskými státy od Beneluxu až po Pobaltí. Ukončením činnosti CAOC 4 se uedemskému velitelství rozšířil jeho „prostor“ o jižní polovinu Německa, Českou republiku a Slovensko. CAOC v Uedemu prochází v současnosti zásadními technickými a organizačními změnami, přičemž hlavním faktorem v tomto procesu je zavádění nového systému velení a řízení, tzv. ACCS – Air Command and Control System a dosažení schopnosti být nasaditelný kdekoliv na světě. S nadsázkou tak můžeme

PERSONÁLNÍ PARADOX

Při vší úctě k ostatním profesionálům v Uedemu, klíčovou roli zde plní pětičlenná hotovostní směna. Pod jejím

Jakékoliv podobné zařízení, „prošpikované“ těmi nejmodernějšími elektronickými systémy, by však bylo k ničemu, nebýt v nich vysoce vzdělaných a zkušených lidí. Uedem je mezinárodním pracovištěm, kde slouží vojáci a vojákyně sedmnácti různých národů. Nejsilnější zastoupení tady mají Němci, Američané, Belgičané a Nizozemci. Od počtu profesionálů se odvíjí i výše finanční spoluúčasti neboli příspěvků jednotlivých zemí, z nichž je činnost CAOCu zabezpečována. Na rozdíl od většiny aliančních jednotek, které v rámci optimalizace

přímým řízením se nacházejí vyčleněné defenzivní prostředky letectva a protivzdušné obrany. Na začátku „profesního“ řetězce lze spatřit střediska radiolokačního průzkumu, jež provádějí nepřetržitý průzkum vzdušného prostoru a následně předávají informaci o vzdušné situaci na střediska řízení a uvědomování. O startu hotovostních stíhačů rozhoduje hotovostní směna CAOCu, respektive její vedoucí. V případě nestandardní situace ve vzdušném prostoru vydává povel dvojici hotovostních strojů k okamžitému vzletu (Alfa Scramble) s prvotním úkolem provést vizuální identifikaci sporného cíle. Z dostupných statistik vyplývá, že „alfa“ zde bývá v průměru vyhlašována třikrát čtyřikrát do měsíce. Nejčastějším důvodem zásahu českých JAS-39 Gripen, slovenských MiG-29, německých eurofighterů a phantomů nebo polských, belgických či nizozemských F-16 bývá ztráta

organizačních struktur výrazně snižují stavy svých vojáků, v Uedemu se počet zaměstnanců naopak zvyšuje. Rozhodujícím důvodem navyšování personálu je rostoucí územní bezpečnost Aliance zmenšující potřeby statické obrany a upřednostňující efektivní přístup k řešení krizových situací, jež vyžadují vyšší míru nasaditelnosti a akceschopnosti. Příslušníků Armády ČR sloužících na zahraničním pracovišti v Uedemu je zatím šest. Češi mají zastoupení, s výjimkou analytického úseku, ve všech rozhodujících částech velitelství. Nejvýše postaveným je plukovník gšt. Milan Marek vykonávající funkci zástupce ředitele vzdušných operací, což jej řadí mezi hlavní funkcionáře. Tímto postem je AČR odpovídajícím způsobem reprezentována ve skupině velení. Dále máme dva profesionály, v hodnostech majorů, v plánovacím oddělení a tři

POVEL K OSTRÉMU VZLETU

SOUČASNOST A BUDOUCNOST

komunikace osádky letounů s civilními orgány řízení letového provozu.

specialisty sloužící ve stálých hotovostních směnách – vedoucího směny, důstojníka pro přehled vzdušné situace a asistenta vedoucího. Výše uvedený zámysl ke zvýšení počtu osob na uedemském Spojeném středisku řízení vzdušných operací se bude samozřejmě týkat i České republiky. Po kladném stanovisku Vojenského výboru NATO, jenž dal souhlas k nové alianční organizační struktuře, dojde v následujících dvou letech k postupnému navýšení na devět příslušníků vzdušných sil AČR.

DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY Pro plukovníka Milana Marka je Uedem výjimečný jeho profesní premiérou i derniérou v této „branži“. Hektický

začátek před jedenácti roky, při němž na „caocu“ nejprve absolvoval vstupní odborný kurz a nedlouho poté tříletou misi na pozici vedoucího hotovostní směny. V únoru 2008 se na CAOC v Uedemu vrátil, tentokrát na post zástupce ředitele vzdušných operací. Jeho dvaapůlleté působení na zahraničním pracovišti ve Spolkové republice Německo poslední červencový den, kdy zároveň oslaví i abrahámoviny, končí. Pomyslné dva štafetové kolíky (první má souvislost s odbornou funkcí, druhý s postavením staršího národního představitele České republiky neboli Senior National Representative of the Czech Republic) předá plukovníkovi gšt. Petru Mikulenkovi, bývalému veliteli 21. základny taktického letectva v Čáslavi a pilotovi víceúčelového nadzvukového letounu JAS-39 Gripen. „Věřte, že to bude příjemné a zároveň poučné ohlédnutí,“ říká plk. Marek, jenž mimo

jiné v tuzemsku tři roky velel staroboleslavskému „céercéčku“ a ve Spojených státech vystudoval vysokou válečnou školu. „Po odborné i lidské stránce mě pobyt na tomto zahraničním pracovišti určitě posunul veliký kus kupředu. Skoro každodenně jsme tady konfrontováni s celou řadou skutečností, které jsem jako velitel Střediska řízení a uvědomování ve Staré Boleslavi nebo obyvatel České republiky doposud nevnímal,“ konstatuje a dodává, že dalším pozitivem je práce v mezinárodním prostředí. „Je to také o ‚mezinárodním‘ způsobu řízení podřízených. Permanentně se setkáváte s různými národními zvyklostmi, které mají vliv na vaše jednání s podřízenými. Aniž si to sám uvědomíte, špatně formulovaným rozkazem nebo nesprávným zohledněním národních specifik může dojít i k vzájemnému nepochopení a následně k ohrožení splnění daného úkolu. To je samozřejmě nepřípustné. A proto je třeba umět číst také profily lidí. Na druhé straně to vede k široké vzájemné diskusi, ve které si tříbíte svoje znalosti. Důležité je, aby se obě strany absolutně pochopily a rozkazu porozuměly naprosto stejně. Pokud podřízený příjme úkol za svůj, tak si můžete být jisti, že jej splní daleko efektivněji a v nejednom případě k tomu přidá i něco navíc, protože jeho kvalitní splnění je také otázkou jeho profesionality,“ vysvětluje plk. Marek a zdůrazňuje, že v přípravě českých profesionálů na zahraniční pracoviště by se nemělo zapomínat ani na tento „diplomatický“ aspekt, který je v Alianci již dlouhé roky naprostou samozřejmostí. Jedním z profesních benefitů pro šestici našich profesionálů v Uedemu je pozitivní vnímání Armády České republiky. „Velký ohlas mělo zejména nasazení českého kontingentu při střežení vzdušného prostoru nad Estonskem, Lotyšskem a Litvou a osm ostrých startů hotovostních gripenů během této mise. Ukázali jsme aliančním partnerům naši kompatibilitu a požadovanou kvalitu výcviku. Každý takovýto úspěch nepochybně zvedá sebedůvěru,“ říká plk. Marek a přidává ještě jeden osobní poznatek. „Jako reprezentantovi České republiky v zahraničí vám musí velice záležet i na korektních vztazích se sousedy v místě bydliště. Okolí vás pečlivě sleduje a hodnotí, jak se třeba staráte o dům i pozemek, které máte pronajaté. Stále jsme pro ně takzvaný Východ, a tudíž něco zajímavého. S přátelskými vztahy se i českému důstojníkovi žije stovky kilometrů od domova lépe.“ „

A report 7/2010

NATO

7

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Text a foto: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ

V druhé polovině května uskutečnil náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek třídenní oficiální návštěvu Švédska. Ve Stockholmu se setkal s vrchním velitelem Ozbrojených sil Švédska generálem Sverkerem Göransonem a státním tajemníkem Ministerstva obrany Hakanem Jevrellem.

A report 7/2010

Švédi míří k profesionalizaci

8

Švédská armáda prochází reformou od roku 2000. Její současná – poslední – fáze by měla skončit v roce 2014. Se změnou bezpečnostní politiky zahájila země cestu od izolace k aktivní účasti a mezinárodní spolupráci. Cílem reformy je přechod od velké národní armády, založené na teritoriálních silách a principu povinné vojenské služby, k malé, moderní, plně profesionální a interoperabilní armádě s expedičními schopnostmi, působící na základě mezinárodní spolupráce. Švédské ozbrojené síly, stejně jako i jiné v Evropě, se potýkají s limitovanými finančními prostředky. Z tohoto důvodu úzce spolupracují v rámci tzv. „Nordick Defence Co-operation“ se sousedními státy Norskem, Finskem a Dánskem např. při výcviku, logistickém zabezpečení jednotek či pořizování nové výzbroje, což přináší nemalé finanční úspory. Od letošního června upustila tato severská země od povinné vojenské služby a zahájila profesionalizaci armády. Proto se během jednání švédská delegace

zajímala o naše zkušenosti z profesionalizace ozbrojených sil, o způsob doplňování jednotek a nábor nových vojáků, o struktury hodnostních sborů, o systém přípravy, vzdělávání a výcviku vojáků atd. Švédští vojáci pak seznámili českou stranu s připravovanými kroky. „Každý rok bychom rádi zrekrutovali na 4 000 nových profesionálů,“ uvedl generál Göranson. Společná diskuse se rovněž dotkla poznatků z působení v zahraničních operacích. V Afghánistánu je v současnosti na 500 švédských vojáků, a to jak na velitelstvích ISAF, tak v PRT v Mazar-e-Sharifu či výcvikovém a poradním týmu (OMLT) při kandaku (praporu) Afghánské národní armády. „Česká armáda připravuje v druhé polovině roku nasazení svého OMLT, který bude působit s kandakem Afghánské národní armády v provincii Vardak,“ řekl generál Picek a zajímal se o podrobnosti přípravy švédského týmu. Jednání pokračovalo výměnou zkušeností z procesu plánování

a pořizování nové výzbroje, techniky a vybavení pro jednotky či jejich modernizace. „Naše zkušenosti jsou takové, že každá nová operace si žádá nové vybavení a s každou takovou operací se objevuje řada nových požadavků,“ prohlásil admirál Lei Nylander zodpovědný ve švédské armádě za tuto oblast. Diskuse odborníků z obou armád se věnovala též zhodnocení spolupráce při projektu víceúčelového nadzvukového letounu JAS-39 Gripen. „Jako uživatelé jsme s tímto letounem absolutně spokojeni,“ potvrdil brigádní generál Bohuslav Dvořák, ředitel sekce druhů sil-operační sekce. „Gripen byl pro nás dobrou volbou,“ podpořil jeho slova i bývalý velitel 21. základny taktického letectva a pilot gripenu plukovník Petr Mikulenka, který navíc ocenil perfektní logistickou podporu ze strany Švédska v průběhu ostrahy vzdušného prostoru pobaltských zemí českými supersoniky. „To, jaké letouny bude mít AČR ve výzbroji po vypršení smlouvy o pronájmu, je otázkou politického rozhodnutí

a široké diskuse odborníků,“ reagoval na dotaz švédských kolegů generál Picek. Generál Göranson v závěru sdělil, že švédská armáda plánuje používat tyto letouny nejméně do roku 2040. Druhý den návštěva pokračovala cestou na jih země do oblasti

Ystadu na cvičení švédských vojáků Joint Challenge 2010. Účastnilo se ho na 4 350 příslušníků jednotek pozemních i vzdušných sil s více než 1 000 kusů techniky včetně tanků Leopard 2, bojových vozidel CV 90, Bv 309, Bv 206 a dalších.

„ Švédská armáda je rozdělena na tři složky: pozemní síly, námořnictvo a letectvo. „ Branná povinnost platí ve věku od 18 do 47 let. „ Od letošního června země zrušila povinnou vojenskou službu a zahájila plnou profesionalizaci ozbrojených sil. „ Švédsko není členem žádné vojenské aliance, od roku 1994 je zapojeno v iniciativě NATO Partnerství pro mír. „ Švédští vojáci se běžně účastní mírových misí pod hlavičkou NATO, EU i OSN. „ Země má své jednotky např. v Afghánistánu, Kosovu, Bosně a Hercegovině a v silách NAVFOR v operaci EU ATALANTA. Její vojáci rovněž působí jako pozorovatelé OSN. „ V roce 1995 země vstoupila do Evropské unie.

Dělostřelecký systém ARCHER v plné kráse

„Cílem cvičení je připravit jednotky pro ,Nordic Battle Group‘, které budou v pohotovosti od ledna příštího roku, a jednotlivce pro nasazení v zahraničních operacích,“ vysvětlil hostům velitel jednotky. Příprava je zaměřená nejen na standardní postupy k eliminaci „klasického“ nepřítele, ale rozehrávají se zde i další situace, jako např. reakce na použití nástražných výbušných systémů (IED), zdravotnická pomoc při vedení bojové činnosti anebo komunikace s místním obyvatelstvem. Právě poslední zmiňovaná oblast byla zcela reálná, protože cvičení probíhalo v obydleném prostoru. Takže bojová vozidla CV 90 projížděla okolo školky, ve které si na zahradě hrály děti. O kus dál v továrně, kde zaměstnanci právě drtili suť, zaujaly bojové postavení dva tanky Leopard a několik bojových vozidel. Následně četa vojáků „čistila“ jednu z budov areálu od IED. Další dvě vozidla s vojáky obsadila nákladové nádraží a skupina zdravotníků zde ošetřila první „raněné“. „Naším cílem je být vidět, ale také se naučit naslouchat obyvatelstvu a být připraveni vysvětlovat jak svou činnost, tak případná vzniklá nedorozumění,“ objasnil specifikum výcviku generál Göranson. „Také je to poslední cvičení, kterého se účastní vojáci v povinné službě,“ dodal velitel cvičící jednotky. „Polovina mého štábu je z této vesnice. Proto je i spolupráce s místním obyvatelstvem dobrá.“ Program pokračoval ve vzdáleném Karlskogu ukázkou dělostřeleckého systému ARCHER, kterým bude v následujících letech vyzbrojena švédská a norská armáda. První dodávka čtyř kusů se uskuteční koncem roku 2011. Vozidlo se před přihlížející skupinou náhle objevilo a postavilo do palebného postavení. Za několik desítek sekund byl systém připraven k palbě. Naši dělostřelci s obdivem sledovali rychlý manévr. Velitel 13. dělostřelecké brigády plukovník Ján Kožiak pak měl možnost si společně s generálem Pickem systém podrobně prohlédnout a projet se v něm. V tovární hale, kde se ARCHER vyrábí, každého okamžitě do očí uhodil nápis „ARCHER is more than gun“. Major Björn Isaksson z dělostřeleckého pluku švédské armády z Bodenu pak dokazoval pravdivost tohoto tvrzení. ARCHER má dostřel až 50 kilometrů. Do zásobníku se vejde 21 nábojů. Systém je schopen vystřelit až devět střel za minutu. Jeho osádku tvoří tři lidé. Vysoce mobilní prostředek se umí pohybovat až 70km rychlostí a má dojezd až 400 km. „

A report 7/2010

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

9

MISE

VÝHODA černých nocí Text a foto: Vladimír MAREK

A report 7/2010

Vrtulník si spokojeně předl, kolem se tyčily ostře řezané štíty hor, jako kdyby je někdo vystřihl podle šablony. Střelec ve dveřích si opřel pažbu kulometu o rameno a snažil se co nejvíce soustředit. Najednou z ničeho nic prudce otočil hlaveň, zahlédl totiž dole v údolí pohyb. Možná to byla jen karavana nomádů, mohl to ale být i protivník, který se právě chystal k útoku...

10

První kontingent české vrtulníkové jednotky Task Force Hippo dislokované ve východoafghánské Šaraně byl po tři měsíce součástí amerického

vrtulníkového uskupení Task Force Falcon pod velením plukovníka Donalda N. Baliho. Stodesetičlenná jednotka měla dvacet příslušníků létajícího personálu. Ostatní vojáci se podíleli na operačním plánování, přípravě vrtulníků k letu, zajištění jejich oprav a logistickém zázemí. S ohledem na horské prostředí a zvýšenou bezpečnostní ochranu byla nosnost strojů snížena jen na tunu materiálu, případně deset osob. „Působili jsme ve prospěch regionálních velitelství Východ. Měli jsme na starost přepravu osob a materiálu, a to jak v nákladové kabině, tak i v podvěsu,“ vysvětlil nám velitel 1. kontingentu plukovník Petr Schwarz. „Nedá se říci, že bychom přednostně přepravovali příslušníky českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). Úkolů, které jsme plnili, bylo poměrně hodně, musely být koordinované.

Nemohli jsme tedy nějak preferovat naše vojáky. Měli jsme však s velitelstvím dohodu, že pokud přijde požadavek od PRT z Lógaru a budeme schopni ho splnit, tak nám ho svěří.“ V Afghánistánu jsou nasazeny tři z pěti modernizovaných vrtulníků Mi-171Š. Mají zcela novou avioniku, spojovací prostředky, pasivní ochranu proti řízeným a neřízeným střelám, balistickou ochranu včetně kevralového koberce a zařízení pro použití lana na rychlé slaňování. Součástí kontingentu je i osm palubních střelců vyzbrojených kulomety PKM.

„S vrtulníky jsme byli spokojeni. Modernizační prvky jsme využili v plném rozsahu. Museli jsme mít kompatibilní spojení nejen s nadřízeným americkým velitelstvím, ale i s pozemními jednotkami. A to v utajeném režimu. Také navigační systém se nám osvědčil, bez něho bychom jen těžko mohli v Afghánistánu létat. Srovnávací orientace podle map byla téměř vyloučena. Jsou totiž staré, pocházejí z období, kdy v této zemi působila sovětská vojska,“ upozorňuje velitel kontingentu. Jako příklad úkolů, které plnila vrtulníková jednotka, je možné uvést přepravu českého týmu ze základny Shank v Lógaru do těžko dostupného horského distriktu Azra. Kromě dvou našich vrtulníků se této akce účastnily dva americké stroje Black Hawk a bitevníky Apach. Ty měly celou akci jistit především v nejcitlivějších okamžicích startu a přistání. Jeden z black hawků měl speciálně krýt vysazení pozemního palebného zajištění, zbývající pak vyložení a zpětné

vyzvednutí patroly. Přistávalo se ve vyschlém korytu řeky plném obrovských balvanů. Přesto se podařilo zadání splnit. „Vysazovali jsme zde nejen rekognoskační tým a patrolu, akce se účastnili i letečtí návodčí. Zajímavé pro nás bylo také společné plánování s americkou stranou,“ připomíná plukovník Petr Schwarz. „Tento distrikt leží ve velké nadmořské výšce, člověk musel mít neustále na zřeteli odhad směru větru a jeho sílu a přistávat zásadně proti němu. Jinak jsme ale měli standardní taktiku létání, která se osvědčila nejen nám, ale především koaličním partnerům. Rozsah letových výšek byl od patnácti do šesti set metrů. Záleželo na taktické situaci a na rozhodnutí kapitána vrtulníku.“ Zpětné vyzvednutí týmu proběhlo na malém políčku nedaleko vesnice.

Mokří, unavení, ale přesto spokojení vojáci se po několika desítkách minut letu dostali zpátky na základnu Shank. Pro piloty vrtulníků ale ani v tomto okamžiku ještě úkol neskončil. Přestože už byl večer, museli se vrátit na základnu Šarana. Část letu a přistání přitom probíhala za tmy. V případě afghánské mise nic neobvyklého. Osádka byla totiž vybavena brýlemi nočního vidění NVG (Night Vision Goggles). Pro jejich použití byly nezbytné údaje od synoptika o míře nočního světla a postavení měsíce nad horizontem. Právě na základě toho si pilot mohl udělat představu o tom, nakolik budou rozeznatelné detaily v terénu. Důležitá byla také kontrola filtrů na světlometech. Specifika létání s NVG spočívala mimo jiné v tom, že pilot při sledování terénu ztrácel schopnost hloubkového vidění. Brýle totiž zkreslovaly vzdálenosti a zužovaly pozorovací úhel na maximálně třicet stupňů. Zároveň znemožňovaly správně přečíst údaje na přístrojích. Bylo tedy potřeba

kontrolovat je takříkajíc pod brýlemi. Druhý z pilotů musel sledovat okolní prostor a především překážky v blízkosti místa přistání. Velitel 1. kontingentu upozorňuje na to, že s nadcházejícím létem a přibývajícími teplotami se pilotáž ve velkých nadmořských výškách stane složitější. A to především při startu a přistání. Bude tedy nezbytné věnovat větší pozornost dennímu vývoji počasí. Řešením může být intenzivnější využívání nočních letů. „Letové úkoly v noci jsme začali plnit 25. února. Nad naším operačním prostorem převládal pouštní terén bez orientačních bodů. Na rozdíl od České republiky, kde téměř na každém kilometru svítí nějaká obec, tady halila všechno naprostá tma. Což samozřejmě kladlo nemalé nároky na orientaci. O to větší výhodou pro nás byly přístroje nočního vidění. Protivník samozřejmě takovéto vybavení nemá,“ dodává na závěr plukovník Schwarz. „

A report 7/2010

MISE

11

MISE

MISE operačních systémů z americké strany. „Termín předání, leden 2010, se dodržel. Na poslední chvíli se vyřešily i komplikace kolem ubytování příslušníků českého kontingentu. Ze strany jejich velitele plukovníka

Postavili

Text: Pavel LANG Foto: archiv plk. Josefa Pospíšila

A report 7/2010

Od dvou styčných důstojníků Armády ČR, kteří na základně Šarana začínali od píky, převzala koncem října 2009 pomyslný štafetový kolík „advans party“ vedená zástupcem velitele náměšťské základny letectva plukovníkem Josefem Pospíšilem. Úkolem čtyřicetičlenného přípravného týmu bylo zbudovat zázemí pro 1. kontingent vrtulníkového uskupení AČR v misi HELI UNIT ISAF v Afghánistánu.

