2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky

POMOC ZE VZDUCHU

10/2010

Náčelník Institutu dopravní výchovy z Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov zve vojenskou veřejnost k účasti na odborné mezinárodní konferenci se zaměřením na speciální výcvik řidičů ke zvládání krizových situací. Akce proběhne ve dnech 9.–10. listopadu od 9 hodin ve Vojenském klubu posádky Vyškov. Jednání bude zaměřeno na tematiku rozdělenou do následujících oblastí:

¾ příčiny vzniku krizových situací

v silničním provozu a terénu, ¾ možnosti předcházení a zásady zvládání krizových situací,

¾ moderní přístupy k nácviku řešení krizových situací, ¾ současné trendy v přípravě vojenských řidičů.

Součástí programu bude prezentace terénního polygonu k nácviku bezpečného překonávání extrémního terénu, ukázka Tatry 810 s jednotkou fúze dat, představení simulátoru řízení Tatry 810 a simulátoru nárazu vozidla. Zájemci mohou získat podrobnější informace na intranetové adrese http://vev-va.ispovy.acr – Institut dopravní výchovy, na internetové adrese www.vavyskov.cz a také na alcatelových číslech 451 931, 451 933, 451 944.

V září vydal Institut dopravní výchovy z Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově publikaci „Silniční přeprava nebezpečných nákladů“. Brožura řeší problematiku silniční přepravy nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sil v návaznosti na nový předpis Všeob-P-37. Jejím základním smyslem je ucelené soustředění stanovených požadavků, podmínek a opatření pro přípravu, organizaci a provádění přepravy nebezpečných věcí v podmínkách naší armády. Zjednodušuje orientaci v problematice a usnadňuje realizaci této přepravy v souladu s platnou legislativou. Publikace je určena všem, kteří za přepravu nebezpečných nákladů odpovídají nebo se na ní různým způsobem podílejí – tj. řidičům, osádkám vozidel, odborným pracovníkům apod. Pomůcka je k dispozici na intranetových stránkách VeV-VA, Institut dopravní výchovy, sekce Ke stažení (http://vev-va.ispovy.acr/content/ke-stazeni). Text: pplk. Jiří KRÁL

VELITELS TVÍ VÝCV IKU - VOJE NSKÁ AKAD EMIE Institut dopr avní výchov OddČlení me y AýR todiky a pro Skupina pro

fesní zpĤsob ilosti fesní zpĤsob ilosti

SILNIýNÍ PěEP NEBEZPEý RAVA NÝCH NÁKLAD ģ

Zpracoval: o.z. Ing. Mila n o.z. Ing. Jaros PAZDERA lav STULÍK VYŠKOV 2010 1

OBSAH Na návrat (kdykoliv) připraveni .......................................... 2 Ministr obrany Alexandr Vondra a NGŠ AČR armádní generál Vlastimil Picek jednali v Kosovu

Zjednodušme si život navzájem ............................................ 4

Nemusím už jen kritizovat Červená karta – z organizačních důvodů

..............

21

21 1

6

.....

18

Informace pro občanské zaměstnance, jichž se týká letošní propouštění

Představujeme generálního sekretáře MO Jana Vylitu a jeho úřad

Další koncepce a transformace

........

Rozhovor s Vladimírem Karaffou, ředitelem sekce-personálním ředitelem MO

32

Když zbraně mlčí: psychologické operace

.................

34

V úspěchu zahraničních misí hraje stále zásadnější roli veřejné mínění .........................

37

Ohlédnutí za největší prezentací vojenské letecké techniky v České republice

„Nebeští vojáci“

.............................

38

Představujeme 173. výsadkovou brigádou americké armády, která tvoří v Afghánistánu základ Task Force Bajonet

7

..............

........................

Čtyři obrněné transportéry Pandur prošly před nasazením v Afghánistánu technickými úpravami

AČR podržela CIAF

Návštěva České republiky vrchního velitele Spojeneckého velitelství pro transformaci (SACT – Supreme Allied Commander Transformation) generála Stéphana Abriala

Boleslavská hradba 2010

Pod větší ochranou

Ve výcvikovém prostoru Libavá proběhlo velitelsko-štábní cvičení sil podpory AČR zaměřené na logistickou a zdravotnickou podporu jednotek nasazených v zahraničí

Připraveni na nejhorší

................

40

V těchonínském Centru biologické ochrany jsou k dispozici desítky lůžek pro izolaci osob se zvláště nebezpečnými nákazami

7

Kaleidoskop .................................... 43 O kurzu Generálního štábu ........ 44 Informace o jedné z forem celoživotního kariérového vzdělávání důstojníků

Zažili střelbu i demonstrace

......

46

Ohlédnutí za jedenácti lety působení českých vojáků v kosovské misi KFOR

Největší prezentace armády

......

48

Na Dnech NATO v Ostravě bylo co k vidění, zúčastnilo se jich na 185 000 diváků

„Pokecal si“ i v morseovce

.........

50

Jaroslav Klemeš je jedním z posledních parašutistů vysazených nad protektorátem

Bod zlomu: bitva o Británii

........

52

.....................

56

V říjnu 1940 ukončilo RAF vítězně bitvu o Británii

Městečko se vším všudy

...............

10

Alchymie ostrostřelců

..................

Základna Shank v afghánském Lógaru nabízí širokou škálu služeb a společenského a sportovního vyžití

Ne všichni naši velitelé si vědí za každé situace rady s odstřelovači, které dostanou přiděleny

Blýskání na lepší časy

Druhá je doma

..................

13

S náměstkem ministra obrany Michaelem Hrbatou o chystané novince v oblasti individuálního připojištění rizikových profesí

Medvěd v policejních službách ........................................... 14 Další ročník největšího cvičení Vojenské policie Black Bear 2010 se tentokrát konal v chorvatském výcvikovém prostoru Gašinci

................................

Pomoc ze vzduchu

.........................

25

26

„Zásah v Chrastavě mi potvrdil, že každá minuta výcviku nad hracholuskou přehradou má nesmírnou cenu,“ říká kpt. Petr Šafařík .....

28

Vizi české armády připravuje také pracovní skupina vedená prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR brig. gen. M. Žižkou

Radiace ve vzduchu

.......................

30

Cvičení Zóna 2010 prověřilo sehranost složek integrovaného záchranného systému

30

Skončila sezona vojenského pětiboje

Na mistrovství světa obsadilo družstvo mužů sedmnáctou a žen desátou příčku

Půl roku po převzetí prvního taktického transportního letounu CASA C-295M zařadila Armáda České republiky do výzbroje další stroj

„Patnáctina“ nové koncepce

14

22

Proplácení nevyužitých výstrojních náležitostí ................. 57 Tři dny plné sportu ....................... 58 Na Univerzitě obrany Brno se konalo armádní mistrovství v letních sportech

Českou Kanadou už popáté

........

59

O tradičním dálkovém pochodu organizovaném 44. lehkým motorizovaným praporem z Jindřichova Hradce

Military English

.............................

60

Jazykový koutek

Knižní a DVD tipy .......................... 62 A spoj ................................................. 63 Kaleidoskop .................................... 64

MISE

MISE

Na základně Šajkovac bude pod velením mjr. Ladislava Horáka (na snímku vpravo) působit organizační jádro 1. úkolového uskupení praporu operačních záloh až do července 2011. Mezi těmi, kdo zůstávají, je i praporčík Petr Hora.

V době do návštěvy ministra Alexandra Vondry přijela na základnu v Šajkovaci také předsedkyně vlády Slovenské republiky Iveta Radičová, aby poděkovala slovenským vojákům za práci, kterou vykonali v misi KFOR. rep Slovenští vojáci odcházejí ze země ke konci letošního listopadu. Při slavnostním nástupu české a slovenské Slov jednotky oba představitelé ocenili navzájem vojáky koaličních partnerů, kteří společně působili na základně. jedn

Na návrat (kdykoliv) PŘIPRAVENI

2

Armáda České republiky se mírové zahraniční operace NATO v Kosovu účastní od roku 1999. Vystřídalo se v ní 19 kontingentů s téměř osmi tisíci vojáky. S ohledem na zlepšení bezpečnostní situace většinu sil armáda z mise KFOR stáhla a od října 2010 bude na základně Šajkovac působit 92 našich profesionálů.

„Během jedenácti let obstála Armáda České republiky v plnění úkolů v silách KFOR se ctí a prokázala své kvality,“ řekl ministr obrany Alexandr Vondra při své zářijové návštěvě v Kosovu. „Vzhledem k současnému vývoji bezpečnostní situace však považuji za správné naše působení zde omezit, a naopak zvýšit počet záložní jednotky o síle pěti set vojáků, která bude připravena na českém území pro případ, že by se vývoj v Kosovu opět zhoršil.“ Od letošního února působí na základně Šajkovac v silách KFOR 16. kontingent AČR, jehož jádro tvoří příslušníci 152. ženijního praporu Rakovník, 153. ženijního praporu Olomouc a 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. „V současné

době bezpečnostně monitorujeme naší mechanizovanou jednotkou území o rozloze přibližně 750 kilometrů čtverečných náročného terénu, včetně hranice,“ informoval pplk. Martin Kavalír, velitel 16. kontingentu. „Řešili jsme běžné incidenty, jako třeba krádež dřeva nebo dalších surovin, ale během našeho působení nedošlo k jedinému útoku na naše vojáky.“ Česká armáda zatím z Kosova neodchází, k tomu by mohlo dojít až v polovině příštího roku. Od října se mění pouze struktura našeho nasazení v silách KFOR. „Do této doby jsme měli doma připravenou jednu záložní rotu pro případné nasazení, nyní to bude naopak. Mechanizovaný prapor bude

v pohotovosti v Čechách a základnu Šajkovac ajkovac bude střežit a udržovat organizační jádro 92 příslušníků AČR,“ vysvětlil Č náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek. Během návštěvy se Alexandr Vondra a Vlastimil Picek mimo jiné setkali i s místopředsedou kosovské vlády Hajredinem Kuçim a velitelem mírových sil KFOR Erhardem Bühlerem, kterým objasňovali plán na stahování českých vojáků. „Tomuto postupu rozumíme. Jsou to dlouho plánované kroky, které členské země NATO dělají kvůli posílení mise v Afghánistánu, ale situaci KFOR to v žádném případě nenaruší,“ komentoval omezení českého kontingentu v Kosovu Erhard Bühler.

Našla se i chvilka na rozhovor s vojáky na základně.

A report 10/2010

A report 10/2010

Text a foto: Jana DECKEROVÁ a Jiří HOKŮV

3

PŘEDSTAVUJEME Povídejte… Informace se předávají především v papírové formě, což představuje obrovskou administrativní zátěž. Bavím se o tom se zaměstnanci a kdekdo mi říká, jak velké problémy jim to způsobuje. Většina z nich chce efektivně pracovat, ale tohle je pro ně překážkou. Mnohokrát se osobně přesvědčili, že oni nejsou schopni zažité procedury ovlivnit, a rezignovali. Udělám maximum možného, aby se nám to podařilo změnit. Nechci však dělat nějaké změny jenom kvůli tomu, abychom řekli, že reformujeme.

Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Jan Vylita. Vystudovaný inženýr chemie, který v posledních deseti letech působil ve společnosti PricewaterhouseCoopers. Mimo jiné člen Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů. Od prvního září generální sekretář Ministerstva obrany. Do nového týmu Alexandra Vondry přibyl manažer se zkušenostmi forenzního auditora.

A report 10/2010

Zjednodušme si život navzájem

4

To už musejí být pádné důvody, když úspěšný ředitel oddělení forenzních služeb nadnárodní firmy přejde do služeb státní správy. Jaké byly ty vaše? Beru to jako příležitost provést na Ministerstvu obrany systémové změny, které rychle povedou ke zjednodušení života nás všech. Některé postupy jsou tak komplikované, a tudíž

nepřehledné, že nahrávají ke snadnému zneužití. Neříkám, že je tady každý loupežník, ale nacházejí se zde skupinky, jež na této situaci dlouhodobě parazitují. Snaha o přeměny se nedá upřít ani bývalým vrcholným představitelům, avšak nynější realita svědčí o tom, že do „křišťálově průzračného“ chodu

resortního vrcholného orgánu je daleko… Situace na Ministerstvu obrany je v tomto ohledu vážná. Prioritou je nastavit nový systém, jenž bude lépe kontrolovatelný a především podstatně jednodušší. Například informační zahlcenost vrcholného managementu je tady obrovská. Zrovna teď mám na stole zprávu,

nad níž kroutím hlavou. Vůbec nechápu, proč je zpracovaná a co konkrétního má řešit. Navíc je adresovaná i ministrovi obrany. To je nadbytečná neefektivní činnost. Dostávám do rukou nemálo materiálů, o kterých si říkám, proboha, proč to jde vůbec ke mně. Sami navzájem si to komplikujeme. A (ne)používání elektronických médií…

Provedu takové kroky, které budou dávat smysl. S forenzními audity se na Ministerstvu obrany takříkajíc roztrhl pytel. Proč taková ofenziva? Smysluplně konat je možné pouze tehdy, když je znám skutečný stav věci. Existuje celá řada způsobů, jak odkrýt karty a vidět realitu. Forenzní audit nám poslouží k tomu, abychom se v té či oné oblasti dopátrali, zda v minulosti nedošlo ke spáchání trestného činu a jestli praktikované procesy nejsou náchylné ke zneužití. Touto cestou půjdeme i nadále. Z konkrétních zjištění se poučíme a přijmeme opatření. Některým lidem,

kteří vědomě pochybili, se to nebude vůbec líbit, ale na pardonování není čas. Proces kontroly musí být cílený a co nejrobustnější. Nepravosti tady musejí skončit. Pracoval jsem ve forenzních a poradenských službách, toto prostředí mi není vůbec cizí, vím tedy, jak postupovat. K razantním krokům určitě nemáte daleko, ale ne všechno se dá lámat přes koleno. Souhlasíte? Samozřejmě. Moje role na Ministerstvu obrany je více konstruktivního a méně represivního rázu. Pokusím se o postupnou nápravu. Jak to bude v budoucnu, to je otázka dalších rozhodnutí.

Od ministra obrany jsem dostal příležitost a chci ji využít. Je to další výzva. Které organizační celky MO spadají do vaší působnosti? Sekce správy majetku, Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti a od prvního října Úřad provozu a služeb. Dosavadní poznatky o jejich funkčnosti máte jaké? Nedal jsem na kuloárové řeči, ale na osobní poznání. Mým prvním krokem byla návštěva všech státních podniků, příspěvkových organizací a stavebních správ, prostě míst, kde se vykonává reálná činnost. Realita státních příspěvkových organizací a státních podniků, jejichž zřizovatelem je MO, mě velmi překvapila. V tom pozitivním směru, neboť jsem zde očekával nemalé problémy. U nich není otázka, zda přežijí, ale spíše jak je dále rozvíjet. Určitě je na čem stavět. Věci, které dobře fungují, je třeba podpořit, a to, co nefunguje, musíme změnit. To, že jste nastoupil na „cizím“ hřišti, je pro vás výhoda, nebo handicap? Necítím se na cizím hřišti. Umím se velmi rychle orientovat, to je vlastnost, kterou si konzultant s více než patnácti lety praxe osvojí. Co vlastně znamená pozice generálního sekretáře? Z pohledu dlouholetého mám za úkol vybudovat úřad ministra obrany, který by měl plnit funkci podpory Armádě ČR a jejím složkám. Z provozního hlediska mám za úkol řídit mně svěřené sekce a další organizace státní správy. Funkce generálního sekretáře je manažerská, jsem prostě nepolitický náměstek ministra.

A report 10/2010

ROZHOVOR PŘEDSTAVUJEME

5

NATO

CVIČENÍ

Další koncepce a transformace Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

A report 10/2010

Po oficiálním uvítání s vojenskými poctami na Čestném dvoře Národního památníku v Praze přijal druhého nejvyššího představitele vojenské hierarchie Severoatlantické aliance náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. „Ujistil jsem generála Abriala, že česká armáda i se sníženým rozpočtem svoje závazky vůči Alianci, především co se týká zahraničních operací, dodrží,“ zdůraznil NGŠ na společné tiskové konferenci. Vrchní velitel pro transformaci v NATO konstatoval, že výše prostředků pro ozbrojené síly je suverénním rozhodnutím každé členské země. V této

6

Velitelství ACT zodpovídá za změny ve velitelských strukturách Aliance, přípravu expedičních jednotek, zvyšování vojenských schopností, sladění vojenské spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a zavádění nových doktrín. Šestapadesátiletý francouzský generál Stéphane Abrial převzal funkci vrchního velitele ACT 9. září loňského roku. Je prvním Neameričanem na tomto významném postu. Před odchodem na strategické velitelství NATO v americkém Norfolku zastával funkci náčelníka štábu francouzského vojenského letectva. Absolvoval výcvik na letecké akademii, poté sloužil jako stíhací pilot. Zúčastnil se války v Perském zálivu.

souvislosti Stéphane Abrial poděkoval za angažovanost České republiky v misích ISAF v Afghánistánu a KFOR v Kosovu. „Velice oceňuji český příspěvek v misích. Jsem informován o vašem záměru k nasazení jednotek AČR v zahraničí pro příští rok, ale je zřejmé, že se jedná výlučně o vojenská doporučení, která musí ještě projednat vláda a schválit Parlament ČR.“ Oba generálové se shodli, že současná finanční situace je složitá nejen pro českou armádu, ale i celou Severoatlantickou alianci a kvůli ní NATO čekají v nejbližší době nemalé změny. „Pracujeme na nové organizační struktuře Aliance, která musí být efektivnější, co se týče systému velení a řízení. Bude lépe a rychleji reagovat na operační požadavky. Tou nejviditelnější změnou bude snížení počtu velitelství i zaměstnanců ve strukturách Aliance,“ řekl generál Abrial. Vrchního velitele Spojeneckého velitelství pro transformaci (ACT) přijal také ministr obrany Alexandr Vondra.

Boleslavská hradba 2010 Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Ke vchodu předsunuté logistické základny přijíždí osobní vozidlo. „Zastavte, vypněte motor a vystupte si,“ přikazuje strážný řidiči a dává pokyn psovodovi k provedení kontroly auta. Štěkot speciálně vycvičeného psa nevěští nic dobrého. „Zbraň,“ vykřikne voják ze všech sil. Úmysl řidiče proniknout do vojenského prostoru soustředění bere za své. Nepovolaná osoba se začíná

A report 10/2010

Transformace Armády ČR a nová strategická koncepce NATO – to byla klíčová témata rozhovorů vrchního velitele Spojeneckého velitelství pro transformaci (SACT – Supreme Allied Commander Transformation) generála Stéphana Abriala při jeho zářijové návštěvě v České republice.

7

CVIČENÍ

měrou podílejí také jednotky společných sil, Vojenské policie, Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá a Střediska obsluh výcvikových zařízení Libavá.

TŘÍLETÝ VÝCVIKOVÝ CYKLUS „Toto velitelsko-štábní cvičení probíhá v souladu s tříletým výcvikovým cyklem u sil podpory,“ říká řídící cvičení a velitel SPod brigádní generál Jaroslav Kocián a upřesňuje: „Vloni byla námětem obrana a ochrana objektů důležitých pro obranu státu, letošní tematika je zaměřena na logistickou a zdravotnickou podporu nasazených jednotek v zahraničí podle tzv. procesu RSOM (Reception, Staging and Onward Movement). V roce 2011 se bude procvičovat schopnost k přijetí a zabezpečení aliančních sil na území České republiky neboli podpora hostitelskou zemí (HNS – Host National Support).“

Letošnímu cvičení předcházel více než půlroční proces důkladné přípravy. Na jejím počátku proběhl seminář a poté třídenní štábní nácvik. Výsledek se promítl do klíčového dokumentu OPLAN (operační plán velitele sil podpory), jenž rozdělil „Boleslavskou hradbu 2010“ do čtyř fází. „Prvotní fází je strategické rozvinutí z mírových posádek do míst ukončení strategických přeprav,“ konkretizuje generál Kocián a přibližuje další etapy. „Zabezpečení úplné logistické podpory jednotek úkolového uskupení od vysazení do jejich předání operačnímu veliteli v prostoru nasazení, následuje zabezpečení dodávek veškerého materiálu a služeb pro nasazené jednotky po celou dobu trvání operace a závěrečnou fází je zabezpečení procesu odsunu všech nasazených jednotek úkolového uskupení z prostoru operace.“ Zářijové zaměstnání na Libavé lze pojmenovat jako experimentální cvičení.

Síly podpory AČR plní hlavní úkoly ve třech oblastech: Krajská vojenská velitelství: zajišťují výkon státní správy v kraji, řídí zabezpečení krizových stavů a mobilizační pohotovosti resortu MO, zabezpečují doplnění ozbrojených sil aktivními zálohami a věcnými prostředky. Logistické základny: zajišťují logistickou podporu jednotek v misích, správu jednotlivých majetkových uskupení, kontrolní a revizní činnost, pořizování majetku a služeb ve stanoveném rozsahu, zabezpečují vojenskou dopravu a přepravu. Zdravotnická zařízení: poskytují zdravotnickou, veterinární a kynologickou podporu a zásobování zdravotnickým materiálem na území ČR i v zahraničních misích.

Schopnost realizovat výše uvedený proces RSOM ještě nebyl v tomto rozsahu procvičován. „Když splníme stanovené cíle cvičení, budeme tím deklarovat partnerům v NATO, že realizujeme politicko-vojenské ambice České republiky zahrnující jak kolektivní obranu Aliance, tak udržení mezinárodní bezpečnosti a stability. Letošní ‚Hradba‘, která je vyvrcholením výcvikových aktivit sil podpory v roce 2010, nás profesně posouvá o veliký krok dopředu.“

A report 10/2010

VSTUP POVOLEN

8

Vstup do přísně střežené logistické základny (Staging Area) je zakázán. Jedinou možností je ukázkový den cvičení. Toho využívají jak nejvyšší představitelé Generálního štábu Armády ČR v čele s prvním zástupcem NGŠ brigádním generálem Miroslavem Žižkou, dále velení společných sil a sil podpory, včetně velitelů přímo podřízených útvarů

a zařízení, tak zahraniční hosté z ozbrojených sil Chorvatska, Spolkové republiky Německo, Polska, Slovenska, Spojených států amerických a Velké Británie. „Krizovou oblastí je provincie Madarian, kde národnostní menšina Madiane vyvolává etnické nepokoje. Její extremisté založili teroristickou skupinu. Eskalace napětí zapříčiňuje humanitární krizi a útěk etnika. Rada bezpečnosti OSN vydává rezoluci k zastavení exodu a schvaluje vyslání jednotek sil rychlé reakce NATO (NRF – NATO Response Force). Česká republika se stává tranzitním státem pro NRF a vedoucí zemí pro proces RSOM,“ vysvětluje scénář cvičení jeden z velících důstojníků. Poté se ujímá slova zástupce klíčového prvku RSOM, a to národního týmu pro plánování a řízení přesunů (MCT – Movement Control Team). Pak přicházejí na řadu ukázky s praktickým výcvikem. Nejprve Základna

oprav Lázně Bohdaneč předvede provádění oprav vojenské techniky v polních podmínkách, poté proběhne ukázka kontejnerizace a prostředků pro přepravu materiálu. Následuje prohlídka polní nemocnice poskytující zdravotnické zabezpečení jednotek na úrovni ROLE 1, dále ubytovacího, hygienického a stravovacího zázemí prostoru soustředění, jakož i polních schopností Ústředního vojenského veterinárního ústavu Hlučín a Základny munice Týniště nad Orlicí. Mnohem akčnější je druhá část ukázek, kdy přítomní zhlédnou napadení konvoje protivníkem a zásah skupiny rychlé reakce QRT (Quick Reaction Team), ošetření raněných a jejich zdravotnický odsun (MEDEVAC), ošetření pacienta po uštknutí jedovatým hadem, respektive odchyt plaza zásahovou veterinární skupinou, nebo ukázku stavby protipovodňových hrází. „Přestože se jednalo o experimentální cvičení, ukázalo dobrou připravenost, bohaté zkušenosti a hlavně schopnost sil podpory poskytnout co nejlepší servis pro bojové jednotky společných sil,“ zhodnotil význam velitelsko-štábního cvičení „Boleslavská hradba 2010“ 1. zástupce NGŠ AČR brigádní generál Miroslav Žižka.

A report 10/2010

chovat agresivně. Její zadržení je však otázkou několika málo minut. Příslušníci jednotky aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Liberec a Veterinární základny Chotyně prokazují svoji profesní připravenost. Ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá pokračuje velitelsko-štábní cvičení sil podpory (SPod) „Boleslavská hradba 2010“ s částečným vyvedením vojsk. Jde o komplexní výcvik v podmínkách, které se přibližují skutečnému bojovému nasazení a krizovým situacím. V terénu se ho účastní tři sta cvičících osob se sto patnácti kusy speciální techniky, včetně vrtulníku W-3A Sokol. Současně jsou aktivována operační střediska třinácti vojenských útvarů a zařízení v domovských posádkách, která adekvátně reagují na rozehrávané situace z řídícího štábu. Na plnění úkolů „Boleslavské hradby“ se nemalou

CVIČENÍ

9

MISE

MISE

MĚSTEČKO se vším všudy Špinavé prádlo se odevzdává v pytlích ze síťového materiálu.

