2010

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Odbor rodiny a dávkových systémů Č. j.: 2010/72744-21 V Praze dne 1. října 2010 Vyřizuje: Mgr. Petr Beck, PaedDr. Petr Niederle

Metodický pokyn č. 2/2010 k upřesnění některých postupů orgánů pomoci v hmotné nouzi při aplikaci zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

Na základě zkušeností získaných při správním řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), je nezbytné sjednotit v některých případech postupy orgánů pomoci v hmotné nouzi a doplnit tak metodické pokyny, které Ministerstvo práce a sociálních věcí již vydalo. 1. Přerušení samostatné výdělečné činnosti V praxi dochází k situacím, že jednotlivé orgány pomoci v hmotné nouzi požadují od osob samostatně výdělečně činných (dále jen „OSVČ“) informaci o přerušení, pozastavení nebo ukončení činnosti buďto od živnostenského úřadu (popř. od finančního úřadu) a nebo od okresní správy sociálního zabezpečení. Proto je nutné tento postup sjednotit (i když již historicky bylo dohodnuto, že půjde o potvrzení pozastavení činnosti ze strany okresní správy sociálního zabezpečení). Zákon o pomoci v hmotné nouzi obsahuje pojem OSVČ pouze v § 3 odst. 1 v souvislosti s vymezením okruhu osob, které nejsou považovány za osoby v hmotné nouzi. Znamená to, že i OSVČ může být považována, pokud splní zákonem stanovené podmínky, za osobu v hmotné nouzi. Samotný zákon o pomoci v hmotné nouzi pojem OSVČ nevysvětluje, a proto se musí využít vazby na zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“), který stanovuje pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi, které příjmy se započítávají a které se nezapočítávají. V § 7 odst. 1 písm. c) zákona o životním a existenčním minimu se uvádí, že za započitatelný příjem se považuje příjem z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti. Následně § 8 stanovuje způsob zápočtu příjmů z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti. V tomto ustanovení se poprvé v souvislosti s výkladem vedlejší samostatné výdělečné činnosti odkazuje na zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V §§ 9 a 10 zákona o důchodovém pojištění jsou uvedeny podmínky účasti OSVČ na důchodovém 1

pojištění (toto pojištění je pro OSVČ vykonávající činnost jako hlavní povinné). Zároveň se zde uvádí, která osoba se považuje za OSVČ a která se za ni nepovažuje. Znamená to, že uvedený výklad lze použít pro výklad pojmu OSVČ pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle § 6 odst. 4 písm. ch) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci“), okresní správy sociálního zabezpečení vedou evidenci pro účely důchodového pojištění OSVČ. Z toho vyplývá i povinnost OSVČ uvedená v § 48 zákona o organizaci oznamovat ukončení samostatné výdělečné činnosti. Proto lze považovat sdělení o ukončení (přerušení, pozastavení) samostatné výdělečné činnosti oznámené okresní správě sociálního zabezpečení za dostatečné pro orgán pomoci v hmotné nouzi. Obdobně lze považovat za dostatečné sdělení, že je tato osoba evidována jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších přepisů, uvádí v § 25, že uchazečem o zaměstnání může být, pokud zákon o zaměstnanosti nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a která není OSVČ; za OSVČ se považuje fyzická osoba, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu samostatně výdělečně činnou. Znamená to, že pokud by osoba neukončila nebo nepřerušila ve smyslu zákona o důchodovém pojištění samostatnou výdělečnou činnost, tak by nemohla být evidována jako uchazeč o zaměstnání. Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu neuvádí výslovně, jak má být přerušení či pozastavení samostatné výdělečné činnosti prokazováno. Vzhledem k tomu, že text zákona o životním a existenčním minimu pouze odkazuje na zákon o důchodovém pojištění, lze považovat za dostatečné prokázání skutečnosti, že byla samostatná výdělečná činnost přerušena, pozastavena nebo ukončena, sdělení od příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě vzetí v úvahu skutečnosti, že tato osoba byla zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání úřadu práce, což je rovněž vázáno v případě OSVČ na přerušení nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti podle zákona o důchodovém pojištění. Požadovat potvrzení od živnostenského úřadu (popř. od finančního úřadu) je proto neopodstatněné, protože ani zákon o pomoci v hmotné nouzi a ani zákon o životním a existenčním minimu se nikde na takovýto právní předpis neodkazuje. 2. Místní příslušnost u doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele Zákon o pomoci v hmotné nouzi umožňuje v § 33 odst. 5 poskytnout doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele i osobám, které užívají jinou než nájemní formu bydlení (např. podnájem, ubytovnu) a kterým nevznikl nárok na příspěvek na živobytí a na příspěvek na bydlení. Rovněž se na tyto osoby nevztahuje sankce za odmítnutí nabídky levnějšího přiměřeného bydlení od obce a konečně i podmínka, že jiná forma nájemního bydlení nemusí být osobou realizována v obci, v níž je hlášena k trvalému pobytu.