12

Profesními středobody „advans party“ se stala dvě pracoviště, a to hangár pro údržbu, respektive opravy tří transportních vrtulníků Mi-171Š a půldruhého kilometru od něho vzdálené mobilní operační středisko letky. „Nejprve bylo třeba dostat na místo lidi a veškerý materiál z Česka. Letecky do Kábulu to nebyl problém, avšak po zemi na Šaranu už tvrdý oříšek,“ říká plk. Pospíšil a vzpomíná, jak v počáteční fázi převzali betonovou desku třicet na padesát metrů, kterou tam přichystala místní civilní firma pod dohledem Američanů, a následně nahrubo zpevněnou plochu, na níž měl fungovat český operační komplex. „Vysoce sofistikované počítačové systémy lze

instalovat jen do odpovídajícího prostředí. Naším prvotním úkolem proto byla nivelizace podlahy.“ Poté seskupení českých vojáků, rozdělené na dva odborné týmy, započalo se samotnou výstavbou. Na oba projekty byly zpracovány zevrubné harmonogramy. Záhy však vzaly za své. „Vycházelo se totiž z ideálních podmínek českého prostředí, což v Afghánistánu samozřejmě neplatilo,“ uvádí J. Pospíšil a doplňuje, že jejich „díla“ se dokončila včas a nepatrné zpoždění zapříčinilo zavádění některých speciálních

Petra Schwarze nevzešly žádné zásadní připomínky. Mysleli si, že to bude mnohem horší.“

TÝMOVÉ NASAZENÍ Tříměsíční nasazení na základně Šarana nepředstavovalo pro příslušníky přípravného týmu jenom tvrdou fyzickou práci při budování zázemí. Prubířským kamenem se stala i psychická odolnost profesionálů. „V Česku vás posadí do letadla a po pár hodinách letu se ocitnete v naprosto jiném světě. Vaši koncentraci při plnění úkolu ovlivňuje horko, prašnost, vysoká nadmořská výška

a skutečnost, že se nacházíte ve válečné zóně,“ vysvětluje plukovník Pospíšil a konstatuje, že ani tyto tvrdé klimatické podmínky nedávaly důvod k jakýmkoliv úlevám při práci. „Například když se stavěla konstrukce opravárenského hangáru, tak se vojáci pohybovali ve výškách přes deset metrů nad zemí. Samozřejmě že jsem měl obavy, aby se někomu nezamotala hlava a nezřítil se. Naštěstí k žádným komplikacím nedošlo, až na jeden incident,“ vzpomíná plukovník a popisuje situaci, kdy čeští vojáci byli při vykládce vrtulníků z přepravního letadla ostřelováni nepřátelskou palbou. „Jedna raketa dopadla zhruba sto metrů od nás. Všichni to však ustáli bez újmy na zdraví.“ Základ úspěchu spočíval v soudržnosti „advans party“. Pro jejího velitele šlo o paradoxní situaci, neboť do výběru svých podřízených de facto neměl možnost vstupovat. „Zpočátku jsem byl trochu nejistý, neboť jít společně do zahraniční operace s lidmi, které neznáte a nemáte moc času na stmelení kolektivu, je určitým krokem do neznáma. Záhy se však ukázalo, že obavy nejsou na místě. Táhlo se za jeden provaz. Velel jsem partě skvělých lidí a odborníků. Proto jsme úkol na Šaraně splnili a ve skutečnosti tomu dali i něco navíc,“ uzavírá plukovník Josef Pospíšil. „

A report 7/2010

ZÁKLAD

13

MISE

Nastavili laťku Tee Pavel LANG Text: T Foto: Fo F o archiv 1. kontingentu vrtulníkového uskupení AČR a Jan KOUBA

A report 7/2010

N dílo „advans party“ navázala skupina logistiků Na z 1. kontingentu Armády ČR ISAF – HELI UNIT. Prioritním bylo zzabezpečení letových akcí transportních vrtulníků Mi-171Š. SSouběžně s tím se budovalo zázemí včetně skladového h hospodářství. Trvalo zhruba měsíc, než se vše „usadilo“ a čeští vojáci na předsunuté operační základně Šarana měli vvytvořeny standardní podmínky pro plnění úkolu – přepravy oosob a nákladů ve prospěch koaličních jednotek v prostoru re regionálního velitelství Východ mise ISAF.

14

„S nadsázkou lze říci, že naše výchozí vrtulníkové uskupení bylo specifické také svojí budovatelskou činností. Položili jsme základy a nastavili standardy, podle nichž tady Češi mohou působit zhruba dva roky,“ říká velitel prvního kontingentu plukovník Petr Schwarz a dodává, že některé počáteční „nedodělky“ souvisely s dynamickým růstem základny. „Na navyšování počtu vojáků bylo třeba operativně reagovat. Některé věci však nejdou udělat ze dne na den. Na druhou stranu to mělo i výhodu, neboť jsme si v rámci možností mohli říct, kde a co chceme postavit. Výsledkem

je, že máme naše pracoviště i zázemí, s výjimkou hangáru pro údržbu a stojánky vrtulníků, centralizovány v dosahu několika málo metrů.“ „Zabydlení“ na Šaraně neovlivnilo plnění operačních úkolů vrtulníkové jednotky. Pravdou ale je, že ne všechno probíhalo idylicky. Například přeprava zabezpečující techniky a několika kontejnerů z kábulského letiště na základnu nabrala vzhledem k problémům s odbavením konvoje několikadenní zpoždění. „Využívali jsme každou chvíli, kdy piloti létali, abychom navezli kontejnery a vyložili materiál. S jejich

přepravou nám vypomáhali Američané se speciálními nakladači,“ konstatuje podplukovník Richard Benkovský, náčelník skupiny logistiky, a pochvaluje si vzájemnou spolupráci. „Bez problémů rovněž fungovalo doplňování našich vrtulníků palivem Jet JP-8 americkými cisternami.“ Předpoklady některých škarohlídů, že technickou způsobilost strojů zásadně ovlivní tamní prašné prostředí, respektive klimatické podmínky, se ukázaly jako liché. „Vrtulníky nejevily žádný zvýšený počet závad a nevyžadovaly specifická opatření.

Disponovali jsme dostatečným počtem náhradních dílů, a když zafungoval Murphyho zákon, že právě tato jedna součástka nám momentálně chybí, využil se letecký most mezi Prahou a Kábulem,“ vysvětluje pplk. Benkovský. Obdobně se postupovalo i v případě automobilové techniky, protože na Šaraně pro ni není opravárenské zázemí. „Operativně jsme si zřídili malou dílnu v kontejneru,“ uvádí náčelník skupiny logistiky. Nasazení každého vojáka ovlivňuje také stravování a ubytování. Čechům, v prvním i ve druhém případě, na Šaraně podává pomocnou ruku americká strana. Na rozdíl od „zkousnutelné“ stravy v tamní jídelně to zaskřípalo s noclehem. „Část kontingentu bydlela zpočátku ve stanech,“ říká R. Benkovský a pokračuje: „Američané pro nás později připravili ubytovací buňky z kontejnerů, které upravili, zateplili a postavili na sebe. Takovéto jedno patro obytného baráku představovalo necelou dvacítku pokojů. Až na dvě tři výjimky se bydlelo po dvou lidech. Vybavení tvořily postele a skříně. Sprchovací kontejnery a toalety se nacházely o pár metrů dál a jejich kapacita bez problémů postačovala. Počáteční nižší výkonnost topení na pokojích vyřešilo teplejší počasí.“ Místo k oddychu nabízel i takzvaný Český dům. K dispozici zde bylo internetové spojení s domovem, dále televize nebo různé společenské hry. Zkrátka nepřišli ani sportovní nadšenci. Jak individuálně, tak kolektivně si na základně mohli zvyšovat svoji fyzickou kondici. „Na Šaraně jsme vytvořili optimální zázemí, na které mohou navazovat další kontingenty AČR,“ říká plukovník Schwarz. „

Velitel 1. vrtulníkového kontingentu AČR plukovník Petr Schwarz (vpravo) a náčelník skupiny logistiky podplukovník Richard Benkovský

A report 7/2010

MISE

15

MISE

MISE zcela typické. Náš kontingent totiž působí na základně Šarana jako součást amerického brigádního vrtulníkového uskupení. Musel tedy být upraven na americké standardy, což rozšířilo jeho možnosti. DSQOC zajišťuje především plnění operačních úkolů, které jednotka dostává z velitelství brigádního vrtulníkového uskupení. Aby mohla operační směna spolehlivě plánovat, řídit a vyhodnocovat letové úkoly, musí být její činnost zajištěna odborníky z technické směny, kterou tvoří náčelník, operátor, technik

a pracovník krypto služby. Ti se musejí postarat o datové sítě, veškeré pozemní i letecké spojení, aplikační programové vybavení, podpůrné technologie a utajený režim provozu. To vše má jediný cíl – udržet komplex DSQOC v technickém smyslu slova použitelný čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, tedy nepřetržitě po celou dobu plnění operačního úkolu. Samotnou operační směnu tvoří velitel, letovod, operační důstojník, zpravodajský důstojník a synoptik. Ta musí od plánovačů nadřízeného

Když se řekne

A report 7/2010

Text: kpt. Zdeněk MIKULKA Foto: archiv 1. kontingentu AČR HELI UNIT a Vladimír MAREK

16

DSQOC

Plnění operačního úkolu našich vrtulníků v Afghánistánu je velmi úzce provázáno s činností komplexu s názvem DSQOC (Deployable Squadron Operation Centre). Tuto anglickou zkratku lze přeložit jako mobilní operační středisko letky. Český DSQOC v současnosti tvoří jeden z nejmodernějších komplexů tohoto typu v NATO.

CONOPS briefing

Jeho nasazení v letecké misi HELI UNIT ISAF předcházela etapa výstavby, která začala již v roce 2005. Jeden z „duchovních tvůrců“ tohoto komplexu, jehož jméno záměrně neuvádíme, byl i příslušníkem 1. kontingentu této mise.

„V roce 2005 bylo rozhodnuto, že se AČR připojí k jednotné formě informačních toků v rámci armád NATO s názvem ACCS – Air Command and Control System. Nejprve vzniklo technologické jádro celého komplexu, v další etapě

operační zázemí a systém podpůrných technologií a nakonec systém balistické ochrany. Jako celek byl DSQOC zaveden do výzbroje AČR v roce 2009.“ Podmínky, do kterých byl systém zasazen v misi HELI UNIT, nejsou

Letovod a operační důstojník při ověřování informací

Kontrola provozu podpůrných technologií

Práce technické směny

vrtulníkového uskupení nejprve přijmout letový úkol a vyhodnotit, zda jsme schopni jej plnit. Dále připraví plán provedení letové operace, na základě kterého se uskuteční příprava letových osádek a společná příprava podrobných plánů letových tras se zahrnutím všech potřebných podkladů a informací. Navazující etapou je tzv. GO – NO GO briefing, do kterého přispíváme především aktuálními meteorologickými a zpravodajskými informacemi s důrazem na případné riziko napadení našich vrtulníků na plánovaných letových trasách střelbou ze země. Aktualizací informací se podílíme také na tzv. „Mission briefing“, který provádějí osádky těsně před letem. Činnost operační směny nekončí ani okamžikem vzletu. Prostřednictvím zařízení pro identifikaci polohy vrtulníků sleduje, zda průběh letu koresponduje s připraveným letovým plánem, udržuje s jednotlivými stroji spojení a předává jim potřebné aktuální informace. Je také připravena pomoci osádkám při všech nestandardních situacích, které mohou během letu vzniknout. Po skončení letu následuje tzv. „debriefing“, na kterém získá operační směna od letových osádek souhrnné informace o jeho průběhu. Ty musí vyhodnotit, zaevidovat, případně předat nadřízenému stupni. Obsahem práce operačního střediska nejsou jen činnosti související s létáním. Slouží také jako informační a komunikační uzel kontingentu. Představuje nenápadný, ale velice důležitý prvek v sestavě vrtulníkové jednotky, bez kterého by její letová činnost nebyla možná. „

A report 7/2010

Synoptik ve svém „meteo“ království

17

MISE

MISE

Text a foto: Vladimír MAREK

Historie působení českých dopravních vrtulníků v zahraničních misích má již řadu kapitol. Poprvé byly nasazeny v misi IFOR na území Bosny a Hercegoviny. Přelet vrtulníků Mi-17 na Balkán se uskutečnil 23. srpna 1996 z brněnského letiště přes Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko.

Létající hroši nad Balkánem

Zima v Kosovu dávala pozemní údržbě pořádně zabrat.

A report 7/2010

Technici prováděli údržbu přímo na české základně Šajkovac v Kosovu.

18

První nasazení českých vrtulníkářů v Bosně a Hercegovině

pětadvacátý říjen 1998. Český vrtulník Mi-17 měl přepravit osm lidí z Divulje na britskou základnu Gornji Vakuf. V důsledku špatného počasí a změny času z letního na středoevropský se návrat posunul do nočních hodin. Let nad hornatým terénem v noci byl velice obtížný. Posádka musela snížit výšku. Když míjeli obec Stipanici, rozhodl kapitán, že vystoupají do výšky a dál budou pokračovat podle přístrojů. Hustý déšť a mlha totiž znemožňovaly let pod úrovní oblačnosti. Při stanovování dalšího kurzu zřejmě

Na základně Divulje poblíž Splitu absolvovaly české osádky školení vedené britskými piloty. Následně byly přiřazeny k britské jednotce NAVY, se kterou se účastnily nejen předletové přípravy, ale i přepravního letu na palubě vrtulníku Chinook. Později byla jednotka dislokována na kanadské základně ve Velké Kladuši. Tato zkušební mise byla ukončena v polovině listopadu 1996. V březnu 1997 se z letiště Přerov přesunulo do Bosny a Hercegoviny devět příslušníků létajícího a třináct příslušníků zabezpečovacího personálu se dvěma vrtulníky Mi-17. Po nezbytné přípravě a seznámení se s prostorem nasazení zahájili příslušníci 6. vrtulníkové jednotky 30. března 1997 plnění operačního úkolu. Zajišťovali monitorování tzv. čáry

se krátce po startu u základny praporu SFOR v Bosanské Krupě náš vrtulník Mi-17 zřítil. Naštěstí pilot Antonín Balek držel po celou dobu řízení vrtulníku pevně v rukou. Na náklon stroje reagoval posunutím pedálů nožního řízení do krajní pravé polohy. Pohyby kolektivního a cyklického řízení se snažil odstranit zatáčení. Na to ale vrtulník nereagoval. Navíc těsně před dopadem na zem narazil do sloupu veřejného osvětlení. Tím se oddělila zadní část nosníku vyrovnávajícího rotoru a dopadla za plot prostoru. Listy rotoru se nárazem o zem odlomily. Jejich zbytky zvedaly ještě nějakou chvíli do vzduchu zeminu a drobné kameny. Cestující volali, že do kabiny teče palivo. Začal se v ní vytvářet dráždivý dým. Major Antonín Balek se snažil přesunout páky uzavření přívodu paliva. Vzhledem k jejich zdeformování se mu to však nepodařilo. Motor vypnul až major Jaroslav Braun, pilot, který v té době působil ve vedení kontingentu, a k havárii přiběhl společně s lékařem. Z jednadvaceti vojáků na palubě (20 českých a jeden britský) bylo pět osob zraněno těžce, čtyři středně a ostatní lehce. Příčinou havárie se stalo oddělení spoje transmise pohánějící vyrovnávací rotor. Dalším černým dnem českého letectva v Bosně a Hercegovině se stal

navigátor přehlédl nedalekou horu, jejíž výška dosahovala 1 670 metrů nad mořem. A právě do jejího úbočí narazili. V útrobách vrtulníku zahynula tříčlenná posádka. V osmi etapách se v sestavě 6. vrtulníkové jednotky vystřídalo celkem 140 příslušníků vzdušných sil AČR. V roce 1999 došlo z důvodu spojenecké letecké kampaně nad územím Srbska na určitý čas k přerušení této mise. Od srpna 2000 byli čeští vrtulníkáři až do ukončení svého nasazení v roce 2001 dislokováni na základně v Banja Luce. V dubnu 2005 se česká vrtulníková jednotka ještě jednou vrátila do Bosny a Hercegoviny, tentokrát se zapojila

Let nad Batlavskou přehradou v Kosovu

do operace Evropské unie Althea. Celkem dvacet tři příslušníků leteckého personálu působilo se dvěma dopravními vrtulníky Mi-17 na spojenecké základně Eagle poblíž Tuzly. Přerováci zde pomáhali zajišťovat letecký průzkum, přepravu vojáků, jejich výzbroje a dalšího potřebného materiálu do prostoru nasazení. Na palubě vrtulníku přepravovali dokonce i automobilovou a jinou techniku. Mise byla ukončena po dvou čtyřměsíčních rotacích v prosinci 2005. Od dubna do prosince 2007 byla česká vrtulníková jednotka nasazena v misi KFOR v Kosovu. Dva vrtulníky Mi-17 s osádkami a dalším leteckým personálem našly své zázemí na české základně Šajkovac. Celkově se zde vystřídaly tři kontingenty. Devětadvacetičlenná jednotka zajišťovala taktické výsadky, aeromobilní operace, průzkumné lety a přepravu VIP. V omezené míře byla schopna plnit i roli MEDEVAC, tedy transportovat zraněné osoby. Mise se účastnila i pilotka, nadporučice Jitka Sehnoutková. „

A report 7/2010

separace oddělující znepřátelené strany. Kontrolovali ze vzduchu místa, kde probíhaly komunální volby, a objekty s uloženou těžkou vojenskou technikou. Počátkem května 1997 čekal naše vrtulníkáře zajímavý úkol. Měli zajistit přepravu VIP a přistát s nimi na lodi Fort Grande. Poprvé v historii tak sedali na plavidlo na moři. Osádka vrtulníku Mi-17 dostala certifikát o přistání na moři a čepici se znakem plavidla. Další lety nad mořem a přistání na lodích byly již standardní. České vzdušné síly zažily na Balkáně ale i těžké okamžiky. Osmého ledna 1998

19

IZS

IZS Do boje s ohněm zasáhl i speciální hasicí prototyp automobilu Tatra 815 profesionálních hasičů z požární stanice Polička. K dispozici má devět tisíc litrů vody a pět set čtyřicet litrů pěnidla. Je jediný v republice a slouží pro hašení velkých lesních požárů nebo větších průmyslových závodů. Bohužel, i přes nasazení všech těchto sil má ohnivý živel navrch. K jeho likvidaci je proto přes pražské operační centrum vyslán vojenský vrtulník W-3A Sokol s „bambivakem“ ze Základny dopravního letectva Praha-Kbely. Perfektní souhrou všech cvičících se nakonec podařilo oheň dostat pod kontrolu a posléze zlikvidovat.

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA

Demonstrace, požár, napadení, ale i střelba a odpálení výbušniny. To vše se odehrálo v polovině května v areálu zásobovacího střediska Květná u Poličky. Naštěstí se jednalo o taktické cvičení Základny munice (ZM) sil podpory Burning Forest 2010. Spolupráci při krizové situaci si zde společně vyzkoušeli vojáci, policisté a hasiči.

ZLODĚJI V MUNIČÁKU

Tuny munice V OHROŽENÍ Před branou vojenského areálu se srocují hloučky demonstrantů. Vzduchem létají nejen ostrá slova, ale i lahve. Několik násilníků se snaží proniknout dovnitř. Celý objekt je pod stálým komplexním systémem ochrany, včetně

kamerového. V pohotovosti už jsou příslušníci Vojenské policie, kteří střeží prostor uvnitř, ale proti narušitelům mimo objekt nemají pravomoc zasáhnout. Okamžitě kontaktují Policii České republiky, jejíž jednotky neprodleně

přijíždějí. Po chvíli vyjednávání dochází ke střetu, na jehož konci policisté útočníky zneškodňují a zajišťují. Práci pořádkové a zásahové skupiny Policie ČR, antikonfliktního týmu i psovodů pozorně sledují kromě zástupců Armády ČR, Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje, Policie ČR i představitelé Pardubického kraje a starostové okolních obcí.

Narušitelé vnikají do skladu a chtějí odcizit munici. Bezpečnostní systémy zaznamenaly narušení objektu a na místo je okamžitě vyslána Vojenská policie. Pachatelé však vzali jako rukojmí skladníka a při následném vyjednávání požadují pro svůj únik přistavení automobilu. Ten přijíždí před vchod skladiště, posádka ho opouští a nechává jej připravený s otevřenými dveřmi. To je okamžik, na který už za rohem budovy čeká zásahové komando a psovod se psem. Jistí je i dva ostřelovači maskovaní v lesním porostu. Ve chvíli, kdy se otevírají vrata a dva ozbrojení zločinci, skryti za rukojmím, se chystají uprchnout připraveným vozidlem, akce vrcholí. Rozpoutá se přestřelka. Jeden z pachatelů padá bezvládně k zemi. Druhého paralyzuje pes. Policisté narušitele okamžitě zajišťují. Stejně nakládají i se skladníkem, protože i on by mohl být jedním z kompliců. Tím ale akce nekončí. Uvnitř skladu jsou nastražené výbušniny, které by detonací zlikvidovaly všechny

stopy. To už je práce pro dálkově řízeného speciálního robota VP, jediného v republice, který nalezenou nálož odváží do bezpečné vzdálenosti a tzv. vodním paprskem likviduje. Při ostré akci by ihned následovala mravenčí práce armádních vyšetřovatelů, kteří by vše dokumentovali a zajišťovali stopy, včetně výslechu zadržených.

ÚZKÁ SPOLUPRÁCE NUTNOSTÍ „Výbušniny jsou vždy velice žádaným artiklem, zejména pro nelegální činnost,“ říká plukovník gšt. Jaroslav Jírů, náčelník ZM s velitelstvím v Týništi nad Orlicí. „Tady v Květné je velké množství munice. Proto klademe důraz nejen na zabezpečení těchto důležitých objektů, ale i na dokonalou souhru s ostatními bezpečnostními složkami státu při řešení nenadálých krizových situací.“ „

20

Souhru komunikace mezi vojáky a ostatními bezpečnostními složkami státu sledoval kromě plk. Jaroslava Jírů, náčelníka ZM (na snímku uprostřed), i velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián (vpravo).

Nepokoje demonstrantů však sloužily jen k prvnímu odlákání pozornosti. Narušitelé vyhrocují situaci úmyslným založením požáru lesa v bezprostřední blízkosti skladiště munice. Na místě proto ihned zasahují dvě družstva vojenských hasičů. Oheň ale vlastními silami nezvládají, proto velitel zásahu žádá o pomoc Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje ze Svitav a Poličky, který následně doplňují i dobrovolní hasiči z okolních obcí.

