2010

JOURNAL

LAFARGE CEMENT

1/2010

obsah

str. 4–5

str. 14–15

str. 16–17

LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 1/2010, ročník 7 vychází 4x ročně, toto číslo vychází 31. 03. 2010 vydavatel: Lafarge Cement, a. s., 411 12 Čížkovice čp. 27 IČ: 14867494 tel.: 416 577 111 fax: 416 577 600 www.lafarge.cz evidenční číslo: MK ČR E 16461 redakční rada: Ing. Michal Liška, Mgr. Milena Hucanová šéfredaktorka: Blanka Stehlíková – C.N.A. fotografie cementárny na titulu: Jan Hodač fotografie uvnitř časopisu: Archiv Lafarge Cement, Centrum pro rodinu Terezín, o. s., Ing. Michala Hubertová, Ph.D, fototéka Skupiny Lafarge, Ing. Vlastimil Trefil, Skanska a. s., divize Betonové konstrukce, Jan Ferenc, ECM Finance, a. s., Jana Kleinová, archiv Blanky Stehlíkové, Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA, Česká betonářská společnost, SIMPLY CINEMA design: Luděk Dolejší Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel

str. 6–9

str. 10–11

Aktuality Lafarge aktuálně

1–3

Téma Komplexní pomoc náhradním rodinám

4–5

Technologie Možnosti využití nanotechnologie v betonu

6–9

Materiály Vápenec pro odsíření

10–11

Referenční stavba Most přes Rychnovský potok

12–13

Zajímavá stavba Pankrácký mrakodrap

14–15

Ekologie Dvanáct měsíců ochrany biodiverzity

16–17

Stavebnictví a EU Peníze z EU zklidní dopravu v obcích

18–19

Konstrukce mostů Beton a ocel – souboj i spolupráce, 20. a 30. léta 20. století v mostním stavitelství

20–21

Stopy architektury Vznik mrakodrapů

22–23

Betonové unikáty Burj Khalifa: nejvyšší budova světa

24–27

Pozvánka do kina Jan Kaplický a jeho projekt národní knihovny

28–29

Summary

str. 20–21

29

úvodník

Vážení přátelé, právě se vám dostává do rukou náš časopis ve zbrusu novém „kabátě“. Jedná se o poměrně radikální změnu, ke které jsme nicméně přistupovali nejprve s trochou váhání. Návrh designu vychází z obecných pravidel pro tiskoviny Skupiny, a teprve konkrétnější podoba nového čísla nás přesvědčila, že je to krok kvalitativně dále. Důležité grafické prvky jsme zachovali, takže například každé ze čtyř vydání bude laděno i nadále do vlastní barvy. Určující vizuální složka časopisu, fotografie, bude obohacena, tak aby posunula jeho kvalitu a atraktivitu na vyšší úroveň. Doufám, že se vám výsledek zalíbí. Jak víte z mnoha předchozích čísel, využíváme každé příležitosti k finanční podpoře vybraných sociálních a ekologických projektů v našem regionu. Jmenovitě v čísle minulém jsme vás informovali o naší spolupráci s obcí Chotěšov na projektu „Územní systém ekologické stability Chotěšov“, jehož cílem je přispět k ekologické stabilitě území, které bude v budoucnu sousedit s naším lomem Úpohlavy. Často zmiňujeme naši dnes již pětiletou spolupráci s Centrem pro rodinu v Litoměřicích, které se zaměřuje na komplexní péči o rodiny s dětmi v náhradní rodinné péči. V současnosti se aktivity Centra rozšířily na většinu území kraje a počet typů služeb se vyhoupl z původních čtyř na úctyhodné číslo patnáct. Více najdete na stránkách 4–5. Řada z vás také zaregistrovala, že se podílíme na uvádění filmů o významných světových architektech do kin. Chceme tím mimo jiné ukázat, že i nejvýznamnější světoví architekti při realizaci svých projektů používají beton, tedy cement. Na konci minulého roku jsme se rozhodli jít o krok dál a stát se koproducenty celovečerního dokumentu o významném českém architektovi Janu Kaplickém, který především svým velmi originálním projektem národní knihovny na Letenské pláni v Praze rozpoutal vášnivé diskuse o moderní architektuře. A na závěr telegraficky něco z běžného denního života. V těchto dnech jsme registrovali 700 dnů bez úrazu. Kolem Vánoc začaly, tak jako každoročně, zimní opravy. Letos byly obzvlášť náročné, protože probíhala velmi ojedinělá výměna obou čel kulového mlýna cementu. Těší nás, že všechny práce byly bezpečně a včas ukončeny a cementárna „najela“ podle plánu v polovině března. Letošní zima byla skutečně zimou. Vidíme to na i prodejích. Ve srovnání s předchozím rokem jsme na tuzemský trh dodali nezanedbatelně méně. Doufáme, že se jedná jen o „zimní spánek“ a že s teplejšími dny půjdou dodávky znatelně nahoru. Přejeme tedy i vám stále více slunečných dnů a úspěšný start do nové stavební sezóny. Ing. Ivan Mareš, generální ředitel a předseda představenstva

2010 | LC JOURNAL | 1

aktuality Lafarge

Lafarge Environmental Audit V průběhu měsíce září a října loňského roku proběhl v Lafarge Cement, a. s. tzv. Lafarge Environmental Audit neboli interní audit zaměřený na cementárnu z pohledu ochrany životního prostředí a plnění legislativních povinností v dané oblasti. Ve dnech 15.–17. 9. 2009 byl proveden audit v samotné cementárně a následně pak ve dnech 7.–8. 10. 2009 v lomu Úpohlavy. Provádění interních environmentálních auditů je jedním z cílů Lafarge v oblasti ochrany životního prostředí. Každá cementárna je podrobena uvedenému auditu pravidelně jednou za 4–5 let. Předcházející environmentální audit proběhl v Čížkovicích v roce 2004. Auditorský tým tvořili zástupci externí auditorské společnosti Atkins Ltd. z Velké Británie – Guy Mercer, technického centra (ETC) ve Vídni – Layse Harada a Karl Stadlober a cementárny ze srbského Beocinu – Vesna Radanovic a Slavica Radovanovic. Cílem vlastního auditu je nalezení potenciálních rizik a „slabších míst“ cementárny v oblasti ochrany životního prostředí a stanovení doporučení ke zlepšení stávajícího stavu. Výsledky z auditu jsou potom zpracovány do souhrnné závěreč-

né zprávy, kde jsou již navržena nápravná opatření či doporučení ke zlepšení. Auditované činnosti byly rozděleny do deseti tematických oblastí. Každá oblast byla hodnocena samostatně a byly jí přiřazeny body 0–5 (5 splněno, 0 nesplněno). Cílem bylo dosáhnout min. 4,25 bodu v každé hodnocené oblasti. Následující tabulka znázorňuje přehled auditovaných oblastí a dosažené bodové ohodnocení. Pro srovnání jsou zde uvedeny výsledky auditu z roku 2009 i z roku 2004. Z hodnocení vyplývá, že společnost cel-

kově dosáhla velmi dobrých výsledků. Nejslabším místem čížkovické cementárny je však oblast skladování a vzhled / pořádek v areálu. Nicméně je nutné říci, že i v uvedených oblastech jsou činěny pokroky a realizována opatření ke zlepšení. V současné době probíhá např. výstavba nové skladovací haly nebo investice do popílkového hospodářství. Na základě vyhodnocení výsledků auditu byl sestaven akční plán, kde byla stanovena opatření ke zlepšení včetně zodpovědností a časového rámce. Plnění akčního plánu bude pravidelně kontrolováno a vyhodnocováno.

Tematická oblast 1. environmentální politika

rok 2009

rok 2004

body

body

4,6

4,5

2. soulad s legislativními požadavky a požadavky Lafarge

4,6

4,3

3. plánování (modifikace a investice)

4,6

5,0

4. externí komunikace

4,4

4,0

5. organizace (struktura)

4,6

4,7

6. postupy (kontroly, preventivní a nápravná opatření)

4,4

4,7

7. skladování

3,2

3,2

8. vzhled / pořádek

3,4

3,6

9. vliv lomové činnosti na životní prostředí

4,5

4,5

4,5

4,3

10. vliv cementárny na životní prostředí

Finanční výsledky Lafarge Cement, a. s. za rok 2009 Pro Lafarge Cement, a. s. byl, podobně jako pro celou Skupinu, rok 2009 rokem nesmírně náročným. Dnešní hospodářská krize, která se na trhu stavebních materiálů projevila již ve 4. čtvrtletí roku 2008, v průběhu loňského roku výrazně zesílila a bohužel trvá dodnes. Z dostupných statistik roku 2009 usuzujeme na celkový meziroční pokles tuzemské výroby cementu o cca 23 %. Prodané objemy cementu se v kontextu výše uvedeného vrátily na průměr let 2005–2007, což se projevilo v celkových tržbách společnosti poklesem o cca 20 %. Tento trend se promítl i do klesajícího využití pecní linky. Při provozování pece bylo dosaženo nižších hodnot využití a spolehlivosti než v předcházejících dvou letech, která byla v této oblasti mimořádně úspěšná. Dalším negativním faktorem bylo zvýšení průměrných jednicových nákladů výroby způsobený především růstem jedné z nejvýznamnějších


složek nákladů – ceny elektrické energie (o cca 10 %) a ostatních surovin. Utlumení tohoto efektu nepřineslo ani dlouhodobě vysoké procento využívání sekundárních paliv. Provozní hospodářský výsledek tak

v důsledku zmiňovaných příčin poklesl meziročně o necelých 17 %. Na druhou stranu je nutno poukázat i na úspěch, který ve výkazu zisků a ztrát nelze spatřit. Klíčovým pracovníkům z řad mechanické údržby a skladu se podařilo za podpory oddělení financí dosáhnout snížení hodnoty skladu náhradních dílů o 20 % (!). Věřím, že to je signál, který dokládá naše společné chápání významu pojmu „pracovní kapitál“, a tak dokážeme optimalizovat jeho zmiňované složky. Podtrženo, sečteno – celkový, k datu zveřejnění tohoto článku ovšem dosud neauditovaný, výsledek hospodaření Lafarge Cement, a. s. poklesl oproti předcházejícímu účetnímu období o cca 21 %, což je naprosto v relaci s poklesem poptávky na trhu (viz výše). Tento momentální stav může působit vrásky na čele akcionáře, nicméně určitě neohrožuje dlouhodobou perspektivu a vizi naší společnosti.

aktuality Lafarge

Zimní opravy dvacetiletí úspěšně dokončeny s pracemi na cementovém mlýně probíhala i údržba ostatních součástí výrobního zařízení. Novou vyzdívkou bylo opatřeno 50 m rotační pece, jedna z kladek, které umožňují pohyb pece, byla vyměněna. Pracovalo se i na drtiči v lomu, pásových dopravnících suroviny i na třídicí lince mletí, kde byla nainstalována nová váha vratné krupice. Přestože balicí a paletizační linka expedice je poměrně nová, i zde musel být odveden díl práce. A zda se podařilo spolu s dodavatelem pytlů najít optimální druh ventilu, aby balička splňovala očekávané parametry, prověří zkouška časem. Instalace dvou nových přístrojů emisního monitoringu má zajistit ještě vyšší spolehlivost nepřetržitého měření. Letošní opravy byly rekordně dlouhé.

Cementový mlýn na pojízdné konstrukci – pohled na vstupní čelo cementového mlýna před výměnou. Foto Pavel Bartejs.

