2010

08/2010 ročník 1. / 4

REPORTÉR

MAENTIVA galopp

Nuptius (ger) Rozhovor

ž. Václav Janáček

Medailonek

Linda, Black type – umístění

Deauville

první vítězství

dražba ročků

1

EDITORIAL Vážení přátelé čtenáři, léto budiž pochváleno a dobře, že je již šťastně za námi. Konečně po dvou nekonečných prázdninových měsících přichází čas řádu a souladu. Lidé se vrátili z dovolených a odteď budou v dosahu. Děti se vrátily do škol, což je snad trochu zklidní. Nám rodičům s tím začíná čas stresů, ale na něj si zase rychle zvykneme. Skončil čas nesnesitelných veder a přívalových dešťů, úpalů, spálených zad a angín z ledových zmrzlin. Redakce MAENTIVA GALOPP REPORÉRU toto oslavila společně se svými přáteli na ranči redaktora Jana Němce v Jestřebicích u Bernartic. Kulisu nám dělal výběh s jeho dostihovým veteránem, poníkem Kubou. O bezpečnost celé společnosti se svědomitě starali trpasličí jezevčík Barak a mazel všech − labrador Obama. Party se opravdu vydařila nejen díky znamenitému jídlu a pití, přátelské atmosféře a pohodě, ale také díky úspěšnému nákupu klisny La Flor (GER), který jsme ten večer sledovali online na internetu. A který jsme také řádně zapili. Dražba pokračovala i druhý den a podařil se ještě jeden skvělý nákup. Do stáje MAENTIVA tak přichází i hřebec Dangerous Gleam (GER). V sobotu 4. září vyhrál NUPTIUS dostih na 1200 m a SERENA doběhla čtvrtá v dostihu

redakční rozloučení s létem

2

kategorie Národní listed na 2000 m. Je štěstí, že se společnost brzy rozprchla, neboť by to bylo příliš mnoho důvodů k zapití. O badenbadenské dražbě, o mosteckém dostihovém odpoledni, ale i další zajímavé informace z naší stáje přinášíme v pravidelné rubrice Aktuálně z DS MAENTIVA. A protože začíná období dražeb koní, připravili jsme pro Vás na straně 11 povídání o jedné z nejzásadnějších chovatelských akcí v Evropě. Článek se jmenuje Dražba ročků v Deauville. O tom, jak probíhá spolupráce mezi majitelem a trenérem, se dozvíte na straně 7. Tentokrát o trenérském slangu a terminologii. Jaký je život ženy koňáka, se dočtete v rozhovoru s Janou Jožákovou. Jaký je život prezidenta Jockey Clubu, přinášíme v rozhovoru s Ing. Václavem Lukou starším. A jaký je život klisny Lindy, se dočtete v pravidelném medailonku na straně 13. Vážení a milí čtenáři, v závěru svého úvodníku bych si Vás dovolil požádat o Vaše názory, náměty, postřehy i připomínky. Staňte se i Vy spolutvůrci našeho časopisu. Vstupte spolu s námi do světa těchto nádherných a jedinečných tvorů, kteří nám tak ochotně slouží a rozradostňují naše srdce již po tisíce let. Krásné dny a příjemné čtení MGR Vám přeje  Martin Bláha / vydavatel

Klisna Siran při dražbě

Středoevropská dražba anglického plnokrevníka Středoevropská dražba anglického plnokrevníka v Pardubicích vznikla jako reakce na neexistenci dražby plnokrevných koní v Čechách a kromě Polska i v okolních zemích střední Evropy. Dražby jsou nedílnou a velmi důležitou součástí dostihového průmyslu ve všech vyspělých dostihových zemích. Snahou zakladatelů této akce firmy Janda Bloodstock a Dostihového spolku Pardubice je sblížení chovatelské veřejnosti z těchto zemí a rozhýbání trhu s anglickými plnokrevníky. Dražba pomáhá jak kupujícím, tak prodávajícím a téměř devadesát procent koní na prodej je realizováno přes dražby. Z hlediska prodávajícího představuje dražba unikátní možnost předvedení koně širokému spektru potenciálních zájemců z domova i zahraničí. Pro kupce zase znamená šanci zhlédnout maximální počet koní na jednom místě a možnost srovnání. Dražba přináší férové, tržní ceny. V neposlední řadě je dražba pro všechny zúčastněné strany prestižní záležitostí. Sehrává roli jedinečné prezentace chovu anglického plnokrevníka i špičkové společenské události. První ročník Středoevropské dražby anglického plnokrevníka byl uspořádán před dvěma