A report 10/2010

Když na jaře roku 2008 zahajoval činnost český provinční rekonstrukční tým v Lógaru, byl Shank poměrně malou základnou. Od té doby se ale tento kemp pojmenovaný po americkém seržantovi Michaelu Shankovi, který padl v Afghánistánu v listopadu 2006, výrazně rozrostl.

10

Z původní malé předsunuté základny se stala jedna z největších v Afghánistánu. Navíc se stále rozšiřuje a buduje. Na jednom z nově přičleněných pozemků se připravuje dokonce přistávací dráha. Toto malé „město“ s několika tisíci vojáky má k dispozici celou řadu zařízení, která v něm usnadňují život. Základna například nabízí sedm prádelen. Část z nich provozuje firma Ekolog, zbývající firma Flor. Vyprané prádlo dostanou vojáci do 72 hodin, tato služba je zdarma. Ještě před časem byla v provozu i samoobslužná prádelna, ta byla ale později přestavěna na velkokapacitní prádelnu s obsluhou. Stravování zajišťuje americká strana, na základně je sedm jídelen. Každá

z nich má svá specifika. Liší se nejen velikostí, kapacitou a sortimentem pokrmů, ale i zaměřením kuchyně. Například v Jordánské jídelně není z pochopitelných důvodů na jídelníčku vepřové maso, ale pouze hovězí a kuřecí. Vše je více kořeněné. Naši vojáci si mohou vybrat kteroukoliv z nich, převážně ale chodí do velkého stravovacího zařízení v části West. „Nám vařila firma Saprima, snažila se nám maximálně vyjít vstříc. Pokud k nám přijela nějaká významná návštěva, vždy jsme se s ní bez problému domluvili. Její kuchaři se naučili dělat dokonce i řízky. Stravu sice směli připravovat pouze zaměstnanci firmy, mohli jsme si ale určit někoho, kdo dohlížel, aby nám uvařili typicky české jídlo,“ řekl nám příslušník 5. kontingentu PRT kapitán Petr Šiler. Jídelny fungují nonstop jako sendvičový bar. Kdykoliv je v nich k dispozici zelenina, ovoce, salámy, chléb a další druhy studených jídel. Kromě toho se v nich třikrát denně v době hlavních jídel vydává teplá strava. Doslova na každém rohu jsou k dispozici palety s půllitrovou balenou vodou. „V části West je obrovský sklad s vodou otevřený čtyřiadvacet hodin denně. Vždy jsme tam zajeli s náklaďákem, nabrali několik palet a rozvezli je našim vojákům,“ doplňuje Petr Šiler.

Vojáci mají na základně k dispozici několik prádelen.

Jeden z afghánských obchodů

A report 10/2010

Text a foto: Vladimír MAREK

11

MISE

PERSONALISTIKA

A rreport eport 10/ 10 10/2010 2010 201

Na základně je v provozu český sklad naturálního odívání. Vojáci si zde mohou zakoupit za body veškeré výstrojní součástky. Část kempu je vyčleněna pro více než třicet afghánských obchodů. Nabízejí

1122

nejrůznější sortiment, od koberců, suvenýrů, zlatnictví až po hodinky či elektroniku. Nechybí pekařství, ve kterém se prodává arabský chléb. Na základně je i dánský a americký vojenský obchod PX. Určité problémy s jejich zásobováním však mají vliv nejen na šíři sortimentu, ale i na trochu vyšší ceny. V provozu jsou i čtyři holičství, kde se mohou vojáci nechat ostříhat. Cena je okolo pěti dolarů. Nejsou zde žádné fronty, holiči pracují poměrně kvalitně. Servis základny poskytuje zdarma veškeré opravárenské služby ubytovacích a kancelářských prostor. Český kontingent má vlastní internetovou místnost. Několik dalších takovýchto prostor zřídilo i americké uskupení. Problém je ale v tom, že jejich připojení je zde částečně blokováno. Velice oblíbené je nakupování přes síť především z USA. Prodejci jsou schopni doručit zboží až přímo na základnu. Američané provozují na Shanku kino, každý den promítají film v angličtině. V prostorách vyčleněných pro volný čas je možné půjčit si například scrabble, domino a další hry. „Když byla zimní olympiáda, domluvili jsme se a na velké plátno nám tam pouštěli hokej,“ vzpomíná kapitán Šiler. „Vždy v pátek promítalo naše kino český film a v neděli

Text: mjr. Pavla POLÁKOVÁ Foto: archiv Michaela Hrbaty

BLÝSKÁNÍ na lepší časy „Kam že to jedete? Do Afghánistánu? Tak to na pojistku zapomeňte!“ Taky se vám stalo už něco podobného? Přišli jste na pobočku s přáním pojistit se na cestu do zahraničí, úředník či úřednice se na vás mile usmívali a tvářili se, že pro vás udělají cokoliv. Bohužel, jen do chvíle než zjistili, co jste zač. Voják. Z jejich výrazu jste vyčetli – občan druhé kategorie. „Tuhle skutečnost vnímám. Voják ještě donedávna pro pojišťovny představoval obrovské riziko. Uvědomují si, že člověk, který letí na misi třeba právě do Afghánistánu, je vystaven mnohem většímu riziku ohrožení na životě než ten, kdo letí na dovolenou do Chorvatska,“ říká náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata.

Vojáci tedy do nebezpečných oblastí vyjíždějí bez toho, že by byli jakkoliv zajištěni v případě úrazu během mise? Tak to není. Ten, kdo je nemůže nechat na holičkách, je resort obrany. To znamená, že v případě úrazu v misi mají oni a jejich blízcí nárok na různé druhy plnění přímo ze zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Nevyjíždějí tedy do misí nezajištění. Na druhou stranu chápu, že zodpovědný člověk se chce o sebe postarat i sám a nadstandardně si uzavřít speciální úrazovou pojistku. A v tu chvíli právě naráží na to, že od něj většina našich pojišťoven dává ruce pryč... Tyhle stesky jsem už v minulosti, ještě jako poslanec parlamentu, od vojáků slýchal. Vím, že od loňska jakýsi druh pojistky nabízí Česká pojišťovna a také Česká podnikatelská pojišťovna. V některých zahraničních armádách je individuální úrazové připojištění vojáků běžnou záležitostí. U nás těch možností zatím moc nebylo. Říkáte „nebylo“. Znamená to, že dnes už je všechno jinak? S potěšením musím říci, že už existují reálná řešení. S pomocí odborníků na pojištění rizikových profesí

se nám podařilo získat zájem minimálně jedné pojišťovny, která je ochotná vyjít potřebám vojáků vstříc. A nejen jich. K dispozici by měly být dva základní druhy pojištění, která zahrnují i dosud nepojistitelná rizika a tím takzvaně kryjí záda nejen příslušníkům armády, ale i každému, kdo je do válečné zóny vyslán svým zaměstnavatelem. Budou je tedy moci využít například civilní experti v provinčním rekonstrukčním týmu, čeští diplomaté, hasiči, policisté, humanitární pracovníci, dobrovolníci Červeného kříže

i novináři. Pro mne tenhle krok neznamená jen nabídku, jak vojákům umožnit, aby zajistili sebe a své blízké pro případ, že by se něco stalo. Vnímám ho především jako projev úcty společnosti těm, jimž není lhostejné nebezpečí, které nám hrozí, byť je vzdáleno tisíce kilometrů. Pokud někdo veřejně prohlásí: „Podporujeme vás. Víme, že jste tam kvůli nám,“ je to pro lidi, kteří dělají práci, při níž nasazují život, obrovské morální ocenění. Už nejsou těmi, na které se pojišťovny dívají přes prsty.

A report 10/2010

Americký poštovní úřad na Shanku

pak nějaký zahraniční. K dispozici je i česká knihovna, kde kromě knih půjčují DVD a CD především s filmy a hudbou. Jsou v ní i odborné publikace, což využívají především vojáci, kteří studují i během mise.“ Jak americká, tak česká strana organizují koncerty. Určitým limitem je v tomto případě poměrně problematická přeprava muzikantů. „Když se s kapelou domluví termín, je ho potřeba zkoordinovat s letem z České republiky do Kábulu a s vrtulníkovými přelety z Kábulu do Lógaru. Mnohdy cesta zabere několik dnů. Svou roli hraje i bezpečnostní situace a počasí,“ uvádí kapitán Petr Šiler. Zdravotní péči v části West zajišťuje ošetřovna na úrovni ROLE 1. Funguje čtyřiadvacet hodin denně, pracují v ní i čeští lékaři. V části East je nemocnice na úrovni ROLE 2, kde poskytuje své služby i americký zubař se sestrou. Je celkem oblíbený. Vojáci o něm říkají, že je to nejen velmi dobrý stomatolog, ale i zábavný člověk. Základna má svoji vlastní poštu. Ta americká je poměrně levná (odeslání pohledu stojí dolar), doručování ale trvá déle. Česká, fungující na základě dohody s německou polní poštou, je rychlejší. Dopisy i balíky se odevzdávají na POI (pracoviště ochrany informací). Na Shanku se prodávají i pohledy provincie Lógar. Také ty jsou za dolar. Posiloven je v kempu nepočítaně. Jen v části West jsme jich napočítali sedm. Mají různé zaměření i velikost. Kromě toho má v podstatě každá jednotka svou vlastní. Před časem došlo k otevření kompletně vybavené multifunkční sportovní haly. Mimo jiné se v ní pořádají kurzy bojových sportů. Američané mají instruktory a veškeré potřebné vybavení pro box. Obdobná nabídka existuje i v případě výcviku bojových umění. Častá jsou rovněž mezinárodní klání v různých druzích sportu a společenských hrách. K nejoblíbenějším patří běhy. Pro zájemce zde probíhají jazykové kurzy angličtiny, darí a paštó. Afghánští podnikatelé poskytují přímo na základně masáže, cena se pohybuje od deseti do dvaceti dolarů.

13

VOJENSKÁ POLICIE

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Jiří HOKŮV

Po prašné silnici se přiřítilo několik terénních vozidel. Vyskákali z nich vojenští policisté a během několika sekund vytvořili provizorní check point. Přes komunikaci natáhli speciální pásy plné ostrých bodců, vozidla postavená napříč se ježila hlavněmi samopalů.

Medvěd

A report 10/2010

v policejních službách

14

Oči všech se v tomto okamžiku upíraly do míst, kde se silnice ztrácela za horizontem. Od zpravodajců totiž dostali informaci, že se právě po této cestě má pohybovat se svým doprovodem jeden z vůdců místních povstalců, osoba hledaná pro spáchání celé řady válečných zločinů. První mrazivé očekávání přešlo stejně rychle, jako se objevilo. Kontrola automobilu, který se znenadání vyhoupl na cestě, prokázala, že se jedná o jednoho z obyvatel nedaleké vesnice. Až ve třetím vozidle cestovaly hledané osoby. V okamžiku, kdy začala prohlídka, dali se všichni tři muži na útěk. Prvnímu z nich se s úspěchem podařilo naskočit do automobilu a rozjet ho. Přehlédl ale zadržovací pás na odbočovací vozovce. S proraženými pneumatikami se pak už daleko nedostal. Zadržela ho jedna ze skupin, která číhala v záloze. Dalšího z prchajících dostihl služební pes. Nejspíš nejkuriózněji dopadl poslední ze stíhané trojice. Skončil totiž na zemi znehybněn speciální sítí vystřelenou z útočné pušky.

„Tuto techniku u nás zatím nikdo nepoužívá. Obecně ale platí, že policie se v poslední době snaží do své výzbroje zařadit co nejvíce nesmrtících a nezraňujících prostředků. Kromě sítě sem patří například elektrické paralyzéry,“ komentuje celou situaci náš nejvýše postavený důstojník ve štábu mnohonárodního praporu (zástupce náčelníka štábu) na cvičení Black Bear (Černý medvěd) v chorvatském Gašinci kapitán Zdeněk Koreczki. „Zásah byl proveden velice profesionálně. Podařilo se nám vytvořit dojem, že se jedná o naprosto běžnou silniční kontrolu. Díky tomu jsme hledané osoby zaskočili a zadrželi bez větších problémů.“

KRIZOVÁ SITUACE V DIBBII Do této konkrétní epizody cvičení se zapojili příslušníci polské a chorvatské Vojenské policie. Základ mnohonárodního praporu tvoří polští vojenští policisté.

Ti postavili jednu ze dvou operačních rot a některé zabezpečovací jednotky. Ostatní země, tedy Česká a Slovenská republika a Chorvatsko, přispěly četou. Kromě toho svými vojáky ještě doplnily štáb praporu. S myšlenkou vytvořit mnohonárodní prapor Vojenské policie přišel v roce 2002 pražský summit NATO. Po přípravných pracích se v roce 2008 konalo první cvičení nově vzniklé jednotky v Polsku. Vloni byla hostitelskou zemí Česká republika, konkrétně výcvikový prostor Březina na Vyškovsku. Velitel mnohonárodního praporu se od jeho vzniku v pravidelných intervalech střídá. Tentokráte se do čela 181 cvičících vojenských policistů postavil polský podplukovník Marek Gryga. Scénář cvičení vytvořil krizovou situaci ve fiktivní zemi Dibbia. Ta se po zhroucení totalitního systému, následných nepokojích a státním převratu stala rejdištěm kriminálních a teroristických skupin. Většina státních institucí zkolabovala,

čtyřicet tisíc obyvatel zahynulo a dalších osmdesát tisíc ztratilo střechu nad hlavou. Lidé prchali do sousedního Corrinu. To ale vyvolalo další národnostní problémy. Demografická hranice mezi těmito dvěma zeměmi se totiž nekryla s tou státní. Po sérii útoků na civilní zaměstnance OSN a nevládní organizace rozhodlo mezinárodní společenství o nasazení síly k obnově pořádku, právního stavu a nastolení demokratického zřízení. Provedením operace bylo pověřeno NATO. Mnohonárodní prapor Vojenské policie se stal součástí těchto sil. Byl dislokován na předsunuté operační základně Delta, odkud vysílal patroly do prostoru odpovědnosti a plnil další úkoly. Jednalo se především o operace

zaměřené na vynucení respektování platného práva, kontroly na komunikacích, eskorty, doprovody konvojů, objasňování trestné činnosti, prohledávací operace a samozřejmě výcvik, mentoring a podporu místní policie. „Usilovali jsme především o tzv. zhodnocování policejních stanic. V praxi to vypadalo tak, že naše jednotka navštívila toto pracoviště a snažila se získat co nejširší spektrum informací. Ty se týkaly úrovně výcviku, vybavení, komunikačních schopností policistů atd. Veškeré tyto údaje shromažďovalo naše zpravodajské oddělení. Právě z nich jsme vycházeli při následném vytváření výcvikových center,“ říká kapitán Zdeněk Koreczki.

ČEŠI A SLOVÁCI PROTI DAVU Zadržením a transportováním válečného zločince na základnu Delta ale celá záležitost neskončila. Záhy po příjezdu kolony se před jejím vchodem shromáždil dav místních obyvatel, který se dožadoval jeho vydání. Agresivita lidí stoupala, začali ohrožovat nejen zařízení základny, ale i ostrahu na bráně. Nezbývalo nic jiného než přivolat zásahovou jednotku. Semknutý kordon policistů se štíty, připomínající želvu, dokázal zastavit i ty nejagresivnější útoky jednotlivců. Nezadržitelně postupoval vpřed. Zezadu ho jistil ještě obrněný transportér. Došlo i na použití zásahových výbušek. Nakonec se podařilo celý prostor před základnou Delta vyklidit. Ne náhodou tvořili tuto zásahovou jednotku výhradně čeští a slovenští vojenští policisté. „Jen některé národní jednotky na tomto cvičení deklarují stejné schopnosti. Proti nepokojnému davu mohou zasáhnout jen Češi a Slováci. Ostatní k tomu nemají oprávnění a nejsou na to ani cvičeni,“ dodává kapitán Koreczki. Nejednalo se ale o první přímý útok na základnu. Již dříve se v deset hodin večer pokusil jeden z místních řidičů nákladního automobilu propašovat dovnitř v bedně s potravinami výbušný systém skládající se z několika náložek TNT (trinitrotoulenu). Důsledná kontrola českými policisty na vjezdu do základny je ale odhalila.

A rreport epo e ep po p ort rt 1 10/ 10 10/2010 0//20 0 201 2 01 0 10

VOJENSKÁ POLICIE

15 15

VOJENSKÁ POLICIE

VOJENSKÁ POLICIE

A report 10/2010

CERTIFIKACE ZA DVA ROKY

16

Klíčovou otázkou pro nasazení praporu bylo spojení. Každá z účastnických zemí měla své vlastní. Je však potřeba vytvořit společný systém, který by bezproblémově fungoval v misích. Jako hlavní spojovací prostředek začali vojenští policisté používat americký systém Harris. Záložní spojení je stále odkázáno pouze na motoroly. Česká jednotka by rovněž před nasazením musela být vybavena vhodnými vozidly s určitým stupněm odolnosti. A to jak proti nástražným systémům, tak proti případnému napadení protivníkem. „Za nejdůležitější na tomto cvičení považuji skutečnost, že můžeme operovat a cvičit podle společných standardních postupů. Základní věci jsou velice podobné. Ať již je to reakce na nástražný výbušný systém, na nastřelení, případně přivolání MEDEVACu. Jednotky se liší pouze jinými drily,“ hodnotí naši účast velitel české čety poručík Karel Zifčák. Když všechno půjde podle plánu, prapor by měl získat certifikaci v roce 2012. Pokud se to podaří, tak by celý či některé

jeho části mohly být operačně nasazeny v roce 2013. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o Afghánistánu. Tomu ale bude muset předcházet schválení ze strany vlád jednotlivých účastnických států. Certifikační proces si ostatně účastníci cvičení mohli vyzkoušet již v jeho průběhu. Rozhodčí je totiž hodnotili certifikačním kurzem. „Zatím pro Vojenskou policii neexistují přesné certifikační postupy, snažíme se tedy zapojit do tohoto procesu a vychytat případné nedostatky,“ dodává kapitán Zdeněk Koreczki. Úkolem praporu je dělat policejní práci, v žádném případě by neměl dublovat mechanizované jednotky. „Nevím, zda bude prostor pro nasazení celého praporu, v každém případě se ale mohou uplatnit některé jeho části. Máme nemalé zkušenosti z Iráku, kde se při policejním výcviku Iráčanů vystřídalo dvanáct našich kontingentů. Stejným způsobem jsem schopni připravit výcvik pro afghánské či kterékoliv jiné policisty,“ argumentuje český národní představitel na cvičení plukovník Pavel Fejfar. „Poláci mají v úmyslu začlenit tento prapor do mnohonárodního sboru Sever–Východ, který sídlí ve Štětíně. Mělo by se o tom jednat na konferenci náčelníků Vojenských policií NATO v Římě. Na ni bude navazovat pracovní panel v Kodani, kde se má připravit nejen plán na příští rok, ale také jednat o pomoci s certifikací. Ta totiž není záležitostí jen čtyř národů, ale celého NATO.“ Jedno je ale již nyní jisté, příští ročník cvičení Black Bear se bude konat ve slovenské Lešti.

A report 10/2010

Jen o pár hodin později došlo k minometnému napadení základny. Jeden z granátů zasáhl ubytovací prostor. Polští policisté, kteří měli na starost ochranu kempu Delta, okamžitě zajistili strategická místa. Následně prohledali celý prostor a zjistili rozsah škod. V jednom z přístřešků objevili tři mrtvá těla a nevybuchlý minometný granát. Na místo byl okamžitě povolán pyrotechnik, který jej zneškodnil. Na základě vyšetřování se ukázalo, že oběťmi jsou příslušníci podpůrné logistické jednotky. „Každá akce se vyhodnocovala individuálně. Kromě toho proběhlo závěrečné komplexní hodnocení. Scénář cvičení byl poměrně náročný. S jednotkami, jež jsme měli k dispozici, jsme nemohli vytvořit žádnou rezervu. Museli jsme úkolovat i ty příslušníky, kteří by normálně po noční službě měli nárok na odpočinek. Po třech čtyřech dnech byli všichni tak vyčerpaní, že jsme museli snížit tempo a omezit se pouze na plánované aktivity,“ vysvětluje kapitán Koreczki. „S výkonnými jednotkami nebyly vůbec žádné problémy. Museli jsme se ale zaměřit na sladění práce štábu. Bez toho bychom se nemohli posunout dál. Obecně je to tak trochu dáno tím, že Vojenská policie nemá až zas takové zkušenosti s plánováním operací.“

17

ROZHOVOR Text a foto: Vladimír MAREK a Jana DECKEROVÁ

Resort Ministerstva obrany ČR se nachází v období jakéhosi personálního třesku. Za této situace se funkce ředitele sekce-personálního ředitele MO ujal Vladimír Karaffa. Naskočil vysloveně do rozjetého vlaku.

A report 10/2010

NEMUSÍM už jen kritizovat

18

Armáda se nachází v období plném změn, což představuje nemalý objem práce právě pro sekci personální. Jak jste zareagoval na nabídku funkce ředitele této sekce, nevyděsilo vás množství úkolů, se kterými se budete muset vypořádat? Je obvyklé, že člověk má obavy z něčeho nového. Ve svém životě jsem vykonával řadu funkcí, během kterých jsem nejen řídil, ale dělal i běžnou štábní a analytickou práci. Potýkal jsem se, podobně jako celá řada jiných funkcionářů, s určitou bezmocností při řešení některých problémů. Uvítal jsem tedy možnost, že není nutné věci již jen kritizovat, ale mohu

svojí prací přispět k jejich řešení. Podstatné je, že když jsem si vyhodnotil zadání, které vyplývá z priorit ministra obrany a jeho náměstka pro personalistiku, zjistil jsem, že tento management má zájem řešit věci zásadním způsobem. Myslím si tedy, že moje usilování nevyjde naprázdno. Podpora z těchto stupňů je maximální. Určité obavy sice mám, ale jsou spíše toho druhu, abychom neztratili tah na bránu a nezměnilo se politické prostředí. Personalisté již před časem varovali, že především v případě nově budovaného poddůstojnického sboru se finanční polštář v podobě příspěvku

na bydlení pomalu vyčerpává a že na trhu práce se postupně dostáváme do defenzivy. Nemáte obavy, že během roku dvou, kdy se zotaví ekonomika a s ní i oblast odměňování v civilní sféře, bude mít armáda personální problémy s obsazováním těch nejnižších funkcí? Tento problém je skutečně zásadní. Teď jsme v situaci, že s ohledem na finanční a další restrikce musíme snižovat počty ozbrojených sil. Takže se může na první pohled zdát, že potřeba nových příslušníků není velká. Demografické předpovědi ale signalizují, že během velmi krátké doby se budeme muset zabývat tím, abychom byli

schopni doplnit tu skupinu vojáků, kteří odejdou i v důsledku sociálních dopadů finančních restrikcí. Do budoucna musíme hledat soubor opatření, jak zvýšit atraktivitu vojenského povolání. Je potřeba si říci na rovinu, že je poměrně velká skupina vojáků, kteří vstupovali do armády z ekonomických důvodů, lákaly je především sociální benefity. Ty ale už nebudou tak výrazné jako v minulosti. Určitý počet profesionálů nám tedy bude chybět. Jsme na trhu práce, a tak na to musíme nějak reagovat. Problém ale je, že Česká republika není v právě ideální ekonomické situaci. Musíme respektovat, že je nezbytné hledat zdroje úspor. Přesto

je celá řada koncepčních projektů, které by nám v tomto směru mohly pomoci. Jedná se například o kariérní řád, koncepci přípravy personálu a samozřejmě i o Bílou knihu o obraně. Při práci na těchto dokumentech existuje upřímná snaha i tyto aspekty zohledňovat tak, aby ozbrojené síly měly dostatek zdrojů pro vyřešení případných personálních potíží. Přestože mnohé armády NATO mají oproti nám výhodu v jiném společenském postavení vojenské profese, také ony trpí určitými personálními problémy. Snaží se s nimi bojovat nabídkou bezplatného vzdělání pro vojáky, případně jejich umístěním po skončení aktivní služby ve státní správě. Neuvažujete také nad benefity tohoto druhu? Soubor opatření existuje. Není to pro nás nic nového. Na druhou stranu je fakt, že ne všechny stávající možnosti se využívají. V některých případech je potřeba je dopracovat. Budeme také muset studovat nabídky, které mají zahraniční ozbrojené síly. Například nizozemská armáda má systém kariérního růstu a sociálního zabezpečení vojáků propracovaný. A to už vůbec nemluvím o amerických vojácích, kteří ho mají tradičně postavený na vyšší standard.