Od poloviny ledna do poloviny března probíhaly v cementárně zimní opravy. Jejich hlavním, ne však jediným, tématem byla již avizovaná výměna obou čel cementového mlýna. Rozhodnutí pustit se do této náročné opravy padlo již v polovině minulého roku, kdy se na čele mlýna objevily praskliny, které sice bylo možné opravit, ale nedalo se spoléhat na to, že vydrží dlouhodobější provoz zařízení. Výroba nových dílů začala s několikaměsíčním předstihem před vlastní instalací. Technologický postup výměny čel byl limitovaný hned několika faktory. Hmotnost každého z čel dosahovala přibližně 40 tun a kvůli stísněnému prostoru mlýnice nebylo možné použít pro jakoukoliv manipulaci s čely jeřáb. „Celý 366tunový cementový mlýn jsme tedy museli demontovat a spustit na speciální vozík na kolejové dráze, jenž byl pro tento účel vyroben a sloužil pro manipulaci s čely,“ uvedl Jan Munčinský, technický ředitel. Opravu stejně jako před 17 lety realizovala firma Montáže Přerov a. s. Paralelně

Přejme si, aby poctivě provedená údržba zajistila celoroční provoz bez vážnějších výkyvů. Na zimních opravách se podílely desítky firem a stovky pracovníků, kteří na zařízeních odvedli velmi náročné úkony vyžadující přesnou manipulaci. Jim všem patří veliký dík za to, že svoji práci prováděli bezpečně a zasloužili se tak o bezúrazový průběh zimních oprav. Je potěšitelné, že právě v době zimních oprav zaznamenala cementárna úctyhodných 700 dní bez pracovního úrazu.

Výsledky Skupiny k 31. prosinci 2009 Navzdory celosvětovému ekonomickému zpomalení Skupina tvoří volné finanční prostředky. Lafarge překročila cíle svého akčního plánu a zredukovala dluh o 3,1 milionu eur. Rostoucí poptávka po cementu na nově vznikajících trzích přináší Skupině Lafarge benefity. Klíčové údaje pro rok 2009: Pokles prodejů o 17 procent na 15,884 milionu eur (-14 procent při nezměněném rozsahu aktivit). Současný operační příjem se snížil o 30 procent na 2,447 milionu eur (-26 procent při nezměněném rozsahu aktivit). Současný operační příjem se snížil o 300 základních bodů na 15,6 procenta. Zvýšení cash flow o 34 procent na 2,834 milionu. Snížení dluhu o 3,089 milionu eur na konci roku. Dividendy 2 eura z akcie.

Lafarge posiluje své postavení v Brazílii Skupina Lafarge získává aktiva firmy Brazilian Cement výměnou za prodej svého 17,28procentního podílu v Portugalské Cimpor Group společnosti Votorantim (3. února 2010). S touto akvizicí se Skupina stane jednou ze tří nejdůležitějších brazilských cementářských firem (roční produkce sedm milionů tun) na trhu, který průměrně roste o 5 procent ročně. Skupina Lafarge nyní v Brazílii operuje čtyřmi továrnami a jedním lomem, a tak bude schopna zaujmout nové postavení na rychle rostoucích regionálních trzích severovýchodu a středozápadu. Zároveň posílí svou přítomnost v okolí Ria de Janeira, které se z pohledu upotřebitelnosti cementu může chlubit skvělou vyhlídkou na přípravu světového fotbalového šampionátu v roce 2014 a olympijských her v roce 2016.

Zaostřeno na klienty

Cementový mlýn na pojízdné konstrukci

Spolupráce mezi cementárnami v zóně střední a východní Evropy se zlepšuje. Továrny spolupracují za účelem optimalizace servisu a dodávek zákazníkům. Projekt, který se jmenuje „Symfonie“, vznikl již v roce 2007 jako regionální zásobovací řetězec. Tento projekt umožňuje rychlé a nenákladné řešení pomoci komukoliv, kdo je součástí sítě, a kdykoliv je potřeba. To se projevilo např. v loňském létě, kdy nastaly technické problémy v Německu, Polsku a na Ukrajině a bylo nutné zajistit náhradní dodávky slínku během hlavní sezóny ve velmi krátkém čase. Díky síti a spolupráci cementáren bylo rychleji nalezeno řešení, které uspokojilo klienty. Tento ambiciózní projekt si žádá zapojení všech složek cementárny: výroby, marketingu, obchodního i logistického týmu. 2010 | LC JOURNAL | 3

téma

Záběr z terapeutickorelaxačního víkendu, který vedou speciální pedagogové a terapeuti vyškolení na rodinnou terapii

Komplexní pomoc náhradním rodinám

Ucelený systém pomoci, odbornost a nadšení, tak by se dala stručně charakterizovat péče o náhradní rodiny, na kterou se zaměřilo Centrum pro rodinu Terezín, o. s. ve své Poradně pro náhradní rodinnou péči v Litoměřicích. Od roku 2005, kdy Centrum vzniklo, narostl počet služeb z původních čtyř na patnáct. Enormní je i přírůstek „aktivních“ rodin s dětmi v náhradní rodinné péči, v roce 2009 se do činností Centra zainteresovalo 45 rodinných skupin.

Úskalí náhradního rodičovství

Během víkendových setkání rodin mohou děti navázat nová přátelství


Přijetí dítěte do náhradní rodiny představuje zcela zásadní změnu jak pro rodiče, tak pro dítě. „Dítě vychovává především partnerský vztah, pozitivní ovzduší v rodině, schopnost důvěřovat, navzájem se respektovat a odpouštět si. Jádrem péče je rodina jako celek, i když se věnujeme individuálním problémům a osobnímu poradenství,“ říká Margita Šantavá. Během tří let činnosti poradna vypracovala unikátní soubor služeb představující systém komplexní péče o děti a rodiče. Z nadšenců se postupně staly uznávané odbornice, které si získaly respekt v odborných kruzích a hlavně důvěru klientů. „Náš program odborné pomoci náhradním rodinám představuje dlouhodobou, komplexní a systematickou pomoc, která nekončí přijetím dítě do rodinné péče, ale provází rodinu se všemi dětmi až do jejich dospělosti.“ Činnost se neustále rozšiřuje díky sponzorským darům. Akciová společnost

Lafarge Cement podporuje Centrum od samého počátku, tedy již od roku 2005. Poradna rozšířila i svoji teritoriální působnost a nyní realizuje svoje programy ve čtyřech městech kraje: Litoměřice, Rumburk, Česká Lípa a Děčín. Náhradním rodinám nabízí nejen přednášky a semináře, ale hlavně skupinová setkání. Skupiny pro rodiče se scházejí jednou za měsíc, na práci ve skupině navazuje odborné poradenství a individuální konzultace. Velmi oblíbená jsou víkendová setkání pro rodiny.

Doprovázení rodin Terénní služba nazvaná „doprovázení rodin“ vznikla v litoměřické Poradně pro náhradní rodinnou péči jako odpověď na konkrétní potřeby náhradních rodin, které postrádaly průběžnou pomoc sociálních pracovníků nebo třeba speciálních pedagogů. „Doprovázení je novinka i v českých poměrech, jako služba pro náhradní rodiny vzniklo v občanském sdružení

téma Rozum a cit a my jsme její metodiku mohli převzít,“ vysvětluje Marie Hodková, koordinátorka služby doprovázení v Centru pro rodinu Terezín. Základem metodiky je individuální podpora rodiny jako systému, kdy se „průvodce“, zkušený odborník, věnuje dlouhodobě jedné rodině, kam pravidelně dochází. Rodiče se pak mohou v atmosféře důvěry daleko účinněji radit o problémech přijatých dětí i o problémech vlastních. Průvodce tráví v rodině dvakrát měsíčně 4–6 hodin, aby děti mohl sledovat při běžných činnostech a pak sestavit rodině individuální plán s cílem zlepšit vzájemnou komunikaci. Pomoc rodině vychází jak ze stanoveného plánu, tak z momentálních potřeb dětí i jejich rodičů.

obavy učitelek o jejich autoritu nakonec přijaly tuto aktivitu pozitivně. Množství specifických problémů se zvládáním školního učiva vyplývá u dětí v náhradní rodinné péči z poruch pozornosti, chování, nezřídka je na vině hyperaktivita. Takové dítě vyžaduje zvýšenou pozornost a péči ze stany vyučujícího, ale ten nemůže mít v běžných podmínkách českých škol čas. A právě tuto intenzivní potřebu individuální péče saturuje asistent z Centra pro rodinu Terezín.

Neobyčejně obyčejný výlet V letních měsících se asi všem rodičům vznáší nad hlavou otázka: „Kam s těmi dětmi?“ Na ni odpověděl projekt dobrovolníků, kteří spolupracují s Centrem pro

Foto ze semináře pro rodiče v dubnu 2009

motivace, postoje, schopnosti, odolnost vůči zátěžovým situacím a řada dalších. Vybraní zájemci pro tuto činnost jsou vyškoleni ve spolupráci s Dobrovolnickým centrem, o. s., v Ústí nad Labem. „Projekt dobrovolnictví jsme začali realizovat v roce 2009, abychom mohli zajistit asistenci náhradním rodinám na jednorázové akce nebo doprovod menším dětem, když nikdo z rodiny nemá čas. Dítě má dobrovolníka – staršího kamaráda – jen pro sebe a to si cení,“ říká Margita Šantavá. Spolupráce rodin s dobrovolníky obvykle začíná při neformální akci, kterou organizuje poradna. Tak se mohou aktéři volně seznámit, praxe totiž ukázala, že rodiny nepřijmou každého. Dobrovolníci si musejí nejprve získat důvěru a respekt.

Záběr z akce zaměřené na dětské účastníky víkendového setkání rodin

Nejoblíbenější je doučování Nejoblíbenější službou Centra pro rodinu Terezín je doučování, proto se akční rádius této aktivity neustále rozšiřuje a nyní už pokrývá více míst v Ústeckém kraji. Největší potřebu mají děti školou povinné, které většinou doučují studenti Střední pedagogické školy J. H. Pestalozziho v Litoměřicích. Středoškolákům a učňům pomáhají studenti Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Na jedno dítě připadá jeden student a doučuje, co je právě třeba. Společným úkolem všech „doučovatelů“ je zmírnit výukové problémy dětí, stabilizovat jejich školní výkony a naučit je samostatné přípravě do školy.

Asistence při vyučování Tato nová služba vyrostla ze zkušeností rodičů, jejichž děti využívají doučování. Nejprve poradna experimentálně vyzkoušela zapojení asistenta pedagoga pro chlapce ve čtvrté třídě. Přes počáteční

Spolupráce rodin s dobrovolníky obvykle začíná při neformální akci, kterou organizuje poradna

rodinu Terezín – „Neobyčejně obyčejný výlet“. Zajímavý den s poutavým cílem pro desítku dětí ve věku šest až sedmnáct v doprovodu starších kamarádů je pro děti z náhradních rodin zdarma. Akce byly pro děti atraktivní také tím, že se jich neúčastnili rodiče, kteří si mohli naopak chvíli oddechnout. O výlety a další aktivity, které vedou v poradně dobrovolníci začlenění do projektu dobrovolnictví, je v rodinách zájem a budou podle finančních možností poradny pokračovat. Adepti pro dobrovolnictví jsou velmi pečlivě vybíráni, prozkoumány jsou jejich

Jejich pomoc rodinám, zejména těm, které žijí ve vzdálenějších obcích a jsou početnější, je opravdu vítaná. Náhradní rodičovství přináší spoustu těžkostí i zranění, ale na druhou stranu velké obohacení, které by bez života s přijatými dětmi rodiče nepoznali. Odmítnutým dětem přináší největší dar: vědomí, že je milováno. To jsou hlavní zkušenosti Centra pro rodinu Terezín, které pomáhá, podporuje i vede. Více informací o Centru pro rodinu Terezín naleznete na adrese www.cpr-terezin.cz.


technologie

Možnosti využití nanotechnologie v betonu Nanotechnologie není nová věda, jedná se spíše o posun ve vědě a technologiích zabývajících se zabudováním velmi jemných částic, který odstartoval před mnoha lety. Využití velmi jemných částic do klasických materiálů umožňuje vytvářet nové kompozice a otevírá zajímavé možnosti pro stavebnictví.

Nanotechnologie otevírá cestu k využití nově objevených a definovaných vlastností materiálů, jak v mikroměřítku tak v makroměřítku

Velikost částic je velmi důležitá, protože vlastnosti materiálů o velikosti v řádech nanometrů (10–9 m) mohou být odlišné od materiálů na stejné bázi s větší velikostí částic. Přesné rozměry, u kterých se projevují změny ve vlastnostech, se u jednotlivých materiálů mění, ale jsou obvykle v řádu 100 nm nebo méně. Například základní struktura C-S-H gelu, který výrazně ovlivňuje mechanické a fyzikální vlastnosti cementové pasty včetně objemových změn, porozity, či permeability, může být upravena tak, aby byla získána výrazně nižší porozita.