2

Místní příslušnost k rozhodování o doplatku na bydlení se v tomto případě řídí podle § 67 zákona o pomoci v hmotné nouzi, a to většinou podle ustanovení odst. 1 písm. a) tohoto paragrafu, tj. podle místa, kde je osoba žádající o doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele hlášena k trvalému pobytu. V případě, kdy se místo trvalého pobytu osoby nachází v obci spadající do působnosti pověřeného obecního úřadu a zároveň jiná než nájemní forma bydlení je rovněž realizována buď v téže obci, kde má osoba trvalý pobyt, a nebo v jiné obci spadající do působnosti pověřeného obecního úřadu, je žádost o doplatek na bydlení podle § 33 odst. 5 zákona uplatněna a vyřizována na tomto pověřeném obecním úřadu (orgánu pomoci v hmotné nouzi). Pokud se osoba z určitých objektivních či subjektivních důvodů zdržuje v jiné obci než v obci, v níž má trvalý pobyt, a v této obci bydlí v jiné než nájemní formě bydlení, a tato obec je i mimo působnost pověřeného obecního úřadu kompetentního rozhodovat o dávce pomoci v hmotné nouzi podle místa trvalého pobytu této osoby, je nezbytné při podání žádosti o doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele postupovat následovně: a) Žádost o doplatek na bydlení podává osoba u pověřeného obecního úřadu podle místa trvalého pobytu. V žádosti uvádí údaje vztahující se k jiné než nájemní formě bydlení. Při podání žádosti o doplatek na bydlení zároveň požádá tento úřad o postoupení žádosti obecnímu úřadu v místě, kde užívá jinou než nájemní formu bydlení, a to v souladu s § 131 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. b) Orgán pomoci v hmotné nouzi, který žádost o doplatek na bydlení postupuje jinému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nevyžaduje souhlas tohoto orgánu s postoupením žádosti, pokud osoba, která o postoupení žádá, se v územním obvodu tohoto druhého orgánu zdržuje. c) Následně o postoupené žádosti rozhoduje orgán pomoci v hmotné nouzi v místě, kde se nyní osoba zdržuje a kde využívá jinou než nájemní formu bydlení. d) Vzhledem k tomu, že nárok na výplatu nového doplatku na bydlení vznikne až po uplynutí kalendářního měsíce, za který doplatek na bydlení náleží, doporučuje se poskytnout na úhradu nákladů spojených s využíváním jiné než nájemní formy bydlení mimořádnou okamžitou pomoc podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. O možnosti požádat o mimořádnou okamžitou pomoc na uvedený účel je nezbytné informovat osobu žádající orgán pomoci v hmotné nouzi v místě, kde užívá jinou než nájemní formu bydlení. 3. Doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele – posuzování příjmu do 1,3 násobku částky živobytí Pokud se v aplikačním programu OKnouze v informacích o bytě zvolí jiná než vlastnická nebo nájemní forma bydlení, znamená to, že orgán pomoci v hmotné nouzi tuto situaci posoudil jako případ hodný zvláštního zřetele podle § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Aplikační program pro nárok na doplatek na bydlení v tomto případě vůbec nevyhodnocuje, zda žadatel má či nemá nárok na příspěvek na živobytí. Výše 3