Řadu funkcí, které nyní vykonávají důstojníci, budou v budoucnu zastávat příslušníci poddůstojnického a praporčického sboru. Nemáme v této souvislosti přece jen poněkud předimenzované vojenské školství? Tato otázka je velmi diskutovaná. Sleduji na sítích polemiku o těchto záležitostech. Koordinátor jednoho z respektovaných webů František Šulc se stal hlavním poradcem ministra obrany a členem týmu na tvorbu Bílé knihy o obraně. Ta diskuse je legitimní, nemůžeme ji ignorovat. Současné podmínky jsou odlišné od podmínek, které byly před osmi lety, kdy jsme rozhodovali o koncepci vojenského školství. Nechtěl bych ale nyní hovořit o tom, zda je něco předimenzované anebo poddimenzované. Je třeba si především ujasnit potřeby ozbrojených sil. To děláme v současné době v souvislosti s tvorbou tzv. kariérního řádu a koncepce přípravy personálu. Snažíme se propojit systém řízení kariér vojáků se systémem přípravy personálu, což v minulosti nebylo. Chceme také přípravu personálu chápat komplexně. Má totiž tři základní složky, a to výcvik, výchovu a vzdělávání. Pokud se tedy bavíme jen o vzdělávacích institucích, tedy o Univerzitě obrany Brno a Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole MO v Moravské Třebové, jedná

se jen o určitou součást celého toho systému. Momentálně se ho snažíme analyzovat. A teprve z toho nám vyjde dlouhodobá potřeba. O systému přípravy, respektive o vzdělávacích institucích většinou diskutujeme z hlediska současného stavu. Ovšem dopad nyní přijatých rozhodnutí se projeví za pět a více let. V tomto případě je velká setrvačnost. Musíme tedy vše zvažovat zodpovědně. Nesmíme ani zapomínat, že naše vojenské školství, včetně Velitelství výcvikuVojenské akademie, má řadu unikátních kapacit, které jsme schopni nabídnout, případně už nabízíme našim spojencům. Jedná se například o systém přípravy civilního personálu NATO před odjezdem do misí. Na druhou stranu si rovněž uvědomujeme, že i z civilních vysokých škol odcházejí absolventi, jejichž odbornost jsme schopni v armádě využít. Není nezbytné, abychom tyto vzdělávací aktivity dublovali. Určitě tedy máme některé věci předimenzované. Nechci ale předjímat, že budeme něco redukovat či rušit. Jsme na začátku analytické části tvorby koncepce a jakékoliv závěry jsou předčasné. Existuje systém britského vojenského školství, kdy se vysokoškoláci takříkajíc „nakupují“ v civilu, během deseti měsíců pak projdou vojenskou přípravou. Uvažuje se o této možnosti i v našich podmínkách? I pro nás je tento systém reálný, navíc s velmi příznivým ekonomickým dopadem. Ostatně nejedná se o nic nového, v některých odbornostech to u nás už takto funguje. Právníci, historici, tělocvikáři nebo speciální odborné pozice jsou již tímto způsobem obsazovány. Ve Vyškově proběhlo několik turnusů základní důstojnické přípravy pro absolventy civilních škol, kteří v naší armádě působí

na důstojnických funkcích. Ukazuje se, že bude nutné zvážit možnost motivovat civilní vysoké školy, aby rozvíjely obory s vojenským nebo speciálně technickým zaměřením a některé specialisty připravovaly přímo. Pro vojáky s civilním vzděláním by bylo nemalou výhodou, že po ukončení své aktivní vojenské kariéry najdou snadnější uplatnění na trhu práce... To je jeden z velmi významných sociálních aspektů, který projde velkou resortní diskusí. Je třeba si ale uvědomit, že musíme připravit atraktivní nabídku, aby se mladí, vzdělaní odborníci chtěli do vojenského procesu zařadit. Získané praktické zkušenosti, třeba i ze zahraničních misí, by jim pak měly při hledání dalšího pracovního uplatnění přinést body navíc. Určitě to bude také jeden ze zásadních úkolů při řešení perspektivy vojenského vzdělávání. Znovu se hovoří o kariérním řádu. V americké armádě to funguje tak, že například pro hodnost četaře musí voják získat určitý počet bodů. Ty dostává mimo jiné za předepsané kurzy a účast v zahraničních misích. Promítne se také do našeho kariérního řádu kombinace vzdělání a praktických zkušeností? Zpracování kariérního řádu a zároveň koncepce přípravy personálu resortu MO má jedno centrum. Ředitel odboru vzdělávání, který je součástí sekce personální, je zodpovědný za zpracování obou dokumentů a za jejich provázanost a kontinuitu. V souladu s kariérním řádem je nutné zdůraznit jednu věc. Pravidla, která pro fungování kariérního řádu potřebujeme, máme již nastavena. Je tady zákon č. 221/1999 Sb.

A report 10/2010

ROZHOVOR

19

ROZHOVOR

PERSONALISTIKA

A report 10/2010

a celá řada normativních výnosů a dalších dokumentů. Problém představuje příliš velká šíře tohoto spektra, mnohdy se tak pro velitele stávají nesrozumitelné a raději se obcházejí. Kromě toho je příliš rozšířené tolerování nepořádků. Nejsou jasně nastavené postihy za nedodržení daných předpisů. Základním problémem kariérního řádu totiž není jen naplňování formálních požadavků, jakými jsou dosažené vzdělání, prověrky, doba výkonu funkce, délka praxe, ale především správné hodnocení pracovních kvalit člověka. Formální kvalifikační předpoklady lze řešit pomocí počítačového programu. Práce s lidmi však vyžaduje i objektivní hodnocení kvality výkonu každého jednotlivce. To se provádí často velice formálně. Řešení vidím v prosazení takových faktorů, které by donutily řídící pracovníky přistupovat k hodnocení svých podřízených zodpovědně a hodnotit je objektivně a bez osobních předsudků.

20

V naší armádě dochází k situaci, kdy máme velice schopného velitele družstva, který je přirozeným vůdcem, ale nesplňuje požadované kvalifikační

předpoklady. Na druhé straně pak velí člověk, který všechny požadované předpoklady splňuje, ale mezi mužstvem si nedokáže vytvořit přirozený respekt a autoritu... Tomu se nikdy nevyhneme, ale i o tom je kariérní řád. Mimo jiné se budeme snažit o určitou centralizaci řízení kariér vojáků, a to i přesto, že existují některé opačné názory. Naše ozbrojené síly jsou dnes z hlediska počtu na úrovni větší americké mechanizované divize. Současné informační systémy už umožňují dosáhnout na každého jednotlivce. Uznávám, že snaha velitelů rozhodovat o svých podřízených je přirozená a legitimní. Ve všech armádách však vždy platilo a mělo by platit i u nás, že se kariérní pohyb vojáků řídí centrálně, abychom minimalizovali subjektivní vlivy. Nabízí se například v této souvislosti možnost zvýšit zodpovědnost tzv. správců čísel vojenské odbornosti (ČVO). Z vlastní zkušeností však vím, že ti se v určitém okamžiku mohou stát brzdou, protože se budou snažit udržet ve své odbornosti ty nejkvalitnější. My však potřebujeme kariérní pohyb nejen vertikální, ale i horizontální.

V minulosti v armádě byli na většině odborných funkcí vojáci. Pak nastalo období jejich zcivilňování s tím, že civilní zaměstnanci jsou levnější. Nyní je situace opačná, existuje snaha občanské zaměstnance výrazně zredukovat. Vnímáte to jako správné řešení? Ze společenského hlediska je snaha, aby ozbrojené síly byly složené z vojáků, pochopitelná. Ovšem i ministr obrany upozorňuje, že je třeba tuto situaci pečlivě analyzovat. Platí obecná zásada, vyplývající z dlouhodobé vize, kterou jsme zpracovali zhruba přede dvěma lety. A sice, že na vojenské funkce se zařazuje vojenský personál, u kterého se předpokládá přímé operační použití. V současné době ale mnohé funkce zastávají vojáci, kde víme, že ani v krizových situacích se nepředpokládá jejich operační nasazení. Přitom z ekonomického hlediska vyjde obsazení těchto míst občanskými zaměstnanci levněji. Všechny tyto aspekty se budou hodnotit při tvorbě Bílé knihy. Pro současné restrikce týkající se rozpočtu na příští rok nám chybějí analýzy. To určitě není dobré. Přesto ale v obecné rovině

uznávám, že restrikce jsou nezbytné; jiná možnost vzhledem k ekonomické situaci státu a prioritám vlády ani není. Současně bych rád zdůraznil, že diskuse o systémových opatřeních je již na pořadu dne, ale vyžaduje delší časový úsek. Bez ní by nám mohly hrozit nesystémové zásahy, které by byly nevratné, a s tím by se náš resort v budoucnu jen těžko vyrovnával. Chystá se resort Ministerstva obrany ČR v souvislosti s personálními restrikcemi zřídit nějaký interní komunikační kanál, kde by probíhala diskuse vojáků a občanských zaměstnanců s vrcholnými představiteli resortu nebo odbornými pracovníky? Považuji to za jeden z prvních současných úkolů. Rádi bychom nastartovali s vojáky a občanskými zaměstnanci, jichž se dotknou restrikce, případně přejdou na nižší funkce či se jim změní hodnost, řízený dialog. Chceme jim pomoci odstranit pocit, že jsou v těchto problémech sami. Z tohoto důvodu bychom rádi zřídili on-line linku, která by fungovala na bázi celoarmádní datové sítě anebo v internetové formě. Mým úkolem je tento projekt velice rychle spustit. Jedná se mi o to, aby i vojáci na nejnižších funkcích, případně občanští zaměstnanci, pokud u útvarů nenacházejí odpovědi na své otázky, mohli napsat dotaz a nespoléhali pouze na různé sociální sítě a diskuse, které na nich probíhají. Ty jsou totiž mnohdy nekvalifikované a zavádějící. Systém by měl fungovat ve formě serveru, kde by se hromadily okruhy otázek. Na ty by pak představitelé resortu a kvalifikovaní odborníci reagovali. Nevylučujeme ani individuální řešení problémů, ale na to jsou i jiné služební standardní postupy.

Červená karta – z organizačních důvodů Text: Jana DECKEROVÁ Ilustrace: Andrea Bělohlávková

Rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn, to je nyní na Ministerstvu obrany ČR nejvíce probírané téma. Do konce roku v rámci úsporných opatření resort ruší 350 systemizovaných míst vojáků z povolání a propustí 700 občanských zaměstnanců. Ve spolupráci s Českomoravským odborovým svazem civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) jsme pro ty, jichž se letošní propouštění týká, připravili informace o povinnostech zaměstnavatele a o pomoci, kterou odborový svaz svým členům nabízí. Povinnosti zaměstnavatele: – informovat zaměstnance prostřednictvím příslušného odborového orgánu, zejména o pravděpodobném vývoji zaměstnanosti, o zamýšlených strukturálních změnách, racionalizačních nebo organizačních opatřeních souvisejících s hromadným propouštěním (§ 279, § 280, § 287 Zákoníku práce – ZP); – projednat předem výpověď s příslušným odborovým orgánem (§ 61, odst. 2 ZP); – umožnit na žádost zaměstnance účast zástupce odborové organizace při personálním pohovoru, jehož obsahem je předávání výpovědi z pracovního poměru (čl. 5.5 Kolektivní smlouvy – KS); – poskytnout zaměstnanci k vyhledání nového zaměstnání pracovní volno na nezbytně nutnou dobu s náhradou platu, nejvýše jeden půlden v týdnu. Toto volno lze po dohodě

se zaměstnavatelem slučovat (nařízení vlády č. 590/2006 Sb.); – poskytnout zaměstnanci náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou (§ 222, odst. 2 ZP); – vyplatit zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné v zákonné výši trojnásobku průměrného výdělku + zvýšené odstupné (další násobky průměrného výdělku) sjednané v kolektivní smlouvě (§ 67 ZP + čl. 4.1 KS); – vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něm skutečnosti stanovené právním předpisem a další písemnosti týkající se ochrany osobních údajů (§ 313 ZP); – vydat zaměstnanci na jeho žádost do 15 dnů posudek o pracovní činnosti, a to v době dvou měsíců před skončením pracovního poměru (§ 314 a §315 ZP).

(viz Řád právní pomoci ČMOSA) nebo ve využití služeb právníků Regionálních poradenských center pro zaměstnance působící v krajských městech; – poskytnutí jednorázového příspěvku v nezaměstnanosti z Podpůrného fondu ÚV ČMOSA až do výše 5 000 Kč podle délky členství v odborovém svazu; – poskytnutí bezúročné půjčky k překlenutí tíživé finanční situace v hotovosti až do výše 20 000 Kč; – zvýšený dohled nad spravedlivým vypořádáním zaměstnavatele se zaměstnancem, aby nebyl v této pro něj složité životní situaci krácen na svých právech.

Co mohou členové ČMOSA očekávat od odborového svazu? – poskytnutí právní pomoci, jež spočívá v poradenské a konzultační činnosti, sepisování smluv, žalob a jiných právních listin v oblasti pracovního práva a sociálního zabezpečení, zastupování před soudem ve výše uvedené oblasti

A report 10/2010

Tedy pohyb mezi odbornostmi, zvláště u vyšších hodností. Chtěli bychom zajistit, aby se nám neztratil takový člověk, který je kvalitní, ale jehož z nějakého důvodu velitel nechce pustit na jinou funkci. Tyto nešvary chceme novým souborem opatření eliminovat a zamezit jim. Řešení vidím nejen ve vytvoření systémových opatření, ale například i softwarové pomůcky. Každý voják by si pak mohl jednoduchým dosazením požadovaných dat lehce zjistit, co všechno je nutné ke splnění kariérní funkce, které chce dosáhnout. Ta by samozřejmě sloužila i pro velitele k práci s podřízenými.

21

VÝCVIK

VÝCVIK

A report 10/2010

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv 41. mechanizovaného praporu

22

Soutěže špičkových armádních odstřelovačů většinou nepatří na první strany sdělovacích prostředků. Tváře lidí za optikou zaměřovačů totiž podléhají tomu nejpřísnějšímu utajení a také oni o přílišnou publicitu nestojí. Nejspíš tedy jen málokdo zaregistroval, jakých úspěchů dosáhli v poslední době členové družstva odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu ze Žatce.

„Osobně si vítězství v takovýchto soutěžích bez určité dávky štěstí nedovedu představit. Úroveň profesionálních odstřelovačů je natolik vyrovnaná, že o konečném výsledku rozhoduje sebemenší maličkost. Záleží nejen na znalostech, momentálním psychickém rozpoložení, kondici, ale i na vybavení a celé řadě dalších okolností,“ vysvětluje jeden z vítězů

prestižní soutěže armádních a policejních odstřelovačů štábní rotmistr P. L. Dostat se do kategorie elitních střelců ale vyžaduje obrovský zápal pro věc a dlouhodobé úsilí. Vojenští odstřelovači trénují za nejrůznějšího počasí a na nejrozmanitější typy a velikosti terčů. Od trojrozměrných, jako jsou například balonky, přes kovové desky, standardní stavěcí terče až po takzvané

DOSTAT SE K VÝSTŘELU Zasáhnout přesně cíl je pro odstřelovače samozřejmě velice důležité. Pokud se přibližuje například dva dny na pozici a po výstřelu mu trvá ještě déle, než se mu podaří uniknout, nemůže si dovolit minout. Samotná střelba je ale jen třešinkou na dortu. Sebelepší střelec, který nezvládá taktiku a ostatní potřebné dovednosti, se nedostane na pozici a nemůže tedy ani vystřelit. Nejlepších

výsledků dosahuje ten, u koho jsou veškeré schopnosti potřebné pro tuto činnost vyváženy. Cesta vojenských odstřelovačů k maximální profesionalitě je ale trnitá, přesto po ní v posledních letech postupují kupředu. A to především díky lidem, kteří jim jsou ochotni pomoci. Jedním z nich je například kapitán Karel Kratochvíl ze Střední policejní školy v Holešově. Žatečtí odstřelovači s ním navázali kontakt před třemi lety. Díky němu mají možnost nejen účastnit se odstřelovačských soutěží pořádaných Policií České republiky, ale i kurzů pro odstřelovače, na nichž je možné získat řadu zajímavých podnětů. Velmi dobrá je spolupráce i s vojenskými policisty Richardem Maškou, Jaroslavem Böhmem a Borisem Rekem. Ti zorganizovali letos na jaře odstřelovačský kurz, jaký v naší armádě neměl doposud obdoby. „Něco takového tady chybělo. Kurzy Policie České republiky jsou dobré, ale přece jen jsou zaměřeny na policejní odstřelovače,“ upozorňuje podpraporčík L. S. „V tomto případě se příprava konala v Boleticích a trvala nepřetržitě deset dní. Vzhledem k náročnosti této profese a snaze předat maximum informací a zkušeností byl kurz velmi intenzivní. Učili jsme se střeleckou, taktiku, topografii, zdravotní přípravu a všechno ostatní, co s touto profesí bezprostředně souvisí. Střelecká byla zaměřená nejen na odstřelovací pušku, ale i na samopal vz. 58 a pistoli, jejichž ovládání je pro nás také nezbytné. Během přesunu máme dlouhou pušku většinou ve vaku. Těžko bychom se s ní totiž při kontaktu s nepřítelem dokázali úspěšně bránit.“

A rreport epo e ep po p orrtt 10/2010 10/ 10 1 0//2 0 201 20 01 0 10

Alchymie ostrostřelců

fototerče. Na nich je fotografie osoby s vyznačením smrtelných zón. Ty jsou rozpoznatelné jen při pohledu zblízka, když se ale střelec dívá na terč zdálky přes optiku, obrysy vitálních zón nevidí. Na základě fyziognomie těla musí určit, kde se nacházejí ty smrtelné, a zasáhnout je. Profese odstřelovače je především o zkušenostech a správném odhadu vlivu prostředí na letící střelu. „Při použití pušek ráže 308 Win. na velké vzdálenosti je potřeba počítat s tím, že střela velmi rychle klesá. Při určování vzdálenosti terče, teploty, nadmořské výšky atd. se stačí jen trochu zmýlit a cíl prostě minete,“ vysvětluje štábní rotmistr P. L. „Další úskalí je vítr. Jakmile střela ztrácí dynamiku, vzdušné proudy ji velmi ovlivňují. Nestačí pak určovat rychlost větru jen na metry za sekundu, v tomto případě i desetinná místa sehrávají nemalou roli. Navíc když rychlost větru změříme na místě, odkud střílíme, neznamená to ještě, že po celou dobu dráhy letu je stejná. Výjimkou nejsou větrné proudy, které míří různými směry. Často se stává, že vítr u terče fouká úplně na druhou stranu. Je to prostě alchymie.“

23 23

VÝCVIK

STŘÍDAVĚ OBLAČNO

A report 10/2010

Přístup k odstřelovačům v naší armádě se dá vyjádřit meteorologickou terminologií střídavě oblačno. Stále je ještě dost velitelů, kteří si s touto profesí nevědí příliš rady. V zahraničí je tomu ale jinak. Vývoj vojenství v posledních letech a potřeby taktiky na moderním bojišti potvrzují nemalý význam této specializace. „Například v Afghánistánu je největší poptávka po předsunutých leteckých návodčích a odstřelovačích. Díky tomu se snad postupně změní i myšlení některých našich velitelů,“ říká podpraporčík L. S., který společně se svými kolegy strávil v roce 2009 sedm měsíců v afghánském Lógaru. „Během naší mise jsme měli možnost určitého

24

srovnání s odstřelovači americké armády. Působili jsme totiž i ve prospěch amerických jednotek. Existovala zde také určitá zpětná vazba. Americký velitel nám na závěr osobně poděkoval. Řekl, že byl překvapen tím, jak vysoká je úroveň naší jednotky.“ Čeští odstřelovači se v Afghánistánu podíleli především na zabezpečování mobilních pozorovacích týmů. Většinou obsadili nějaké vyvýšené místo a odtud hlídali cestu, kudy měla projíždět kolona. Američané požadují takovéto zajištění skoro na každý výjezd. Obecně nadále platí, že odstřelovač musí umět reagovat na každou situaci, improvizovat a přemýšlet s chladnou hlavou. Tuhle činnost nemůže dělat člověk, který čeká na to, až mu někdo řekne, udělej tohle a pak běž tam a tam. Musí umět působit samostatně, ve dvojici či týmu. Charakter úkolů většinou vyžaduje, aby odstřelovače doprovázel zajišťující tým. To pochopitelně klade zvýšené nároky na celkovou mobilitu této skupiny a na schopnosti

odstřelovačů si zajišťovací prvek řídit. Přesuny do místa nasazení nejsou už jen pěší, ale kombinované, ať již za použití vozidel či vrtulníků. „Právě v Afghánistánu jsme měli možnost posoudit taktiku nasazení odstřelovačů a získat cenné zkušenosti. A to díky veliteli kontingentu plk. Petru Procházkovi, který měl opravdový zájem na zkvalitňování této vojenské odbornosti,“ dodává štábní rotmistr P. L. „Každý z nás, kdo přijal tuto profesi za svou, neváhá do ní investovat svůj čas, nadšení a případně si doplnit nějaké individuální speciální vybavení. Aby se odstřelovač udržel na standardní úrovni, měl by vystřílet dva a půl až tři tisíce nábojů ročně. My jich přitom tento rok máme podstatně méně, což není úplně ideální. Hodně se ale dá nahradit tzv. výcvikem na sucho a střelbou z malorážky. Balistiku, vítr a další záležitosti je však možné cvičit jen naostro. V extrémních podmínkách Afghánistánu při ochraně vlastních jednotek se pak zúročí veškerá kvalitní příprava a výcvik odstřelovačů.“

DRUHÁ je doma Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Kontrakt na dodávku čtyř taktických transportních letounů CASA C-295M pro české vzdušné síly je v polovině. Půl roku po převzetí první „casy“ zařadila Armáda České republiky do výzbroje další stroj. Představitelé dodavatelské firmy a provozovatele v této souvislosti slavnostně podepsali fakturační dokumenty. Za Omnipol je stvrdil generální ředitel Michal Hon, za resort obrany ředitel sekce vyzbrojování MO Jiří Staněk. Společně s příslušníky 24. základny dopravního letectva Kbely a sekce vyzbrojování (SV) MO se aktu zúčastnila řada hostů, například náměstek ministra obrany pro zahraničí Jan Fulík, ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák a zástupce ředitele Společného operačního centra MO plukovník gšt. Jaroslav Kankia. „Jedná se o vyjádření vůle obou zainteresovaných stran naplnit uzavřenou smlouvu. Věřím, že flotila čtyř transportních letounů CASA C-295M bude vzdušným silám Armády ČR dobře

sloužit v následujících dvaceti až třiceti letech,“ konstatoval Jan Fulík. „Nulačtyřistapadesáttrojka“ je v pořadí třetím vyrobeným letounem. Druhý stroj, jenž má být dodán oproti směně tří jednomístných podzvukových taktických letounů L-159A a dvou dvoumístných letounů L-159T1, by měl přistát na ranveji základny ve Kbelích do konce letošního roku. „Předpokládáme, že v prosinci budou české straně dodány letouny CASA číslo dva a čtyři. Legislativní proces související se směnou

druhého stroje není ještě dokončen,“ upřesňuje František Karel ze SV MO. „Letadlo nám, jak se říká, sedlo. Doposud jsme s první ,casou‘ nalétali zhruba tři sta letových hodin. K plnění přepravních úkolů na letounu CASA C-295M jsou vycvičeny čtyři posádky. Po dodání strojů, které budou vybaveny dalšími zařízeními zvyšujícími bezpečnost osádky a přepravovaných osob, počítáme s jejich nasazením do zahraničních operací,“ dodává velitel kbelské letecké základny plukovník Josef Bejdák.

A report 10/2010

Žateckému družstvu odstřelovačů při tréninku vyšla vstříc i Dukla Plzeň. Na střelnici v Lobzích jim zdejší trenéři pomáhají při výcviku ve střelbě z malorážky, která pro ně představuje určitý ekvivalent k dlouhé pušce. Pod dohledem těch nejlepších trénují takto především polohy a spouštění. „Výrazně tím šetříme náboje do odstřelovací pušky, kterých nemáme nazbyt. Navíc jedna rána do malorážky přijde na pouhou korunu. Zároveň zde cvičíme i střelbu z pistole,“ dodává štábní rotmistr P. L.

MODERNIZACE

25

VÝCVIK

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

A report 10/2010

Do roka a týdne se znovu sešli kbelští vrtulníkáři z 243. letky a letečtí záchranáři Hasičského záchranného sboru (HZS) Plzeňského kraje na přehradě Hracholusky. Dva dny tady společně „létali vodu“ neboli cvičili záchranu osob z vodní hladiny.