Nanoměřítko Nanometr je miliardtina metru a v této velikosti přechází klasická každodenní mechanika do kvantové mechaniky nanosvěta. Nanotechnologie nabízejí lákavější vyhlídku na pořízení nových makro-materiálů a produktů. Stavebnic-


tví nevyhnutelně je a bude příjemcem této technologie. V současnosti o nanotechnologii ve stavebnictví hovoříme v souvislosti s technologií betonu, oceli či skla. Zvyšování pevnosti a trvanlivosti cementových kompozitů je součástí úsilí o snižování ekologické zátěže vlivem stavebnictví, zejména v oblasti efektivnějšího využívání potenciálů současných klasických pojiv. Dva typy nanočástic vystupují v technologii stavebních materiálů do popředí. Jedná se o oxid titaničitý (TiO2) a uhlíkové nanotrubice (carbon nanotubes CNT). První z nich je využíván díky schopnosti odstraňovat nečistoty a odbourávat NOx a druhý je používán pro výrazné zvyšování zejména tahových pevností betonu. Vysoké náklady a relativně malý počet praktických aplikací v současnosti brzdí vývoj v této oblasti. [1]

Nanotechnologie a beton Beton je nejrozšířenějším materiálem ve stavebnictví, proto je výrazným příjemcem výsledků výzkumu a vývoje v oblasti nanotechnologií. Následující text popisuje některá z nejslibnějších využití nanotechnologií v oblasti betonu, která se v současné době vyvíjejí nebo jsou již k dispozici. Na úrovni základního výzkumu je analýza v nanoúrovni velmi důležitá, protože je nutné pochopit strukturu a chování betonu na základní úrovni. Oxid křemičitý (SiO2) je základní součást konvenčního betonu. Nicméně, jeden z výsledků provedených studií mikrostruktury betonu je, že pomocí částic nano-křemene (tzv. nano-silika) lze výrazně zlepšit jeho mechanické vlastnosti. Přidáním nano-křemene do materiálů na bázi cementu lze také ovládat degradaci cementové matrice (reakce CSH způsobená vyluhováním vápníku úzce související s penetrací vody do struktury betonu) a tudíž i trvanlivost betonu. Díky využití materiálů na bázi nanočástic v betonu dochází k lepšímu utěsnění pórů makroi mikrostruktury cementového kamene, díky čemuž můžeme dosáhnout třikrát až šestkrát vyšší pevnosti v tlaku (v různém stáří betonu). Srovnání velikosti částic křemičitého úletu a nano–SiO2 jsou znázorněny na obr. 1.

Obr 1: a) Křemičitý úlet; b) nano-SiO2

Výsledky vývoje na poli nauky o materiálu s využitím nanotechnologií ovlivní všechny odvětví včetně stavebnictví


technologie

Nanotechnologie se zabývá tvorbou a využíváním technologií v měřítku řádově nanometrů (obvykle cca 1–100 nm), tzn. 10−9 m

Použití jakýchkoliv dalších obvyklých či méně obvyklých příměsí do betonu, které vykazují svou velikost částic v nanooblasti, výrazně zlepšuje odolnost betonu, pevnosti a, což je důležité pro udržitelnost výstavby, snižuje množství cementu. Na druhou stranu ale může být proces zrání betonu zpomalen (např. v případě použití elektrárenských popílků). Kamenivo je také předmětem výzkumu v oblasti nanotechnologií. Jedná se v podstatě o nano-filer, který lze také přidat ke složkám betonu za účelem zvýšení hutnosti betonové struktury.

Urychlení rozkladu polutantů Dalším typem materiálu ve formě nanočástic vhodným pro výrobu betonu pro zlepšení jeho vlastností je oxid titaničitý (TiO2). TiO2 je široce používán jako bílý pigment kvůli svému jasu. TiO2 v cementové matrici je schopen katalytického odbourávání znečišťujících látek, které se v mnoha evropských městech stávají zásadním problémem ovlivňujícím kvalitu života jejich obyvatel. Vedle tolik diskutovaného mikropra-


chu (PMx) jsou hlavními znečisťujícími látkami městského ovzduší především oxidy dusíku (NOx) a těkavé organické látky (VOC). Hlavním zdrojem uvedených polutantů je v městských aglomeracích automobilová doprava. Působením světla, konkrétně UV-A záření, dochází k rozkladu mnoha látek včetně vzdušných polutantů. Tento přirozený proces nazývaný fotolýza probíhá za běžných podmínek velmi pomalu, avšak použitím fotokatalyzátoru (TiO2) lze rychlost reakce významně urychlit. Na povrchu takového fotokatalyzátoru dochází díky polovodičovému efektu k tvorbě velmi reaktivních částic, které jsou následně schopny rozkládat některé organické a anorganické látky včetně plynných oxidů dusíku. Mimo tuto výjimečnou vlastnost má výsledný beton jasně bílou barvu, kterou si zachovává velmi účinně díky své „samočisticí“ schopnosti. [2]

Uhlíkové nanotrubice Další typ nanočástic, které mají pozoruhodné vlastnosti, jsou uhlíkové nanotrubice (carbon nanotubes – CNT)

– viz obr. č. 2. CNT byly poprvé objeveny v roce 1952 v Rusku (a převážně ignorovány). V roce 1990 pak byly znovuobjeveny v Japonsku. CNT jsou válcovitého tvaru, mohou mít několik milimetrů na délku a mohou mít jednu „vrstvu“ stěny nebo více vrstev (multi walled nanotubes – MWCNT). Pozoruhodné vlastnosti CNT jsou příčinou intenzivního výzkumu po celém světě. Například mají pětkrát větší modul pružnosti a až osmkrát větší pevnost než ocel (teoreticky až stokrát) současně s velmi nízkou hustotou (1/6 hustoty oceli). Přidáním malého množství CNT (1 % hmotnosti) můžeme výrazně zlepšit mechanické vlastnosti betonu. V oblasti konvenčních betonů můžeme zlepšit pevnost v tlaku až o 25 MPa a pevnost v ohybu až o 8 MPa ve srovnání s referenčními vzorky (bez výztuže). Důvodem je zejména velmi důkladné spojení cementové matrice s nanotrubicemi, o kterém můžeme hovořit již jako o kompozitním materiálu. Nicméně existuje problém s používáním CNT. U CNT (stejně jako u jiných typů vláken) existuje tendence shlukování během dávkování a míchá-

Nanotechnologie představuje nové přístupy k výzkumu a vývoji, jejichž cílem je ovládnout strukturální podstatu a chování hmoty na úrovni atomů a molekul

Obr 2: uhlíkové nanotrubice [1, 3]

ní betonu, čímž může dojít k výrazným nehomogenitám betonové směsi. Dalším problémem jsou vysoké výrobní náklady.

Nanobudoucnost Je neuvěřitelné sledovat, co všechno bylo v rámci různých výzkumů přidáno do betonu ve snaze o výrobu ekologicky efektivního betonu s výbornými fyzikálně mechanickými výsledky. Nanotechnologie spočívající ve studiu základních složek betonu může vést ke skutečnému pochopení betonových konstrukcí a jejich trvanlivosti na základě určených materiálových vlastností. Toto studium má významný vztah ke studii životnosti, prostřednictvím víceúrovňového modelování (zahrnující vícedimenzionální měřítka, například od nm k m). Zajímavým příkladem může být výsledek experimentů, kdy se ukázalo, že anaerobní mikroorganismus (ten, který nevyžaduje kyslík) přimíchaný do mísící vody má za následek 25% nárůst 28denních pevností betonu. Mikroorganismus Shewanella byl používán v koncentraci 105 buněk/ml a pozorováním bylo zjištěno, že došlo k uložení cementové matrice na jeho povrchu, což vedlo k důkladnému utěsnění hmoty betonu. Dále např. výzkumné práce na South Dakota School of Mines and Technology vedou k pokusům vytvořit biotmel ve formě uhličitanu vápenatého vylučovaného v genetickém inženýrství z běžného půdního mikroorganismu. Očekává se, že tato metoda by mohla být použita k utěsnění nebo léčení trhlin v betonu. Výsledky ukazují, že se rané pevnosti v tlaku betonu výrazně zvyšují s rostoucí koncentrací mikroorganismů buněk. To má významné důsledky pro životnost betonu. [1]

má výrazný vliv především jeho mikrostruktura. Díky používání velmi jemných práškových příměsí dochází k modifikaci mikrostruktury, která je hutnější, obsahuje méně pórů a méně vody. To vede ke zlepšení vlastností betonu, jako například zvýšené vodotěsnosti, odolnosti proti působení chemických vlivů (chloridům a síranům) nebo ke zvýšení pevnosti betonu v tlaku. Z ekologického hlediska je použití těchto surovin velmi výhodné, protože se většinou jedná o druhotné suroviny, které však mají velmi dobré užitné vlastnosti. Ing. Michala Hubertová, Ph.D., Lias Vintířov, lehký stavební materiál k.s. [email protected] Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav technologie stavebních hmot a dílců

Zvyšování kvality betonu

[email protected]

V dnešní době je stále ve větší míře požadována kvalita a dlouhodobá stálost betonů. Na betonové stavby jsou kladeny často i extrémní nároky, které by běžný beton nemohl splnit. Na kvalitu betonu

Doc. Ing. Rudolf, Hela, CSc., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav technologie stavebních hmot a dílců [email protected]

Poděkování Tento příspěvek byl zpracován za podpory projektu MPO FI-IM5/016 „Vývoj lehkých vysokohodnotných betonů pro monolitické konstrukce a prefabrikované dílce“ a za přispění Výzkumného centra CIDEAS „Centrum integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí“ (1M6840770001) financovaného MŠMT ČR.

Literatura: [1] Surinder Mann, Nanotechnology and construction – nanoforum report, Institute of Nanotechnology, Nanoforum or. – European Nanotechnology Gateway, 2006. [2] Hubertová, M.; Matějka, O. Protihlukové stěny Liadur a jejich schopnost snižovat znečištění ovzduší pomocí fotokatalýzy. Beton TKS, 2009 2009(4). s. 70-73. ISSN 1213-3116. [3] Zhi Ge, Zhili Gao, Applications of nanotechnology and nanomaterials in constructions, 1st International conference on constrution in developing countries, Pakistan 2008. 2010 | LC JOURNAL | 9

materiály

Nový test účinnosti čížkovického vápence pro odsiřování Suchá vápencová metoda odsiřování je jedním z technicky i ekonomicky výhodných procesů ke snižování emisí oxidu siřičitého. Tento způsob využívá poměrně levného vápencového aditiva a v případě fluidních kotlů nabízí jedinečnou možnost spojit spalování a odsiřování v jedinou operaci.

do výkonu 320 t/h), výstupní tlak páry 9,42 MPa a teplota přehřátí páry 505 °C. Dávkování odsiřovacího vápence je zajišťováno rotačními podavači z provozního zásobníku. Otáčky rotačních podavačů jsou řízené frekvenčním měničem. Do fluidního ohniště je vápenec dopravován pneumaticky. Každý spalovací prostor je vybaven čtyřmi dávkovacími místy. Množství dávkovaného vápence je kontrolováno řídicím systémem v závislosti na obsahu oxidu siřičitého ve spalinách.

Průběh testu Uhelná elektrárna Tisová

Cílem testu bylo zjištění účinnosti odsiřování s čížkovickým vápencem (CaCO3 ~ 75 % hm.) a porovnání jeho odsiřovací schopnosti se standardně užívaným vápencem vysokoprocentním (CaCO3 ~ 98 % hm.).

Popis zařízení Vápenec pro odsíření z Lafarge Cement, a. s.