text: Jiří Klokočka

roky. Letos to tedy bude již třetí ročník. Dražba se koná vždy v pátek před Velkou Pardubickou, takže se společně se sobotními rovinovými dostihy stává součástí třídenního dražebního a dostihového festivalu. Letošní ročník startuje v pátek 8. října a kupující i diváci se mohou těšit na koně minimálně ze čtyřech zemí. Ze Slovenska, Polska, Irska a samozřejmě ČR. Mezi přihlášenými koňmi je opět několik potenciálních hvězd a poprvé dokonce i vítěz Derby! V nabídce ale budou koně pro každého a to jak na dostihové využití, tak na chov či sport nebo rekreační ježdění, také koně od hříbat až po starší koně v tréninku. Někteří koně budou možná startovat hned den nebo dva dny po dražbě na mítinku při Velké Pardubické, což by mohlo být velké lákadlo pro kupující. Dá se doufat, že se Středoevropská dražba anglického plnokrevníka v Pardubicích stane důstojnou a důležitou tradicí a nezbývá než držet palce jejím zakladatelům inženýru Tomáši Jandovi a jeho firmě Janda Bloodstock a řediteli Dostihového spolku inženýru Kunátovi. Více informací naleznete na www.jandabloodstock.cz/drazba 3

Nupitus (GER)

Aktuálně z DS MAENTIVA

Serena

text: Jan Němec

Přes Most k dalšímu vítězství

Do nového školního roku vstoupila DS MAENTIVA na jedničku s hvězdičkou. Kromě úspěšného nákupu nových koní si na své už tak tučné konto připsala naše dostihová stáj další vítězství a jedno umístění. Stalo se tak v sobotu 4. září na dostihovém hipodromu v Mostě. Po dvou předcházejících umístěních se dvouletý junior Nuptius (GER) vyčlenil jistým vítězstvím v dostihu na 1 200 m z kategorie nezvítězivších. A klisna Serena se po skvělém výkonu umístila v dostihu nejvyšší kategorie Národní Listed na 2000 m pro tříleté a starší klisny na čtvrtém, honorovaném místě, i když se zdá, že distance dvou kilometrů není jejím optimem. Před sobotním dostihovým dnem, konaným tentokráte v Mostě, byl trenérem Václavem Lukou mladším vybrán pro Nuptiuse (GER) dostih o Cenu statutárního města Chomutov. Rovina na 1 200 m pro dvouleté koně byla testem jeho momentální formy po jejím výpadku v průběhu léta. Valach, sedlaný žokejem, šampionem Václavem Janáčkem, se zhostil role absolutního favorita více než skvěle, když do dostihu odskakoval v kurzu na vítězství 1,3. A roli favorita také potvrdil, když s jistotou zvítězil. Přesto však bylo vidět, 4

že jsou v tomto koni ještě velké rezervy, které není zcela ochoten vydat. A s tím se bude muset v budoucnu hodně pracovat. Pravým opakem je však naše tříletá klisna Serena, která se vyznačuje obrovskou bojovností a velkým srdcem. V sedle se svým tradičním žokejem Jirkou Chaloupkou odskakovala do dostihu o Cenu Severočeských dolů, roviny Národní Listed na 2 000 m, jako třetí favorit v kurzu na vítězství 4:1. Do cíle doběhla po opravdu skvělém výkonu na čtvrté honorované pozici, když zaostala za vítězkou Charmillon (POL), svou tréninkovou kolegyní, která udávala tempo v průběhu celého dostihu. Dále za čtyřletou Samarou Morgan a pětiletou Pearl Jeane (IRE). Serena poprvé v životě absolvovala distanci na 2 000 m a bohužel se ukázalo, že ta není jejím optimem, a dvě až čtyři stovky metrů navíc by ji jistě posunuly ještě o pár míst dopředu. Vzhledem k tomu, že se naše DS MAENTIVA rozrostla o další dvě nové posily, již nyní se těšíme na příští sezónu, kdy bude, oproti té letošní, v našich barvách startovat dvojnásobný počet koní. O všem Vás pochopitelně budeme průběžně informovat na stránkách MAENTIVA Galopp Reportéru.