A report 7/2010

A report 7/2010

PŘI POŽÁRU HROZIL VÝBUCH

21

VOJENSKÁ POLICIE Text a foto: Vladimír MAREK

Jeden z útvarů nahlásil krádež vozidla. Vojenská policie zahajuje pátrání. Získává informaci, že hledaný automobil se objevil v jedné z městských čtvrtí. Okamžitě tam vyráží zásahová skupina.

HROZBA žlutých slonů Nastává honička provázená skřípěním gum, za kterou by se nemusel stydět g žádný akční film. Pachatel využívá ž náskok a přesedá do dalšího kradeného n vozidla. V tomto případě civilního. v Zatímco část vojenských policistů Z prohledává zadržený ladnrover, ostatní p pokračují v pronásledování pachatele, p dokud ho nedostihnou. d

NEBEZPEČNÍ PACHATELÉ „V tomto okamžiku nejde pouze o to, vytáhnout člověka z auta. Ze všeho nejdříve si policisté musejí prohlédnout, zda uvnitř není výbušnina či jiná nástraha. Zločinci jsou čím dál zákeřnější. Podepisuje se na tom především

používání návykových látek,“ vysvětluje vedoucí skupiny základní policejní přípravy Odborné školy Vojenské policie (OŠVP) Vyškov nadporučík Václav Fikar. „Policista v těchto případech dokáže jen těžko odhadnout reakci. Když na normálního člověka namíříte pistoli, tak vás s největší pravděpodobností poslechne. Pokud míříte na ,feťáka‘, nemáte tušení, jak zareaguje. Může vás vnímat třeba jako žlutého slona, který má v ruce obruč.“ Tentokrát se ale nejednalo o reálnou situaci, šlo o detailně propracované instrukčně-metodické zaměstnání. Odborná škola Vojenské policie ve Vyškově pořádala jeden ze svých pravidelných zdokonalovacích kurzů policejních činností. Podobná zaměstnání organizuje již druhým rokem. Důvodem k jejich zavedení byla nejednotnost výcviku. Ještě vloni bylo zajištění tohoto kurzu spojeno s jistými problémy. Mezitím se ale podařilo sjednotit názor na otázky výcviku, ve kterých se vojenští policisté rozcházeli. Mimo jiné organizuje škola celou řadu dalších zaměstnání. Vedle základního čtyřměsíčního kurzu jsou to specializační a již zmíněné zdokonalovací kurzy. Instruktoři navíc připravují lidi do zahraničních misí – například instruktory pro výcvik Afghánské národní policie.

UČÍME UČIT

A report 7/2010

„Do zdokonalovacího kurzu se snažíme zařazovat lidi, kteří to, co se zde naučí, budou dále šířit u svých útvarů. Rádi bychom dosáhli toho, aby byl výcvik v rámci Vojenské policie jednotný. Právě tuto myšlenku se před časem podařilo realizovat u Policie

22

České republiky, kde jsem dříve sloužil,“ říká vedoucí skupiny základní policejní přípravy. „Těmto zaměstnáním se snažíme věnovat první týden ve výcvikovém období. Na začátku vždy stanovím úkoly, které musíme řešit. Pak řeknu, co budeme cvičit, a začneme pracovat na metodice. S instruktory se již konkrétně domlouváme, jak budeme dělat to či ono. Po skončení zaměstnání mají již přesnou představu. Jejich dalším úkolem je ve svém útvaru si vytypovat vhodné lidi, kteří budou touto výcvikovou metodikou šířit získané poznatky dál. Vzniká tak vlastně jakási geometrická řada.“

Zdokonalovací kurzy jsou pojaty tak, aby se jejich absolventi naučili učit. Základem je posoudit, co všechno jsou dotyční schopni zvládnout, neklást na ně přehnaně velké nároky. Po zadání úkolu se vše nahrává na kameru. Když se po skončení výcviku přehraje tento záznam, může se každý na vlastní oči přesvědčit, jak komunikuje, jak pracuje s lidmi, kde dělá chyby. Právě díky záznamu si vedoucí zaměstnání nejlépe osvojí metodickou činnost. Zdokonalovací kurzy jsou zaměřeny na základy služebního zákroku, na spolupráci při něm a na taktiku zasahující dvojice, případně týmu. Patří sem kontroly osob, zastavení pachatele, práce se služebním vozidlem a prohlídky budov. „Základem je práce ve dvojici, na tom je postaveno všechno. Dvojice by měla spolupracovat jak při pěší, tak i při motorizované hlídce, během pátracích akcí, při zajišťování perimetru,“ upozorňuje nadporučík Fikar. „Policisté musejí umět jednat v přesile. Pokud jde jeden na jednoho, je to sebeobrana, nikoliv policejní zákrok.“

TAKTIKY SE PODOBAJÍ Výcvikové standardy u Policie České republiky a Vojenské policie jsou prý hodně podobné. Vojenská policie má

A report 7/2010

VOJENSKÁ POLICIE

23

VOJENSKÁ POLICIE

VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ

24

V armádě je ale zatím tato disciplína pořád ještě v plenkách. Nadporučík Fikar usiluje o to, aby Vojenská policie byla vybavena teleskopickými obušky a dalšími druhy nesmrtících zbraní, jako jsou slzotvorné prostředky či elektrické paralyzéry. Pokud se totiž rozšíří jejich využívání, je mnohem větší pravděpodobnost, že se podaří vyřešit zásah bez použití střelné zbraně. Policista musí neustále reagovat na vývoj trestné činnosti. Nemůže ustrnout, technické prostředky

Text a foto: npor. Miroslav OVESNÝ

Maskování, vyprošťování, taktický přesun na vozidlech, ukázka využití bezpilotních letounů pro průzkum. To jsou jen některé prvky čtrnáctidenního mezinárodního logistického cvičení studentů tří vojenských vysokých škol Fourlog 2010, jehož poslední část vyvrcholila 13. května ve vojenském výcvikovém prostoru Březina.

Tři armády – JEDEN TÝM

se neustále vyvíjejí. „Pachatel bude vždy o krok vepředu, my na to musíme okamžitě reagovat. Proto je pro nás velmi důležitý ten vyhodnocující prvek. Něco uděláme, pak si ale musíme sednout a rozebrat chyby,“ upozorňuje nadporučík. V případě základních kurzů je tak trochu problém s personálním výběrem jeho adeptů. Každý uchazeč musí zvládnout fyzické a psychické testy a mít požadovaný zdravotní stav. Háček prý je ale v tom, že člověk

se většinou projeví až po podstatně delší době, než je k dispozici při výběru. Psychologové u zásahových a speciálních jednotek provádějí selekci až během dlouhodobějšího přijímacího kurzu. Bylo by dobré, kdyby něco podobného existovalo i v případě základního kurzu. Je v něm totiž zařazena celá řada modelových situací, při kterých se jedinec musí odhalit. Zatím je ale bohužel nereálné, aby psycholog byl přítomen po celou dobu základního zaměstnání. „

„Letošního sedmého ročníku se zúčastnilo přes padesát studentů z Univerzity obrany Brno, Vojenské školy logistiky ve Vídni a Národní univerzity obrany v Budapešti,“ říká plukovník gšt. Zbyšek Korecki, vedoucí katedry logistiky Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany (UO) Brno. „Poslední část cvičení se už tradičně odehrávala na území České republiky v režii UO, za velké podpory Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově a 141. zásobovacího praporu Pardubice, protože díky nim bylo možné praktickou část doplnit o vojenskou techniku. Tradičně nechyběli ani příslušníci univerzitní skupiny Commandos.“ Poslední fáze cvičení, jíž předcházelo plnění úkolů i na rakouském a maďarském území, byla zaměřena

na zdůraznění významu logistického výcviku a nutnosti hledání spolupráce v rámci mnohonárodních operací. Studenti si tak mohli na vlastní kůži prověřit teoretické znalosti a dovednosti, které znají ze školních lavic. „Cvičení jsem se zúčastnil již počtvrté a musím říci, že zejména rozvoj jazykových znalostí, zkušenosti studentů z projektu Erasmus a zařazení požadavků vojenských útvarů a zařízení v oblasti IT do výuky se výrazně projevily ve schopnostech studentů pochopit a řešit dané úkoly v mezinárodním prostředí,“ pokračuje plukovník Korecki. Vzhledem k budoucímu uplatnění absolventů je prvořadým úkolem dbát zejména na kvalitní formu výcviku ve spolupráci se zahraničními partnery a prohloubení jazykových znalostí. Zpestřením letošního výcviku byly ukázky

bezpilotních letounů pro průzkum, které připravila katedra vojenského managementu a taktiky Fakulty ekonomiky a managementu UO. V budoucnu by se měly zapojit i její další katedry. „Mám dobrý pocit, když vidím, že naši studenti se dokážou prosadit i v náročném konkurenčním prostředí, jsou schopni vytvořit spolu s ostatními zahraničními kolegy jeden kompaktní tým a zúročit své dosavadní zkušenosti v praxi,“ zhodnotil výcvik plk. Zbyšek Korecki. „

A report 7/2010

A report 7/2010

poněkud jiné poslání, především pokud se týče zahraničních misí. „Mou výhodou je, že se dvakrát do roka dostanu na stáž k republikové policii a převezmu od ní nejnovější poznatky. Díky tomu se můžeme vyvarovat chyb, které udělala ona,“ říká nadporučík Fikar. „Obecně se rozlišuje černá, šedá a zelená taktika, ve skutečnosti se ale všechny prolínají. Je potřeba dodržet pouze pár základních věcí, které se tvůrčím způsobem aplikují na prostor, v němž se pohybuji. Významnou roli hraje ale i čas, kolik mám k dispozici lidí, techniky atd. Mezi základní taktické návyky, které se snažíme vštěpovat lidem, patří zajištění své vlastní bezpečnosti, vhodné použití donucovacích prostředků a především komunikace. A to od té základní krizové, až po tu nejvyšší, tedy vyjednávání s pachatelem.“ U Vojenské policie je několik lidí, kteří se vyjednáváním zabývají. Většinou to jsou bývalí příslušníci Policie ČR.

25

VÝCVIK

VÝCVIK

RBS

Na snímku je vidět řízená střela opouštějící přepravní odpalovací kontejner. Pod hlavicí padá k zemi krytka ústí kontejneru. Bezpečnostní důstojník signalizuje praporkem nebezpečí pro okolí při střelbě.

naostro doma

Operátor dostává před odpálením na displej informace z vlastního zaměřovače a kooperujících přístrojů. Na rozdíl od jiných přenosných protiletadlových systémů krátkého dosahu lze u RBS-70 korigovat směr letu střely.

Text: Martin KOLLER Foto: Jan KOUBA

26

druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák a náčelník protiletadlového raketového vojska AČR plukovník Marek Kalanin.

Několik nákladních automobilů Tatra T810 si vyzkoušelo novou maskovací síť společnosti BOIS filtry, která je určena k montáži na karoserie a odpovídá nejvyššímu technologickému standardu z hlediska minimalizace detekce.

Celkem 60 příslušníků 252. protiletadlového raketového oddílu 25. protiletadlové raketové brigády cvičilo s osmi systémy už několik dnů. Nelze se divit, protože chtěli dosáhnout co nejlepších výsledků. Navíc řízené střely nejsou zrovna levnou záležitostí. A samozřejmě v rámci jednotky probíhá neoficiální hodnocení a nikdo se nechce stát terčem posměchu. Dohromady bylo odpáleno šest řízených střel MK1. Málokdo z přihlížejících si přitom uvědomil, že RBS-70 může sloužit nejen jako protiletadlová, ale také protitanková zbraň. Prudký, místy nárazový vítr přitom vzbuzoval obavy, že ovlivní výsledky celého cvičení. Výtečné hodnocení nakonec potěšilo jak obsluhy, tak velitele oddílu podplukovníka Vladislava Babinského. Kdosi z přítomných hostů zhodnotil výkon protiletadlovců slovy: „Kvalitní výcvik, kvalitní operátoři, kvalitní zbraň, srdce a vůle.“ K tomu není co dodat. „

Po opuštění kontejneru odpadá startový raketový motor, který zajišťuje výmet řízené střely. Ta pokračuje v letu setrvačností do zažehnutí letového motoru.

Jako cíle sloužily meteorologické balony upoutané ve výšce 8 m nad zemí simulující vrtulníky, případně čelně postupující tanky. Vegetace v pozadí znesnadňuje detekci i zaměření.

A report 7/2010

A report 7/2010

Střelby, které byly vlastně zkušební, vzbudily velký zájem nejen u brigády. To by u méně psychicky odolných obsluh zvýšilo nervozitu. Jejich přípravě totiž přihlíželi zástupce náčelníka Generálního štábu-náčelník štábu generálmajor Josef Bečvář, velitel společných sil generálmajor Hynek Blaško, ředitel sekce rozvoje

Mohutný záblesk při odpálení pochází ze spalin prachové náplně startového raketového motoru. Ani start řízené střely o hmotnosti 15 kg nenaruší zaměření a stabilitu odpalovacího zařízení.

27

VÝCVIK

65. VÝROČÍ

Boletice 2010

V Dunkerquu

Text a foto: prap. Milan SVOBODA

je ulice Generála Lišky

28

Ihned po příjezdu si každý cvičící převzal samopal a jednotka obdržela lékárničku, mapu a spojovací prostředky. Ještě ve výchozím stanovišti byli vojáci seznámeni s námětem cvičení a náležitě poučeni o bezpečnostních opatřeních. Poté již zbývalo nasadit si plnou polní a vydat se na pochod. První pracoviště bylo zaměřeno na střelby ze samopalu a pistole. Při druhé zastávce si účastníci pod dohledem zdravotnického personálu z Nemocniční základny vyzkoušeli první pomoc zraněné osádce vozidla zasaženého protitankovou střelou a současně plné zajištění ochrany prostoru. V cíli prvního dne si vojáci postavili tábor. Ani zde si ale moc neodpočinuli. V noci je nastřelil protivník, takže jednotky musely zaujmout kruhovou obranu. Druhý den po sklizení tábora čety opět vyrazily na pochod. Po cestě je čekalo pracoviště ženijní přípravy, kde se vojáci seznámili s problematikou minového nebezpečí a stále aktuálnější tematikou improvizovaných výbušných zařízení (IED). Pak absolvovali průchod zaminovaným prostorem a rovněž prošli úsekem, kde měli za úkol nalézt a označit IED. Předposlední úsek trasy představoval sedmikilometrové stoupání s převýšením 300 metrů. Na jeho konci si vojáci v polních podmínkách připravili stravu.

Text a foto: pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ

Armádní generál Alois Liška (1895–1977)

Armádní generál Vlastimil Picek s českými veterány, přímými účastníky bojů u francouzského přístavu Dunkerque, před pamětní deskou věnovanou československým vojákům, kteří v místě padli během 2. světové války.

Posledním pracovištěm bylo překonání vodního toku na raftech. „Cíl výcviku jsme splnili, i když někteří z nás si sáhli na dno svých sil. Ale vydrželi jsme a já vám blahopřeji,“ ocenil účastníky řídící cvičení plk. František Hlaváček. Zaměstnání, na které se přijel podívat i náčelník Generálního štábu arm. gen. Vlastimil Picek, se celkem zúčastnilo více než 600 vojáků z dvanácti posádek sil podpory, přičemž čtvrtinu tvořily ženy. „

Vzpomínkový památník Bastion 32 zachycuje historii bojů o francouzský přístav Dunkerque od roku 1940, kdy byla země galského kohouta napadena německými vojsky, až po jeho osvobození v roce 1945. Právě zde odhalil koncem května náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek společně s naším velvyslancem Pavlem Fischerem desku se jmény českých vojáků, kteří zde za 2. světové války položili život. „Nikdy na ně nezapomene,“ prohlásil starosta města Michel Delebarre při slavnostním aktu, jemuž byl kromě francouzských a českých představitelů i válečných veteránů přítomen také zástupce britské královské rodiny princ Michael z Kentu. „Mám tu sedm kamarádů z mé roty,“ ukazuje na jejich jména přímý účastník bojů plukovník Ján Bačík. „Jsme strašně rádi, že nám české Ministerstvo obrany umožnilo, abychom tu dnes byli,“ dodává jeho spolubojovník z československé samostatné obrněné brigády plukovník Adolf Kaleta a vrací se ve vzpomínkách

o 65 let zpět. „Byl jsem tehdy příslušníkem štábní roty a jako strážný jsem byl přímo u toho, když Frisius podepisoval kapitulaci.“ Ceremoniál pokračoval slavnostním pojmenováním tří ulic města po vojácích, kteří se svým působením během 2. světové války zapsali nesmazatelně do historie Dunkerquu. Jedna z nich nyní nese jméno českého generála Aloise Lišky, velitele Československé samostatné obrněné brigády. Právě do jeho rukou po dlouhých měsících obléhání odevzdala 9. května 1945 německá posádka Dunkerquu pod velením fanatického viceadmirála Friedricha Frisia kapitulační protokol. „Je to pro nás vzácná chvíle,“ uvedl generál Picek při slavnostní inauguraci ulice. „Děkuji zastupitelům města Dunkerquu a jeho obyvatelům, že nezapomínají na hrdiny, kteří pomáhali jejich domovu vrátit svobodu a mír. Tímto aktem zůstane jméno generála Lišky a s ním i českých vojáků navždy v paměti budoucích generací.“

20. 11. 1895 – narozen v Záborčí na Turnovsku 1917–1920 – příslušník čs. legií v Rusku 1920–1938 – v různých funkcích u dělostřelectva čs. armády 1940 – odchod do zahraničí, nejprve do Francie, posléze do Velké Británie 1943 – velitelem Čs. samostatné obrněné brigády 8. 10. 1944 – zahájeno obléhání Dunkerquu 9. 5. 1945 – přijímá kapitulaci z rukou viceadmirála Frisia 1945–1948 – velitel Vysoké školy válečné červen 1948 – odchod do exilu ve Velké Británii 1949 – zbaven hodnosti armádního generála 7. 2. 1977 – zemřel v Londýně 1990 – rozkazem prezidenta republiky mu byla vrácena hodnost i občanská čest

„Jsem velmi rád, že jsem tady dnes mohl být. Je to skvělý pocit. Jsem opravdu dojatý,“ řekl pod tabulkou s novým názvem ulice rozechvělým hlasem Miroslav Pelikán, vnuk generála Lišky. „

A report 7/2010

A report 7/2010

Jako dvoudenní pěší patrolu v nelineární operaci, kdy může být jednotka napadena z jakéhokoliv směru, pojali organizátoři cvičení Boletice 2010, jehož se účastnilo několik stovek příslušníků sil podpory. Během výcviku, který se uskutečnil v první polovině května ve vojenském újezdu Boletice, se jednotky o velikosti čety přesouvaly na vzdálenost přibližně 26 kilometrů.

29

LOGISTIKA

LOGISTIKA

Nejvýhodnější je catering. K takovému závěru dospěli resortní odborníci při hodnocení základních forem závodního stravování za poslední tři roky. Pozitivních ukazatelů v situaci, kdy přípravu a výdej jídel zajišťuje civilní firma a náklady na provoz hradí Ministerstvo obrany, je několik.

partnery, ale především snížit počet zainteresované pracovní síly na úseku stravování a finanční náklady na jednu stravní dávku. Více než tříletá snaha tehdejších zodpovědných pracovníků za pilotní projekt „Reforma systému stravování a zásobování potravinami“ však nepřináší požadovaný výsledek, a tudíž dochází k personálnímu opatření. Novým ředitelem projektu se stává Martin Petružálek z oddělení outsourcingu na odboru logistického zabezpečení personálu staroboleslavského Velitelství sil podpory. Člověk, který byl mimo jiné v předcházející praxi proviantním náčelníkem v armádě, vedoucím provozovny v civilu i jednatelem zahraniční obchodní společnosti.

JÍDLO za (ne)málo peněz Catering je jednou z pěti forem stravování v resortu obrany. Za jeho „konkurenci“ lze s nadsázkou označit vlastní síly ve vlastních stravovacích zařízeních (VSZ), příspěvkovou organizaci Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, stravovací poukázky a smluvní stravování (zabezpečované mimoresortním subjektem v nevojenských zařízeních, nejedná se o catering). Pomyslný „koláč“ k porcování neboli počet připravovaných hlavních jídel není nikterak malý. V roce 2009 představoval 4 615 923 stravních dávek.

A report 7/2010

S PROFESIONALIZACÍ ZMĚNA

30

Přechod na profesionální armádu dává impulz ke změnám v systému stravování. Následně je rozhodnuto připravit k této problematice pilotní projekt. V roce 2003 je jmenován jeho ředitel a členové týmu, jenž má za úkol nejen „vysoutěžit“ pro resort obrany optimální regionální smlouvy s obchodními

Ředitel projektu „Reforma systému stravování a zásobování potravinami“ Martin Petružálek

Osoby znalé branže vám řeknou, že odrazovým můstkem ke kvalitě stravování je především dobře „postavená“ smlouva se zabezpečující firmou. Tu se hned na začátku podařilo vytvořit díky spojení odborných zkušeností M. Petružálka s tehdejší správou veřejných zakázek ve Staré Boleslavi a resortními právníky v čele s Miroslavem Šianským. „Je to přímo odvislé od profesionality a zkušeností daného náčelníka stravovací služby. Ze smlouvy je třeba vytáhnout co nejvíce ve prospěch strávníků,“ konstatuje ředitel pilotního projektu. Jak dále uvádí, každá smlouva vyžaduje kontrolní mechanismus. Z udělených pokut je víc než zřejmé, že tým, který se podařilo sestavit z resortních odborníků v oblasti stravování jak z Velitelství sil podpory, tak z Velitelství společných sil, nastavil správný směr.