Pro ověření účinnosti odsiřování byla dohodnuta zkouška s ČEZ, a. s., Elektrárna Tisová. Zkoušky proběhly na fluidním kotli K12, vyrobeném v SES a. s., Tlmače v roce 1997. Kotel je atmosférický s cirkulující fluidní vrstvou. Spalovací komora je ve spodní části rozdělena klínem na dva spalovací prostory, kotel má dvě trysková dna. Tepelný výkon kotle je 262 MW, kapacita výroby páry 350 t/h (běžně provozován

Zkouška proběhla v červenci roku 2009, čížkovický vápenec byl testován nepřetržitě po dobu čtyř dní. Vápenec pro test byl dodán ve standardní výrobní granulometrii, tj. zůstatek na sítě 0,075 mm minimálně 95 % a zůstatek na sítě 2 mm maximálně 5 %. Kotel byl provozován dle dispečerského řízení do cca 320 t/h páry při bezpečném dodržení stávajícího emisního limitu oxidu siřičitého 400 mg/Nm3 v přepočtu na 6 % kyslíku a suchý plyn. Teplota ve fluidní vrstvě se pohybovala v rozmezí cca 810–840 °C. Průběžně byly zajištěny odběry a analýzy vzorků spalovaného uhlí (celodenní sesyp), ložového a filtračního popela (jednou za 8 hodin) a odsiřovacího vápence (jednou za 8 hodin). Průměrná hodnota výhřevnosti hnědého uhlí po dobu testu byla 11,8 GJ/t, průměrný obsah síry v původním vzorku byl 1,1 % hm. Během zkoušek byla spoluspa-

lována biomasa v množství 5 % z celkově přivedeného tepla, což bylo zohledněno v bilanci. Množství vápence dopravovaného do kotle v jednotlivých dnech zkoušky bylo bilancováno ze stavu hladiny v provozním zásobníku a dodávek vápence auto cisternami. Místní měření hladiny v provozním sile bylo několikrát ověřeno ručním přeměřením. Pro vyhodnocení provozu kotle byly sledovány další relevantní provozní parametry zařízení a údaje emisního měření.

Výsledky Z provozních dat získaných v průběhu zkoušky a z laboratorních analýz byl

vypočten ukazatel efektivity odsiřovacího procesu – molární poměr celkově přivedeného vápníku k celkově přivedené síře pro dodržení emisního limitu SO2 400 mg/Nm3. Během dávkování čížkovického vápence byla dosažena hodnota molárního poměru Ca/S = 4,1. Účinnost odsíření byla plně srovnatelná či mírně vyšší ve srovnání se standardně dávkovanými vysokoprocentními vápenci (průměrná hodnota za 01–06/2008 = 4,2; průměrná hodnota za 06/2009 = 4,9). Důležitým ukazatelem odsiřovacích schopností vápence je též množství volného vápna, tj. nevázaného CaO, které odchází z kotle. Jeho množství bylo

stanoveno analytickými rozbory vzorků ložového a filtrového popela. Průměrný obsah volného vápna ve filtračním popelu během testu s čížkovickým vápencem byl 13,8 %, což je méně než v době dávkování standardně užívaných vysokoprocentních vápenců (průměrná hodnota za 01– 06/2008 = 16,3 %; průměrná hodnota za 06/2009 = 15,5 %). Výrazný pokles volného vápna byl v době dávkování čížkovického vápence pozorován u ložového popela – průměrná hodnota 17,8 %. Průměrná hodnota volného vápna v době dávkování standardních vysokoprocentních vápenců byla v 01–06/2008 = 27,9 %; průměrná hodnota za 06/2009 = 26,6 %.

Závěr Test na fluidním kotli K12 v ČEZ, a. s., Elektrárna Tisová prokázal, že odsiřovací schopnost čížkovického vápence je plně srovnatelná či dokonce vyšší v porovnání s odsiřovací schopností vápenců vysokoprocentních, což dokládá dosažení nižšího molárního poměru Ca/S a nižšího obsahu volného vápna ve filtračním a ložovém popelu. Ing. Martin Kadlec, výrobní ředitel

Vápenec pro odsiřování

Technické parametry: Použití: pro odsíření kouřových plynů při fluidním spalování

Vlastnosti: zvolená granulometrie a vysoká reaktivita vápence zaručuje minimální obsah volného vápna v popelu a tímto maximální využití účinné složky pro odsiřovací proces vápenec je již při teplotě 760 °C zcela dekarbonizován, tj. veškerý oxid vápenatý je připraven pro sulfatační reakci

Chemické složení CaO SiO2 Al2O3 Fe2O3 MgO Vlhkost Granulometrie Zůstatek na sítě 2 mm Zůstatek na sítě 0,075 mm

Min. [%]

Max. [%]

38,0 13,0

23,0

3,5

7,0

1,3

2,5

0,4

1,2 2,0

Min. [%]

Max. [%] 5,0

95,0

2010 | LC JOURNAL | 11 Lafarge Cement, a. s., 411 12 Čížkovice čp. 27, tel.: 416 577 111, www.lafarge.cz

referenční stavba Osazení nosníků na stavbě

Most přes Rychnovský potok Silniční most o jednom poli překlenující Rychnovský potok je součástí budovaného obchvatu Sokolov–Tisová na R6. Nosnou konstrukci tvoří prefabrikované betonové nosníky, které z cementů z Lafarge Cement, a. s., vyrobila Skanska Štětí. Nosníky ve tvaru písmene „T“ jsou spřaženy železobetonovou deskou mostovky.

Záběr na nosníky odspodu

Založení stavby Geotechnické podmínky určily způsob založení stavby tak, že opěry mostu jsou založeny hlubinně na vrtaných pilotách průměru 1200 mm. Opěra každého mostu je založena na pilotách délky 22,0 m ev. 20,0 m, rozmístěných ve dvou řadách o 5 + 4 ks, vzdálených od sebe 2850–3000 mm (2500 mm šikmo). Piloty opěr se vrtaly z upravené pracovní plošiny, která vznikla v průběhu těžení základové jámy. Výkop pro opěry mostu byl proveden po zřízení dočasné přeložky potoka. Při hloubení základové jámy bylo nutno počítat s přítokem spodní vody ze svahu. Stavbaři odvedli vodu přirozenou cestou do koryta potoka. Hloubení probíhalo po částech tak, aby hladina podzemní vody klesala pozvolně. Základové jámy odvodnily odvodňovací rýhy. Podkladní betony byly provedeny z betonu pevnostní třídy C-/13,5 s průměrnou tloušťkou 150 mm. Svahy


Nosník ve tvaru písmene „T“

základové jámy jsou navrženy ve sklonu 1:1,5–1:2. Nosná konstrukce mostu je uložena na opěrách na sedm všesměrných elastomerových ložisek 250x400x52 mm. Pro osazení ložisek jsou na povrchu prahu vybudovány ložiskové bloky.

Betony Beton všech pilot byl dle IG průzkumu navržen s odolností proti agresivitě XA2. S ohledem na chemicky agresivní prostředí XA2 v souladu s ČSN EN 206-1 Změna Z3 zvolil projektant u pilot beton třídy C25/30. Betonáž pilot musela respektovat dvě podmínky: zahájení práce nejpozději do 1 hodiny po vyčištění vrtu a dále bylo nutno uchovat vrt suchý. Hlavy pilot se nacházejí 800 až 1500 mm pod terénem, proto se počítalo s přebetonováním kóty čistého betonu pilot (dle technologického předpisu zhotovitele pilotového založení). Po vybetonování podkladních betonů byla znehodnocená vrstva odstraněna.

„Podkladní betony byly provedeny z betonu C12/15-X0 v tl. 150 mm. Základy opěr jsou z betonu C25/30-XA1, dříky jsou navrženy z betonu C25/30-XF2, úložné prahy, křídla a ložiskové bloky jsou navrženy z betonu C30/37-XF4. Povrch prahů je proveden ve sklonu 5 % směrem k závěrné zídce. U zídky je proveden ve sklonu úložného prahu žlábek otiskem trubky o průměru 80 mm. Na nižší straně prahů je žlábek vyveden mimo úložný práh,“ informoval odpovědný projektant Ing. Jan Komanec ze společnosti Pontex.

Nosníky ve tvaru písmene „T“ Nosná konstrukce mostu o jednom poli s rozpětím 23 000 m a šikmosti 100 000 gr. byla navržena jako spřažená betonová s využitím dodatečně předpjatých nosníků tvaru širokopřírubového „T“. Nosníky pro tuto stavbu byly individuálně navrženy a vyrobeny ve Skansce a.s., závod Prefa, provozovna Štětí. V poli

Transport nosníku na stavbu

Údaje o stavbě Název stavby: Most přes Rychnovský potok v km 5,146 na R6 Sokolov–Tisová, SO 206 Investor: ŘSD ČR, správa Karlovy Vary Hlavní inženýr projektu: Ing. Petr Hradil, SUDOP, a. s. Odpovědný projektant objektu: Ing. Jan Komanec, Pontex, s. r. o. Zhotovitel SU: SWIETELSKY stavební s. r. o. , pobočka Louny Délka přemostění: 22,10 m Délka mostu: 34,74 m Šířka mezi svodidly: Levý most 11,25 m, pravý most 11,75 m Spotřeba cementu do nosníků: 100 tun cementu CEM II/A-S 42,5 R Lafarge Cement, a. s. Objem betonu do nosníků: 217 m3

je na levém mostě použito 6 nosníků, na pravém mostě 7 nosníků. Vnitřní nosníky mají šířku 2332 a 1920 mm, krajní nosníky proměnnou šířku od 1260 mm do 1800 mm s tím, že vnější konzoly mají proměnnou šířku, která sleduje směrový oblouk komunikace. Výška nosníků je 950 mm, šířka žebra 600 mm. Bylo vyrobeno celkem 13 ks takovýchto nosníků s označením: V1 – 4 ks, V2 – 5 ks, K1, K2, K3 a K4 - 1 ks. „Celkový objem betonu činil 217 m3 na který bylo spotřebováno přibližně 100 t CEM II/A-S 42,5 R Lafarge cement, a. s. Byl použit částečně provzdušněný beton třídy C 55/67 a pro stupeň vlivu prostředí XF2. Konzistence betonu odpovídala stupni F5 s rozlitím 560 až 620 mm. Čerstvý beton byl zhutňován ponornými vibrátory. Dosáhli jsme tak kvalitního povrchu, že i pracovníci

kontrolního úřadu pro ŘSD ČR z místní TDS v Lovosicích byli mile překvapeni,“ uvedl Ing. Jan Tichý ze společnosti Skanska.

Realizace nosníků Aby bylo možno využít všech předností jak vysokopevnostního betonu, tak i účinného kotevního systému, bylo zapotřebí upravit postup napínání a postup montáže nosníků. Nosníky jsou napínány třemi kabely. Kabely K1 a K2 byly napnuty ve výrobně. Kabely jsou napínány ve výrobně ve dvou etapách. Tento postup byl zvolen kvůli zvýšení obrátkovosti formy a urychlení výrobního postupu. Kabely K1 a K2 byly montážně napnuty ve formě při dosažení 70 % krychelné pevnosti betonu 42 MPa, poté byl nosník přesunut na skládku, aby mohl dozrávat beton. Při krychelné pevnosti 48 MPa a cca týden před odvozem nosníků na stavbu, kdy jejich stáří dosáhlo 21 dní, byly kabely K1 a K2 ve výrobně dopnuty na plnou sílu. Poté mohly být zainjektovány kabelové kanálky. Povrchové úpravy nosníků byly navrženy v kategorii C1d s cílem dosáhnout perfektní kvality, aby nebyly nutné dodatečné úpravy.


zajímavá stavba

Pankrácký mrakodrap Kontroverzní pláň v Praze na Pankráci postupně dostává novou tvář. Dominantou projektu nového administrativně obchodního a rezidenčního centra, které vzniká v prostoru tzv. „Pankráckého Pentagonu“, je bezesporu štíhlý, proskleně nablýskaný hranol výškové administrativní stavby nazvané City Tower.

Budova City Point u paty City Tower Snímek dokumentující stav před rekonstrukcí, kdy nevábná podoba torza z roku 1985 hyzdila celé okolí

City Tower, se svými 109 m nejvyšší budova v České republice, má pohnutou historii. Vznikla z nedokončeného torza stavby, která byla v 80. letech připravována pro účely tehdejšího Československého rozhlasu. Budova byla původně projektována jako celý komplex s nahrávacími studii a hudebními sály. První návrh od architektů Šmolíka a Císaře pocházel z roku 1962, poté doznal řadu úprav.