26

Kapitán vrtulníku kpt. Petr Šafařík

Vrtulník W-3A Sokol z kbelské 24. základny dopravního letectva permanentně střídá lety nad přehradou s krátkými mezipřistáními na travnatém břehu. Sotva specialisté HZS dosednou na palubu „nulasedmsetosmnáctky“, stroj stoupá vzhůru a mírnou zatáčkou doleva se dostává nad vodu, kde na jeho posádku čekají záchranné práce. Nejprve z něho, a to při nízkém průletu s minimální dopřednou rychlostí, vyskakují dva „žabí muži“ v neoprenových kombinézách a plavou k „topícím“ se figurantům. Záhy se k nim sokol vrací a za pomoci podvěsového lana je bezpečně přepravuje na nedaleký břeh. Další činnost spočívá v záchranně osob z laminátového a gumového člunu s využitím palubního jeřábu. První „runda“, trvající téměř třicet minut, končí. Nejvyšší čas, aby se kapitáni vrtulníku, palubní technici a letečtí záchranáři vystřídali.

MUSÍŠ „PŘIBÍT“ ČLUN! „Voda“ je pro vrtulníkového pilota jedna z nejnáročnějších činností. „Soustředění na pilotáž, která vyžaduje velmi jemné řízení stroje a rychlou reakci, je maximální. V běžném životě jsem se nedostal do situace, jež by ode mě vyžadovala tak intenzivní koncentraci. Navíc nejde o jednostranný profesní postup, neboť musíte adekvátně reagovat na všechny okolnosti spojené se záchrannou akcí a vnímat řadu dalších informací. Přitom jste konfrontováni i s optickými klamy. Podíváte se dolů na vlny, které jdou od vás, a máte pocit, že couváte,“ říká kapitán Petr Šamaj a konstatuje, že výše uvedené dění musí

být posádkou vrtulníku neustále správně vyhodnocováno. „Je to o okamžiku rozhodnutí. Vše musí optimálně sednout, abychom neohrozili zachraňovaného ani sami sebe,“ dodává pilot. Desítky vteřin „tancuje“ vrtulník nad člunem, než se oba dostanou do situace umožňující provést záchranu. „Při špatném manévru jej rotorovým proudem tlačím před sebou a on mi ujíždí pryč. Proto musím udělat nový nálet a ,přibít si‘ ho na hladinu,“ vysvětluje P. Šamaj. Skutečností je, že „tam nahoře“ na to není sám. Nezastupitelnou roli zde sehrávají jak pravý pilot, tak palubní technik. „Pět metrů dopředu, dva doprava, výška deset, můžeš klesat,“ dává pokyny kapitánovi vrtulníku palubní technik nadporučík Tibor Kováč. „Popisuji mu reálnou situaci pod strojem, kam on nevidí, a ve finální fázi ho tak vedu k zachraňovaným. Když jsou přicvaknutí na laně, provedu kontrolu, zda je vše, jak má být, a natáhnu si je nahoru do bedny. Tato činnost se opakuje. Když je paluba plná, odlétáme s nimi na břeh,“ popisuje kbelský profesionál, který létá „vodu“ už bezmála osm roků, a přesto se brání nazývat tuto činnost stereotypem. „Vůbec to není monotónní práce. Každá voda je jiná. Škoda, že ji cvičíme pouze jedenkrát za rok,“ konstatuje a jeho kolegové z letky mu dávají za pravdu. Vedle stojící podporučík Karel Hůla, hlavní instruktor lezeckých skupin HZS Plzeňského kraje, poznamenává, že absolvovat byť jeden podvěs nebo jeden jeřáb s vrtulníkem je pro každého z třiadvaceti západočeských leteckých záchranářů nesmírně cenné. „Není nic

Pilot vrtulníku W-3A Sokol kpt. Petr Šamaj (uprostřed) a palubní technik npor. Tibor Kováč (vpravo) při upřesnění úkolů s jedním ze záchranářů

efektivnějšího než reálný výcvik v terénu. Společných letových hodin s armádou však není mnoho, a tak tyto dva dny na Hracholuskách jsou maximum možného,“ zdůrazňuje.

NA OSTRO V CHRASTAVĚ Nejen ve sportu platí, že když má člověk natrénováno, je odkud brát. Jinými slovy, jakákoliv, byť sebemenší zkušenost se může kdykoliv hodit a mít klíčový význam. Kapitán vrtulníku kpt. Petr Šafařík si to při nedávných povodních na severu Čech vyzkoušel na vlastní kůži. Ze služby v SAR (Search and Rescue – služba pátrání a záchrany) byl vyslán jako první na pomoc do Libereckého kraje. „Více než pět hodin jsme viseli nad Chrastavou a tahali lidi na palubu vrtulníku. Nebylo to jenom z vody, ale také ze střech, oken a rozbořených domů,“ vzpomíná kbelský pilot, který takto se svou posádkou evakuoval 55 osob. Na Hracholusky nedá dopustit, přičemž klade důraz na komplexnost přípravy v záchranných pracích. „Až při ostrém nasazení jsem si ověřil, jak je výcvik na zdejší vodní nádrži důležitý. Během záchrany nebyl čas něco vymýšlet, musíte jednat automaticky podle nadrilovaných postupů. Každá výcviková minuta nad vodou se tam několikanásobně zúročila.“

A report 10/2010

POMOC ze vzduchu

VÝCVIK

27

BÍLÁ KNIHA

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Vize české armády na příštích deset až patnáct let a poté její realizace v praxi. To je cíl Bílé knihy o obraně (BKO), jež by měla být dokončena na jaře příštího roku. Její přípravu řídí patnáctičlenný tým osobností jak z resortu Ministerstva obrany, tak z širší bezpečnostní komunity, které se zabývají problematikou ozbrojených sil. Členem komise je i první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka.

A report 10/2010

„Patnáctina“ nové koncepce

28

Nebýt odstoupení generála v záloze Jiřího Šedivého a následné nominace národního vojenského představitele ČR při Vrchním velitelství spojeneckých vojsk v Evropě (SHAPE) generálmajora Petra Pavla, prosazoval byste vize Armády České republiky v odborné komisi BKO jako jediný voják z povolání. Jak vnímáte tuto zodpovědnost? Je naprosto jasné, že Armáda ČR musí být zastoupena v týmu, který připravuje zásadní dokument o její budoucnosti. Osobně

se nepovažuji za největšího odborníka na českou armádu, a tudíž nominaci do odborné komise BKO vnímám jako nominaci nikoliv Miroslava Žižky, ale především zastávané funkce prvního zástupce náčelníka Generálního štábu, který byl gestorem zpracování koncepčních materiálů na GŠ AČR. Nesmíme také zapomenout na velvyslance Petra Voznicu, generála ve výslužbě, který je rovněž členem týmu. Budete-li osobní, je to pro vás prestižní záležitost, nebo jeden z mnoha úkolů,

který musíte z titulu funkce 1. ZNGŠ splnit? Přiznávám, že občas mám jisté vnitřní problémy s tím, zda jsem opravdu stoprocentně dozrál na tuto funkci. Nicméně činím věci podle svého nejlepšího vědomí a získaných zkušeností. Co říkáte na obsazení týmu, zejména tomu, že jsou v něm také zástupci nevládních organizací Transparency International nebo Člověk v tísni? Souhlasím s tímto krokem a vůbec jej nevnímám jako negativní. Naopak. První

jednání odborné komise mi potvrdilo, že byť někteří kolegové detailně neznají stávající problematiku armády, je třeba brát jejich názory naprosto vážně. Přicházejí z jiného prostředí a s jiným názorem na resort obrany. Profesionálové mohou být do určité míry izolováni v armádním prostředí a částečně limitováni profesními informacemi. Pro mě je to přínosné, ale má to určitě své limity. Patnáctičlenný tým expertů je finálním subjektem, ale v souvislosti

s přípravou Bílé knihy o obraně se hovoří především o otevřenosti a široké participaci. Jakou podobu má mít? Bílá kniha nebude v žádném případě dokumentem patnácti nominovaných osob. Každý z nás bude řídit svou pracovní podskupinu. Na Generálním štábu bude průřezově složena de facto ze všech sekcí a samostatných odborů. Do svého týmu jsem přizval i hlavního praporčíka AČR s jeho podřízenými funkcionáři, protože chci, aby se k těmto klíčovým otázkám vyjadřovali také příslušníci nejnižších hodnostních sborů. Bez komunikace s těmi, kterých se změny bezprostředně týkají, ničeho nedosáhneme. Vedle webových stránek www.army.cz dáváme prostor k diskusi o BKO také prostřednictvím štábního informačního systému (ŠIS) AČR. Věřím, že povedeme věcnou diskusi, která přispěje k efektivním reformním opatřením. Doporučení co, kdy a jak můžete mít stovky, ale bez patřičných finančních prostředků zůstane BKO „jen“ tuctovou knihou… Klíčové podmínky, aby BKO nezůstala „jen“ knihou,

jsou dvě. Podpora demokratických parlamentních stran a stabilizovaný rozpočet pro kapitolu resortu obrany. Zastavím-li se u finančních prostředků, skutečnost je taková, že během posledních deseti let se rozpočet MO ČR snížil takřka o jedno procento hrubého domácího produktu. Z dostupných informací vyplývá, že ani v následujících letech neporoste. V roce 2011 má klesnout ze stávajících 1,34 na 1,15 procenta HDP. Jistým restrikcím se opět nevyhneme. Opakuji, že pokud se resortnímu rozpočtu nedá pevný řád, tak nemůžeme koncepčně plánovat. Přitom je třeba držet rovnováhu v plnění našich závazků vůči partnerům v NATO a v obraně území České republiky. Samozřejmě že stanoviska BKO budou nemalou měrou ovlivněna i závěry listopadového summitu v Lisabonu, kde by měla být schválena nová Strategická koncepce NATO. Jaká je vize generála Žižky o budoucí české armádě? Existuje analytický materiál z roku 2002 na téma finanční náročnost profesionální armády, ve kterém se hovoří o funkční profesionální AČR v počtech do 20 tisíc osob při tehdejším zdrojovém rámci.

Pokud se na to podívám v podmínkách současných finančních možností, dříve nebo později se k tomuto dopracujeme. Armáda musí mít prostor pro svůj rozvoj, pro rozvoj svého personálu, operačních schopností a infrastruktury. Čím dál tím více se s tímto analytickým materiálem ztotožňuji. Můžete být konkrétnější? Zmíním pouze klíčové faktory související s armádou. Musí skončit duplicita a triplicita procesního řízení, je nutné významně zjednodušit systém velení a řízení. Najít dnes v některých činnostech konkrétní odpovědnou osobu se mnohdy podobá chození v začarovaném kruhu. Žádný velitelský stupeň nesmí přenášet svůj podíl zodpovědnosti na jiný. Vytvoříme nový model, jenž nabude platnost v roce 2012. Největší změny provedeme na operačně-taktických velitelstvích a na Generálním štábu. Hovoříme-li o dvacetiprocentním podílu důstojníků v novém hodnostním systému, je zřejmé, kam zaměříme svoji pozornost. Nadcházející organizační struktura bude dvoustupňová. Nikdo z vrcholného managementu v této souvislosti nehovoří o rušení jednotek na nejnižších stupních. Prapor jako základní taktická jednotka bude mít prioritu. Na Generálním štábu už pracujeme s konkrétními variantami. V odborných kruzích je často probírána otázka vševojskovosti armády. Jaký je váš názor? Zastávám názor, že deklarovaná specializace, v případě České

republiky například na vojenské zdravotnictví nebo ochranu proti zbraním hromadného ničení, je již překonána. V dnešní době je specializace chápána jako proces přípravy profesionála AČR na vícero typů operací a činností. Uvedu příklad s tankovým praporem, o jehož využitelnosti se často diskutuje. Tank i bojové vozidlo pěchoty mají tříčlennou posádku, a já nevidím problém, aby osádka T-72M4 CZ profesně nezvládala obsluhu systému BVP-2 a naopak. Získáme tak několikanásobného specialistu a máme tak možnost zachovat vyváženost armády. Bude se „řezat“ i do dislokace posádek? Opět dám jeden příklad. K dispozici jsou materiály, které hovoří o velkém počtu leteckých základen vzdušných sil AČR. Existence toho či onoho vojenského letiště musí být výsledkem objektivní analýzy a neměnného rozhodnutí. Jestliže tuto otázku na GŠ AČR opět otevřeme, nechť Bílá kniha o obraně slouží jako dokument pro rozhodnutí NGŠ, kolik základen letectva i pozemních sil musíme provozovat. Jakékoliv odklady přinesou jen další finanční zátěž. Navíc, hazardovat s důvěryhodností podřízených se nevyplácí. Ministr obrany Alexandr Vondra říká, že mnozí lidé už jsou, pokud jde o opakované pokusy reformovat armádu, poněkud unaveni. Myslíte, že je BKO vyburcuje k vyšší aktivitě? Naším úkolem je připravit realistický dokument s jasným zadáním pro českou armádu. Nadstavbou bude zájem a hrdost každého vojáka a civilního zaměstnance v této armádě sloužit.

A report 10/2010

BÍLÁ ROZHOVOR KNIHA

29

IZS

IZS

Ve všech třech stanech, sloužících k očistě osob od radioaktivních látek, pomáhají lidem vojáci.

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA

A report 10/2010

Je 22. září, čtvrt na sedm ráno. V Jaderné elektrárně Temelín došlo k havárii a radioaktivní látky unikají do okolí. Všude ječí sirény, aktivuje se krizový štáb a téměř tisíc lidí se dává do pohybu. Naštěstí jen cvičně. Únik radioaktivity je fiktivní, ten elektrárna jen simulovala. Do dvoudenního cvičení Zóna 2010 se zapojuje i Armáda ČR s 65 vojáky a 11 kusy techniky.

30

První den prověřil všechny složky integrovaného záchranného systému (IZS) zejména v komunikaci a sehranosti všech krizových složek na více místech

Jihočeského kraje. U vybraných součástí Armády ČR jsou aktivovány skupiny velení a operační střediska. Druhý den se odehrávaly na letištní ploše v Bechyni praktické ukázky, kde kromě dalších složek IZS rozvinula speciální provizorní pracoviště pro dekontaminaci osob i techniky samostatná záchranná rota z Rakovníka se 17 vojáky, čtyřmi Tatrami 815, čtyřmi vozidly ACHR 90 a terénním uazem. „Jsme jedním z kontrolních roztřiďovacích stanovišť, jímž musí projít veškerá technika i lidé směřující ze zamořeného prostoru,“ informuje štábní rotmistryně Markéta Mikeš Rondevaldová, jištěná ochranným oděvem OPCH-5. „Po naší kontrole chemickými a dozimetrickými přístroji od nás vedou pouze dvě cesty, čistá a špinavá. Čistou cestou posíláme ty, kteří nevykazují známky radiace. Tou špinavou jde technika i lidé s určitým stupněm zamoření. Technika míří na linku 82, kde dochází k její očistě,“ doplňuje štábní rotmistr Ondřej Kalivoda. „Může projít očišťovací linkou i několikrát, pokud se nepodaří ji dekontaminovat hned

napoprvé. Kontaminované osoby posíláme do tří speciálních stanů pro očistu.“ „Ve všech asistují vojáci pomáhající lidem, kteří mohou být nejen dezorientováni, ale i zraněni,“ vysvětluje poručice Hana Šlofová, velitelka dekontaminačního odřadu szr Rakovník. „První stan slouží k odložení zamořeného oblečení, ve druhém dojde k osprchování a ve třetím dostanou lidé čistý oděv. Po této proceduře pak pokračují dál do materiální základny humanitární pomoci, kde se jich ujmou další odborníci.“

MONITORING ZE VZDUCHU Letos poprvé se do cvičení Zóna, které se pravidelně opakuje každé dva roky, zapojil monitorovací vrtulník z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, na jehož palubě vyhodnocovali situaci příslušníci letecké skupiny radiační situace z 314. centra výstrahy zbraní hromadného ničení z Hostivic spolu se zástupci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Armádní specialisté z Hostivic představili přístroj na monitorování radiační situace IRIS (Integrated Radiation Information System), který byl umístěn na vrtulníku, téměř stovce hostů. „V naší výbavě ho máme od roku 2006 a pracuje na principu gama spektrometrie. Je

Kontrolním roztřiďovacím stanovištěm musí projít veškerá technika i lidé, směřující ze zamořeného prostoru.

možné ho použít i k pozemnímu monitorování,“ popisuje kapitán Martin Kytka.

CVIČENÍM K BEZPEČNOSTI Únik radioaktivity je pro obyvatelstvo v okolí jaderných elektráren stále velkým strašákem. Pravděpodobnost takové havárie v Jaderné elektrárně Temelín je však podle expertů téměř nulová. „Máme zpracovaný vnitřní havarijní plán, který prověřujeme nejméně čtyřikrát do roka. Letos již proběhla dvě cvičení, třetím je právě Zóna 2010 a ještě jedno máme v plánu v listopadu,“ konstatuje mluvčí elektrárny Marek Sviták. Praktické ukázky si se zájmem prohlédli první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka, hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola, tajemník Bezpečnostní rady Jihočeského kraje Stanislav Mrvka a ředitelka Krizového koordinačního centra Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Věra Starostová. Mezi více než 100 hosty byli i zahraniční pozorovatelé z úřadů, zabývajících se jadernou bezpečností v jiných státech.

„Vojáci vše zvládli s vysokou provys fesionalitou,“ konstatoval plukovník Ota Rolenec, velitel 15. ženijní brigády. „Od nás se cvičení zúčastnila nejen samostatná záchranná rota Rakovník, ale nepřímo i příslušníci ženijního praporu v Bechyni, kteří byli v roli figurantů.“ „Armáda prokázala, že její role v integrovaném záchranném systému je plnohodnotná a že je na podobné krizové situace plně připravena,“ zhodnotil cvičení plukovník Vladimír Pešek, ředitel KVV České Budějovice.

Kontaminovaný autobus projíždí postřikovým rámem.

Velitelka dekontaminačního odřadu szr Rakovník poručice Hana Šlofová

A report 10/2010

Radiace ve vzduchu

31

MODERNIZACE

MODERNIZACE

Text a foto: Vladimír MAREK

Poté, co byly před několika měsíci nasazeny tři obrněné transportéry Pandur v Kosovu, míří nyní čtyři tato vozidla do Afghánistánu. Stanou se součástí výzbroje provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru.

A report 10/2010

Ještě předtím ale musely projít určitými úpravami ve Vojenském opravárenském podniku 025 Nový Jičín. Celý projekt byl na požadavek Ministerstva obrany realizován ve velmi krátkém čase, a to bez dopadu na zabezpečení kvality výrobku. Původní ocelové pancéřování na čele, bocích a zádi vozidla bylo nahrazeno novým z kompozitního materiálu.

32

Díky tomu se zvýšila balistická ochrana kolového transportéru ze stupně dva na tři. Podle požadavků STANAG 4579 je nyní odolná proti střelám ráže 7,62 mm včetně těch s wolframovým jádrem. Úroveň ochrany spodku vozidla byla dostačující, a tak zůstala na stupni 3a.

Pandury byly doplněny mřížovou balistickou ochranou typu SLAT, která je chrání před ručními protitankovými granátomety RPG-7. Účinnost SLAT garantovaná opravárenským podnikem a ověřená zkouškami v rámci AČR je na současné špičkové světové úrovni.

Splňují alianční standardy a jsou plně kompatibilní ve fonickém provozu se všemi členskými zeměmi NATO. Mimo jiné jimi byly vybaveny také pandury působící v Kosovu. Původní modul vnitřního hovorového zařízení transportéru VICM se rozšířil o bezdrátový modul VICM 120, což umožňuje lepší komunikaci mezi osádkou vozidla včetně roje vojáků, který přepravuje. Nově došlo k nainstalování rušiče vysokofrekvenčního signálu do transportéru, který zabezpečuje eliminaci hrozby dálkově odpalovaných nástražných systémů při přesunu vozidel. Rušička dodaná českou firmou URC je v zadní části vozidla, ovládací prvky k ní jsou umístěny vepředu. Kromě vhodného zakomponování do interiéru vozidla a připojení na zdroj bylo v tomto případě nezbytné vyřešit umístění čtyř vysílacích antén na vnějším plášti techniky. Pravá zadní anténa pracuje v pásmu VKV od 25 do 100 MHz. Anténa ve středu stropu transportéru je určená na rušení UKV v rozsahu od 100 do 512 MHz. Zbývající dvě antény

Jedna z antén rušičky

jsou umístěny také na stropu vozidla v jeho zadní části. „Na úpravě pandurů jsme pracovali ve druhém a třetím čtvrtletí letošního roku. Nejednalo se jen o instalaci nových technických zařízení. Museli jsme celý systém odzkoušet, aby byl nejen plně funkční, ale zároveň negativně neovlivňoval stávající funkce této techniky. Vše pak vyvrcholilo vojskovými zkouškami. Výsledkem je vozidlo, které poskytuje vojákům mnohem větší ochranu. Základem realizace celého projektu byly dlouholeté zkušeností VOP 025, VOP 026 divize VTÚO a divize Výzkumný technický ústav pozemního vojska (VTÚPV) v oblasti vývoje a výroby vojenské techniky. Byly využity zkušenosti zkušených vývojových a výzkumných pracovníků a jen díky tomu jej bylo možno realizovat ve velmi krátké době a se špičkovými parametry minimálně srovnatelnými s konkurencí,“ dodává Pavel Mikunda. „Celkově lze říci, že poměr užitných vlastností a ceny této modifikace Pandur je na špičkové světové úrovni. Pokud o to Ministerstvo obrany ČR projeví zájem, je opravárenský podnik připraven balistickou ochranu Pandur dále rozvíjet a přijít s její těžší variantou. Tedy ještě lepší ochranou osádky vozidla proti ohrožením, která s sebou přináší působení našich vojáků v zahraničních misích.“

A report 10/2010

Pod větší ochranou

Granát díky mřížím exploduje dříve, než se dostane do kontaktu s vozidlem. SLAT vyvinutý pro Pandur se navíc vyznačuje nízkou hmotností a uživatelskou „přívětivostí“. Umožňuje snadné a rychlé nastupování a vystupování roje do a z vozidla, snadný přístup k ženijnímu nářadí, lze jej snadno demontovat (např. pro leteckou přepravu) a zpětně na vozidlo namontovat. Při vývoji byly zohledněny cenné zkušenosti našich vojáků ze zahraničních misí. „Jak přídavnou balistickou ochranu, tak i mřížovou ochranu SLAT jsme vyvinuli a vyrobili společně s Vojenským technickým ústavem ochrany (VTÚO) Brno. Projekt byl plně v režii nově budovaného společného podniku VOP 025 a VOP 026,“ říká technický ředitel novojičínského podniku Pavel Mikunda. Transportéry jsou vybaveny rovněž novou radiostanicí. Konkrétně se jedná o americké zařízení Harris AN/VRC 110. Většina těchto zařízení byla zapůjčena či darována v rámci projektu FMF americkou stranou. Ve vozidle nahradily původní radiostanice RF 13250. A to z toho důvodu, že český provinční rekonstrukční tým je součástí amerického úkolového uskupení. Je tedy nezbytné zabezpečit systém velení a řízení jednotným přenosem informací, a to včetně satelitního a utajeného spojení, které má každá armáda své vlastní a důsledně si ho také chrání. Původní radiostanice RF 13250 jsou v Armádě České republiky velice rozšířené.

33

MISE

MISE

Když zbraně mlčí: psychologické operace Text: Olga HALADOVÁ Foto: archivy Jaroslava Moravčíka a VHÚ Jedenáctého září 2001. Dva letouny narážejí do newyorských věží WTC, další míří na budovu Pentagonu. Čtvrtý padá do neobydlené části Pensylvánie. Přes tři tisíce mrtvých. Svět vstupuje do nové fáze válek, kde už nerozhodují složité bitvy statisícových armád, ale mediálně efektní akce malých skupin bojovníků. Je to i svět, ve kterém zásadní roli hraje veřejné mínění. A především na ně cílí takzvané psychologické operace (PSYOPS – Psychological Operations).