198 866

Vlastní VSZ Catering

754 186 VLRZ 1 403 094 Poukázky 559 276 Smluvní stravování

1 700 501

Podíl jednotlivých forem stravování podle počtu vydaných hlavních jídel

Není pravdou, že například na cateringové firmy neexistují nápravné páky. Poruší-li provozovatel kteroukoliv svoji povinnost ze smlouvy, je mu uložena smluvní pokuta. „V loňském roce byly resortem MO cateringovým firmám uděleny pokuty ve výši osmdesát tisíc korun. Za poslední tři roky zaplatily za svoje pochybení tři sta čtyřicet tisíc. Jednalo se především o nedodržení technologických postupů, gramáže jednotlivých dávek stravy a správné výrobní a hygienické praxe,“ upřesňuje M. Petružálek. Tam, kde „nezaberou“ ani pokuty, lze smlouvu vypovědět a tzv. „vysoutěžit“ novou firmu. To je však krajní mez, která by měla nastat až po využití všech možností smlouvy. Za optimálních okolností je to záležitost zhruba sedmi měsíců.

Aktivní v tomto ohledu musejí být i samotní strávníci. Nad nekvalitní stravou není třeba do nekonečna kroutit hlavou, ale informovat příslušný orgán, který má veškeré pravomoci vyplývající ze smlouvy a požadovat okamžitou nápravu.

REGIONÁLNÍ SMLOUVY KE STRAVOVÁNÍ Úsilí pracovní skupiny pilotního projektu v současnosti směřuje k dalšímu cíli – v působnosti MO ČR (včetně VLRZ) zavést jednotnou resortní smlouvu a vytvořit tzv. regionální smlouvu. Výsledkem celého projektu by po důkladné analýze mělo být uzavření smluvního vztahu s jedním nebo dvěma obchodními partnery. Ve spolupráci s pracovníky

¦ª Vlastní VSZ Catering

¥ª

VLRZ ¤ª Poukázky Smluvní stravování

£ª

¢ª

Podíl jednotlivých forem stravování podle nákladů na jednu stravní dávku

¡ª

ª

58,55 Kč

40,72 Kč

42,10 Kč

26,34 Kč

23,27 Kč

A report 7/2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a archiv oddělení outsourcingu Grafy: Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ

31

32

Vojenského úřadu pro právní zastupování, odboru správy majetku akviziční politiky a Úřadu finanční správy AČR již byla připravena veřejná zakázka na zabezpečení stravovacích služeb formou regionální smlouvy, kde byly jako první vybrány čtyři vojenské útvary a zařízení z Pardubického a Královéhradeckého kraje (VÚ 2395 Pardubice, VZ 2994 Hradec Králové, VÚ 1837 Chrudim a VZ 4935 Lázně Bohdaneč). „Nešlo o náhodný výběr. V tomto regionu hodláme zvýšit počet dávek stravy na 220 100, snížit průměrnou cenu jednotlivé dávky z 50,38 Kč na 35,20 Kč a snížit tak celkovou průměrnou cenu jednotlivé dávky stravy v cateringu z roku 2009, která činila 40,72 Kč, na úroveň roku 2008, to je 39,25 Kč,“ upřesňuje M. Petružálek a vyjmenovává hlavní důvody, v čem je zmíněná regionální smlouva pozitivní. „Ušetříme nemalé finanční prostředky, neboť snížíme provozní a mzdové náklady i marže, a navíc eliminujeme rizika spojená s nefunkčností, respektive s poruchovostí technologického zařízení ve vojenských stravovacích zařízeních. Nepochybně dojde ke kvalitnějšímu poskytování služby a průhlednější kontrole provozovatele objednatelem. Podstatné je i protikorupční hledisko, neboť ve smlouvě budou jednoznačně nastaveny smluvní vztahy zabraňující zvýhodnění jedné strany.“ Premiérová regionální stravovací „zkouška“ by měla trvat zhruba dva roky a její vyhodnocení se předpokládá v květnu 2012. V případě, že bude úspěšná, rozšíří se i na další teritoria, konkrétně na region Praha, Olomouc

KALEIDOSKOP

(Přáslavice, Hranice) a Brno (Vyškov, Bučovice).

ÚSPORY DÍKY CATERINGU V loňském roce bylo v resortu obrany čtyřmi cateringovými firmami (Dora Gastro, Sodexo, Aramark a Zlatá Hvězda) připraveno 1 700 501 hlavních jídel, což je o 297 000 dávek více než ve vlastních stravovacích zařízeních, kde stravu připravují ozbrojené síly České republiky vlastními silami. Náklady na provoz byly stanoveny na základě faktur za poskytovanou službu v částce 69 253 164,34 Kč. Jinými slovy, na přípravu stravy cateringem byly v roce 2009 vynaloženy provozní náklady o 12,894 milionu korun nižší než ve vlastních stravovacích zařízeních. Průměrné náklady na pořízení jednoho hlavního jídla tak činily 40,72 Kč oproti 42,10 Kč od VLRZ a 58,55 Kč ve VSZ. „I přes restriktivní opatření došlo k nárůstu strávníků ve službě poskytované formou cateringu a k udržení cenové hladiny služby. Catering je tedy ze základních forem stravování nadále nejvýhodnější forma přípravy jednotlivých dávek stravy,“ konstatuje ředitel pilotního projektu. Díky cateringovým smluvním vztahům se šetří i další finanční prostředky. Provozovatel je kupříkladu povinen na své náklady provádět běžnou údržbu velkokuchyňského zařízení, včetně jejich zákonných revizí. Úspora? Za roky 2007–2009 ve výši 747 768 Kč. Provozovatel používá drobný investiční majetek a spotřební materiál

(např. jídelní nádobí, podnosy, příbory, nábytek) patřící resortu. Po ukončení smlouvy je povinen vše vrátit ve stejných počtech, v jakých je přebíral. Úspora? Nákupy ze strany cateringových firem ve výši 709 396 Kč. Provozovatel provádí na svoje náklady likvidaci kuchyňského odpadu a zbytků jídel, včetně lapačů tuků. Úspora? Na tyto práce bylo vynaloženo 478 426 Kč. Lze tedy konstatovat, že za poslední tři roky MO ČR nemuselo investovat do těchto provozních nákladů částku 1 935 590 korun. „Vstupem cateringu do resortu obrany jsme také vytvořili další prostor profesionálním vojákům plně se soustředit na výcvik a ošetřování techniky. Dle mého názoru, vařit ve stálých posádkách je doslova luxus, který si nemůžeme dovolit,“ vysvětluje M. Petružálek a cituje z hodnotící zprávy o průběhu a výsledcích implementace pilotního projektu: „Cateringem byl dán impulz k přechodu od jedné polévky a dvou jídel při objednávkovém způsobu k poskytování dvou druhů polévek a až devíti druhů hlavních jídel a bufetového způsobu odběru stravy, včetně salátů, moučníků, studeného a teplého doplňkového prodeje, a to vše bezobjednávkovým systémem. Vytvořil se prostor pro ovlivňování ceny nakupovaných surovin ve smyslu jejího snižování, jakož i nepoužívání polotovarů a mražených jídel (nově uzavřené smlouvy na roky 2011–2015 je plně zakazují), a osobní odpovědnost firem za užívání resortního technologického zařízení. Konkurenční prostředí zvýšilo tlak na odbornou kvalitu personálu. Strávník se mění v hosta ve stravovacím zařízení.“ „

Druhý květnový týden prožili studenti prvního ročníku navazujícího magisterského studia Vojenského oboru při FTVS UK Praha ve znamení získávání nových znalostí a dovedností z vojenského lezení. Tento kurz byl jedním z vrcholů jejich výcviku. Mohli si v něm otestovat další možnosti využití některých specifických dovedností úzce souvisejících s vojenským lezením. Šlo především o speleologii zaměřenou na záchranu osob a komplexní nácvik záchrany ze skal, včetně využití vrtulníku v součinnosti s příslušníky 24. základny dopravního letectva Kbely. Nejprve si v oblasti Moravského krasu studenti vyzkoušeli pod dohledem instruktorů ze samostatné záchranné roty Olomouc a Hasičského záchranného útvaru Hlučín pohyb v jeskyních Piková dáma, Spirálka a 13C. Lezení tu bylo fyzicky namáhavé. Postupovat po lanech a žebřících se dalo z hlediska bezpečnosti pouze jednotlivě, takže si každý prověřil, jaké to je pohybovat se sám jen za světla čelové svítilny. Následující výcvik ve Žďárských vrchách se zaměřil na pomoc unavenému lezci a záchraně zraněného. Část přípravy – první pomoc a ošetření zraněného na skalách – zde proběhla pod dohledem doktorky Jany Mathonové z ÚVN Praha. Text: npor. Kateřina DĚDÁKOVÁ, foto: npor. Josef FEDÁK

Vojáci ze sil podpory již několik let spolupracují s Dětským domovem v Milovicích. Pořádají pro něj finanční sbírky, podílejí se na organizaci výletů a tak podobně. Letos se zapojili do akce „Zasaď strom“, která spočívala v zajištění finančních prostředků na nákup čtrnácti nových stromů do zahrady dětského domova. Ty měly nahradit staré stromy, jež dendrolog z bezpečnostních důvodů doporučil vykácet. A tak v Milovicích proběhlo 10. června slavnostní sázení, jímž sbírka vyvrcholila. Pozvání ředitelky dětského domova Petry Černovské přijali příslušníci sil podpory, kteří se pravidelně zapojují do charitativních projektů, a představitelé firem, již přispěli finančními prostředky. Celé odpoledne se neslo v duchu přátelské atmosféry. Děti si pro vojáky připravily malé hudební pásmo a potom už si je „zabraly“ na hraní. Někteří z nich jsou pro ně opravdovými kamarády, protože je ve volném čase navštěvují nebo je doprovázejí na výletech. Pro děti bez rodin jsou podobné zážitky nenahraditelné. Text a foto: Hana SELNEROVÁ

Ministerstvo obrany a Armáda České republiky mají díky Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) Praha nejlepší všeobecné zdravotnické zařízení v České republice. Tedy alespoň pokud se týče kvality péče poskytované pacientům. Ve středu 16. června totiž převzal místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták z rukou ministryně zdravotnictví Dany Juráskové certifikát „Spokojený pacient“. Toto ocenění se udílí každoročně zdravotnickým zařízením, která dosahují nadstandardních výsledků. O tom, kdo konkrétně ho dostane, rozhodují v rozsáhlé anketě pacienti. „Spokojenost pacientů a lidí obecně je pro mne nejdůležitějším faktorem, a to nejen ve zdravotnictví, ale i v jakémkoliv jiném oboru. Je pozitivní, když víme, že naše zdravotnická zařízení dosahují tak skvělých výsledků v oblasti kvality péče. Stejná šetření chceme provést i v ostatních vojenských nemocnicích. Poznatky se stanou součástí motivačního programu jejich managementu i personálu,“ poděkoval Martin Barták zdravotnickému personálu ÚVN za odvedenou práci. Na závěr předal členům vědecké rady jmenovací dekrety. Text a foto: Vladimír MAREK

A report 7/2010

A report 7/2010

LOGISTIKA

33

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY CPA moc dočasné irácké vládě, která vedla zemi do voleb v lednu 2005. Přes uvedené nedostatky dosáhla CPA i dílčích úspěchů. Jednalo se především o základní krizové zásobování obyvatelstva potravinami a vodou. Dále se podařilo zahájit operaci pro zajištění dodávek elektrické energie narušovaných teroristickými útoky na transformátory a vedení vysokého napětí. V neposlední řadě začalo ustavování dočasných iráckých úřadů a výstavba nové armády a policie. Svoji činnost zahájila řada iráckých firem.

Vojáci 5. mechanizované divize nesou tabuli se státním znakem a vlajky.

Iráčtí vojáci se mnohdy maskovali, aby chránili sebe i rodiny před pomstou nepřítele.

Text: Martin KOLLER Foto: US Army, US Navy, USAF a Ministerstvo obrany Velké Británie

A report 7/2010

Irák je po devíti letech bojů a teroristických útoků dokladem sice pomalé, ale úspěšné transformace ozbrojených sil. Vývoj však byl složitý a mnohdy krvavý.

34

Ještě v nedávné době se zdálo, že Irák je žhavější bojiště než Afghánistán. Minulostí se stala představa některých vojáků z Evropy, že budou moci v misích bojovat a vydělávat bez nebezpečí. Pokrok v Iráku je však výraznější než

v Afghánistánu. Obě bojiště se do značné míry odlišují, což si zaslouží srovnání.

RŮZNÁ BOJIŠTĚ Obě země (Irák: 437 072 km², 24 683 313 obyvatel a Afghánistán: 647 500 km², 29 863 000 obyvatel) jsou rozlehlé a méně zalidněné ve srovnání s naší republikou (78 967 km², 10 501 191 obyvatel). V různých informačních zdrojích jsou uváděny i odlišné údaje. Značnou část Afghánistánu pokrývají hory, zatímco Irák je až na okrajové části na severu plochý a poměrně přehledný. V Afghánistánu je prakticky jen jedno velké město, zatímco v Iráku se jich nalézá několik. Afghánské obyvatelstvo je názorově jednotnější, i když se skládá z mnoha kmenů. Nepočetná vrstva afghánské inteligence a moderněji myslícího obyvatelstva

byla islamisty většinou vyhlazena nebo uprchla do zahraničí. V Afghánistánu se první pokus o vybudování moderního školství zhroutil po odchodu sovětských vojsk. Většina žen je v podstatě negramotných nebo pologramotných. To je vyřazuje ze sociální mobility a zároveň snižuje znalostní potenciál obyvatelstva. Nelze však pominout, že různí váleční náčelníci, označovaní jako warlordi, a statkáři na pěstování máku a střelbu z „kalašnikova“ vzdělance nepotřebují. Proto za občanské války, a zároveň války proti sovětským vojskům (1979–1989), a po následné porážce prosovětského režimu zbourali nebo aspoň zdevastovali značnou část škol mimo Kábul a povraždili řadu učitelů. V Iráku je situace podstatně lepší. Paradoxně díky diktátorům a jejich dlouhodobé politice omezování vlivu islámu

zaslepenost civilní Koaliční dočasné okupační správy CPA (Coalition Provisional Authority), která v dubnu 2003 nahradila vojensky řízenou Kancelář, fakticky spíše úřad, pro rekonstrukci a humanitární pomoc ORHA (Office for Reconstruction and Humanitarian Assistance) působící v Iráku od ledna 2003 na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1 483. Křečovitá snaha o prezentaci vývoje v zemi jako radostného přechodu k demokracii, neochota zavést rázně pořádek a stíhat zločin, a v neposlední řadě nelogická podpora agresivní šíitské menšiny vedly k zásadnímu zhoršení bezpečnostní situace. Koncem června 2004 předala

Příslušníci americké technické jednotky hasí hořící vrt.

ZDĚDĚNÉ PROBLÉMY K tvrdosti a profesionalitě hnutí odporu přispěla v Iráku ideologická

Poprvé se iráčtí vojáci postavili nepříteli v bitvě o Nadžáf.

A report 7/2010

Krok za krokem K ÚSPĚCHU

je irácké obyvatelstvo výrazně civilizovanější ve srovnání s afghánským. Diktatury totiž omezily rozsah islámského školství, opírajícího se o medresy, kde se žáci učí většinou memorovat súry z koránu, a mimo to čtení, psaní a počty. Na základě zisků z těžby ropy zde byla budována průmyslová základna. Uvedený proces nastal již v době, kdy v zemi dominovali Britové, kteří dokázali úspěšně spolupracovat s velkou částí domorodých elit. Průmysl potřeboval vzdělané obsluhy a techničtí specialisté nebyli náchylní k náboženské indoktrinaci. Navíc vzdělaní odborníci měli podstatně vyšší plat než negramotné levné pracovní síly. Uvedené faktory stimulovaly obyvatele ke světskému studiu a vedly mládež k získávání odborných znalostí. Výsledkem industrializace bylo v Iráku téměř plně gramotné obyvatelstvo s nemalým počtem kvalitně vzdělaných vysokoškoláků. Rozvoji odborných znalostí napomohla i militarizace země. Vzhledem k povinné základní vojenské službě se velká část mužů seznámila s moderní technikou, což zvýšilo jejich odbornou kvalifikaci. Problémy v Iráku naopak vyostřují vztahy sunnitů a šíitů a zároveň Arabů a Kurdů. Nestoriánští křesťané byli vytlačeni do Kurdistánu nebo emigrovali.

35

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

Iráčtí dobrovolníci se vzorky nalezené munice

Obrovskou práci odvedly v prvních letech po válce především americké technické jednotky, které hasily hořící ropné vrty, stavěly nové sloupy elektrického vedení, zásobovaly celá města energií z mobilních elektráren a zajišťovaly dovoz potravin. CPA si vytvořila řadu nepřátel tím, že po porážce Iráku propustila ze státní správy značnou část důstojníků armády a policie, většinou sunnity, a tím je fakticky zbavila obživy. Veškeré nepřátelské ozbrojené akce připisovala nepravdivě na jejich vrub. Zároveň odmítala připustit, že útoky na systém distribuce

elektrické energie, politicky motivované vraždy a pozdější boj o komunikace mají teroristický charakter. Ozbrojené akce sice zahájili sunnité, avšak hlavní sílu následně tvořily šíitské islamistické skupiny, podporované z Íránu materiálem, financemi, zbraněmi i dobrovolníky. Jejich cílem se stala destabilizace nejen Iráku, ale rovněž Kuvajtu. Zároveň zesilovala tendence k islamizaci jako společné politické a ideologické základně obyvatelstva v odporu proti cizím vojákům. Uvedenou čistkou se CPA zbavila mnoha domácích odborníků a snížila akceschopnost nově formované armády

a policie. Část zchudlých vojenských specialistů se nakonec spojila s hnutím odporu, které zase potřebovalo odborné znalosti. Hlavními protivníky koaličních vojsk a nové irácké vlády se staly dvě skupiny. První tvoří radikální islamisté, většinou šíité, a druhou příslušníci dříve vládnoucího klanu Tikrítí, z něhož pocházel Saddám Husajn, převážně sunnité. Jejich dlouhodobá vzájemná nenávist většinou minimalizovala možnost efektivní spolupráce. Zásadním bezpečnostním problémem bylo a dodnes je obrovské množství ilegálních zbraní mezi obyvateli, včetně pancéřovek a přenosných protiletadlových kompletů. V každé rodině lze dodnes nalézt i několik vojenských automatických zbraní. Až do uzavření hranic roku 2005 probíhal dovoz zbraní a dalšího vojenského materiálu z Íránu. Avšak ve stále větším počtu případů jsou zbraně používány proti zločincům a teroristům a nikoli vůči iráckým nebo americkým ozbrojeným silám. Rovněž trhavin se v dlouhodobě nehlídaných skladech po armádě vyskytoval dostatek. Další je možno „namíchat“ z dodávek hospodářské pomoci.

A report 7/2010

VÝVOJ A REALITA KONFLIKTU

36

Hlavní sílu na jihu představovala britská armáda.

V Afghánistánu bojují spojenecké jednotky buď s menšími jednotkami náboženských milicí Tálibánu, dále s profesionálními teroristy z al-Káidy, případně s vojensky organizovanými jednotkami gangů narkomafie zaštiťujícími se koránem. Všechny uvedené formace jsou doplňovány dobrovolníky nebo placenými spolubojovníky s nízkou odborností i morálkou. Boj se odehrává v terénu nebo vesnicích. V Iráku se dříve jednalo o plošně rozsáhlejší odpor téměř národního

Podobné pevnůstky jako tato v poušti u Kerbelá se často stávaly cílem útoků.

s využitím městské aglomerace, která nejen eliminovala technickou převahu koaličních sil, ale spolu s obyvatelstvem poskytovala útočníkům krytí. Vzhledem k tomu, že příslušníci ilegálních ozbrojených skupin a teroristé nenosí uniformy ani jiné viditelné označení, snadno splývají s davem. Průběžně se rozšířily útoky na komunikacích s cílem ochromit dopravu a zásobování obyvatelstva a tím zvýšit politickou nestabilitu. Přesto se postupně podařilo postavit několik bojeschopných iráckých divizí. Dokladem úspěchu při budování nové irácké armády se stalo její nasazení v letech 2004 a 2005. Při boji proti Mahdího armádě v bagdádské čtvrti Sadr a v Nadžáfu sice ještě vznikaly problémy a nutností se stala masivní podpora amerických ozbrojených sil, avšak v bitvě o Falúdžu se již iráčtí vojáci osvědčili. Ilustrativní jsou nápisy na jednom z mostů přes Šat al Arab. Prchající terorista na něj napsal roku 2006: „My se vrátíme!“ Irácký voják připsal: „Budeme na vás čekat!“ Iránským ozbrojencům a jejich pomahačům se totiž nakonec podařilo znechutit značnou část obyvatel Iráku neustálými loupežemi, únosy a ničením elektrického vedení, na které dopláceli především řadoví občané. Stále méně z nich mělo zájem sloužit jako živé štíty cizincům ohánějícím se koránem.

Naprostou většinu materiálu a zboží přepravují v Iráku vojenské nebo civilní nákladní automobily organizované v konvojích.