Budova pro Československý rozhlas Výstavba budovy s 27 nadzemními a třemi podzemními podlažími, jejíž nosná konstrukce vrchní stavby byla navržena z prefabrikovaného železobetonového skeletu, byla zahájena až v roce 1985. Po roce 1989 a zejména po rozdělení Československa, přestal být projekt pro následně vzniklý Český rozhlas vhodný, investor proto od záměru ustoupil. V roce 1992 došlo k zastavení stavby, která od té doby bez využití chátrala.


Teprve v roce 1999 v obchodní soutěži na koupi rozestavěného areálu a souvisejících pozemků zvítězila developerská firma ECM a začala s projektovou přípravou. Ke spolupráci si přizvala renomovaného amerického architekta Richarda Meiera, nositele Pritzkerovy ceny za architekturu, a jako generálního projektanta ve výběrovém řízení vybrala SPOJPROJEKT PRAHA a. s. Meierovo architektonické studio ve spolupráci se Spojprojektem stálo rovněž za celkovou architektonicko-urbanistickou studií projektu dostavby pankrácké pláně. „Dnešní podoba City Tower je dílem Richarda Meiera. Zůstává ve stejné výšce jako původní rozhlasová budova, má však upraveny hmotové proporce a především se změnilo její opláštění ve prospěch značného odlehčení výrazu, kde dominují prosklené plochy z transparentního skla zásadně vždy na celou výšku podlaží,“ říká Ing. arch. Václav Aulický ze Spojprojektu.

Rekonstrukce Nový majitel hodlal bývalý rozhlas přebudovat na moderní administrativní budovu. K tomuto účelu musela být již stojící stavba tvarově upravena a optimalizována. Musely být například provedeny i zkoušky ve větrném tunelu. Zvýšené zatížení v horní části konstrukce si vynutilo sanace nadpraží dveřních otvorů, v podzemí i některých stěn a všech stropů základové skříně a zesílení příčných nadzemních ztužujících stěn v místě vetknutí do základové skříně. Většina sanací železobetonových konstrukcí byla provedena karbonovými pásy a tkaninami, v některých případech šlo o zesílení železářskou výztuží v přibetonávce. Náročné řešení představoval také fasádní

Dostavba pankrácké pláně City Tower spolu s budovou City Point u její paty a připravovaný navazující objekt City Court (rovněž dílo Richarda Meiera ve spolupráci s pražským ateliérem CUBOID) je součástí komplexu nazývaného Pankrác City, kam patří ješ-

City Tower má stejnou výšku jako původně plánovaná rozhlasová budova

Údaje o stavbě Název: City Tower Charakter stavby: Rekonstrukce a dostavba Investor: ECM Finance a. s. Architekt: Richard Meier & Partners, New York, USA Spolupráce: Ing. arch. Václav Aulický, Ing.arch. Aleš Papp Generální projektant: SPOJPROJEKT PRAHA, a. s. Hlavní inženýr projektu: Ing. Pavel Meloun Generální dodavatel stavby: Sdružení City Tower – Metrostav a PSJ Holding Subdodavatelé: Fasádní plášť: SIPRAL, a. s. Klimatizace: Ekoklima, s. r. o. Výtahy: Kone Lifts a.s. Zahájení stavby: září 2006 Dokončení: prosinec 2007

Řez nynějšího řešení City Tower

Vizualizace urbanistického komplexu nazývaného Pankrác City

plášť, který musí kromě jiného odolat jak namáhání slunečním zářením, tak větrem a zvládnout i veškeré projevy chování konstrukce budovy. Celý plášť je řešen jako soustava prefabrikovaných elementů 3 x 3,75 m zavěšovaných nezávisle na kotvách rektifikovatelných ve třech směrech. V rekonstruované budově se nachází 40 tisíc m2 administrativních ploch, 550 m2 obchodních ploch, 808 parkovacích stání a 18 rychlovýtahů, z nichž 12 je vybaveno nejmodernějším „adresným“ systémem provozu. V posledním patře je vyhlídková restaurace, která nabízí neobyčejný panoramatický pohled na Prahu. I když ve srovnání se světem je City Tower spíš trpaslík, zůstává se svými 109 m nejvyšší budovou u nás.

tě výšková administrativní budova City Empiria, která je jen o pět metrů nižší než City Tower. Je to objekt bývalého PZO Motokov, který byl spolu s podnoží nazývanou City Forum obsahující restaurační zařízení a konferenční centrum rekonstruován v letech 2005–2006. Do této akce, jejímž autorem je architekt Aulický a jeho spolupracovníci, patří také objekty City Deco s centrem rekreačních a rehabilitačních služeb. Výstavba City Deco byla již zahájena a připravuje se administrativní budova s obchody nazývaná City Element. Před dvěma lety zde byla také dokončena na podkladě koncepce Richarda Meiera a podle projektu Spojprojektu i výstavba rozsáhlého obchodního a společenského centra Arkády Pankrác.


ekologie

Dvanáct měsíců ochrany biodiverzity Ačkoli vlády přislíbily, že zredukují rychlost úbytku živočišných a rostlinných druhů do roku 2010, není pochyb o tom, že se jim nepodařilo závazek dodržet. Hlavními důvody jsou expanze měst, zemědělství a rozvoj infrastruktury. Na postupné mizení biologických druhů upozorňuje Organizace spojených národů, která rok 2010 vyhlásila Mezinárodním rokem biodiverzity.

V popředí nejvyšší hora Českého středohoří Milešovka s observatoří


Úmluva o biologické rozmanitosti vznikla v roce 1992 na konferenci v Riu de Janeiru. Doposud ji podepsalo 193 zemí. Ujednání zmiňuje mimo jiné i nutnost ochrany nejen biologických druhů, ale i genetické rozmanitosti a různorodosti ekosystémů. Mezi nejvážnější problémy české přírody patří urbanizace, fragmentace a unifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, v důsledku toho se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin. Krajina hůř odolává přívalovým dešťům a zvyšuje se riziko povodní. Území států, a to nejen České republiky, se sjednocuje, ubývá pestrosti a různorodosti. Červený

seznam IUCN (Světový svaz pro ochranu přírody) eviduje celosvětově téměř 17 tisíc druhů ohrožených vyhynutím. V rámci živočichů je to 21 % savců, 12 % ptáků, 31 % plazů, 30 % obojživelníků a 37 % ryb. V rostlinné říši zaznamenává celkem 74 % ohrožených vyšších rostlin. Jen v Evropě je ohroženo bezprostředním vyhynutím 23 % obojživelníků, 19 % plazů, 15 % savců a 13 % ptáků.

Biodiverzita je život Ochrana přírodní rozmanitosti patří k dlouhodobým prioritám také ve Skupině Lafarge. Ve spolupráci se Světovým fondem pro přírodu vyvinula a zavedla

Zpráva o stavu přírody a krajiny v České republice mj. uvádí: Na území ČR je v současnosti znám výskyt 80 tisíc druhů (3500 cévnatých rostlin, 886 mechorostů, 40 tisíc druhů hub, 24 tisíc druhů hmyzu, 8000 ostatních bezobratlých, 711 obratlovců). Třetina z nich je podle kritérií Světového svazu pro ochranu přírody hodnocena jako ohrožená. Polovina druhů cévnatých rostlin na území ČR náleží do některého stupně ohrožení. Vyhynuly některé druhy orchidejí, různé druhy plevelů. Z původních 267 druhů kriticky ohrožených rostlin v r. 1979 se jejich počet v r. 2000 zvýšil na 476. Vyhynulo 19 druhů našich motýlů a více než polovina zbytku je ohrožená (88 druhů). Vyhubení hrozí více než 50 % druhů obojživelníků a plazů ČR.

komplexní systém řízení biodiverzity, který zahrnuje specifickou metodologii, nástroje pro hodnocení vážných problémů lokality a programy pro udržování a zlepšení přírodní rozmanitosti. Jádrem programů je rekultivace lomů. Pro hodnocení ochrany biodiverzity Skupina stanovila tzv. index biodiverzity, aby mohla sledovat ekologické změny v lomech a závodech. Ochrana biodiverzity je ve Skupině Lafarge v letošním roce ještě důležitější, a tak souznívá s mottem letošního roku „Biodiverzita je život – Biodiverzita je náš život“.

CHKO České středohoří

K Mezinárodnímu roku biodiverzity se připojilo i české ministerstvo životního prostředí, které každý měsíc představuje některé z ohrožených druhů. Na duben byly vybrány druhy rorýs obecný a lípa jako zástupce dřevin našich měst.

Chráněná krajinná oblast České středohoří, na jejímž okraji se rozprostírají výrobní jednotky Lafarge Cement, a. s., se nachází na severu Čech, po obou březích dolního toku české části Labe. Svou rozlohou 1063 km2 je druhou největší chráněnou krajinnou oblastí v České republice. Lesnatost území je menší než 30 %‚ přičemž porosty bývají mozaikovitě rozdrobeny do menších ploch. Velké lesní komplexy chybějí. V původním složení převažovaly dubohabrové háje, květnaté bučiny a doubravy. „Dnešní porosty si zachovaly do jisté míry přirozenou druhovou skladbu, která uchránila středohorské lesy před zničujícím účinkem donedávna působícího imisního zatížení,“ vyplývá z informací ústecké agentury přírody a krajiny. V tzv. bylinném patře se uchovala řada zvlášť chráněných a ohrožených druhů rostlin (lilie zlatohlávek, medovník velkokvětý, áron plamatý a pod.). Živočišstvo odpovídá druhovou rozmanitostí širokému spektru přirozených stano-

višť, kterými je České středohoří známé. Nejzajímavější zástupce bychom našli mezi bezobratlými, zvláště mezi hmyzem a měkkýši, ale za pozornost stojí i někteří obratlovci, např. ještěrka zelená, vydra říční, čáp černý, bobr evropský a mihule potoční. Více než 160 druhů živočichů patří mezi zvlášť chráněné; z toho je 39 kriticky a 66 silně ohrožených. V rámci chráněné krajinné oblasti je vyhlášeno 43 chráněných území s přísnějším režimem ochrany (5 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 12 přírodních rezervací a 18 přírodních památek). Vyhlášení několika dalších je v různých stupních přípravy.

Budování biokoridorů V regionech, které pod vlivem socialistické zemědělské výroby zcela změnily svoji původní vyváženou strukturu, je obnova a budování biokoridorů a biocenter životně důležitá. Biokoridory, remízky a zelené pásy obnovují původní rovnováhu ekosystému. I když jsou projekty na jejich budování poměrně finančně i časově náročné, podporuje je stát i výrobní firmy. Mezi velké regionální projekty patří také „Územní systém ekologické stability Chotěšov“, na jehož financování se podílejí Ministerstvo životního prostředí obec a také akciová společnost Lafarge Cement. Během tří let plánované biocentrum na okraji obce Chotěšov pojme celkem 51 870 sazenic stromů a 11 538 sazenic keřů.


stavebnictví a EU

Přeložka R7 obchází obec Sulec zprava

Peníze z EU zklidní dopravu v obcích Nejviditelnějšími dopravními stavbami, které jsou v Česku financovány z evropských fondů, jsou bezesporu dálnice a železniční koridory. Velký význam pro odlehčení dopravních průtahů vedoucích přes česká města a obce mají ale také obchvaty. V závěru loňského roku byl zprovozněn obchvat obce Sulec, součást rychlostní komunikace R7. Také tato stavba je spolufinancována ze zdrojů Evropské unie. Sulec byl poslední obcí na silnici I/7 v Ústeckém kraji, kde projížděla vozidla dopravně nevyhovujícím průtahem přes zastavěné území. Stávající silnice I/7 sice umožňuje rychlý průjezd obcí, přilehlá zástavba však má vjezdy na pozemky přímo napojeny na tuto silnici. Ta je navíc v obci úrovňově křížena silnicí III/23739 z Toužetína do Bedřichovic. Cílem obchvatu tedy bylo vymístění dopravy mimo zastavěné území Sulce. Stavba R7 Sulec obchvat je součástí souboru staveb zvyšujících kapacitu stávající dvoupruhové silnice I/7 na čtyřpruhovou rychlostní silnici R7. Ta je zahrnuta do výhledové sítě dálnic a rychlostních komunikací v ČR. Hlavní silniční tah R7 Praha–Chomutov–hranice se SRN umožní po přestavbě rychlé a hlavně kapacitní spojení českého vnitrozemí s oblastí


Chemnitz ve Svobodném státu Sasko a návazně se státy EU.