citované ustanovení pro uvedenou situaci vylučuje větu první a třetí § 33 odstavce 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Věta první stanovuje jednu z podmínek nároku na doplatek na bydlení, což je získání nároku na příspěvek na živobytí a nároku na příspěvek na bydlení. Jestliže citované ustanovení § 33 odst. 5 zákona vylučuje podmínku obsaženou v této větě z podmínek nároku na doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele, znamená to, že v těchto případech se obecně podmínkami nároku na příspěvek na živobytí orgán pomoci v hmotné nouzi nezabývá. Proto není nutné, aby byl rovněž uveden odkaz na větu druhou § 33 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi, která řeší případy, kdy příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu vyššího příjmu, který však nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí osoby. Pokud se však v informacích o bytu v aplikačním programu zvolí vlastnická nebo nájemní forma bydlení, potom pro podmínky nároku na doplatek na bydlení musí být vzaty v úvahu všechny okolnosti, včetně věty druhé § 33 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. 4. Výše doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele Stále častěji se praxe systému pomoci v hmotné nouzi vyrovnává s vykazováním vysokých částek za ubytování v podnájmech nebo v ubytovnách. Vzhledem k tomu, že zákon o pomoci v hmotné nouzi neobsahuje vymezení výše těchto úhrad, doporučuje se využít výkladu dikce § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Pro účely doplatku na bydlení se započítávají „odůvodněné náklady na bydlení“. Slovo „odůvodněné“ dává možnost orgánu pomoci v hmotné nouzi uvážit, co vedle taxativně vyjmenovaných nákladů na bydlení (nájemné) bude za odůvodněné náklady na bydlení považovat. Pro stanovení výše doplatku na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele se doporučuje u částek vyjadřujících celkový náklad na bydlení použít výši úhrady, která je v místě obvyklá, a to např. u obdobného zařízení, popřípadě bytu. Znamená to, že orgán pomoci v hmotné nouzi nemusí započítávat pro doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele veškeré náklady, které osoba předloží. Je nezbytné i v těchto případech kontrolovat, zda situace, pro kterou byl doplatek na bydlení v případech hodných zvláštního zřetele přiznán, nadále trvá a zda nelze bydlení zabezpečit běžným způsobem. 5. Změna výše částky u věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí Při posuzování možnosti zvýšení příjmu prodejem nebo jiným využitím majetku (§ 14 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi) se nepožaduje prodej nebo jiné využití majetku, který nepatří mezi věci, které podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“), nepodléhají výkonu rozhodnutí (§ 321 a § 322 občanského soudního řádu). Od poloviny roku 2009 došlo k novele občanského soudního řádu. Podle § 322 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zákona o životním a existenčním minimu. Z tohoto důvodu je nutné i při posuzování majetku osoby v systému pomoci v hmotné nouzi vzít v úvahu novou úpravu. Proto má-li tato 4

osoba majetek v peněžní podobě, musí se od této hotovosti odečíst dvojnásobek životního minima jednotlivce. V současné době tato částka činí 6.252 Kč. Upozorňuje se, že v tiskopise „Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech“ je uvedena v položce „Finanční prostředky“ hotovost přesahující 1.000 Kč. Jestliže osoba tuto položku vyplní, je nutné pamatovat na změnu v občanském soudním řádu a vzít v potaz novou výši částky, která nepodléhá výkonu rozhodnutí. 6. Poukázky a lékárny Vzhledem k tomu, že v lékárnách lze zakoupit i jiné produkty než jenom léky (např. některé speciální potraviny, drogistické zboží apod.), je možné využívat poukázek opravňujících k nákupu zboží ve stanovené hodnotě i pro nákupy v lékárnách. V daném případě je však nezbytně postupovat striktně individuálně, důkladně zvažovat skutečnou potřebu a vhodnost (efektivitu) takových nákupů, neboť např. drogistické zboží, které je v lékárnách prodáváno spíše jako doplňkový prodej, je zde zpravidla významně dražší než v běžné nákupní síti. 7. Některé započitatelné a nezapočitatelné příjmy pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi •

Vrácený přeplatek daní

Vrácený přeplatek daní za příslušný rok je příjmem uvedeným v § 4 odst. 1 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), tzn. započitatelným příjmem dle § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu. V tiskopise „Seznam ostatních započitatelných příjmů – 01“ je pod kódem g 16. •

Získaná půjčka

Pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi by se půjčka, kterou obdrží osoba v hmotné nouzi, za započitatelný příjem považovat neměla. Na půjčku lze nahlížet jako na majetek a záleží na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, zda k tomuto majetku bude přihlížet. •

Dotace od Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“)

Dotace od SZIF je příjmem uvedeným v § 4 odst. 1 písm. t) o daních z příjmů, tzn. započitatelným příjmem dle § 7 odst. 2. písm. h) zákona o životním a existenčním minimu.

5

•

Odstupné od zaměstnavatele

Vyplacené odstupné zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru je započitatelným příjmem podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o životním a existenčním minimu. •

Podpora a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení

Dle § 7 odst. 2 písm. h) zákona o životním a existenčním minimu se podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení za započitatelné příjmy nepovažují. Je možné na ně nahlížet jako na majetek, ale záleží na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, zda a v jakém rozsahu k tomuto majetku bude přihlížet. Také by se k tomuto majetku mělo přihlížet např. v souvislosti s rozhodováním o mimořádné okamžité pomoci, aby nedocházelo k duplicitnímu hrazení určitých nákladů. Podle tohoto metodického pokynu se postupuje od data jeho vydání.

PhDr. Miloslav Macela, v.r. ředitel odboru rodiny a dávkových systémů MPSV ČR

6