Dražba ročků v německém Baden Badenu Přiznám se, že pokud jde o moderní komunikační nástroje, jako je mobilní telefon a internet, mám z  nich rozporuplné pocity. Používám je sice denně, ale často nostalgicky vzpomínám na doby, kdy nic takového nebylo a dle mého soudu jsme se bez nich dokázali celkem dobře obejít. Zdá se mi, že právě díky mobilům a internetu žijeme až příliš rychle. Na druhé straně právě díky nim můžeme zažívat a prožívat věci, o kterých se nám před jejich rozšířením ani nezdálo. A jeden přímo adrenalinový zážitek nám přineslo právě online sledování dražby ročků anglických plnokrevníků a následně telefonické spojení s  přítomným bloodstock agentem. Vše se odehrálo v pátek 3. září v podvečerních hodinách. Jak již víte z Editorialu, spolupracovníci redakce MG Reportéru se oddávali gastronomickým radovánkám na přátelském setkání celého našeho týmu. A to včetně šéfa DS MAENTIVA Martina Bláhy, který byl ovšem celé odpoledne jako na trní. Jak by také ne. V 18:00 hodin začínala v německém lázeňském městě Baden Baden každoroční dražba ročků. DS MAENTIVA tady měla svého zástupce, a to v osobě zmíněného agenta Ing. Tomáše Jandy, který zde měl pro naší dostihovou stáj zprostředkovat nákupy nových koní. Instrukce měl od Martina Bláhy jasné, chceme dva nové koně, nejlépe klisnu a hřebce. A my všichni jsme právě díky internetu mohli být u toho. Online jsme totiž na webu sledovali přímý přenos této aukce. Když došlo na dražbu předem vytipované klisny s pořadovým číslem 75, spojili se pánové Bláha a Janda prostřednictvím mobilního telefonu a dražilo se společnými silami. Jeden v Baden Baden, druhý v Jestřebicích u Bernartic. A dílo se zdařilo! Ať žije internet a sláva mobilům! „Poprvé, podruhé, potřetí,“ znělo sálem z úst německého dražitele

klisna La Flor (GER)

text: Jan Němec

a klisna La Flor po Lando (GER) z Lyrical byla naše. Všichni, co jsme v tu chvíli byli virtuálně v Baden Badenu, jsme začali tleskat. A gratulovat Martinovi Bláhovi k novému přírůstku do DS MAENTIVA. Nákup kobylky se podařil za 16 000 euro, což je vzhledem k jejímu původu a výsledkům předků na dostihových drahách navíc příznivá cena. Dražba pokračovala ještě druhý den, v sobotu. A my jsme měli v nákupech splněno „pouze“ na 50 %. Chybělo ještě pořídit hřebce. O splnění i tohoto úkolu jsem byl informován opět stylově, tedy prostřednictvím krátké textové zprávy na můj mobilní telefon. SMS dorazila v sobotu večer v 19:14 hod. a zněla: „Podaril se naprosto skvely nakup. Hrebec po Generiusovi (IRE) za 24.000 euro. Takze mame letosni nakupy splneny a do staje prichazi obrovsky potencial.“ Od: Martin Blaha. Naším dalším přírůstkem se stal roční hřebec Dangerous Gleam. A rázem je nás pět. Klisna Serena, valach Nuptius, hřebec Donn Halling a nově roční klisna La Flor a stejně starý hřebec Dangerous Gleam. V letošní nabídce dražby ročků v německém Baden Badenu bylo celkem 306 perspektivních klisen a hřebců od nejvýznamnějších chovatelů. Vydraženo bylo nakonec 235 koní za celkovou sumu 6.119.000 euro. Průměrná cena na jednoho prodaného koně činila 25.519,31 euro. Více o našich nových koních, případně podrobnostech z dražby, žádejte dotazem zaslaným na emailovou adresu: [email protected]

hřebec Dangerous Gleam (GER)

Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: +420 608 958 833, e-mail: [email protected] www.lukaracing.cz

Tréninkové středisko LUKA RACING Nikdo nemůže zaručit vítěze. Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent. Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku.

Středisko nabízí: – unikátní polytracková dráha, jediná v ČR – zavlažovaná travnatá dráha – další travnatá, pískovo-hliněná cvalová a skoková dráha – krytý kolotoč se speciálním povrchem – nové, prostorné a plně vybavené boxy – krytá hala 40 x 15m s kropícím systémem – mycí box s teplou vodou – rozmanité prostředí, kopcovitý terén – výběhy a pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha půdy 6

– spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. – předním světovým výrobcem krmných doplňků EQUISTRO ... a hlavně tým zkušených pracovníků

Trenér Václav Luka mladší : – trenérská licence 4 roky – 3 x vícešampiónem trenérů (1 x roviny, 2 x překážky) – 1 x 3. v šampionátu trenérů na překážkách – 1 x 4. v šampionátů trenérů na překážkách

