2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky

4/2010

STATEČNÝM ŠTĚSTĚNA POMÁHÁ

AKTUÁLNÍ NABÍDKA

2010 Volné poukazy i pro rodiny s dětmi v rámci redistribuce

TUNISKO Hotel Marhaba

ŠPANĚLSKO Hotel Torreblanca

na období od 3. června do 7. října 2010

na období od 2. června do 1. září 2010

Tel.: 201 604

Tel.: 201 636

www.volareza.cz CESTOVNÍ KANCELÁŘ

ŠIS MO

OBSAH Dril, jenž přijde vhod

2

...................

V německém Hohenfelsu proběhla třítýdenní příprava 460 příslušníků Armády České republiky před nasazením v Afghánistánu

Belgická armáda opět v Česku

Nejdůležitější čtyři dny

...............

6

....

30

Na přelomu února a března u nás proběhlo cvičení belgické armády

Servis belgické armádě

...............

30

Slavoj Domalíp se v době Pražského povstání stal spojkou generála Karla Kutlvašra na velitelství Bartoš

10

V souvislosti se cvičením belgické armády prožívali hektické období i příslušníci Vojenské policie

Dva roky „OMeLeTy“

.....................

Extremistu rozpoznáte jen těžko ........................................... 44 Rozhovor s odborníky Miroslavem Marešem a Ivo Svobodou o tom, jak je to se sympatizanty ultrapravicových hnutí v českých ozbrojených silách

Kaleidoskop .................................... 47 Zaostřeno na zrak ......................... 48 Jedním z míst, kde pečují o zlepšení kvality zraku, je Oční klinika 1. lékařské fakulty UK a ÚVN v Praze

11

48

Čeští resortní specialisté pokračují na kábulském mezinárodním letišti ve výcviku afghánského leteckého a pozemního personálu

11

Abeceda pro Kosovo

......................

14

Třináct postřehů tiskové mluvčí 15. kontingentu AČR v silách KFOR, který ukončil svou misi počátkem roku

Hledání třináctých komnat

........

18

Marné čekání na zbraně

.............

32

Armádní sportovci tvořili základ českého týmu na XXI. ZOH

.....................

34

Statečným štěstěna pomáhá

Historické válečné příběhy ožívají i zásluhou Klubu vojenské historie Gardekorps Praha

22

„Bombaři“ v akci

...........................

26

52

Málo známá historie

Na osvobození Československé republiky se v roce 1945 podíleli také Belgičané

......

...........

Školicí a vzdělávací středisko MO v Komorním Hrádku oslaví dvacet let své existence

Cílem výcviku vojáka zaměřeného na chování v zajetí není ho zlomit, ale spíš najít jeho hranice S velitelem čáslavské 212. taktické letky majorem Davidem Řehou nejen o ztečích ze vzduchu, ale i „papírování“ v kanceláři

Historický klenot armády

Na velitelství Bartoš působil během Pražského povstání i velitel výsadku Platinum-Pewter kapitán Jaromír Nechanský

V sedm večer na střelnici

............

36

Olympijské ohlédnutí

..................

Spinning hýbal Olomoucí

...........

54 56

Usilovné šlapání do pedálů spinningových kol, masážní vana nebo nové trendy ve fitness – to vše čekalo účastníky „Dne pohybu“

36

O výcviku psích specialistů na vyhledávání výbušnin a nebezpečné munice

26

Odliv války v obrazech

.................

38

Neviditelní predátoři

...................

Sto padesát na startu

...................

57

V Horních Mísečkách se konal Otevřený přebor AČR v lyžování

Netradiční připomínka pohnutých chvil při osvobozování naší vlasti před 65 lety uměleckými díly

40

Blíží se doba startu zcela nové kategorie bezpilotních bojových letounů

Rozvoj silových schopností

........

58

Čtvrté pokračování cyklu článků o možném způsobu zvyšování tělesné kondice

Military English

.............................

60

Jazykový koutek

Žádoucí „SAS“

................................

Z redakční pošty ............................ 63 A spoj ................................................. 64

28

Zahájení výcviku na simulátoru avionických systémů modernizované verze vrtulníku Mi-171Š v pardubickém Centru leteckého výcviku

40

54 4

VÝCVIK

VÝCVIK

A report 4/2010

Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: autoři a archiv 7. mechanizované brigády

2

Třítýdenní speciální přípravu před nasazením v Afghánistánu má za sebou na 460 příslušníků Armády České republiky. Podstoupili ji v rozlehlých prostorech výcvikového střediska JMRC (Joint Multinational Readiness Centre) nacházejícího se nedaleko jihoněmeckého městečka Hohenfelsu.

Pod názvem Combat Maneuver 2010 proběhlo ve výcvikovém prostoru US Army jedno z největších zahraničních cvičení českých vojáků v posledních letech. Na čtyři sta šedesát profesionálů, převážně ze 7. mechanizované brigády, při něm společně s americkými vojáky „pilovalo“ zejména postupy při prohledávacích operacích, vedení bojové činnosti v zastavěných prostorech, ochranu proti nástražným výbušným systémům nebo doprovody konvojů. Jinými slovy, svoji nadcházející činnost v silách ISAF (International Security Assistance Force) na území Afghánistánu. „Výcvik v hohenfelském JMRC absolvovalo sto padesát příslušníků hranického 71. mechanizovaného praporu, kteří budou tvořit organizační jádro provinčního rekonstrukčního týmu 6. úkolového uskupení AČR v Lógaru, a to od letošního srpna do února příštího roku,“ říká velitel 7. mechanizované

AFGHÁNSKÁ (DEZ)ILUZE „Projekt obnovy zavlažovacího systému spojený s opravou místní přehrady byl zahájen již v roce 2008 a plánované ukončení je v roce 2011,“ dokladuje veliteli 6. úkolového uskupení PRT podplukovníku Ctiradu Gazdovi náčelník skupiny CIMIC poručík Miroslav Tomiczek a ve výčtu informací

Plk. Jan Hlaváč, náčelník odboru bojové přípravy pozemních sil Velitelství společných sil, plk. Ivo Střecha, velitel 7. mechanizované brigády, a pplk. Ctirad Gazda, velitel 6. úkolového uskupení PRT

pokračuje: „Na realizaci jednotlivých etap se v provincii Kandahár podílí řada malých afghánských firem, máme nasmlouván potřebný počet pracovníků různých profesí a snažíme se do této etapy zapojit ještě více místní úřady.“ Podplukovník Gazda pozorně poslouchá a přitom studuje mapu kandahárské provincie, aby se před blížícím se jednáním s místními představiteli a se zástupci americké strany přesně seznámil se situací. Velitel 6. úkolového uskupení si ještě kontroluje veškerou potřebnou dokumentaci, když se náhle zarazí a v rychlosti se obrátí na poručíka Tomiczka: „Při tiskovce a setkání se zástupci afghánského tisku buďte nablízku. Bude-li zapotřebí, konkrétní dotazy zodpovíte vy.“ Přestože je provincie Kandahár vzdálena tisíce kilometrů od výcvikového prostoru v Hohenfelsu, vytvořená iluze

A report 4/2010

DRIL, jenž přijde vhod

brigády plukovník Ivo Střecha a dodává, že dalších tři sta deset vojáků 7. mb, konkrétně ze 74. lehkého motorizovaného praporu Bučovice a 72. mechanizovaného praporu Přáslavice, taktéž prošlo společně s jednotkami 2nd Stryker Cavalry Regiment US Army odbornou přípravou na plánované nasazení do afghánské mise v roce 2012. „Kromě společných patrol a řešení nejrůznějších možných incidentů čeští vojáci ‚simulovali‘ také činnost afghánské brigády ANA (Afghan National Army) v prováděných operacích,“ upřesňuje plukovník Jan Hlaváč, náčelník odboru bojové přípravy pozemních sil olomouckého Velitelství společných sil, a vyzdvihuje v této souvislosti oboustranný profesní prospěch. „Americké a české cvičící jednotky se vzájemně dostávaly do velice realistických bojových situací. Naši velitelé na základních funkcích tak měli možnost kolegiálně probírat plánovací procesy a taktické postupy, vojáci si porovnali stupeň svého výcviku. Jednalo se o efektivní konfrontaci se získáním mnoha cenných zkušeností.“

3

VÝCVIK

A report 4/2010

a přeprava raněných se dějí pod kontrolou všudypřítomných pozorovatelů a hodnotitelů výcviku (OC – Observer Controller). Ti v rámci cvičení pozorují stupeň vycvičenosti a při pozdějším rozboru jednotlivých etap vyhodnocují postup vojáků. Cílem a smyslem takto dokonale a detailně připravených epizod cvičení je vyvolat ve vojácích iluzi přítomnosti v reálném afghánském prostředí a předejít případné deziluzi po nasazení v provincii Lógar či Kandahár.

4

afghánského prostředí je až neuvěřitelně přesná a vypracovaná do nejmenších detailů. K tomu přispívají nejen vybudované vesnice, včetně mešit a typicky afghánských tržišť, ale také po ulicích se procházející afghánské ženy v modrých burkách. Tuto kulisu při cvičení Combat Maneuver 2010 pomáhaly simulovat téměř tři tisíce komparzistů různé pleti, stáří, náboženského vyznání a pohlaví. Snahou amerických instruktorů je, a to nám potvrdila řada příslušníků 6. úkolového uskupení, aby „vojenské operace měly afghánskou tvář“. Jediným rozdílem pro příslušníky českého PRT, kteří se v Hohenfelsu připravovali, je, že budou působit v provincii Lógar a při cvičení se teritoriem jejich činnosti stala provincie Kandahár. „Se situací v Lógaru se podrobně seznamujeme již od září loňského roku, a tak pro nás nebyl zásadní problém se přeorientovat během čtyř dnů na provincii Kandahár,“ uvádí nás do reálné situace náčelník štábu podplukovník Jan Zezula a dodává: „Snad jediným zásadním rozdílem je, že v provincii Kandahár je horší bezpečnostní situace. Ostatní činnosti jsou téměř identické, včetně zaměření rozpracovaných rekonstrukčních projektů, na kterých se podílejí jak civilní experti, tak příslušníci skupiny CIMIC. Jednoduše řečeno, mění se názvy, mění se hráči, ale systém práce zůstává.“ Jedním z hlavních úkolů roty ochrany, které na cvičení velel kapitán Martin Hajduch, bylo zajistit bezpečnou

přepravu lidí na jednání se zástupci místní samosprávy, na takzvanou „šúru“. Společně s českými vojáky usedáme do kabin amerických vozidel Humvee a vyrážíme na místo setkání. Po cestě, která vede nepřehledným a členitým terénem, několikrát zastavujeme. Chraplavý hlas z vysílačky velice často opakuje povel „check, check“. Vojáci okamžitě prohledávají blízký terén a okolí vozidel. Důvodem jedné z neplánovaných zastávek je nehoda vozidla, která komplikuje průjezd naší kolony. Může to být ovšem léčka. Velitel vydává jasný pokyn „prověřit“. Domluvit se však s afghánským mužem, který navíc zmateně gestikuluje, je velice obtížné. Incident naštěstí skončil vzájemným pochopením a kolona se opět rozjíždí. Velitel má informaci, že cílový prostor již monitorují příslušníci Afghánské národní policie, proto lze předpokládat, že se jednání uskuteční bez komplikací. První chvíle setkání, které sice narušuje skupina „místních“ nespokojenců, nesignalizuje žádné problémy, a tak velitel usedá, spíše pokleká, a jednání může začít. Po několika vteřinách však vojáky monitorující okolí ohlušuje výbuch a vzápětí se ozývá sténání raněných. Jeden z příslušníků Afghánské národní policie měl na těle ukrytou výbušninu, kterou odpálil. Na místě zůstávají dva mrtví a dva těžce ranění. Následující vteřiny a minuty se odehrávají již podle jiného „scénáře“, podle nacvičeného standardního operačního postupu. Zajištění prostoru, povolání týmu rychlé reakce ze základny, naložení mrtvých, ošetření

Podplukovník Tomáš Šiler alias generál Koushan Fahim Sagana

TŘI TÝDNY „BÍLÝMI“ AFGHÁNCI Svérázný úkol si procvičili profesionálové z bučovického a přáslavického útvaru. Na tři týdny se stali afghánskými vojáky. Rozlišeni bílým maskovacím oděvem s nepřehlédnutelným nápisem ANA a neoholenou tváří „hráli“ roli Afghan National Army, jejího velitelství brigády (BDE HQ ANA) a jemu podřízených čtyř praporů (kandaků). „Nešlo o komparz, ale reálné plánování, výcvik jednotek a nasazení do společných operací. Akorát v jiné uniformě,“ upřesňuje velitel afghánské brigády generál Koushan Fahim Sagana, ve skutečnosti velitel bučovického 74. lmopr podplukovník Tomáš Šiler a se vší vážností zveřejňuje určenou biografii, včetně detailů ze svého „druhého“ života.

Přestože ho čekalo jednání s (ne)reálnými guvernéry provincií Kandahár a Zábul, v několika málo minutách „dává“ briefing o jednotce. „Do mojí podřízenosti spadají všechny organizační složky štábu brigády a čtyři kandaky, v reálu reprezentované čtyřmi pěšími rotami Armády ČR po osmašedesáti lidech. Dva z nich jsou dislokovány na základnách v Hohenfelsu a další dva působí ve výcvikovém prostoru v Grafenwoehru. Vedle námi používané výstroje a výzbroje máme k dispozici také devět vozidel Humvee,“ konstatuje gen. Sagana a rozkrývá sled událostí. „Američané od nás požadovali působení v naší standardní činnosti z mírové posádky, což je bojové patrolování do stupně četa. Vystupovali jsme na úrovni naší vycvičenosti. Počáteční fáze byla zaměřena na sladění postupů cvičících jednotek. Poté jsme společně realizovali širokou škálu operací podle naplánovaného scénáře, kdy nám byly imitovány krizové situace z prostoru budoucího nasazení. Vše se zaznamenává na všudypřítomné kamery a zevrubně vyhodnocuje.“ Velitelovo povídání přerušuje telefon. Jeho pobočník nám poklepem na hodinky naznačuje, že určený čas již vypršel. Než však vyjdeme z budovy štábu, ještě zaslechneme rozčilený hlas generála. Ostrým tónem vyjadřuje americkým kolegům svoji momentální nespokojenost. Není se co divit, vše je zde „rozehráváno“ do nejmenších detailů. O chvíli později nám již zklidněný Koushan Fahim Sagana povoluje návštěvu na štábu 1. kandaku.

Po půldruhé hodině jízdy, „zpestřené“ několika svízeli, přijíždíme na základnu Camp East, kde si nás „převezmou“ bojovníci podplukovníka Karima Ulshaha Parwize, ve skutečnosti kapitána Miroslava Smolky, velitele bučovické 1. pěší roty 74. lehkého motorizovaného praporu. „Intenzita našeho nasazení je značná a de facto tady nemáme hluchá místa. Z příslušníků kandaku se staví deseti až patnáctičlenné patroly, které společně s Američany monitorují zájmový prostor. Výjimkou nejsou ani operace v noci s využitím přístrojů nočního vidění. Hohenfels je pro nás obrovská zkušenost. V takovémto prostředí a v takovýchto situacích se ocitáme poprvé. Připočítám-li k tomu náročné klimatické podmínky, dostáváme pořádně do těla. Jedná se však o dril, který přijde určitě vhod,“ konstatuje kpt. Smolka neboli ltc. Parwiz. „

A rreport epo ep e po p ort rt 4/ 4/2 4 4/2010 //2 20 010 01 10 10

VÝCVIK

5

ZAHRANIČNÍÍ ARMÁDY

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

Ve znaku brigády je zobrazen kníže Ambiorig

T Text: Martin KOLLER Foto: Jan KOUBA a Stanislav STEBILA F

REKOGNOSKACE A PŘESUNY

V Vojenský újezd Hradiště se stal dočasně vvýcvikovým prostorem 7. brigády belgických p pozemních sil a jednotek z Lucemburska.

Příslušníci belgické armády u nás nebyli poprvé. Jedno cvičení již proběhlo roku 2003. Proto někteří z letošních

Belgickou armádou Belg jsme jsm me se již zabývali minulý číslech 12 a 13, avšak rok v čísl nedávné Bohemian nedáv cvičení cv Djale přineslo řadu dalších poznatků. da Překvapením byly např. tanky Leopard 1A5, které měly být již vyřazeny z výzbroje. Ekonomická krize snížila tempo přezbrojování a prodloužila jejich službu.

A report 4/2010

ŠTÍT S AMBIORIGEM

6

Svazek, který u nás cvičil na přelomu února a března, tvoří jeden z pilířů belgických pozemních sil. Velitelství je dislokováno v Marche-en-Famenne. V dvojjazyčné zemi se mu říká neoficiálně Francouzsky mluvící brigáda. Používá

Hlídka na kontrolním bodu

historické označení elitního pěšího útvaru a současný oficiální název je 7 Brigade – 2 Chasseurs a Pied (7. brigáda – 2. pluku pěších myslivců). Ve znaku má Ambioriga, knížete galského kmene Belgů, který vedl roku 54. př. n. l. povstání proti římské okupaci. Cvičení se zúčastnily jednotky zastupující většinu útvarů svazku, konkrétně od 1/3 Régiment de Lanciers (1/3. pluk kopiníků) z Marche-en-Famenne, 12e de Ligne Prince Léopold – 13e Ligne (12. pluk řadové pěchoty prince Leopolda – 13. pluk řadové pěchoty) ze Spa, Régiment de Chasseurs Ardennais (pluk ardenských myslivců) z Marche-en-Famenne, 2/4 Régiment de Chasseurs a Cheval (2/4. pluk jízdních myslivců) ze Saive, 1 Régiment d´Artillerie de Champagne (1. pluk

Kolový obrněný transportér AFV Piranha III

Příprava na štábu

1 600 vojáků přijížděli do známého terénu. Na základě Technické dohody mezi Českou republikou a Belgickým královstvím poskytovali příslušníci a zaměstnanci Střediska obsluhy výcvikového zařízení Hradiště pomoc všeho druhu. Jednalo se hlavně o přípravu výcvikových zařízení, především střelnic, dále pomoc s využitím ubytovacích kapacit a logistické služby. Belgičané obzvláště ocenili čištění komunikací pokrytých na mnoha místech silnou vrstvou sněhu. Spokojenost se spoluprací české strany prezentoval v rámci dne pro média mjr. Pierre Pirson, důstojník pro výcvik.

S organizací provozu pomáhali rovněž příslušníci Vojenské policie AČR. Naši technici ulehčili spojeneckým řidičům především přesuny v prostoru. Pásová vozidla byla vesměs transportována po železnici do Podbořan a odtud jela po komunikacích. Díky standardně instalovaným gumovým patkám na pásech nedocházelo k poškozování komunikací. Kolová technika dorazila po vlastní ose. Celkově se jednalo o téměř 600 vozidel od tanků po lehké terénní automobily. Chladné počasí si prakticky na všech typech kolové techniky vyžádalo používání sněhových řetězů. V průběhu

A rreport epo e ep po p orrtt 4/ 4/2 4 4/2010 //2 201 010 0 10 1 0

Belgická armáda opět v Česku

polního dělostřelectva) z Bastogne a 4 Bataillon Logistique (4. logistický prapor) z Marche-en-Famenne. Dále se zúčastnily jednotky speciálních sil rychlé reakce od Paracommando Brigade (vzdušně-výsadková brigáda). Z 1 Brigade – 8/9 Linie (1. brigáda – 8/9. řadové pěchoty), známé jako Nizozemsky mluvící brigáda, se zúčastnily jednotky od Bevrijding Regiment – 5 Linie (pluk Svobody – 5. řadový pluk) z Leopoldsburgu. Velitelství pozemních sil Composante Terre/Landcomponent odeslalo ze svojí podřízenosti na cvičení část 4 Bataillon Génie (4. ženijní prapor) z Amay. Na cvičení se podílely rovněž letky belgického letectva, a to 18 Sqn Wing Heli (18. vrtulníková letka) z Biersetu. V součinnosti s výše uvedenými útvary a jednotkami cvičili příslušníci Composante Médicale/Medische Component (zdravotnický komponent), který tvoří základní samostatné uskupení v rámci belgických ozbrojených sil. Jednalo se o dosud největší zahraniční cvičení v ČR za posledních dvacet let. Evidentně bylo důležité i pro belgickou stranu, protože cvičící vojáky navštívili 5. března náčelník belgického generálního štábu generál Charles-Henri Delcour a velitel pozemních sil generál Marc Compernolle.

7

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY o obsahu čtvrt, půl a jeden litr vody. Vojáci si je prostě strkali do kapes, protože vydrží tlak odpovídající hmotnosti 100 kg. Výhod polní kuchyně využívali pouze ti, kteří se nalézali v táborech v pravý čas. Ostatní konzumovali bohaté bojové dávky ohřívané buď na motorech vozidel, nebo vařiči s tuhým lihem. Dodržování dopravních předpisů, organizace a celkového pořádku zajišťovala v době cvičení belgická Vojenská policie s nepřehlédnutelnými, svítivě červenými barety. Její příslušníci používali širokou škálu vozidel, včetně kolových obrněných LMV.

OSTRÉ STŘELBY ZE ZEMĚ I ZE VZDUCHU

Belgická armáda používá atypicky výrazné polní stejnokroje.

slunečných dnů naopak půda roztávala a obrněná technika se místy obtížně prokousávala terénem.

A report 4/2010

ZÁKLADEM BYLA TAKTIKA

8

Pěší jednotky cvičily systémově, přičemž úkoly se měnily. Logistické skupiny a zdravotníci je doplňovali. Zabrat dostali v členitém terénu za místy silně nepříznivých povětrnostních podmínkách také spojaři. Specialisté cvičili separátně. Zajímavé a ilustrativní bylo,

že z výcviku pěchoty odpadly statické činnosti typu pořadovek a dlouhých nástupů. Vojáci trávili většinu času v terénu s veliteli družstev nebo čet. Vzhledem k neznámému terénu začínali rekognoskací, pozorováním a následně zakreslováním dominantních kót a palebných sektorů do náčrtků. Většina vojáků se již zúčastnila misí na Balkáně a v Africe, někteří i v Afghánistánu. Členitost prostoru Hradiště umožňuje simulovat i afghánské podmínky, zvláště v zimě. A právě do uvedené země se část vojáků chystá. Podle důstojníka pro výcvik je pro takovou misi třeba, v souladu s odborností, příprava v délce čtyř až šesti měsíců. Poměrně otravnou činností bylo budování kontrolních stanovišť – Check Point. K jejich vybavení patřily rovněž improvizované či průmyslově vyráběné ježky na prorážení pneumatik. Jak vědí všichni, kdo se zúčastnili misí, bývají taková stanoviště vesměs statickou záležitostí. O to horší byla situace u nás a v zimě. Na vojáky útočily chlad a ostrý vítr a v tvrdé půdě byl problém cokoli instalovat. Rovněž zajištění stanovišť nebylo ve sněhu příliš pohodlné. Naopak slunce přímo lákalo k odpočinku a poklesu bdělosti. Skupiny tzv. opozičních sil OPFOR se vyskytovaly na více místech, připravovaly léčky, budovaly improvizované zátarasy na komunikacích a doplňovaly je improvizovanými výbušnými systémy IED (Improvised Explosive Device) naplněnými pyrotechnickou složí. Při průjezdu nebo nuceném zastavení kolon či hlídkových vozidel nálože explodovaly.