Nechyběly ani případy, kdy teroristé nutili občany pod hrozbou vyvraždění celé rodiny ke spolupráci na nočních útocích nebo dokonce sebevražedných atentátech. Stále větší počet mladých Iráčanů vstupoval do armády a policie, kde byla možnost získat slušně placenou práci, a to měnilo názor celých kmenových komunit. Proto se změnila i forma bojů. Hlavním prostředkem útoků se staly více či méně sofistikované improvizované (nástražné) výbušné systémy IED (Improvised Explosive Device). K výrobě důmyslných IED byly používány i letecké rakety. Počínaje rokem 2005 rostl počet palebných přepadů spojeneckých základen dělostřeleckými raketami, minometnou palbou a pancéřovkami. Vojenská operace se změnila na vysilující vleklý asymetrický konflikt nízké intenzity. Už od roku 2004 se začala zvyšovat technologická úroveň útoků. O dva roky později bylo zjištěno používání infračervených senzorů k odpalování různých náloží a výbušných systémů a zhruba před třemi lety se objevily první IED s výbuchem tvarovanými projektily EFP (Explosively Formed Projectile/ Penetrator). Obzvláště destruktivně působí sebevražední útočníci. Jejich původními inspirátory jsou pravděpodobně Palestinci, kteří tvoří v Iráku, především na jihu, početnou menšinovou komunitu. Jsou považováni za nejtvrdší a odborně nejzdatnější bojovníky, přičemž podporu získávají především ze Sýrie. V současné době spojují Irák s islamistickými extremistickými organizacemi Hizballáh a Hamás působícími především v Palestině. Avšak i počet sebevražedných útoků klesá a možnost odchodu většiny koaličních vojsk je realitou. Další část článku se bude zabývat českou účastí na válce v Iráku, koaličními silami a současnou iráckou armádou. „

A report 7/2010

Značným bezpečnostním problémem je velké množství ilegálních zbraní mezi obyvatelstvem.

charakteru. První skupiny působící v terénu americká armáda roku 2003 rychle zlikvidovala. Boj se přenesl do měst. Problémem spojeneckých vojsk je, že při boji v aglomeraci, která vytváří tzv. efekt husitské vozové hradby, se ztrácí technologická převaha. Bez porušení humanitárních zásad nelze plně využít účinnější zbraně, jako dělostřelectvo a letectvo. Dělostřelecké granáty a letecké pumy by usmrtily velké množství civilistů. Do bojů a jejich hodnocení zasahovala i irácká vláda, která obviňovala spojenecké vojáky ze zbytečného zabíjení civilistů. Přitom její vlastní vojáci a policisté nevynikali vždy bojechtivostí a spolehlivostí. Většina domácích policistů často neproduktivně postávala na kontrolních stanovištích (checkpointech) a netroufala si zasáhnout proti příslušníkovi cizího, natož vlastního klanu. Mnohdy nebylo jasné, kdo je kdo a komu slouží. Před několika lety konstatovali naši vojáci, že ve dne školí policisty, kteří jsou v noci teroristy. Spojenečtí vojáci se dodnes dostávají do složité situace, kdy mají bojovat s nepřítelem v civilu a přitom šetřit civilisty. Problémy měli zmírnit také žoldáci – contractors, kterých nakonec působilo v zemi více než 100 000. Rovněž v jejich případě vyvstávají problémy humanity boje. V roce 2007 irácká vláda dočasně eliminovala smlouvu s americkou společností Blackwater Worldwide (od roku 2007 Xe Services LLC), protože její příslušníci chránící zásobovací konvoj údajně pobili civilisty. Ovšem kdo je v Iráku civilista? Základ ozbrojených formací hnutí odporu tvořily v Iráku skupiny příslušníků náboženských milicí vedené vojenskými profesionály domácího nebo zahraničního původu. Od Bagdádu na jih tvořila hlavní sílu několikatisícová tzv. Mahdího armáda řízená Muktadou Sadrem. Na jihu a východě země, dokonce i v Basře, se evidentně zúčastňovaly dobrovolnické, případně i profesionální ozbrojené skupiny z Íránu a také lupičské bandy z této země. Boj byl veden převážně

37

TECHNIKA

TECHNIKA

A400M

Text: Martin KOLLER Foto a obrázek: EADS a Airbus Military-S. RAMADIER Grafika: Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ

Vývoj moderních bojových, ale i transportních letounů je stále delší a dražší záležitostí. Dokladem je právě A400M. Přesto se jedná o velký úspěch evropského leteckého průmyslu.

A report 7/2010

CESTA K EVROPSKÉMU TRANSPORTNÍMU LETOUNU

38

Již v sedmesátých letech minulého století začala řada států uvažovat o náhradě amerických transportních letounů C-130 Hercules. Roku 1982 bylo založeno nadnárodní konsorcium Mezinárodní transportní letoun budoucnosti FIMA – Future International Military Airlift. Jeho úkolem byly vývoj a výroba nového transportního letounu pro armády NATO. Evropskými společníky se stala konsorcia britské British Aerospace, německé Messerschmidt Bölkov Blohm MBB a francouzské Aerospatiale.

Za americkou stranu byla společníkem firma Lockheed. Ta však roku 1989 od projektu odstoupila a zaměřila se na modernizovanou verzi svého typu C-130, vyráběnou v současnosti pod označením C-130J Super Hercules. Přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století se stal počátkem globálních vojenskopolitických změn. Expediční operace přinesly nárůst potřeby transportu na velké vzdálenosti. Především Velká Británie a Francie, které se dlouhodobě standardně angažovaly v zahraničí formou expedičních operací, začaly pociťovat nedostatek kapacit z hlediska leteckého transportu. Letouny C160 Transal a starší verze Herculesů C-130 nestačily k plnění požadavků.

Větší typy letounů se v západní Evropě prakticky nevyskytovaly. Disponovaly s nimi pouze USA, a to C-5A Galaxy, C-141 Starlifter a C-17 Globemaster 2, a Rusko typy An-124 Ruslan a Il-76. Ruské letectvo, přesněji společnost Volha Dněpr v devadesátých letech minulého století a následně až do současnosti pomáhá zajišťovat také expediční operace armád NATO. Uvedená situace měla urychlit vývoj letounu konsorcia FIMA, ale nestalo se tak. Především z iniciativy Německa a Francie bylo roku 1991 založeno nové konsorcium Euroflag. Tvořily je firmy a konsorcia výhradně evropského původu, a to Aerospatiale, Alenia, British Aerospace, CASA, Deutsche Airbus, FLABEL, OGMA a TUSAS. Nový projekt dostal označení Velký letoun budoucnosti FLA – Future Large Aircraft. Jeho primárním úkolem byla doprava nákladů o hmotnosti 30 až 40 t, především

Grafické ztvárnění prvního projektu A400M

Nakládání zadní části trupu A400M do transportního letounu Beluga

v současnosti. Navíc jsou turbovrtulové motory méně náchylné k poškození při provozu v polních podmínkách ve srovnání s proudovými. Z vyšší účinnosti vyplývá i nižší měrná spotřeba paliva a tím i ekonomičtější a ekologičtější provoz. Výrazným impulzem pro výběr turbovrtulového motoru byla také tehdejší technologická novinka, propfany. Takto jsou označovány vícelisté vrtule se zahnutými listy, které mají ve srovnání se standardními vyšší účinnost. Budoucí letoun dostal označení A (Airbus) 400M. V rámci nového konsorcia se nakonec opakoval starý vývoj. Roku 2000 odstoupila od projektu Velká Británie a k odstoupení se připravovala Itálie. Důvodem byl spor mezi španělskou firmou CASA a italskou Alenia. Do jisté míry se do něj promítala i konkurence při vývoji a výrobě letounů CASA C-295 a Alenia C-27J. Vývoj se však v krátké době opět turbulentně změnil. Roku 2002 bylo založeno konsorcium EUROPROP pro dokončení

Motor TP400-D6

vývoje a realizaci výroby pohonných jednotek. Akcionáři jsou konsorcia Rolls Royce, Snecma, MTU a Industria de Turbo Propulsore. O rok později začala vývoj A400M řídit evropská Organizace pro koordinaci vyzbrojování OCCAR (Organisation Conjointe de Coordination en matiére d´ARmement/Organisation for Joint Armamant Cooperation). K projektu přistoupila jihoafrická firma DENEL. Podílem v OCCAR se vrátila Británie. V květnu 2003 byla podepsána smlouva Francie, Německa, Itálie, Španělska, Británie, Turecka, Belgie a Lucemburska o nákupu celkem 212 letounů A400M. Tím bylo zajištěno financování pro dokončení vývoje. Roku 2007 byla v Seville zahájena stavba prvního prototypu A400M. Zkoušky motoru TP400-D6 probíhaly na upraveném letounu C-130 od počátku tohoto roku. Obtížným problémem se stala realizace podílů na výrobě jednotlivých dílů a komponentů, která probíhá v několika zemích. Trupy a křídla mezi nimi přepravuje obrovitý letoun Beluga. První slavnostní rollout A400M proběhl v Seville přede dvěma lety. Veřejnost se mohla s novým typem seznámit až na výstavě ILA 2010. Lze to označit za technologické vítězství evropského dopravního letectví. „

A report 7/2010

Airbus

obrněné techniky, kontejnerů a vrtulníků na vzdálenost až 4 000 km s možností tankování za letu. Novým technologickým zadáním se stalo použití kompozitů při konstrukci draku, řízení po drátě (fly by wire), tzv. skleněný kokpit a nové turbovrtulové pohonné jednotky. Roku 1994 od projektu odstoupila Británie a objednala modernizované Herculesy C-130J. Vývoj postupoval pomalu a roku 1999 bylo konsorcium Euroflag transformováno na Airbus Military jako součást evropského leteckého konsorcia Airbus. To je zase součástí leteckého a kosmického konsorcia EADS (European Aeronautic Defence and Space) založeného roku 2000 sloučením firem Daimler Chrysler Aerospace, Aérospatiale Matra a Construcciones Aeronauticas SA. Konsorcium Airbus se zabývalo a stále zabývá především vývojem a výrobou civilních dopravních letounů. Na první pohled je paradoxní, že tyto letouny mají pohon zajišťován proudovými motory, zatímco pro vojenský transportní letoun byl nakonec vybrán pohon turbovrtulový. Jeho základ navíc tvoří proudový motor z francouzského víceúčelového bojového letounu Rafale. Důvodů bylo několik. Turbovrtulové motory mají poněkud vyšší účinnost v oblasti podzvukových rychlostí než proudové, především v rozsahu do 500 km/h. Zatímco u dopravních letounů je vyšší rychlost žádoucí, u vojenských transportních typů, které jsou navíc aerodynamicky méně čisté, na rychlosti tolik nezáleží. V devadesátých létech byl tento rozdíl ještě větší než

39

TECHNIKA

TECHNIKA

1 sonda tankovacího nástavce 2 radom přídě

52 levá část hlavního podvozku se šesti koly 53 hřeben centroplánu křídla

3 anténa meteorologického radaru 4 přední přepážka trupu

54 zadní část hřebenu centroplánu 55 palivové čerpadlo

5 anténa navigačního radaru 6 pedály řízení

56 systém ovládání hydrauliky přistávacích klapek 57 výfuk APU (Auxiliary Power Unit)

78 přepážka motorové gondoly 79 přední úchyty gondoly motoru

7 větrný štítek 8 reflexní průzor

58 schránka záchranného prámu 59 zásobník hydraulické kapaliny

80 zadní úchyty gondoly motoru 81 rám úchytů motoru

9 konzole horní části přístrojové desky

60 výztuž centroplánu 61 přístupový kryt autonomního energetického

82 tryska odvodu spalin 83 tankovací podvěs

10 senzor detekující odpálení raket 11 přední stěna šachty podvozku

startovacího systému APU

12 prostor bloků elektroniky pod kabinou

17 přední stropní evakuační poklop

66 podvozkové kolo 67 kryt šachty hlavního podvozku

18 kuchyňka 19 bloky elektroniky v konzolách

68 panel náběžné hrany křídla 69 kanál vedení kabeláže

20 schůdky do kabiny 21 struktura rámu dveří

70 kryt motorové gondoly 71 směr otáčení vrtule

22 bloky avioniky 23 rozpěra trupu

72 reduktor vrtule 73 mechanismus nastavování náběhu

103 vodorovná ocasní plocha 104 výškové kormidlo 105 záďové varovné poziční světlo

77 systém pro nezávislý start motoru

100 žebro svislé ocasní plochy 101 závěsy směrového kormidla

106 mechanismus výškového kormidla 107 výsuvná hadice s nástavcem pro tankování

104 105

103

106 102

88 mechanika křidélek 89 vnější přistávací klapka 90 vnitřní přistávací klapka 91 hydraulický válec záďové rampy 92 záďová rampa 93 výztuž rámu záďové rampy 94 anténa pro vysoké frekvence HF

101

100

95 výztuž svislé ocasní plochy 96 stabilizační plošky

98

vrtulových listů

24 sklopné pravé přední dveře se schůdky 25 sedačky

ve vzduchu

102 vyvažovací zařízení výškového kormidla

86 plnicí hrdlo nádrže 87 křidélko

64 levé zadní dveře pro výsadkáře 65 integrální palivová nádrž v křídle

15 sklopné levé přední dveře se schůdky 16 anténa systému IFF

97 záďový kužel trupu 98 mechanika směrového kormidla 99 senzor a výmetnice ochranného systému

84 senzor detekce ozáření radarem 85 levé poziční světlo

62 systém nezávislého startu APU 63 zadní hřbetní evakuační poklop

13 kryty šachty přední podvozkové nohy 14 přední podvozková noha

74 vrtulový list 75 motor 76 požární přepážka

99

94

26 okno 27 kyslíkové láhve ve

107

97

95

28 úchyty v nákladovém adovém prostoru 29 anténa systému mu TACAN 30 anténa systému mu SATCOM 31 reflektor

61

96 63 57

32 kyslíkový generátor erátor 33 anténa pro velmi elmi a ultra vysoké frekvence

93

59

92

54 46

36 přistávací reflektor lektor 37 táhlo turbíny

53

91

64

45

47

55

48

65 89

33

41 49

42 vstupy vzduchu hu klimatizace 43 schránka se záchranným áchranným vorem

30

34 42

46 rám vstupu vzduchu zduchu klimatizace 47 přepážka, na níž je uchycena jednotka

18 16

7

23

20

21

26

5

10

11

12 14 13

86

78 37 36

76

71 72

38

75

77

85 83

84

73

74

6 4

87

82

31 32

27

podvozku 1

81

70 28

8

3

79

22 19

9

vozku hlavního podvozku

88

69

66

35

25

50 táhla systému u levého

67

51 52

24

klimatizace

51 tlumiče hlavního ího

50

17

48 úchyty křídla 49 žebra draku trupu rupu p

80

68

39

29

15

A report 7/2010

44 anténa systému mu IFF 45 ventilátor klimatizace matizace

2

43

40

40 anténa systému mu TACAN 41 ohřívač vzduchu chu klimatizace

Finální montáž draku v Seville

90

44

38 turbína 39 vzduchové šachty chty

A report 7/2010

58

56

34 rozvod vzduchu hu klimatizace 35 konstrukce uchycení chycení nosítek

40

60

62

VHF/UHF

41

KALEIDOSKOP

ARMÁDA A VEŘEJNOST

A report 7/2010

V průběhu minulého roku zpracovali příslušníci skupiny vojenské dopravy katedry logistiky Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany (UO) Brno mjr. Josef Nedbal a pplk. Martin Rejzek instruktážní film „Vojenská přeprava po železnici“. Tato výuková pomůcka byla určena především pro studenty UO, kteří se mj. připravují na plánování, organizování a zabezpečení vnitrostátní železniční vojenské přepravy. „Kladli jsme především důraz na upevnění vojenské techniky na nákladních vozech podle nakládacích směrnic 7.1 a 7.2 Mezinárodní železniční unie,“ říká pplk. Martin Rejzek. „Komplexní zvládnutí přípravné a prováděcí fáze vojenské přepravy po železnici patří k nezbytným znalostem každého velitele, příslušníků štábů a odpovědných orgánů vojenské dopravy na taktickém stupni velení a řízení.“ Tato oblast se více než třicet let v resortu obrany neřešila, proto bylo doporučeno dílo vydat jako výukovou pomůcku s celoarmádní působností a distribuovat ho i vojenským útvarům a zařízením AČR. „V dubnu tohoto roku začalo natáčení dalšího instruktážního filmu, který řeší přepravu speciální pásové a kolové techniky na elektrifikovaných tratích,“ dodává pplk. Rejzek. Text: Jana DECKEROVÁ, DVD: katedra logistiky, Fakulta ekonomiky a managementu UO

42

Adrenalinový víkend Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Stanový tábor u vodní nádrže Sedlec přivítal o druhém červnovém víkendu více než padesát dětí od osmi do sedmnácti let. Středisko obsluhy výcvikového zařízení Hradiště (SOVZ) ve spolupráci s Klubem přátel města (KPM) Kadaně tu pro ně připravily již 12. ročník akce „Přežití dětí v přírodě – Doupovský zelenáč“. „Akce je určena hlavně pro dětské domovy, ale účastní se jí i děti z pořádajících organizací,“ říká metodik a lektor prevence SNJ (sociálně nežádoucích jevů) Stanislav Stebila ze SOVZ Hradiště.

Poslední květnovou sobotu proběhl na střelnici Dražice v jižních Čechách 12. ročník střelecké soutěže tříčlenných družstev o Táborský kalich. Akci připravili členové místní pobočky Svazu důstojníků a praporčíků AČR ve spolupráci s příslušníky 42. mpr a Velitelstvím Vojenské policie Tábor. Dovednosti ve střelbě z pistole ČZ vz. 75 a samopalu vz. 58 si změřilo 18 družstev, z toho čtyři skupiny tvořili záložníci Bundeswehru z Berlína. Celkovým vítězem soutěže se stalo družstvo ve složení pprap. Jan Koch, rtm. Petr Maitner a rtm. Ivan Novák ze 42. mpr. Nejlepším střelcem z pistole byl plk. v z. Václav Pisinger, který dosáhl 98 bodů ze 100. Ve střelbě ze samopalu vz. 58 se nejlépe umístili Josef Krejčí a kpt. Patrik Vacek nástřelem 84 bodů z 90 možných. Tradiční soutěž se organizátorům vydařila díky krásnému počasí a hojnému zájmu střelců i kvalitnímu technickému zabezpečení, které poskytl kolektiv vedený prap. Petrem Majerem. Text a foto: Zdeněk CHUDA

„Na sobotu jsme pro ně připravili třináctikilometrovou trasu, kde si užijí nejen adrenalin, ale vyzkoušejí si spoustu užitečných věcí, které se jim při pobytu v přírodě mohou hodit.“ Děti byly rozděleny do několika soutěžních družstev. Pod odborným vedením příslušníků 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce absolvovaly jedenáct stanovišť s nelehkými úkoly. Plavba na raftu, střelba na terč, topografie, traverz přes potok, brodění či hašení ohně. To je výčet jen některých, při nichž se pořádně zapotily. V programu

nechyběla ani noční patrola, míčové hry nebo stavba bivaků. „Letos jsme chtěli pořádně přitvrdit,“ dodává Cyril Hauptmann, předseda KPM Kadaně. „Když přežití, tak přežití. Myslím, že už jen terén jim dal zabrat, a to nemluvím o úkolech. Ale oklepou se, únava je pryč a už koukají, co bude dál.“ Pokaždé když akce skončí, už se plánuje další. „Nic nenecháváme náhodě a prakticky ji připravujeme po celý rok. Několik týdnů před začátkem pak už jen ladíme poslední detaily,“ pokračuje Stanislav Stebila. „Jsem tu letos poprvé, ale příští rok jedu zas. Ty rafty, to bylo něco,“ hlásí jedenáctiletý Mirek Kováč z Dětského domova v Chomutově. „Ten přechod přes potok nebyla hračka. Ale zvládl jsem to,“ přidává se o dva roky starší Honza Chodúr. Zajímavostí je, že některé děti, jež táborem prošly, působí dnes jako profesionální vojáci v jednotkách rychlého nasazení Armády ČR. „Jezdím sem, protože mě to baví, a hlavně si myslím, že to má smysl,“ svěřuje se šrtm. Miloslav Kučera z minometné roty 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. „Dneska, když mladí sedí jen u počítače, tak se pro ně příroda stává nebezpečná. Tyto děti se jí bát nemusejí.“ „

A report 7/2010

Více než 70 příslušníků pěších rot aktivních záloh krajských vojenských velitelství (KVV) v Hradci Králové a Pardubicích se sešlo druhý červnový týden na společném výcviku ve vojenském újezdu Libavá. Kromě klasického výcviku na ně čekaly především bojové střelby, adrenalinu si užili při zdolávání ohňové dráhy, ale museli si poradit například i s přípravou stravy v polních podmínkách. Zpestřením a zároveň novinkou, kterou pro záložníky připravila Asociace „Vojáci společně“, bylo jejich setkání s druhoválečnými veterány – brigádním generálem Alexandrem Beerem, plukovníkem Emilem Bočkem a plukovníkem Ľudevítem Štefkou. „Jejich příběhy a osudy by vydaly na několik životů, ale zajímavé bylo jejich vyprávění i o tom, jak žijí dnes,“ říká plk. Václav Špaček, ředitel KVV Hradec Králové. „Jsem rád, že beseda měla velký ohlas, což potvrdila i následná autogramiáda,“ konstatoval plk. Jan Kříž, prezident Asociace. „Je to především zadostiučinění pro samotné veterány. I když mnozí z nich překračují devadesátku, jsou stále v kondici, kterou si udržují i díky těmto setkáním.“ Text: prap. Marie NOVOTNÁ, foto: Zdeněk HORÁK

43

ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST

Text a foto: Martin KOLLER

A report 7/2010

Dvakrát ročně mají přátelé Vojenského technického muzea v Lešanech možnost zhlédnout rozsáhlou prezentaci vojenské techniky a další doprovodný program. Ani v sobotu 22. května tomu nebylo jinak. Zdejší muzejní sezonu 2010 totiž zahájil Obrněný den.

44

Krásný austin ještě v základní barvě

Již na první pohled upoutal návštěvníky americký kanonový stíhač tanků M36 dovezený nedávno ze Slovinska. Mírně modernizovaná verze je plně pojízdná a pravděpodobně vyrazí na polygon v rámci Tankového dne. Mimo M36 byl dovezen tank Sherman, který se typově blíží verzi Firefly, již dočasně používala i naše obrněná brigáda v Británii, a další stíhač tanků. Pod přístřeškem v parku se ukrýval další přírůstek, a to tank

Chálid, což je jordánská verze britského typu Centurion. I on bude k vidění v terénu koncem léta. Nové konstrukční úpravy, jež umožňují lepší pohled na vystavenou techniku, doznala rovněž raketová hala.

PŘÍPRAVA Všemu předcházela delší příprava. Ještě den před odstartováním akce se zdálo, že lešanský tým vše

Obrněný automobil Russo Balt M v německé kamufláži

Unikátní prototyp tančíku Škoda MU4

Prezentace vozidel LMV Panther a Dingo z výzbroje AČR

ÚSPĚCH Na přípravě a realizaci prezentací v Lešanech se nepodílejí jen pracovníci Vojenského technického muzea a Vojenského historického ústavu. Zúčastňuje se jich zpravidla některý útvar AČR, dále různí sběratelé, členové aktivních záloh a klubů vojenské historie. Dorazili i zástupci Policie ČR s modernizovanou verzí obrněného transportéru BRDM-2. Velké nadšení vzbudily repliky historických vozidel, především obrněný automobil Austin, který používali naši legionáři v Rusku. Jeho tvůrce Jan Queisner začínal před několika lety nálezem dvou historických kol. Ta totiž tvoří mnohdy největší problém celé konstrukce, protože jsou vidět. Další zajímavý historický obrněnec pocházel

z dílen Gardekorpsu, o kterém jsme nedávno psali. Bez ohledu na boky ozdobené kříži má Russo Balt M opět vztah k historii naší armády. I toto vozidlo používali naši legionáři v Rusku. Ke konci se přiblížily práce na replice britského typu Light Reconnaissance Car, vyráběného počátkem druhé světové války společností Humber. Příslušníci klubu Rota Nazdar tak připomněli výzbroj našich vojáků v Británii. Mezi raritní zajímavosti patřila kupodivu i nablýskaná Praga S5T. Ještě před dvaceti lety se jich používaly tisíce, ale dnes je to opravdová vzácnost.