TS LUKA Racing Bošovice Tentokráte nás při naší pravidelné návštěvě v Bošovicích zajímalo, jak to vypadá, když si, coby majitel dostihového koně, vyhlídnete za trenéra Václava Luku mladšího a jeho tréninkové středisko v Bošovicích. „Osobně dávám přednost osobnímu jednání. Nerad řeším případné umístění koně sem k nám do Bošovic po telefonu nebo přes mail,“ prozradil nám na úvod Václav Luka. Pokud plánujete koupi dostihového koně a rádi byste, aby Vám jej trénoval vedoucí muž šampionátu trenérů, bude Vás nejprve čekat prohlídka tréninkového střediska nedaleko Písku. Prohlédnete si areál, stáje, tréninkovou dráhu. Uvidíte, v jakém stavu jsou zdejší koně. „Vztah majitel–trenér je založený na důvěře. Proto je tolik důležité osobní jednání, při kterém s majitelem koně probereme vše potřebné. A pokud se majitel rozhodne, že chce mít svého koně právě tady, stane se tak pouze tehdy, pokud se po prvních setkáních podaří takovou důvěru mezi námi navázat,“ uvádí Luka. Aby jakýkoli vztah fungoval, musí v něm platit pravidla, na kterých se obě strany dohodnou. Platí to pro vztah mezi firmou a zákazníkem, lékařem a pacientem a nakonec i manželi. A platí to i pro vztah mezi majitelem dostihových koní a jejich trenérem. Ctít taková pravidla je pro trenéra Václava Luku mladšího samozřejmostí. A totéž se očekává i od druhé strany, tady vlastníků anglických plnokrevníků. I díky respektování

text: Jan Němec

těchto dohod koně ve zdejším tréninku dosahují tak výtečných výsledků. „Vybudovat co nejlepší zázemí pro koně bylo naší prioritou, proto jsme tomuto požadavku podřídili úplně vše a ostatní muselo počkat. Díku tomu zatím není dokončena klubovna pro majitele, ale s jejím dobudováním počítáme. Už nyní ale umíme přímo v našem bošovickém areálu majitele koní ubytovat. Což je služba, kterou využívají především ti, kteří jsou ze vzdálenějších míst, když se chtějí brzy ráno zúčastnit tréninku,“ popisuje Václav Luka mladší zázemí areálu určené majitelům. Jakmile se rozhodnete, že chcete, aby Vašeho koně trénoval v současnosti nejúspěšnější český trenér dostiháků, čeká Vás spolupodílení se na tzv. „menežování“ koně. „Samotný trénink koně je výhradně moje odpovědnost, ale jsem rád, když se majitelé podílejí na rozhodování o tom, v jakých dostizích jejich koně poběží,“ dodává Luka. To vše si už na vlastní kůži zažil i majitel naší dostihové stáje MAENTIVA Martin Bláha. Proto jsme ho požádali o krátké zhodnocení spolupráce s trenérem Václavem Lukou mladším: „S prací trenéra Vaška Luky jsem naprosto spokojen. Koně naší dostihové stáje dosahují v jeho tréninku výborných výsledků. Komunikace probíhá bez problémů, o všem podstatném a důležitém jsem plně informován. Navíc jsem u něj velice ocenil odbornou pomoc se vším potřebným při seznamování se světem dostihů v době zakládání DS MAENTIVA,“ prozradil nám Martin Bláha.

Majitel Martin Bláha s trenérem Ing. Václavem Lukou ml.

7

7

8

9

připravil: Jan Němec

Rozhovor Ing. Václav Luka st. Již řadu let zastává čestnou, neplacenou funkci prezidenta Jockey Clubu ČR. Tato instituce je vrcholným orgánem dostihového sportu a chovu anglického plnokrevníka u nás. Z čehož vyplívá veškerá činnost týkající se tohoto odvětví, ať již koordinace termínů dostihů, propozic, vydávání licencí, registrace veškerých plnokrevných klisen a hřebců. Pole působnosti Jockey Clubu ČR je opravdu široké. Jeho profesionální aparát čítá pět až šest pracovníků, kteří jsou podle jednotlivých úseků zodpovědní za danou činnost. Pane prezidente, to vypadá, že máte o práci postaráno… Určitě, ale všechno je záležitost finančních prostředků, protože naše partnerské organizace v jiných sportech jsou zajišťovány finančně, což znamená, že funkcionáři jsou uvolnění. U nás to tak není. Všech patnáct lidí v radě Jockey Clubu vykonává svou funkci ve svém volném čase bez nároků na úhradu. Ne, že by to podle toho vypadalo. Nadšení a entuziasmus, spolu se zkušenostmi, těchto lidí dává tomuto sportu opravdu hodně, ale přeci jenom je vše na jiné úrovni, než kdyby to byla plná jejich pracovní náplň. Narazil jste na finance. Z jakých zdrojů je financován dostihový sport? Asi 40% toho, co pořadatel musí vynaložit pro výherce, si majitelé dávají sami, formou přihlášek a startovného. Nicméně 60% musí pořadatel zajistit z jiných zdrojů. A ty pocházejí z několika úseků. Samozřejmě ze vstupného, což ale není mnoho peněz. Částečně ze sázek, to v rámci celé republiky dělá asi 15% a většinu musí pořadatel zajistit sponzorsky. A nesmím zapomenout ani na část, která pochází ze státních prostředků formou stimulu chovu anglického plnokrevníka. V řádech je to 5 mil. v rámci celé republiky na všechny závodiště. To vypadá, že podpora dostihů ze strany státu není moc velká. Ono to vyplívá ze skutečnosti, že se manévruje mezí tím, jestli je to sport nebo profesi10