Popis stavby Obchvat Sulce je postaven jako rychlostní komunikace v kategorii R25,5/100, ale dopravně bude zatím značena jako silnice v kategorii S. Po zprovoznění navazujících úseků bude silnice přeznačena na rychlostní. Délka úseku je 2520 metrů. Na východě navazuje na připravovanou stavbu R7 Panenský Týnec, na západě na připravovanou stavbu R7 Chlumčany. V počátečním úseku vede komunikace nejprve v mírném, dále ve vyšším násypu (6–7 metrů) a v km 2,030 přechází mostním objektem přes Debeřský potok. Přeložka R7 obchází obec Sulec zprava, a to v hlubokém zářezu (zhruba 10 m). Silnice III/23739 směrem na Bedřichovice

je přeložena a vedena po mostním objektu přes zářez. Aby nedošlo ke kolizi tělesa komunikace s vedením VVN 110 kV, je v zářezu od km 2,975–3,010 vybudována zárubní zeď z drátokošů, která zmenší zábor. Za obcí se přeložka komunikace přiklání zpět ke stávající silnici I/7. Napojení na stávající silnici I/7 je řešeno přejezdem přes střední dělicí pás a provizorním dopravním značením, stejně jako na začátku stavby. Stavba byla zahájena v dubnu 2008, uvedena do provozu byla v listopadu 2009. Termín úplného dokončení stavby je stanoven na červenec roku 2010.

Evropské peníze Na právě probíhající programové období 2007–2013 má ČR z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Z toho na

Souhrnný stav čerpání dotací K 7. 1. 2010, EU a národní zdroje, 1 EUR = 26,40

Zdroj: MMR ČR

Celková alokace 2007–2013

Podané projekty

Schválené projekty

Proplacené projekty

814,8 mld. Kč

763,5 mld. Kč

255,3 mld. Kč

70,3 mld. Kč

1000 800 600 400 200 0

Nový obchvat, který odvádí dopravu mimo obec Sulec, 2 520 metrů

Silnice směrem na Bedřichovice je vedena po mostním objektu přes zářez

dopravu je pro vyčleněno 5,77 mld. eur (asi 150 mld. Kč), což činí přibližně 21,6 % veškerých prostředků, které jsou pro Českou republiku k dispozici. Pro srovnání, Slovensko bude v letech 2007 až 2013 čerpat z fondů EU 11,36 miliardy eur. Nejvíce, 3,2 miliardy eur, což představuje 28,2 %, dostane slovenská dopravní infrastruktura, prioritami jsou železniční doprava a výstavba dálnic.

Údaje o stavbě Cena stavby dle smlouvy bez daně: 549 490 851 Kč Projekt schválen v rámci prioritní osy: 4 – Modernizace silnic I. třídy mimo TEN-T Oblast podpory: 4.1 – Rekonstrukce a modernizace na silnicích I. třídy mimo TEN-T Příspěvek EU: 580 565 258 Kč Celkové náklady projektu: 715 198 950 Kč Zahájení stavby: 04/2008 Uvedení do provozu: 11/2009

hu roku 2009. Do konce roku 2009 bylo v České republice finančně ukončeno 2416 projektů. Na tyto projekty bylo vynaloženo z fondů EU více než 9,5 miliardy korun. Pro sektor dopravy plynou prostředky Evropské unie zejména z Operačního programu Doprava (OPD). Ten je financován ze dvou fondů: Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a Fondu soudržnosti (FS).

Schváleno přes 14 tisíc projektů V České republice bylo do konce roku 2009 prozatím evidováno 30 766 žádostí o dotace v celkové výši 763,5 miliardy korun. Řídící orgány operačních programů dosud schválily 14 071 projektů. Tyto projekty tak dostanou finanční dotaci, která celkem činí 255,3 miliardy korun. V prosinci se konečným příjemcům vyplatilo téměř 14 miliard korun a od začátku roku 2007 tak již bylo českým příjemcům poskytnuto 70,3 miliardy korun. Většina z těchto peněz byla vyplacena v průbě-

Program doprava Operační program Doprava je zaměřen na zkvalitnění infrastruktury a vzájemné propojenosti železniční, silniční a říční dopravy v rámci tzv. transevropských dopravních sítí (TEN-T). Jedná se tedy o infrastrukturu celostátního významu, v případě silniční infrastruktury jde o dálnice, rychlostní komunikace a silnice I. třídy. Z programu je také podporován rozvoj a modernizace pražského metra.


konstrukce mostů

Beton a ocel – souboj i spolupráce aneb 20. a 30. léta 20. století v mostním stavitelství Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se při výstavbě mostů za použití nových technologií uplatnily ocelové konstrukce stejně jako železobetonové. Při stavbě ocelových mostů se stále ve větší míře používalo svařovaných spojů oproti tradičním nýtovaným.

Most Dr. Edvarda Beneše v Ústí nad Labem. Zatěžkávací zkouška mostu proběhla umístěním 8 motorových tramvajových vozů, 8 nákladních vlečných vozů, kropicího vozu a jednoho desetitunového a jednoho osmnáctitunového parního válce. V srpnu roku 1936 byl most Dr. Edvarda Beneše slavnostně předán ústecké veřejnosti.

Ve třicátých letech v Německu a během druhé světové války ve Francii se začal v betonovém mostním stavitelství uplatňovat předpjatý beton. Rozpětí mostních oblouků i vzdálenosti pilířů u zavěšených mostů se stále zvětšovalo. Českoslovenští konstruktéři drželi krok se světovým vývojem a na evropském kontinentu měli dokonce několik prvenství.

Mosty na českém území Z železobetonových mostů tohoto období se do tváře české krajiny a českých měst zapsaly Libeňský most roku 1928 od architekta Pavla Janáka, silniční a železniční most přes Lužnici v Bechyni z let 1926–28 či silniční obloukový most se


spolupůsobící mostovkou přes Lužnici v Táboře z let 1934–35. Kvalitní architektonické i technické řešení představoval i Jiráskův most v Praze tvořený žebrovými železobetonovými oblouky se spolupůsobící mostovkou z let 1929–1932. Největší rozpětí železobetonového oblouku u nás i v Evropě měl ve své době most přes Vltavu v Podolsku (rozpětí hlavního oblouku 150 m, vzepětí 47,8 m). Na tyto stavby se náš seriál o mostech zaměřil v minulém roce. Z ocelových mostů vynikl most přes Labe v Děčíně o rozpětí 30,5 m + 118 m + 30,5 m, jehož hlavní pole je navrženo jako Langerův trám, tj. tuhý plnostěnný trám vyztužený netuhým obloukem z roku 1933, dále pak celosvařovaný

most o čtyřech polích o rozpětí 62,3 až 63,0 m přes Vltavu u Mělníka z roku 1938. Na jeho stavbu byla poprvé použita konstrukční ocel o vyšší pevnosti řady 52.

Most Dr. Edvarda Beneše v Ústí nad Labem Posledním dílem propagátora železobetonových obloukových konstrukcí, profesora pražské německé techniky Josefa Melana (1853–1941), se stal most přes Labe v Ústí nad Labem. O výstavbě druhého mostu přes Labe se v Ústí začalo uvažovat už v prvních desetiletích 20. století, jeho realizaci však bránil nedostatek finančních prostředků. V roce 1926 se konalo ustavující zasedání výboru pro

Ocelový most přes Labe v Děčíně

Tyršův most v Plzni

Tyršův most přes Radbuzu v Plzni byl prvním úplně svařovaným obloukovým mostem na světě. Pohled na mostní oblouk. Stav v roce 2006.

Letecký snímek mostu Dr. Edvarda Beneše v Ústí nad Labem

výstavbu mostu. Zpracováním detailního projektu byl pověřen Josef Melan. Komise složená ze zástupců Ústí nad Labem a Střekova, jejímiž odbornými členy byli prof. Melan z Prahy a prof. Beyer z Drážďan, se musela rozhodnout mezi železobetonovou a ocelovou konstrukcí. Ačkoli železobetonová konstrukce by byla levnější o tři miliony korun, dostala vzhledem k nepříznivým místním podmínkám přednost konstrukce ocelová. Po druhé veřejné soutěži zadala komise stavbu základů společenství Pittel & Brausewetter a Köhler & spol., konstrukce Vítkovické

důlní a železářské společnosti, firmě bratři Prášilové & spol. a akciové společnosti Georg Schicht. V březnu 1934 začala stavba na střekovské straně. Nedaleko od břehů řeky byly vystavěny dva pilíře pomocí kesonů. Rozpětí mostu činilo 30,3 m + 123,6 m +30,3 m. Hlavní pole bylo tvořeno tuhým plnostěnným obloukem s táhlem a mělo největší rozpětí v tehdejším Československu. Z důvodu značně kyselé reakce labské vody se musely pilíře betonovat železoportlandským a vysokopecním cementem. Hmotnost ocelové mostní konstrukce činila 1 760 tun.

Významným úspěchem československých konstruktérů se stal dvoukloubový ocelový plnostěnný obloukový most přes Radbuzu v Plzni (Tyršův most) postavený v letech 1932–33. V té době probíhal jakýsi konkurenční boj mezi betonem a ocelí a z něj vyplynulo i konstrukční řešení mostu – betonové pilíře oddělovaly subtilní ocelové oblouky od betonových předpolí. Koncepci, technologii i detaily zpracování ocelové konstrukce navrhl pozdější profesor pražské techniky František Faltus (1901–1989), jenž v té době působil jako vedoucí Poradny pro svařované konstrukce Škodových závodů. Dodavatelem stavby mostu byly Škodovy závody. Dva plnostěnné oblouky průřezu I, konstantní výšky stěny 900 mm, měly rozpětí 50,6 m, vzepětí 10,4 m a nesly na sloupcích svařovaného průřezu I příčníky. Vzdálenost dvou plnostěnných dvoukloubových oblouků byla 6,3 m. Celková hmotnost konstrukce z oceli 37 byla 111 tun, obdobná nýtovaná konstrukce by měla hmotnost 135,4 tuny, tedy o 22 % více. Konstrukční výška byla dostatečná, proto probíhaly podélníky spojitě přes příčníky, monolitická betonová deska tvořila zavětrování mostovky a přenášela vodorovné reakce od větru jednak do vrcholu oblouku, jednak přímo do betonových pilířů. Celková šířka mostu se dvěma asfaltovými chodníky po 1,5 m byla 9 m. Svařování ocelové konstrukce probíhalo v dílně i na staveništi z velké části holými elektrodami s duší (Böhler B-Elite KVA), které se tehdy používaly na nejdůležitější svary. Pouze důležité tupé styky byly svařovány obalenými elektrodami, jež se v té době používaly jen ojediněle. Do provozu byl most uveden na podzim 1933. Dodnes slouží svému účelu a 23. listopadu 1995 byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. V letech 1994–96 proběhla rekonstrukce mostu, jejíž kvalita a způsob provedení byly hodnoceny různě.


stopy architektury Obchodní budova firmy Sears byla postavena podle projektu William Le Baron Jenney v Chicagu v letech 1889–90

Vznik mrakodrapů Ačkoli žádné jiné město na světě nemá srovnatelný počet slohově tak rozmanitých mrakodrapů jako New York, kolébkou mrakodrapů se stalo Chicago. V roce 1871 zachvátil město zničující požár, který sice proměnil centrum města ve spáleniště, ale uvolnil prostor pro stavební boom. Architekti, kteří přišli zachránit Chicago, museli vyřešit specifické požadavky jako bylo zasazení velkých komplexů budov do stávající struktury města, nutnost použít žáruvzdorné konstrukce a vytvořit nové architektonické formy odpovídající smíšenému účelu stavebních objektů. Revoluční obrat v historii architektury by ovšem nebyl uskutečnitelný bez předchozího technologického pokroku. Pro vznik mrakodrapu nazrála doba. Svět již znal železobeton, který si nechal patentovat v roce 1867 Francouz Josef Monier. Stavby bylo možné odlehčit a zpevnit.