Část příslušníků OPFOR byla vymóděna různou kombinací civilního oblečení korunovanou zajímavou přehlídkou pokrývek hlavy od afghánských baretů po originální ruskou ušanku, zakoupenou pravděpodobně na Karlově mostě. Příslušníci jednotky Paracommando používali standardní výzbroj a přepravovali se lehkými terénními automobily Bombardier s lafetovanými kulomety. Některá z vozidel byla vybavena lafetací kompletů protitankových řízených střel Milan. Výsadkáři používali jejich zaměřovače k pozorování terénu. Samostatně působící skupiny se velmi dobře maskovaly. Používaly při tom především maskovací sítě a povlaky na vozidla, která i na poměrně krátkou vzdálenost splývala s pozadím. Osádky vrtulníků Agusta A109 plnily úkoly průzkumu, odsunu raněných a přípravy na ostré střelby protitankovými řízenými střelami TOW. Bitevní verze nese celkem čtyři. Víceúčelové verze prováděly výsadek průzkumných skupin a podporu jednotek. V terénu se pohybovali dosti nenápadně pyrotechnici ze ženijního praporu s různými typy minohledaček. Bonbonkem byly přelety bojových letounů F-16, které startovaly ze základen v Belgii a prováděly průzkum vlastních jednotek. Potraviny a nápoje s výjimkou čerstvého pečiva si Belgičané přivezli. Stravu vařili v tažených polních kuchyních umístěných ve stanech. Lucemburčané uvedli do chodu čističku vody, která produkovala balení

Dinga vybavená dálkově ovládanými zbraňovými základnami doprovázela konvoje.

Vojenská policie používala vozidla LMV.

Nejzajímavější byly samozřejmě střelby ostrou municí. Probíhaly na střelnicích Mětikalov z tanků, Březina z bojových vozidel pěchoty a Žďár z bitevních vrtulníků, kolových obrněných transportérů, minometů ráže 120 mm a protitankových kompletů Milan. Ještě před nimi proběhl výcvik s cvičnou municí. Té byly vystříleny celé hromady ve všech rážích pěchotních a lafetovaných zbraní. Osádky vypálily z každého tanku kolem 30 ostrých nábojů. Většina munice obsahovala prach s minimem zábleskového a dýmového efektu, což snižuje prozrazení. Pro techniku vybavenou zaměřovači pracujícími v infračerveném pásmu spektra byly poprvé v historii střelnic připraveny tzv. termoterče.

Leopard 1A5 se přesouvá na palebnou čáru.

A rreport epo ep e po p orrtt 4/ 4/2 4 4/2010 //2 201 010 0 10 1 0

Agusta A109 v bitevním provedení

Pěší střelby se konaly na několika místech z pušek, pistolí a kulometů podle běžného standardu na pevné a sklápěcí figury. Proběhly rovněž noční střelby bitevních vrtulníků. Ženisté odpálili několik náloží a dělostřelci zahřáli svoje tažené minomety ráže 120 mm. Poučný byl celkový přístup cvičících. Měli obecně dobrou náladu, avšak úkoly plnili přesně a bez zbytečných problémů a průtahů. „

9

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

SERVIS belgické armádě

Text: Pavel LANG Foto: archiv 221. vrtulníkové letky a Jan KOUBA

Příslušníci Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav prožívali v souvislosti se cvičením belgické armády hektické období. Naplánovat akci a následně provést policejní doprovody 500 kusů těžké techniky, která se přes území Německa přesouvala do vojenského výcvikového prostoru Hradiště a po 14 dnech zpět, není vzhledem ke svému rozsahu rutinním úkolem.

A report 4/2010

Podle slov mjr. Luboše Škody, náčelníka oddělení dopravní a pořádkové služby, byla nejsložitější koordinace přesunů před a po cvičení. Osvědčilo se vytvoření zálohy pro případ změn, neboť požadavek reagující na potřeby belgických jednotek o navýšení počtů nebyl ničím

10

Dva roky neobvyklým. Samotným doprovodům pak předcházely pravidelné briefingy. Uhodila druhá hodina ranní a na ubikacích se probudil život. Hygiena, čaj a během 30 minut se vyráží na cestu. Směr VVP Hradiště – hraniční přechod Pomezí. Máme před sebou dlouhý den, jehož hlavní náplní bude řízení vozidla, trvalá ostražitost a pružné reakce na vzniklé dopravní situace.

Po převzetí belgické techniky, seřazení vozidel do kolony a příjezdu na pozemní komunikaci se probouzejí i vysílačky. „Uzavřít připojovací pruh zprava ve vzdálenosti 600 metrů.“ V pořadí druhé vozidlo VP vyjíždí a zabezpečuje úkol, poslední doprovodný vůz přejíždí do levého jízdního pruhu, aby kolona nebyla narušena. Dopravní situaci monitoruje policejní vrtulník. Jeden z těchto náročných dnů trval bezmála 12 hodin. A ráno nanovo... Během cvičení vojenští policisté rovněž prováděli společnou hlídkovou a preventivní činnost s Military Police Ozbrojených sil Belgie. Jen pro představu, v součinnosti s Policií České republiky vojenští policisté provedli 60 doprovodů, na kterých se podílelo 47 osob. Příslušníkům staroboleslavského velitelství vypomáhali kolegové z VelVP Tábor a VelOSl VP Praha. Celkově najeli 38 500 kilometrů. Poslední doprovod se uskutečnil 12. března v 10.15. Za půldruhé hodiny úkol skončil. Poslední belgická jednotka překročila hraniční přechod a rozloučila se s Českou republiku. „

„OMeLeTy“

Úvodem krátce připomeňme klíčová fakta. Česká republika se rozhodla darovat Afghánské národní armádě šest transportních vrtulníků Mi-17 a šest bitevních strojů Mi-24 vyřazených z užívání Armády ČR pro jejich nadbytečnost. Po souhlasu vlády ČR byla v říjnu 2007 podepsána darovací smlouva mezi českým a afghánským ministerstvem obrany a velitelstvím amerických sil v Afghánistánu (CSTC-A – Combined Security Transition Command-Afghanistan), které výcvik afghánského leteckého personálu zastřešuje. Poté tucet strojů prošlo generální opravou a modernizací, které uhradila Severoatlantická aliance. „Pomoc Afghánistánu rozšíříme tím, že do Kábulu vyšleme naše armádní

odborníky, kteří se budou podílet na výstavbě nového afghánského letectva,“ řekl přede dvěma roky náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Vlastimil Picek. Od dubna 2008, nejprve v sestavě 4. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky AČR, zahájila svoji činnost osmičlenná skupina přerovských vrtulníkářů z 23. zVrL pod velením podplukovníka Ivana Pospíchala. Následně, po čtyřměsíčních intervalech, české týmy Air OMLT rotovaly. V současné době působí na KAIA jedenáctičlenné seskupení příslušníků náměšťské 22. základny letectva, jimž velí podplukovník Rudolf Straka, jako součást 3. kontingentu Armády České republiky v silách ISAF

(International Security Assistance Force) na mezinárodním letišti Kábul. Zájem představitelů ANA o spolupráci s českými odborníky trvá i nadále.

ROTACE ČESKÝCH TÝMŮ Kapitáni Vladimír Vladik, Martin Vaniš a Josef Mareš z náměšťské

A report 4/2010

Text: npor. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ Foto: příslušníci VelVP Stará Boleslav

Od vyslání prvního operačního výcvikového a styčného týmu (OMLT – Operational Mentoring and Liaison Team) českých vrtulníkářů na mezinárodní letiště v Kábulu (KAIA – Kabul International Airport), kde cvičí vojenské piloty a pozemní technický personál Afghánské národní armády (ANA – Afghan National Army), právě uplynuly dva roky. Co přinesly?

11

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

12

221. vrtulníkové letky 22. základny letectva mají svoji kábulskou premiéru v týmu českého Air OMLT za sebou. „V současné době začíná druhé kolo rotací. Během uplynulých dvou let se totiž zhruba desítka instruktorů již vystřídala,“ říká kpt. Vladik a upřesňuje, že společně s M. Vanišem podstupují reprízu v Afghánistánu od začátku dubna letošního roku. Na to, zdali je předcházející poznání pro ně výhodou, nebo naopak, jednoznačnou odpověď nemají. „Oba dobře víme, do čeho jdeme. Nebude třeba se seznamovat s prostředím, systémem výcviku létajícího personálu i způsobem údržby vrtulníků Mi-24. Na druhé straně budeme konfrontováni s jinou skupinou Afghánců. Uvidíme, jak si ‚sedneme‘ navzájem, a to jak po pracovní, tak lidské stránce,“ konstatují shodně. Předem už vědí, že méně náročnou bude profesní zdatnost afghánských

pomoci váží. Pobyt na letišti v Kábulu mi dal nejednu zkušenost. V multinárodním prostředí jste každou chvíli konfrontován s lidmi z různých částí světa,“ konstatuje kpt. Vaniš.

ZKUŠENOSTI PRO OBĚ STRANY To rozhodující během čtyřměsíční mise probíhalo v kabinách bitevních „čtyřiadvacítek“. Praxe byla následující – jeden den příprava, druhý den létání. Samozřejmě s ohledem na meteorologické podmínky. „Kábulské mezinárodní letiště, nacházející se v nadmořské výšce tisíc osm set metrů nad mořem, má svoje specifika. Například, když ‚spadla‘ dohlednost pod pět kilometrů, omezovaly

se lety. V úvahu se musely brát i vysoké teploty, což v praxi znamenalo létat brzo ráno nebo navečer,“ říká Vladimír Vladik a dodává, že výjimkou nebyly situace, kdy technický personál nemohl

kolegů. Řada tamních pilotů studovala na někdejších sovětských leteckých školách, létala se sovětskými instruktory. „Převážně se jedná o zkušené piloty, kteří mají za sebou i tisíce hodin ve vysokohorském terénu. Dlouhou dobu však nelétali a naším úkolem je jejich profesní návyky opět obnovit. Kromě toho usilujeme o verifikaci jejich systému přípravy leteckého personálu k létání a doporučujeme jim nutné změny v přípravě a vyhodnocování letů s cílem zamezit nežádoucím jevům ohrožujícím bezpečnost létání,“ vysvětluje kpt. Vaniš a uvádí příklad související s využíváním

Znalosti angličtiny jsou tady minimální. Afghánští piloti komunikují v jazyce darí nebo již zmíněnou ruštinou. Situaci usnadňují tlumočníci. „Pár základních slov v jazyce darí jsme se naučili také. Na plynulou leteckou frazeologii v posádce to však nebylo,“ vzpomíná V. Vladik. Zajímavým poznáním pro české instruktory byly také odlišnosti afghánské kultury a mentalita místních obyvatel, jakož i život na kábulském mezinárodním letišti KAIA. „Vůči mojí osobě Afghánci vystupovali velice přátelsky a očividně mi dávali najevo, jak si české

Kapitáni Vladimír Vladik, Martin Vaniš a Josef Mareš

na rozpálené stroje ani sáhnout. Přidáme-li k tomu ještě nošení několikakilogramové balistické vesty… Úkolem českého týmu OMLT nebylo nalétat s afghánskými piloty určený

počet hodin, ale spíše je připravit na plnění dílčích bojových úkolů. Jedním z nich například byly bojové střelby. „S našimi předchůdci Afghánci absolvovali výcvik v obsluze zbraňových systémů, včetně nastřelení zbraní a poté takzvané fotostřelby. Pokračovalo se navigačními lety na střelnici a prováděním ztečí. Během mojí rotace už provedli bojové střelby z kulometu a neřízenými raketami. Zvládli to k oboustranné spokojenosti,“ říká kpt. J. Mareš a také on s respektem hodnotí vycvičenost afghánských pilotů. „Do jejich pilotáže jsem se nepletl. Pouze ve výjimečných případech jsem jim do toho sáhl. Nebylo to o strachu s nimi létat.“ Všichni tři instruktoři se v souvislosti s letovou činností shodují v jednom, a to, že zkušenosti nejen předávali, ale také sami získávali. „Létání v horách a v extrémních klimatických podmínkách nám dalo hodně nových poznatků,“ dodávají. „

A report 4/2010

A report 4/2010

jednoho z moderních prostředků navigace, tzv. GPS. „Kdo nezažil na vlastní kůži spolupráci s afghánskými piloty na palubě vrtulníku, umí si jen těžko představit rozmanitost našeho úkolu. Praktické ovládání navigačního systému GPS pro ně bylo velice tvrdým oříškem. Oni nemají takovou technickou povědomost jako my, aby přístroj zvládli rychle naprogramovat a hlavně operativně využívat za letu.“ Jeho kolega z letky kapitán Josef Mareš k tomu dodává: „Při dotazu, kde se nachází ten či onen orientační bod, okamžitě a přesně zapíchnou prst do mapy. Když však mají zakreslit trať letu, je to pro ně v nejednom případě problém. Na tyto a další podobné slabiny zaměřujeme svoji pozornost v pozemní přípravě.“ Není tajemstvím, že při komunikaci s Afghánci personál vzdušných sil AČR musí „oprášit“ slovíčka z ruského jazyka.

13

MISE

MISE

ABECEDA

Cestování v Kosovu vyžaduje flexibilitu, fantazii a neústupnost.

C

pro Kosovo

Pětiletá Edona má zatím jen malou šanci na lepší život, než který vedou její rodiče a sestra.

Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ Foto: autorka a kpt. Magdalena DVOŘÁKOVÁ

A JAKO „AUTO LARJE“

A report 4/2010

„Auto larje“, jak se v albánštině nazývají myčky aut, jsou v Kosovu takříkajíc na každém kroku a vypadá to, že tento druh podnikání je v této zemi nejen nejfrekventovanější, ale také nejoblíbenější. Pravdou je, že nedá mnoho práce podobné zařízení provozovat. Voda je v Kosovu zdarma, což se samozřejmě velmi výrazně odráží na způsobu, jak s ní místní zacházejí. Během léta se úklid před domy i obchůdky v menších městech provádí výhradně proudem vody, která odplaví všechen nepořádek. Ale pravdou také je, že municipalitní projekty na podporu malého podnikání tento způsob obživy ze své příležitostně štědré náruče výslovně vyjímají. Návštěva myčky je

14

o rozvíjejícím se turistickém ruchu a připočítáme-li do toho místní rybářský svaz se slušným organizačním i finančním zázemím, srdce podnikavce zaplesá. To by ovšem nesměla být na březích přímo v zátočině pod mostem skládka odpadků, které při „dobrém“ směru větru volně vyplouvají na širou hladinu přehrady. Po posledním podzimním trhu zůstaly na břehu jezera také zbytky rozbouraných zvířat, které časem – pomalu, ale jistě – uklidí ptáci.

C JAKO „CESTOVÁNÍ“

„Auto larje“, umývárny vozidel jsou v Kosovu na každém kroku.

v Kosovu navíc téměř společenskou událostí. U dvou myček v blízkosti základny, kam vozidla KFOR nejčastěji zajížděla, se vám totiž kromě umytí vozu dostane také velmi dobré kávy a něco novinek z každodenního života majitelů.

B

B JAKO „BATLAVA“

Batlavská nádrž nedaleko české základny Šajkovac je podstatou své existence stejně rozporuplná jako Kosované sami. Fascinující vodní dílo s trychtýřovitým betonovým přepadem je zdrojem vody pro Prištinu a nejbližší okolí a funguje také jako hydroelektrická přehrada patřící společnosti KEK, výhradnímu dodavateli elektřiny v Kosovu. Měla by tedy fungovat, ve skutečnosti je však v provozu málokdy. Ona rozporuplnost spočívá také v tom, že v bezprostředním sousedství obrovského přirozeného zdroje vody leží vesnice, ve kterých jsou studny prázdné i v zimě a kam pět dní v týdnu jezdí cisterna českého KFOR s pitnou vodou. Prázdninová atmosféra letních dní naplněná výkřiky koupajících se dětí i dospělých provokuje úvahy Batlavská nádrž, fascinující vodní dílo s trychtýřovitým betonovým přepadem, je nejen zdrojem vody pro Prištinu a okolí, ale slouží také jako hydroelektrárna.

Cestování je v Kosovu otázka flexibility, fantazie a neústupnosti. Zastávky autobusů jsou na nejrůznějších možných i nemožných místech a lidé nastupují přesně tam, kde se jim to hodí a samozřejmě kde jim řidič zastaví. Typologicky se tu pohybují dopravní prostředky od koňských povozů přes traktory, jejichž původ si netroufám posoudit, čtyřkolky s otevřenými motory až po fešácká auta z dovozu. Styl jízdy odpovídá metodě přirozeného výběru. Většinou bez blinkrů a za urputného troubení se tu auta běžně řadí do tří až čtyř jízdních pruhů, pro jejichž vytvoření plně vyhovuje i chodník či travnatá plocha kolem silnice. Přesto je Kosovo v dopravní statistice téměř bez vážných dopravních nehod, většinou jde takzvaně jen o plechy. Zato ale téměř u každého vozidla.

D JAKO „DOMY“

Projíždíte-li Kosovem, jednou z věcí, se kterou se setkáte téměř na každém kroku, jsou rozestavěné a opuštěné domy. Ve většině případů jde o dvoupatrový typ domu s nebytovým prostorem v přízemí, kde se zřejmě počítalo

s nějakým tím obchodem či myčkou. To je totiž jedna z podmínek pro obdržení dotace na výstavbu. Ve většině případů jde o příspěvek, který pochází buď z podpůrných projektů jednotlivých municipalit, nebo ze zdrojů Evropské unie. V případě těchto smutných kostřiček domů zřejmě došel původní zdroj a nikdo už nepřemýšlel, co bude, až tato situace nastane. To je ostatně také jeden z typických rysů Kosovanů, většinou žijí pouze přítomností. A tak tu domy stojí, opuštěné a čekající na lepší časy.

E JAKO „EDONA“

Úžasné bystré pětileté stvoření s velkýma čokoládovýma očima a velmi malou šancí na lepší život, než tu vede s rodiči a sestrou ve staré chalupě. A přitom to byla ona, kdo nás učil v albánštině abecedu a počítat do deseti. Naše vytrvalost dopomohla její rodině při zařazení do jednoho z podpůrných projektů municipality Podujevo. Je ovšem třeba popravdě dodat, že sami Edoniny rodiče ohledně své budoucnosti moc optimističtí nejsou. A vlastně není divu. Poslední obyvatelé malé horské osady žijí 13 kilometrů od nejbližšího města bez možnosti pravidelného kontaktu s úřady a co hůř, také bez možnosti dostat se v případě akutní potřeby pro pomoc, děti bez možnosti chodit do školy. Cesta nahoru je sjízdná jen za určitých podmínek a kdykoli jsme se za Edonou a její rodinou vypravili, byla to spíš zkouška odolnosti našeho terénního vozu a mojí schopnosti odolat pokušení zavřít oči a začít zcela nehrdinsky ječet, nebo okamžitě vystoupit a jít raději pěšky. Nešlo ani jedno a výsledek byl téměř vždy nejistý. Z nějakého záhadného důvodu

jsme také pokaždé přijeli úplně jinou cestou, jako by se místo samo bránilo všem nově příchozím.

F JAKO „FATALISMUS“

Prý se zde mnohé změnilo a pravdou je, že posun k lepšímu je v mnoha směrech skutečně znát. Stopy ne tak dávného válečného konfliktu však stále zůstávají. Mentalita místních obyvatel má však v sobě zvláštní druh fatalismu, víry, že život je třeba žít takový, jaký je. A ve způsobu, jakým přijímají to, co jim přináší, se skrývá jakási pradávná síla a schopnost přežít a radovat se z malých věcí a každého nového rána. V této skutečnosti lze nalézt něco ze široké jakoby ruské duše s pohledem upřeným na obzor a do daleka se táhnoucí, civilizací ještě nepolíbenou zem. Stejně široká je i náruč místních obyvatel s pohostinností mnohdy neodpovídající jejich reálným možnostem. Kafe dostanete dnes snad úplně všude, ale malá zelená jablíčka ještě s kouskem větve položená na otlučené misce mě opravdu dostala.

A report 4/2010

A

Kosovo je zemí, kterou si pro její rozporuplnost buď zamilujete, nebo ji budete nenávidět. Já patřím do kategorie první.

E

15

MISE

MISE

G

G JAKO

„GAZIMESTAN“

H JAKO „HRDINOVÉ“

Kosovo je plné hrdinů. Shlížejí na vás z pomníků a památníků kolem cest a úžasné na tom je, že navzdory běhu času zůstávají hrdiny i přesto, že už je dnes mnoho věcí jinak. Když začal u silnice, po které jsme museli projet, ať jsme vyjížděli kamkoli, růst betonový sloup vysoký dobře deset metrů, přemýšleli jsme o mnoha účelech. Že se z něho nakonec vyklube monstrózní pocta „bojovníku a hrdinovi“, nás ani ve snu napadlo. Přesto, že jsme v té době byli v zemi téměř osm měsíců. Kosované mají své velké i malé hrdiny, hrdiny války

A report 4/2010

H 16

S JAKO „SEKIRAČA“

K

Čestné stráže českého kontingentu a Kosovské policie u památníku Gazimestan během slavnostního předání střežení tohoto objektu v letošním březnu

i míru, hrdiny s čistým štítem (posuzováno pohledem Středoevropana) i hrdiny plné rozporů, jejichž pozadí snad zvenčí ani nemůžeme pochopit.

K JAKO „KÁVA“

Káva je neodmyslitelnou součástí života na Balkáně. V kavárnách na ulicích se u šálku s černou tekutinou řeší politika, jedná se o obchodech, hovoří se o lásce i každodenních podružnostech. A ruku v ruce s tmavým nápojem jde cigareta. Po pravdě, cigareta jde ruku v ruce snad úplně se vším, co tu člověk dělá, a je tedy velmi těžké, nebo spíš nemožné se všudypřítomnému kouři vyhnout. V domácnostech a na vesnici vám nabídnou tureckou kávu vařenou v džezvě, malou a silnou, a pokud nechcete cukr, je třeba říct dostatečně včas, protože při tomto způsobu přípravy se cukr vkládá spolu s kávou přímo do vroucí vody. V restauracích je nejobvyklejším typem macchiato (espreso

Kosovo je plné nejrůznějších pomníků a památníků.

s napěněným mlékem), které je snad jedinou variantou větší kávy, jež by uspokojila českou potřebu „velkého kafe“. U Srbů si můžete dát speciální „kaficu“, po níž se ovšem nedoporučuje řídit automobil. Je totiž obohacena o typickou místní pálenku rakiji, a to většinou v nemalém množství. Osmanský vliv přinesl do země silný černý čaj podávaný v tureckém stylu v malých skleničkách.

O JAKO „OBILIČ“

Městečko Obilič je sídlem proslulé elektrárny, klíčového bodu municipality Priština a největšího zaměstnavatele v regionu. Tato oblast dlouhodobě řeší problémy vlivu elektrárny na životní prostředí a zdraví obyvatel. Oficiální zdroje konstatují, že chybí zásadní investice do zařízení elektrárny, které by bylo šetrnější ke svému okolí. Projekty ovšem zároveň počítají s rozšířením uhelných dolů i provozu elektrárny, takže výrazné zlepšení zřejmě v nejbližší budoucnosti nelze očekávat. Výhradní dodavatel elektřiny v Kosovu, společnost KEK (Korporata Energjetike e Kosovës), je pak fenoménem sám o sobě. Podle turistického průvodce vydaného v roce 2007 vydavatelstvím Bradt je Kosovo jedním z mála míst, kde i děti znají jméno dodavatele elektřiny. Charakteristické je zejména časté, mnohdy plánované odpojování elektřiny. V této souvislosti je například používáno pravidlo 4 : 2, což znamená, že čtyři hodiny elektřina funguje, dvě hodiny ne. Zajímavé je i řešení případů neplatičů. Chybí-li výrobci platby z určité oblasti, nepátrá po tom, kdo je

V kavárnách na ulicích se u šálku s černou tekutinou řeší vše – politika, obchody, láska i každodenní starosti.

viníkem, ale elektrický proud „spravedlivě“ odpojí všem.