onální obor. Protože pod ČSTV nespadáme, nikdy jsme nedostávali prostředky ze Sazky, respektive z ČSTV. Mnozí oponenti argumentují tím, že se jedná o nadstandardní zábavu bohatých lidí a ti by si takovou zábavu měli platit. My zase oponujeme tím, že dostihy jsou zkoušky výkonnosti, že kůň patří mezi hospodářská zvířata. Z toho všeho vyplívá programová nutnost tento obor podporovat. Nicméně v této souvislosti patří velký dík lidem, kteří se etablují v našem sportu, mají jej jako hobby a podporují ho. Ať už sponzorsky nebo jakkoli partnersky. Kdyby nebylo jich, tak dostihy už nejsou. Poprosím vás o srovnání úrovně dostihového sportu před dvaceti lety a nyní. Jsou to dvě nesrovnatelné věci. Jednak tehdy byla železná opona, všechno se týkalo pouze států východního bloku. Byla absolutní bariéra pro kontakt se zeměmi, které měli velkou tradici, velký chovný genetický potenciál. A ty dopady vidíme dnes. Náš chov má bohužel tristní výsledky. Chov anglického plnokrevníka není otázka pěti, deseti let, ale je to generační záležitost. Takže, když bychom se měli dneska konfrontovat se zeměmi, které jsou na dobré úrovni jako Anglie, Francie, Irsko neřkuli Amerika a dnes již také Japonsko, tak jsme někde hodně, hodně vzadu. Jsem na úrovni například Švýcarska, Belgie, Norska atd. Jak vidíte budoucnost dostihového sportu u nás? Víte, po těch letech, co se v tomto oboru pohybuji si myslím, že se v něm docela dobře orientuji a tak jsem realista, stojím na zemi a pro mě je největší odměnou stabilita, která je posledních pět, sedm let. A je to čím dál, tím horší. Kdyby se nám vše podařilo udržet v kvantitativní i kvalitativní míře jako je to dnes, tak to pro mě bude veliká radost. Navíc se přes tíživou situaci podařilo rozvíjet závodiště zavlažováním, bariérou, zázemím pro diváky, čili určitý rozvoj jsme zaznamenali. Ovšem nejsem naivní, abych si myslel, že bychom v blízké budoucnosti mohli konkurovat těm lepším státům. Pro mě je cílem udržet vše tam, kde je to nyní. V počtu dostihů, funkčních závodišť, trenérů, jezdců, trenérských úseků, chovatelských zařízení. A mám jedno zbožné přání. Oproti jiným zemím máme velký hendikep, protože začínáme v dubnu a končíme v říjnu. To je velký problém z hlediska udržení pozornosti stálých diváků, ale i třeba chronických sázkařů, protože část z nich tu půlroční pauzu vyplňují něčím jiným a pak už se nikdy nevrátí. Mým cíle, resp. snem, protože ono se to nikdy nepodaří, je písková dráha, která by byla osvětlená a vyplnila by takové vakuum té zimy. A poslední otázka, na kterou se nemohu nezeptat. Co říkáte na úspěchy vašeho syna, trenéra Václava Luky mladšího? Jsem tomu moc rád. A myslím si, že to je logický důsledek potenciálu, který v sobě měl a mám z toho samozřejmě radost. Kdo by neměl. Je to spojení několika faktorů dohromady. Vzdělání, zkušenost, praxe, současné tréninkové podmínky i partnerské vztahy, to znamená majitele, kteří mu dávají koně do tréninku. A myslím si, že je to takový dobrý příklad toho, že se to dá dělat dobře, profesionálně a i s docela dobrými úspěchy v zahraničí, což by měl být takový náš cíl.

Dražba ročků v Deauville Deauville je přímořská obec v Normandii. Nachází se zde přístav a spousta zábavních podniků. Město je atraktivní turistickou destinací. První zmínka o Deauville pochází z roku 1060, kdy obec ještě nesla jméno A Enilla. V současnosti obec žije především z turistického ruchu. Významná je zdejší dostihová dráha Hippodrome de la Touques, díky níž se kolem Deauville soustředilo mnoho stájí pro chov špičkových dostihových koní. Slavná autorka detektivek Agáta Christie sem zasadila i jeden z dílů o Herkulovi Poirotovi. Ten si severofrancouzské městečko Deauville zvolil jako místo své dovolené, patrně pro jeho neopakovatelnou atmosféru a genia loci. I to je jistě jeden z důvodů, proč se zde pořádá jedna z nejdůležitějších a nejzásadnějších chovatelských akcí v Evropě. Prestižní dražba ročků ve Francouzském letovisku Deauville se koná začátkem srpna a je první dražbou ročků v Evropě. Je též jednou ze třech nejvýznamnějších v Evropě