PROGRAM Jako vždy přitáhla nejvíce diváků akce na polygonu. Poněkud netradičně ji krátkým projevem z obrněného automobilu Humber Scout Car zahájil ministr obrany Martin Barták. Po přehlídce starší i novější techniky následovaly dynamické ukázky. Velmi zajímavé bylo např. spuštění zbraňové nástavby z 30mm protiletadlového dvojkanonu vz. 53/59. Rovněž odražení teroristického útoku nebo zajištění hledané osoby v misích provedli vojáci velmi realisticky. O pyrotechnické efekty se letos postaral prap. Emil Markup z pěší roty aktivní zálohy při KVV Praha. Slavnostní den ještě neskončil a technici již umývali vozidla, jejichž exhibice skončila, a připravovali se na opravy. U Humber Scout Caru přestalo těsnit vodní čerpadlo a obrněný transportér OT-62 ztratil chuť zatáčet. Ve vojenském technickém muzeu opravdu nikdy nepropadnou nudě. „

A report 7/2010

OBRNĚNÝ DEN v Lešanech

nestihne. Bylo třeba nachystat více techniky a probíhaly i další úpravy v interiérech muzea. A tak kupř. účastníci, kteří se se svou technikou představili v programu, mohli komentovat různorodou „přehlídku“ kalhot a holínek, vyčnívajících z „kufrů“ několika automobilů přejíždějících mezi expozicemi. To mjr. Robert Speychal z VHÚ s několika pomocníky rozvážel desítky figurín převlečených do nových stejnokrojů a další výstroje. Jejich doprava připomínala výsledek válek kdesi na Balkáně. Nezaháleli ani technici. Tentokrát sice nekrotili vzpurné tanky, ale připravovali řadu obrněných transportérů. U některých z nich si museli po dlouhé době „osahat“ řízení. Do obrněné techniky není vidět, a tak návštěvníci vlastně ani nevědí, že se na lešanském polygonu prohánějí převážně muzejní technici. Postavy většiny z nich jsou nepřehlédnutelné a některá vozidla byla konstruována na rozměry vojáků z dvacátých či třicátých let minulého století. Ostatně ještě před půlstoletím byli jako tankisté a řidiči další techniky vybíráni vojáci menších postav. Nejednalo se však pouze o hrdé jízdy. Základ přípravy tvořila jako vždy špinavá a mnohdy obtížná práce, počínaje mazáním funkčních dílů a skupin, kontrolou brzdových systémů či přezkoušením pohonné soustavy a řádným mytím konče. Došlo také na údržbu a úklid hal. Stejně jako minule probíhala příprava pod taktovkami mjr. Michala Buriana a mjr. Roberta Speychala. V pátek se připravovali i další účastníci a doprovodný program.

45

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ Text a foto: Václav KAMENÍK

Veteráni ze Sdružení čs. zahraničních letců – východ uctili památku spolubojovníků z 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR, kteří před více než 65 lety padli v těžkých bojích moravsko-ostravské operace. Učinili tak spolu s představiteli a občany obcí i měst Moravskoslezského kraje v Petrovicích u Karviné, Českém Těšíně, Havířově, Mošnově, Ostravě, Bělotíně, Hrabyni a Opavě.

A report 7/2010

46

procent letounů se z bojů vracelo značně poškozených. Devět letců zahynulo. Dva z nich jsou pohřbeni v České republice, zbývajících sedm leží na hřbitovech v příhraničí Polska.

Dopoledne 1. května pak přijeli veteráni do Bělotína, kde se zúčastnili odhalení pamětní desky u památníku před školou a pietního uložení ostatků sovětského letce, který zde zahynul 5. května 1945 v troskách sestřeleného bitevníku Il-2/m3. Po desetiletém pátrání nalezli badatelé ze sekce vojenské historie Klubu

Přílet letců 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR na letiště Albrechtičky (dnešní Mošnov) v květnu 1945 připomíná tento památník.

Letečtí veteráni NEZAPOMÍNAJÍ Ve druhé polovině dubna 1945 bojová činnost 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR spočívala v podpoře a ochraně vojsk nastupujících do útočné operace z polského území ve směru Opava a Moravská Ostrava. Divize byla v podřízenosti sovětské 8. letecké armády a do bojů byl zasazen její 1. čs. stíhací letecký pluk (1. slp) se 32 letouny La-5FN a 3. čs. bitevní letecký pluk (3. bilp) se 33 letouny Il-2m3. Letci 2. slp ještě procházeli výcvikem na letounech La-5. Němci se úporně bránili, kladli přímo fanatický odpor a chtěli stůj co stůj uhájit své poslední průmyslové centrum. Vzdušný prostor Ostravy a přístupy k ní bránilo německé letectvo a značný počet německých baterií protiletadlového dělostřelectva. Čs. letci neúnavně napadali nepřítele a tak pomáhali vojskům Rudé armády a 1. čs. tankové brigádě v postupu. Z polního letiště Poremba v Polsku, vzdáleného od linie fronty jen 18 km, odlétaly k úderům na nepřátelskou obranu roje o šesti až osmi letounech Il-2 chráněné stíhacími letouny La-5. Až čtyřicet

BĚLOTÍN

Divize provedla v moravsko-ostravské operaci 587 operačních vzletů v trvání 504 hodin a poslední bojovou akcí byl nálet bitevníků 2. května 1945 na nádraží v Těšíně.

PETROVICE U KARVINÉ Také 19. dubna 1945 vzlétly z letiště Poremba letouny Il-2 ze 3. bilp k plnění bojových úkolů. Při návratu byl jeden z letounů zasažen palbou německé protiletadlové baterie a hořící se zřítil k zemi. Dopadl v katastru Petrovic u Karviné za kapličkou v Závadě. Oba slovenští letci, pilot rotmistr Pavol Slatinský a palubní střelec desátník Ján Bílka, zahynuli. Dne 1. května 1945 vydýchla pohraniční obec Petrovice u Karviné svobodně. Petrovičtí ostatky letců exhumovali a pohřbili u závadské školy. O rok později je převezli na petrovický hřbitov. Na obou pietních místech byly postupně odhaleny památníky, o které příkladně

pečují jak závadská škola, tak obec Petrovice. Za to letos oběma institucím udělilo předsednictvo Ústřední rady Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov Bratislava medaile M. R. Štefánika III. stupně. Stejně jako každý rok přijeli koncem dubna na místo váleční letečtí veteráni, aby v doprovodu starosty Petra Trojka uctili památku padlých spolubojovníků. U jejich památníku v areálu školy v Závadě se při besedě s dětmi a jejich učitelkami také podělili o své vzpomínky. Poté vzdali hold oběma letcům na petrovickém hřbitově. Při té příležitosti vzpomněl předseda Sdružení čs. zahraničních letců – východ plk. v. v. Ľudevít Štefka na nedávno zemřelého plk. v. v. Jána Daňka, díky jehož úsilí tradice těchto setkávání u památníků v Moravskoslezském kraji před 14 lety vznikla.

LETIŠTĚ MOŠNOV

Památník na hřbitově v Petrovicích u Karviné, kde jsou uloženy ostatky slovenských letců – pilota rtm. Pavola Slatinského a palubního střelce des. Jána Bílky.

V Bělotíně se letečtí veteráni zúčastnili odhalení pamětní desky u památníku před školou a pietního uložení ostatků sovětského letce, který v místě zahynul 5. května 1945 v troskách sestřeleného bitevníku Il-2.

Na počest příletu čs. letců na letiště Albrechtičky (dnešní Mošnov) byl před lety postaven památník s textem: „10. května 1945, po vítězných bojích s fašistickým Německem o Opavsko, Ostravsko, Těšínsko a Moravskou bránu, přistála na polním

přátel Suchdola nad Odrou místo havárie a 24. října 2009 vyzdvihli zbytky stroje i kosterní pozůstatky. Při čištění trosek silně pancéřovaného „Šturmovika“ Il-2, německými vojáky přezdívaného „Černá smrt“, byl nalezen Řád Rudé hvězdy, který byl udělován např. za osobní odvahu a statečnost v boji, s dochovaným číslem, jež umožňuje přesnou identifikaci letce. V původních sovětských archivních materiálech se zatím podařilo vypátrat, že toho dne při leteckých operacích ztratil 565. bitevní pluk dva stroje, jejichž posádky zahynuly. Bádání sice dosud není ukončeno, lze však předpokládat, že se jedná o pozůstatky posádky, jíž velel pilot poručík N. J. Motorin, nar. 1922, který byl posmrtně dekorován Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, a palubním střelcem byl starší seržant V. A. Gukosjan, nar. 1918. „Dne 5. 5. 1945 se nevrátili z bojového letu. Podle svědectví ostatních posádek byl jejich Il-2 zasažen protiletadlovou obranou v okolí Suchdola n. Odrou a zřítil se v okrese Hranice. Pilot stačil z hořícího letounu vyskočit s padákem, ale jeho další osud je neznámý,“ píše se v dokumentu, který je s dalšími artefakty badatelské práce členů klubu prezentován veřejnosti v letecké expozici Muzea městyse Suchdol nad Odrou. „

A report 7/2010

Petrovice u Karviné, památník padlých čs. letců před Základní školou v Závadě: projev přednáší plk. v. v. Anton Droppa (před 65 lety byl pilotem stíhacího letounu La-5, se kterým se účastnil bojů v moravsko-ostravské operaci). Na snímku též veteráni plk. v. v. Pavel Švec, někdejší palubní střelec bitevního letounu Il-2 (druhý zleva), plk. v. v. Ľudevít Štefka (třetí zleva) a plk. v. v. Vasil Chymčák (čtvrtý zleva).

letišti v tomto prostoru na půdě osvobozené vlasti 1. československá letecká smíšená divize v SSSR.“ Letečtí veteráni se u pomníku setkali s mošnovským starostou a dětmi zdejší školy, aby tu společně položili kytice a zavzpomínali.

47

ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST

FESTIVAL nabitý energií

Text a foto: Miroslav ŠINDELÁŘ

Finálové části třetího ročníku soutěže Europa Secura o bezpečnosti, Evropské unii a Severoatlantické alianci se v první polovině června ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy na Rokycansku zúčastnilo 42 studentů středních škol.

Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a Radko JANATA

48

Studenti v roli diplomatů

se folklor stal nezbytnou součástí každodenního života? Odpovědi byly různé, avšak všechny potvrdily, že lidé, kteří se v Rožnově setkávají, milují nejen folklor, ale hlavně život. A ta energie z nich čiší na každém kroku. Spojení s přehlídkou skupin historického šermu se přes zdánlivou odlišnost žánru nakonec ukázalo jako nanejvýš přínosné, a tak se tu za posledních

jedenáct let ve vzácné symbióze setkávají lidové kroje s historickými uniformami, tanec a šermířské souboje, křehké písně a výstřely z mušket. Společným jmenovatelem je láska k tradicím a historii, která spojuje všechny účastníky i organizátory festivalu bez ohledu na věk či profesi. A stejně tak diváky, kteří do Rožnova na Valašku pravidelně jezdí z míst blízkých i vzdálených. Letos jich Dřevěným městečkem během druhého červnového víkendu prošlo více než osm tisíc. V sobotu mě v parku zastavili staří manželé a paní mi dala do ruky misku s jahodami. „Tu máte, holčičko, a dejte je těm svým za to, že jste tu vaši Valašku zachránili.“ „

„Každoročně se do soutěže přihlásí kolem 660 soutěžních družstev ze všech středních škol z celé republiky,“ říká Radomír Špok, hlavní organizátor sdružení Europeum. „Letošnímu finále předcházela základní a krajská kola a tady ve finále jsou ti nejlepší.“ Prověřuje se ale nejen teorie. Ostatně družstva, která přijela do brdských lesů, díky spolupráci s Armádou České republiky mohla porovnat své praktické znalosti, bez kterých se skuteční diplomaté v krizových částech světa neobejdou. Od zámečku Tři trubky vyrazilo na 34 kilometrů dlouhou trasu celkem čtrnáct tříčlenných družstev. Každé doprovázeli zkušený instruktor z organizační skupiny a voják, který zajišťoval spojení se štábem. Po několika prvních kilometrech narážejí studenti na minové pole. Díky vojenským pyrotechnikům se tu seznámili se základy minového nebezpečí. Vyzkoušeli si práci s detektorem kovů a dokonce se jim podařilo najít i krabičku s „nebezpečným“ obsahem – sladkostmi. Kromě dalších soutěžních stanovišť je čekalo i přepadení skupinkou povstalců, která nerespektovala žádné zákony. Bandité pod pohrůžkou smrti brali zcela neomaleně vše, co se jim hodilo. Vyjednávat s touto sortou lidí bylo uměním pro vedoucího, na kterém závisel osud celého družstva. A tak zatímco ostatní leželi v blátě obličejem k zemi, mluvčímu se podařilo přesvědčit velitele bandy, aby spolu s nimi propustil i zdravotnici, kterou si chtěl původně ponechat ve svém ležení. Na trase pak studenti plnili už jen příjemnější úkoly, v jejichž zvládnutí jim pomáhali zkušení vojenští profesionálové. Hlavní tíhu organizace a samotného provedení vojenské části soutěže nesli vojáci 13. dělostřelecké brigády z Jinců, 15. ženijní brigády z Bechyně a samostatné záchranné roty z Rakovníka. „

A report 7/2010

A report 7/2010

Číslo XVII v záhlaví letošního Mezinárodního armádního folklorního festivalu o lecčem vypovídá. Přinejmenším o poměrně dlouhé historii, která v sobě nese lásku k lidové tradici, potřebě vracet se k vlastním kořenům, třeba právě prostřednictvím lidové písně či krajových zvyků. Mezinárodní charakter festivalu otevírá možnost hledání a nalézání toho, v čem se folklor konkrétních zemí podobá a naopak v čem je jedinečný. Punc originality a vůni dálek pak přináší vystoupení takových hostů, jako byly soubory z Izraele, Arménie či Indonésie. Letos se v Dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě sešlo 26 folklorních souborů a skupin historického šermu z České republiky i ze zahraničí. Deset z nich pracuje při některém ze zařízení Armády České republiky a řada jich má za sebou velmi dlouhou historii. Například soubor Dunajec z Olomouce už pracuje více než padesát let, Klebetníček z Vyškova letos slaví čtyřicáté narozeniny a Jánošíček z Brna dvaadvacáté. A samozřejmě nelze opomenout Vojenský umělecký soubor Ondráš. Celý festival se totiž nese v duchu tradice, kterou v Rožnově tento výjimečný soubor vybudoval. Čím je Valaška právě pro jejich tanečníky, zpěváky a muzikanty, pro něž

49

RUBRIKAA VEŘEJNOST ARMÁDA

ARMÁDA A VEŘEJNOST předváděcí tým českého vojenského letectva. „Realizovali jsme určité personální změny, neboť chceme, aby tuto specifickou letovou činnost piloti vykonávali maximálně dva tři roky. Rovněž došlo k dílčím změnám v předváděných sestavách, protože letci postupně vylepšují svoje vystoupení před veřejností,“ konstatuje velitel vzdušných sil a zmiňuje, že oproti rokům minulým nebude k vidění ukázka dvojice letounů L-159 v úderu na pozemní cíle. „Limitujícím faktorem jsou nejen finance, ale i skutečnost, že skupinová vystoupení vyžadují

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Letos je to právě sto let, kdy se začala psát historie létání v Čechách. Vrcholem oslav se stala Aviatická pouť, která se uskutečnila první červnový víkend na letišti v Pardubicích. Na rozdíl od jiných leteckých show byla prezentována formou velkoprostorového divadelního představení. V devíti na sebe navazujících scénách zhlédlo čtyřicet tisíc diváků hodnověrné rekonstrukce klíčových momentů dějin čs. aviatiky.

A report 7/2010

Vojenské cvičiště Pardubice, sobota 16. dubna 1910, jedenáct hodin dopoledne. Sedmadvacetiletý inženýr Jan Kašpar usedá do letounu Blériot XI, rozjíždí se po dráze a po odpoutání od země provede řízený motorový let v délce asi dvou kilometrů. Tímto mimořádným výkonem začíná éra aviatiky v Čechách.

50

OD BLÉRIOTA PO GRIPEN O sto roků a padesát dnů později letí nad vzletovou a přistávací dráhou pardubického letiště trojice víceúčelových

nadzvukových letounů JAS-39 Gripen. Jeden ze strojů, s nadporučíkem Michalem Daňkem v kokpitu, opustí sestavu a v následujících minutách se prezentuje vyšší technikou pilotáže. Po něm následují ukázky podzvukového bitevníku L-159 ALCA (npor. Ivo Kardoš) a vrtulníků Mi-24/35 (kpt. Pavel

Nezdoba) a W-3A Sokol (pplk. Petr Kratochvíl). Vzdušné síly Armády ČR demonstrují současnost letectví a zahajují více než šestihodinový blok letových vystoupení. Na scéně velkoprostorového divadla se po rekonstrukci prvního veřejného vzletu aeroplánu postupně představují letouny jak z první a druhé světové války, tak z let poválečných a dobová pozemní technika. Z mnoha typů letadel lze vzpomenout například Fokker Dr. I, Avia BH-1, Junkers Ju-52, Messerschmitt Bf-109, Spitfire Mk., Focke-Wulf Fw-190, Jak-3 nebo Jak-9. Svoje mistrovství předvádějí akrobaté na speciálech Zlín Z-226 a Extra 330. Výjimečnou sestavu dávají ve vzduchu dohromady proudové stroje používané československými letci v posledních stech letech. Po hřmotu proudových motorů následuje bezmotorová krása v provedení větroňů. Koho už z podívané na nebi bolí za krkem,

TŘI LETOŠNÍ PRIORITY „Aviatická pouť je jednou ze tří akcí v Česku, na níž se letos prezentujeme s maximálním nasazením,“ upřesňuje zástupce velitele společných sil-velitel

Zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner a velitel vzdušných sil Jordánska generálmajor Malek Salameh Habashneh

vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner a dodává, že těmi dalšími jsou Czech International Air Fest (CIAF) a Dny NATO-Dny VzS AČR. Výjimečné postavení má v tomto směru tzv. display team neboli

vyšší počet techniky a personálu, což by bylo na úkor plnění operačních úkolů,“ vysvětluje generál Verner a s potěšením konstatuje, že zájem o prezentaci letecké techniky VzS AČR je stále veliký. „Musíme však být realisty a držet únosnou mez,“ konstatuje. Pardubickou pouť aviatiků navštívila řada významných osobností. „Sobotní leteckou show si nenechal ujít například velitel vzdušných sil Jordánska generálmajor Malek Salameh Habashneh, v neděli byli přítomni místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták a první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka,“ říká podplukovník Martin Janatka, velitel Správy letiště Pardubice, která byla jedním ze spoluorganizátorů Aviatické pouti. „

A report 7/2010

POUŤ AVIATIKŮ

„přechází“ na bohatý pozemní program, včetně statické ukázky letecké techniky a činnosti klubů vojenské historie. Návštěvníci jubilejní dvacáté Aviatické pouti si rovněž mohou vyslechnout skladby z repertoáru Ústřední hudby Armády České republiky vedené dirigentem kapitánem Kamilem Mezihorákem nebo se osobně setkat s bývalými vojenskými piloty, dnes členy stavovského sdružení Svazu letců ČR v čele s plukovníkem ve výslužbě Oldřichem Rampulou.

51

VLRZ

Dračí lodě Z MĚŘÍNA Text a foto: Václav KUPILÍK

A report 7/2010

Dračí lodě byly donedávna k vidění tak nu maximálně v televizi. Kdo navštívil Čínu nebo Thajsko, mohl jejich majestátnostt obdivovat na vlastní oči. Jenže časy se mění a zajímavá plavidla z Dálného východu bývají stále častěji k vidění i na našich řekách. Ve Vojenské zotavovně dě tohoto typu. Měřín nedávno spustili na vodu dvě lodě

52

Co je to vlastně dračí loď? A víte, že Česká republika má dvojnásobného mistra světa v jízdě na dračích lodích? Dragonboating (pádlování na dračích lodích) pochází z Číny, kde má 2 000 let starou tradici a závody jsou zde symbolem vlastenectví a morální jednoty. Legenda praví, že v jednom městě žil básník jménem Qu-Chuan [Ču-Juen], který se mezi obyvateli těšil značné oblibě. Rovněž se politicky angažoval a stal se radním. Po nějaké době však nesouhlasil s místními politickými praktikami a na protest skočil z útesu do říčních vod.

Když se o jeho činu dozvěděli obyvatelé města, vypluli na lodích ve snaze ho najít. Třebaže se jim to nepovedlo, vyplouvají na řeku každoročně a bubnováním si připomínají památku tohoto legendárního muže. První moderní dračí festival se uskutečnil v Hongkongu roku 1976. V padesáti zemích světa se v současnosti dragonboatingu věnuje na padesát milionů lidí. Od roku 1995 pořádá Mezinárodní federace dračích lodí oficiální mistrovství světa i Evropy. Závodí se na tratích 200, 500, 1 000 a 2 000 m.

Do České republiky se tento sport dostal v roce 1997 díky Sebastianu Pawlovskému (původem Švýcar) a Liboru Hajovi (původem Němec), zakladatelům České asociace dračích lodí. Rok poté k nám byla dovezena první dvě plavidla z dílny renomovaného německého výrobce. K první zakoupené lodi dostala Česká republika druhou zdarma od Singapurské kanceláře propagace turismu v rámci podpory poznávání asijské kultury ve světě. Záhy nato se Vltava stala svědkem pravidelných vyjížděk těchto netradičních dlouhých plavidel.