P JAKO „PSI“

V Kosovu nemají psi příliš velkou cenu ani pevné místo v lidské společnosti. Potulují se tu ve smečkách i osaměle snad úplně všude. Vyhladovělí, hubení, vyděšení se staženými ocasy a pořád připravení se bránit. Psi s pochybnou volností pohybu, ale ohrožení více méně pravidelným odstřelem. A pak zde jsou psi přivázaní na krátkém řetězu u domu s minimálním životním prostorem, ale paradoxně chráněni svojí nesvobodou. Nedůvěra je zřejmě jediný druh vztahu, který tu mezi lidmi a psy existuje.

R JAKO „RUGOVA“

Tím největším a snad nejméně zpochybnitelným hrdinou je Ibrahim Rugova.

Obilič, proslulá elektrárna, největší zaměstnavatel v prištinském regionu

První demokratický prezident Kosova, který stál v čele nenásilného odporu kosovských Albánců proti represivnímu režimu srbského prezidenta Slobodana Miloševiće přes deset let. Poté, co v roce 1989 Milošević po dvaceti letech odebral Kosovu autonomní statut, založil Demokratickou ligu Kosova. V letech 1992 a 1998 vyhrál prezidentské volby v Kosovu, ale jugoslávská vláda jejich výsledek neuznala. V roce 1998 byla Ibrahimu Rugovovi udělena Sacharovova cena za svobodu myšlení, která každoročně oceňuje osoby a organizace, zasazující se za lidská práva a svobody. Dne 4. března 2002 byl Rugova zvolen prezidentem Kosova. Během výkonu funkce

O

Vesnice Sekirača oficiálně čítající jen tři malé usedlosti s celkem sedmi obyvateli není od základny Šajkovac daleko a vztahy mezi jejími srbskými obyvateli a českými vojáky byly vždy velmi úzké. Doba přesunu sem se měří spíš na hodiny než na kilometry. Stoupání kamenitou cestou do kopců může trvat hodinu, nebo i mnohem déle. Čas je však v těchto končinách relativní pojem. V Sekirače se žije velmi skromně. Atmosféra připomíná dávno zašlé časy „vesnické idyly“. V každé chalupě najdete domácí zvířectvo od slepic až po krávy a jedni s druhými žijí v tichém souladu a pomáhají si navzájem snášet dobré i zlé. Hranice se Srbskem je vzdálená zhruba tři kilometry a je stejně „křehká“ jako vztahy mezi křesťany a muslimy, jako hranice mezi klidem a skrytým napětím. Stížnosti na nelegální těžbu dřeva, rabování opuštěných chalup, problémy s úřady, to vše je tématem řeči, sedíte-li s místními u silné sladké „kafici“. Věci jsou však ve skutečnosti mnohem složitější a podobně relativní jako čas, který plyne stejně neúprosně všem. Vysoko ve stráni se ukrývají tři chalupy původně patřící srbské menšině, teď vyrabované a zničené. Kontrast nádherné krajiny kolem a pozůstatků lidské touhy vlastnit, nebo ničit v člověku vzbuzuje rozpaky. Ze starých fotografií a rozházených věcí čiší smutek a zmar. Našlapujeme opatrně. Z piety i z bezpečnostních důvodů. Člověk nikdy neví... „

A report 4/2010

Památník tyčící se do výšky 25 metrů nad okolní krajinu připomíná legendární bitvu na Kosovém poli v roce 1389, událost, která se navždy zapsala do srbské historie jako tragická prohra v boji s Turky. Dominanta, již rozhodně nepřehlédnete, přijíždíte-li do Prištiny ze směru od Mitrovice, je pro Srby dodnes symbolem potupy hrdého svobodného národa. Nápis na patě památníku možná právě proto přísně připomíná povinnost každého Srba: „Kdokoli jsi Srb, či srbské krve, bude-li to třeba, obětuj svůj život na obranu Kosova.“ Od roku 2007 střežili památník vojáci sil KFOR. Letos v březnu byla jeho ochrana předána Kosovské policii.

udržoval blízké styky se Spojenými státy a Evropskou unií. V roce 2005 byl na něj spáchán bombový atentát, ze kterého vyvázl nezraněn. Dne 5. září 2005 oznámil, že trpí rakovinou plic, ale že nehodlá na post prezidenta rezignovat. Nemoci podlehl 21. ledna 2006.

17

VÝCVIK

VÝCVIK také může být úmysl využít ho mediálně v jakési psychologické válce. Odstrašující procesy zaznamenávané na kameru nejsou například v Afghánistánu výjimkou.

DÁVKOVÁNÍ INFORMACÍ Nejutajovanější informace jsou ty, které by ohrožovaly někoho jiného. Význam mají i informace o právě probíhajících operacích. Ty se ale v případě, že dojde k zajetí někoho, kdo o nich věděl, mění. Proto je důležité hrát o čas. Základní pravidlo je informace dávkovat. Ve chvíli, kdy zajatec řekne všechno, může ztratit

A report 4/2010

Text a foto: Vladimír MAREK

18

Čeští vojáci odcházející do zahraničních misí jsou připravováni na eventualitu, že můžou padnout do zajetí. Kromě teoretické části, která obsahuje řadu důležitých informací, mají možnost si během praktického výcviku takovouto situaci vyzkoušet na vlastní kůži. Přesto platí, že až realita ukáže, nakolik jsou schopni takovéto mezní situace zvládat.

„Cílem našich zaměstnání zaměřených na chování v zajetí není člověka zlomit, ale spíš najít jeho hranice. Každý z nás má nějakou tu svou třináctou komnatu. Jde nám o to, aby ho nepřekvapilo, když se tento limit přibližuje,“ upozorňuje náčelnice oddělení psychologických pedagogických služeb Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov kapitánka Darina Záchová. „Jsme tak trochu zhýčkaní civilizací. Často je člověk překvapen tím, jak reaguje při malém diskomfortu. Někteří lidé mají problémy i s tím, když je ve výcvikovém prostoru, tedy chráněném prostředí, umístíte do malého

prostoru, kde se jim třeba špatně dýchá a nemohou se pohnout. Snažíme se simulovat situace v zajetí, vytěžování informací a nátlakové akce. Pokud vojáci při těchto zaměstnáních přistoupí na hru věznitelů, tak se skutečně musejí vyrovnat se svým strachem.“ V případě, že se někdo opravdu dostane do zajetí, ze všeho nejdříve by si měl odpovědět na otázky, kdo jsou jeho únosci, co chtějí a jaká je jeho hodnota? Záleží na tom, zda protivník potřebuje od člověka informace, anebo ho zadržuje jen kvůli tomu, že ho hodlá vyměnit za finanční obnos. Nebezpečný

pro lidi, kteří ho zadrželi, hodnotu. Je nepotřebný, ubírá jim potravu, zabírá místo, jsou s ním jen starosti. Hrozí tedy nebezpečí, že ho zabijí. Podle Ženevských konvencí by vojáci měli říci pouze jméno, příjmení, osobní číslo a hodnost. Jakákoliv další informace může být zneužitelná. Ženevské konvence mají význam spíš pro psychickou stránku člověka, který se ocitl v zajetí. Guerilloví bojovníci je většinou nerespektují. V každém případě ale stojí za to, například při výslechu, vyzkoušet, jak budou na tuto argumentaci reagovat. „Věznitelé se samozřejmě snaží získat další informace. Použijí je při výslechu ostatních zadržených vojáků. Dávají tím najevo, že už někdo promluvil,“ vysvětluje Darina Záchová. „Hlavním principem zajetí a vytěžování informací je totiž narušení mentální stability zadrženého.

A report 4/2010

HLEDÁNÍ třináctých komnat

19

VÝCVIK

VÝCVIK obranu“. To není dobré. Vhodnější je hrát naprosto nenápadného jedince, šedivou myš, předstírat únavu. „Do nemocného či unaveného se hůře kope. Pozor ale na hlas, ten nejčastěji prozrazuje,“ dodává Rostislav Číhal. „Provokovat však může i to, když je někdo příliš servilní a snaží se věznitelům zalíbit. Pokud si pro demonstraci síly vybírají nějakou oběť, tak si právě tím, že na sebe upozorníme, můžeme podepsat ortel smrti.“ Platí také, že v jednotě a kolektivu je síla. Dostane-li se do dlouhodobého zajetí skupina vojáků a podmínky to umožňují, je dobré vybrat si velitele. Když ho určí únosci, nemá smysl odporovat. Měli bychom s tím naoko souhlasit a ve skutečnosti respektovat námi vybranou osobu. Jejím úkolem je stanovit organizační pravidla a vnitřní chod jednotky.

20

útržek užitečné informace totiž protivníka přesvědčí, že je na správné cestě. Pak již nepovolí, dokud z nás nevyždímá úplně všechno. Zajatci většinou dostávají stravu v nedostatečném množství a nevalné kvalitě, pokud se tato dávka ještě sníží, okamžitě se dostaví výrazný pocit hladu. Pro jeho utišení je člověk schopen udělat cokoliv. Výhodou vojáků v takovýchto situacích je jejich dobrá fyzická kondice. Ta totiž pomáhá snadněji po nějakou dobu překonávat právě takovéto útrapy. „V zásadě máme dvě možnosti, buďto si budeme hrát na hrdinu a zemřeme, anebo uděláme všechno pro to, abychom přežili. Neměli bychom odmítat žádné jídlo, musíme překonat případný odpor a jíst všechno, co dostaneme. Pokud si můžeme čímkoliv doplnit stravu, neměli bychom ani na chvíli zaváhat. V extrémních případech, pokud máme patřičné znalosti, můžeme jíst třeba i brouky

či kořínky. Právě proteiny a vlákniny jsou pro člověka důležité,“ upozorňuje vojenský psycholog Rostislav Číhal.

NEJVĚTŠÍM ZABIJÁKEM NUDA Stejně významný je i pitný režim. Je třeba zabránit dehydrataci organismu. Pít zapáchající, špinavou vodu je pro člověka se sníženou imunitou obrovské zdravotní riziko. Pokud je to jen trochu možné, dá se přefiltrovat, převařit, případně upravit pomocí chemikálie. Snažme se spíše rozpouštět sníh, zachytávat dešťovou vodu, získávat šťávu z kaktusů a dalších rostlin. Důležitá je i pravidelná hygiena, péče o svůj vzhled. Pomáhá udržovat nejen sebeúctu, je to i určitý výraz vůči zadržovatelům. Jsou to bojovníci, a tak většinou takovéto chování respektují. V tomto směru je dobré udělat si malý test toho,

co a jak na věznitele působí. Když respektují například vojenské vystupování, je dobré to uplatnit. Člověk by měl i v zajetí pravidelně cvičit a posilovat. Nesmí to však být fyzická zátěž, která by příliš vyčerpávala a tělo požadovalo zvýšený příjem potravin. Je potřeba se udržovat v pružné kondici. Protahovat si tělo, dělat své rituály, procvičování vitálních funkcí zároveň zaměstnává. „Největším zabijákem je nuda. Mohou vám vzít všechno, ale nikdo vám nevezme to, co máte v hlavě. Doporučuje se přemýšlet například nad tím, co bych mohl dělat za ideálních podmínek. Jak bych si například postavil dům, a to do všech podrobností. Dva zajatí novináři si mezi sebou vyprávěli obsahy filmů, které v minulosti viděli. Někdo maluje strom své rodiny, plánuje věci, na které by normálně neměl čas. Tím se dokážete nejen zaměstnat, ale také pozvednout mysl. Když si procvičujete mozek, jste obtížněji zlomitelný,“ připomíná kapitánka Záchová. „Naše hlavní protistresová strategie je mít situaci pod kontrolou. Je potřeba se připravit na to, že budeme trpět dlouhou dobu nedostatkem informací. Ty se omezí třeba jen na to, že zjistíme, kdy je den a kdy noc. I když máme oči zavřené, je nezbytné je nahradit ostatními smysly, naslouchat a dávat si ty zvuky dohromady.“ Měli bychom se pokud možno chovat „slušně“ k lidem, kteří nás zadrželi, nenechat se vyprovokovat a zbytečně je neprovokovat. Co nejrychleji se smířit s rolí zajatce. Dát si pozor na reaktivní agresivitu. Člověk, a obzvlášť voják, je přirozeně nastavený tak, že pokud na něho někdo zařve či do něho strčí, okamžitě reaguje snahou o „agresivní

dělal legraci, je v naší kotlině normální. On si získal určitou důvěru únosců, vyhodnotil situaci, riskl to a vyšlo mu to,“ říká vojenský psycholog Rostislav Číhal. „Na podobné situace neexistují předem připravené scénáře. Všichni lidé, kteří dokázali utéct ze zajetí, byli jedinci schopní racionálního uvažování. Nenechali se psychicky pohltit nějakým mentálním blokem. Právě víra ve vysvobození představuje velice silný pohon.“ Američané mají zásadu, že vynaloží jakékoliv prostředky na to, aby svého vojáka zachránili. Právě to, že nenechají své vlastní lidi na holičkách, je otázka

i mezinárodní prestiže daného státu. Pro příslušníky US Army to představuje určitou jistotu. Obdobnou záruku mají i čeští vojáci. Právě při spojeneckých operacích, kterých se účastníme například v Afghánistánu, bývá záchrana unesených záležitostí všech. Příslušníci AČR prý ale přesto věří především sami sobě. „Spoléhat sám na sebe je mnohem výhodnější, než doufat ve všechny možné záchranné systémy. Čeští vojáci jsou velice šikovní, proslulí schopností improvizovat. Právě tyto naše národní vlastnosti představují nespornou výhodou,“ uzavírá kapitánka Darina Záchová. „

KDY SE ROZHODNOUT PRO ÚTĚK? Pokusit se o útěk ze zajetí neznamená nic jiného, než odstartovat sérii problémů. Ideální je utéci ještě při přepadení, kdy vládne chaos. „Každý si musí vyhodnotit, jaké má šance na přežití. Proti němu totiž stojí všechny jeho slabosti, okolní příroda, neznámý terén a samozřejmě také únosci, kteří se ho budou snažit dostihnout. Pro přežití má jen své vědomosti, dovednosti, vůli, všechno ostatní mu únosci s největší pravděpodobností sebrali,“ vysvětluje Rostislav Číhal. „Pokud dotyčný zjistí, že ho zadržují fanatici a je jen otázkou času, než ho zabijí, asi by se o to pokusit měl. Když mne dvě hodiny nebude nikdo hledat a za tuto dobu urazím deset kilometrů, pronásledovatelé musejí propátrat okruh tři sta čtrnáct kilometrů čtverečních. Je potřeba se zamyslet i nad tím, zda mají stopaře či jsou schopni vyhodnotit si trasy mého útěku a jak dlouho bude trvat, než se dostanu do spřáteleného prostředí. Když nic jiného, tak plánování útěku zvyšuje sebedůvěru.“ Voják na útěku by se měl chovat nenápadně a pokud možno splynout s prostředím. Je obrovským hazardem vyjíždět do rizikových oblastí bez podrobných znalostí místního prostředí. Jediným důstojníkem naší armády, kterému se podařilo utéci svým únoscům, byl během svého působení v misi v Gruzii podplukovník Jaroslav Kulíšek. S ozbrojenci, kteří ho zadržovali, nejdříve popíjel, pak využil nestřeženého okamžiku a zmizel. „Já osobně podplukovníka Kulíška obdivuji. To, že si z toho někdo

A report 4/2010

A report 4/2010

Jde o to zlomit ho psychicky, pak už se získávají informace mnohem snadněji. Existuje mylná představa lidí, že v zajetí a především při výslechu jde především o fyzické násilí. To většinou nezlomí člověka tak rychle, jako když narušíte jeho mentální stabilitu. Velice účinná je například izolace, nedostatek informací, diskomfort prostředí, hlad, nedostatek spánku a zima.“ Voják musí být při výslechu neustále ve střehu a snažit se vybojovat každou, byť sebemenší „bitvu“ s vyslýchajícím. Čím déle se výslechy táhnou, tím se dotyčný může cítit bezpečněji. Do tábora budou přicházet noví zajatci, jejichž čerstvé informace jsou pro nepřítele důležitější. Náznaky ochoty ke spolupráci si můžeme jen uškodit. Jediný

21

VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY

STATEČNÝM

štěstěna pomáhá

S nadsázkou lze poznamenat, že major David Řeha nabyl základy pilotní profese současně ve dvou státech a na dvou školách. Zpočátku ve slovenských Košicích, po obnově samostatného českého státu (1. ledna 1993) již v „českém“ Brně. Po vyřazení, jako poručík bakalář, zamířil na pardubické letiště a o tři roky později na základnu taktického letectva v Čáslavi. Z výchozího typu Aero L-29 Delfín postupoval přes „albatros“ L-39C a ZA až po stávající pokročilé lehké bojové letadlo L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft). Ve svém zápisníku letů eviduje nálet třinácti set hodin, z nichž je více než polovina na „stopadesátdevítce“. „Nejsem typem člověka, který chce neustále postupovat ve funkcích. Post velitele letky považuji za svůj profesní vrchol. Splním velitelskou misi a moc rád se vrátím zpět k létání s alkou. Motivace jít na gripena je sice stále veliká, mám však obavu, zda ji lze vůbec realizovat. Začínat v sedmatřiceti letech na nadzvukovém stroji není zrovna ideálním řešením,“ říká mjr. Řeha a s úsměvem vzpomíná na loňské září. „Odcházející velitel letky podplukovník Petr Tománek mi tuto funkci nabídl. Nakonec jsem ji přijal,

i když mi bylo předem jasné, že se moje dosavadní ryze pilotní profese změní na manažerskou. Skloubit povinnosti velitele letky s praktickým létáním bylo od samého počátku nesmírně složité. Dnes, již s půlročními zkušenostmi, naprosto souhlasím se rčením, že s postupem ve funkci klesá nálet hodin a roste hromada papírů na stole.“ To, že slouží na čáslavském letišti deset roků a z předcházejícího působení v 212. tl zná osobně většinu svých nynějších podřízených, za jednoznačnou výhodu nepovažuje. „To, že se navzájem známe a vládnou mezi námi dobré osobní i pracovní vztahy, je pozitivem jenom někdy. Horší je to v situacích, kdy je třeba rázně přitvrdit. Není to však o pocitech, ale o splnění zadaných úkolů,“ konstatuje velitel letky.

BEZ MARKANTNÍCH ZMĚN Obecně platí, že současná situace u „stopadesátdevítkové“ letky je stabilizovaná. Dramatické zvraty nejsou na dohled. „Zhruba z dvacítky pilotů nám v dubnu čtyři odejdou na přeškolení do Švédska a následně přejdou

k 211. taktické letce létat JAS-39 Gripen. O doplnění stavu pilotů se bude jednat s velením náměšťské základny letectva,“ upřesňuje mjr. Řeha a dodává, že k nepatrnému úbytku lidí dojde také u technického personálu. „Nejedná se však o propouštění ze služebního poměru, nýbrž o přirozený odchodový proces. Personální situace u letky ještě dozná v průběhu letošního roku určitých změn. Nemělo by ale dojít ke snižování takzvaných tabulek, ale k dílčím úpravám hodnostní struktury v návaznosti na zastávanou funkci, jak to určuje novela zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.“ Současný letadlový park „dvěstědvanáctky“ tvoří čtyřiadvacet letounů,

22

Člověk míní, velitel mění. Před půlrokem si major David Řeha toužebně přál postoupit z „alky“ na „gripena“. Nabídka velitelského postu u 212. taktické letky jeho vizi pozměnila. I když si byl do té doby mnohem jistější v kokpitu než v kanceláři, rozhodl se ctít motto „svojí“ čáslavské jednotky: Fortes Fortuna Adiuvat neboli Statečným štěstěna pomáhá.

A report 4/2010

A report 4/2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

23

VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY Samozřejmě že mezi politickým rozhodnutím k nasazení a přeletem do místa působení by musela proběhnout adekvátní příprava. Sladění kontingentu by si vyžádalo několikaměsíční dril, včetně modelového výcviku v zahraničí, kde by se zevrubně ověřila naše způsobilost ke splnění mise. Uvidíme, jak se situace vyvine. My s nasazením do zahraniční operace někdy v budoucnu podvědomě počítáme,“ říká na závěr velitel čáslavské 212. taktické letky. Zájem vrcholných představitelů Afghánistánu o dodávku nepotřebných letadel L-159 pro afghánské letecké síly trvá i nadále. V březnu o tom opětovně jednali místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták s prezidentem Hamídem Karzáím. „

24

do společných leteckých operací COMAO (Composite Air Operations),“ upřesňuje velitel letky a říká, že mezi letošní priority se zařadily mise přímé letecké podpory CAS (Close Air Support), při nichž spolupracují s předsunutými leteckými návodčími (FAC – Forward Air Controller) ve výcvikových prostorech Spolkové republiky Německo. „V letošním roce při této součinnosti nalétáme zhruba tři sta letových hodin, a to jak s cvičnou, tak s ostrou výzbrojí,“ dodává a upozorňuje

na dvě největší cvičení 212. tl v roce 2010. „V dubnu to bude Brilliant Ardent a v květnu již tradiční Flying Rhino. Samozřejmě že na každý měsíc máme plánovány ostré bojové střelby ve vojenských újezdech s použitím kanonové, neřízené raketové a bombardovací výzbroje.“ Letošní „příděl“ letových hodin pro letku je ve srovnání s rokem 2009 o něco málo nižší. V průměru by měl každý pilot nalétat okolo osmdesáti hodin ročně. „Zhruba dva tisíce hodin je

skutečnost, s kterou my, na letce, mnoho nesvedeme. S tímto číslem se musíme ztotožnit a co nejefektivněji ho využít,“ argumentuje major David Řeha.

OSMDESÁT HODIN NA PILOTA

ÚVAHY O NASAZENÍ V ZAHRANIČÍ

Pohled na rozměrnou papírovou „plachtu“ v kanceláři majora Řehy nabízí detailní přehled letového úsilí 212. letky v letošním roce. „Naše bojové použití se nemění. V prvé řadě zahrnuje podporu vojsk na bojišti, údery proti pozemním cílům v zázemí nepřítele nebo boj s letectvem protivníka ve vzduchu. Ve skutečnosti to znamená plnění úkolů Air To Air (vzduch-vzduch), Air To Ground (vzduch-země) nebo zapojení

Není tomu tak dlouho, co v tuzemsku opětovně zazněly hlasy o případném využití českých podzvukových bitevníků L-159 v Afghánistánu. „Má to svoji logiku. V reálu by se jednalo o vyvrcholení našeho dlouhodobého výcviku,“ objasňuje mjr. Řeha a dodává: „Můj soukromý průzkum mě ujistil o profesionálním přístupu příslušníků letky. Upřímně řečeno, byl jsem mile překvapený s pozitivní odpovědí drtivé většiny z nich.

A report 4/2010

A report 4/2010

čtyři dvousedadlové a dvacet „sólo“ mašin, z nichž je šest strojů v zakonzervovaném stavu a provozovaly by se pouze v případě válečného stavu. „Na letovou akci přistavujeme v průměru šest mašin, což dostatečně zabezpečuje kontinuitu leteckého výcviku,“ říká velitel letky a připomíná nedávný zásah „shora“, který jim odebírá dvě „spárky“ neboli dva letouny s dvojím řízením L-159T1 v souvislosti se směnou za jeden kus taktického transportního letounu CASA C-295M. Zbývající dvě „téčka“ se proto snaží maximálně efektivně využívat. Některé lety, které se doposud prováděly na dvousedadlových strojích, létají „sólo“ mašiny. Na podzim letošního roku se však počítá s dodáním dvou nových spárek z Aera Vodochody.