Výtahy

Budova Reliance Building je považována za jednu z nejvýznamnějších staveb Chicagské školy. Plášť tvoří sklo a terakota světlé barvy s opakováním posuvných oken a ozdobných pruhů.

Další podmínkou pro stavbu výškových budov byl vynález výtahu. Do té doby nemělo smysl plánovat šestiposchoďový nebo víceposchoďový dům, protože se obyvatelé nemohli dopravovat nahoru a dolů dost rychle a pohodlně. V provozu sice byly už nákladní výtahy, avšak první výtahové konstrukce neposkytovaly dostatečnou bezpečnost, protože se lana někdy přetrhávala. Potíže vyřešil Elisha Gates Otis, který vyvinul metodu, jak zabezpečit výtah ve výtahové šachtě, i když se lano přetrhne. Svůj vynález předvedl v New Yorku v roce 1854.

Vyrůst výš Dosud nevídaný typ stavby – mrakodrap navrhl jako první architekt William Le Baron Jenney. Devítipodlažní Home Insurance Building s ocelovým skeletem vyrostl v Chicagu 13 let po požáru. Stavba s vysokou kapacitou exponenciálně zvýšila využití drahé stavení parcely.


Půdorysné řešení bylo v podstatě stejné jako u dnešních výškových budov – vertikální průběžný blok s komunikacemi a instalacemi a celá podlaží volná, libovolně dělitelná, výhodná také pro obchod administrativu. Nejvyšší podlaží bylo určeno pro technické zařízení a strojovny výtahů. Bohužel již není k vidění, byl určen k demolici v roce 1929 a na jeho místě byl otevřen v roce 1934 dvaadvacetipodlažní Field Building.

Chicagská architektonická škola V roce 1885 je dokončena jedenáctipodlažní budova Studebaker Building v čelní frontě domů na Michigan Avenue v Chicagu. Zanedlouho (1885–88) následuje mnohem slavnější, taktéž jedenáctipodlažní Rockery od architektů Roota a Burnhama. Začíná vznikat to, co se později nazývá „The Chicago School style of architecture“ – Chicagská architektonická škola. V rychlém sledu vzniká mnoho krásných výškových budov, převážně od mladých architektů (Louis H. Sullivan, William Holabrid, Daniel H. Burnham a Martin Roch), kteří pracují pro architektonický ateliér William Le Baron Jenney. Do konce století spatří světlo světa ještě Manhattan Building (16 p., 1889–91), Monadnock Building (15 p., 1891), Pontiac Building (14 p., 1889–91), Old Colony Building (17 p., 1893–4), Marquette Building (17p. 1893– 95), Reliance Building (14 p., 1890–91). Ze spolupracovníků architekta Jenneyho se nejvíc proslavil Louis H. Sullivan, který je kromě početných realizací i autorem teoretických studií podstatně ovlivňujících architekturu 20. století. Během prvních

dvou desetiletí 20. století bylo v Chicagu postaveno jen několik významných mrakodrapů. Chicago Building (15 p., 1903–04), Fulton House (16 p., 1908), People Gas Company Building (22 p., 1911), Monroe Building (16 p., 1912) a Conway Building (21 p., 1912–13).

New York Na počátku 20. století přichází do New Yorku chicagský architekt Daniel H. Burnham, který městu dopomůže k první věžové stavbě s průčelím řešeným podle vzoru renesančních paláců. Ve své době byl s 20 patry a 95 m považován za nejvyšší dům. V roce 1903 zde dokončí svůj projekt trojúhelníkového mrakodrapu, který se tehdy stal novým symbolem New Yorku. Podle svého majitele nese název Fuller Building, ale svým hovorovým přízviskem Flatiron Building („budova-žehlička“) přešel i do literatury. Jedenadvacetipodlažní mrakodrap na Manhattanu s výškou skoro 300 stop (95 m) se stal nejvyšším na světě, a tak New York přebral pomyslnou taktovku ve výškových rekordech až do dokončení chicagského věžáku John Hancock Center, přezdívaného „Big John“.

Empire State Building

Empire State Building byl nejvyšší stavbou světa v letech 1931–72

Asi nejmilovanějším mrakodrapem se stal Empire State Building, který je nejvyšší stavbou v New Yorku od architektů: Richmonda Shreveho, Williama Lamba a Artura Hormona. Projekt byl veřejnosti poprvé představen 30. srpna 1929. Tempo, jakým dům rostl, bylo neuvěřitelné – každý týden byl totiž vyšší o čtyři podlaží, celá výstavba trvala 410 dnů a byla o devět milionů dolarů levnější, než plánoval rozpočet (50 mil. USD). Rychlost a cenu stavby ovlivnil jednoduchý tvar mrakodrapu a také snížení cen materiálů a mezd dělníků v důsledku světové krize. Měřil 361 m a stal se tak nejvyšší stavbou světa do konce 60. let 20. století. Na 102., tedy poslední poschodí se bylo možné dostat jak výtahem, tak po schodech, které měly 1860 stupňů. Mrakodrapy neodmyslitelně patří ke Spojeným státům, hlavní ulice některých velkých měst působí skoro jako propasti, které se vřezávají hluboko mezi mrakodrapy a zakrývají nebe až na malý proužek, který je vidět docela nahoře.


betonové unikáty

Burj Khalifa: nejvyšší budova světa Hned na počátku letošního roku zaznamenalo stavebnictví převratnou událost. 4. ledna po 1325 dnech od zahájení prací otevřeli ve Spojených arabských emirátech megavěž Burj Khalifa, která dosáhla dechberoucích 818 m. Mrakodrap je ústředním prvkem nově budovaného dubajského centra. Celkově Down Town přijde zhruba na 20 miliard dolarů (351 miliard korun) a jeho součástí je i největší nákupní středisko a 30 tisíc bytů.

Ustupující čela křídel budovy limitující rychlost postupu výstavby Exponované bednění stropů v čelech křídel budovy ve výšce 410 m

Mrakodrap má 200 pater, z nich zhruba 165 je obyvatelných. Celková výška budovy není jediným rekordem mrakodrapu. Budova má rovněž nejvíce pater, nejvýše položené obydlené patro, bazén, restauraci a fontánu a nejvyšší výtah a také nejvýše položenou vyhlídkovou pozorovací plošinu, která se nachází na 124. poschodí. Je rovněž nejvyšší stavbou vůbec, když překonala i televizní stožár v Severní Dakotě v USA, který s výškou 628 m držel rekord od roku 1991. Na stavbě se podílelo v období jejího vrcholu až 12 tisíc lidí. Celkem bylo na ní odpracováno 22 milionů „člověkohodin“. V mrakodrapu se nachází 57 výtahů a osm eskalátorů. Na stavbě se podílely i české výtahy pardubické firmy Pega Hoist. Podlahová plocha činí 334 tisíc metrů čtverečních.

Kolik mrakodrap stál? Náklady na stavbu se vyšplhaly na 1,5 miliardy USD (zhruba 27,4 miliardy Kč). Otevření však přišlo ve svízelných časech


pro dubajskou ekonomiku (emirát Dubaj je součástí federace Spojené arabské emiráty). Ceny realit v novějších částech emirátu klesly za poslední rok o téměř polovinu a dubajskému emirátu musel pomoci sousední emirát Abú Zabí sérií půjček v celkovém objemu 25 miliard USD, protože některé státní firmy začaly mít problémy se splácením svých závazků. Investorem stavby byla společnost Emaar Properties. Původně se věž jmenovala Burj Dubaj (burj znamená v arabštině věž), ale během slavnostního ceremoniálu oznámili její přejmenování na Burj Khalifa (Burdž Chalífa) podle prezidenta Spojených arabských emirátů šejcha Chalífy bin Zajda Nahajána.

Architektura Hlavním architektem budovy se stal americký architekt Adrian Smith z chicagské firmy Skidmore, Owings & Merrill, který zvolil půdorys ve tvaru písmene „Y“. Toto půdorysné řešení ve tvaru Y je podle Adriana Smitha ideální pro hotely a obytné budovy, protože zajišťuje maximum přirozeného světla pro všechny křídla budovy a současně nabízí okouzlující

výhled na Perský záliv. Prohlásil také, že se inspiroval květinou Hymenocallis, jejíž členitý květ připomíná orchidej. Podle názoru některých architektů budova připomíná formu mrakodrapu Willis Tower, která byla prohlášena za „svazek trubek“. Jiní nalézají v Burj Khalifa reminiscence na Wrightovu „vizi pro Illinois“, což byl nerealizovaný návrh mrakodrapu pro Chicago. Podle Marshalla Strabala, architekta, který pracoval na konstrukci, byl objekt navržen na základě spojení tří 73patrových paláců. Podobné obytné věže lze spatřit v jihokorejském Soulu. Není pochyb o tom, že architektura je odvozena od základních vzorců obsažených v islámském stavitelství. Projekt zahrnuje regionální kulturní a historické prvky. Během samotného designování stavební inženýři otočili budovu o 120 stupňů oproti původnímu návrhu, aby lépe odolávala větrům. V návaznosti na původní návrh Skidmore, Owings & Merrill, investor stavby Emaar Properties vybral pro stavební dozor společnost Hyder Consulting, která působí jako mezinárodní nezávislý konzultační orgán pro ověřování a testování betonu a oceli.

Ani stavbě megavěže v Dubaji se nevyhnuly technické problémy, které nakonec zpozdily zprovoznění o čtyři měsíce

2010 2010 | LAFARGE | LC JOURNAL CEMENT | 25

betonové unikáty vlevo Horní pracovní plošina samošplhacího bednění Doka jádra budovy

Tuhá ocelová výztuž vkládaná do betonu stěn jádra v exponovaných úsecích

110 000 tun betonu do základů

Nejvyšší stavby světa Za mrakodrap byly v 80. letech 19. století v USA považovány domy o deseti až dvaceti patrech. S rozvojem stavebních technologií však nároky na zařazení do této prestižní kategorie rostly a nejvyšší mrakodrapy nyní mají přes sto pater. Do roku 1972 byl za nejvyšší budovu světa považován Empire State Building, poté převzalo na dva roky žezlo Světové obchodní středisko (WTC) v New Yorku. V letech 1974–98 kraloval chicagský mrakodrap Sears Tower (nyní Věž Willis) a v letech 1998–2004 věže Petronas v Malajsii. Před více než pěti lety, 31. prosince 2004, se na špičku žebříčku vyhoupl 509 metrů vysoký mrakodrap Tchaj-pej 101 na Tchaj-wanu. Vyšších rozměrů než budovy donedávna dosahovaly různé telekomunikační stožáry. Polský vysílač Konstantynów, vysoký 646 metrů, byl nejvyšší volně stojící stavbou od roku 1974, kdy byl vztyčen. Po jeho zhroucení před 18 lety se nejvyšší konstrukcí stal televizní vysílač u města Blanchard v americkém státě Severní Dakota, který měří 628 metrů. Letos všechny pokořil s 818 metry mrakodrap Burj Khalifa.

Empire State Building New York / USA 381 m

Světové obchodní středisko (WTC) New York / USA 417 m

Pozemní práce odstartovaly v září 2004, základy stavby se nacházejí v hloubce 50 metrů. Do železobetonové základové konstrukce padlo 45 000 m3 betonu o hmotnosti více než 110 000 tun. Beton se vyznačuje vysokou hustotou a nízkou propustností. Masivní základovou desku ze samozhutnitelného betonu, která má tloušťku 3,7 m, svazuje rošt složený ze 192 pilotů. Ty mají průměr 1,5 m, průměrnou délku 43 m a návrhovou únosnost minimálně 3000 tun. Před účinky korozivních chemických látek obsažených v tamních pozemních vodách chrání síť pilot speciální katodová ochrana. Betonáž desky byla rozdělena do čtyř fází, tři křídla a střední jádro, i tak ale trvala betonáž každé ze sekcí více než 24 hodin.

