2010

LISTY Z AURA – PONTU 4/2010

1

Obsah: V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3 Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4 Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5 Jiří Ort Tereza Ludvíková S. Jiránek – D. Nejedlý

Radek Malý Adam Nowak

No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8 Anglicky psaná dramatika Zandt/Milmore - Fisher Cooney - P. Dominik Německy psaná dramatika Magnusson - Michňová Schimmelpfennig – MusilováKyrianová Bernhard - Augustová A další.. Thiéry - Obrtelová Genet - Machačíková

Hare - Škorpil Rose - Šenkyřík

Lack - Kotrouš Baum - Janál Stockmann - Kotrouš

Jaoui/Bacri - Bartoš

Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................15 Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......16 Anglicky psaná dramatika (Bergman) Coward Stephens Jackson Wallace Abrahami Foley Německy psaná dramatika Handke – Wenders Schubring - Adenberg Boymann - Kuchinka Moog - Röth Stockmann

Bent Lenkiewicz Bryen Bartlett Regan

Gieselmann Magnusson Flatow Rotmann Kusz

2

Váže ní a milí přátel é, Připravili jsme pro Vás zimní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za poslední období. Kromě dalších nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména z anglosaské a německé oblasti. Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 3500 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): obstaráme, v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.



Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Bulharska, Holandska, Chorvatska,

Maďarska, Německa, Polska, Rakouska,

Rumunska, Ruska, Skandinávie a Pobaltí Slovinska,

Srbska, Švýcarska, USA, Velká Británie a Irska

a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Těšíme se na Vaše reakce. Jitka Sloupová, Michal Kotrouš

3

Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected] Texty a agentáž Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected] Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected] Zahraniční práva Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected] Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected] Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected] SEKRETARIÁT: Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]

Najdete nás na adrese: Veslařský ostrov 62 147 00 Praha 4 - Podolí tel. ústředna: 251 554 938 fax: 251 550 207 e-mail: [email protected] www.aura-pont.cz

4

Česká a slovenská dramatika Jiří Ort ALMA - MOJE STRUNOHRA 5 m, 3 ž Hra tematizuje vztahy Almy Mahler-Werfelové (1879 – 1964) s jejími třemi manžely (Gustav Mahler, Walter Gropius, Franz Werfel) a dvěma milenci (Oskar Kokoschka, Johannes Hollnsteiner). Titul hry je citát z dopisu Gustava Mahlera Almě. Alma byla v císařské Vídni a zejména po pádu monarchie středem společnosti a pozornosti. V salóně této „femme fatale“ se setkávala „tout Vienne“ z diplomacie, literatury, hudby, divadla, církve a vlády: Almina dcera Anna byla milenkou kancléře von Schuschnigga. Alma, bohatá „vdova po Mahlerovi“, byla zbožňovaná a mnohými odmítaná až nenáviděná celebrita, komplikovaná, polarizující osobnost: silně protižidovsky založená si vzala Mahlera a Werfela, se kterým šla 1939 do emigrace, přitom jednala s nacisty o prodeji partitury Antona Brucknera. Muži této smyslné samičce padali k nohám, Alma podváděla manžely, jeden z milenců byl katolický farář. Tato stářím a alkoholem v New Yorku hasnoucí hvězda bez skrupulí, bázně a charakteru se už do Vídně nevrátila – městu na Dunaji měla zůstat věčně mladá a krásná. V textu hry jsou použity citáty z nezveřejnĕného deníku Almy M.-W., z korespondence Almy s Mahlerem, Kokoschkou, Gropiem, Werfelem, dále z autobiografií Almy M.-W. a Oskara Kokoschky. Hlavními postavami jsou Alma I a Alma II. V retrospektivách se Alma I vrací do svého mládí – nyní žije Alma I v New Yorku v roce 1955 a připravuje interview s blíže neurčeným žurnalistou. Pročítá určené otázky a odpovĕdi – nic není ponecháno náhodĕ, rozhovor je inscenován a zkoušen „jako na divadle“. Salón se podobá přeplácanému muzeu - na stĕnách fotky, obrazy a Kokoschkou malované vĕjíře, ve vitrinách vystavené dopisy, partitury atd. Diskutuje se, kde bude Alma sedĕt, scéna bude „na tajemno“: zatažené záclony, málo svĕtla atd. Poté se střídají obě časové roviny, postavy přestupují z jedné do druhé... Jde o originální přiblížení života této ženy slavných mužů. CAPRE NOCTEM aneb PROČ NA TEPNÁCH ZUBY LÁMAT? 10 m, 6 ž komedie s občasnými hrůzami Komediální féerie z operního prostředí se odehrává v současnosti a množství postav rozvíjí na zápletky a konflikty bohatý a téměř kabaretní děj, jenž je založen na upírské tematice přesazené do dnešních reálií – nelze nevzpomenout americkou sitcomovou Adamsovu rodinu... Zde se však děj odehrává v kulisách opery, v uměleckém prostředí (to zase trochu připomíná Fantoma opery). Hlavními postavami jsou konzervativně i moderně smýšlející upíři a jejich specifický svět (např. Hrabĕ Nekrobert, dentálně neukojený vampír, milovník barokních básní, Rakvil Friedmajer, moderní vampír-podnikatel, majitel krematoria, Devilie Vamparotti, jeho vampíří žena, tajemná operní pĕvkynĕ ovládající čáry publikum, Hugínek, záhrobní příšera vydávající hrůzné skřeky, u Friedmajerů děvče pro všechno), na straně druhé postavy ze světa umění (např. Růženka Pavlásková, ctižádostivá baletka, vypočítavá kariéristka, PhDr. Boryšum Samanota, prominentní hudební kritik, zarytě pátrající po tajemství pěvkyně Devilie Vamparotti, Giorgio Placebo-Crescendo, tenor, italská operní hvĕzda s labilními hlasivkami atd.). Mezi těmito postavami vzniká celá řada zapeklitých konfliktů, které čerpají z rozdílnosti upíří a lidské povahy. Děj je plný lstí, nedorozumění a omylů, ale také lásky a všechno dobře dopadne ať již se lidé změnili v upíry, či nikoliv.