25

VÝCVIK

VÝCVIK žijící zvěře. Vše se potom odvíjí od vycvičenosti psa a také od dokonalé symbiózy s psovodem. Osmiletá labradorka Heidi se vydala se svou psovodkou na cvičnou obhlídku terénu. Šla tzv. „na volno“ bez konkrétního úkolu. Cílem lidského doprovodu bylo jen pozorovat chování a reakce, když se Heidi dostala k místu, kde na ni zaútočil pach velkého množství trhaviny. „Zajímala se, ale byla hodně zmatená,“ vysvětluje chování své svěřenkyně nrtm. R. K. „Všechno očichávala a nervózně pobíhala. Měla tendenci stahovat se ke středu, protože to na ni šlo ze všech stran. Ještě nikdy se do takové extrémní situace nedostala. Je to pro ni, ale i pro mne, nová zkušenost.“

TRHAVINA V KRAVÍNĚ

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

A report 4/2010

„Bombaři“ nebo „bombočuchové“, tak se v pyrotechnické hantýrce říká čtyřnohým psím specialistům, kteří jsou zaměřeni na vyhledávání výbušnin a nebezpečné munice. Jejich výcvik je velmi náročný. Proto psovodi využívají každé příležitosti, jak své svěřence pro službu v Armádě ČR co nejlépe připravit.

26

Koncem února probíhalo ve vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích rotní cvičení bechyňských pyrotechniků. „Využili jsme toho, že tu je připraveno k likvidaci extrémní množství trhaviny, a zkoušíme, jak na to psi na sněhu a v mrazu zareagují,“ říká nrtm. Z. P. (z bezpečnostních důvodů neuvádíme celá jména – pozn. redakce) z družstva pyrotechniků-psovodů roty

EOD (Explosive Ordnance Disposal) ze 151. ženijního praporu v Bechyni. „Je to pro ně něco nepředstavitelného, když celý rok čichají ke vzorkům, které mají kolem 50 gramů, a teď jsou v pachovém mraku sta kil nebo tuny trhaviny.“ Psi jsou v hledání různých látek jedineční. Může za to kvalita a schopnost jejich čichu. Ten je až dvěstěkrát citlivější než u lidí. Za zmínku stojí i jejich umění pachy diferencovat. Aby jako druh mohli existovat, naučili se ty nedůležité potlačit a zaměřit se jen na ty pro ně zajímavé. Na tomto principu je založen výcvik psích specialistů na vyhledávání různých druhů drog, zbraní, nebezpečných látek nebo právě výbušnin.

ZALEHNOUT A ČEKAT Zkušený psovod musí znát chování svého psa do nejmenších podrobností. Místo nebezpečného nálezu označuje pes zalehnutím. Tím dá najevo, že v hledání uspěl. Musí zůstat klidný a nesmí ani zaštěkat. Mohl by totiž odpálit nálož jištěnou akustickým spínačem. Může se ale stát, že i když výbušninu pozná, nemusí zareagovat a ohlásit nález podle příručky. Na jednotlivé pachy má vliv mnoho faktorů, včetně počasí. Při vyšších teplotách čpí materiál o mnoho více, než když mrzne. Ale stačí i změna směru větru, vyšší vlhkost vzduchu nebo výskyt volně

směrem, kde po chvíli nastražený vzorek nachází. Zalehne a čeká. „To je povel pro mě. Dává mi najevo, že svůj úkol splnil. Psa pochválím a opouštíme spolu místo nálezu. V ostré akci by pak nastala práce pro pyrotechniky, kteří by výbušninu zneškodnili,“ dodává psovod. „Schopnosti psů jsou v naší jednotce nezastupitelné,“ říká velitel

pyrotechnického týmu EOD. „Máme jich celkem osm, nejlepší zkušenosti jsou s labradory, německými a belgickými ovčáky. Mnozí z nich byli i v zahraničních misích. Rychlým a hlavně přesným vyhledáním a označením místa nebezpečné látky dokážou ušetřit zdlouhavou práci nejen mnoha lidí, kterým by vyčištění prostoru trvalo déle, ale oproti přístrojům na detekci výbušnin jsou i úspěšnější.“

ZKOUŠKY JEDNOU ROČNĚ K jednotce přicházejí psi po absolvování základního výcviku z Veterinární základny Chotyně obvykle ve věku tří let. Psovodi s nimi pracují nepřetržitě, prakticky až do doby, kdy jejich svěřenci odcházejí do psího důchodu. U každého zvířete je to individuální, ale obvykle se tak děje po osmi letech. „Každým rokem mě čeká obhajoba kategorie SPV, což je označení pro psí specialisty na výbušniny. Když vidím, že mu něco nejde, ve výcviku se na to zaměřím a pracujeme na tom spolu,“ svěřuje se psovodka nrtm. R. K. „Z Chotyně přicházejí psi skvěle připraveni. Potom už je jen na nás, kam je ve výcviku posuneme.“ „

A report 4/2010

„Bombaři“ v akci

„Pro psy je vyhledávání nebezpečných látek velmi náročné a vysilující. Mezi jednotlivými situacemi musejí hodně odpočívat,“ konstatuje další z psovodů. „Teď jsme na farmě hospodářských zvířat vojenských Lesů a statků v Květušíně, kde ve spolupráci s vedoucím správy Oldřichem Fröhlichem chceme vystavit psy další zátěžové situaci. Uvnitř jsou krávy s telaty a jejich pach bude dominující. Uvidíme, jak pes zareaguje na zvířata a zda bude schopný vyhledat ukrytou trhavinu. Po ukrytí materiálu musíme počkat půl hodiny, než se vzorek tzv. napachuje.“ Po uplynutí potřebné doby a po povelu „hledej!“ pes nejprve mapuje situaci a kontroluje zvířecí osazenstvo kravína. Pak se soustředí a vydává se neomylně

27

VÝCVIK

Žádoucí „SAS“ Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

A report 4/2010

Jedním z úkolů vzdušných sil Armády České republiky je přeškolení létajícího personálu na modernizovanou verzi víceúčelového transportního vrtulníku Mi-171Š. Před jejich posádkami stojí zadání nové systémy rychle zvládnout a především efektivně používat. Simulační technika jim nepochybně přechod na nový typ usnadní. S řešením přichází podnik LOM Praha, s. p.

28

Vrtulníky Mi-171Š, vyráběné leteckým závodem v Ulan Ude poblíž Bajkalského jezera, obdržela AČR v rámci deblokace ruského dluhu. Kontrakt probíhal v letech 2002 až 2006 na základě

podepsané „Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o dodávkách výrobků vojenského určení v rámci částečné úhrady zadluženosti bývalého SSSR a RF vůči ČR“. Vedle

dodávky sedmi kusů bitevních vrtulníků Mi-24V a náhradních dílů smlouva zahrnovala také tři vojenské transportní letouny Antonov An-70. Později však Rusko svůj záměr přehodnotilo a České republice nabídlo transportní stroje Iljušin Il-76MF. Stanovisko představitelů tehdejšího Generálního štábu AČR však znělo – nepořizovat navrhované letouny, které nevyhovovaly požadavkům české strany a nebyly by ekonomicky využity, a zahájit jednání o jiné technice. ČR deklarovala zájem o dodávku nových vrtulníků. Konečný verdikt? Šestadvacet vrtulníků pro Armádu ČR, z nichž bude deset kusů Mi-35 a šestnáct strojů Mi-171Š. V červnu 2005 byly z ruského Novosibirska letounem Antonov An-124 Ruslan na pardubické letiště přepraveny první tři zcela nové stroje Mi-171Š. Následné dodávky „stojedenasedmdesátek“ se uskutečnily v měsících červenec, září, listopad a prosinec. O dva roky později byl podepsán kontrakt o provedení modernizace vrtulníků Mi-171Š mezi LOM Praha, s. p., a FGUP Rosoboronexport. V roce 2008 se začalo pracovat na prvních pěti kusech. Od ledna letošního roku jsou tři z nich nasazeny do operace ISAF v Afghánistánu na předsunuté operační základně Sharana v provincii Paktika, kde plní úkoly přepravy osob a nákladů ve prospěch jak koaličních jednotek, tak i českého provinčního rekonstrukčního týmu v provincii Lógar.

DALŠÍ VÝCVIKOVÉ ZAŘÍZENÍ Nelichotivá situace, kdy piloti přeškolující se na modernizovanou verzi vrtulníku Mi-171Š neměli k dispozici žádné výukové prostředky, je již minulostí. První projekt byl realizován. V pardubickém Centru leteckého výcviku (CLV) LOM Praha zahájili provoz na simulátoru avionických systémů (SAS). „Simulátor je určen pro výcvik kompletní posádky a umožňuje procvičování obsluhy a ovládání nových funkcí avionických systémů

vrtulníku Mi-171Š na zemi a za letu, a to jak ve standardních, tak v nouzových situacích,“ říká ředitel CLV Miroslav Brož a upřesňuje, že SAS slouží především k nácviku používání systému FMS (Flight Management System) a mapových displejů při plnění navigačních úkolů a částečně i taktických situací. Komplex simulátoru, jenž je vybavený generickým matematickým modelem, kde veškeré ovládací a zobrazovací prvky kabiny vrtulníku jsou simulovány prostřednictvím dotykových displejů, bude v konečné fázi sestávat z několika navzájem mechanicky a elektricky propojených konstrukčních částí, které utvoří jeden funkční celek. „Kladem SAS je i to, že díky svojí modulární koncepci poskytuje základ pro implementaci dalších simulačních prostředků,“ konstatuje ředitel pardubického CLV. Vedle nemalých finančních úspor je třeba vyzdvihnout také aspekt bezpečnosti základního, respektive pokračovacího leteckého výcviku pilotů AČR. Celou řadu nouzových postupů a havarijních situací za letu nelze z bezpečnostních důvodů prakticky vyzkoušet. SAS je schopen tyto požadavky pokrýt. Když se posádka vrtulníku na simulátoru dostane do nestandardní situace, stačí resetovat program a úkol zopakovat. Cvičení se zaznamenávají, a tudíž je možné kdykoliv se k jednotlivým fázím letu vracet až do jeho praktického zvládnutí. „

A report 4/2010

VÝCVIK

29

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

Nejdůležitější čtyři dny

čím zastavit,“ popisuje Slavoj Domalíp. „Když jsme se vrátili do Bartolomějské, přišel za mnou jeden z důstojníků a řekl, ať odevzdám pušku, že budu pověřen jiným úkolem. Všude jsem se chlubil, že jsem před válkou studoval na Státním vojenském reformním reálném gymnáziu v Moravské Třebové. Nejspíš proto si mne také vybral.“ Odvedl ho do velké sklepní místnosti, kde byla spousta stolů, nad nimiž se skláněli důstojníci. Jeden starší pán zvedl oči od mapy a řekl: „Tak tě, bratře, vítám mezi námi,“ a podal mu ruku. V tomto okamžiku Slavoji Domalípovi vůbec nedocházelo, s kým se vlastně právě setkal. Až jeden z vojáků ho upozornil, že to byl generál Karel Kutlvašr. Slavoj Domalíp dostal německý samopal MP 40, potvrzení, že je příslušníkem velitelství Bartoš, a stal se třetí spojkou generála Kutlvašra. Řekli mu, že první dvě zahynuly. „Přenášel

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv Slavoje Domalípa

Když Slavoj Domalíp uslyšel 5. května 1945 volání pražského rozhlasu o pomoc, byl okamžitě rozhodnut. Bylo mu osmnáct pryč, v tomto věku se člověk hrne do všeho po hlavě. Začínaly pro něho, jak dnes říká, čtyři nejdůležitější dny jeho života.

30

Rukávová páska Revoluční gardy, kterou nosil jako spojka generála Kutlvašra

Nebyl ve škole ještě ani měsíc a přišel Mnichov. Moravská Třebová spadala do záboru, a tak vojenské gymnazisty naložili do železničního transportu a odvezli je oklikou přes Uherské Hradiště do Hranic. Zde pokračovala výuka, situace se stabilizovala. Večer 14. března 1939 ale do Hranic přijeli Slavojovi rodiče. Slovensko bylo v tom okamžiku již samostatným státem a oni ho museli narychlo opustit. Hned následujícího dne objekt gymnázia a akademie obsadili Němci. Studium v prvním ročníku již dokončoval pod jejich správou. Mělo to jedinou výhodu, v německé armádě měli posluchači takovýchto škol hodnost kadeta, tedy důstojnického čekatele. A tak je německé stráže u vchodu musely zdravit. Rodiče se odstěhovali do bytu babičky z matčiny strany v Praze-Libni. A tak sekundu již navštěvoval ve zdejším gymnáziu. Později přestoupil na reálku na Strossmayerově náměstí. Na vojenské gymnázium ale nezapomněl. „Uniformu

Slavoj Domalíp v době studia na vojenském gymnáziu

gymnazistů jsem nosil, dokud se mi ve čtvrtém ročníku úplně nerozpadla. Odznak na baretu jsme mít nemohli, přišpendlil jsem si tam tedy alespoň trikoloru. Některým lidem to vadilo,“ usmívá se Slavoj Domalíp. V septimě byl nasazen k protiletecké ochraně tzv. Luftschutzu, což byla vojensky organizovaná složka. Spali v kasárnách, měli své kuchaře, dostali také kořistní francouzské uniformy. V únoru 1945 se s touto složku účastnil po amerických náletech hašení objektu, který stával na nábřeží v místech, kde je dnes Tančící dům. Odklízeli rovněž suť ze zřícených domů a pochovávali mrtvoly. Byla to hrozná práce, některá těla již zapáchala, dostávali půl litru kořalky na směnu. Ve srovnání s gymnazijním

prostředím to bylo něco úplně jiného. Nakonec si ale na všechno zvykli. Pátého května pracovali v objektu vybombardované továrny na klíh Osa na Harfě. A právě zde se dozvěděli, že vypuklo povstání. Přihnali se na Palmovku, kde se již srocoval dav. Kolem projížděl náklaďák, na jehož korbě byli němečtí civilisté a vojáci. Lidé se na něj okamžitě vrhli. Aby se mu nepodařilo ujet, stáhl jeden železničář nedaleké závory. „Zabavili jsme náklaďák a zbraně. Mně se podařilo ukořistit ruční granát s dřevěnou rukojetí. Byla to moje první zbraň tohoto povstání. Zastrčil jsem si ho frajersky do boty,“ vzpomíná Slavoj Domalíp. „Nasedli jsme a vyrazili na pomoc rozhlasu. Dostali jsme se ale jen na Poříčí, tam byly silné německé pozice, nezbývalo nám nic jiného než se vrátit na Palmovku. A to oklikou přes Štvanici. Tam stála jedna z barikád. Její osádka měla těžce raněného. Byl to pan Helebrand ze Žižkova. Požádali nás, abychom ho odvezli na Bulovku. Dřív, než jsme ho ale dopravili do nemocnice, zemřel.“

Po návratu na Palmovku se účastnil útoku na Košinku, kde se bránili němečtí běženci. Po jeho skončení dostal informaci, že se má přihlásit dvacet příslušníků protiletecké ochrany na povstaleckém velitelství Bartoš v Bartolomějské ulici. Tato jednotka měla vytvářet podporu jednomu z poškozených tanků, který povstalci narychlo opravili v Kolbence. Když dorazili do Bartolomějské, dozvěděli se, že nic z toho již neplatí, že Němci tank zničili. A tak dostali nový úkol, bránit Staroměstskou radnici. „Němci odstřelovali radnici nejen dělostřelectvem, které měli rozmístěné na Letné, ale především tanky. Neměli jsme je

jsem nejrůznější ústní či písemné rozkazy. Mou výhodou bylo, že jsem znal dobře Prahu. Přesto nebylo jednoduché se orientovat. Situace byla natolik složitá, že nikdo nevěděl, kde jsou naši a kde nepřítel,“ vysvětluje Slavoj Domalíp. Osvobození Prahy ho zastihlo na Malé Straně. Devátého května ráno měl dopravit z ministerstva financí náhradní razítko České národní rady. Strčil si ho do kapsy a prodíral se podél Vltavy, když se na Klárově objevily sovětské tanky. První z nich dostal přímý zásah a začal hořet. Pak se ale Rudá armáda probila na druhý břeh Vltavy a všude zavládlo obrovské nadšení. „

A report 4/2010

A report 4/2010

Narodil se 27. prosince 1926 v Bratislavě v rodině rotmistra, zbrojíře naší armády. Otec ve zdejší zbrojovce zajišťoval přejímku zbraní a munice. Později se s ním stěhoval do Povážské Bystrice, kde působil opět ve zbrojovce. „Mezi zbraněmi jsem vyrůstal od útlého dětství. Jako dítě jsem měl možnost střílet nejen z těch ručních, ale dokonce i z těžkého kulometu vz. 37. V té době jsem se nechtěl stát ničím jiným než zbrojířem,“ vzpomíná veterán Pražského povstání. V roce 1938 mu nebylo ještě ani dvanáct let, když udělal přijímací zkoušky na Státní vojenské reformní reálné gymnázium v Moravské Třebové. Zdálo se mu, že je nejšťastnějším člověkem na světě. Přidělili mu prezentační číslo 525, dostal baret, uniformu a nastoupil do třídy prima A, do družstva, které tvořili Slováci. Ještě dnes ze sebe dokáže vychrlit desítky jmen spolužáků tak, jak je četli na denním nástupu.

Slavoj Domalíp (vlevo) ve stejnokroji protiletecké ochrany

31

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

Marné čekání na zbraně Během Pražského povstání bojoval na šestnácti stech barikádách každý, kdo měl ruce. Vedle protektorátní policie, četnictva a vládního vojska to byli příslušníci protiletecké ochrany, hasiči, nádražáci, tramvajáci, mládež a studenti, dokonce i ženy.

A report 4/2010

V těch rozhodujících velitelských strukturách byli ale samozřejmě nejvýrazněji zastoupeni vojáci. A to ať již bývalí důstojníci či generálové, zabývající se již nějakou dobu odbojovou činností, tak i příslušníci některých zahraničních výsadků. Po celé čtyři dny bojů totiž platilo, že Němci vyjednávali, případně byli ochotni se vzdát pouze vojákům. V čele velitelství Bartoš, které řídilo boje na celém území Prahy, byl brigádní generál Karel Kutlvašr. Legendární legionář, který se proslavil především během bojů u Zborova, Penzy, Samary, Bugulmy a Kazaně. Od léta 1944 byl aktivně činný v odboji. Po vypuknutí Pražského povstání převzal velitelství Bartoš. Jeho náčelníkem štábu byl plukovník František Bürger. Tento bývalý příslušník našich legií v Itálii se během druhé světové války účastnil odbojové činnosti a 5. května 1945 velice rychle aktivoval činnost velitelství Bartoš. V něm byli významně zastoupeni další vojáci.

32

Přímo na velitelství působil jako vedoucí vojenské sekce České národní rady velitel výsadku Platinum-Pewter kapitán Jaromír Nechanský. S ohledem na své původní konspirativní poslání byl v civilním obleku. Teprve později si nasadil na ruku pásku Revolučních gard s razítkem České národní rady. Skupina Platinum-Pewter byla vysazena v noci ze 16. na 17. února 1945 poblíž Nasavrk. Po seskoku navázala kontakt s odbojovou organizací Rada tří. Protože bylo potřeba zajistit spojení mezi Prahou a Londýnem, vydal se 23. dubna 1945 radista Jaroslav Klemeš společně se svým velitelem kapitánem Nechanským do Prahy. Dostat se do metropole vlakem i s vysílačkou nepřicházelo v úvahu. Na železnici se totiž konaly pravidelné hospodářské kontroly. Nezbývalo nic jiného, než zorganizovat přepravu autem. „Měli jsme falešné doklady. Během cesty nás několikrát kontrolovali, naštěstí naše zbraně ani vysílačku nenašli,“ popisoval dramatické chvíle později Jaroslav Klemeš. Tomu se také již 28. dubna podařilo navázat spojení s Londýnem. Postupně odeslal sto třicet radiodepeší. Spojil se i s Košicemi, kde se v té době zdržovala naše vláda, a s Plzní, kterou obsadili Američané. Během Pražského povstání se z něho stal tak trochu nechtěně válečný zpravodaj. Jeho informace o bojující Praze totiž okamžitě vysílala BBC. Jedním z prvních úkolů výsadku bylo zajistit v okolí Prahy shoz zbraní, jež by byly určeny pro připravované povstání. Za tímto účelem se jim podařilo vytypovat tři plochy. A to poblíž Lužce u Loděnic, Kostelce nad Černými lesy a Chýňavy na Kladensku. První dodávka byla přislíbena na 3. května

Vpravo v civilním obleku Jaromír Nechanský na velitelství Bartoš, uprostřed brigádní generál Karel Kutlvašr

Kapitán Jaromír Nechanský

Radista Jaroslav Klemeš

s tím, že se počátek povstání předpokládal 7. května. Dodávka se ale neuskutečnila. Navíc povstání vypuklo živelně již 5. května vpoledne. Jaromír Nechanský se den na to znovu pokusil zajistit zbraně pro bojující povstalce. Sérií depeší dojednával místa přímo ve vnitřní Praze, kde měla být shozena. Jednalo se o Arbesovo náměstí, Štefánikova

kasárna na Smíchově a Karlovo náměstí. Základna v Itálii mu však odpověděla, že se shoz nebude moci uskutečnit z důvodu nepříznivého počasí. Následující den ho ale zajistí Angličané, a to čtyřiadvaceti letouny, které budou doprovázeny spojeneckými stíhačkami. Mělo se jednat především o výzbroj, kterou povstalci potřebovali nejnaléhavěji. Tedy pušky, lehké kulomety, samopaly,

časované časovan a nárazové pumy. pum Okamžitě se začalo začal s vytyčováním a přípravou stanovených ploch. stanov Skutečnost se ale Skuteč i přes veškeré další urgence urgen ukázala jako mnohem složitější. Podle některých zdrojů byly zbraně zbra naloženy do deseti těžkých čtyřmotorových čty amerických am letounů Fortress, let které v noci kt

byli povstalci již v zoufalé situaci. Nejenže se ocitli naprosto bez pomoci, ale poté, co dorazila zpráva, že Prahu bude osvobozovat Rudá armáda, začali na západ ustupovat tzv. vlasovci, tedy Ruská osvobozenecká armáda. Ihned po skončení války velení Rudé armády obvinilo kapitána Nechanského a další představitele velitelství Bartoš z toho, že tímto příměřím umožnili ústup půlmilionové německé armádě za americkou demarkační čáru. Žádalo jejich přísné potrestání. V samotném závěru povstání odjel ještě kapitán Nechanský jako styčný důstojník ČNR vstříc americkým jednotkám. To už ale do Prahy dorazily první sovětské tanky. „

A report 4/2010

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA

ze 7. na 8. května odstartovaly. Nad Alpami ale jejich posádky dostihl rozkaz, že se mají okamžitě vrátit. V té době totiž již vstoupilo v platnost příměří, navíc Rudá armáda striktně trvala na dodržení demarkační linie a zahájila již pražskou operaci. Problém byl v tom, že německé jednotky v Praze na příměří nereagovaly a pokračovaly v boji. Ve večerních hodinách 7. května se s Prahou z Plzně spojil dokonce velitel kombinovaného oddílu, který vyslala na pomoc 1. čs. samostatná obrněná brigáda. Ta v té době stále ještě obléhala francouzský Dunkerque. Podplukovník Alois Sítek získal přesnější informace o složité situaci obránců města, přes veškeré intervence u amerického velení však nedostal povolení k překročení demarkační linie. Kapitán Nechanský se 8. května podílel na jednání s představiteli německé armády o příměří. V té době

33

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

Málo známá HISTORIE Text: Martin KOLLER Foto: archivy města Plzně, města Holýšova, Západočeského muzea v Plzni a veteránů 17 BON. FUS

Naprostá většina našich občanů ví, že Československou republiku osvobozovaly Rudá armáda a americká armáda. Méně známý je fakt, že se na osvobození podíleli rovněž vojáci polské a rumunské armády. O tom, že v jihozápadních Čechách bojovali za naši svobodu také Belgičané, ví málokdo.