Aukční sál v Deauville

text: Ing. Tomáš Janda

a jednou z deseti nejvýznamnějších na celém světě. A jelikož je první dražbou na starém kontinentě, je zde i určitým barometrem situace na trhu s plnokrevníky. Proto sem každý rok vzhlížejí oči všech turfmanů nejen v Evropě, ale i světa. Na této dražbě bylo prodáno mnoho vynikajících koní a šampiónů. Pochází z ní i náš šampión Shamalgan, který dokázal být třetí v Gr.1. Průměrná cena na této dražbě je okolo 110 000 euro, minimální cena pak je 15 000 euro, ale z vlastní zkušenosti vím, že většina koní se prodává za 30 000 euro a více. Vloni jsem se této dražby osobně zúčastnil a byl to skvělý zážitek. Na dražbě je k vidění mnoho ročků výborných rodokmenů a mnoho důležitých lidí ze světa turfu. Díky letovisku má Deauvillská dražba neopakovatelnou atmosféru, která se nedá vůbec srovnat třeba s dražbou v Anglii v listopadu, kdy téměř nepřestane pršet. Je pravda, že anglické a irské dražby mají zase mnoho jiných kouzel a několikasetletá tradice, která z nich na Vás dýchá, je neopakovatelná. Jistě se na ně v některém z dalších čísel MGR podíváme blíže. Deauville má ale své jedinečné místo na dražbách ročků v Evropě a tak to i zůstane...

Karim Aga Khan IV.

11

připravil: Jan Němec

Rozhovor ž. Václav Janáček Každý, kdo se jen trochu pohybuje v prostředí dostihů, jméno Václava Janáčka velmi dobře zná. Je to náš nejúspěšnější dostihový jezdec. Od roku 2006 vede nepřetržitě šampionát rovinových jezdců. A jedno ze svých posledních vítězství si na své konto připsal v sedle dvouletého valacha Nuptiuse(GER) z naší dostihové stáje MAENTIVA. Co může dostihový jezdec udělat pro to, aby byl nejlepší? Každý má individuální přístup. Neříkám, že nějak extra držím diety. Ale znamená to samozřejmě hodně pracovat, to nejdůležitější je být pořád v pohybu. Hlavně z jara se snažím hodně běhat, aby člověk nabral pořádnou fyzičku. Když někdo jezdí jeden, dva dostihy za víkend, tak pro něj fyzická kondice není tolik důležitá. Já chci ovšem jezdit maximu dostihů, maximum koní, takže fyzička je pro mě takový výchozí bod. Pak už je to otázka zkušeností, jaké žokej získá. 12

Jak dlouho byste se chtěl živit jako dostihový jezdec? Když zdraví vydrží, tak budu jezdit nejspíš, dokud neumřu. Když se na to budu cítit a budu vidět, že na to pořád mám, tak budu jezdit. Ale stát se může cokoli. Třeba vážný úraz. Člověk pak může dostat strach a i přes skvělou kondici radši přestane jezdit. U koní je každý den spojený s určitým rizikem. A nejde jen o dostihy, ale především o každodenní práci na koních. Doporučil byste profesi dostihového jezdce mladým lidem? Myslím, že je hodně lidí, kteří mají pro tuto profesi nadání, ale mnoho z nich u ní nevydrží nebo odchází například k parkurovým koním. Ale určitě bych jí doporučil. Člověk, když se dostane v tomto oboru na vrchol, tak se dá v sedle i docela dobře uživit. Přichází i možnosti vyjet do zahraničí. Jezdcům, kteří začínají, bych doporučoval, aby se učili jazyky. Osobně doteď lituji, že jsem se nenaučil pořádně anglicky. Určitě bych se pak víc snažil o uplatnění někde venku. Když člověk umí, tak se přes tento sport dá dostat celkem dobře právě do zahraničí. Ale upozorňuji, že naše práce není pro žádné lenochy, člověk se musí často dokopat k opravdu velkým výkonům. To věřím, obzvlášť při pohledu na vaše výkony v dostizích… Ale dostihový jezdec není jediná profese, kterou lze u koní dělat. Z mladých lidí mohou vyrůst třeba i kvalitní ošetřovatelé. Když je člověk dobrý pracovní jezdec, není nutné, aby uměl úplně špičkově jezdit. Je řada majitelů, kteří chtějí, aby jejich kůň měl jednoho ošetřovatele, a když pak dostanete do práce a na ošetřování dobrého koně, můžete se s ním podívat po celém světě. Dobrému koni může vydržet forma i tři roky a vy se s ním pak můžete podívat k moři, do Číny nebo třeba do Ameriky… Vy ze světa již řadu zkušeností máte. Jaké je srovnání dostihů u nás a ve světě? Česká práce s koňmi nebo i kvalita trénování je ve srovnání s některými zeměmi na vyšší úrovni. Nemyslím tím, ale samozřejmě Anglii nebo Francii, na tyto státy zatím nemáme. Především kvůli chybějícím financím. Od peněz se v našem sportu odvíjí spousta věcí. Největší rozdíl je ale většinou právě v penězích. Je nějaké povolání, které byste chtěl dělat, kdybyste nebyl žokejem? Myslím, že ne. Spíš bych se bavil o sportu, než o povolání. Mně žádný sport nevadí, hrál jsem fotbal, hokej, tenis. Ale ve všech těchto disciplínách jsem byl spíše průměrný. Dostihy jsou prvním sportem, ve kterém se mi, myslím, podařilo dostat na vrchol. Je to sport, který mi prostě sedl a jsem rád, že jsem se v něm dopracoval k takovým výsledkům.