Pražský klub dračích lodí pak každoročně pořádal festival, kterého se účastnilo mnoho posádek nejen z ČR, ale i ze zahraničí. Festival se konal v letech 1998 až 2003 v prostoru mezi Mánesovým a Karlovým mostem. Od roku 2004 vyvíjí svoji činnost Česká asociace dračích lodí a tento sport u nás přesahuje rámec amatérského nadšeneckého vyžití. Z elit české rychlostní kanoistiky se rekrutuje reprezentační posádka, která se rychle zabydluje na předních místech v evropských i světových soutěžích. V rámci kanoistických oddílů pak vzniká mnoho nových týmů, jež se každoročně utkávají v Českém poháru. Dračí lodě dosahují délky 12,5 metru a váží 250 kilogramů. Jsou typické svým vzhledem – dračí hlavou na špici a ocasem na zádi. Posádku tvoří 18 až 20 pádlujících osob, bubeník a kormidelník. Bubeník udává rytmus pádlování pomocí úderů lov do koženého bubnu. Kromě síly, vytrvaKro losti los a schopností je při dragonboatingu důležitá také jednota dů a harmonie. h Kouzlo plavby K na dračích lodích spočívá především spo v jednoduchosti pohyje bu, bu v týmovém duchu a v atmosféře závodů. Během několika minut Běh se prý pod vedením instruktora naučí ins pádlovat i začátečník. pád To ostatně tvrdí i dvojnásobný mistr světa nás v jízdě na dračích lodích jí a bývalý dvojnásobný b mistr mi světa v kanoistice Petr Pet Procházka. Tento vynikající sportovec z pražské Dukly byl nedávno pozván do Vojenské zotavovny Měřín, aby osobně proškolil armádní tělocvikáře, kteří řídí preventivní rehabilitace s tělovýchovným programem, a programové pracovníky. Nejdřív je v zasedací místnosti seznámil se zásadami jízdy na těchto plavidlech a s bezpečnostními

opatřeními, která je nutno během plavby dodržovat. Vždyť obsazená loď váží kolem dvou tun a při manévrování na neklidné hladině Vltavy vyžaduje od posádky alespoň elementární zručnost a opatrnost. Po teoretické průpravě přišlo na řadu samotné zkompletování plavidel a slavnostní spuštění na vodu. Ještě dřív, než se instruktoři pod vedením světového šampiona poprvé opřeli do vesel, proběhl slavnostní křest obou bělostných krasavic s dračími hlavami a ocasy, třpytícími se za slunečního svitu. Ředitel zotavovny Miroslav Štrba jim přitom přiřkl i jména – Amálie a Rozálie. Dračí lodě, které jsou od renomovaného německého výrobce a patří svojí konstrukcí k nejlepším na světě, nyní mohou využívat příslušníci resortu v rámci preventivních rehabilitací, skupinky dovolenkářů i účastníci nejrůznějších školení a kongresů. Pod vedením instruktora zažijí mimořádnou plavbu, na kterou se hned tak nezapomíná. „

A report 7/2010

VLRZ

53

SPORT

SPORT

Volkswagen maraton: ambice naplněny Štefek (VÚ 1923 Pardubice) výkonem 3:02:56 a npor. Jakub Paul (VÚ 7907 Liberec) časem 3:03:33. Slušný výkon předvedl také rtm. Ladislav Sás (VÚ 5153 Přáslavice) časem 3:11:08. V kategorii žen zvítězila npor. Zlata Lukášková (VÚ 4215 Tábor) výborným časem 3:31:35. V článku jsou uvedeny tzv. „čisté“ časy. A poznámka na závěr. Velký dík ze zabezpečení účasti armádních sportovců na tomto závodě, ale i březnovém Hervis ½maratonu, patří oddělení tělesné výchovy a záchranné a výsadkové služby SRDS-OS MO, jmenovitě pak pplk. Miroslavu Jebavému, který se účastnil jednání s organizačním výborem a obstaral potřebnou administrativu k oběma soutěžím. „

O. z. František Bulava na trati

Text: František BULAVA Foto: archiv autora

A report 7/2010

V neděli 9. května se v metropoli uskutečnil již 16. ročník Volkswagen maratonu Praha. Na start se postavilo rekordních 7 900 běžců.

54

I do tohoto maratonského klání byla zařazena kategorie záchranných a bezpečnostních složek (KZBS), ve které měla AČR nejpočetnější zastoupení. Trať dlouhou 42,195 km absolvovalo 41 příslušníků armády, štafetového závodu se pak zúčastnilo 18 čtveřic z resortu MO, což je 100% nárůst oproti roku 2009! Celkem naši armádu reprezentovalo 113 běžců. Na prvních třech úsecích štafety závodníci běželi 10 km a posledního čekala porce o dva kilometry delší. Na vynikajícím 2. místě z celkového počtu 308 štafet (!) finišoval tým AČR – Rychlé šípy.

Mjr. v z. František Bulava, rtn. Milan Wurst, prap. Jaroslav Matoušek, prap. Jaroslav Vlček

Z výsledků Volkswagen maratonu Praha: Štafety KZBS: 2. AČR – Rychlé šípy (2:31:16), 3. VeV-VA Vyškov (2:39:56), 4. VSŠ a VOŠ MO Moravská Třebová (2:43:47), 5. Ženisti Olomouc (3:00:40), 6. Spojovací rota Žatec (3:04:01), 7. VÚ 6950 Stará Boleslav, 8. Univerzita obrany I (3:06:20), 9. VP Olomouc (3:11:16) Jednotlivci KZBS: Ženy: 1. npor. Zlata Lukášková (VÚ 4215 Tábor)

Polovina května bývá tradičně časem, kdy se během víkendu koná mezinárodní vojenská střelecká soutěž o Pohár osvobození. Bylo tomu tak i letos, kdy pod záštitou ministra obrany probíhal ve výcvikovém prostoru Březina její 36. ročník.

O Pohár osvobození Pořadatelem bylo společně s občanským sdružením Asociace záložních brigád olomoucké Velitelství společných sil a vyškovské Velitelství výcviku-Vojenská akademie. Soutěže se celkově účastnilo 206 závodníků z jednotek aktivních záloh, armády a policejních složek z České republiky (115 osob), ale též rezervisté z Polska (63), Slovenska, Estonska (po osmi), Maďarska, Španělska a Itálie (po čtyřech). Soutěžili jak jednotlivci, tak čtyřčlenná družstva ve čtyřech disciplínách: střelbě velkorážní pistolí na přesnost, bojové střelbě velkorážní pistolí v časovém limitu, střelbě ze samopalu na přesnost a v hodu granátem na cíl. Během klání probíhala prezentace několika firem – Meopta-optika, tradičního dodavatele optických výrobků pro AČR, Mikov s ukázkou různých druhů chladných zbraní, především nožů, a společnosti COLORIT s čisticími prostředky na zbraně. Nejlepším jednotlivcům a družstvům předali na slavnostním ceremoniálu poháry, diplomy a věcné ceny výkonný ředitel soutěže mjr. v z. Arnošt Líbezný, zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil plk. gšt. Štefan Kaleta a další hosté. „

Soutěž družstev: 1. AVZO krajské kolegium Zlínského kraje 2. Hradní stráž 3. Univerzita obrany A

1 102 bodů 1 093 bodů 1 042 bodů

Soutěž jednotlivců: 1. Radek Nedoma (Univerzita obrany A) 2. des. Radek Blecha (AZ KVV Jihlava A) 3. Petr Konečný (International Police Federation, CZ)

311 bodů 309 bodů 309 bodů

Jednotlivci pistole: 1. čet. František Jakeš (AVZO krajské kolegium Zlínského kraje) 2. voj. Roman Piško (AVZO krajské kolegium Zlínského kraje) 3. kpt. Jerzy Marszalek (NEPTUN Gdyně, Polsko)

127 bodů 124 bodů 123 bodů

Jednotlivci samopal: 1. Radek Nedoma (Univerzita obrany A) 2. des. Radek Blecha (AZ KVV Jihlava A) 3. plut. Gregorz Gruchalski (WSAR Poznaň, Polsko)

180 bodů 180 bodů 178 bodů

Pozn.: AVZO = Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností

A report 7/2010

Zlato s náskokem dvou minut a tří vteřin vybojovalo družstvo Policie ČR. Cílem „Rychlých šípů“ bylo vylepšit loňské 3. místo, což se díky výkonům prap. Jaroslava Vlčka (VÚ 8407 Praha) 35:48, o. z. Františka Bulavy (VZ 1419 Praha) 36:55, prap. Jaroslava Matouška (VÚ 7830 Praha ) 35:42 a rtn. Milana Wursta (VÚ 4423 Přáslavice) 42:51 (12 km) povedlo. Do elitní „pětky“ v KZBS se probojovaly ještě další resortní štafety: 3. příčku obsadilo kvarteto z Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov, 4. místo reprezentanti VSŠ a VOŠ MO z Moravské Třebová a pátí byli „Ženisté Olomouc“. V individuálních startech nás v KZBS výborně reprezentovali rtm. Jaroslav

Text: pplk. Josef HOUŽVIC a mjr. v z. Arnošt LÍBEZNÝ Foto: archiv autorů

55

(2)

STRAVA – forma regenerace

TĚLOVÝCHOVA Příklad denního jídelníčku: muž, 25 let, 194 cm, 88 kg, denní aktivita - průměrná, bez tréninku, váhová tendence - zachování Poř. č.

Čas

Název

1.

6:00

snídaně

2.

8:30

svačina

Co preferovat

Čemu se vyhýbat

větší množství komplexních cukrů, menší množství jednoduchých cukrů a lehce stravitelných bílkovin

tukům a většímu množství bílkovin

komplexní cukry a lehce stravitelné bílkoviny

většímu množství tuků

Množství (g/ml)

Příklad jídla

Bílkoviny

Cukry

Chléb graham

17

78

2

402

20

Máslo čerstvé

0

0

17

147

Džem jahodový

0

11

0

44

Čaj ovocný

0

0

0

0

20 250

snídaně celkem

17

89

19

593

75

Rohlík celozrnný

7

41

2

215

50

Šunka dušená

9

1

5

78

10

Máslo čerstvé

0

0

8

73

1

19

1

75

17

61

16

441

150

Text: mjr. Radek VESELÝ

Jak jsme slíbili v minulém čísle, pokračujeme v tématu stravy a pitného režimu. Pro regenerační proces je jejich dodržování nezbytnou podmínkou.

A report 7/2010

Pro připomenutí a shrnutí hlavních zásad uvádíme obecná doporučení ukazující, jaké by mělo být složení potravy z hlediska času konzumace: „ nejvíce energie přijímat v první polovině dne do 13. hodiny (nejvíce na snídani a oběd), „ dopolední strava by měla obsahovat více komplexních cukrů a méně bílkovin, „ odpolední strava by měla obsahovat méně komplexních cukrů, více bílkovin a větší množství vlákniny (celozrnné výrobky, otruby, ovesné vločky, luštěniny, ovoce, zelenina atd.), „ poslední jídlo by se mělo skládat především ze zeleniny (podušené) přiměřeného (p )ap množství bílkovin (ryby, drůbež, vaječný bílek atd.), tedy z výrobků

56

obsahujících větší množství vlákniny a malé množství energie (cukrů a tuků). Je vhodné vyloučit jednoduché cukry (i ovoce, přislazené výrobky), mléko m (obsahuje laktózu – jednoduchý cukr) a tučné výrobky. Uvedený příklad jídelníčku ukazuje jednak obecná doporučení, ale také skutečné množství a složení jednotlivých denních jídel, pro konkrétní osobu charakterizovanou v jeho záhlaví.

PITNÝ REŽIM Během dne by měly být tekutiny doplňovány průběžně, o něco více v předtréninkovém čase a krátce po tréninku (k doplnění ztráty tekutin). K večeru mírně přísun tekutin omezovat. Nápoje vhodné pro běžné pití: „ stolní pramenitá voda (např. Aquila, Toma natura, Bonaqua, Rajec), možno ochutit přírodními 100% džusy nebo šťávami bez konzervantů, slabě mineralizované vody (např. Dobrá voda), „ ovocné čaje (k snídani oslazené medem). Nápoje pro občasnou konzumaci (např. při horkých dnech a po déletrvající zátěži): „ středně mineralizované vody stře (Mattoni, Korunní), (M „ ochucené nápoje bez umělých och sladidel. slad

Nápoje zcela nevhodné: „ typu kokakoly, s umělými sladidly a barvivy, „ přeslazené limonády, „ alkoholické alkoh holick nápoje. Jako vhodný tréninkový nápoj náp lze užít slabě zředěný iontový nápoj, v případě ion kratšího tréninku a nižších kr teplot čistou pramenitou te vodu. vo Po tréninku lze také vypít iontový nápoj, doplněný io však vš o energetickou složku (med, hroznový cukr, třtinový cukr), nebo takzvaný třti gainer gaine (sportovní sacharidový nápoj). po tréninku lze podat nápoj) Výjimečně Výjime sladší limonádu bez umělých sladidel, která není jinak k běžnému pití vhodná. Pozor i na nadměrný jednorázový příjem tekutin. Na jedno napití by mělo být požito 1–2 dl tekutin. Je lepší pít častěji v menších dávkách. V případě velkého objemu tekutin se zředí žaludeční šťávy a zpomalí se trávení. Černý čaj a kávu nelze zařadit k doplnění tekutin, neboť mají diuretický účinek a naopak tělo odvodňují. A co to pivečko po fotbálku? Pivo, pokud v přik d je konzumováno k měřeném množství (0,5–1 l denně), lze skutečně považovat

10:30 svačina

komplexní cukry a lehce stravitelné bílkoviny

tukům a většímu množství jednoduchých cukrů

Jablko

150 50 100

Danone Activia, bílá

4

18

5

140

Ovesné vločky s vlákninou

6

26

4

163

Banán

svačina celkem 4.

13:00 oběd

komplexní cukry, bílkoviny

většímu množství tuků a jednoduchým cukrům

75 100

Rýže lagris Parboiled Vepřová kýta

16:00 svačina

bílkoviny, komplexní cukry s větším obsahem vlákniny

tukům, většímu množství jednoduchých cukrů

19:30 večeře

lehce stravitelné bílkoviny, menší množství komplexních cukrů s větším obsahem vlákniny

tukům, většímu množství jednoduchých cukrů

23

0

93

67

9

396

4

58

0

284

14

0

12

171

100

Polévka čočková

4

11

5

65

Salát rajčatovo-paprikový

1

15

3

89

23

84

20

609

7

7

8

134

Rohlík grahamový

7

44

4

223

Mrkev

1

11

0

49

15

62

12

406

5

19

1

95

200 75 120

Hollandia Selský jogurt bílý

svačina celkem 6.

1 11

150

oběd celkem 5.

Tuky

Energie (kcal)

150

svačina celkem 3.

Složení (g)

150

Benátská zeleninová směs

100

Filé z tresky

10 100

Máslo čerstvé Brambory vařené

večeře celkem

18

0

0

76

0

0

8

73

2

21

0

81

25

40

9

325

Celkem

108

403

85

2 770

Procentuální zastoupení živin

15%

58%

27%

100%

Předložený příklad skladby jídelníčku nezahrnuje pitný režim. Tekutiny doplňovat v dostatečném množství (3 l), rovnoměrně v průběhu celého dne, dle zásad uvedených v textu.

za nápoj vhodný k občasnému pití. S výjimkou přítomnosti alkoholu je jeho složení téměř ideální pro užití například jako potréninkového potrénin pot nápoje. N straNa druhé d ně je nutné brátt v úvahu jeho úv poměrně vysokou kalorickou vysoko ou ka přítomností hodnotu, danou dano ou př jednoduchého jednoduché ého ccukru maltózy a také alkoholu, který kter rý zpomaluje zp regenerační rege schopnosti sch organismu. or

Samozřejmě by bylo chybou dívat se na to, co jíme a pijeme, pouze z pohledu kalorií nebo obsahu živin. Především je nutné brát na zřetel, jak strava působí

na náš zdravotní stav. Každý organismus je jedinečný a také i podmínky, ve kterých existuje, jsou různé. Z toho pak vycházejí různé individuální nároky

a potřeby. Co je pro někoho prospěšné, může mít negativní efekt na jiného. Strava má totiž obrovský potenciál v ovlivňování našeho zdraví, ať už v pozitivním nebo negativním směru. Záleží tedy jen na nás, jak s tímto „zdravotním nástrojem“ budeme nakládat. Celá problematika výživy a jejích vzájemných vazeb na tělesnou zdatnost a zdravotní stav je poměrně obsáhlá a komplikovaná. Proto doporučujeme při sestavování individuálních jídelníčků či stravovacích režimů obrátit se na zkušené poradce pro výživu či dietology. „

A report 7/2010

TĚLOVÝCHOVA

57

PUBLIKACE

Vyšly Vojenské rozhledy

A report 7/2010

58

VOJENSKÉ ROZHLEDY Czech Milit ary Review

LEDY

V loňském roce uplynulo šedesát let od založení Organizace Severoatlantické smlouvy a deset let od našeho vstupu do ní. Nyní tato Aliance stojí před závažným úkolem: zpracovat novou strategickou koncepci. Jejím cílem bude sjednotit názory dvaceti osmi spojenců na priority organizace, vymezit pole její působnosti, vysvětlit veřejnosti členských států, proč je nutné podporovat členství a aktivity v rámci NATO. Připravované strategické koncepci je programově věnována rozsáhlá diskuse jak v rámci bezpečnostní komunity, tak v civilním sektoru. Zapadá sem i úvodní článek druhého letošního čísla Vojenských rozhledů od Antonína Raška „NATO připravuje novou strategickou koncepci“. Chystaná strategická koncepce autorovi poskytuje východisko pro obecnější úvahy, například jaký je vztah Aliance a Ruska, představuje Rusko vojenskou hrozbu? Vztah NATO a Evropská unie, Lisabonská smlouva a členství v Alianci, naplnilo NATO naše očekávání? Práce je přísně zařazena do historického kontextu, aktuální mezinárodněpolitické situace i posloupnosti českých klíčových bezpečnostních dokumentů. Použití pokročilých řídicích metod může výrazně eliminovat subjektivní faktory velitele. S nejnovějšími způsoby rozhodování seznamuje přípěvek Pavla Zůny „Vojenský rozhodovací proces a pokročilé metody manažerského rozhodování“. Vyšší důstojníci by měli rozumět procesům řízení a chápat takové pojmy, jako jsou dobře a špatně strukturované rozhodovací problémy, rozhodování za nejistoty, vliv a funkci utility při rozhodování, postoj k riziku apod. Velitelé a štáby budou kompetentní pouze tehdy, jestliže budou mít dostatečné vzdělání a zkušenosti. Autor nás seznamuje s vojenským multikriteriálním rozhodováním

2010 / 2

Text: Jaroslav FURMÁNEK

2010 v průběhu operačního plánovacího procesu a se scénáři ze štábních nácviků CZE/SVK EU BG. Příspěvek je doprovázen řadou tabulek, matic porovnání schémat či matic pro výpočet hodnotících atributů. Jeden z recenzentů článku Jána Spišáka „Teorie těžiště v podmínkách války proti mezinárodnímu terorismu“ ve svém posudku o tomto příspěvku uznale napsal, že „to je ta pravá teorie vojenského umění“. K tomu

2 již není třeba dodávat něco dalšího. Je to skutečně jeden z nejlepších příspěvků k teorii vojenského umění, jenž byl v posledních letech uveřejněn. Zkušenosti z pozorování, které Clausewitz využil ve své klasické knize „O válce“, vycházely z období válek mezi evropskými státy, kdy samozřejmě nemohl předvídat komplexnost a složitost světa, ve kterém nyní žijeme. Řada kritiků této teorie tvrdí, že jeho koncepce těžiště je pro dnešní svět

zastaralá a v současné době ji nelze použít, protože odpovídala období pozemních válek vedených velkými armádami. Změna charakteru a způsobu vedení operací totiž vede stratégy postupně k přesvědčení, že těžiště již nemusí být pouze „zničeno“, ale je nutno je spíše získat či jinak ovlivnit. Vyhlášením „globální války proti terorismu“ prezidentem Bushem v roce 2003 bylo v této válce určeno i těžiště, za které byla označena teroristická organizace al-Káida. Praktickým vojenským uměním se zabývá příspěvek Jaroslava Kulíška „Vojenská cvičení EU – MILEX“ uvedený mottem, jež stručně vystihuje základní obsah článku: Prvotřídní výcvik je to nejlepší, co může armáda vojákovi poskytnout. I přes složitou situaci, ve které se AČR v současnosti nachází, nelze připustit zaostávání velitelského sboru a snižování jeho připravenosti. Cvičení EU MILEX jsou jedním ze způsobů kvalitní přípravy naší armády. Konkrétně se článek zabývá dvojstupňovým velitelsko-štábním cvičením EU OHQ LARISSA a EU FHQ NEAPOL pod kódovým označením MILEX 09. Velitelsko-štábní cvičení EU MILEX je metoda odborné přípravy velitelského sboru a štábů na vojenskostrategické a operační úrovni v plánování, organizaci, přípravě a vedení operačních aktivit, velení vojskům a řízení činnosti mnohonárodního společného expedičního (operačního) uskupení nasazeného pro řešení krizové situace formou vedení expediční operace. Článek je doprovázen přehledem doposud provedených vojenských cvičení EU. Následující příspěvek autorů Nikoly Hynka a Jana Eichlera „Češi v Afghánistánu“ je sice zařazen v rubrice Informace, ale určitě má přesahy jak do oblasti vojenského umění, tak do historie i politologie. Zabývá se dosavadními zkušenostmi provinčních rekonstrukčních týmů (PRT) v Afghánistánu. Je rozdělen do dvou částí. První se zabývá mezinárodněpolitickými a vnitropolitickými faktory mise ISAF. Základem afghánského problému je totiž skutečnost, že neexistuje afghánský národ ve smyslu Evropy 19. století. Země je tvořena kmenovými svazy, kmeny a rodinami. Neexistuje loajalita k ústřední moci. Druhá část textu se zaměřuje na konkrétní zkušenosti českých PRT v politické i ve vojenské

oblasti. Na tomto základě autoři nastiňují závěry a výzvy, které z nich vyplývají pro budoucnost. I přes nesmírně vážné a nebezpečné nástrahy a hrozby je mise ISAF životně důležitá jednak pro NATO, jednak pro celosvětový boj proti terorismu. Mezi zajímavá témata jistě patří i příběh vojenské meteorologie, jejíž historii od jejího vzniku v r. 1915, kdy se podporučík francouzské armády Milan Rastislav Štefánik zasadil o vybudování sítě vojenských povětrnostní stanic podél celé fronty, až po současnost popisuje v článku „Hydrometeorologická služba Armády České republiky slaví 90. výročí svého založení“ tým autorů Milan Skála a Eduard Vařejka. Výsledky četných operací, bitev a bojů byly vždy významně ovlivňovány povětrnostními podmínkami, které rozhodovaly o zvolené strategii, operačním umění a o taktice boje. Ve stati jsou uváděny počty osob v jednotlivých obdobích i jména velitelů, přednostů či náčelníků. Jsou zde popsána organizační schémata, jak se měnila přes všechna osudová data. Možná někdo žije v představě o zlatém období předmnichovské armády. Nebyla to tak docela pravda. Realistický pohled nabízí kniha Josefa Fučíka „Generál Podhajský“, jejíž recenzi pod titulkem „Generál Podhajský – kruté dějiny romantizovaného období budování čs. branné moci“ Vojenské rozhledy přinášejí. V letech 1918–1938 se v Československé republice vystřídalo osmnáct vlád, na postu ministra národní obrany se vystřídalo celkem jedenáct osob. Tato nestabilita se dotýkala i pozice náčelníka Hlavního štábu československé armády. Toto místo v letech 1919 až 1939 zastávalo pět generálů, z nichž dva byli francouzští a tři českoslovenští. Mezi ně patřil i Alois Vácslav Podhajský, jeden z mála polních velitelů, který v průběhu světové války neprohrál. Za to byl v srpnu 1917 oceněný povýšením na polního podmaršálka. Fakticky tak šlo po polním maršálkovi Radeckém o dalšího vojensky velmi vysoko postaveného českého polního velitele v c. a k. armádě. Po Podhajském však na rozdíl od Radeckého, který má svůj pochod, v našem povědomí moc nezůstalo. O jeho rehabilitaci se snaží jak uváděná kniha, tak i zmiňovaná recenze. Další z historických osobností je zpravodajský důstojník M. F. Kašpar. Je mu věnován příspěvek v rubrice Personálie „Generálmajor v. v. Miloslav