Konstrukce Základním konstrukčním systémem Burj Khalifa je železobeton. Návrh vychází

Sears Tower Chicago / USA 442 m

z rozsáhlých geotechnických a seismických studií. „Základním nosným prvkem věže je tuhé šestiboké železobetonové jádro průměru cca 45 m probíhající celou výškou budovy. Jádro je dále podporováno tuhými křídly budovy, jejichž osové a příčné nosné stěny vytvářejí provázaný systém stojin a přírub. Projektanti podřídili geometrii stavby přísnému řádu. Křídla po směru hodinových ručiček postupně odskakují k jádru, věž se tak s výškou spirálovitě zeštíhluje. Beton nosných stěn je třídy C80 (číslice vyjadřuje krychlovou pevnost betonu v tlaku), používal se portlandský cement a létající popílek,“ informoval Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA, z České betonářské společnosti. Vrcholovou část stavby tvoří ocelová špiče s výškou 232 m. Na výstavbu věže se spotřebovalo 330 tisíc kubických metrů betonu a 39 tisíc tun oceli. Budova stojí poblíž tektonického zlomu, takže musí odolat i zemětřesením, která často posti-

Burj Khalifa Dubaj / SAE 818 m

Věže Petronas Kuala Lumpur / Malajsie 452 m

Šanghajské světové finanční středisko Šanghaj / Čína 492 m

Tchaj-pej 101 Tchaj-pej / Tchaj-wan 509 m

Eiffelova věž Paříž / Francie 300 m

City Tower, nejvyšší budova ČR Praha / ČR 109 m


Část čelní stěny betonovaná do samostatného samošplhacího bednění

Zelená kůra pro mrakodrapy

hují nedaleký Írán. Vnější plášť se skládá z reflexního skla, hliníku, ocelových panelů a trubkovitých žeber.

Rekord v čerpání betonu V května 2008, kdy byl beton čerpán do výšky 606 m na 156. patře, překonal Burj Kkalifa dosavadní rekord v čerpání betonu na jakýkoli projekt (tedy nejen obytné stavby). Od roku 1994 držela v této kategorii prvenství stavba vodní elektrárny Riva del Garda v Itálii, kdy byl beton čerpán do výšky 532 m. Této výšky dosáhal Burj Khalifa v srpnu 2007. Pro čerpání byly speciálně upraveny pumpy Putzmeister, které umožnily čerpat pod tlakem 350 barů. Posun čtyř čerpadel betonu s 32 m dlouhými výložníky nezávisle na jeřábu zajistilo použití samošplhacího bednění Doka. Pro extrémně vysokou stavbu byla podstatná konzistence použitých betonů. Návrhy betonových směsí musely také respektovat vysoké teploty v Perském zálivu dosahující až 50 °C. Proto se muselo betonovat v noci, když je vzduch chladnější a vlhkost vyšší. V letních měsících se pro výrobu betonů používalo ledové vody na hranici mrznutí.

Šplhací automaty Na stavbě se osvědčily šplhací automaty Doka SKE 100, které umožnily nasazení rychlého tempa výstavby. V průběhu realizace současně v provozu až dvě stě dvacet šest šplhacích automatů vysouvajících po pracovních záběrech asi 5 000 m2 systémového bednění. Zhotovení 600 m vysoké železobetonové konstrukce jádra budovy (včetně podzemních podlaží)

si vyžádalo celkem sto osmdesát betonářských záběrů, přičemž se pracovalo v třídenním taktu. Hrubá stavba postupovala tempem dvě podlaží týdně. Šplhací automaty byly rozčleněny do šesti sekcí: tři sekce pro jádro budovy a tři pro křídla. Bednění vnějších ztužujících stěn v oblasti „obslužných“ poschodí 19–21 a 41–43 muselo být velmi přizpůsobivé, aby umožnilo vytvoření doplňků k systému běžných podlaží. Šplhací systémy pro stěny křídel budovy bylo zapotřebí koncipovat tak, aby umožnily posunout bednění dozadu od vybetonovaných konstrukcí a vytvořit tak prostor pro přípravu bednění k dalšímu výškovému přemístění.

Využití nejvyšší budovy Plány na využití velkolepé dubajské věže zkomplikovala světová hospodářská krize, na veřejnost se dostaly zprávy prozrazující, že obsazování některých částí se zpomalilo. V době před krizí se některé apartmány v nejvyšších patrech prodávaly za více než 1900 USD za čtvereční stopu (0,09 metru čtverečního), nyní však může být cena až poloviční. Mrakodrap je mimo jiné sídlem šestihvězdičkového Armani Hotelu předního italského módního návrháře Giorgia Armaniho (39. patro). V budově jsou rovněž luxusní soukromé byty a kanceláře. V nejnižších patrech je umístěno obrovské nákupní centrum. Hlavním dodavatelem stavebních prací byl jihokorejský konglomerát Samsung Engineering & Construction, který se podílel také na Petronas Twin Towers a Tchaj-pej 101.

Skupina Lafarge, jež se zavázala podporovat ekologická stavební řešení, se spojila s architektem Jacquesem Ferrierem, aby společně vytvořili koncept zeleného mrakodrapu s názvem Hypergreen. Projekt vidí mrakodrap, navzdory vžitému názoru, jako nástroj trvale udržitelného rozvoje měst, který lze snadno zakomponovat do existujícího města, aby přispěl ke zlepšení celkového vzhledu. Materiály použité pro Hypergreen vybrali jeho tvůrci s ohledem na dopad věže na okolní prostředí a na jeho životnost. Plášťová síťovina, která funguje jako sluneční štít z jihu a optimalizuje ventilaci v budově, je perforována tak, aby umožnila naopak proniknout slunečním paprskům ze severu. Nejenže zajišťuje horizontální stabilitu, ale splňuje i další funkce, podporuje různé systémy obnovitelných zdrojů energie jako větrné turbíny a fotočlánky. Ty pak umožní Hypergreenu vytvářet velkou část vlastní energie. Pod síťovinou se ukrývá nosná konstrukce vyrobená ze samozhutnitelného betonu Agilia®. Prefabrikované komponenty, které tvoří věž, jsou montovány přímo na místě, což umožňuje bezpečnější a rychlejší práci na staveništi a eliminaci prachu.

Podle: www.burjdubaiskyscraper.com www.burjkhalifa.ae Vizualizace Hypegreenu v městské zástavbě 2010 | LC JOURNAL | 27

pozvánka do kina

Dokument o národní knihovně, která mohla být naše Nový dokumentární snímek režisérky Olgy Špátové zachycuje poslední dva roky života světového architekta českého původu Jana Kaplického. Středobodem filmu je architektův nadčasový projekt národní knihovny – Oka nad Prahou – pro Letenskou pláň, kolem něhož se soustřeďují výpovědi, názory a svědectví protagonistů, jak je viděla hledáčkem kamery Olga Špátová.

Premiéra: 14. 4. 2010 78 min | 35 mm Dolby Digital | 1,85:1 Režie a kamera: Olga Špátová Producent: Eliška Kaplický Fuchsová SIMPLY CINEMA Koproducenti: ČESKÁ TELEVIZE LAFARGE CEMENT, a. s. Účinkují: Jan Kaplický Václav Havel Eva Jiřičná Vlastimil Ježek Pavel Bém Pavel Bobek Milan Knížák Eliška Kaplický Fuchsová Zdeněk Lukeš Norman Foster a další


english summary Seldom reconstruction was completed – exchange of both cement mill‘s heads was experted during this year‘s winter turn around. Manufacturing of new parts started several months in advance before installation. Technological process of exchange was limited by several factors; the weight of each head reached approximately 40 tons, and due to narrow space of the grinding room was impossible to use a crane. Whole 366-ton-mill had to be dismantled and displaced by special cart on tracks, which was made Paralelly with working on the cement mill, the maintenance of other parts of production was successfully proceeded. p. 2–3 Hledání objektivního pohledu na tento kulturní stánek podtrhují dobové zpravodajské vstupy z českých televizních studií. Práce na filmu trvaly více než dva roky. Dokument začíná 2. března 2007, kdy byly vyhlášeny výsledky mezinárodní soutěže o novou budovu Národní knihovny v Praze a kdy se jako autor vítězného návrhu představili Jan Kaplický a jeho studio Future Systems. Když pár měsíců nato projekt začal kritizovat prezident Václav Klaus, rozhořela se urputná diskuse o knihovně, moderní architektuře a o Letné, která odkryla rozporuplný stav české společnosti. Ve sporu se angažovala celá řada známých osobnosti, které ve filmu dostávají prostor.

Osobnost Jana Kaplického Dějově se boj o projekt Chobotnice prolíná s další rovinou příběhu, která se točí kolem osobnosti Jana Kaplického. Divák uslyší osobní výpovědi jeho kolegů a přátel. Norman Foster, Eva Jiřičná i Zdeněk Lukeš poukázali na Kaplického odvahu, novátorství, pracovitost a pokoru. Seznamuje s jeho inspiračními zdroji a jeho nejvlastnějším tvůrčím postupem. Divák může nahlédnout i do jeho soukromí. Další vrstvu filmové kroniky tvoří příběh zralé lásky světového architekta a půvab-

né filmové producentky Elišky Fuchsové, který završuje narození dcery Johanky 14. ledna 2009 a náhlá smrt Jana Kaplického.

Architektura pro rodné město „Natáčení filmu bylo od začátku velké dobrodružství. Původně jsem chtěla jen sledovat, jak vzniká na Letné moderní stavba. Poměrně záhy se ale scénář filmu proměnil ve společenské a politické drama. Točila jsem více než dva roky, měla jsem mnoho různorodého materiálu. A nejtěžší bylo vybudovat z něj napínavý a pravdivý příběh se všemi peripetiemi, které jsem zaznamenala. Ale to je právě na dokumentárním filmu nejvíc vzrušující – vytvořit z beztvaré hmoty drama. Nechtěla jsem, aby film vyzněl jen jako stížnost na účelové jednání mocných. Chtěla jsem vyjádřit také touhu Jana Kaplického dát rodné Praze krásnou architekturu, moderní knihovnu. To, že nerovné klání architekta a politiků skončilo smutně a předčasně Janovou smrtí a zatím vyznělo v neprospěch jeho originálního díla, je v naší zemi tradicí už od 19. století,“ říká Olga Špátová. Oko nad Prahou vstupuje do kin letos v dubnu a bude také otevírat známý festival Febiofest.

Joint-stock company Lafarge Cement sponzors the regional social oriented and environmental projects in long term. One of the most important is the Family Care Program for abandoned children, which is provided by the Centre for for substitutive families in Terezín. Since 2005, when social center was established, the amount of services increased from original four to fifteen. Nowadays the centre supports 45 substitutive families. Special assistance program presents long-term, complex and systematic help, which is not only about just acceptance of the baby by the new family members, but guides family with all adopted children through life until their adulthood. p. 4–5 Nanotechnolgies open up a new possibilities and utilizations of material qualities in building industry. Particle size is crucial, because nanometer sized material characteristics may differ from material on the same basis but containing larger particles. Exact proportions of qualitative change are different by substance, but usually around 100 nanometers and under. For example fundamental structure of C-S-H gel, which markedly affects mechanical a physical properties of cement paste (including voluminous changes, porozity and permeability), may be modified for acquiring lower porozity. p. 6–9 The dry lime method of desulphurization is one of the technically and economically viable processes for reducing emissions of sulphur dioxide. This method uses a relatively inexpensive lime additive and in the case of fluid boilers offers a unique possibility of combining combustion and desulphurization in a single operation. The article describes desulphurization test with Čížkovice lime (CaCO3 ~ 75 % hm.) in a fluid boiler within the Tisová power station of joint stock company ČEZ, a.s. and a comparison of its desulphurization properties with the high percentage lime (CaCO3 ~ 98 % hm.) which is used as standard. p. 10–11 One way road bridge, that traverses stream in Rychnov, is part of build up by-pass road Sokolov–Tisová. Supporting structure is designed as a combined concrete girder with usage of additionally restrained T-shape girders. Prefabricated concrete girders were made individually for every object separately (processed exactly by realization documentation) from Lafarge cements. Life span of the structure will be extended above all by the high quality concrete girders. p. 12–13


Podporujeme sociální projekty v regionu

Lafarge Cement, a. s. 411 12 Čížkovice čp. 27 tel.: 416 577 111 www.lafarge.cz

2010

Recommend Documents