Od ledna 1945 tam probíhal výcvik a formování motorizovaných pěších praporů pod vedením britských instruktorů s předpokladem nasazení v rámci britských ozbrojených sil. Každý prapor se skládal z velitelské čety, logistické a podpůrné roty a pěti pěších rot. Čtvrtého března převzal velitel 5. roty (5éme Companie) Albert Gélise standartu pro 17. střelecký prapor (17éme Bataillon de Fusiliers). O dva dny později byl výcvik ukončen a vojáci pod velením majora Hazarda odesláni na frontu. Bez ohledu na britskou výzbroj, výstroj a výcvik byl 17. prapor přidělen do podřízenosti americké armády, konkrétně 3. protitankové (praporní) skupiny (3rd Tank Destroyer Group), V. sboru (V Corps), První armády USA (First United States Army), podřízené 12. armádní skupině (Twelfth United States Army Group). Protitankové skupiny byly formovány podle potřeby z protitankových praporů

Při osvobozování Belgie do došlo roku 1945 k mobilizaci

Belgičtí voj vojáci na náměstí v osvobozené Plzni

příslušníků příslušní protifašistického odboje. Ten tvořili odb především předevš příslušníci A. S. – A Armée Secrète (Tajná armáda). Někteří z nich byli veterány bojů z roku 1940. Celkově Celko se přihlásilo 53 000 dobrovolníků. Jedním Jední ze středisek se stal st tábor v městečku tečk Péruwelz u známého centra zn zbrojního průzbr myslu Liége. my

a jejich výzbroj tvořily v květnu 1945 stíhače tanků M10, M18 a M36. Belgičané vstoupili 11. března na německé území a postupovali po trase Limburg, Homberg, Neustadt, Fritzlar, Göttingen, Milhausen, Naumburg, Liebzig, Jena, Rudolstadt, Saalfeld, Kulmbach, Hof, Schwarzenbach, Waldsen, Weiden. Sedmnáctý prapor byl zajišťovací jednotkou, která kromě přímého boje plnila úkoly strážní služby, zajištění a vyčišťování terénu a osad, odminování a zajišťování zajatců, kterých bylo převzato kolem 11 000. Jeho příslušníci nosili označení amerických protitankových

jednotek – černou pumu ve žlutém kružl té k hu drtící v zubech tank. Původně britské vybavení vojáků bylo postupně nahrazováno americkým, včetně zbraní. Ke dni 18. (podle některých veteránů 15. nebo 28.) dubna byla 3. protitanková skupina včetně 17. praporu převedena v rámci 12. armádní skupiny do podřízenosti Třetí armády USA (Third United States Army). Tam se od 5. května podílela na postupu do Československa a útoku na Plzeň, kam vojáci vstoupili 6. května v prostoru předměstí Koterov. Již 5. května převzala 5. rota ženský koncentrační tábor v Holýšově a podílela se na osvobození tohoto města. Přitom spolupracovala s polskou Svatokřížskou brigádou (Brygada Świętokrzyska) tvořící součást prozápadního odboje známého jako Narodowe Siły Zbrojne, která tábor osvobodila. Zhruba polovina z tisíce vězeňkyň pocházela z Francie a Belgie. Pracovaly v muničce ukryté v lese Hořina, tvořící součást koncentračního tábora Flossenbürg.

POVÁLEČNÝ VÝVOJ Belgickým vojákům se dostalo nadšeného přijetí stejně jako jejich americkým

kamarádům. Neměli proto velkou radost, když museli již 12. května město opustit. Prapor získal za svoje krátké tažení 95 pochvalných uznání, z nichž 42 bylo citováno v denním rozkaze americké armády. V červenci proběhl návrat do Belgie a následně demobilizace vojáků a rozpuštění praporu. Veteráni založili roku 1946 Bratrstvo 17. střeleckého praporu, jehož současným prezidentem je šestaosmdesátiletý Georges Rensonnet. Členové byli uvítáni na oslavách 2. výročí osvobození v Plzni roku 1947 a následně až po 43 letech. Někteří z nich se stali čestnými občany

města Holýšova. Jedná se o výsledek aktivity občanského sdružení Skala Marne Holýšov. Příslušníci Bratrstva jsou zakladateli Ceny Jana Palacha – literární soutěže pro frankofonní středoškolské studenty z Plzně. Pořádá se každé dva roky a vítěz absolvuje 14denní pobyt v Liége v rodinách příslušníků Bratrstva. Záslužný krok z hlediska seznámení veřejnosti s historií 17. praporu učinily magistráty měst Plzeň a Liége, které vydaly v minulém roce dvojjazyčnou publikaci „Vzpomínky belgických veteránů, účastníků osvobození Plzně v roce 1945“. „

A report 4/2010

Znak amerických protitankových jednotek, díky kterému byli Belgičané považováni za frankofonní Američany.

Z ODBOJE DO ČESKOSLOVENSKA

A report 4/2010 010 10 0

Belgičtí veteráni v Holýšově u pamětní desky ženského koncentračního tábora V průběhu tažení docházelo ke změnám, takže voják uprostřed již má americkou výstroj a samonabíjecí pušku M1 místo původní britské Enfield.

Od roku 1990 se na Slavnostech svobody v Plzni objevovali veteráni v anglických battledressech. Účast příslušníků západního odboje, především z Čs. obrněné brigády na západě, nikoho neudivovala. Téměř nikdo si však nevšiml, že na rukávech nejsou našity československé, ale belgické vlajky. A pokud si všiml, byl spíše překvapen.

34

PPrezident Bratrstva 17. střeleckého praporu Georges Rensonnet

35

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ a zmapovat místo, kde by se ukázka s autentickým příběhem mohla odehrát. Musí se počítat například i s nezbytným povolením pro přerušení hromadné dopravy. Proto klub při podobných akcích obvykle spolupracuje s vedením měst, městských částí, ale i Armádou ČR, které jsou zároveň organizátory, a vyřízení nezbytných formalit zajistí. Potom přichází na řadu scénář. „To je parketa pro Pavla Kmocha, historika a člena klubu. Na konkrétní místo, po konzultaci s naším partnerem − Vojenským historickým

se k nám další nadšenci se zájmem o vojenskou historii z období let 1805 až 1945 a dnes jsme jedním z největších historických klubů.“ Sdružení zatím nemá domovskou základnu, schůzky skalních příznivců probíhají každý týden v baru střelnice Avim. Název „Gardekorps“ v překladu znamená „Gardový sbor“. Ten si členové vybrali z toho důvodu, že mezi jednotkami převažují ty se statutem gardy. Proto i znak vychází z gardové hvězdy doplněné uprostřed, na místě tradičních

ústavem Praha, připraví základní příběh autentické události,“ vysvětluje Martin Korbel. „My ostatní pak rozpracujeme scénář na základě našich dřívějších zkušeností tak, aby byl z pohledu diváka co nejatraktivnější. Je to příležitost, jak oživit atmosféru doby, prožít kus naší historie na vlastní oči, ale zároveň uctít památku těch, kteří tam bojovali nebo položili své životy.“

vojenských znaků určité armády, obecnými vojenskými znaky, vyjadřujícími rozpětí zájmu o vojenskou historii.

V sedm večer NA STŘELNICI Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA a archiv KVH Gardekorps Praha

36

„Letos pořádáme ve spolupráci s Městskou částí Praha 3 akci Barikáda 2010, která připomene historickou událost v tehdejší Praze XI, dnes Praha 3, po vypuknutí otevřeného odboje proti okupantům 5. května 1945. Tam se silným bodem odporu stala kasárna umístěná v objektu školy Na Pražačce,“ říká Martin Korbel, předseda KVH Gardekorps Praha. „Přípravy pro nás začaly v říjnu minulého roku, v současné době se stupňují a vyvrcholením bude květnová ukázka, kde bychom chtěli spolu s dalšími 150 účinkujícími předvést věrnou rekonstrukci jedné

z klíčových událostí Květnového povstání. Nebude chybět ani stíhač tanků Hetzer, dva polopásové transportéry a několik kusů nákladních a osobních aut a motocyklů.“ Na podobných akcích je nejtěžší vytypovat Martin Korbel, předseda KVH Gardekorps Praha

NAŠLI SE V BITVÁCH Občanské sdružení oficiálně vzniklo v roce 1998, ale už dva tři roky předtím se historičtí fandové spolu potkávali na vojenskohistorických ukázkách, například v bitvách u Slavkova 1805 nebo u Hradce Králové 1866, ale i na Cihelně nebo na Bahnech. „Postupem času jsme se začali scházet i mimo ně a pořádali akce pro svoji zábavu,“ pokračuje předseda KVH Gardekorps, který byl jedním ze zakládajících členů. „Přidávali

NA DOVOLENOU DO LEŠAN Vojenští nadšenci spolupracují ve velké míře s Vojenským historickým ústavem Praha, kterému pomáhají ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech s údržbou techniky, ale jsou mu partnerem i v přípravě expozic. „Každým rokem koncem června slavnostně v plné parádě otevíráme muzejní sezonu. Ale spolupracujeme s nimi také na akcích Tankový den nebo Muzejní noc a na dalších,“ přibližuje práci klubu jeho předseda. „Od dubna 1997 začali naši členové pomáhat s údržbou a rekonstrukcí vystavovaných exponátů přímo v areálu Vojenského technického muzea v Lešanech. Najdete mezi námi pestrou škálu profesí od historiků přes kováře, elektrikáře až po odborníky na informační technologie.“ Mnoho z nich tu tráví i svou dovolenou. A co tomu říká rodina? „Kdo si hraje, nezlobí. Naši nejbližší přeci vědí, že jsme takoví ,blázni‘ a mají pro nás pochopení. Koneckonců, na většinu akcí jezdí s námi,“ dodává Martin Korbel. „

OD NAPOLEONA PO BENEŠE Zájmová činnost klubu spočívá především ve vystupování v uniformách z jednotlivých období. K tomu je zapotřebí ale mnoha rekvizit a někdy i techniky. „Záběr máme opravdu široký. Nejstarším obdobím jsou napoleonské války a nejmladším druhá světová,“ svěřuje se Martin Korbel. „Každý člen má svou epochu, ve které je tzv. doma. K tomu se váže i uniforma. Všechno jsou už repliky, látku si shání každý sám, ale máme přesné střihy a necháváme si je šít. Tomu odpovídá i cena. Ty z první nebo druhé světové války přijdou tak na pět tisíc korun, ale taková uniforma Napoleonovy Mladé gardy vyjde i na patnáct tisíc. A to bez výstroje

A report 4/2010

A report 4/2010

Hořící barikády, výbuchy granátů, přestřelky s příslušníky SS, ale i bezvládná těla hrdinů Pražského povstání. Takový obrázek se naskytl účastníkům bojů na barikádách před pětašedesáti lety. Historické válečné příběhy, které mají význam pro dějiny našeho státu, mohou ožívat i zásluhou Klubu vojenské historie (KVH) Gardekorps Praha.

a zbraně. To jsou pak tisíce a desetitisíce navíc. Proto když si někdo pořídí novou, tu starší poskytne do našeho vznikajícího fondu.“

37

65. VÝROČÍ

65. VÝROČÍ

Odliv války

v obrazech

Text: Pavel ŠMIDRKAL Ilustrace: archiv autora

O událostech květnových dnů v Praze roku 1945 originálním způsobem vypovídá výtvarné umění. Autoři popisovaných obrazů malovali Prahu na sklonku války ve dnech vzrušených povstaleckým bojem a krátce po zdrcující porážce nacistického Německa.

JOSEF VÁCLAV BARNET (1907–1990) vlastním jménem Směšný vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Švabinského a v letech 1937–1941 pobýval v Paříži na École des Beaux-Arts a École du Louvre. Zápas na pražských barikádách v době Květnového povstání ho oslovil svým dramatickým dějem. Malíř mohl být svědkem

bojů, vidět mnohé fotografie a slyšet četná vyprávění. Obraz postrádá datování, čímž autor ztížil jeho časové zařazení. Předností plátna je živý výraz celé situace, okamžiky zkázy jsou tu zachyceny s působivou věrohodností. Vlevo na horizontu stoupá dým z hořících domů a v pravém dolním rohu leží těla padlých jako důkaz krvavého útoku. Malba je plná zlověstného ticha a napětí. Jako by hlavní střet skončil, ale nebezpečí stále doutná.

RUDOLF PEITHNER (1895–1971) malíř a grafik ze Žižkova převážnou část své tvorby zasvětil pražským motivům. V roce 1945 zachytil Staroměstské náměstí s pobořenou radnicí, jež vyplňuje polovinu obrazu. Radnice vyvolává dojem zabořeného kříže s ulomeným ramenem. Prostor

náměstí je téměř vylidněný. Na plátně převládá tíživý smutek a prázdnota. Stísněnou náladu ještě umocňují použité odstíny šedivé barvy. Chladná osiřelost, která z obrazu čiší, představuje také pietní vzpomínku na ty, kteří nasadili a ztratili své životy v boji za osvobození Prahy a jejichž kroky a hlasy se už nikdy městem neponesou. Most Barikádníků

ALOIS DOLEŽEL (1893–1984) vytvořil portrét maršála tankových vojsk Rudé armády Pavla Semjonoviče Rybalka, který velel 3. gardové tankové armádě. Ta se zapsala do válečné historie při osvobozování Prahy. Maršál je vyobrazen se širokými rameny a vypjatou hrudí, posetou vojenskými řády. Významně rozhrnutý kabát navozoval dojem rozevřené opony, za kterou září přehlídka medailí. Malíř představil Rybalka jako typ majestátního vojevůdce. Světlo kolem jeho hlavy budí zdání svatozáře. Tvář nepůsobí stroze ani přísně, ale naopak, usiluje o klidný výraz, do kterého prostoupila státnická moudrost. Posláním portrétu bylo vyjádřit obdiv, úctu a vděk osvoboditeli. Doležel v atmosféře radosti z vítězství vtiskl svému hrdinovi vizitku velikána.

38

Portrét maršála P. S. Rybalka

Dvacetiminutový dokument na počest 65. výročí osvobození Plzně připravuje videoskupina Prezentačního a informačního centra MO. Ve snímku se objeví průřez letošními květnovými oslavami včetně autentických vzpomínek vojáků, kteří do Československa přijeli v roce 1945 s Pattonovou armádou, a černobílých záběrů z té doby poskytnutých filmovým archivem VHÚ. Letošní „půlkulaté“ oslavy v západočeské metropoli, nad nimiž převzal záštitu místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták, se patrně naposledy

konají za účasti zahraničních druhoválečných veteránů, kterým je dnes kolem devadesáti let. Ve snímku s pracovním názvem „Vděčně za pětačtyřicátý“ se výrazným způsobem představí i současná armáda. Kromě ukázek činnosti, výzbroje a výstroje na Armádním střeleckém stadionu v Plzni-Lobzích bude její technika k vidění i při průjezdu kolony městem, v níž nebudou chybět ani historická vojenská vozidla. Kamera zavítá také do vojenského tábora, který

si účastníci plzeňských oslav, členové militaryklubů, při této příležitosti pravidelně budují a jehož vybavení se maximálně blíží dobovému polnímu ležení z konce 2. světové války. Film, který PIC MO vyrábí pro KVV Plzeň, by měl být hotov do konce května. Tvůrci počítají s tím, že snímek bude ke zhlédnutí v sekci filmotéka na www.army.cz. Text a ilustrační foto: Jaroslav PAJER

A report 4/2010

A report 4/2010

Staroměstské náměstí 1945

39

TECHNIKA

TECHNIKA

Maketa X-47B

Text: Martin KOLLER Foto: autor, Northrop Grumman a Boeing Robot, který by nahradil vojáka na bojišti, byl a je snem mnoha vojevůdců i politiků. Technologický pokrok v oblasti

A report 4/2010

Northrop Grumman X-47A

40

mikroelektroniky umožnil přiblížit dobu realizace této vize. V polovině prosince minulého roku představila americká společnost Northrop Grumman prototyp bojového bezpilotního letounu využívajícího technologii stealth.

UCAV A UCAS Bezpilotní bojové letouny nesou v anglofonních zemích označení UCAV (Unmanned Combat Aerial Vehicle). Americké námořnictvo přišlo s novým označením, a to bezpilotní bojové letecké systémy UCAS (Unmanned Combat Air Systems), které je má odlišit od předchozích zavedených typů. Současné UCAV, např. americký Predator nebo francouzský Sperver, jsou vyzbrojené, původně průzkumné bezpilotní letouny určené k ničení pozemních, případně vzdušných cílů. K prvnímu úspěšnému útoku Predatoru řízenou střelou Hellfire došlo v Afghánistánu roku 2001. Avšak bezpilotní letouny zavedené do výzbroje,

včetně bojových, připomínají spíše přerostlé modely a mají omezené bojové možnosti. Pro bojový letoun nebo bitevní vrtulník jsou relativně snadnou kořistí. Zásadní výhodou bezpilotních letounů je absence pilota. Odpadá konstrukční omezení dané průměrnou velikostí lidské postavy umístěné ve vystřelovací sedačce, kterou nelze obejít. Drak trupu může být plošší. Odpadají problémy se systémy zajišťujícími životní funkce pilota. Přetížení omezuje manévrování bezpilotního letounu pouze z hlediska pevnosti konstrukce draku, nikoli zdraví letce. Ve srovnání s pilotovaným typem proto může používat nestandardní manévry. Při jeho zničení se do ztráty nezapočítává hodnota pilota, kterého je třeba obtížně vybrat a dlouhodobě a nákladně cvičit. Naopak operátor vycvičený za podstatně kratší dobu může provádět řízení bezpilotního letounu z pohodlného křesla na dálku, případně i z druhého konce světa pomocí satelitního přenosu dat.

NOVÉ TECHNOLOGIE Bezpilotní letouny se objevily již v průběhu první světové války a za první bojový bezpilotní letoun lze označit německý typ V 1 používaný v roce 1944 především

Boeing X-45A

X-47B na palubě letadlové lodi podle vize grafika

k útokům na Londýn. V poválečném období používaly armády vyspělých států různé bezpilotní letouny a vrtulníky označované anglicky UAV (Unmanned Aerial Vehicle) k průzkumu. Roku 1971 provedlo americké letectvo zkušební souboj UAV s proudovým motorem BQM-34 Firebee s tehdy nejmodernějším

bojovým letounem F-4 Phantom. Firebee zvítězil a následně byl tento typ používán k bombardovacím útokům na silně bráněné cíle ve Vietnamu. Nový impulz dala vývoji UCAV technologie elektronické neviditelnosti označovaná obvykle výrazem stealth. Její praktické otestování na letounech

BEZPILOTNÍ LETOUNY PRO TŘETÍ TISÍCILETÍ Od druhé poloviny devadesátých let minulého století probíhal ve spolupráci s Agenturou pro výzkum pokročilých obranných projektů DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency)

A report 4/2010

NEVIDITELNÍ predátoři

F-117 Nighthawk a B-2 Spirit vedlo ke konstrukci několika demonstrátorů, konkrétně Bird of Prey a RQ-3 Dark Star, vyznačujících se nekonvenčním tvarem draku. Zásadním faktorem se stal z hlediska perspektiv bojových bezpilotních letounů vývoj počítačů, především rychlost zpracování dat. Zatímco „processory“ prvního velkého počítače ENIAC z druhé poloviny čtyřicátých let minulého století měly rychlost 10-6 megaimpulzů za sekundu MIPS (Mega Impuls Per Second), roku 1970 se jednalo o jeden MIPS, roku 2000 již o 103 MIPS a v současné době zhruba o 107 MIPS, což je přibližně úroveň lidského mozku. Zároveň proběhlo exponenciální zmenšování elektronických součástek a odpovídající pokles jejich hmotnosti. Uvedené faktory přibližují dobu, kdy bude možné vedení bojových operací s pomocí umělé inteligence.

41

TECHNIKA

TECHNIKA

Přední část X-47B s přední podvozkovou nohou, která je připojena na startovací katapult. Pod trupem je otevřená pumovnice s pumou JDAM.

A report 4/2010

Snímek zezadu ukazuje plochou trysku nad odtokovou hranou nosné plochy.

42

paralelní vývoj nového bezpilotního bojového letounu pro americké vojenské letectvo USAF a námořnictvo US Navy. Zúčastnili se ho známí výrobci Boeing a Northrop Grumman. Každý z nich dostal v polovině roku 2000 dotaci na vytvoření koncepce a výzkumného programu ve výši dvou milionů USD. Konsorcium Boeing prezentovalo od roku 2000 tři verze bezpilotního letounu X-45, které se lišily na první pohled. Byly určeny pro USAF a nesly označení UCAV. Všechny tři lze označit za bezocasé letouny postrádající vodorovnou i svislou ocasní plochu. Velké písmeno X se u výrobků amerického leteckého průmyslu určených pro vojenské účely

používá k označení prototypů, případně funkčních demonstrátorů. První typ X-45A měl plochý šestiboký trup vyvozující vztlak a malá šípovitá křídla blíže zádi. Verze X-45B a X-45C byly delta samokřídla, což znamená, že označení jejich půdorysu je odvozeno od trojúhelníkového tvaru řeckého písmena delta. Pohon zajišťoval jeden proudový motor. Všechny letouny měly vstupy vzduchu a trysky na horní straně trupu. Atypickým manévrům napomáhaly elevony provádějící změnu vektoru tahu odchylováním směru plynů vycházejících z trysky motoru. V trupu, který přecházel plynule do křídel, se nalézaly po stranách motoru dvě pumovnice.

Poslední verze X-45C se již koncepcí, vzhledem i rozměry podobala současnému X-47B. Následující X-46 určený pro společný program realizovaný DARPA, USAF a US Navy se již prakticky nelišil od X-47B. Program konsorcia Boeing byl roku 2003 ukončen ve prospěch nového programu. Vývoj pro námořnictvo realizoval tým společnosti Northrop Grumman, která má dlouhodobou praxi z hlediska konstrukce letounů pro službu na letadlových lodích. Program měl označení UCAV-N (Navy). Bezpilotní letoun X-47 měl dvě verze, které se výrazně lišily. První s označením X-47A a bojovým jménem Pegasus měla tvar bezocasé delty kombinované s kosodélníkem. Štěrbinový vstup vzduchu se nalézal na hřbetě trupu. Standardní tryska proudového motoru nezajišťovala tlumení demaskujících efektů ani nestandardní manévry. K prvnímu vzletu došlo roku 2001. Počátkem roku 2006 se rozběhl program zcela nové verze X-47B. O několik měsíců později byl zahájen společný program DARPA, USAF a US Navy s označením společný bezpilotní bojový letecký systém J-UCAS (Joint-Unmanned Combat Air System). Z nabízených typů byl vybrán X-47B.

Pod zádí se nalézá výklopný hák pro přistání na letadlové lodi.