5

Tereza Ludvíková ROZÁRČINA POSTÝLKA 2 m, 2 ž pohádka Veselá pohádka plná překvapení i písniček pojednává o nepořádné holčičce Rozárce, která nepotřebné věci odhazuje pod postýlku. Jednoho dne jí ale pod postýlku spadne její nejmilejší hračka – ušatý plyšák Myšáček. Rozárka se ho vypraví zachránit do tajemného světa pod postýlku a potkává v tomto temném a podivném světě své odpadky. Nejdříve se setkává s osamělou levou ponožkou, která pod postýlku zapadla a teď marně touží po své pravé družce. Poté se seznamuje se šprýmařem Ohryzkem, který se snaží udržet si dobrou náladu, ačkoli již není velkým červeným jablkem na nejvyšších větvích jabloně. Nakonec ji přepadnou dva zlomyslné chuchvalce prachu. Ti ji svážou chuchvalným provazem, aby jim neutekla a aby jim sloužila tím, že bude dělat ještě větší nepořádek. K zajaté Rozárce se však přikutálí také chuchvalnými provazy omotaný Myšáček. Přivázaná Rozárka jej z nich vysvobodí a on na oplátku přehryže provaz. Na útěku před chuchvalci nastává rozhodující souboj. Rozárce se podaří chuchvalce přemoci díky brčku od limonády, které se povalovalo pod postýlkou a kterým oba nepřátele odfoukne. Šťastnému konci pak už nic nebrání a Rozárka se polepší s úklidem. Rozárčina postýlka je pohádka, kterou mohou hrát tři herci. Je složena především z dialogů. Obsahuje tři písničky. Je rámována rozhovorem dvou vypravěčů.