Pplk. Radek Dubec – Rozhodování a plánování v resortu MO Vlastimil Galatík, Milan Kubeša – K vědecké podpoře strategického rozhodování nejen v resortu obrany Vladislav Vincenec, Miroslav Cempírek – Nasazení logistiky Bundeswehru v Afghánistánu pplk.Vladimír Kovařík – Specifika geografického zabezpečení v souvislosti se změnami v misi KFOR Miloslav Havlín – Agentury v rámci bývalého „druhého pilíře“ Evropské unie Pplk. Bohuslav Pernica – Profesionální bezpečnostní instituce a problém rizika demografického vývoje – příklad ozbrojených sil České republiky Plk. Ing. Oskar Kovařík – Zhodnocení vývoje institucionální oblasti logistiky Prof. Ing. Aleš Komár, CSc., Ing. Boris Šroll, Ph.D. – Řízení rizik v procesu stravovacích služeb

František Kašpar, válečný veterán druhé světové války, zpravodajský důstojník, dlouholetý předseda Československé obce legionářské v zahraničí – Velká Británie“. Coby voják z povolání roku 1939 odešel do Polska. Se skupinou pplk. Svobody se pak přesunul do SSSR, poté do Francie. Ve Velké Británii byl zpravodajským důstojníkem, na jaře 1945 se účastnil v rámci čs. jednotky osvobozování Československa, po skončení války působil na Vysoké škole válečné v Praze, odkud byl propuštěn v únoru 1948. Poté odešel do exilu.Ve zpravodajských službách působil do r. 1958. Těžištěm příspěvku ale není v podrobném vylíčení jeho osudů, ale ve zdůraznění jeho vlastenecké motivace, hrdosti na svou zemi. „

A report 7/2010

PUBLIKACE

59

MILITARY ENGLISH

MILITARY ENGLISH

1. Read the text, then answer the following questions.

Grenades Today´s grenades carry out a wide range of roles, from neutralizing enemy defenders in fortifications and trenches to providing illumination or screening smoke. The most common class of grenade is the hand–thrown, high explosive type which has a metal casing that generates dozens of fragments when the charge explodes. There is usually some form of fuze which, when set, allows sufficient time for the grenade to be thrown to the target before the explosive is triggered. These devices were used extensively in World War I and II by all combatants, especially during infantry assaults in close terrain or during street fighting. A good example of a modern fragmentation device is the US M61, one of the most common hand grenades in service around the world. Incendiary devices are useful for clearing enemy trenches and fortifications, or as sabotage or demolition bombs. Smoke is often used to screen the movement of troops and vehicles, and the infantryman has a range of simple hand-thrown grenades which can provide this.

3. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings as in the example.

5. Unscramble each of the clue words. Copy the letters in the numbered cells to other cells with the same number to find the hidden word.

2. Fill in the gaps. Use words from the box as in the example.

ammunition checkpoints component gun fighters role war

1. b Hand grenades give the soldier the ability 2. __ Historically, the most important hand grenade is 3. __ Grenade launchers launch grenades 4. __ Most grenade launchers are 5. __ Larger grenade launchers 6. __ Fuze assembly causes the grenade to function 7. __ Filler determines grenade use and

a) may be mounted on vehicles. b) to kill enemy soldiers and destroy enemy equipment. c) man-portable, shoulder-fired weapons. d) by igniting or detonating the filler. e) characteristics. f) with more accuracy than a soldier can throw by hand. g) the fragmentation grenade.

GINCAS

4 DARRECGIT

1 RECGAH

5 MEANGFTR

2 TICJEPELRO

3 RUOND

7 ● pound, zkratka lb = váhová jednotka 1 lb = 0,454 kg; ● in = inches – palce, 1 inch = 2,54 cm; ● headquarters pouze v mn. č., headquarters comedian = slang. označení pro důstojníka štábu, který má na starost logistické zabezpečení; ● to charge = nabít (municí, el. proudem), (úředně) obvinit, charger = nabíječka, charge = rychlý, agresivní útok; úřední obvinění z trest. činu; nabíjení; etc.; ● magazine = také skladiště munice; ● maneuver /məˈnuvər/ AmE vs. manoeuvre /məˈnuvər/ BrE ● screening /ˈskrinɪŋ/ = také prověřování; ● trigger /ˈtrɪgər/ – spoušť, páka spušťadla; ● troop sg. = jednotlivec, voják, slangově troopie, původně trooper = jezdec, od 2. svět. války trooper ve spojení paratrooper = výsadkář; ● yard, zkratka yd = délková míra, přibližně 91,4 cm (11 yd = 10 m).

LSHLE

6 HIDDEN WORD IS:

1

3

60

Grenade machine guns Perhaps the ultimate in grenade launchers is the tripodmounted, belt-fed automatic system, first seen in 1967 when the United States deployed the 40mmMk 19 automatic grenade launcher, initially mounted on river patrol boats in Vietnam. The current model is the Mk 19 model 3, a large (1042 m/40 in long) and heavy (34 kg/75 lb) type.

The British Sten (1) gun was designed to be simple and cheap to make. Thousands of Stens were dropped to resistance (2) __________ all over occupied Europe during the (3) __________. The Sten gun was ideal for this (4) __________, as it could use 9mm handgun and SMG (5) __________ captured from the Germans. Stens were also easily broken down into (6) __________ parts and hidden, allowing it to be smuggled past German (7) __________.

1. Muzzle is an open end of a gun’s barrel. 2. __________ is the part of a gun in which a round is placed for firing. 3. __________ is an earthwork, structure or obstacle prepared for defensive purposes. 4. __________ is artificial light intended to light up a place prior to an investigation or recognition. 5. __________ is a measured quantity of propellant used to fire a projectile or an explosive device. 6. __________ is a narrow hole or channel dug into the ground in order to provide protection from enemy fire. 7. __________ is a metal or plastic ammunition container which is fitted to a gun and is designed to feed the rounds directly into the breech. 8. __________ is an explosive projectile, containing its own propellant and usually equipped with a guidance system to control its flight to the target.

200

A report 7/2010

Grenade launchers Grenade launchers that could be fitted to the muzzles of standard rifles came into use during World War II. They permitted firing grenades without damage to the rifle, resulted in more accurate fire and launched the standard hand grenade to a distance of 100 to 200 yd. Grenades designed for rifle launching generally have long, streamlined bodies, with fins at the rear to stabilize their flight.

● assault fire = fire delivered by attacking troops as they close with the enemy; ● neutralization = fire which is delivered to hamper and interrupt movement and/or the firing of weapons; ● smoke screen = cloud of smoke used to mask either friendly or enemy installations or maneuvers; ● small arms = all arms, including automatic weapons, up to and including 20 milimeters (0.787 inches).

chamber charge fortification illumination magazine missile muzzle trench

2

3

4

5

6

7

Answer key to the exercises Ex. 1: Answers based on reading. Ex. 2: 2 fighters, 3 war, 4 role, 5 ammunition, 6 component, 7 checkpoints; Ex. 3: 1b 2g 3f 4c 5a 6d 7e; Ex. 4: 2 chamber, 3 fortification, 4 illumination, 5 charge, 6 trench, 7 magazine, 8 missile; Ex. 5: casing, cartridge, charge, fragment, projectile, round, shell; hidden word is trigger.

A report 7/2010

Submachine guns The submachine gun (SMG) is normally defined as a handheld automatic weapon firing pistol-style ammunition. Most SMGs are comparatively small and light, have detachable box magazines holding large (around 30 rounds) quantities of ammunition, and can deliver devastating fire at close ranges. The first soldiers to carry submachine guns were specialized assault troops, who had to attack enemy positions from close ranges. Submachine guns have also been popular with troops fighting in built-up areas. The second category of users are signallers, drivers, ammunition carriers, missile crews and rear area headquarters and supply staff – all of them tend to carry SMGs.

● ammunition carrier /ˌæmyəˈnɪʃən/ /ˈkæriər/ – transportér munice; ● area headquarters /ˈɛəriə/ /ˈhɛdˌkwɔrtərs/ – místní velitelství; ● assault /əˈsɔlt/ – zteč; ● assault troops /əˈsɔlt/ /trups/ – jednotky provádějící zteč; ● at close range /æt/ /kloʊz/ /reɪndʒ/ – zblízka, na krátkou vzdálenost; ● belt-fed /bɛlt fɛd/ – nabíjený pásem; ● casing /ˈkeɪsɪŋ/ – obal, pouzdro; ● charge /tʃɑrdʒ/ – nálož; ● detachable /dɪˈtætʃəbl/ – snímatelný, sejmutelný, odpojitelný; ● fortification /ˌfɔrtəfɪˈkeɪʃən/ – opevnění; ● fragment/ˈfrægmənt/ – střepina, úlomek; ● fuze /fyuz/ – zapalovač, rozněcovač; ● grenade /grɪˈneɪd/ – granát; ● grenade launcher /grɪˈneɪd/ /ˈlɔntʃər/ – granátomet; ● illumination /ɪˌluməˈneɪʃən/ – osvícení (terénu); ● incendiary device /ɪnˈsɛndiˌɛri/ /dɪˈvaɪs/ – zápalné zařízení; ● launch /lɔntʃ/ – odpálit, vystřelit; ● magazine /ˌmægəˈzin/ – zásobník (střelné zbraně); ● missile /ˈmɪsaɪl/ – řízená střela; ● mount /ˈmaʊnt/ – umístit, namontovat, vyzbrojit; ● muzzle /ˈmʌzəl/ – ústí hlavně; ● river patrol boat /ˈrɪvər/ /pəˈtroʊl/ – člun říční hlídky; ● screen /skrin/ – clonit; ● screening smoke /ˈskrinɪŋ/ – kouřová (dýmová) clona; ● submachine gun /sʌbməˈʃin/ – samopal; ● supply staff /səˈplaɪ/ /stæf/ – zásobovací jednotky; ● trench /trɛntʃ/ – zákop; ● trigger /ˈtrɪgər/ – spustit, odpálit; ● tripod /ˈtraɪpɒd/ – trojnožka; ● tripod-mounted /ˈtraɪpɒd//ˈmaʊntɪd/ – namontovaný na trojnožce. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

1. What was the function of grenade launchers fitted to the muzzles of standard rifles? 2. What are the characteristics of grenades designed specifically for rifle launching? 3. What is the main difference between smoke grenades and illuminating grenades?

4. Match the words in the box to their appropriate definition as in the example.

61

PŘEDSTAVUJEME

KALEIDOSKOP

ZACÍLENO na film Prezentační a informační centrum MO patří v oblasti tvorby dokumentárních filmů mezi studia s dobrou bilancí. Téměř dvě desítky titulů vyrobených za dva roky jsou toho důkazem. Vybrané snímky je možno vyhledat ve Filmotéce na www.army.cz.

SÍDLO ČESKÝCH PREZIDENTŮ

A report 7/2010

Komu je dopřáno nahlédnout do hlubin Pražského hradu a vstoupit do komnat, ve kterých se odehrávají diplomatická jednání a probíhají schůzky

62

za zavřenými dveřmi? Do takových sálů nahlíží kamera doprovázena hlasem vypravěče. Z poeticky laděných obrazů nabývá divák dojmu osobní účasti v běžně nedostupných prostorách, obdivuje jejich výzdobu a skládá si informace z otisku historie, která tudy procházela. Videofilm představuje i gotickou chloubu naší vlasti, katedrálu sv. Víta.

DÍKY ZA SVOBODU Začátkem května si Plzeň bouřlivě připomněla konec 2. světové války. Její Slavnosti svobody poskytly bohatý obrazový materiál pro snímek, který m vedle prez prezentace dobových vojenských vozidel př přibližuje i soudobou techniku Armády Armá ČR. Dojemná jsou setkání amerických a c a belch gických válečných ch veteránů veterán s občany n ny města, mezi kte-rými se s najdou i pamětníci pam šťastných šťastn chvil z roku rok 1945. Dokument Dok usiluje usil o zachycení z í nadšené na atmosféry at oslav, ale o pracuje rovněž p ovněž s archivními ními materiály,

které umocňují příběh návratu válečných veteránů do Plzně po 65 letech.

Páteční dopoledne 28. května se v posádce Tábor odehrálo ve znamení Dne dětí. Přes čtyři stovky chlapců a děvčat z mateřských a základních škol si prohlédlo bojovou techniku 15. ženijní brigády a Vojenské policie. Malí návštěvníci však dostali příležitost zhlédnout i historickou bojovou techniku předvedenou členy Veteránklubu Svazu

STŘÍDÁNÍ STARÉ DÁMY S mírnou vlnou nostalgie připomíná tento film život na nebeských pláních s letounem Antonovem An-26, odchod určil nástup jehož o odcho moderního stroje mo odern CASA C-295M. C První část Prv snímku předsní stavuje loučení sta s „„Andulou“, na jejímž konci stojí st vyznání kapitána Miroslava Kaila: M „Létalo se s ní „L moc hezky.“ mo půlce je V druhé d představena „casa“ předs p řadou d exkluzivních ex záběrů, které mohly moh vzniknout jen díky velkému pochopení příslušníků 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Emotivního účinku dosahuje film také vhodným hudebním podkreslením. Režisér Pavel Juráček, autor hraného filmu o armádě „Každý mladý muž“, kdysi prohlásil: „Film je jako loď uprostřed oceánu. Může dorazit do přístavu za velkého nadšení, a nebo se ztratit ve vlnách.“ Bylo by příjemné, kdyby se zmíněné dokumentární snímky ve vlnách neztratily. „

A SPOJ

„ Děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení místa: y odborný asistent skupiny zdravotnického managementu katedry veřejného zdravotnictví (71/13/13/086/06/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek: kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa – 1. 10. 2010 Požadavky na uchazeče: – voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; – vysokoškolské vzdělání, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo

Ph.D. nebo předpoklad jeho získání; – vědecká a publikační činnost v oboru; – znalosti a zkušenosti alespoň jedné z následujících oblastí – zdravotnický management, veřejné zdravotnictví, ošetřovatelství, ekonomika zdravotnictví; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. y odborný asistent skupiny vojenských disciplín katedry organizace vojenského zdravotnictví (71/13/13/01/06/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek: kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů;

– podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa – 1. 10. 2010 Požadavky na uchazeče: – voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; – minimálně 3 roky pedagogické praxe; – vědecká a publikační činnost v oboru; – dobré znalosti problematiky NEC, OTS a geografických navigačních systémů; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. y odborný asistent skupiny traumatologie a léčby popálenin katedry válečné chirurgie (71/13/13/051/06/3/1111) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek: kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy;

– vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa –1. 10. 2010 Požadavky na uchazeče: – voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; – atestovaný lékař nebo lékař s předpokladem brzkého získání specializační způsobilosti; – vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání; – alespoň 3 roky práce v oboru; – vědecká a publikační činnost; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení y odborný asistent skupiny intenzivní péče katedry válečného vnitřního lékařství (71/14/13/051/06/3/1111) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek - kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222

A report 7/2010

Text: Pavel ŠMIDRKAL

důstojníků a praporčíků z Tábora a rovněž vozidla a vybavení městského Hasičského záchranného sboru. Program byl obohacen též o nejrůznější soutěže, hry a promítání filmových pohádek v kinosále domu armády. Každé děcko si navíc na památku odneslo i nějaký ten drobný dárek. Text a foto: Zdeněk CHUDA

63

A report 7/2010

A SPOJ

64

Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa – 1. 10. 2010 Požadavky na uchazeče: – voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; – atestovaný lékař nebo lékař s předpokladem brzkého získání specializační způsobilosti; – vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání; – alespoň 3 roky práce v oboru; – vědecká a publikační činnost; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. y akademický pracovník skupiny buněčné biologie Ústavu molekulární patologie (99/13/13/051/00/4/2211) Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Jedná se o zástup za mateřskou a následně rodičovskou dovolenou. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa – 1. 10. 2010. Požadavky na uchazeče: – absolvent vysoké školy přírodovědného směru; – vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. přírodovědného směru; – zkušenosti s vědeckou prací v oblasti proteomiky a biochemie; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „VYHRAZENÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. y akademický pracovník skupiny buněčné biologie Ústavu molekulární patologie (99/13/13/051/00/4/2211)

Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Jedná se o zástup za mateřskou a následně rodičovskou dovolenou. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa – 1. 10. 2010 Požadavky na uchazeče: – absolvent vysoké školy přírodovědného směru; – vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. přírodovědného směru; – zkušenosti s vědeckou prací v oblasti proteomiky a biochemie; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „VYHRAZENÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. y asistent skupiny epidemiologické katedry epidemiologie (64/13/13/086/06/3/1111) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti kapitána. Kvalifikační předpoklad: vysokoškolské magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek: kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 1111 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa – 1. 10. 2010. Požadavky na uchazeče: – voják z povolání v hodnosti kapitána, nadporučíka nebo poručíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; – vysokoškolské vzdělání, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání; – vědecká a publikační činnost v oboru; – znalosti a zkušenosti alespoň jedné z následujících oblastí – infekční a neinfekční epidemiologie; – preventivní medicína, očkování Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi

pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 13. 8. 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: pplk. Mgr. Ľubomír Gladiš, oddělení ekonomického a personálního zabezpečení Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové, e-mail: [email protected] mobil: +420 724 463 850, tel: +420 973 253 129, fax: +420 973 253 160 Uchazeči, kteří nejsou příslušníky Univerzity obrany (UO), připojí k přihlášce navíc stručný životopis, ověřené opisy vysvědčení nebo diplomů, doklady o dosavadní praxi, vědecké a publikační činnosti a doklad o udělení osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ či „VYHRAZENÉ“ nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. Výběrové řízení před komisí proběhne dne 24. 8. 2010 v 8.00, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, Hradec Králové. Řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků Univerzity obrany je vnitřní předpis UO a je zveřejněn na www.unob.cz.

„ Koupím knihy Historie Československé armády č. 6 – Čs. armáda v prvním poválečném desetiletí, květen 1945 – květen 1953, a č. 7 Československá armáda v koaličních vazbách Varšavské smlouvy, případně další čísla Historie Čs. armády. Tel. 777 074 592, [email protected] „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected]

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: archiv kpt. Radima Hlubůčka V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 16. 6. 2010 Toto číslo vyšlo dne: 7. 7. 2010

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat následující údaje: „ jméno a příjmení, „ datum narození (NE rodné číslo!!!), „ údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, „ adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: „ číslo VÚ či VZ a město posádky, „ číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: „ číslo účtu, na který má být poslán honorář, „ název a číslo banky, „ na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

ZNAKY ÚTVARŮ

Krajské vojenské velitelství Pardubice Vzniklo počátkem roku 2005. Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území Pardubického kraje. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva. Krajské vojenské velitelství Pardubice je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh. Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypouklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Ve znaku jsou zastoupeny barvy Pardubického kraje, tedy červená, modrá a bílá. Znak pěší roty AZ u KVV Pardubice tvoří modrý, nahoře vypouklý gotický štít. Na něm je červená brána s bílou mříží o čtyřech svislých a dvou vodorovných prutech. Jedná se o tzv. milánskou bránu, ke které se váže zajímavá legenda. Lešek z Pardubic se roku 1158 účastnil tažení císaře Friedricha Barbarossy na Milán. Císařská vojska město marně dlouho obléhala, a tak se tento šlechtic ještě s několika dalšími českými pány rozhodl v noci vniknout dovnitř. Město vydrancovali, ale když se vraceli ven branou, přeťala železná mříž Leškova koně přesně vpůli. Český rytíř nechtěl oblíbené zvíře nechat napospas Milánským, a tak si ho hodil na plece a odtáhl do ležení. Za prokázanou odvahu dostal do erbu polovinu bílého koně. Ten se později dostal i do znaku krajského města Pardubic. Brána v tomto případě symbolizuje obranu města, což je typické pro rotu aktivních záloh.

Pěší rota AZ u KVV Pardubice

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

K nejúspěšnějším současným produktům amerického leteckého průmyslu patří strategický průzkumný bezpilotní letoun RQ-4 Global Hawk nasazený v oblastech asymetrických konfliktů a zaváděný do výzbroje německého letectva jako Euro Hawk. Foto: Northrop Grumman