Detail nohy hlavního podvozku a pumovnice s maketami řízených střel

První maketa X-47B se objevila na leteckých veletrzích, např. Farnborough International, již roku 2006. Finální prototyp se od ní prakticky neliší. Koncepčně se jedná o kombinaci bezocasého letounu a samokřídla s objemným trupem. Vstup vzduchu pro motor je situován nahoře v přední části trupu. Tím je snížena možnost zachycení motoru radary a senzory ze země. Plochá tryska na zádi, před a nad odtokovou hranou nosné plochy zlepšuje rozptyl horkých spalin do okolního chladného vzduchu. Důsledkem je snížení pravděpodobnosti zachycení letounu senzory pracujícími v infračervené části spektra, především hlavicemi samonaváděcích řízených střel. Svislou ocasní plochu nahrazují řídicí plošky, fakticky vzdušné brzdy, které se při otáčení letounu zdvíhají na horní i spodní odtokové hraně u konců křídel. Letoun zatáčí tak, že jimi doslova přibrzdí jedno křídlo a může provádět nejen standardní, ale i atypické ploché zatáčky. Výzbroj je nesena ve dvou pumovnicích umístěných v prostoru povlovného přechodu trupu do křídla. Silný tříkolový podvozek příďového typu absorbuje nárazy přistání na palubě letadlové lodi. K brzdění pomocí lan slouží výklopný hák na zádi. Délka letounu se blíží 12 m a křídla o rozpětí 19 m jsou v polovině sklopná pro transport výtahem do hangárů uvnitř letadlové lodi. Startovní hmotnost překračuje 20 t, přičemž hlavní výzbroj tvoří dvě pumy JDAM o hmotnosti po 905 kg umístěné v pumovnicích. Další výzbroj mohou tvořit různé protizemní, protilodní a protiletecké řízené střely. Letoun je podzvukový. Důvodem je silný demaskující efekt při vzniku rázové vlny překročením tzv. zvukové bariéry. Navíc bombardování se většinou provádí v podzvukových rychlostech. Vzhledem k špičkovým manévrovacím schopnostem, technologii stealth a výzbroji s velkým dosahem není podzvuková rychlost na závadu. Použití nového UCAS se tedy stává otázkou dohledné budoucnosti a může výrazně změnit válku na moři i expediční operace. První start X-47B na pevnině je očekáván v tomto a na letadlové lodi v následujícím roce. Vývoj UCAS se v současnosti dostává do předstihu i z hlediska konstrukce klasických bojových letounů. Northrop Grumman totiž přede dvěma roky představil svoji vizi nového strategického bombardéru kategorie stealth. Nejedná se o nic jiného, než dvoumotorový, výrazně zvětšený X-47B. „

A report 4/2010

X-47B

Maketa X-47B

43

SOCIÁLNĚ NEŽÁDOUCÍ JEVY

SOCIÁLNĚ NEŽÁDOUCÍ JEVY

to měl shrnout, domnívám se, že počet lidí v armádě, kteří inklinují k těmto hnutím, je větší, než se objevuje v médiích, na druhou stranu si ale nemyslím, že by bylo vhodné armádu paušálně hodnotit

pro příslušníky ozbrojených sil přitažlivý? I. Svoboda: Pravicoví extremisté mají k armádě a ozbrojeným složkám obecně dosti ambivalentní (dvojí, i protichůdný – pozn. red.) vztah.

uspokojí jejich vigilantistické (uplatňující násilí nestátní skupiny osob vůči jiným nestátním skupinám – pozn. red.) sklony, které jsou také výrazným rysem extremistických hnutí. V neposlední řadě

Text a foto: Olga HALADOVÁ Ilustrace: titulní strana z příručky M. Mareše

O tom, jak je to se sympatizanty ultrapravicových hnutí v českých ozbrojených silách, hovoří odborníci na extremismus Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity Brno a Ivo Svoboda z Univerzity obrany Brno. „ Podle četnosti článků v médiích to v poslední době vypadá, jako by extremismus nabýval v České republice na popularitě. Je to pravda? M. Mareš: Česká neonacistická scéna zaznamenala výrazné vzepětí už v devadesátých letech minulého století. V porovnání s dneškem

příslušníky krajní pravice. Příkladem může být třeba předloňský pochod extremistů litvínovským sídlištěm Janov nebo zavádění nejrůznějších ochranných sborů či národních gard.

A report 4/2010

M. Mareš: Domnívám se, že počet lidí v armádě, kteří inklinují k těmto hnutím, je větší, než se objevuje v médiích, na druhou stranu si ale nemyslím, že by bylo vhodné armádu paušálně hodnotit jako nějaké extremistické podhoubí.

44

měla tehdy více příznivců, ale chyběla jí určitá míra profesionality. Současní extremisté jsou početně slabší, ale zato působí efektivněji a moderněji. Vidíme u nich lepší strategické uvažování a také snahu o využívání moderních metod politického marketingu včetně aktivit, které přitáhnou pozornost médií a zároveň mobilizují

„ Jak se na extremismus v armádě díváte vy? Považujete události posledních měsíců za skutečný problém? M. Mareš: Problém to je, ale nemyslím, že je třeba ho přeceňovat. Jako hrozbu pro národní bezpečnost bych to vnímal, pokud by tito lidé byli schopni armádu ovládnout a provést vojenský puč

Miroslav Mareš je jedním z odborníků, který na téma extremismus přednáší nejen na „mateřské“ vysoké škole, ale i při dalších příležitostech. Snímek ho zachytil během vystoupení před příslušníky Generálního štábu AČR v rámci cyklu 37 seminářů na uvedené téma, jež se postupně konají ve vojenských útvarech a zařízeních.

jako nějaké extremistické podhoubí. nebo by její významná část podpořila rasovou či třídní válku proti stávajícímu demokratickému režimu. A toho v současné době extremisté nejsou schopni. Nedávné kauzy tak představují spíše problém pro mediální image armády. Co se týče vojáků, kteří v případu figurovali, jako

daleko závažnější problém bych vnímal ty, kteří cvičili zájemce v bojových uměních pro použití proti konkrétním osobám, než vojáky, kteří na sobě mají nacistické symboly. Jejich motivace ale zatím nebyla prokázána. Nelze vyloučit, že to bylo vyjádření hlubších postojů. Pokud bych

I. Svoboda: Musíme se smířit s tím, že extremisté budou do ozbrojených složek, včetně armády, pronikat. Je třeba ovšem být na tuto skutečnost připraven a kontinuálním vzděláváním všech složek a všech jednotlivců v rámci armády této hrozbě čelit.

„ Považujete extremismus v armádě za dlouhotrvající problém, nebo otázku posledních pár let? M. Mareš: Rozhodně to není nic nového, jen se o to dříve média tolik nezajímala. Za dob povinné vojenské základní služby armádním výcvikem procházela celá řada extremistů a vojáci z povolání nebyli tolik sledovaní. Tím, že je dnes armáda profesionální, jsou její příslušníci daleko více na očích. „ Čím může být právě pravicový extremismus

Na jednu stranu mají v nelibosti jakýkoli státní orgán, protože demokratický stát je pro ně synonymem slabého, neschopného a nespravedlivého systému. Na druhou stranu jsou jim ozbrojené složky sympatické svojí direktivní pozicí vůči svým příslušníkům, svým vztahem k řádu, k systémovosti řízení a také svým fyzickým výcvikem. Ozbrojené složky jim tedy slouží mimo jiné i k naplnění jejich potřeb – být vycvičeným příslušníkem silové a ozbrojené organizace. Tím uspokojují svůj zbraňový a uniformní fetišismus, kterým je extremistická subkultura ovládána, a současně se zde

v rámci výkonu služebních povinností, nemá potenciální extremista důvod, a zejména chuť, se jakkoli extrémně projevovat. M. Mareš: Vysloveně extremistické symboly a gesta dnes v armádě budou používat jen hloupí extremisté. Strategicky infiltrovaný extremista se bude chovat konspirativněji. Hlavní je proto z osobního kontaktu či od ostatních kolegů vědět, co ten konkrétní člověk dělá a jak se chová. Má-li pak velitel závažnější podezření, může se obrátit na příslušné orgány – Vojenské zpravodajství či Vojenskou policii. Ale souhlasím, že jednotný a jednoduchý návod na rozpoznání extremisty v armádě neexistuje. „ Přitahují extremistické postoje vojáky obecně, nebo jsou k nim některé jednotky náchylnější? I. Svoboda: Jak už bylo řečeno, jedná se o vztah extremistů k ozbrojeným sborům obecně. Samozřejmě jsou

M. Mareš: Jako hrozbu pro národní bezpečnost bych to vnímal, pokud by tito lidé byli schopni armádu ovládnout a provést vojenský puč nebo by její významná část podpořila rasovou či třídní válku proti stávajícímu demokratickému režimu. jim ozbrojené složky slouží k maskování jejich aktivit. „ Jak může velitel poznat, že má v jednotce extremistu? I. Svoboda: Velmi těžko. Pokud nemají velitelé možnost poznat své podřízené dlouhodobě, hluboce a zejména z neformální pozice, je šance rozpoznat extremistu mizivá. Má-li velitel s podřízeným kontakt jen formálně

pro ně lákavější ty součásti, kde se „něco děje“ a kde mají možnost vybití agresivity, která má buď původ v osobnosti nositele, nebo je důsledkem sociální deprivace. Proto je třeba policie – zásahová jednotka, pro extremisty daleko lákavější. M. Mareš: Souhlasím, ale opět si nemyslím, že se to dá paušalizovat a vztáhnout v rámci armády na jakoukoliv

A report 4/2010

EXTREMISTU rozpoznáte jen těžko

45

ROZHOVORNEŽÁDOUCÍ JEVY SOCIÁLNĚ

elitní jednotku. Naopak. Podíváme-li se na starší případy extremismu, jednalo se z hlediska postavení v rámci české neonacistické scény o daleko významnější vojáky, než byli ti dva v Afghánistánu, a ti třeba sloužili před svým odchodem z armády u dělostřelců či u pěchoty. „ Může se česká armáda přívalu extremistů vůbec nějak efektivně bránit? I. Svoboda: Musí. Musí očekávat jejich „pravidelný přísun“, musí umět rozeznávat jejich projevy a musí nechat efektivně působit kontrolní mechanismy – Vojenskou policii, zpravodajské složky atd. Musíme se také smířit s tím, že extremisté budou do ozbrojených složek, včetně armády, pronikat. Je třeba ovšem být na tuto skutečnost připraven a kontinuálním vzděláváním všech složek a všech jednotlivců v rámci armády této hrozbě čelit.

A report 4/2010

„ Pomůže v tomto směru novelizace zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání? I. Svoboda: Novelizace je významným pomocníkem

46

v boji proti pronikání extremistů do armády. Myslím si, že odpovídá podmínkám, ve kterých se nacházíme, potřebám armády a jejích kontrolních orgánů a zároveň nikterak nepřiměřeně nezasahuje do práv vojáků. „ Všichni tři vojáci – dva s nacistickými symboly na helmách a jeden, který

„ Kde je hranice mezi zálibou v historii a jasným obdivem nacismu? Narážím na stovky titulů o druhé světové válce, jichž mají lidé plné knihovny. M. Mareš: Domnívám se, že tady je třeba rozlišovat mezi tím, jestli se člověk zajímá čistě o vojenskou stránku věci, nebo obdivuje ideologii, která byla pro tu dobu typická, a tuto ideologii, či její části, pak navíc přenáší do svých představ o budoucím uspořádání společnosti. „ Problém extremismu se nevyhnul ani prvorepublikové

M. Mareš: Současní extremisté jsou početně slabší, ale zato působí efektivněji a moderněji. Vidíme u nich lepší strategické uvažování a také snahu o využívání moderních metod politického marketingu. extremisty cvičil, už byli z armády propuštěni. Myslíte si, že ministerstvo obrany postupovalo správně? I. Svoboda: Bez ohledu na mediální tlak je nesporné, že prokázané projevy sympatií, propagace či podpory jakýchkoli hnutí, které prokazatelně směřují k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásají národnostní, náboženskou či rasovou zášť anebo zášť vůči jiné skupině osob, nemají v armádě místo.

armádě. Známý je případ generála Radoly Gajdy, předsedy Národní obce fašistické a člověka, který stál v pozadí tzv. Židenického puče – pokusu českých fašistů ovládnout kasárna v Brně-Židenicích, zmocnit se zbraní a vyvolat protistátní puč. Jaký je rozdíl mezi současným a prvorepublikovým extremismem? M. Mareš: Rozdíl je v tom, že za první republiky tito lidé v armádě alespoň zpočátku zastávali daleko významnější posty než dnes. Fašisté měli

Doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D., absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity Brno, obor politologie, a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Habilitoval se v roce 2005 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V roce 2007 získal certifikát Ministerstva zahraničí USA za studium Institutu národní bezpečnosti Spojených států na Institute on Global Conflict and Cooperation, University of California, San Diego. Působí jako vedoucí oddělení bezpečnostních a strategických studií katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a jako pracovník Institutu pro srovnávací politologický výzkum téže fakulty. V letech 2001–2008 byl soudním znalcem v oboru kriminalistika. Odborně se zaměřuje na výzkum politického extremismu a terorismu v evropském prostoru. Je autorem či spoluautorem více než sta odborných publikací v ČR a v zahraničí, mj. „Pravicový extremismus a radikalismus v ČR“ (2003) a „Terorismus v ČR“ (2005).

poměrně silnou základnu mezi legionáři. Generál Gajda byl již v době svých úzkých kontaktů s fašistickým hnutím dokonce krátce náčelníkem Hlavního štábu, než byl superarbitrován. A když dnes lamentujeme nad hrozbou extremismu v armádě, měli bychom si uvědomit, že v současnosti by asi těžko nastala situace, kdy by nějaký poručík české armády vedl s pár desítkami civilistů protistátní puč formou útoku na kasárna. Rozdíl mezi první republikou a dneškem je také v tom, že prvorepublikoví fašisté byli dominantně obráceni k českým nacionálním idejím, výrazně proitalsky orientovaní a vůči Německu se stavěli negativně. Naproti tomu dnešní neonacisté nacházejí v Hitlerově Německu svůj vzor, díky čemuž mohou nalézat své spojence i v zahraničí. „ Proč dnes nacistická ideologie opět zažívá boom? M. Mareš: Jednak to souvisí s generační výměnou v pravicově extremistickém spektru a roli hrají také schopnosti představitelů neonacistické scény odůvodnit panárijské ideály. Tvrdí, že už opustili nenávist mezi Čechy a Němci a naopak se snaží budovat českou státnost na tradicích německé říše. Na starší generaci to může působit absurdně, ale někdo, kdo se narodil po revoluci, už to tak vnímat nemusí. „

JUDr. PhDr. Ivo Svoboda, Ph.D., vystudoval Právnickou fakultu a Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, dále Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Problematice extremismu se věnuje od roku 1996 v návaznosti na organizovaný zločin. Publikoval více než pět monografií, přes třicet článků, dále skripta a učebnice v oblasti právní i pedagogické a sociálně-pedagogické. V současné době působí na Univerzitě obrany Brno jako vedoucí skupiny právních disciplín při katedře řízení lidských zdrojů Fakulty ekonomiky a managementu.

„Studoval jsem v Brně práva. Když pak Němci v listopadu 1939 zavřeli vysoké školy, byli jsme všichni pěkně naštvaní,“ vzpomíná Karel Suchan, veterán 2. světové války. „Chtěli jsme nějak protestovat. Dali jsme se proto s dalšími čtyřmi studenty dohromady a založili ilegální skupinu. Ve dne jsme vyráběli protiněmecké letáky a v noci je vylepovali.“ Při jedné z nočních akcí ale byli přistiženi a vyslýcháni gestapem. „Vyfasovali jsme několik měsíců ,natvrdo‘. V našich osmnácti letech jsme byli pěkně vyděšení. Naložili nás totiž do vlaku, a my nevěděli, kam nás vezou. Teprve když jsme dorazili do Vídně, dověděli jsme se, že v Brně už nebylo místo, tak si trest odpykáme v Rakousku,“ dodává veterán. Ale ani po zbytek války neseděl doma. Pomáhal lidem, kteří přes Polsko utíkali k našim armádám v zahraničí. Letos v únoru oslavil Karel Suchan 93. narozeniny. Za Ministerstvo obrany ČR a Armádu ČR mu popřáli další krásná léta plukovník Dušan Mičica, ředitel Krajského vojenského velitelství hl. m. Prahy, a kpt. Pavla Ratajová. „Teď jsem přišel na chuť internetu,“ prozradil jim veterán. „To je úžasná věc. Moje nejoblíbenější stránky jsou ty s počasím, to hned hlásím manželce, ale i ty se zprávami. Není nad to mít neustále přehled o tom, co se děje. Objevil jsem i e-mail, takže se synem nebo s vnuky jsem neustále v kontaktu.“ Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Čtyřicet kilometrů a pět kontrolních stanovišť mělo před sebou 48 účastníků Pamětního pochodu Charkov–Sokolovo 1943, který uspořádala koncem února pěší rota aktivní zálohy (AZ) při Krajském vojenském velitelství (KVV) v Jihlavě ve spolupráci s Čs. obcí legionářskou a Svazem válečných veteránů. Na památku vojáků 1. československého polního praporu v Sovětském svazu, který se 3. března přesouval z Charkova k řece Mži, aby zaujal pozice ke svému prvnímu bojovému nasazení, se pochod uskutečnil také v noci, jak tomu bylo i ve skutečnosti. Šestnáct tříčlenných družstev startovalo ve čtyři hodiny odpoledne s mapou a s časovými rozestupy ze základny KVV Jihlava. Úkolem bylo projít pět kontrolních stanovišť a dorazit do cílové obce Bohdalec u Žďáru nad Sázavou v co nejkratším čase. O náročnosti hovoří to, že ho dokončilo jen deset družstev. Jako první dorazila do cíle tříčlenná formace Fox z Pelhřimova ve složení Petr Míka, Martin Vilímek a Jan Hejda s časem osm hodin třicet minut. Na druhém místě se ztrátou čtyř minut je následovali příslušníci pěší roty AZ z Prostějova a na třetí příčce skončilo družstvo Press, kde Lenku Stehlíkovou a Lenku Mašovou doplnil voják průzkumného praporu z Prostějova. „Závod byl hodně těžký, ale předpokládám, že se z této akce stane tradice a v příštím roce se počet startujících ještě zvýší,“ řekl nadporučík v záloze Karel Hanák, velitel pěší roty AZ při KVV Jihlava. Text a foto: Libuše PAVLÍČKOVÁ

První březnový víkend se v mladoboleslavském kulturním domě konal už XVI. ples sil podpory. Letošní ročník, kterého se zúčastnilo více než 800 hostů, se odehrál ve znamení projektu „Vojáci dětem“. Jeho cílem je pomoc obyvatelům Dětského domova v Milovicích. Organizátoři využili společenské události k uspořádání finanční sbírky, která významným způsobem přispěla na jarní ozdravný pobyt dětí v Krkonoších. Do fondu se tentokrát mohlo přispět třemi různými způsoby. První byl tradiční – vhození peněz do „kasičky“. Další spočíval v odhadu hmotnosti dárkového koše, kdy se za každý tip platila určitá částka. Posledním způsobem, který přinesl největší výtěžek, byla veřejná dražba nejrůznějších předmětů – archivních vín, demižonu slivovice, televizoru apod. Ceny do dražby věnovali jak spolupořadatelé plesu, tak i někteří funkcionáři ze sil podpory. V závěru večera velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián společně s náměstkem ředitele VLRZ pplk. Patrikem Letochou předal ředitelce dětského domova Petře Černovské poukaz na ozdravný pobyt dětí ve Vojenské zotavovně Bedřichov. Příslušníci Velitelství sil podpory přispívají na charitativní činnost pravidelně. Již na loňském plese se podařilo získat finanční prostředky nejen pro děti, ale i seniory z Domu s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavi a matky s dětmi z Azylového domu v Brandýse nad Labem. Vánoční sbírka zase pomohla dětem v Milovicích odjet na zimní ozdravný pobyt. Text: Hana SELNEROVÁ

A report 4/2010

I. Svoboda: Pokud nemají velitelé možnost poznat své podřízené dlouhodobě, hluboce a zejména z neformální pozice, je šance rozpoznat extremistu mizivá.

KALEIDOSKOP

47

ZDRAVOTNICTVÍ

ZDRAVOTNICTVÍ

CHVÍLE PŘED ZÁKROKEM Předoperační vyšetření musejí mít naši pacienti jako před každou jinou operací. „K plánovanému zákroku přicházejí hned ráno. Lékaři je pak vyšetří ještě těsně před operací,“ vysvětluje Jiřina Kvítková, zdravotní sestra, jež se ujímá jednoho z dnešních pětatřiceti pacientů, kteří podstoupí operační zákrok. „Když je všechno v pořádku, převlékne se do sterilní zelené a podle druhu výkonu začínáme s předoperační přípravou. Pak už se jen čeká na volný operační sál.“ „Po zákroku doprovodíme pacienta zpátky k nám na ambulanci, kde

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA

A report 4/2010

Pomocí zraku poznáváme až 90 procent našeho okolí. Co ale dělat, když neslouží tento smysl tak, jak má? S očními vadami se během svého života setká prakticky každý z nás. Jedním z míst, kde o kvalitu zraku pečují, je Oční klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) v Praze.

48

Přednosta Oční kliniky 1. LF UK a ÚVN Jiří Pašta

„V souvislosti s moderními světovými trendy, díky technickému vybavení a špičkovým specialistům se oftalmologická péče přesunula daleko více do ambulantní oblasti,“ říká docent Jiří Pašta, přednosta kliniky. „Naší vlajkovou lodí je refrakční chirurgie, což znamená odstraňování nejčastějších dioptrických vad různými operačními metodami, kde zbavujeme pacienty závislosti na brýlích nebo kontaktních čočkách. Vylepšujeme ale zrak a kvalitu vidění i těm, kteří se dosud s žádnou oční vadou nesetkali.“ Ambulantní sektor kliniky patří k nejvytíženějším pracovištím nemocnice. „Ročně tu u více než třiceti pěti tisíc pacientů provedeme téměř osmdesát pět tisíc vyšetření,“ konstatuje pplk. Leoš Rejmont, vedoucí lékař ambulantní části a zároveň zástupce přednosty kliniky. „Máme osm vyšetřovacích komor dokonale vybavených pro běžnou diagnostiku předního i zadního segmentu oka, pět přístrojových vyšetřoven a zákrokový sál.

A report 4/2010

Zaostřeno na zrak

se oblékne, poučíme ho, jak se po operaci k oku chovat, a se závěrečnou zprávou odchází s doprovodem domů s tím, že druhý den přijde na kontrolu,“ dodává druhá zdravotní sestra Dana Kuchařová. „Lidé obvykle snášejí zákroky velice dobře, i když trocha nervozity je u nich patrná,“ tvrdí Jana Kapralčíková, lékařka vyšetřující pacienty těsně před operací. „Musíme změřit nitrooční i krevní tlak a v případě, že se mění původní čočka za umělou, měří se i dioptrie. Tímto vyšetřením se zjistí dioptrická hodnota umělé nitrooční čočky, která se do oka

49

ZDRAVOTNICTVÍ

MINISTERSTVO OBRANY ÿR

VELITELSTVÍ SPOLEÿNÝCH SIL

VOJENSKÁ AKADEMIE VYŠKOV

15. ŽENIJNÍ BRIGÁDA

152. ZÁCHRANNÝ PRAPOR 151. ŽENIJNÍ PRAPOR KUTNÁ HORA

21. ZÁKLADNA TAKTICKÉHO LETECTVA

24. ZÁKLADNA DOPRAVNÍHO LETECTVA

4. BRIGÁDA RYCHLÉHO NASAZENÍ

41. MECHANIZOVANÝ VELITELSTVÍ VOJENSKÉ KRAJSKÉ VOJENSKÉ PRAPOR POLICIE TÁBOR VELITELSTVÍ PRAHA

121. STRÁŽNÍ PRAPOR AZ

POLICEJNÍ PREZÍDIUM

RUBRIKA

SPRÁVA STňEDOÿESKÉHO SPECIÁLNÍ PREZENTAÿNÍ A INFORMAÿNÍ AGENTURA CI5 KRAJE POLICIE ÿR POňÁDKOVÁ JEDNOTKA CENTRUM MO ÿR

³ -*



V O J E N S K Ý H I S T O R I C K Ý Ú S TAV P R A H A VOJENSKÉ TECHNICKÉ MUZEUM LEŠANY

v pofiádá

Ê

-/ ", :



/" 1-Ā

,

/"

Ê1



A

L>

 ~ I $

'/*+½

'/

/&

Posílené spoje – návoz Vlak ãíslo Pfiíj./odj. Praha hl.n. Odjezd Praha Vr‰ovice Odjezd Praha Braník Odjezd Krhanice Pfiíjezd

9053 7:08 7:13 7:26 8:30

9055 8:34 8:40 8:52 9:54

9057 9:16 9:21 9:34 10:36

9059 9:50 9:55 10:07 11:08

Posílené spoje – návrat Vlak ãíslo Pfiíj./odj. Krhanice Odjezd Praha Braník Pfiíjezd Praha Vr‰ovice Pfiíjezd Praha hl.n. Pfiíjezd

9060 14:43 15:43 15:55 16:00

9062 16:14 17:14 17:26 17:31

9064 17:13 18:13 18:26 18:31

9066 18:46 19:46 19:59 20:04

Dal‰í akce VHÚ Praha: 12. 6. 2010 PraÏská muzejní noc a 28. 8. 2010 Tankov˘ den v Le‰anech

A report 4/2010



1 Ê÷ -

:

Jízdní fiád vybran˘ch vlakÛ âD sobota 22. 5. 2010


1

50

Před šesti lety v rámci Oční kliniky vzniklo laserové centrum a dnes spolu s refrakčním patří mezi tři špičková pracoviště svého druhu v České republice. „Laserové zákroky se provádějí ambulantně v instilační anestezii a na obou očích trvají kolem deseti minut,“ objasňuje Jaroslav Madunický, vedoucí lékař refrakčního a laserového centra. „Pacienti si pochvalují zejména naprostou bezbolestnost a minimální dobu rekonvalescence. Jediné, co může být poněkud nepříjemné, je rozvěrač, který má zabránit mrkání v průběhu operace, a také pocit, že vám někdo sahá do oka.“ Léčí se tak nejběžnější oční vady, jako krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus (zakřivení oční rohovky), ale i vetchozrakost, která začíná trápit pacienty po 45. roce života. Tento způsob léčby však zatím zdravotní pojišťovny nehradí, jejich cena je závislá na typu metody a pohybuje se od 13 900 do 22 900 korun.