Jednotky PSYOPS dnes působí také v rámci alianční operace ISAF. Podle Gunnara Sivertsena z Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) hrají důležitou roli: „Abychom byli v Afghánistánu úspěšní, musí být PSYOPS nedílnou součástí celkového vojenského úsilí. Nemůžete předpokládat, že se vám bude dařit, pokud vaše operace nebudou podpořeny PSYOPS.“

Billboard „ISAF pomáhá Afghánistánu“

Líc a rub letáku: Nedovolte, aby se bojovníci Tálibánu mezi vámi ukrývali.

změnily tvář i jméno, účel zůstává stejný. Mají zapůsobit na nepřítele tak, že změní své postoje i celkovou strategii. Obecně lze přitom říct, že dějiny válek jsou současně i dějinami PSYOPS – vždyť psychologický dopad na nepřítele mělo každé vojenské tažení. V rámci konkrétních psychologických operací se setkáváme s nejrůznějšími metodami. „Historie zná spoustu příkladů,“ říká podplukovník Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu. „Legendární je například zahnání křižáků zpěvem chorálu ,Ktož sú boží bojovníci‘

před bitvou u Domažlic. Nebo nápad podplukovníka Šnejdárka převléknout české vojáky za ,krvežíznivé‘ Araby během bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad v roce 1919.“ Pro další příklad můžeme jít do období druhé světové války. Konkrétně psychologický teror, který spustili nacisté po atentátu na Heydricha. Plakáty barvy krve s černě vytištěnými jmény popravených visely v dlouhých řadách po ulicích, rozhlas a tisk bez přestávky vyhrožoval likvidací všech, kdo by atentátníkům poskytl pomoc, a to včetně rodinných příslušníků. Samozřejmostí byly domovní prohlídky a popravy, lidé žili v permanentním strachu. „Svůj účel takový nátlak splnil. Našli se lidé, kteří tlak nevydrželi a začali mluvit,“ dodává Eduard Stehlík. Jenže takové metody se ukazují být z dlouhodobého hlediska sporné, neefektivní. „Když máte zbraň, výsledek vidíte hned. Otázkou je, jak dlouho dokážete vítězství udržet a jestli jste si tím proti sobě nepopudili místní. Když ale na člověka působíte tak, že ho přesvědčíte,

rukou,“ objasňuje nadporučík Tomáš Novák ze 103. střediska CIMIC/PSYOPS v Lipníku nad Bečvou. Když Česká republika v roce 2008 stavěla v provincii Lógar vlastní provinční rekonstrukční tým, rozdávaly se místním letáky s fotografií českého vojáka. „Tehdy jsme se chtěli především představit. V obou jazycích – darí i paštó – jsme lidem sdělovali, že jsme malá země v Evropě, že čeští vojáci respektují místní tradice a že jim Líc a rub letáku: Odmítejte Tálibán, koaliční síly nejsou vaši nepřátelé. budeme pomáhat s rekonstrukcí provincie,“ vzpomíná npor. Novák. Postupem času Škála toho, čím na lidi působit, je se samozřejmě produkty měnily. „Dětem i dnes velice široká. Avšak představa, jsme rozdávali hračky, školní potřeby, že NATO například v Afghánistánu pořádali jsme dětské dny a připravovali používá metody totalitní propagandy, je mylná. „Alianční jednotky nejsou okutaké náborové plakáty do Afghánské panty, ale jsou v zemi na pozvání afghánnárodní armády a policie.“ ské vlády. Jejich úkolem je zajistit takové Evropan se asi nad většinou PSYOPS prostředí, aby Afghánci mohli převzít výrobků pousměje. Pár „polopaticzodpovědnost za svůj stát do vlastních kých“ informací, jednoduchý obrázek.

„Nesmíte se na to dívat našima očima. V Afghánistánu je pořád většina lidí negramotných, proto mají větší úspěch kreslené obrázky,“ připomíná Tomáš Novák. Zdejší společnost je také daleko vnímavější k tomu, jak se k ní cizinci chovají. „Neverbální komunikace je nesmírně důležitá. Zjistili jsme, že nejlépe se s Afghánci sblížíme, když za nimi i přes mnohdy nepříznivou bezpečnostní situaci budeme jezdit a mluvit s nimi. Hodně záleží na tom, jak do vesnice přicházíte, jak vstupujete do jejich obydlí, jak se k nim chováte. PSYOPS nejsou jen letáky, hračky a tranzistorová rádia, ale i to, jak se v cizím prostředí chováte. V Afghánistánu platí hluboká úcta, a ke všem. Nikdy nevíte, co tu který člověk znamená,“ konstatuje nadporučík Novák. „Myslím, že máme docela vysoké sociální cítění a empatii. Tak nějak podvědomě víme, jak bychom se měli chovat,“ shodují se Tomáš Novák i Jaroslav Moravčík. Právě slušné zacházení se našim vojákům nejednou vyplatilo. Koluje historka, že místní stařešina zabránil napadení české jednotky slovy: „Na ty neútočte. To jsou Češi, ti nám tu pomáhají.“ Není důvod tomu nevěřit.

PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ Pokud chcete ovlivnit myšlení lidí a nahlížení na vojáky, něco to samozřejmě stojí. Letáky, plakáty, školní potřeby, zdravotní péče, přednášky, časopisy nebo televize. „Nejlepší systém mají Američané, jejichž 4. PSYOP Group

A report 10/2010

A report 10/2010

34

NEPOVYŠUJTE SE NAD OSTATNÍ

Afghánské děti s novinami vydávanými ISAF

VE STŘEDOVĚKU I ZA NACISTŮ Psychologické operace jsou staré jako lidstvo samo. I přesto, že mnohokrát

že mu vámi nastolený stav vyhovuje, bývá účinek dlouhodobý a o mnoho levnější,“ vysvětluje podplukovník Jaroslav Moravčík, který stál u zrodu české jednotky PSYOPS.

35

MISE

ARMÁDA A VEŘEJNOST Cvičný proudový letoun L-39ZA

Pryč jsou časy, kdy na královéhradecké mezinárodní letecké show Czech International Air Fest (CIAF) předváděly skupinovou slétanost vojenské akrobatické týmy Patrouille de France, Frecce Tricolori, Patrulla Aguila či Red Arrows a vyšší techniku pilotáže harriery, sučka nebo mirage. Sedmnáctému pokračování CIAFu dominovala Armáda České republiky.

Afghánci s PSYOPS produkty ISAF

36

Druhá strana letáku s upozorněním na bojovníky Tálibánu

dohánět. „Američané vnímají psychologické operace jako jeden ze zásadních klíčů k úspěchu. Ambice české armády jsou jinde. Zatím nás místní vnímají dobře i s tím Leták na podporu zdravotní péče málem, co do PSYOPS věnujeme. Myslím ale, že jeden milion korun investovaný tímto Odborníci se shodují, že v budoucsměrem do obvazů, dezinfekcí a knížek nu budou hrát psychologické operace pro děti je lepší než do tanků. Když to čím dál větší úlohu. Podle Gunnara zachrání život jen jednomu českému Sivertsena je to také tím, že západní spovojákovi, stojí to za to.“ lečnost je dnes víc než v minulosti citlivá na to, když ve válkách umírají lidé. A to i na straně nepřítele. Představení „Psychologické operace dnes doAfghánské národní stávají nový, další rozměr,“ doplňuje armády a policie někdejší náčelník Generálního štábu české armády generál Jiří Šedivý. „Nyní bojujeme proti teroristům, tedy lidem, kteří zastrašování a ovládání vůle lidí používají jako jednu z hlavních zbraní. Ať už šlo o útoky na světové obchodní centrum, masakry lidí v metrech nebo sebevražedné atentátníky v Iráku – to vše vedlo vědomě či nevědomě k jednomu cíli: zastrašit lidi.“ Stejný názor má i Eduard Stehlík: „Význam psychologických operací narůstá v okamžiku, kdy bojujete s protivníkem, který je do jisté míry neviditelný. Nemůžete proti němu rozvinout tankovou divizi, ale musíte své zbraně přizpůsobit jeho. A ty jeho zatím střílejí daleko přesněji než naše. Ostatně, co jiného než skvěle provedený PSYOPS byl útok na dvojčata? Zemřely přes tři tisíce lidí, ale ztrátu bezpečí od té doby pociťují miliardy.“ Převzato z www.army.cz.

AČR podržela CIAF První zářijový víkend patří již několik let fandům letecké akrobacie. Letos přiletěli do Hradce Králové reprezentanti vojenských letectev ze třinácti zemí a na jejich mistrovskou pilotáž a provozovanou techniku se, i přes třísetkorunové vstupné, přišlo podívat zhruba padesát tisíc diváků. V šestihodinovém letovém programu měly „navrch“ vzdušné síly AČR. Mimo zahajovacího průletu se tleskalo dynamickým ukázkám letounů JAS-39C Gripen, L-159 ALCA, L-39 ZA a vrtulníkům W-3A Sokol, Mi-24/35 a Mi-171Š. Pomoc civilnímu stroji Boeing B-737 v nouzi demonstrovala dvojice hotovostních gripenů. Zahraniční armády reprezentovaly v sólových vystoupeních belgický vrtulník Agusta A-109, slovenská stíhačka MiG-29 a dánská F-16. Famózní slétanost předvedla francouzská civilní profesionální letka Breitling Jet Team ve formaci sedmi letadel české výroby L-39 Albatros a čtveřice vrtulových speciálů Extra-300L nesoucí název The Royal Jordanian Falcons. Za zmínku stojí také let arcibiskupa pražského a primase českého Dominika Duky ve cvičném proudovém stroji L-29 Delfín s bývalým vojenským pilotem Aloisem Häckelem (jako příslušník předváděcího týmu českého vojenského letectva, tzv. Display Teamu, létal s nadzvukovým letounem MiG-29).

Výrazná „stopa“ české armády byla zřetelná i na zemi, kde si návštěvníci mohli zblízka prohlédnout výzbroj protiletadlové brigády a pozemních jednotek. Dlouhé fronty se tvořily na stojánce letadel, na níž stovky zájemců dostaly jedinečnou možnost navštívit útroby „zaparkovaných“ letounů a vrtulníků.

Sedmnáctému dílu Czech International Air Fest rovněž přihlíželi vrcholní představitelé Ministerstva obrany ČR a Generálního štábu AČR v čele s Alexandrem Vondrou a armádním generálem Vlastimilem Pickem, který nad akcí opět převzal osobní záštitu.

Vrtulník W-3A Sokol

A report 10/2010

A report 10/2010

je součástí speciálních sil a má téměř 1 300 příslušníků. Ti jsou rozděleni do šesti praporů, z nichž čtyři regionální obhospodařují každý jinou část světa. Jeden působí přímo v Afghánistánu a může využívat například vlastní televizní studio nebo rozhlasovou stanici. Díky tomu, že mají k dispozici obrovské peníze, najímají si profesionální psychology, spolupracují s emigranty afghánského původu, mají vlastní tlumočníky, a hlavně, mohou dát svým vojákům to nejlepší vzdělání v oboru. To jejich šance zvyšuje,“ uvádí Josef Turek z VHÚ. Češi mají podle něj co

Text: Pavel LANG Foto: Tomáš OTRUBA

37

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

„Nebeští vojáci“ Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv 173. brigády

A report 10/2010

Český provinční rekonstrukční tým působící na základně Shank v afghánském Lógaru je součástí úkolového uskupení Bajonet. Jeho základ tvoří americká 173. výsadková brigáda. S jejími příslušníky jsou naši vojáci v každodenním styku.

38

Tento svazek byl postaven v roce 1917 v Camp Pike jako 173. pěší brigáda 87. pěší divize. Ještě za první světové války došlo k jejímu rozmístění ve Francii, do bojů však nikdy nezasáhla. V roce 1919 skončila činnost brigády deaktivací. O jejím obnovení

se rozhodlo až v době druhé světové války v roce 1942. Tehdy byla aktivována jako 87. průzkumná rota 87. pěší divize. S ní také byla v letech 1944 až 1945 nasazena na západní frontě ve Francii, Lucembursku a Německu. Dostala se až do Bavorska k československým hranicím. Po válce došlo, podobně jako v případě jiných jednotek, k jejímu rozpuštění. Novodobá historie brigády začíná rokem 1963, kdy byla znovu zřízena, a to jako 173. samostatná výsadková brigáda se sídlem na japonském ostrově Okinawa. Sloužila jako jednotka rychlé reakce pro velitelství v Tichomoří. Právě zde získali její příslušníci díky hromadným seskokům přezdívku „Nebeští vojáci“. Tu si udrželi až do současnosti.

V polovině šedesátých let minulého století byla brigáda přemístěna do Vietnamu. V únoru 1967 provedli její vojáci poblíž kambodžských hranic jedinou skutečně výsadkovou operaci této války. V roce 1972 došlo ke stažení nasazených jednotek do USA a k jejímu rozpuštění. Obnovena byla v italské Vicenze v roce 2000. Štáb brigády se zároveň stal hlavním výsadkovým velitelstvím pro evropské bojiště. „Se 173. brigádou jsme se potkali už v německém Hohenfelsu, kde jsme absolvovali společný výcvik. Hlavní velitelství brigády sídlí ve Vicenze, jednotky jsou rozmístěné v Německu, takže vystupování a chování těchto vojáků je evropské. V tom nám jsou hodně blízcí,“ vysvětluje major Petr

Blecha ze 7. mechanizované brigády, který strávil s americkými výsadkáři v afghánském Lógaru šest měsíců. „Spolupráce s nimi byla vynikající. Provinční rekonstrukční tým vnímali jako určitý nadstandard. Dávali mu velkou prioritu. Chovali se k nám vždy velice vstřícně. Například pokud jsme potřebovali průzkumný prostředek, nikdy se nám nestalo, že by nám ho nedali. Stejně přistupovali i k projektům PRT. Vždy byly na prvním místě. Američané se nás snažili tlačit co nejvíce dopředu. Osobně jsem zažil spolupráci s americkými jednotkami 82. výsadkové divize, 101. aeromobilní a nyní 173. brigády. Pokaždé to probíhalo dobře. Nevím, zda nejsme ovlivněni tím, že jsme s touto brigádou byli v Německu, kde jsme se velice sblížili, ale zařadil bych ji na první místo.“ Brigáda po svém znovuzaložení prošla tříletou intenzivní přípravou, během které se zapojila do výcviku a nasazení v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Maďarsku a Maroku. V letech 2001 a 2002 se její příslušníci účastnili společně s naším 4. průzkumným praporem cvičení Lion Stealth. Jeho součástí byly padákové výsadky na německém území. Čeští a američtí vojáci se pak vysadili z vrtulníků také ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Tato brigáda se rovněž od počátku účastnila operace v Iráku. K jejímu vysazení na severu země v Kurdistánu došlo již 23. března 2003. Během postupu se podílela na obsazení Irbilu a Kirkúku. Devět příslušníků při tom padlo. Po ročním působení v misi došlo k jejímu stažení zpět do Itálie. V roce 2005 se zapojila do operace Trvalá svoboda v Afghánistánu. Působila především na jihu a východě země v provinciích Paktika, Helmand, Kandahár a Zábul. Přispěla k relativně bezproblémovému průběhu voleb na podzim roku 2005. „Český PRT, tím že se skládal z civilní a vojenské části, byl hodně populární. Společně se 173. brigádou jsme se angažovali v distriktu Čarch. Byla to zajímavá oblast, ve které žije osmdesát procent Tadžiků. Na tržištích jsme tam potkávali desetileté ozbrojené kluky. Nechovali se ale nepřátelsky. Dvakrát do roka tam měli povodně, které jim všechno vzaly,“ vzpomíná major Blecha. „Proto jsme tam připravili protipovodňový projekt sestávající z retenčních zdí, protipovodňových kanálů atd. Naši inženýři to dávali dohromady, projektovali. Američané to

budou financovat. Byla to dobrá ukázka spolupráce.“ Po návratu do Itálie vzniklo 18. září 2006 z brigády 173. výsadkové bojové uskupení. To v květnu následujícího roku zahájilo své druhé operační působení na území Afghánistánu, tentokrát s dislokací v provinciích Paktika, Nangahar, Nuristán, Konar a Laghmán. Třetího operačního nasazení v Afghánistánu se brigáda účastnila společně s naším pátým kontingentem PRT od února 2010. Její součástí je 503. výsadkový pluk, který tvoří dva prapory. Dále 173. speciální prapor, 1. squadrona, 4. prapor 319. výsadkového polního dělostřeleckého pluku a 173. prapor brigádní podpory. Jednotky brigády jsou rozmístěny v německém Schweinfurtu a Bambergu. „My jsme toho Američanům až zas tak mnoho nabídnout nemohli. Využívali například naše odstřelovače při zajišťování nejrůznějších mítinků. Oceňovali totiž především úroveň jejich výcviku. Americké velení velice často zařazovalo někoho do našich patrol, a to včetně těch nejvyšších funkcionářů. Výborná byla i spolupráce s českými týmy EOD. Z toho je vidět, že měli vůči nám absolutní důvěru,“ uzavírá major Petr Blecha.

A report 10/2010

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

39

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

se přešlo na plný provoz. Vedle preventivní profesní činnosti CBO slouží zároveň jako výukové, výcvikové a školicí středisko pro vojenské a civilní specialisty nejen z ČR, ale také v rámci NATO a současně poskytuje svoje kapacity pro vyšetření vojáků při jejich návratu z misí, které jsou z epidemiologického hlediska rizikové.“ Dále konstatuje, že CBO je součástí tuzemského integrovaného záchranného systému a také je zapojeno do spojenecké korporace biologické ochrany v rámci Aliance. „Zájem o využití kapacit CBO, jakož i o úzkou spolupráci registrujeme od ozbrojených sil Polska, Rakouska nebo pobaltských

PŘIPRAVENI na nejhorší

40

Vrtulník letecké záchranné služby dosedá na heliport těchonínského Centra biologické ochrany (CBO). Pacient s podezřením na zvlášť nebezpečnou exotickou nákazu je přeložen z paluby stroje do přepravního boxu a transportován na pracoviště intenzivní péče. Tam jej přebírají zdravotníci v přetlakových oblecích a odvážejí do lůžkové části specializované nemocnice.

Takováto podívaná by byla k vidění při každé ostré akci. Přitom nemusí výhradně souviset s potenciálními útoky zbraněmi hromadného ničení nebo bioterorismem, ale spíše s onemocněním infekční nákazou a zabráněním jejího šíření v ostatní populaci. Armáda České republiky má efektivní systém biologické ochrany vojsk a CBO Těchonín je jejím specializovaným zdravotnickým zařízením. Disponuje infekční nemocnicí pro izolaci a léčení osob se zvláště nebezpečnými a exotickými nákazami na 3. a 4. úrovni biologického zabezpečení BSL (Bio Safety Level), jakož i laboratořemi pro identifikaci vybraných biologických agens.

KDYSI PŘÍSNĚ UTAJOVANÝ OBJEKT Tento vojenský objekt v Orlických horách byl před rokem 1990 přísně utajován. Dnes tomu tak není.

a schopny operativního nasazení do prostoru, zahraničí nevyjímaje, kde je podezření z použití biologických zbraní,“ říká podplukovník František Bílek, ředitel Ústředního vojenského zdravotního ústavu (ÚVZÚ) se sídlem v Praze-Střešovicích, do jehož podřízenosti těchonínské CBO spadá. „Centrum biologické ochrany má za sebou dvouletý zkušební chod, který nám potvrdil jeho funkčnost. Od května loňského roku

Po teroristických útocích ve Spojených státech amerických v září 2001 došlo ke zlomovému obratu a biologická ochrana se stala široce diskutovanou otázkou nejen u odborné, ale i laické veřejnosti. Pro resort obrany vyvstalo zadání zformovat mobilní biologickou jednotku rychlého nasazení a zprovoznit specializované zdravotnické zařízení sloužící k izolaci a léčbě zasažených osob. Jak první, tak druhý hlavní úkol byl realizován. „Máme týmy, které jsou vybaveny odpovídajícími prostředky

bylo využití těchto látek vysoce přínosné jak pro ochranu profesionálů, tak i civilní populace,“ upřesňuje podplukovník Bílek a pochvaluje si skutečnost, že kooperace s vyhlášeným vědeckým pracovištěm AV nepochybně zvýší prestiž také ÚVZÚ i CBO.

DOMINANTNÍ „NULA DVOJKA“ Není tomu tak dávno, co za branou těchonínského vojenského zařízení vládl čilý stavební ruch. Výstavba CBO se rozdělila do dvou fází. Nejprve se rekonstruovaly hlavní objekty, které zabezpečovaly laboratorní diagnostiku a bezpečnou hospitalizaci osob s vysoce virulentními infekcemi, a následně měla

A report 10/2010

A report 10/2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

republik. V tomto směru je třeba učinit odpovídající legislativní opatření,“ vysvětluje ředitel ÚVZÚ. Specialisté Centra však už nyní spolupracují s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Zaměřují se na testování možné účinnosti nově syntetizovaných látek při jejich použití k léčbě vybraných virových a bakteriálních onemocnění. „Pro Armádu ČR by tato spolupráce mohla přinést významné zvýšení schopností v oblasti prevence a terapie zvláště nebezpečných infekcí, významných nejen z vojenského hlediska. Zejména v případech, kdy je prevence problematická nebo vůbec žádná, by

41

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

KALEIDOSKOP

42

přijít řada na opravy ostatních budov areálu. „Zámysl investiční výstavby je v současné době realizován zhruba z osmdesáti procent. Na dokončení zbývajících projektů se nedostává finančních prostředků,“ říká náčelník Centra biologické ochrany podplukovník Michal Kroča a lituje, že nebyla zrekonstruována budova pro vědu a výzkum. „Každá, byť sebemenší prodleva ve výzkumné a vývojové činnosti v oblasti biologické ochrany nás totiž podstatně zbrzdí.“ Není sporu o tom, že o nejvyšší výdaje z armádní kasy se „zasloužila“ specializovaná infekční izolační jednotka rozmístěná v budově nula dva. „Pro případy krizových situací je zde k dispozici bezmála čtyřicet nemocničních lůžek na nejvyšším stupni zabezpečení. Navíc pro potenciální nositele nebezpečných nákaz máme připraveno dalších devadesát lůžek. Takovou kapacitou pro izolaci a léčení infikovaných osob nedisponuje žádné zdravotnické zařízení v České republice,“ konstatuje náčelník CBO. Leckdo může oponovat, proč mít v záloze tak nákladného „strýčka“, když nás ebola, antrax, tularemie či virová hemoragická horečka nesužují? „Nebýt profesionálně připraven na mimořádnou událost tohoto typu, která může de facto nastat kdykoliv a kdekoliv, bych považoval za hazard. Armáda má jako jediná v tuzemsku k dispozici funkční a kapacitně zabezpečené specializované pracoviště s odborníky na infekční nákazy, kteří zvládnou léčbu nejen zasaženého jednotlivce, ale také skupiny osob,“ argumentuje pplk. Kroča. Všudypřítomné nadstandardní vybavení a špičkové technologie by byly k ničemu bez kvalitního personálu. Jeho řady však za poslední roky pořádně prořídly. „Zásluhu“ na tom má především permanentní redukce stavů. Poslední „řez“,

a to v lednu letošního roku, vystavil červenou kartu jedenatřiceti procentům zaměstnanců. „Už je to na hraně funkčnosti. Hledáme alternativní cesty, jak zabezpečit plynulý chod hospitalizační jednotky v případě její aktivace. Jedním ze zdrojů, především odborného personálu, je královéhradecká Nemocniční základna, s níž úzce spolupracujeme. Naše úvahy dále směřují k přípravě specializované jednotky aktivních záloh,“ dodává náčelník Centra. O profesní připravenosti svých podřízených podplukovník Kroča vůbec nepochybuje. Je si jistý, že i při ostrém nasazení by těchonínští specialisté úkol zvládli. „V CBO je erudovaný personál znalý problematiky z infekčních oddělení. Lidé vědí o možném nebezpečí a k dispozici mají odpovídající techniku. Měsíc co měsíc jsou prověřováni při cvičeních takřka v reálných podmínkách. Tímto drilem postupně snižujeme možné riziko selhání.“

Organizační struktura Centra biologické ochrany štáb CBO oddělení logistiky hospodářské oddělení oddělení řízení systémů speciálních provozů odbor biologické ochrany oddělení detekce a diagnostiky oddělení výzkumu a verifikace oddělení karantény a transportu oddělení hospitalizace a izolace oddělení centrálních provozů

Počátkem září byl do funkce velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav ustanoven plukovník gšt. Milan Diviak. Slavnostní nástup příslušníků útvaru se uskutečnil na nádvoří brandýského zámku za účasti náčelníka Vojenské policie brigádního generála Vladimíra Ložka, dalších funkcionářů a hostů. Mezi nimi například byli hlavní představitelé posádky Brandýs nad Labem-Stará Boleslav a významní zástupci státní správy i samosprávy. Odstupující velitel plukovník Petr Rendl, který ve funkci působil sedm let, ve svém projevu poděkoval hostům za spolupráci a podporu, podřízeným vojenským policistům za práci odvedenou ve prospěch Vojenské policie a svému nástupci popřál hodně pracovních úspěchů. Plukovník Diviak následně převzal z rukou generála Vladimíra Ložka bojový prapor velitelství. Text: npor. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ, foto: nprap. David SEKERA

Na snímku zleva v horní řadě: Zdeněk Penčák, rtm. Petr Řeřicha, Miroslav Fuciman, Jaroslav Kilián, prap. Milan Polách, Tomáš Matějka, Adrian Zelenay, v dolní řadě: kpt. Branislav Podrazil, mjr. Lukáš Balada, npor. Miroslav Kalivoda

Už jubilejní, desátý ročník turnaje „O pohár náčelníka spojovacího vojska v malé kopané“ se konal letos 2. září. Pořadatelé ho po dobrých zkušenostech opět umístili do sportovního areálu v Horních Měcholupech. Pozvánku k účasti obdržely útvary a zařízení, které svým působením a zaměřením mají co do činění se spojovací oblastí. A tak se zde potkávají lidé, kteří spolu v každodenním životě řeší odborné pracovní problémy a nyní mají možnost poznat se i na poli sportovním. Na turnaj se sjelo dvacet družstev.