Medailonek / Linda (GER) Tříletá hnědka Linda po Black Sam Bellamy z Larana (Lavirco) byla pro tréninkové středisko v  Bošovicích, řečeno s  malou nadsázkou, takovým vánočním dárkem. Z Napajedel sem byla totiž přivezena 23. prosince roku 2008. A navíc si ji okamžitě oblíbila manželka trenéra této úspěšné klisny, Martina Luková. Stav, ve kterém kobyla přišla, nebyl zcela optimální. Po obsednutí působila, že bude patřit mezi pozdní koně. Bylo možné, že jako dvouletá vůbec nevyběhne. Navíc na ježdění byla, jak se říká, „ svá“. Ale díky sympatiím Martiny Lukové, která ji začala v tréninku jezdit, byla v práci této hnědce věnována maximální pozornost. Přišlo jaro a Linda se začala jevit dobře. Proto byla začátkem června přihlášena do svého prvního dostihu v Karlových Varech. Na start se postavila po bok opravdu silné sestavy, v čele s dalším debutujícím koněm Shamalganem (FR). A díky vítězství při této své premiéře na dostihové dráze se stala jediným českým koněm, který Shamalgana (FR) porazil.

text: Jan Němec

Následně doběhla v přípravném dostihu na hipodromu v Mostě třetí a krátce na to v Ceně zimní královny zvítězila, čímž se stala v roce 2009 naší nejlepší dvouletou klisnou. Přezimovala dobře a v tréninku se začala spíš jevit jako kobyla na delší tratě. Proto byla bez přípravy přihlášena do Velké jarní ceny klisen. Linda je klisna, která potřebuje, aby se dostih běžel v naprostém klidu a pohodě. Což tak ve Velké jarní bohužel úplně nebylo, proto skončila těsně druhá. Při dalších startech se zkoušela natahovat do delších dostihů, ovšem ukázalo se, že je to až moc chtivá klisna, na to aby jí dlouhé distance vyhovovaly. Přišlo tak malé zklamání, které ale netrvalo dlouho. V dostihu při letošním bratislavském Derby dni v červenci zvítězila v Ceně Pat´s Music na 2000 metrů stylem start cíl. Je těžké, aby dvouletý kůň potvrdil formu a i vyhrával jako starší, což se ovšem Lindě podařilo. Vyvrcholením její dostihové kariéry by měl být za čtrnáct dní start ve Slovenském Oaks. Budeme držet palce.

Linda (GER)

13

Reportáž ze sousedství Závodiště Martinice Parkurové skákání je v České republice bezesporu méně známou jezdeckou disciplínou než dostihy. Svojí zásluhu na tom patrně nese z velké části doba minulého komunistického režimu, který podobné sporty nepodporoval, spíše potlačoval. Jedná se ale o sport zajímavý, napínavý i krásný. Od roku 2007 najdete jedno z předních českých závodišť, kde se závody v parkurovém skákání pravidelně pořádají, také v Martinicích u Březnice. Mateřská Jezdecká společnost EQUITANA v Martinicích má ale delší historii. V roce 2003 byl založen jezdecký klub, který sdružoval několik jezdeckých nadšenců. Těm šlo především o provozování svého koníčka. Zázemí tohoto jezdeckého klubu spočívalo v malé stáji a jednom výběhu s několika starými překážkami. Nicméně v roce 2007 byla zahájena první jezdecká závodní sezona na zcela novém kolbišti s moderním překážkovým materiálem. Přibyla krytá divácká tribuna, věž pro rozhodčí, kryté divácké