Ve střešovickém kongresovém sále se letos v lednu konal už 10. ročník Live Video Surgery, unikátní videomost, díky kterému mohli účastníci konference sledovat v přímém přenosu nové moderní operační metody nejen z ÚVN Praha, ale i z nemocnic v Hradci Králové, Olomouci a Ostravě. „Cílem těchto akcí je ukázat očním lékařům, kteří nepracují na chirurgických

pracovištích, ale třeba i v soukromých ordinacích, nové trendy v operativě. Mohou tak pacientům lépe vysvětlit, co je při doporučené léčbě na klinice čeká,“ podotýká Leoš Rejmont. Ze zahraničních zkušeností se na Oční kliniku 1. LF UK a ÚVN dostal i nový pomocník při operaci – plyšák. Pacientům ho vždy nabízejí, i když se mnoho z nich tváří překvapeně. Během operace ho mohou držet, čímž zaměstnají ruce a hmat, a vnímání celého zákroku odchází trochu do pozadí. „

Ê

A report 4/2010

OPERACE BEZ SKALPELU

S PLYŠÁKEM V PŘÍMÉM PŘENOSU

s

in 30 hod , 9 a e z í mu din otevfien amu 10,30 ho í progr TUP ZDARMA n e j á h a z VS



bude implantovat. Pokud se jedná o komplikovaný výkon nebo to vyžaduje celkový stav operovaného, je hospitalizován na našem lůžkovém oddělení, kde je pod stálou kontrolou.“

010 2 a n t û . kv 2 2 u t o ob

www.vhu.cz51

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

Historický klenot ARMÁDY Text: Vladimír MAREK Foto: publikace Historie a současnost Komorního Hrádku

předurčení ke kontrole jednotlivých ustanovení Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Došlo rovněž k otevření kurzů pro přípravu specialistů zaměřených na realizaci Smlouvy o otevřeném nebi (Open Skies) a Smlouvy o zákazu výroby a rozšiřování chemických zbraní. Souběžně probíhaly i speciální kurzy pro přípravu vojenských pozorovatelů OSN, kteří následně plnili úkoly v mírových misích v různých částech světa. Jejich školení bylo na tomto pracovišti ukončeno až v roce 2003. Od samého počátku existence střediska zde probíhala výuka anglického, německého a francouzského jazyka. Ta se později stala jediným nosným vzdělávacím programem. Celkově bylo v jednotlivých typech kurzů vyškoleno více než tři tisíce vojáků z povolání a občanských zaměstnanců.

Záběr z otevření vojenské ozdravovny v roce 1945

Od počátku devadesátých let minulého století procházel Komorní Hrádek rozsáhlou rekonstrukcí, během které došlo k velice citlivému restaurování původních historických stavebních prvků. V těchto nově obnovených reprezentativních prostorách se uskutečnila například jednání ministrů obrany a náčelníků generálních štábů zemí Visegrádské čtyřky a mezinárodní školení a semináře ke stavu plnění Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Od roku 1994 se zde

každý rok konají týdenní jednání pod vedením NATO zaměřená na upřesňování realizace této smlouvy. Komorní Hrádek navštívila rovněž řada zahraničních vojenských delegací a vojenských leteckých přidělenců. Již v prosinci roku 1990 zavítala do střediska delegace ozbrojených sil Maďarska. Výsledkem tohoto jednání bylo vytvoření československo-maďarského inspekčního týmu, který připravil u útvarů a zařízení armád ČSFR a SRN ukázkovou inspekci. „

Školicí a vzdělávací středisko Komorní Hrádek bylo zřízeno rozkazem ministra obrany č. 022 z 29. 12. 1989. Resort tak reagoval na potřebu odborně a jazykově vybavených inspektorů pro kontrolu dodržování jednotlivých ustanovení Smlouvy o konvenčních a ozbrojených silách v Evropě.

52

Skupina vojáků před zámkem v roce 1945

zde v roce 1412 zahájil výstavbu gotického hradu. Ten v průběhu staletí nejen měnil majitele, ale prošel i rozsáhlými stavebními úpravami. Po konfiskaci

zámku v roce 1945 zde vznikla Vojenská letecká ozdravovna, kterou v březnu 1949 na dva roky vystřídalo Vojenské výcvikové a rekreační zařízení. Od roku 1952 do října 1965 zde sídlila Vyšší škola důstojníků místních vojenských velitelství. Na dalších dvacet let se zde pak usídlila Vojenská politická škola. Po listopadu 1989 se v Komorním Hrádku nepřipravovali pouze inspektoři

A rreport epo ep e po p orrtt 4/2010 4/2 4 4/ //2 20 010 01 10 1 0

A report 4/2010

Po zhruba čtyřměsíčním přípravném období, kdy organizátoři zajišťovali nejen materiální zázemí, ale v souvislosti s programem výuky byli prakticky v nepřetržitém spojení s Vídní, došlo 21. května 1990 k oficiálnímu zahájení činnosti. Historie samotného areálu zámku je ale mnohem starší. Vyšehradský purkrabí

5533

DUKLA

DUKLA

Čeští armádní sportovci jsou čím dál více úspěšnější i v zimních sportech. Potvrdil to letošní největší sportovní svátek – XXI. ZOH v kanadském Vancouveru. Ze šesti medailí vybojovali reprezentanti Armádního sportovního centra (ASC) DUKLA čtyři. Česká republika skončila na 14. místě v celkovém hodnocení 85 států.

Olympijské ohlédnutí 4× 10 kilometrů – Martin Jakš, Martin Koukal a rotmistr Jiří Magál, všichni z Dukly Liberec. Armádní trojku z celkového kvarteta doplnil Lukáš Bauer, reprezentant ministerstva vnitra.

ÚSPĚCHY DUKLY LIBEREC

A report 4/2010

Kvarteto bronzových běžkařů, zleva: Lukáš Bauer, Martin Jakš, Martin Koukal a rtm. Jiří Magál

54

„Nechci se na olympijské stupně vítězů jen dívat,“ řekla před svým odjezdem do dějiště olympiády rychlobruslařka Martina Sáblíková z Dukly Praha, největší medailová naděje. Své přání proměnila ve skutečnost. Stala se naší první sportovkyní, které se podařilo získat na jedné zimní olympiádě hned tři medaile.

Díky svému výkonu na tříkilometrové a zvláště neuvěřitelné jízdě na pětikilometrové trati stanula dvakrát na stupni nejvyšším. Odměnou pro všechny její příznivce pak byl její bronzový úspěch na patnáctistovce. O druhou bronzovou medaili se zasloužili běžci na lyžích ve štafetě

Nezklamali ani další armádní sportovci. Pavel Churavý, sdruženář Dukly Liberec, vybojoval v závodu na velkém můstku a v běhu na 10 km výborné 5. místo. Skokanskou část závodu komplikovaly povětrnostní podmínky a soutěž byla několikrát přerušena a opakována. Churavý se před svým skokem vracel na můstek třikrát, přesto obsadil v první disciplíně osmou pozici. V následujícím běhu mu na bronz scházelo 12 sekund. Zároveň byl členem úspěšného družstva v severské kombinaci spolu s Miroslavem Dvořákem, Tomášem Slavíkem a Alešem Vodseďálkem (všichni Dukla Liberec), které bodovalo osmým místem. Pro šesté místo si ve sprintu dvojic doběhli rotmistr Dušan Kožíšek a Martin Koukal.

Pořadí

Jméno

1. 1. 3. 3.

Martina Sáblíková Martina Sáblíková Martina Sáblíková Martin Jakš, Martin Koukal, rtm. Jiří Magál Pavel Churavý

5. 6. 7. 7. 7. 8.

Martin Koukal, rtm. Dušan Kožíšek Antonín Hájek Ondřej Bank Jakub Janda, Antonín Hájek, Lukáš Hlava Miroslav Dvořák, Pavel Churavý, Tomáš Slavík, Aleš Vodseďálek

Poslední březnový den přijal ministr obrany Martin Barták sportovce ASC DUKLA, kteří se na letošních ZOH umístili do osmého místa. Při této příležitosti udělil Martině Sáblíkové Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně a jejímu trenéru Petru Novákovi Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně.

Sport

Disciplína

rychlobruslení rychlobruslení rychlobruslení běh na lyžích

3 000 m 5 000 m 1 500 m štafeta 4× 10 km

severská kombinace běh na lyžích skoky na lyžích alpské lyžování skoky na lyžích

velký můstek/ 10 km sprint dvojic (6× 1,6 km) velký můstek superkombinace družstva

severská kombinace

družstva (skok/ běh 4× 5 km)

A rreport epo e p rtt 4/2010 po 4/2 4 /2010 0 0

Na sedmé příčce skončilo družstvo skokanů ve složení Lukáš Hlava, Antonín Hájek a Jakub Janda. Hájek obhájil 7. místo i v závodě jednotlivců na velkém můstku. Stejného umístění dosáhl i náš nejlepší sjezdař a slalomář Ondřej Bank v superkombinaci alpského lyžování. Jeho návrat mezi sjezdařskou elitu nedokázaly zastavit ani předchozí tři zlomeniny a minimálně pět let léčení. „Armádní olympijská výprava čítala 61 členů, z toho 35 sportovců,“ říká plukovník Jaroslav Priščák, ředitel ASC DUKLA. „V této souvislosti je nutné připomenout, že za sportovními úspěchy závodníků stojí nejenom jejich několikaletá dřina, ale i práce jejich týmů, složených z trenérů, servismanů a fyzioterapeutů. Také jim patří velký dík a kousek medailového odlesku. Některé naše naděje zůstaly nenaplněny, ale i to ke sportu patří. Věřím, že za čtyři roky na příští olympiádě v Soči budou armádní sportovci opět tvořit základ českého týmu.“ „

Text: Jana DECKEROVÁ a Ivana ROHÁČKOVÁ Foto: Ivana ROHÁČKOVÁ a plk. Jaroslav PRIŠČÁK

55 55

SSPORT PORT

SPORT

Sto padesát na startu Text: Miloslav SEVERA Foto: Miroslav SEDLÁČEK

Text a foto: mjr. Sabina INTROVIČOVÁ

A report 4/2010

Hodinka usilovného šlapání do pedálů spinningových kol, masážní vana nebo nové trendy ve fitness. To vše čekalo 10. března na účastníky „Dne pohybu“, který pro vojáky sloužící v Olomouci připravil kolektiv tělovýchovného centra ze 104. zabezpečovacího praporu.

56

„Loni jsme uspořádali ,Den s H.E.A.T. programem‘, což jsou nové trendy ve fitness. Zúčastnilo se ho kolem sto padesáti lidí a mělo to velký úspěch,“ říká poručík Luděk Petrovský z pořádajícího tělovýchovného centra. „Pro dnešní akci jsme připravili ve spolupráci s Bikecentrem Radim Kořínek a firmou Nutrent pět lekcí na 35 spinningových kolech od úplných začátečníků přes pokročilé až k těm, kteří šlapou výkonnostně.“ Kromě sportu si mohli zájemci v olomoucké tělocvičně Na Šibeníku vybrat některou z přednášek o zdravé výživě nebo o H.E.A.T. programu. Během přednášky o pitném režimu se účastníci dověděli, že častou chybou je nedostatečný příjem tekutin. „Zvlášť při sportu by člověk měl vypít tři až čtyři litry,“ vysvětluje Kateřina Gálová z firmy Nutrent, která se zároveň starala o zajištění nápojů během akce. „Takže vypít jedno nebo dvě kafe dopoledne a dvě až tři piva večer určitě není dostačující.“

NAKOPNUTÍ DO POHYBU Rytmické „hop, hop, hop… Vydržte – bude hůř! A půjdeme ze sedla“ neslo se tělocvičnou. „Chodila jsem dřív na spinning, přestala jsem, a tak doufám, že mě to nakopne a zase začnu,“ přiznává Marie, která přemluvila i kamarádku Evu, aby na dvě hodiny opustily kanceláře a věnovaly se sportu. To vojáci ze 104. zabezpečovacího praporu si na nedostatek pohybu stěžovat nemohou. „U útvaru máme pohyb téměř denně, nedávno jsme absolvovali dvacetikilometrový pochod bez zátěže a teď nás čeká se zátěží. Děláme musado, zrychlené přesuny, tak si potřebujeme udržovat kondičku,“ říká rotná Renata Čočková. „Šestým rokem sloužím ve výstrojním skladu a nelituji toho. Pracovala jsem tam jako občan, teď to vidím z té druhé strany. Předtím jsem kluky jen vystrojovala, teď vím, jak to dá zabrat vláčet všechnu tu výstroj s sebou.“

„Já jsem u ,stočtyrky‘ zdravotnicí a v armádě sloužím druhým rokem,“ doplňuje podpraporčice Marie Hřebáčková. „Se spinningem teprve začínám, ale fyzičku si udržuji jízdou na kole a lyžuji, takže se ho nebojím. Zdravotník musí zvládnout všechno co ostatní vojáci, a z hlediska ženy, která se chce udržovat i v pokročilém věku, je sport hodně důležitý.“ Po spinningu mnozí vzali zavděk i možností relaxace v rehabilitačním centru s masážní vanou, infrakabinou a soláriem. Do konce roku se mohou všichni milovníci pohybu v Olomouci těšit na 7. květen s funkčním tréninkem TRX (stabilizační trénink v závěsných pásech), na 6. říjen s pilates a bosu jogou (balanční cvičení ke zpevnění svalů pomocí nafukovací kopule) a na 8. prosinec s H.E.A.T. programem. „

Na programu byly závody ve sjezdových disciplínách ve slalomu a v obřím slalomu. Běžkaři soutěžili na tratích klasicky, volnou technikou a zakončili závodem štafet. Přebor vyvrcholil kláním skialpinistických hlídek. Tříčlenné družstvo muselo na lyžích vyšlapat z Horních Míseček na Vrbatovu boudu a sjet zpátky do areálu běžeckého stadionu. K tomu ještě přibyl hod granátem na cíl a střelba na biatlonové střelnici. To vše v povinné ústroji a se zátěží. Za chybné hody granátem anebo minutí terče při střelbě musela hlídka projet trestná kola, což se v konečném pořadí ukázalo jako rozhodující. Vyhrát chtěli všichni. Ale na „zlaté“ stupně vítězů se postavili jen ti nejlepší ve svých věkových kategoriích. „

SLALOM SPECIÁL Ž – 1, kategorie do 30 let, kpt. Michaela Stonová, VÚ 5847 Praha Ž – 3, kategorie nad 40 let, mjr. Zuzana Kročová, UO Hradec Králové M – 1, kategorie do 30 let, rtm. Richard Skřivánek, VÚ 8525 Brno M – 2, kategorie 30–40 let, pprap. Aleš Petránek, VÚ 8407 Praha-Kbely M – 3, kategorie nad 40 let, kpt. Libor Sovák, VÚ 6950 Stará Boleslav

OBŘÍ SLALOM Ž – 1, kategorie do 30 let, kpt. Michaela Stonová, VÚ 5847 Praha Ž – 3, kategorie nad 40 let, mjr. Zuzana Kročová, UO Hradec Králové M – 1, kategorie do 30 let, rtm. Richard Skřivánek, VÚ 8525 Brno M – 2, kategorie 30–40 let, pprap. Aleš Petránek, VÚ 8407 Kbely M – 3, kategorie nad 40 let, kpt. Libor Sovák, VÚ 6950 Stará Boleslav

BĚH 7,5 KM KLASICKY Ž – 1, kategorie do 30 let, pprap. Markéta Janatová, UO Brno Ž – 3, kategorie nad 40 let, o. z. Marcela Prskavcová, VÚ 7394 Praha

BĚH 15 KM KLASICKY M –1, kategorie do 30 let, ppor. Viktor Novotný, VÚ 5153 Přáslavice M – 2, kategorie 30–40 let, prap. Radek Břinčil, VÚ 1370 Těchonín M – 3, kategorie nad 40 let, o. z. Petr Beliov, VZ 1216 Praha

BĚH 7,5 KM VOLNĚ Ž – 1, kategorie do 30 let, pprap. Markéta Janatová, UO Brno Ž – 3, kategorie nad 40 let, o. z. Marcela Prskavcová, VÚ 7394 Praha

BĚH 15 KM VOLNĚ M – 1, kategorie do 30 let, ppor. Viktor Novotný, VÚ 5153 Přáslavice M – 2, kategorie 30–40 let, o. z. Milan Kubec, VÚ 1902 Dobruška M – 3, kategorie nad 40 let, kpt. Libor Sovák, VÚ 6950 Stará Boleslav

ŠTAFETA 3× 7,5 KM rtm. Michal Kucharik, prap. Radek Břinčil, o. z. Petr Beliov

SKIALPINISMUS VÚ 4423 Přáslavice, rtm. Josef Zlámal, rtn. Milan Wurst, rtm. Ivo Vrba, čas: 1:21:49

A report 4/2010

SPINNING hýbal Olomoucí

V posledním únorovém týdnu proběhl v Horních Mísečkách Otevřený přebor AČR v lyžování. Závody připravili a zorganizovali tělovýchovní pracovníci Střediska tělesné výchovy a sportu Ministerstva obrany. Možnosti zazávodit si na lyžích využilo více než 150 vojáků z povolání a občanských zaměstnanců.

57

TĚLOVÝCHOVA

Rozvoj silových SCHOPNOSTÍ

stavět v dalších fázích cvičení. I z tohoto důvodu by měly být v tomto tréninku preferovány cviky prováděné vleže nebo vsedě. Zvlášť pro silový trénink začátečníka platí, že by měl být sestaven a alespoň z počátku veden zkušeným odborníkem. Při nesprávném sestavení cvičení nebo provedení cviků může dojít ke zranění či poškození pohybového systému.

Text a foto: mjr. Radek VESELÝ Ilustrace: www.building-muscle101.com

TRÉNINK A

Bez velkého zacházení do fyziologických podkladů vzniku svalové síly můžeme konstatovat, že síla je schopnost organismu (svalů) překonávat či udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí. Sílu nejčastěji rozlišujeme na statickou (např. výdrž ve shybu) a dynamickou, kterou dále dělíme na absolutní (např. maximální výkon v tlaku na lavici), výbušnou (např. shyby na hrazdě) a vytrvalostní (např. leh-sed za jednu minutu). Předchozí dělení a definice již naznačují, jakým způsobem a metodami tréninku tyto pohybové schopnosti lze rozvíjet. Trénink silových schopností je zpravidla charakterizován těmito prvky: – frekvencí cvičení – jak často cvičit v týdenním cyklu (např. 4× týdně Po-Út-Čt-Pá), – systémem cvičení (např. dva dny cvičení a jeden den odpočinku – 2+1 nebo 3+1 atd.), – prostředky cvičení – co vytváří vnější odpor (např. činky, kladky a stroje, pružná lana nebo vlastní tělesná hmotnost), – počtem procvičovaných svalových skupin v jednom tréninku (např. prsa, ramena, triceps, nebo celé tělo atd.),

– počtem cviků pro jednu svalovou skupinu (např. tlak na lavici a upažování vleže pro prsní svaly), – počtem sérií pro každý cvik (série je stanovena počtem souvisle provedených opakování), – počtem opakování v jednotlivých sériích (např. osm opakování v jedné sérii), – rychlostí provedení (např. střední tempo), – délkou odpočinku mezi sériemi a cviky (např. 60 sekund). Samotné cvičení vypadá tak, že se provede například 12 shybů na hrazdě a potom jednu minutu odpočívám. Poté se provede dalších 12 opakování, čímž se odcvičí dvě série cviků. Po krátkém odpočinku se přejde na další stanoviště, kde se procvičí jiný cvik. Podle zaměření cvičení jsou charakteristiky tréninku nejčastěji přizpůsobeny takto: Metoda Cíl cvičení

Frekvence Systém Prostředky

ÚVODNÍ TRÉNINK ZAČÁTEČNÍKA Pro ilustraci nyní uvádíme příklad vzorového tréninku muže-začátečníka s cílem zvýšit svalovou hmotu a sílu. Vzhledem k možnostem a cílům jsou stanoveny tyto parametry cvičení: frekvence 4× týdně – Po-Út-Čt-Pá; systém 2+1 a 2+2, svalové skupiny jsou rozděleny na dvě části – trénink A a tréninková jednotka B; prostředky cvičení vycházejí z podmínek obvykle vybaveného fitcentra. Protože se jedná o příklad úvodního tréninku nováčků, jsou voleny vyšší počty opakování, celkově menší objem cvičení a důraz je kladen především na tzv. stabilizační svaly – v oblasti trupu (břišní a meziobratlové svaly, vzpřimovače trupu atd.). Zpočátku je nutné vybudovat pevný stabilizační tělesný systém, na kterém lze později

Opakovaných úsilí Síla + objem

Maximálních úsilí Síla

3−5 2+1 / 3+1 činky / kladky / stroje

2−4 2+1 / 3+1 činky

Počet procvičených hlavních svalových skupin Počet cviků Počet sérií Počet opakování Rychlost provedení

3−4

1−3

2−3 2−4 6−12 střední

Délka odpočinku

60−90 s

2–3 3−5 1−5 pomalá – střední 3−5 min

Vytrvalostní / Kruhová* Silová vytrvalost + svalová definice 3−6 1+1 − 6+1 kladky / stroje / činky / tělesná hmotnost / elastická lana a další 3 − celé tělo

3−5 3−5 12−20 pomalá – střední

2A

3A

4A

5A

8A

6A

7A

Svalová skupina Cvik Číslo obrázku Série × opakování PRSA Bench press – pozitivně skloněná lavice 1A 2−3 × 12−15 Upažování vleže na lavici 2A 2−3 x 12−15 RAMENA Tlak za hlavu vsedě 3A 2−3 × 12−15 Upažování v předklonu vsedě 4A 2−3 × 12−15 TRICEPS Francouzský tlak vleže 5A 2−3 × 12−15 BŘICHO Leh-sed bez fixace nohou 6A 2−3 × 12−15 Obrácené zkracovačky 7A 2−3 × 12−15 Trčení DK* vleže na lavici 8A 2−3 × 12−15 Zkracovačky / šikmé zkracovačky 9A 2−3 × 12−15 Vznosy ve visu / ve vzporu na bradlech 10A 2−3 × 12−15

9A

Procvičení svalů břicha: každý trénink A odcvičit dva z uvedených cviků. Odpočinek mezi sériemi a cviky je 60−90 sekund. Cviky za lomítky jsou alternativní. *DK – dolní končetiny.