Radokovské ozvěny Stanislav Jiránek, David Nejedlý BÍLÝ PALCÁT aneb KONEČNĚ ŘEŠENÍ 5 m, 1 ž, herci hrají 21 postav Komedie vtipně a s nadhledem zpracovává aktuální problematiku romské menšiny a zároveň hnutí skinheads na pozadí příběhu o socích v lásce a o soužití různých sociálních i etnických skupin. Dynamika textu je již v hereckém obsazení - šestice protagonistů hraje dohromady 21 rolí, a to často v bleskových intervalech mezi jednotlivými převleky. Hra pracuje s funkčním opakováním některých pasáží, využívá strohou, ale účelnou scénografii. Úvodní scéna je krátkým prologem, kde bílá babička i romská babička v jedné osobě vyprávějí střídavě svým vnoučatům (bílá Jaromírovi a Všebojovi, romská Ferovi a Arpádovi) pohádku, každá po svém, jde o retrospektivní návrat do dětství hlavních postav. Po letech se s postavami opět setkáváme. Jaromír je hezký skinhead, hlásající „čistou pravdu", pracuje jako bachař, chce být kriminalistou. Všeboj je prostý, naivní a poněkud nerozhodný, přátelí se s bílými i Romy a právě opustil věznici, kde ho lákal Jaromír ke členství v pravicově radikálním spolku Bílý palcát. Na druhé straně Fero se živí drobnými krádežemi, které mu vydělávají v zástavárně, kterou pravidelně navštěvuje se Všebojem, jehož vždy finančně podvede, Arpád je vzdělaný a moralizující Rom - intelektuál. Ženským a hybným elementem hry je studentka sociologie Věra Malá, která se zamiluje nejprve do vzdělaného Arpáda, poté do Jaromíra. Dalšími postavami jsou např. prostitutka Aranka, agresivní skinheadka Horymíra a množství dalších epizodních postav (zástavárník, svatebčané, členové Bílého palcátu, bezdomovec atd.). Scény ze zástavárny se střídají s parodickými scénami ze schůzek a výcviku mladých skinheadů (mladí radikálové např. pletou české vlajky). Věra vypráví průběžně divákům své trable s láskou a s dilematem, má-li navštívit s Arpádem romskou svatbu a poznat jeho rodinu, či zda se stát po vzoru Jaromíra členkou Bílého palcátu a navštívit jejich taneční zábavu nakonec stihne obojí. Aranka je marně zamilovaná do Arpáda. Střídavě bílá i romská babička má funkci důvěrnice zamilovaných - pro Jaromíra na jedné straně, Aranku na druhé straně.

6

Události směřují k závěrečné peripetii - Jaromír s Arpádem se kvůli Věře poperou a během souboje vyjde najevo, že jsou oba homosexuálové - bitka se promění v objímání. Věra nevěří svým očím. Hra končí epilogem - Arpád s Jaromírem se krmí navzájem zmrzlinou v cukrárně, Věra je těhotná neznámo s kým a Všeboj s Ferem jsou zase v zástavárně. Hra byla oceněna čestným uznáním v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2007. Radek Malý ČERNÉ HOŘE DOBRODOŠLI 4 m, 2 ž, chór černá groteska Dramatický text se snaží postihnout fenomén bývalé Jugoslávie a jejího dědictví. Hra odráží dojmy, které může Čech získat při dovolené do míst, která důvěrně zná, do „bratrské země", kde ještě před několika lety docházelo k masovým vraždám, k nimž svět mlčel. Pocit „jugoslávské krize", hledání vlastní identity každého ze státečků, se zrcadlí v rozpolcených pocitech hlavní postavy (Dobrodošel - Nedobrodošel) trávící větrnou letní noc v opuštěné umývárně na okraji černohorského kempu. Umývárna se stává projekční plochou pro události nedávno minulé („hra na vojáky" - masakr v Srebrenici), ale i události a konflikty odvěké -vztahy mezi ženou a mužem, mezi rodiči a dětmi, mezi tyranem a obětí. Rovinu černé grotesky podtrhují dva sbory: chór českých turistů a chór Černohorců. Uzemňující rámec utvářejí žoviální průvodci dobrodružstvíchtivé cestovní kanceláře, pasoucí po povrchních vjemech, které může Černá Hora nabídnout, zatímco v nitru této země leží nezpracované barikády vzpomínek. Jde o finálový text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní dramatický text za rok 2008. Adam Nowak (Slovensko) IRISH COFFEE 7 m, 3 ž Sonda do života převážně mladých slovenských a polských gastarbeiterů v Irsku, se svým drsným humorem a sexuálními narážkami. V ději se zajímavě střídají repliky ve slovenštině, polštině, angličtině, časem hry je jeden večer a noc v tomto podniku. Jak již název napovídá, hra se odehrává ve fast foodu, v bufetu typu „take away“. Zde pracuje pestrá směsice zaměstnanců ze Slovenska i Polska, fast food navštěvuje opakovaně žena a muž z Irska, objeví se i další irští zákazníci, střízliví, agresivní, různí. Hlavní zápletkou je vztah Bratislavana Sama a Polky Ašky, kteří během hry řeší svůj milostný vztah. Aška se z něj chtěla osvobodit a našla si Poláka, Samo ji však miluje egoistickou láskou a oba se v tomto vztahu zmítají. Do toho základního motivu vstupují i vedlejší – konflikty se zákazníky, irská žena se ukáže být někdejší Samovou milenkou a její nynější přítel Sama nakonec v „irish coffee“ zmlátí atd. Dialogy ve třech jazycích jsou dynamické a stručné, atmosféra celé hry chmurně hutná (počasí před fast foodem je větrné a deštivé). I když nakonec dojde z potyčce mezi Samem a Irem a k dalším dílčím konfliktům ,vztahy a problémy zůstávají nedořešené a otevřené, stesk po domově zůstává také, návrat je ale většinou z finančních důvodů zatím nemožný či nechtěný. Hra se účastnila radokovské soutěže původních dramatických textů za rok 2009.