První část zápasů se odehrála ve čtyřech skupinách. Jejich vítězové pak hráli o celkové prvenství a ostatní kolektivy se utkaly o další umístění podle pořadí ve skupinách. Nejvyšší příčku obsadilo mužstvo 34. základny komunikačních a informačních systémů (zKIS), jehož člen npor. Miroslav Kalivoda byl navíc vyhlášen jako nejlepší brankář. Svým bezchybným výkonem podpořil své mužstvo (na snímku) natolik, že všemi boji prošlo bez ztráty bodu. Text: kpt. Věra LISZOKOVÁ, foto: nprap. Marta DVOŘÁČKOVÁ

A report 10/2010

A report 10/2010

Společné foto po podpisu smlouvy mezi Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR a Ústředním vojenským zdravotním ústavem. Na snímku zleva ředitel ÚOCHB Zdeněk Havlas, Antonín Holý (ÚOCHB), ředitel ÚVZÚ pplk. František Bílek, Petr Jansa (ÚOCHB) a náčelník CBO Těchonín pplk. Michal Kroča

Slavnostním vyřazením absolventů byl 23. září ukončen první kurz pro rekruty Afghánské národní policie (ANP), na kterém se významnou měrou podílela výcviková skupina Vojenské policie 6. jednotky PRT. Spolupracovala při tom jak s instruktory ANP, tak s českými příslušníky policejní mise Evropské unie EUPOL. O tom, že si vedli dobře, svědčí úspěšné absolvování závěrečných zkoušek organizovaných afghánskou Policejní akademií všemi frekventanty osmitýdenního kurzu. Slavnostního vydání certifikátů 58 novým afghánským policistům se mj. zúčastnil policejní velitel provincie Lógar generál Ghulam Mustafa, náčelník oddělení vzdělávání z tohoto velitelství plukovník Jusuf Zikrollah, velitel společného operačního centra afghánských ozbrojených sil podplukovník Zoolmari Zahir a další. „Jste teprve na začátku,“ uvedl ve svém vystoupení velitel 6. jednotky PRT podplukovník Ctirad Gazda. „Absolvovaný kurz vám dává vstupní znalosti a dovednosti pro vaši práci. Pracujte poctivě, obezřetně a nadále rozšiřujte své zkušenosti.“ Pro zajištění vnitřní bezpečnosti afghánská vláda navyšuje počty policistů. V současnosti disponuje téměř 110 tisíci mužů a do října 2011 by jejich počet měl vzrůst na 134 000. Další kurz čeští vojáci zahájí v polovině října. Text a foto: npor. Radek HAMPL

43

O kurzu Generálního štábu Text: Pavel ZONA a pplk. Petr KOZIEL Foto: archiv UO Brno

A report 10/2010

Per aspera ad astra – Přes překážky ke hvězdám. Tento citát římského filozofa a politika Senecy mladšího měli jistě na mysli absolventi kurzu Generálního štábu letos 24. června, kdy slavnostním vyřazením vyvrcholilo jejich desetiměsíční úsilí na Univerzitě obrany v Brně. Osm důstojníků si tak otevřelo dveře k nejvyšším velitelským a štábním funkcím v rámci resortu obrany.

44

UNIVERZITA OBRANY V minulosti tento kurz absolvovali například letos v květnu povýšení či nově jmenovaní generálové Petr Pavel, Bohuslav Dvořák, Milan Kovanda nebo Pavel Rybák. A byl to právě tento kurz, který těmto důstojníkům umožnil získání generálských hodností. Letošní ročník, v pořadí již třiadvacátý, nesl historický název „krále Jiřího z Poděbrad“ a jeho garantem byl náčelník Generálního štábu AČR. Cílem kurzu, stejně jako v předchozích letech, bylo zvýšit kvalifikaci posluchačů tím, že jim umožní reflektovat jejich dosavadní praxi s novými poznatky a získat znalosti a dovednosti potřebné pro zastávání funkcí ve vrcholovém managementu resortu obrany. Těžiště obsahové náplně kurzu pak spočívalo ve zvládnutí pokročilých metod řízení potřebných při orientaci a rozhodování v současném společenskopolitickém, vojenském a ekonomickém dění ve státě i v mezinárodním prostředí. Současně absolvent získává manažerské vzdělání pracovníků ve veřejné správě v souladu s dokumentem „Pravidla, kterými se stanoví způsob přípravy zaměstnanců ve správních úřadech a v Úřadu

Absolventy letošního kurzu GŠ jsou plk. gšt. Zoltán Bubeník, náčelník odboru zdravotnického zabezpečení-zástupce náčelníka štábu, plk. gšt. Ivan Čech, náčelník štábu 21. základny taktického letectva, plk. gšt. Julius Kováčik, náčelník zpravodajského odboru Velitelství společných sil, plk. gšt. Vladimír Pešek, ředitel Krajského vojenského velitelství České Budějovice, pplk. gšt. Ivo Pikner, vedoucí vědecký pracovník katedry celoživotního vzdělávání Univerzity obrany, brig. gen. Rostislav Pilc, zástupce ředitele Vojenského zpravodajství, plk. gšt. Karel Rapant, vedoucí oddělení kontroly Inspektorátu náčelníka GŠ AČR, a plk. gšt. Jaroslav Trakal, náčelník odboru vyzbrojování a technického zabezpečení. Kurz byl rozdělen do tří předmětových skupin – bezpečnostní a obranná politika, vojenské umění a strategické řízení. Součástí programu byla rovněž praktická cvičení, tělesná příprava a výuka anglického jazyka. Předmět bezpečnostní a obranná politika rozšířil absolventům všeobecný rozhled v oblasti bezpečnostních studií, mezinárodních vztahů,

sil, funkčního systému obrany státu, v rozvoji schopností nasaditelných a interoperabilních sil, v rozvoji systému řízení MO, krizového řízení a velení AČR a řízení obranných zdrojů. Praxe rozšířila vědomosti posluchačů v oblasti státní správy, ústavních institucí, vojenské strategie a operačního umění a umožnila konfrontovat teoretické poznatky s praxí u vojsk nejen v České republice,

v soudobém vojenskostrategickém myšlení“; vystoupení a rozprava s velitelem Velitelství spojeneckých společných sil (JFC HQ) v nizozemském Brunssumu generálem Egonem Rammsem; prezentace vojenského představitele ČR při NATO a EU generála Jaroslava Kolkuse s rozpravou k aktuálním otázkám; prezentace národního vojenského představitele ČR při Vrchním velitelství spojeneckých sil

vlády ČR“. Úspěšné ukončení tohoto kurzu opravňuje absolventy používat označení „důstojník Generálního štábu“ (gšt.). Univerzitě obrany se dlouhodobě daří naplňovat požadavky Ministerstva obrany a jeho složek na zajištění kariérového vzdělávání důstojníků v kurzech celoživotního vzdělávání.

bezpečnostní a obranné politiky a krizového řízení. Předmět vojenské umění byl soustředěn na prohloubení jejich vědomosti v oblasti vojenské strategie a operačního umění s důrazem na pochopení dějinných souvislostí a zkušeností z ozbrojených konfliktů. Předmět strategické řízení pak byl zaměřen především na rozvoj profesních odborných znalostí a dovedností nejen v oblasti strategického řízení, ale také v rozvoji ozbrojených

ale i v zahraničí. Pomohla jim také získat přehled o úloze centrálních orgánů ČR a orgánů NATO a EU. Ostatně o tom jednoznačně vypovídá přehled významných zaměstnání: prezentace ozbrojených sil Spojených států amerických, Velké Británie, Německa a Francie přidělenci obrany s rozpravou k aktuálním otázkám; přednáška generála Jaroslava Kolkuse spojená s besedou na téma „Globalizace a trendy

v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu generála Petra Pavla s rozpravou k aktuálním otázkám; návštěva velitelství Eurocorpsu ve francouzském Štrasburku s úvodním vystoupením jeho velitele generála Hanse-Lothara Domrose; přednášky ředitelů sekcí GŠ AČR; návštěva Úřadu veřejného ochránce práv, Vojenské kanceláře prezidenta republiky, Úřadu vlády a Ministerstva zahraničních věcí apod.

A report 10/2010

UNIVERZITA OBRANY

45

MISE

MISE

A report 10/2010

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv KFOR

46

Současný šestnáctý kontingent v misi KFOR je tím posledním. Po jedenácti letech se Armáda České republiky, až na několik desítek logistiků a štábních důstojníků, s Kosovem rozloučí. První český kontingent přijel do Kosova 12. července 1999. Tedy jen několik týdnů po přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která tuto misi umožňovala. V jeho čele stál major Karel Klinovský. Jednotka byla složená převážně z příslušníků speciálních sil. Vojáci si tehdy vybudovali provizorní základnu v obci Gornji Sibovac. Hlavním úkolem našeho kontingentu bylo střežení čtyřicet dva kilometrů dlouhého úseku administrativní hranice mezi Kosovem a Srbskem. Kromě toho se česká jednotka podílela na evidování a zajištění bezpečného návratu uprchlíků, na vytvoření podmínek pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců. Rota nepřetržitě zabezpečovala střežení a ochranu odloučených oblastí obývaných srbskou menšinou, především Sekiraču.

Původních sto čtyřicet vojáků se koncem roku 1999 rozrostlo na téměř dvě stě. Druhému kontingentu pod velením podplukovníka Vladimíra Podlipného se podařilo najít vhodnější místo pro dislokaci základny. Jednalo se o vodárnu, umístěnou na kopci nad obcí Šajkovac.

Čeští vojáci zde získali nejen vhodné prostory, ale zároveň také střežili tento strategický bod. Vodárna totiž upravovala vodu z Batlavské přehrady a zásobovala jí převážnou část Kosova. Později, z důvodu lepšího pokrytí prostoru odpovědnosti, jsme od Britů převzali

nejvýznamnějšího srbského symbolu v této zemi – památníku jejich slavné bitvy proti Turkům roku 1389 na Kosově poli – Gazimestanu. Jeden z nejtěžších zápasů svedli čeští vojáci v Lipjanech. Druhá rota sem ve středu 17. března 2004 večer poslala na pomoc Finům kombinovanou četu. „Postupovali jsme proti davu jen tak, bez obrněných transportérů, pochodovali jsme podél uazů. Byla tma, všude kolem bouchaly granáty a ozývala se střelba,“ vzpomínal velitel čety poručík Roman Ondroušek. Ještě horší situace nastala, když se o několik dní později několikasetčlenný dav kosovských Albánců pochodující směrem k administrativní hranici najednou obrátil a zamířil k srbskému

pravoslavnému kostelu na kraji Podujeva. Ten střežilo jen několik našich vojáků. V okamžiku, kdy dav vzal kostel útokem, velitel kontingentu se rozhodl, že za dané situace bude rozumnější vojáky stáhnout. Rozvášnění demonstranti nakonec pomocí pohonných hmot vyhodili část kostela do vzduchu. V létě roku 2005 převzal velení mnohonárodní brigády Střed český důstojník plukovník Aleš Vodehnal. Kromě českého mu tehdy následujících dvanáct měsíců podléhaly slovenský, švédský, finský, irský a lotyšský kontingent. Na základně Camp Ville jsme vybudovali českou část velitelství. Postupně se prostor odpovědnosti českého úkolového uskupení rozrostl na sedm set kilometrů čtverečních.

Součástí tohoto území byl i více než osmdesátikilometrový úsek hranice. Během nasazení v Kosovu se naši vojáci také několikrát ocitli pod palbou. V úterý 8. listopadu 2005 dokonce došlo ke zranění příslušníka 43. výsadkového mechanizovaného praporu rotného Karla Melouna. Po několika hodinách patrolování podél administrativní hranice se česká hlídka ukryla v oblasti Vgliarského Krše. Měla prověřit informaci, že se zde nelegálně těží dřevo a případně zasáhnout. Kolem desáté dopoledne se v lese objevili lidé s motorovými pilami a začali kácet. „Okamžitě jsme to hlásili na operačku,“ vypráví rotný Vladimír Fučík. „Řekli nám, že máme pokračovat dál v pozorování a zavolat příslušníky provinčního policejního sboru.“ Uplynulo dalších třicet minut, žádný z místních policistů ale nepřišel. Místo toho přijelo několik traktorů a objevili se muži se zbraněmi. Jeden z nich měl i psa. Bylo zřejmé, že se jedná o organizovanou skupinu. A tak přišel rozkaz k zásahu. Albánci okamžitě zahájili palbu. Čeští vojáci ji opětovali. Nejdříve stříleli do vzduchu, pak pod nohy. Podařilo se zajmout sedm Albánců a zajistit nemálé množství zbraní a dalšího materiálu. V roce 2007 byly na základně Šajkovac dislokovány i dva vrtulníky Mi-17 s osádkami a dalším leteckým personálem. Čeští piloti se podíleli na taktických výsadcích, aeromobilních operacích, průzkumných letech, ale i na přepravě VIP. V omezené míře byli schopni plnit i roli MEDEVAC, tedy transportovat zraněné osoby.

A report 10/2010

Zažili střelbu i demonstrace

ještě základnu Gazele Line, kterou jsme provozovali až do roku 2007. Nejobtížnější období zažili naši vojáci v roce 2004. Tehdy vše nasvědčovalo tomu, že situace je již stabilizovaná. Velení KFOR na to reagovalo plánem na postupné stahování spojeneckých jednotek. Také charakter mise se měnil, úkoly začínaly mít více policejní charakter. Upouštělo se od demonstrování síly. Nejen náš kontingent odeslal obrněná bojová vozidla domů. Tato opatření se ale nakonec ukázala jako předčasná. Nepokoje mezi kosovskými Albánci a srbským etnikem propukly naplno v březnu 2004. Čeští vojáci pomáhali i mimo prostor odpovědnosti švédským, finským a irským kontingentům v Obiliči, Kosově poli, Gračavici, Ajvaliji, Čaglavici, Plemetině a na dalších místech Kosova. Po Švédech převzali střežení

47

ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST

NEJVĚTŠÍ

Polský SU-22 tygří letky

Kolové obrněné vozidlo LMV se systémem STAR V

prezentace armády Text a foto: Martin KOLLER

A report 10/2010

Pro řadu občanů je armáda stále trochu tajemnou institucí, o které si mohou obtížně udělat jasno. Uvedený problém řeší rovněž Dny NATO v Ostravě, které letos proběhly 17.–19. září.

48

Je to téměř neuvěřitelné, avšak počet návštěvníků akce vzrostl za deset let jejího konání z původních 10 000 na letošních 185 000. Na tom mají zásluhu především členové občanského sdružení Jagello 2000 a Velitelství společných sil Armády České republiky. Sdružení reprezentoval jeho předseda Zbyněk Pavlačík, který je zároveň ředitelem Informačního centra o NATO působícího v Ostravě a Praze. Jednalo se o největší ukázku vojenské techniky v naší republice, protože zviditelnila prakticky celou armádu od služebních psů přes pozemní síly po letectvo. Jen seznam zúčastněných jednotek, útvarů a zařízení AČR by naplnil téměř celou stranu.

Návštěvníci mohli vidět několik novinek. Poprvé se u nás objevil americký strategický bombardér B-52. Historickým paradoxem je, že přistál na letišti budovaném pro sovětské strategické bombardéry, které tam však nikdy nepřistály. Návštěvníci si také prohlédli 70 vojenských, policejních a záchranářských letounů a vrtulníků z 18 zemí Aliance a desítky sportovních typů. V rámci expozice pozemních sil představila 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje čerstvou novinku – kolové obrněné vozidlo LMV (Light Multirole Vehicle) vybavené systémem elektronického boje STAR V. Jeho hlavním úkolem je ochrana vojáků v misích před dálkově iniciovanými výbušnými systémy. Dynamické ukázky probíhaly ve dvou prostorech. Na větším se odehrávaly i bojové scény s kombinovaným nasazení pěchoty a techniky. Menší sloužil k prezentaci některých speciálních dovedností, např. výcviku psů pro vyhledávání výbušnin. Ministr obrany a prezident České euroatlantické rady Alexandr Vondra připomněl spolu s velvyslankyní Velké Británie v České republice Sian MacLeod výročí vítězné bitvy o Británii, ve které bojovali i naši letci. Ty zastupoval

Podpis smlouvy o společném výcviku reprezentanty letectev Visegrádské čtyřky

Znak letošních Dnů NATO

veterán generál Zdeněk Škarvada. Dále ministr připnul stuhu na bojový prapor 23. základny vrtulníkového letectva Přerov. Specialisty zaujala návštěva amerického týmu pro hodnocení mimořádných situací EMAT (Emergency Management Assesment Team) vybaveného mohutnými modrými pick-upy. Diváci se mohli pokochat pohledem na renovovaný historický stíhací letoun Hawker Hurricane Mk. 1, jeden ze dvou zachovaných, které se bitvy zúčastnily, a tank Leopard 1 z Vojenského technického muzea v Lešanech.

Ministr obrany Alexandr Vondra připíná stuhu k bojovému praporu 23. základny vrtulníkového letectva Přerov.

Občanské sdružení Jagello 2000 Důvodem ke vzniku aktivní a prospěšné organizace bylo přijetí naší republiky a Polska do NATO a propagace spojenectví těchto zemí. Prvními veřejnými prezentacemi byly česko-polský letecký den roku 2000 a Fórum Jagello 2001. Zřizovatelem je Ministerstvo zahraničních věcí ČR a provozovatelem Asociace pro bezpečnost, obranu a ochranu společnosti a státu. Hlavní cíl tvoří informování veřejnosti o bezpečnostní politice a transatlantických vztazích. Proto bylo sdružení Jagello od roku 2002 pověřeno správou Informačního centra o NATO. V současnosti mimo pořádání dnů NATO a středoškolské soutěže Aliante provozuje informační portál natoaktual.cz a dvě informační centra v Ostravě (Výstavní ulice 8, tel.: 597 479 208, e-mail: jagello@ jagello.org) a v Praze (Rytířská 31, tel.: 221 610 121, e-mail: info@ natoaktual.cz).

Strategický bombardér B-52 Stratofortress Vývoj byl zahájen krátce po ukončení druhé světové války a první let se konal v dubnu 1952. Jedná se pravděpodobně o letoun s nejdelší službou v historii, která začala roku 1955 a ukončení je předpokládáno až roku 2045. Výroba probíhala v letech 1952–1962 a dala 744 letouny ve verzích A až H. Jednicová cena v uvedeném období vzrostla z 14,4 na 53,4 milionu USD. Hlavňová výzbroj tvořená zpočátku čtyřmi dálkově ovládanými kulomety ráže 12,7 mm a později rotačním kanonem M61 Vulcan ráže 20 mm se již nepoužívá a letoun je vybaven pouze systémy elektronického boje. V pumovnici a závěsech pod křídly může nést až 31 500 kg podvěšené výzbroje. Tu mohou tvořit jak klasické pumy, tak přesná munice nebo řízené střely s plochou dráhou letu. Stratosférické pevnosti tvořily dlouhodobě vzdušnou část jaderné triády USA a fakticky i NATO. Nejširšího nasazení se dočkaly za války ve Vietnamu a v rámci operace Desert Storm. Osádky používají k jejich označení vojáckou, avšak přátelsky míněnou zkratku BUFF (Big Ugly Fat Fucker). Snímek letounu je na čtvrté straně obálky.

A report 10/2010

Příznivce značky Tatra určitě potěšila krásná replika sportovního letounu Tatra 101, který se roku 1938 proslavil letem z Prahy do súdánského Chartúmu. V sobotu došlo k podpisu Memoranda o společném výcviku letectev zemí Visegrádské čtyřky. Bezpečnost zajišťovali na vysoce profesionální úrovni příslušníci Vojenské policie z Olomouce posíleni studenty Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy MO z Moravské Třebové. Organizace a realizace Dnů NATO se zúčastnily také Policie ČR, Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, Generální ředitelství cel, některé městské policie, Vězeňská služba ČR, policejní jednotka z polských Katovic a další.

49

VETERÁNI

VETERÁNI

Z více než stovky parašutistů vyslaných během druhé světové války z Velké Británie do protektorátu Čechy a Morava žije v současné době na území České republiky již jen jediný. Je jím Jaroslav Klemeš ze skupiny Platinum-Pewter. Právě on byl letos v květnu povýšen do hodnosti brigádního generála.

„Pokecal si“ I V MORSEOVCE

A report 10/2010

Osmaosmdesátiletý Jaroslav Klemeš se narodil na Slovensku v Čadci v rodině českého úředníka. V době rozbití Československa a vytvoření protektorátu mu bylo sedmnáct let. Přesto, anebo možná právě proto velmi těžce nesl, že jeho zemi obsadili Němci. „Byli jsme vychovaní jako vlastenci. Štvalo mne, jak se němečtí vojáci všude roztahují, ohlížejí se za našimi děvčaty. Díky výhodnému, uměle vytvořenému kurzu marky skupovali potraviny a další zboží. Přišli do cukrárny a za marku dostali deset

50

dortů,“ vzpomínal po letech na tyto okamžiky svého života. V rádiu zachytil zprávu, že se ve Francii formuje naše armáda, a tak se smluvil s kamarády, že odejdou do zahraničí. Ostatní si to ale na poslední chvíli rozmysleli, na nádraží se sešel pouze on a o rok mladší Ludvík Čambala. Když prchali vlakem přes slovenskou Nitru a Maďarsko do jugoslávského Bělehradu, měli v kapse jen pár stokorun. Tam jim pomohli krajané, na ambasádě dostali

Brigádní generál v. v. Jaroslav Klemeš ze skupiny Platinum-Pewter na snímku uprostřed

nové pasy a mohli pokračovat přes Bejrút v Libanonu do Francie. S přítelem Čambalou prodělal ve funkci spojaře boje na francouzské frontě a nekonečnou sérii ústupů. „Do války jsme odcházeli s nadšením, zpívali jsme si vojenské písničky. Když jsme v prvním lazaretu viděli obvázané raněné, celé od krve, nálada nás přešla,“ vybavoval si později Jaroslav Klemeš. „Ustupovali jsme k řece Loiře. I tam jsme ale museli obranné postavení po dvou dnech opustit. Pochodovali jsme směrem na jih. Únava byla obrovská, všude vládl zmatek. V noci na spánek zbyly sotva dvě hodiny. Pokud někdo ulehl opodál, snadno se mu jako kamarádovi Čambalovi stalo, že se mu jednotka ztratila.“ Vojáci tehdy usínali doslova za pochodu, a tak jim dal velitel u jednoho statku rozchod, aby si mohli obstarat nějaké jídlo a vodu. Čambala byl ale tak vyčerpaný, že upadl ve stodole do slámy a okamžitě usnul. Když se probudil, ostatní už byli pryč. Všechno ale nakonec dobře dopadlo. Podařilo se mu sehnat staré kolo a jednotku za čtyři dny dohnal. I po evakuaci do Velké Británie drželi oba kamarádi spolu. Podíleli se na obraně jižního a východního pobřeží země. V říjnu 1941 Klemeš odcestoval do Skotska, kde absolvoval

parašutistický kurz. Padl totiž do hledáčku zvláštní skupině D, která organizovala vysílání parašutistických skupin do protektorátu. Postupně prošel speciální přípravou se zaměřením na radiotelegrafii a navádění letadel. Během výcviku ve Skotsku dostal pořádně zabrat. „Museli jsme držet například dva kilometry azimut a neuhnout ani o krok. Jinak bychom na konci trasy nenašli další pokyny. Všude byly skály a především rašeliniště. Z nich jsem měl největší strach. Nohy se do nich bořily, bál jsem se, že se utopím,“ líčil Jaroslav Klemeš. Také Čambala projevil o tento výcvik zájem. Při personálním pohovoru ale zjistili, že se narodil ve slovenské Skalici a měli obavu, že by ho jeho přízvuk

Jaroslav Klemeš a Ludvík Čambala, dva nerozluční kamarádi, kteří společně odešli z vlasti v roce 1940. Ačkoli se později ocitli na různých frontách, v květnu 1945 se opět sešli v Praze.

v protektorátu prozradil, a tak se musel vrátit zpátky ke své jednotce. Jaroslav Klemeš byl společně s Aloisem Vyhňákem a Jaroslavem Pešánem zařazen do skupiny Platinum-Pewter pod velením kapitána Jaromíra Nechanského. V květnu roku 1944 se všichni přesunuli do italské Bari, kde měli vyčkat na odlet. Ten byl však neustále odkládán. Dva pokusy o vysazení v říjnu a prosinci skončily neúspěchem. Poprvé bylo na vině špatné počasí a podruhé se museli vrátit na základnu kvůli poškození letounu protiletadlovým granátem. Výsadek se uskutečnil až v noci ze 16. na 17. února 1945. „Dopravovali nás Poláci. Den před seskokem jsme

si z nich dělali legraci, že pojedeme zase jen na výlet a vrátíme se zpátky. Oni ale odporovali – ne, ne, tentokrát vás vysadíme na metr přesně,“ líčil Jaroslav Klemeš. „Vzpomínám si, jak nás probudili a otevřeli poklop. Den předtím nejspíš svítilo sluníčko. Roztál veškerý sníh na stromech. Bylo krásně vidět, kde je černý les a kde bílá, zasněžená pole. Dopadli jsme přesně tam, kam jsme chtěli. Poblíž Chrudimky u Nasavrk.“ Na první kontaktní adrese skupinu nepřijali, a tak musela jít ke Korábkům do Hradiště. Pana Korábka ale pronásledovalo gestapo, nebyl tedy doma. Přijala je jeho paní, která neznala heslo a měla strach z provokace. Uvěřila až v okamžiku, kdy parašutisté začali

vytahovat zbraně a zásoby. Ubytovala je ve stodole a pomohla navázat spojení s domácím odbojem. Později se přesunuli do oblasti Velké Bíteše, kde zorganizovali příjem několika shozů zbraní. „Pro zajištění těchto shozů jsem půjčil svůj druhý revolver. Když mi ho vraceli, nebyl zajištěný. Já jsem si to ale neuvědomil. A tak při manipulaci s ním vyšla náhodná rána. V domě, kde jsme se ukrývali, bydlely dvě staré Němky. Naštěstí ale byly nahluchlé, a tak nic neslyšely,“ vyprávěl po válce Jaroslav Klemeš. Pak se ale skupina rozdělila. Jaroslav Klemeš společně s velitelem kapitánem Nechanským odjel do Prahy. Bylo totiž zřejmé, že válka se blíží ke konci a povstání je na spadnutí. Z Kobylis udržoval nepřetržité spojení s Londýnem. Žádal o dodávky zbraní pro povstání. K těm ale z důvodu blížícího se ukončení bojových akcí již nedošlo. Podrobně jsme o tom psali v článku Marné čekání na zbraně v AR č. 4/2010. Po válce se Jaroslav Klemeš rozhodl zůstat v armádě. Postupně dosáhl hodnosti nadporučíka. V roce 1949 byl ale propuštěn, vyšetřován a za údajné protistátní spiknutí v tzv. skupině generála Palečka odsouzen na dva roky. Prošel nechvalně známým „domečkem“ na Hradčanech, Pankrácí i Bory. Většinou ho drželi na samotce. Měli z něho totiž jako z bývalého parašutisty strach. Na Borech se mu ještě jednou hodila jeho profese radiotelegrafisty. S pomocí morseovky si zde „pokecal“, jak sám říká, s knězi v okolních celách.