10A

TRÉNINK B

1B

2B

Svalová skupina Cvik ZÁDA Shyby / stahování kladky Přítahy jednoruční činky / veslování vsedě NOHY Tlak nohama (leg-press) Zakopávání vleže BICEPS Střídavý bicepsový zdvih vsedě TRUP Metronomy s pokrčenými DK Extenze trupu Rotace trupu s tyčí vsedě Úklony s jednoruční činkou vsedě Střídavé extenze končetin vkleče

Číslo obrázku 1B / 2B

Série × opakování 2−3 × 12−15

3B / 4B

2−3 × 12−15

5B 6B 7B 8B 9B 10B 11B 12B

2−3 × 12−15 2−3 × 12−15 2−3 × 12−15 2−3 × 12−15 2−3 × 12−15 2−3 × 12−15 2−3 × 12−15 2−3 × 12−15

Procvičení svalů trupu: každý trénink B odcvičit dva z uvedených cviků. Odpočinek mezi sériemi a cviky je 60–90 sekund.

Trénink začátečníka 2−4 2+1 / 2+2 stroje / tělesná hmotnost / kladky / činky

1A

3B

8B

4B

11B

9B 2−3

1−2 2−3 12−15 pomalá – střední 60−90 s

bez odpočinku − 60 s Uvedené příklady jsou typickými charakteristikami metod, ale individuálně se mohou měnit. * Forma silově-vytrvalostní metody, kde z důvodu plynulosti při přechodu jsou jednotlivá stanoviště většinou uspořádána do kruhu. Na každém se procvičí jiná svalová skupina a odpočinková fáze je zpravidla dána pouze časem potřebným k přechodu mezi dvěma stanovišti.

5B

6B

Nutno podotknout, že i tento vzorový plán je součástí komplexního kondičního programu, který v sobě zahrnuje i další části, jako aerobní cvičení a regeneraci. Žádný silový trénink by nemohl být efektivní bez podpory kvalitní stravy. Výživa jako základní složka regenerace hraje, zvláště při tomto druhu cvičení, mimořádně zásadní úlohu. Stravě bude věnovaný samostatný článek v dalším pokračování tohoto seriálu. „

7B

12B

10B

A report 4/2010

A report 4/2010

Posilování, silový trénink nebo také trénink na rozvoj silových schopností. Všechny tyto alternativní názvy lze shrnout pod pojem proces cíleného ovlivňování svalové hmoty. Podle zaměření cvičení se pak jedná buď o zvyšování objemu svalů, jejich síly nebo o kombinaci obojího. Obecně lze říci, že čím je sval silnější, tím je objemnější, a naopak.

58

TĚLOVÝCHOVA

59

MILITARY ENGLISH

The evacuation effort should be organized and performed methodically. Each movement made in lifting or moving casualties should be performed as deliberately and as gently as possible. Casualties should not be moved before the type and extent of their injuries are evaluated and the required first aid or Emergency Medical Treatment (combat medic or ambulance crew) is administered. Even when immediate movement of casualties is required, they should be moved only far enough to be out of danger. Many lifesaving measures are carried out before evacuating injured or wounded soldiers. Measures are taken to protect the airway and restore breathing and heartbeat, to stop bleeding, to prevent or control shock and to protect the wound from further contamination. When a fracture is evident or suspected, the injured part must be immobilized. Normally, a casualty’s individual weapon is not moved through the evacuation chain with the casualty. Weapons are turned in at the first available Military Treatment Facility (MTF) to be returned to the parent unit through supply channels. Individual equipment, including protective clothing and respirator, remains with the casualty and is evacuated with them. Special evacuation techniques are required to remove injured soldiers from tanks, other armored vehicles, motor vehicles, or from other limited-access positions. Parking next to a battle damaged tank can draw antitank fire to the ambulance. Ambulance teams should park the vehicle behind protective terrain and dismount with the necessary equipment to provide emergency treatment to include stabilization of the head and spine, when required. Whenever possible, crew members should be used to extract casualties from tanks because of their experience with these vehicles.

● CASEVAC /ˈkæzɪvæk/ /ˈkæsəˌvæk/ = casualty evacuation – přeprava zraněných; ● dispensary /dɪˈspɛnsəri/ = ošetřovna. Osoby s vážným onemocněním, nebo zraněním se odesílají do nemocnice; ● EMT = Emergency Medical Treatment /ɪˈmɜrdʒənsi/ /ˈmɛdɪkl/ /ˈtritmənt/ – základní ošetření, pohotovost; ● imminent /ˈɪmɪnənt/ = bezprostředně hrozící vs. eminent /ˈɛmɪnənt/ = vynikající, pozoruhodný; ● MEDEVAC, MEDIVAC /ˈmɛdəˌvæk/, /ˈmɛdɪˌvæk/ = medical evacuation – přeprava zraněných. Rozdíl mezi CASEVAC a MEDEVAC spočívá v použití dopravních prostředků. U MEDEVAC se používají zdravotnické dopravní prostředky, zatímco u CASEVAC se k transportu zraněných využívají jiné dopravní prostředky než zdravotnické; ● medic /ˈmɛdɪk/, paramedic /ˌpærəˈmɜdɪk/ = zdravotník; ● MUST = Medical Unit, Self-contained, Transportable /ˈmɛdɪkl/ /ˈyunɪt/ /ˈsɛlfkənˈteɪnd/ /ˈtrænspɔrtəbl/ – mobilní polní nemocnice v rámci systému DEPMEDS = Deployable Medical System /dɪˈplɔɪəbl/ /ˈmɛdɪkl/ /ˈsɪstəm/ – systém rozvinutelného zdravotnického zabezpečení; ● MTF = Military Treatment Facility /ˈmɪlɪˌtɛri/ /ˈtritmənt//fəˈsɪlɪti/– polní obvaziště; ● rescuer /ˈrɛskyuə/ – záchranář; ● Red Cross = Červený kříž – nevládní mezinárodní organizace poskytující pomoc nemocným a raněným; ● Red Crescent = Červený půlměsíc – ekvivalent Červeného kříže působící v muslimských zemích; ● TACEVAC /tækˈɪvæk/ = tactical evacuation. Tento termín v sobě zahrnuje CASEVAC i MEDEVAC a využívá jakýchkoli zdravotnických dopravních prostředků k transportu zraněných. Mnoho akronym a iniciálových zkratek, které se používají ve vojenské terminologii, nemá ještě kodifikovanou výslovnost a v některých případech ani pravopis. Proto se u jednoho zkratkového slova můžeme setkat nejenom s rozdílnou výslovností, ale také pravopisem.

2. Reading. 3. Based on the text, glossary, phraseology & definitions, & your experience, state: A synonyms for ‘evacuate’: ______________________________________________________________ B when life-saving measures are carried out? ______________________________________________________________ C the six ‘life-saving measures’: ______________________________________________________________ D explain what happens to the ‘individual weapon’ if a soldier is being evacuated: ______________________________________________________________ 4. Unscramble the words below. An example has been done for you: Ex. i c a v a t u o n e evacuation sulitacase ________________ netmeratt ________________ nudewod ________________ fucaruter ________________ ruinyj ________________ b a n c a m n e l u ________________ 5. Use the words from the exercise above to fill in the blanks. The first blank has been done for you. Manual (1) evacuation is the process of transporting (2)__________ by manual carriers. It is accomplished without the aid of a stretcher, a long piece of strong fabric with a pole on each side, used for carrying somebody with an (3)__________, for example with an open (4)__________ and who cannot walk, or other forms of transport. It is intended to end at the point where a more sophisticated means of evacuation such as (5)__________ becomes available, in order to transport the (6)__________ casualty to a place where s/he can obtain professional (7)__________

3

60

● casualty = any person lost to the organization by having been declared dead, missing or ill; a military person lost through death, wounds, injury, sickness, internment, capture or through being missing in action. Often in plural – battle casualties = persons killed or injured in a war; ● injure = to hurt or cause physical harm to a person in an accident or an attack; ● wound = to damage an area of the body, especially by making a cut or hole in the skin.

Pre-Reading questions: What is the definition of casualty? What are army casualties? How to prevent casualties in a war?

200

A report 4/2010

Depending upon the tactical situation, procedures and rules associated with evacuation of casualties in the battlefield may be abbreviated if the rescuers and casualties are in imminent danger.

● administer /ædˈmɪnəstər/ – podat (lék); ● airway /ˈɛərˌweɪ/ – dýchací cesty; ● casualty /ˈkæʒuəlti/ – oběť, zraněný, mrtvý; ● dismount /dɪsˈmaʊnt/ – vystoupit, sesednout (z vozidla); ● evacuation /ɪˌvækyuˈeɪʃən/ – odsun; ● first aid /fɜrst/ /eɪd/ – první pomoc; ● imminent /ˈɪmənənt/ – bezprostřední, bezprostředně hrozící; ● immobilize /ɪˈmoʊbəˌlaɪz/ – znehybnit; ● injury /ˈɪndʒəri/ – poranění, zranění; ● life-saving measure /ˈlaɪfˌseɪvɪŋ/ /ˈmɛʒər/ – opatření k záchraně života, např. první pomoc; ● treatment /ˈtritmənt/ – léčení, ošetření; ● wounded/ˈwundɪd/ – poraněný, zraněný. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

1. 1. 2. 3.

6. Match the words in the box with the definitions. An example has been done for you. If needed, look into your dictionary.

dispensary field ambulance field hospital hospital paramedic treatment E. g.: A medical way of curing an illness or injury = _ treatment _ 1. An establishment which provides surgery, medical treatment, and nursing to sick and injured people = __________ 2. A mobile medical facility set up on or near to the battlefield, which is capable of providing surgery = __________ 3. A battalion sized medical unit (usually) attached to a brigade = __________ 4. A base facility where medicines are furnished and medical assistance is available = __________ 5. A person with a high level of medical training, who is qualified to perform emergency treatment on serious casualties = __________

Answer key to the exercises Ex. 1: Answers based on reading & personal experience. Ex. 2: Reading. Ex. 3: A move, remove, lift, extract, etc. out of the danger, B before evacuating injured or wounded soldiers, C open the airway, restore breathing & heartbeat, stop bleeding, prevent/control shock, protect the wound from contamination, D the individual weapon is not moved through the evacuation chain with casualty, it is turned in at the first available MTF to be returned to the parent unit through supply channels. Ex. 4: 1 casualties, 2 treatment, 3 wounded, 4 fracture, 5 injury, 6 ambulance. Ex. 5: (2) casualties, (3) injury, (4) fracture, (5) ambulance, (6) wounded, (7) treatment. Ex. 6: 1 hospital, 2 field hospital, 3 field ambulance, 4 dispensary, 5 paramedic.

A report 4/2010

Whether a soldier survives when wounded on the battlefield often depends on the time it takes to receive treatment. Quick responsive care is essential. Appropriate removal techniques should be used to prevent additional injury.

MILITARY ENGLISH

61

Z REDAKČNÍ POŠTY

v Prostějově vyhlašuje

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ pro zájemce o službu u této elitní jednotky AČR

Kdy?

17. května 2010

Kde?

Letecká kasárna Prostějov

DUM SPIRO SPERO Vážená redakce, dovolte, abych pozdravila vaše čtenáře z rodiště Jana Kubiše, jednoho z hlavních aktérů atentátu na Reinharda Heydricha za 2. světové války. Chci vás informovat o události, která je pro naši obec, a doufám, že i pro celý národ, stěžejní. Podařilo se nám získat do vlastnictví rodný dům Jana Kubiše a rádi bychom v něm vytvořili stálou expozici. Je to výzva, neboť za dlouhá léta v domku nikdo neprováděl žádnou rekonstrukci a obec na jeho opravu nemá dostatek prostředků. Proto vás žádám o medializování naší situace a čísla účtu veřejné sbírky, který jsme založili pro získání prostředků na uctění památky našeho rodáka a dalších válečných obětí z Dolních Vilémovic. Číslo účtu je 43-6171460287/0100 KB Třebíč. Jitka Boučková, starostka

Je určeno pro dvě skupiny uchazečů: Kategorie A: zájemci o službu u bojových jednotek (7 dnů) Kategorie B: zájemci o službu u ostatních součástí skupiny (2 dny) – volné SM náčelník skupiny evidence, kpt., Bc., PT 11, BP D, AJ 1111 Skládá se ze dvou částí: základního výběru (pro kategorii A i B) a výběrového týdne (pouze pro kategorii A). Vstupní podmínky: • minimálně dva roky aktivní služby u útvarů a zařízení AČR nebo absolvent tříleté vojenské školy (ve zvláštních případech může být odpuštěno) • zdravotní klasifikace A • čistý rejstřík trestů • úplné středoškolské vzdělání s maturitou (výjimky pouze u zabezpečovací jednotky) • pokud možno bezpečnostní prověrka požadovaná na danou funkci Ubytování je zabezpečeno v prostoru kasáren bez možnosti opuštění ubytovacího prostoru. Nutnost zabezpečení si stravy na první dva dny výběrového řízení. Následující termíny výběrového řízení: 13.–19. 9. 2010 Zájemci o výběrové řízení, kontaktujte oddělení personalistiky 601. skupiny speciálních sil nejpozději do 30. dubna 2010 na tel: (973) 411 595 (411 593), 724 692 676 (725 705 125) nebo na e-mail [email protected].

A report 4/2010

Více informací o útvaru a výběrovém řízení na internetových stránkách www.601skss.cz

62

Máš odvahu vyzkoušet své schopnosti? ČEKÁME TĚ!

Adresa: Obecní úřad Dolní Vilémovice, č. p. 142, 675 52 Lipník u Hrotovic, tel. a fax: 568 862 160, 724 189 755, e-mail: [email protected], www.dolnivilemovice.cz

Oznámení

Pokud Vám čas a zdravotní stav dovolí, dostavte se prosím (po předchozí tel. domluvě) k odběru krevní plazmy do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích, odd. krevní transfuze, pavilon A3, zvýšené přízemí vpravo (dárci krve) v pracovní dny po–pá od 7.00 do 11.00 hod. Kontakt na objednání: 973 203 217 Pomozte tak svým kamarádům, přátelům i ostatním. Děkujeme a těšíme se na setkání s Vámi. Kolektiv oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze

Obec Čimelice a KVH Mirotice zvou všechny příznivce vojenské historie, válečné veterány, pamětníky dubnových událostí roku 1945, rodáky a další občany dne 24. dubna 2010 do Čimelic na vzpomínkovou akci pořádanou u příležitosti 65. výročí ukončení 2. světové války a podepsání kapitulace německé armády v Rakovickém mlýně u Čimelic. Kontakty: OU Čimelice, čp. 51, 398 04 Čimelice, tel. 382 228 333, e-mail: [email protected]; KVH Mirotice, Za Sady 282, 398 01 Mirotice, tel: 723 223 930, e-mail:[email protected]

VÝHODY A MOŽNOSTI KNIHOVNY VHÚ Tento článek se zaměřuje na využití zahraničních časopisů a knih zabývajících se obrannou a vojenskou tematikou, které jsou bohatým zpravodajským zdrojem. Vhodným porovnáním a sestavením dílčích informací z těchto publikací lze vytvořit celkový obraz situace např. v některé zemi nebo přehled o určitém procesu. Armáda České republiky disponuje v Knihovně Vojenského historického ústavu – referátu speciálních fondů v pražské Rooseveltově ulici množstvím zahraničních časopisů v jazyce anglickém, německém, francouzském, ruském, polském aj. zaměřených na uvedenou tematiku stupně taktického, operačního i strategického. Časopisy obsahují články o vyvíjené, zaváděné a modernizované výzbroji, o metodice výcviku a výcvikových simulátorech, přehledy ozbrojených sil spojeneckých a jiných států, poznatky ze současných konfliktů nízké intenzity, teoretické články o vojenské vědě, o velení aj. Zabývají se všemi druhy ozbrojených sil podle svého zaměření a všemi druhy vojsk. Časté jsou i články o vybavení, výcviku a zasazení speciálních sil, o konfliktech nízké intenzity, o protipovstaleckém a protiteroristickém boji. O významu těchto informací a potřebě jejich znalosti u důstojnického i praporčického sboru by se nemělo pochybovat. Je zřejmé, že zahraniční ozbrojené síly a některá vydavatelství věnují publikační činnosti velkou pozornost. Každý profesionál může v těchto zdrojích nalézt témata odpovídající jeho odbornosti, funkci i osobnímu zájmu, ať jde o velitele, štábního pracovníka, učitele anebo studenta vojenské školy, bez ohledu na hodnost. Studium článků rozšíří jejich vzdělání, poskytne jim širší pohled na rozvoj v oblasti obrany i výhled do budoucnosti a v neposlední řadě přispěje ke zdokonalení jejich jazykových znalostí a k seznámení s odbornou terminologií. Toto studium by měli všichni vojáci považovat za svou stavovskou povinnost a sebevzdělávání za celoživotní úkol. Knihovna VHÚ – referát speciálních fondů je dostupná všem. Vojenští profesionálové se musejí učit využívat jejích služeb. Je ku prospěchu věci zjednodušit styk zájemců o informace s pracovníky referátu. Zavedené informační prostředky to umožňují. Jednoduchými postupy za relativně nízkou cenu lze seznamovat početné publikum s aktuálními zpravodajskými údaji vysoké hodnoty. Úspěch této aktivity závisí nejen na postoji jednotlivců, ale také na náročnosti představených na podřízené, pokud jde o jejich sebevzdělávání. Text: plk v. v. Josef NASTOUPIL

Program: 09.00 Příjezd americké historické kolony na čimelické náměstí 09.15 Slavnostní zahájení vzpomínkové akce – položení věnců k památníků letce Jaroslava Muziky a památníku ukončení bojů 10.00 Zahájení výstavy 11.00 Dynamická ukázka zásahu JSDH Čimelice 12.00 Letecká ukázka s modely letadel 2. světové války 14.00 Dynamická ukázka bojů a událostí z dubna a května 1945 v Čimelicích a okolí Parkování u firmy SIKO a občerstvení zajištěno

A report 4/2010

601. skupina speciálních sil Generála Moravce

K ZAMYŠLENÍ ROZHOVOR

63

A SPOJ

Z REDAKČNÍ POŠTY

Kdokoli je může potřebovat

A report 4/2010

„ Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny konstrukce bojových a speciálních vozidel katedry bojových a speciálních vozidel. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti bojových a speciálních vozidel, kurz vyšších důstojníků, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklady pro jeho získání, alespoň pět let práce v oboru, vědecká a publikační činnost v oboru bojová a speciální vozidla, AJ 2222, BP „D“. Termín obsazení místa – 1. září 2010. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 15. června 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 30. června 2010. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

64

„ Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění Plzeň–Praha. Kontakt: 602 880 900 „ Oznámení. Po loňském neoficiálním 0. mistrovství AČR v golfu konaném v Českém Krumlově formou jednodenního turnaje (reportáž v Golf Digest říjen 2009) se v roce 2010 odehraje seriál turnajů, z něhož vyjdou noví mistři a mistryně jak na rány, tak na stablefordy. Veškeré náklady si hradí účastníci sami. Zájemci o účast a práci na přípravách, volejte 224 966 nebo 775 114 763, případně pište na [email protected]. „ Vyměním vojenský byt 3 + 1 v Brně-Černá Pole, 4. patro bez výtahu, cihlový, krásný výhled, za nevojenský 2 + 1 nebo 2 + k. k kdekoli v Brně. Kontakt: 608 383 314 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4339 Jince na místo st. řidič-mechanik. Mám zájem sloužit u VÚ Žatec. Kontakt: 774 587 793 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6142 Bučovice na funkci řidič jeřábník AD-20 dopravního družstva zásobovací čety roty logistiky, ŘP „C“, kurz AD-20 za místo u VÚ 4428 Hranice nebo VÚ 1535 Hranice. Kontakt: 739 955 517

V Armádě ČR slouží řada vojáků z povolání a občanských zaměstnanců, kteří pravidelně darují krev. Červený kříž tento vysoce morální akt již tradičně oceňuje udělováním vyznamenání. Bezpříspěvkoví dárci jsou za 10 odběrů oceňováni bronzovou, za 20 odběrů stříbrnou a za 40 odběrů zlatou plaketou prof. MUDr. Jana Janského. Richard Meister, zaměstnanec Ocenění je pojmenováno po českém SOVZ Hradiště, je majitelem lékaři a psychiatrovi, objeviteli čtyř Zlatého kříže ČČK 3. třídy, neboť už 90krát (!) daroval krev krevních skupin A, B, AB a 0, čímž umožnil provádět transfuze krve. Za 80 až 160 odběrů jsou pak udělovány Zlaté kříže ČČK 1., 2. a 3. třídy. Zlaté kříže 1. a 2. třídy se slavnostně předávají na celostátní úrovni za účasti představitelů státu. Proti běžné populaci jsou dárci krve a krevní plazmy pravidelně a podrobně vyšetřováni, což umožňuje včasné rozpoznání některých počínajících nemocí ještě dříve, než se plně projeví. Od jednoho dárce se odebírá přibližně 470 ml krve. Středisko obsluhy výcvikového zařízení Hradiště se může pochlubit mnoha příslušníky, kteří bezplatně darují krev na transfuzních odděleních v nemocnicích v Chebu, Karlových Varech, Chomutově a Žatci. Ostatně posuďte sami: Richard Meister je majitelem Zlatého kříže 3. třídy za 90 odběrů, Jaroslav Vicány absolvoval již 77 odběrů, prap. Jiří Klíma 50 a František Řehák 45 odběrů. Josef Schiefferdecker daroval krev 41krát stejně jako šrtm. Radek Málek. Pprap. Richard Ertl daroval ve 30 případech krevní plazmu, šrtm. Petr Jedlička byl na 28 odběrech krve, nrtm. Jiří Vetyška na 22, nrtm. Jan Mach na 21, Štěpánka Forgáčová na 20. Jaromíra Roštejnská darovala krev 18krát, por. Martin Šimadl 17krát a šrtm. Rudolf Perger 16krát. Náčelník SOVZ Hradiště pplk. Petr Vašíček společně s kolektivem těmto příslušníkům děkuje za nezištnou pomoc druhým i za vzornou prezentaci Armády ČR na veřejnosti. Text a foto: Stanislav STEBILA

Vojenské školstvo Žilina (vrátane VF VŠDS a krátkodobých kurzov) organizuje celoškolské stretnutie študujúcej mládeže, vojenského a pedagogického personálu, ale aj občianskych zamestnancov pôsobiacich v rokoch 1950–1995 na škole. Stretnutie sa uskutoční 28. augusta 2010 o 11.00 h v priestore kasárni na Rajeckej ceste pri 60. výročí založenia školy. Súčasne sústreďujeme všetky informácie, dokumenty, fotografie z obdobia školy, ale s dôrazom na roky 1950–1967. Bližšie informácie nájdete na www.vsoszilina.wz.cz alebo na priamom kontakte [email protected].

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 24. 3. 2010 Toto číslo vyšlo dne: 12. 4. 2010

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

ZNAKY ÚTVARŮ

Krajské vojenské velitelství LIBEREC Vzniklo počátkem roku 2005. Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území Libereckého kraje. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva. Krajské vojenské velitelství Liberec je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh. Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypouklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Červenomodrobílým provedením se hlásí ke znaku Libereckého kraje. Znak pěší roty AZ u KVV Liberec tvoří červenomodrý, gotický, nahoře vypouklý štít, na kterém je položen modrý, bíle lemovaný, nahoře vypouklý štítek. Střed znaku tvoří bílý, vzhůru orientovaný meč. Zatímco štít odkazuje na znak Libereckého kraje, srdeční štítek se hlásí k redernovskému erbu ve znaku města Liberce. Pěší rota AZ u KVV Liberec

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

Australská armáda používá víceúčelové transportní vrtulníky MRH 90 vycházející z typu NH90 evropského konsorcia Eurocopter. Foto: Ministerstvo obrany Austrálie