Kolbiště v Martinicích

14

text: Martin Pecka

občerstvení a řada dalších drobností. Závody v Martinicích získaly na dobré pověsti, jak ze strany sportovních parametrů, tak i díky komplexnímu zázemí. Děti zde najdou krásný přírodní koutek s řadou atrakcí, včetně skákací trampolíny, dospělí pak mohou využít všech služeb hotelu EQUITANA. Areál se pomalu rozrůstá a nabízí stále více. Vrcholem aktivit Jezdecké společnosti EQUITANA bylo bezesporu pořádání Mistrovství ČR 2010 v této jezdecké disciplíně. „Pořádat Mistrovství ČR bylo naším cílem již od zahájení závodních aktivit v roce 2007,“ říká Martin Pecka, ředitel areálu EQUITANA HOTEL RESORT, ve kterém svoje závody jezdecká společnost pořádá. „ Byli jsme si ale vědomi toho, že musíme vše připravit velmi dobře a kvalitně. A to se nám podařilo, alespoň soudě podle hodnocení našich návštěvníků, diváků i jezdců. A zcela jistě budeme pokračovat dál, o naší budoucnosti máme poměrně jasnou představu,“ dodává Pecka. O tom, jaký vývoj zde bude následovat, se můžete přesvědčit při některých závodech v Martinicích. Letošní poslední sportovní klání je naplánované na víkend 17.–19. září. Přijďte tedy i Vy podpořit jezdce i koně svým potleskem. Nudit se určitě nebudete.

Jana Jožáková s klisnou Garta

Na skok / Jana Jožáková Redakční radu našeho časopisu vede jeho vydavatel Martin Bláha. A právě on přišel s nápadem věnovat tuto rubriku zářijového vydání osobě, která nikdy nebyla za úspěchy řady parkurových koní ze sportovní stáje Tomáše Navrátila dekorována, ale přesto má na jejich výsledcích nezanedbatelný podíl. Dovolte nám, abychom Vás seznámili s Janou Jožákovou. Žije si jako v bavlnce, říká se. Pokud byste chtěli zažít, jaký je to pocit, museli byste být koněm či jakýmkoli jiným zvířetem, o které se stará právě Jana Jožáková. Stáj naklizená jako obývací pokoj před příchodem vzácných hostů. A v čistých  boxech spokojení, napucovaní koně. Tak to vypadá ve Vítkově u Strakonic, kdykoli jsem se tady zastavil. Na první pohled je vidět, že se tady o koně poctivě pečuje. A to vše je zásluha jejich ošetřovatelky. „Ke koním jsem se dostala na studiích zemědělské školy v Havlíčkově Brodě, kde jsem o prázdninách, nejprve brigádně a po maturitě na plný úvazek, začala pracovat u koní ve Slatiňanech,“ prozradila mi Jana. Cesty osudu jí nedlouho poté spojily s Tomášem Navrátilem, jedním z našich nejúspěšnějších jezdců a trenérů, a oba se usadili v již-

text: Jan Němec

ních Čechách, kde se na statku starají o řadu parkurových koní. Její největší koňskou láskou je téměř osmadvacetiletá klisna Garta, ikona českých parkurových koní. A do lepších rukou se na koňský důchod dostat nemohla. „Před časem jsem s jedním specialistou na výživu koní objevila krmnou směs s přísadou léčivých bylin, která Gartě evidentně prospívá, a z toho mám velikou radost,“ pochvaluje si. Díky její obětavé péči není divu, že je klisna přes svůj mimořádný věk ve stále výtečné kondici. „Dělám všechno pro to, aby byli všichni koně v naší stáji spokojení. Baví mě se o ně starat. Mám moc ráda, když vidím, jak spokojeně žerou. V zimě jim vařím, aby ty mrazy lépe přečkali,“ popisuje Jana Jožáková svou péči o koně. Nedalo mi to, abych se nezeptal, co by si přála, jaký má sen… „Moc ráda bych, abychom pro koně pořídili kolotoč,“ zněla její odpověď. Pousmál jsem se, protože bych čekal třeba bazén, pěknou zahradní pergolu nebo krásné nové auto, ale nakonec mě Jany odpověď vlastně nepřekvapila. „A určitě bych si přála, abychom to tady na statku všechno zvelebili, aby to tu bylo pěkné.“ Jana Jožáková je zkrátka žena, kterou péče o koně a všechna její zvířata baví. A být v jejích rukou bych přál každému koni. 15

Partneři

16

Měsíčník MAENTIVA GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o. MGR je evidován pod číslem MK ČR E 19578 redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec kontakt: 775 633 230, [email protected] foto: Petr Lusk, Šárka Votavová, Ladislav Lála, Martin Haleš MAENTIVA GALOPP REPORTER je ke stažení na www.ds-maentiva.cz

Mediální partner