A report 10/2010

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA, VHÚ a Jana DECKEROVÁ

51

HISTORIE

HISTORIE

BITVA O BRITÁNII Text: Martin KOLLER Foto a obrázky: barevné archiv autora, černobílé noviny The War Illustrated, IWM, příručka Die Kriegsflugzeuge Deutschlands, Italiens und Englands im Bild, časopis Deutsche Luftwacht Grafika: autor a Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ

A report 10/2010

52

a kluzáky Deutsche Forsungsanstalt für Segelflug DFS 230. Útok byl plánován nejprve na 25. srpna 1940 a následně odložen na 21. září.

BRITSKÁ OBRANA Přes porážku britského expedičního sboru ve Francii zůstaly téměř nedotčené královské námořnictvo RN (Royal Navy) a královské letecké síly RAF (Royal Air Force). Navíc se podařilo loděmi evakuovat více než 338 000 britských a francouzských vojáků v rámci operace Dynamo mezi 27. květnem a 3. červnem. Do domobrany (Home Guard) označované původně jako dobrovolníci místní obrany LDV (Local Defence Volunteers) nebo slangově „koukej-kačer-mizí“ (Look-Duck-Vanish) se přihlásilo přes 1,5 milionu dobrovolníků. Vyzbrojeni byli zpočátku loveckými puškami, improvizovanými

Plakát z roku 1940, na kterém Winston Churchill vyzývá ke společné obraně.

Coastal Command) zachránili v průběhu války z moře 10 663 osob, z toho 5 721 spojeneckých letců, a potopili 366 německých lodí. Royal Navy mělo nad německým válečným námořnictvem (Kriegsmarine) drtivou převahu. Bylo evidentní, že nedojde-li ke zničení RAF, nebude možné provést bezpečné vylodění v jižní Anglii. Bez letecké podpory by se totiž RN mohlo obtížně postavit invazi ve vodách kanálu La Manche a bylo by německými leteckými silami (Luftwaffe) výrazně eliminováno.

Znak RAF

Bitvy o Británii, jejíž 70. výročí si letos připomínáme, se zúčastnili rovněž naši letci. Zásadním způsobem ovlivnila vývoj druhé světové války. V praxi se projevila řada nečekaných taktických i technických faktorů. Výsledky bleskové války (Blitzkrieg 1939–1940) a neochota britské politické reprezentace vedené Winstonem Spencerem Churchillem ke kapitulaci podnítily německé velení k přípravě vylodění na britských ostrovech. Jeho základem se stala směrnice č. 16 pro operaci Lvoun (Seelöwe), kterou podepsal Adolf Hitler 16. července 1940. Úkolem bylo vyřazení britského území jako základny pro další pokračování války proti Německu a jeho okupování. K uskutečnění tohoto snu však chybělo mnoho. Jednalo se především o dostatečné množství lodí potřebných k přepravě potřebného počtu vojáků a techniky. V první fázi se mělo vylodit šest pancéřových a tři motorizované divize a následně dalších 17, celkem s více než 400 tanky. Eliminaci britských letišť měla zajistit výsadková divize přepravená transportními letouny Junkers Ju 52

Náborový plakát příslušnic WAAF. Nad hlavou pilota je vidět vlajka RAF.

obrněnými jinými b ě ý i automobily t bil a ji ý i kuriozitami. Do armády se přihlásilo 224 000 dobrovolníků. Na jejich místa v průmyslu a zemědělství nastoupily ženy. Další se v rámci ženských pomocných leteckých sil WAAF (Women‘s Auxiliary Air Force) podílely na činnosti vojenského letectva a jako příslušnice pomocné teritoriální služby ATC (Auxiliary Territorial Service) mimo vojenské dopravy i na protiletecké obraně u barážových balonů i děl. V meziválečném období většina států zanedbávala systémové budování protiletecké obrany. V Británii došlo k její zásadní restrukturalizaci až roku 1938. Obranu ostrovů zajišťovalo velitelství stíhacího letectva RAF Fighter Command zformované roku 1936 a dislokované v Bentley Priory. Jeho velitelem byl jmenován Air Chief Marshal Hugh Caswall Tremenheere Dowding, a to

Prototyp a první sériové kusy letounu Hurricane měly ještě pevné dvoulisté vrtule a samostatné výfuky od každého válce motoru. Tento letoun ještě nemá na svislé ocasní ploše trikoloru používanou za války.

Prototyp letounu Spitfire s dřevěnou vrtulí, jakou měla i první výrobní série nasazená v boji.

Maršál RAF Dowding

a ta na letky (Squadron). Letka měla obvykle 12 až 14 letadel rozdělených původně na tříčlenné, později dvojčlenné roje (Swarm). Prostor každé ze skupin byl rozdělen na několik úseků, v nichž se nalézalo obvykle jedno stálé a několik polních letišť. Z nich zpravidla operovala jedna nebo více letek. Na boji se podílelo rovněž velitelství bombardovacího letectva (RAF Bomber Command), jež napadalo letiště ve Francii a Německu. Letci velitelství pobřežního letectva (RAF

Potření protivníka mělo zajistit německé letectvo v souladu s Hitlerovou směrnicí č. 17 z 1. srpna. Ta nařizovala: „S využitím všech možných prostředků zničí německé vojenské letectvo britské v nejkratší možné době. Jeho útoky budou zaměřeny nejdříve proti britským formacím za letu, jejich pozemním zařízením a zásobovacím střediskům, potom na britský letecký průmysl, včetně továren vyrábějících protiletecké zbraně.“

A report 10/2010

Bod zlomu:

za trest pro stálé konflikty s nadřízenými omezenci a byrokraty. Měl hlavní zásluhu na využití nových technologií, především radaru, a organizaci vítězné bitvy o Británii. Díky němu tvořily v roce 1940 hlavní výzbroj RAF moderní stíhačky Hurricane a Spitfire, i když např. u prvních sérií měnili technici dřevěné dvoulisté vrtule za stavitelné kovové až v průběhu bojů. Roku 1940 byly v oblasti jižní Anglie rozmístěny 10. stíhací skupina (Fighter Group), dále nejvíce ohrožená 11. stíhací skupina (velitel Air Vice-Marshal Keith Rodney Park), do jejíž působnosti spadal Londýn. Nad nimi se rozprostírala 12. stíhací skupina (velitel Air Vice-Marshal Trafford Leigh-Mallory), druhá z hlediska intenzity ohrožení. Skupina byla ekvivalentem označení letecký pluk a dělila se na křídla (Wing)

53

HISTORIE

HISTORIE

Velitelství 11. stíhací skupiny stálá letiště s velitelstvím úseku polní letiště

Coltishall

hranice mezi stíhacími skupinami hranice mezi úseky v prostoru stíhacích skupin

Wittering Colly Weston

12 Fighter Group Dobová německá propagandistická pohlednice, jejíž základ tvoří vlajka Luftwaffe.

Watisham Martlesham Heath

Duxford

MILITÁRNÍ ILUZE

Castle Camps Debden

11 Fighter Group North Weald

Bentley Priory Uxbridge

10 Fighter Group

Langley

Stapleford Hendon Northolt

Hornchurch

Velký Londýn Croydon Kenley

Boscombe Down

Rochford

Gravesend

Biggin Hill West Malling

Rochester

Manston

Redhill

Middle Wallop

Hawkinge Lympne

Lee-on Solent

Westhampnett Tangmere

A report 10/2010

Dislokace britského stíhacího letectva na jihovýchodě Anglie počátkem bitvy o Británii

54

Označení letounů RAF v době bitvy o Británii

Označení letounů Luftwaffe

Označení letounů Reggia Aeronautica Italiana v době bitvy o Británii

V meziválečném období se dostalo do vojenské praxe několik scestných teorií. Jednalo se o analýzu pokřiveného pohledu na zkušenosti první světové války. Typickým příkladem jsou pásy neúčinných pohraničních opevnění, které budovala především Francie a bohužel i naše republika. Novou doktrínu vítězné války představil v knize „Převaha ve vzduchu“ (Il dominio dell´aira) italský generál Giulio Douhet. Početné bombardovací letectvo mělo podle jeho názoru docílit vojenské, ekonomické i morální zhroucení protivníka a donutit ho ke kapitulaci. Pozemní síly by poté obsadily území bez boje. Dobře vyzbrojené bombardéry měly létat bez ochrany stíhačů. V praxi se něco takového nikdy nepodařilo plně realizovat, pokud měl protivník srovnatelné prostředky obrany. Ničivé bombardování měst a civilního obyvatelstva si však Italové a především Němci vyzkoušeli za občanské války ve Španělsku. Iracionální představu o dominanci bombardérů sdíleli i známí odborníci,

Fiat G.50 Freccia

např. americký generál, specialista na střemhlavé bombardování, William Ledrum Mitchell nebo britský maršál RAF Hugh Montague Trenchard. Německé velení reprezentované vrchním velitelem Luftwaffe generálem polním maršálem (Generalfeldmarschall) Hermannem Wilhelmem Göringem možnosti bombardérů přeceňovalo. Důvodem bylo úspěšné nasazení tzv. rychlých bombardérů (Schnellbomber) Do 17 ve Španělsku (1938), kde dokázaly operovat bez stíhací ochrany. Zastánci Douhetovy doktríny byli přesvědčeni, že bombardér lze vyzbrojit tak, aby dokázal odrazit útoky stíhaček. Proto převládal názor, že „bombardéry vždy proletí“. V praxi se však ukázalo, že při použití výzbroje srovnatelného typu a ráže stříleli stíhací piloti podstatně přesněji, přestože museli zamířit na cíl celým letounem, než střelci bombardérů, kteří měli k dispozici pohyblivě lafetované zbraně. Technologický vývoj navíc vedl k tomu, že s blížící se válkou palebná síla stíhačů rostla, zatímco u bombardérů, s výjimkou amerických typů, stagnovala na úrovni kulometů ráže do 8 mm. Hlavní tíhu bitvy o Británii nesla na německé straně 2. letecká armáda (Luftflotte 2) s velitelem Generalfeldmarschallem Albertem Kesselringem. Podporovala ji 3. letecká armáda transformovaná z VIII. leteckého sboru (Fliegerkorps VIII)

s velitelem Generaloberstem Wolframem von Richthoffenem. Podle dosažitelných informací se letecká armáda skládala ze dvou sborů a ty ze dvou a více divizí (Geschwader) o 80 až 120 letadlech. Divize byly bombardovací KG (Kampfgeschwader), stíhací JG (Jagdgeschwader), střemhlavých bombardérů StG (Stukageschwader) a cvičné LG (Lehrgeschwader). Dělily se na skupiny (Gruppen) se 30–40 letadly a ty na letky (Staffel) se 12 letadly.

SÍLY PŘED BOUŘÍ Letecká bitva o Británii má několik specifik. První je doba jejího trvání. Podle německých zdrojů začala 13. srpna operací Den orla (Adlertag), zatímco podle britských již 10. července. Objevují se rovněž data 1. červenec, kdy byly zahájeny rozsáhlé nálety, a 12. srpen. Na ukončení dne 31. října se naštěstí shodují všichni. Počátkem boje disponovala RAF 609 stíhači Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, dvoumístnými stíhači Boulton Paul Defiant a dále bombardéry Fairey Battle, Bristol Blenheim, Handley Page Hampden a Vickers Wellington, které se obrany přímo nezúčastnily. Proti nim stálo 809 německých stíhačů Messerschmitt Me 109 (Bf 109), 246 těžkých stíhačů Messerschmitt Me 110 (Bf 110), 1 131 dvoumotorových bombardérů Dornier Do 17 a Do 215, Junkers Ju 88 a Heinkel He 111

Messerschmitt Me 109 (Bf 109), jehož první výrobní série měly stejně jako spitfire a hurricane pevné dvoulisté vrtule, avšak kovové.

a 316 střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka (Sturzkampfflugzeug) tvořících výzbroj 2. a 3. letecké armády Luftwaffe. Na straně Němců se epizodně zúčastnily Italské královské letecké síly (Reggia Aeronautica Italiana), které vyslaly Italský letecký sbor (Corpo Aereo Italiano) tvořený 97 zastaralými stíhači Fiat C.R.42 Falco a G.50 Freccia a 73 bombardéry Fiat B.R.20 Cicogna. Soubojem technologií a účastí našich letců v bitvě o Británii se budeme zabývat příště.

A report 10/2010

Velitelství stíhacího letectva

55

SPORT

SPORT

Text: npor. Kateřina DĚDÁKOVÁ Foto: autorka a její archiv

A report 10/2010

Stejně jako v minulých letech vyvrcholila sezona vojenského pětiboje na přelomu srpna a září mistrovstvím světa v nizozemském Schaarsbergenu. S konkurencí z 27 států se vydalo bojovat osm českých závodníků a závodnic. Účast na mistrovství je podmíněna splněním bodového limitu, který pro letošek platil i pro ženy. Atleti byli hodnoceni jako jednotlivci a také jako členové týmů

56

– mužský tvořili čtyři sportovci, ženský tři sportovkyně. Po celodenním cestování měli účastníci dva dny na tréninky. Protože však téměř nepřetržitě pršelo, tréninky končily promočeným oblečením i obuví. Překážkovou dráhu bylo třeba zdolávat velmi opatrně, aby nedošlo ke zranění. Dokonce z důvodu špatného počasí organizátoři tuto disciplínu přeložili na jiný den.

Mistrovství začalo střelbou z velkorážní zbraně na vzdálenost 200 metrů. Střílí se deset ran za deset minut (přesná střelba) a deset ran za minutu (rychlá střelba). Vzhledem k velkému počtu závodníků probíhala soutěž celý den. Poté následoval hod granátem. Tato disciplína obsahuje hod na přesnost, což představuje šestnáct granátů (po čtyřech na kruh – pro muže ve vzdálenostech 20, 25, 30 a 35 metrů, pro ženy ve vzdálenostech 15, 20, 25 a 30 metrů) a hod do dálky. Třetí den byl ve znamení překážkového plavání na 50 metrů. Závod ve venkovním bazénu se opět odehrával za deště a chladu. Nizozemské počasí je však velmi proměnlivé. To se potvrdilo čtvrtý den, kdy se oteplilo a vysvitlo slunce. Na řadu přišla soutěž na překážkové dráze NATO. Nejprve své síly měřili muži, po nich ženy a odpoledne soupeřili ti nejlepší z mužských účastníků. Vzhledem k předchozím dešťům byla dráha v první hodině velmi nepříjemná, písek mokrý a několik závodníků na překážkách uklouzlo. Došlo i na zranění. I když se v průběhu dopoledne překážky vysušily, časy sportovců zaostávaly za jejich nejlepšími letošními výkony. Pětiboj ukončil běh mužů na osm a žen na čtyři kilometry. Trať vedoucí po lesních cestách byla rozmočená a blátivá. Česká výprava se však na to připravila, většina si obula běžecké tretry...

PROPLÁCENÍ NEVYUŽITÝCH VÝSTROJNÍCH NÁLEŽITOSTÍ V poslední době jsou stále častěji ze strany odcházejících vojáků a odborných pracovníků jednotlivých organizačních celků resortu MO kladeny dotazy na způsob a oprávněné množství k proplacení nevyužitých výstrojních náležitostí. Podle § 91 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, má voják nárok na výstrojní náležitosti. Výstrojními náležitostmi se rozumí vojenská výstroj a služby, které se bezplatně poskytují k zabezpečení povinnosti vojáka v době výkonu služby nosit vojenský stejnokroj. Nelze-li poskytnout výstrojní náležitosti podle předcházející věty, má voják z povolání nárok na náhradu v penězích. Způsob zabezpečování a výdeje vojenské výstroje a proplácení peněžité náhrady za nevyužitou vojenskou výstroj (výstrojní body) je konkretizován Vyhláškou MO č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání. Jednotlivé případy, kdy je možno proplatit náhradu v penězích za nevyužitou vojenskou výstroj, jsou uvedeny v § 17. V odst. 3 § 15 této vyhlášky je uvedeno, že vojenská výstroj se naposledy zabezpečuje za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž služební poměr vojáka zanikne nebo zanikl. Pokud vojákovi končí služební poměr např. k 31. prosinci 2010, pak mu vzniká nárok za kalendářní rok 2010 na 11 měsíčních náležitostí. V tabulce č. 1 normativního výnosu (NVMO) 39/2009 „Stanovení výstrojních náležitostí a peněžitého příspěvku“ je uvedena konkrétní výše měsíčních výstrojních náležitostí pro jednotlivé vystrojované skupiny vojáků z povolání. Dále je zde zakotveno ustanovení, které uvádí, že výstrojní body jsou nepřenosné na jinou osobu. V čl. 15 zakazuje NGŠ AČR proplácet náhradu za nevyužitou vojenskou výstroj, nejsou-li výstrojní body předloženy společně se záhlavím výstrojenky, opatřeny jménem a příjmením majitele a otiskem kulatého razítka organizačního celku resortu Ministerstva obrany, který výstrojenku vydal. V čl. 16 je uvedeno, že výstrojní body vydané v roce 2008 a následujících letech platí pro proplacení náhrady za nevyužitou vojenskou výstroj po dobu tří let. Z výše uvedeného vyplývá, že v současné době si voják z povolání, na základě žádosti příslušnému vedoucímu organizačního celku, může nechat proplatit nevyužité výstrojní náležitosti až do maximální výše 47 měsíčních náležitostí. V rámci úsporných opatření v resortu MO se připravuje k 1. lednu 2011 novelizace NVMO 39/2009, kde dojde k další redukci v proplácení nevyužitých výstrojních náležitostí, uvedených v § 17 vyhlášky 266/1999 Sb. Náčelník výstrojní služby AČR pplk. Petr HARAŠTA

A report 10/2010

Skončila sezona vojenského pětiboje

První místo a titul mistra světa ve vojenském pětiboji získal Brian Dasbjerg z Dánska. Českým vítězem se stal rtm. Ivo Vrba, kterému se od první disciplíny velmi dařilo a jen o málo mu uniklo vytoužených pět tisíc bodů. Na dalších místech skončili prap. Jaroslav Matoušek, rtn. Milan Wurst a šrtm. Zdeněk Surovec. Jako nejlepší z žen se již tradičně představily reprezentantky z Číny, jež obsadily nejvyšší dvě příčky. Z českých atletek si nejúspěšněji vedla prap. Markéta Janatová, která zde předvedla velmi dobrý výkon. Za ni se v odstupu jen několika bodů „zařadily“ prap. Helena Holečková, npor. Kateřina Dědáková a por. Jitka Opravilová. V bodování družstev získali muži sedmnáctou a ženy desátou příčku. Poslední den mistrovství patřil štafetám na překážkové dráze. Tato disciplína je divácky velmi zajímavá. Obdobně jako v pětiboji mužské družstvo tvořili čtyři sportovci a ženské tři závodnice. Po prvních rozbězích postoupila polovina štafet s nejlepšími časy a dále pokračovali pouze vítězové jednotlivých rozběhů. Některá družstva tak překonávala dráhu až čtyřikrát, což bylo fyzicky velmi náročné. Oba české týmy obsadily v této disciplíně stejná místa jako v pětiboji.

57

SPORT

SPORT Text a foto: Zdeňka DUBOVÁ

Zářijového armádního mistrovství v letních sportech se v Brně na Univerzitě obrany zúčastnilo 450 závodníků z resortu obrany. Po tři dny soutěžili v jedenácti disciplínách, jejichž vítězové získali titul přeborníka Armády ČR pro rok 2010.

Českou Kanadou už popáté Text: Petr POKOVBA Foto: Jan LANGER A Miroslav JURÁŇ

A report 10/2010

První den začal pěkně zostra. Účastníci soutěže měřili své síly v plavání či tenise mužů i žen, nohejbale trojic, malé kopané, florbale, jízdě na horských kolech nebo plážovém volejbale mužů. Na své si přišli vyznavači vojenského lezení, soutěžilo se také v přespolním a orientačním běhu. „Orienťák považuji za oživenou disciplínu. Je to sport, který byl v poslední době na úbytě. Jeho tradice se naštěstí obnovuje a po osmi letech byl opět zařazen do armádního mistrovství,“ svěřil se jeden ze závodníků Vladimír Kotlář z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce před startem.