7

Nové překlady Anglicky psaná dramatika Billy Van Zandt, Jane Milmore(ová) (USA) NENÁVISTNÉ EMAILY (YOU´VE GOT HATE MAIL) z angličtiny přeložil Jiří Fisher 2 m, 3 ž komedie - fraška Břitký humor, vtipné dialogy a neobyčejně rychlé a nepředvídatelné změny v ději i v chování hlavních hrdinů – to jsou základní rysy této dynamické bláznivé komedie. Příběh začíná v okamžiku, kdy nevěrný manžel Richard pošle své manželce Stephanii email původně adresovaný milence. Wanda je recepční v právní firmě a po Richardovi vyžaduje veškerou jeho erotickou pozornost, a tak Richard v mailu navrhuje další milostnou schůzku. Osudný email rozpoutá řetěz bláznivých situací – které se ovšem v této frašce odehrávají výhradně v elektronické podobě: ať už na počítačích, na kterých probíhá výměna invektiv mezi manžely, ale i „poradenská služba“ jejich přátel Peggy a Richarda, či, v případě závěrečné honičky, na telefonech BlackBerry a iPhone... Je vůbec možné, že někteří lidé již nezvládají v záplavě komunikačních technologií schopnost komunikace „face to face“? Že se schovávají v jakési anonymitě za klávesnice technických vymožeností a mají pocit, že bez lidské citové konfrontace je v "cyber space" vše dovoleno? Věk postav se může pohybovat od 25 až do 45 let. Zvláštní forma hry je jistě výzvou pro inscenátory. Tato černá komedie se momentálně hraje v off-broadwayském divadle The Triad Theatre, kde ji jeden z kritiků New York Times označil za dílo „mistrů moderní frašky". Ray Cooney (Velká Británie) PRACHY!!! (FUNNY MONEY) z angličtiny nově přeložil Pavel Dominik 6 m, 2 ž komedie - fraška Známá a stále skvěla fraška v aktuálním novém překladu. Jean připravuje večeři na oslavu narozenin svého manžela, mírného účetního Henryho. Každou chvíli mají přijít hosté, ale oslavenec má zpoždění. Když konečně přijde, Jean ho nepoznává Henry chce okamžitě emigrovat do Barcelony! Má k tomu ovšem pádný důvod: v metru omylem sebral cizí kufřík nacpaný bankovkami v hodnotě tři čtvrtě milionu liber. Ponechat si evidentně špinavé peníze je však těžší než k nim přijít. Jakmile se na scéně objeví dva policisté, přátelé Vic a Betty, a drzý taxikář Bill, rozpoutá se zběsilá hra na kočku a myš plná nečekaných zvratů, v níž se oba manželské páry snaží pomocí falešných identit za každou cenu peníze udržet. Brilantní fraška se s obrovským úspěchem hrála po celém světě a o jejím autorovi napsal recenzent londýnského Daily Telegraphu: „Ray Cooney je často lepší než Feydeau... je to národní poklad." Premiéra nového překladu proběhne v divadle Palace v lednu 2010. David Hare (Velká Británie) JEDNODUŠE A NA COKOLI (POWER OF YES) z angličtiny přeložil Jakub Škorpil 21 m, 2 ž (možno zdvojit) Hra s podtitulem Dramatik se snaží porozumět ekonomické krizi. Hlavní hrdina Autor (dramatikovo alter-ego) chce porozumět ekonomické krizi, aby o ní mohl