58

Druhý den si přišli na své vyznavači nohejbalu, plážového volejbalu žen, florbalu, štafetové jízdy na horských kolech nebo vojenského víceboje. Poslední den se ještě soutěžilo v nohejbale, malé kopané jednotlivců, tenise, smíšeném plážovém volejbale a přespolním štafetovém běhu. Pořadatelem armádního mistrovství byla sekce rozvoje druhů sil-operační sekce Ministerstva obrany a hlavní organizaci měla na bedrech Univerzita obrany Brno. „Snahou vrcholného tělovýchovného orgánu ministerstva je propojení klasických sportovních her s vojenskými víceboji,“ řekl podplukovník Ladislav Nagy, vedoucí oddělení tělesné výchovy, záchranné

a výsadkové služby SRDS-OS MO. „Proto se i v letošním roce vedle tradičních disciplín objevil vojenský víceboj – střelba z pistole, hod granátem do dálky, překážková dráha NATO, plavání v polním stejnokroji se zdoláváním překážek a běh na čtyři kilometry.“ „Velký dík patří všem, kdo se podíleli na přípravě a hladkém průběhu mistrovství,“ uvedl podplukovník Petr Hanák, ředitel Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany Brno, gestor akce. „Výsledky v jednotlivých disciplínách dokazují, že většina letošních účastníků – vojáků i civilních zaměstnanců resortu – se těší dobré fyzické kondici a podala zde skvělé výkony.“

Stalo se již tradicí, že se o prvním víkendu v září scházejí příznivci turistiky z řad příslušníků Armády ČR, jejich rodinných příslušníků a pozvaných hostů na dálkovém pochodu „Českou Kanadou v kanadách“, organizovaném 44. lehkým motorizovaným praporem z Jindřichova Hradce. Letos dostali možnost vychutnat si krásné prostředí jihovýchodní části bývalého jindřichohradeckého okresu už popáté. A tak organizátoři bedlivě sledovali předpovědi počasí, aby po půlroce příprav mohli zúčastněným ukázat to nejkrásnější, co jihočeská příroda nabízí. Výchozím místem se stal chatový tábor TJ Slovan Jindřichův Hradec v Malém Ratmírově, kde byla většina účastníků ubytována. Přijíždějící v pátek navečer vítala polojasná obloha a zdálo se, že i v sobotu bude prosluněný den. První večer jim zpříjemnila country skupina, která svou hudbou a písničkami naladila posluchače na pohodovou vlnu. Sobotní ráno však krásný den neslibovalo. Chvíle těžkých mraků přišla v okamžiku, kdy účastníci vystoupili z vláčku úzkokolejky v cílové stanici dráhy a současně místě startu, Nové Bystřici. Když se hlavní pořadatel ujal slova, aby pochodníkům připomněl průběh trasy a popřál hodně zdaru, spustil se silný liják, který všechny zahnal na malé

nástupiště železniční stanice. Naštěstí přeháňka netrvala dlouho a turisté se mohli zakrátko vydat na trasu. Organizátoři pro ně připravili dvě cesty. Delší měřila 33 km, kratší 19. Na obou čekaly na turisty některé pamětihodnosti. Mimo hojně navštěvované zříceniny hradu Landštejna, z jejíž opravené a zpřístupněné hranolové věže je krásný pohled na krajinu České Kanady, mohli účastníci navštívit barokní kostel v obci Klášter a Muzeum opevnění, kde si prohlédli plně vybavenou prvorepublikovou pevnůstku vz. 37, tzv. řopík, dověděli se něco o situaci na Jindřichohradecku v roce 1938 a o podílu místního pěšího pluku 29 na přípravě obrany v průběhu zářijové mobilizace. Cílem pak byla obec Kaproun, kde všichni obdrželi pamětní list a účastnický odznak pochodu. Letošního, jubilejního, V. ročníku pochodu se z přihlášených 112 zájemců zúčastnilo 90 turistů, ze kterých si 66 vybralo delší trasu. Nejmladšímu účastníkovi bylo pět měsíců a nejstaršímu 69 let. Nejvzdálenější vyznavači pěší turistiky přijeli z moravských Hranic.

A report 10/2010

Tři dny plné sportu

59

MILITARY ENGLISH

Laser weapon can have several main advantages over conventional weaponry. Laser beams travel at the speed of light, so there is no need for the laser weapon’s users to compensate for target movement when firing over long distances. Lights short transmit time also nearly eliminates the influence of gravity. The operational range of a laser weapon can be much larger than that of a conventional weapon, depending on atmospheric conditions and power level. One major problem with laser weapons (and DEWs in general) is their high energy requirements. The problem of sorting and/or supplying electrical energy is offset in chemical lasers by using energy released in a suitable chemical reaction instead. Indirect fire, as used in artillery warfare to allow the shelling of a target behind a hill, is not feasible with line-of-sight laser weapons. Possible alternatives would be to mount the laser on airborne- or space-based platforms or unmanned aerial vehicles. With DEWs, an additional direct-fire system now exists that can injure soldiers or damage equipment. Standard defensive techniques employed against any direct-fire weapon will provide protection against peronal injury from direct energy weapons because such weapons have no bursting radius.

Communications devices goggles heat light sights spectacles trackers vehicles viewers weapons

burst /bɜrst/ též exploze, explodovat; laser = an acronym of Lightwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation; též spustit, odblokovat; spectacles, glasses, goggles a eyeglasses jsou vždy v mn. čísle.

release

4. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings as in the example. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

___ d A directed energy weapon is a type of weapon ___ The role of laser devices continues ___ The most vulnerable targets of laser weapons are ___ The speed of the energy weapons is determined by ___ Protective spectacles, filters, and lenses are being fielded ___ High-powered microwave weapons cause electronic ‘kills’ ___ A laser beam or particle beam passing through air can be absorbed or scattered

a) b) c) d) e) f) g)

by rain, snow, dust, fog, smoke, or similar visual obstructions. optics, specially vehicle sights and sighting systems. or electrical upset in electronic equipment. that emits energy in an aimed direction. the density of the beam or laser. to grow on the modern battlefield. to protect soldiers and optics against lasers.

Laser weapons produce intense (0) __________ and (1) __________ on heat a target that can burn out optics and blind their operators. High-power microwave weapons can burn out electrical (2) __________ and components or create an electrical upset. DEWs attack armored (3) __________ at their most vulnerable points: their “eyes” (optics and soft electronics). The two general categories of optical (4) __________ on the battlefield today are the direct-view devices and the electrooptical devices. In addition to (5) __________, contact lenses, and sun/wind/dust (6) __________, direct-view devices include various magnifying devices. Electro-optical devices include image intensifiers, driver´s night (7) __________, thermal night sights and infrared (8) __________. High-powered microwave (9) __________ are effective against command posts, sensors, radar, optical devices, and a whole variety of electronic (10) __________. 3. Place a T or F in the blanks to indicate if the statement is True or False as in the example. 1. ___ F Soldiers are susceptible to laser weapons even when using optical devices. 2. ___ Laser energy from friendly or enemy systems can cause temporary or permanent damage to the naked unprotected eye. 3. ___ Laser weapons have a greater effect in darkness than in daylight because the eye is more sensitive to light at night. 4. ___ Soldiers using the sight could not suffer burns to their eyes. 5. ___ Injuries may range from temporary flash blinding and mild burns to total, permanent blindness.

3

60

directed energy = a term covering technologies that relate to the production of a beam of concentrated electro magnetic energy or atomic or subatomic particles; directed energy device = a system using directed energy primarily for a purpose other than as a weapon; directed energy weapon = a system using directed energy primarily as a direct means to damage or destroy emenym equipment facilities and personnel; spectacles = glasses, also eyeglasses, a device to compensate for defective vision or to protect the eyes from light, dust, and the like; goggles = large spectacles to protect eyesight, to prevent injury to the eyes from strong wind, flying objects, blinding light, etc.

2. Fill in the gaps with words from the box as in the example.

200

A report 10/2010

Soldiers should be trained to know when they have been engaged by DEWs and what action they can take. They know that wounds caused by a laser or other direct-fire weapon system occur in the absence of noise and that the device will probably leave no detectable signature. They should wear their protective spectacles whenever they are oustide their vehicles or outside their foxholes.

airborne-based /ˈɛərˌbɔrn/ /beɪst/ – připevněný na letounu; ● artillery /ɑrˈtɪləri/ – dělostřelectvo; beam /bim/ – paprsek, svazek paprsků; bursting radius /bɜrstɪŋ/ /ˈreɪdiəs/ – rádius výbuchu; detectable /dɪˈtɛktəbl/ – zjistitelný; directed-energy weapon /dɪˈrɛktɪd/ /ˈɛnərdʒi/ /ˈwɛpən/ – zbraň s řízenou energií; direct-fire system /dɪˈrɛkt/ /faɪər/ /ˈsɪstəm/ – řízený palebný systém; electro-optical system /ɪˈlɛktroʊ/ /ˈɒptɪkəl/ /ˈsɪstəm/ – elektrooptický systém; foxhole /ˈfɒksˌhoʊl/ – střelecký okop; indirect fire /ˌɪndəˈrɛkt/ /faɪər/ – nepřímá palba; line-of-sight laser weapon /laɪn/ /əv/ saɪt/ /ˈleɪzər/ /ˈwɛpən/ – laserová zbraň s optickou soustavou přímé viditelnosti; microwave radiation emitter /ˈmaɪkroʊˌweɪv/ /ˌreɪdiˈeɪʃən/ /ɪˈmɪtər/ – vysílač mikrovlnného záření; offset /ˈɒfset/ – vykompenzovat; operational range /ˌɒpəˈreɪʃənl/ /reɪndʒ/ – operační dolet/dosah, operační akční rádius; power level /ˈpaʊər/ /ˈlɛvəl/ – úroveň výkonu; particle beam generator /ˈpɑrtɪkəl/ /bim/ /ˈdʒɛnəˌreɪtər/ – generátor svazků částic; shelling /ʃɛlɪŋ/ – ostřelování, dělostřelecká palba; space-based platform /speɪs/ /beɪst/ /ˈplætfɔrm/ – připevněný na plošině satelitu; spectacles /ˈspɛktəkəls/ – brýle; subatomic particle /ˌsʌbəˈtɒmɪk/ /ˈpɑrtɪkəl/ – subatomární částice; tracker /trækər/ – zařízení sledující pohybující se cíl; unmanned aerial vehicle /ʌnˈmænd/ /ɛəriəl/ /ˈviɪkəl/ – bezpilotní vzdušný prostředek; vision viewer /ˈvɪʒən/ /ˈvyuər/ – zařízení umožňující vidění za snížené viditelnosti; Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

1. Reorder the words as in the example to learn the best defense against lasers: Eg. protective – should – Soldiers – spectacles – their – wear Soldiers should wear their protective spectacles. ____________________________________________________________ 1. and – filters – goggles – laser-safe – optic – Use ____________________________________________________________ 2. defeat – devices – laser – rounds – smoke – temporalily – to – Use ____________________________________________________________ 3. attack – being – by – for – lasers – pinpointed – prevent – sound – tactics – to – Use ____________________________________________________________ 4. are – be – employed – lasers – likely – to – Use – vision – viewers – when ____________________________________________________________

Answer key to the exercises Ex. 1: 1 Use laser-safe goggles and optic filters. 2 Use smoke rounds to temporalily defeat laser devices. 3 Use sound tactics to prevent being pinpointed for attack by lasers. 4 Use vision viewers when lasers are likely to be employed. Ex. 2: 1 light 2 systems 3 vehicles 4 devices 5 spectacles 6 goggles 7 viewers 8 trackers 9 weapons 10 communications; Ex. 3: 1F 2T 3T 4F 5T; Ex. 4 1D 2E 3B 4E 5G 6C 7A.

A report 10/2010

Directed-energy weapons (DEW) destroy targets by bombarding them with either subatomic particles or electromagnetic waves at/or near the speed of sound/light. These weapons include lasers, microwave radiation emitters, and particle beam generators. Currently, directed-energy weapons are only capable of damaging soft targets, including peronnel, or the soft components of hard targets. The most probable targets will be optical and electro-optical systems, such as sights, trackers and vision viewers, and the personnel operating those systems.

MILITARY ENGLISH

61

A SPOJ

A report 10/2010

OSTRAVSKO-OPAVSKÁ UTAJENÉ NEHODY OPERACE 1945 NUKLEÁRNÍCH ZBRANÍ v paměti českých veteránů

62

U příležitosti pětašedesáti let od ukončení II. světové války vyšla v bilingvní (česko-ruské) podobě kniha „Ostravsko-opavská operace 1945 v paměti českých veteránů“. Tato výpravná publikace nabízí vzpomínky samotných účastníků jedné z největších vojenských operací, které se odehrály na našem území, především tankistů Alexandra Záslockého, Vladimíra Paličky, Jiřího Porazíka, Bedřicha Opočenského, Mikuláše Končického a Karla Šeráka, samopalníků Aloise Sitty a Jindřicha Heřkoviče, ale také člena letecké divize palubního střelce Vladimíra Švárneho. Editor Martin Otipka a redaktoři knihy Marek Otisk a Miroslav Vlček koncipovali paměti účastníků osvobozovacích bojů jako jeden poutavý, syrový a nesmírně poučný příběh, který vyprávějí samotní vojáci (od vyzbrojování a cvičení přes cestu Polskem na české území, včetně krvavých střetů s nepřítelem, jež toto putování provázely, až po osvobození Ostravy a další trasu torza 1. československé samostatné tankové brigády. Publikace obsahuje rovněž bohatý ilustrační materiál s celou řadou dosud nepublikovaných snímků a dokumentů, které mnohdy poskytli pamětníci bojů. Nechybí ani erudovaná a podrobná historická předmluva Aleše Zářického a Lenky Králové. Prostřednictvím autentických vzpomínek veteránů je v publikaci o ostravsko-opavské operaci představeno poselství válečných hrdinů dalším generacím o důležitosti takových hodnot, jako jsou osobní odvaha, vzájemné přátelství a vlastenectví. Jedná se tedy o pietní a trvalou vzpomínku na hrůzy války, ale také o příspěvek k formování historické paměti i hodnot naší generace a zejména našich potomků. Vydavatelství Montanex, a. s., vázaná, 160 str., překlad do ruštiny: Jelena Fistrová, Ostrava, 2010 Text: Libor ŽÍDEK

Armáda Spojených států nadšená možnostmi jaderných zbraní je v padesátých letech minulého století začala začleňovat ke všem druhům vojsk. Nešlo už jen o atomové bomby, ale také o rakety s jadernými hlavicemi různých doletů, atomové dělostřelecké náboje, nukleární torpéda a mnoho dalšího. Jaderné zbraně rovněž znamenaly potenciální možnost zničit více nepřátelských sil za podstatně méně peněz než dříve. Jak v tomto dokumentu připomínají historici, jaderné hlavice se tehdy prostě „cpaly do všeho“. Čím více takových zbraní však armáda měla, tím více hrozilo nebezpečí jejich případného zneužití. Nehody, při nichž se jaderné zbraně ztratily, se tak začaly počítat na desítky. Ve dvanácti případech se již nikdy nenašly. Nejčastěji k takovým případům docházelo, když se v nebezpečí ocitla posádka bombardéru s atomovými bombami na palubě. V okamžiku hrozící havárie či nouzového přistání se konvenční bomby vždy odhazovaly bez přemýšlení a nyní se stejný postup aplikoval i na ty jaderné. V roce 1950 takový shoz ohrozil obyvatele kanadského Quebecu. Bomba naštěstí nevybuchla, ale ani se nikdy nenašla. O šest let později se v severoafrické poušti beze stopy ztratil celý bombardér i s dvěma kapslemi plutonia. A následovaly další případy z šedesátých let – jaderná hlavice nenávratně zabořená do bahna v Severní Karolíně, další utopená v řece Savannah a i jinde. USA v té době používaly téměř 70 000 jaderných hlavic a bomb v 65 různých konfiguracích. Přelety letadel s atomovými zbraněmi na palubě znamenaly hrozivé nebezpečí pro všechno pod nimi. Ale taková byla studená válka. Nezbývalo než toto riziko přijmout. Ztracené nevybuchlé jaderné hlavice však představují nebezpečí dodnes. Vydavatelství MIDO Film Brno, 40 min. Text: Jitka LENKOVÁ

Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové přijme od 1. 1. 2011 učitele – vojáka z povolání, s magisterským, pedagogickým vzděláním s aprobací výuka předmětů v oborech elektro, praxe v oblasti výuky výpočetní techniky na střední škole, SH 64, PT 12, KvPř 13, ČVO 81, KvPO 5, BP 3, JAZ 2211. Nabídku a strukturovaný životopis zasílejte do 15. 11. 2010 na adresu: Velitel-ředitel VSŠ a VOŠ MO, Jevíčská 7, Moravská Třebová, 571 01; tel. 973 274 201, popř. e-mail [email protected], tel. 973 274 280. Nástup: 1. 1. 2011. Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa vedoucí skupiny radioelektronických systémů katedry leteckých elektrotechnických systémů. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti leteckých elektrotechnických systémů, absolvent kurzu vyšších důstojníků, pedagogický titul profesor nebo docent v příslušném oboru nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 10 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v dané oblasti, AJ 2222, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. prosinec 2010. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. listopadu 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 23. listopadu 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny radiolokačních systémů katedry radiolokace. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti aktivní, pasivní radiolokace, elektronického boje, případně radioelektroniky, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání, alespoň 5 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v dané oblasti, AJ 2222, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. leden 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 16. listopadu 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 25. listopadu 2010. Podrobnější informace naleznete

na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny pasivních sledovacích systémů katedry radiolokace. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti aktivní, pasivní radiolokace, elektronického boje případně radioelektroniky, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání, alespoň 5 let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v dané oblasti, AJ 2222, BP „T“. Termín obsazení místa – 1. leden 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 16. listopadu 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 25. listopadu 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa asistent skupiny strojírenských technologií a mechaniky katedry strojírenství. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti kapitán. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti technických věd, absolvent důstojnického kurzu, vědecký titul CSc. nebo Ph.D. nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň 2 roky pedagogické práce v technickém oboru, vědecká a publikační činnost v technické oblasti, AJ 2211, BP „D“. Termín obsazení místa – 1. leden 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 16. listopadu 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 26. listopadu 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany nabízí k obsazení volná místa: I. termín obsazení – 4. 1. 2011 tajemník Fakulty vojenského zdravotnictví (99/12/13/000/00/3/2211) Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 12. Místo výkonu práce – Hradec Králové. Požadavky: – VŠ magisterské vzdělání ekonomicko-manažerského směru; – zkušenosti s prací v prostředí armádní logistiky;

– znalost AJ úroveň 2211 (podle normy STANAG 6001); – osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení; II. termín obsazení – 1. 1. 2011 lektor-instruktor skupiny tělesné přípravy katedry veřejného zdravotnictví (63/11/12/051/05/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti nadporučíka. Kvalifikační předpoklad – VŠ bakalářské vzdělání (12), PT 11 Kvalifikační požadavek – základní důstojnický kurz (05) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 nebo předpoklad pro jeho získání. Místo výkonu práce – Hradec Králové Požadavky: – vojensky vzdělaný bakalář v oblasti ošetřovatelství nebo zdravotnický záchranář; – schopnosti pro výchovně-vzdělávací činnost v oblasti vojenského ošetřovatelství, medicíny katastrof, veřejného zdravotnictví; – schopnosti pro vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží, vzdělávací činnosti v odborných zdravotnických kurzech a v rámci pomaturitního vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu; – osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení; Bližší informace poskytne: pplk. Mgr. Ľubomír Gladiš, odd. ekonomického a personálního zabezpečení Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové [email protected]; [email protected], mob. +420 724 463 850, tel: +420 973 253 129, fax: +420 973 253 160 Děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení místa: asistent skupiny epidemiologické katedry epidemiologie, (64/13/13/051/06/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti kapitána. Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů;

– podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů. asistent skupiny experimentálně-terapeutické katedry toxikologie (64/13/13/051/05/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti kapitána. Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek – základní důstojnický kurz (05) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; odborný asistent skupiny traumatologie a léčby popálenin katedry válečné chirurgie (71/13/13/051/06/3/1111) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů. vedoucí skupiny vojenské farmacie katedry veřejného zdravotnictví (71/13/13/051/06/3/2222) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 13 Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222 nebo předpoklad pro jeho získání. Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; – schopnosti vedení skupiny (podřízených). akademický pracovník skupiny vojenské farmacie katedry veřejného zdravotnictví (99/13/13/051/00/3/0000) Místo je plánováno pro občanského zaměstnance.

A report 10/2010

KNIŽNÍ A DVD TIPY

63

A SPOJ Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 13 Místo výkonu práce – Hradec Králové. Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů. akademický pracovník skupiny buněčné biologie Ústavu molekulární patologie (99/13/13/051/00/4/0000) Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Jedná se o zástup za mateřskou a následně rodičovskou dovolenou. Kvalifikační předpoklad – VŠ magisterské vzdělání (13), PT 13 Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce – Hradec Králové Obsah činnosti: – výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; – vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; – poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; – podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů Termín obsazení všech míst – 1. 1. 2011

Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 18. 11. 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: pplk. Mgr. Ľubomír Gladiš, odd. ekonomického a personálního zabezpečení Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové, [email protected], mob.: +420 724 463 850, tel: +420 973 253 129, fax: +420 973 253 160 Uchazeči, kteří nejsou příslušníky Univerzity obrany (UO), připojí k přihlášce navíc stručný životopis, ověřené opisy vysvědčení nebo diplomů, doklady o dosavadní praxi, vědecké a publikační činnosti a doklad o udělení osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ či „VYHRAZENÉ“ nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. Výběrové řízení před komisí proběhne dne 26. 11. 2010 v 8.00, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, Hradec Králové. Výběrové řízení je zveřejněno na www.unob.cz

Hledám za sebe náhradu k VÚ 8407 Praha-Kbely na funkci řidič-sběrač raněných, hodnost rtm., OŘVOS skup. C, nástup 1. ledna 2011. Kontakt: 731 536 030, alc. 206 978 Koupím dalekohled EDF 7 × 40. Tel.: 605 745 922

Prosba o pomoc: Kdo jste sloužil v roce 2000 v Litoměřicích, můžete mi pomoci? Hledám několik let kamaráda Jirku. Žil v Litoměřicích a sloužil tam jako voják z povolání. Ztratili jsme na sebe kontakt. Potřebuji pomoc při hledání. Prosím, ozvěte se na [email protected] nebo sms 732 859 320, zavolám. Děkuji. Výzva: Letos 1. září uplynulo 10 let od založení Rekrutačního střediska AČR Praha a Středočeský kraj. V současnosti již středisko neexistuje, ale jeho bývalí příslušníci se každoročně neformálně setkávají. Pomozte nám vy, současní, ale i bývalí vojáci a vojákyně z povolání, kteří jste byli povoláni do služebního poměru prostřednictvím právě tohoto rekrutačního střediska, připomenout si dobu minulou. Vždy jsme byli vedeni snahou všem zájemcům a uchazečům o povolání do služebního poměru poskytnout co nejlepší servis a rádi bychom věděli, jak se nám to dařilo. Přivítáme proto vaše názory a připomínky k naší bývalé náborové činnosti zaslané na e-mailovou adresu [email protected], která byla zřízena právě pro tyto účely (samozřejmě možno i anonymně). Za spolupráci všem srdečně děkujeme. Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected]

A report 10/2010

KALEIDOSKOP

64

V polovině září se ve Městě Libavá uskutečnilo první setkání bývalých příslušníků zdejšího vojenského újezdu s jeho současnými zaměstnanci a velením. Mezi hosty byli někdejší velitelé pplk. v. v. Vladimír Kučera, plk. v z. Anton Janíček, pplk. v z. Miroslav Váňa, pplk. v. z. Jozef Pavelek a bývalý zástupce velitele pplk. v z. Vladimír Ďurove. Více než 60 účastníků posezení v posádkovém domě armády přivítal dnešní velitel pplk. Ladislav Zakuťanský. „Považuji za nesmírně důležité, aby toto setkání založilo tradici, kterou je nutno chránit a kultivovat,“ řekl. „Nesmírně si vážím nejenom těch, kteří přijali naše pozvání, ale všech, kdo se svojí službou a prací zapsali do historie tohoto újezdu. Mnozí z nich tady strávili nejkrásnější léta svého života. Rád bych jim poděkoval za píli, um, obětavost a skromnost, se kterou plnili úkoly spojené nejenom s výcvikem vojsk, ale i mnoha dalšími věcmi nutnými k bezproblémovému chodu útvaru.“ Účastníky setkání pozdravili i zástupce velitele mjr. Peter Gríger, náčelník štábu mjr. Ivan Šesták, jeho zástupce kpt. Václav Přikryl a poté již program naplnila družná zábava, povídání a vzpomínání lidí, kteří se sešli po letech a jež spojuje stejná práce. K dobré pohodě vyhrávala cimbálová muzika Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Jak nám účastníci potvrdili, všichni se už nyní těší na další libavské posezení za rok. Text: kpt. Pavel KOČVARA, foto: Jaroslav SPINA Zleva Anton Janíček, Vladimír Kučera, Ladislav Zakuťanský, Miroslav Váňa, Jozef Pavelek a Vladimír Ďurove

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 29. 9. 2010 Toto číslo vyšlo dne: 18. 10. 2010

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

ZNAKY ÚTVARŮ

Krajské vojenské velitelství PLZEŇ Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území Plzeňského kraje. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva. Krajské vojenské velitelství Plzeň je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh. Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypouklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Červeno-zeleným čtvrceným podkladovým štítem se hlásí ke znaku Plzeňského kraje. Zelená barva v tomto případě připomíná zalesněnou hranici kraje, Šumavu a Český les. Znak pěší roty AZ u KVV Plzeň tvoří šedivý, dvakrát lemovaný pětiúhelníkový štít. Jeho tvar odkazuje na tradice československých legií, šedá barva štítu, vnějšího lemu a fialová figura ČS pak na štítky italských legií. Vnitřní lem štítu připomíná čtvrcení znaku města Plzně, jako místa vzniku jednotky. Číslice 35 se hlásí nejen k tradicím „pětatřicátníků“, ale i k 35. střeleckému pluku „Foligno“ a pěšího pluku 35, který vznikl jejich sloučením.

Îx Pěší rota AZ u KVV Plzeň

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

Letounem s pravděpodobně nejdelší dobou služby je americký strategický bombardér B-52 Stratofortress, který svoji kariéru v rámci USAF zahájil roku 1955 a má ji ukončit až po devadesáti letech. Foto: USAF