8

napsat divadelní hru. Samotný sběr materiálu se pak stává jejím obsahem – autor je jakýmsi zástupce prostého diváka/čtenáře bez ekonomického vzdělání, které se snaží selským rozumem pochopit, co vedlo ke kolapsu světové ekonomiky v roce 2008. Autorovou průvodkyní je Máša, emigrantka z Jugoslávie, jež si – vzhledem ke své válečné zkušenosti – zachovala realistický pohled na svět. Ta autorovi „přivádí“ nejrůznější veličiny zejména britské ekonomiky a bankovnictví, aby mu vysvětlili, co přivedlo svět do stávající patové situace. Autor klade doplňující dotazy, jednotlivé figury uvádí a do kontextu zasazuje postava Moderátora. Na půdorysu, jež připomíná televizní debatu, se divák skutečně srozumitelnou formou dozvídá o pozadí ekonomické krize a o postojích velkých (i menších) ekonomických hráčů, novinářů a poslanců. Hra byla napsána v roce 2009, poprvé byla uvedena v britském Národním divadle (na scéně Lyttelton Theatre) v Londýně v režii Anguse Jacksona, první uvedení v září, oficiální premiéra 6. října 2009. U nás byla tato zajímavá hra s velkým ohlasem uvedena formou scénického čtení v listopadu 2010 na Nové scéně ND v Praze. Reginald Rose (USA) DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (TWELVE ANGRY MEN) z angličtiny nově přeložil Ladislav Šenkyřík 13 m dramatizace Dvanáct porotců má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladého muže, který je obviněn z vraždy svého otce. Porotci jsou průměrní Američané s obyčejnými zájmy a zaměstnáním. V průběžném hlasování jedenáct hlasuje za vinu, jenom porotce číslo 8, architekt Davis, je proti. Vyslovuje vážné výhrady k průběhu soudního jednání a kritizuje i způsob šetření celého případu.... Tento jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o možné nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutí v ohnivé diskuzi dopracují. S přibývajícími minutami je nahlodáváno přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je divákovi úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na textu je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Postavy 12 porotců doplňuje soudní sluha. Autor přepracoval v roce 1977 původní text z roku 1955 zásadním způsobem směrem k modernějšímu výrazu - původní překlad původního textu od Bedřicha Bechera z roku 1962 je již zastaralý, nový vznikl podle přepracovaného textu v roce 2010. Filmová adaptace byla v roce 1957 nominována na Oscara (za zmínku stojí, že porotce číslo 11 hrál Jiří Voskovec) dramatický příběh byl původně natočený jako televizní film, což ovlivnilo jeho výraz, jenž se zdánlivě vymyká filmové praxi, neboť se celý odehrává v průběhu devadesáti minut v uzavřené soudní síni.

9

Německy psaná dramatika

Kristof Magnusson (Německo) KUTLOCH (MÄNNERHORT) z němčiny přeložila Iva Michňová 4m Situační komedie se skvělými pointami pro čtveřici herců středního věku může leckomu připomenout některé z her Yasminy Rezy, Neila Simona či Alana Ayckbourna. „Happy Center je naší křížovou cestou, nákupní sobota je naším Velkým Pátkem". Tři přátelé pilot Helmut, manažer Lars a programátor Eroll - trpící pravidelně jako „přívěsky" nákupem posedlých manželek, si našli geniální řešení své situace. Trojice zdánlivě úspěšných a sebevědomých zralých mužů a přeborníků v tricích a receptech na šťastné manželství si hoví ve své „skrýši pro chlapy", kterou si tajně zřídili ve sklepních prostorech nákupního střediska Happy Center. Nepáchají zde nic nekalého, jenom zde popíjejí pivo, sledují v televizi fotbal a sestavují řetěz z víček od plechovkového piva, které nosí Helmut z letadel a jehož délkou aspirují na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Tyto aktivity zcela splňují jejich představu “pánského klídku", jelikož „ženy nepotřebují žádná hobby, protože ženy mají vnitřní život, jímž se zaměstnávají, když se nudí. A to jde nejlépe při nakupování". Když trojici kumpánů nečekaně v úkrytu objeví požární ostraha objektu Mario, není nic složitého přetáhnout dalšího z nespokojených manželů na svou stranu. V nové sestavě uzavřou sázku, kdo příští sobotu svou ženu nejrychleji protáhne nákupním centrem. Zábavu jim ovšem překazí reakce jejich drahých poloviček: Lars, Helmut a Mario jsou vyhozeni z domova, a jejich zábavná skrýš se promění v dočasný azyl. To se však snaží skrýt před Erollem, který jako jediný z nich žije v dokonalém manželství - nebo se tím alespoň chvástá. Trojice nešťastníků se uchýlí k plánu B: prodloužit nakupování naopak na maximální možnou délku a dokonale při něm ženy uspokojit. Následuje humorný trénink „dynamického projevování zájmu o produkty", dokud neuhodí další velká rána. Eroll se pohádal s Connie kvůli domnělé nevěře a vše o úkrytu jí prozradil. Ve skrýši nastává panika: Mario se převléká do ženských šatů a běží vyzvědět, co dámy plánují. Potvrzují se ta nejhorší očekávání: na válečné poradě v kavárně shopping centra padají slova jako rozvod a soud. Muži se snaží semknout, zároveň ovšem vyjdou na povrch některé okolnosti, které tuto velkou jednotu rozbijejí: Lars a Eroll zjistí, že si při jednom nevydařeném fotbalovém večírku prohodili manželky, Helmut se přizná, že ho před nedávnem vyhodili z práce, a vzteklý Mario, jehož manželka se nechala pozvat na oběd od frajírka Sandra, si odběhne užívat s Larsovou milenkou. Velká mužská aliance se tedy nakonec rozpadne. Muži zjistili, že i přes dlouholeté manželské vztahy jsou pro ně jejich ženy stále ještě velkou záhadou, kterou stojí za to dobývat a objevovat. Nicméně se přeci nevzdají tak snadno - poučí se ze své chyby a „útulek pro muže" zřídí přímo na terase shopping centra po vzoru dětských koutků. Bude tak azylem pro všechny, kdo jsou solidární ve svém odporu k sobotním nákupům. Komedie byla s velkým úspěchem uvedena v říjnu 2003 v Schauspiel Bonn a stala se kritikami vychvalovaným hitem. Kristof Magnusson (*1976) pochází z Hamburku, studoval v Berlíně a Rejkjavíku, překládá divadelní hry i prózu z islandštiny a jeho první román zuhause (Doma) byl v roce 2005 nominován na cenu Ingeborg-Bachmann-Preis. Roland Schimmelpfennig (Německo) AMBRÓZIE (AMBROSIA) z němčiny přeložila Veronika Musilová-Kyrianová 7 m, 3 ž Zakouřená hospoda, v ní jeden velký stůl plný sklenic, v nichž byl nebo stále je alkohol v jakékoli podobě, kolem něj sedm mužů středního či staršího věku a manželka jednoho z nich,

10

všichni ve značně podnapilém stavu, neboť večer už pokročil. Pije se, kouří se, zpívá se a mluví se prakticky o čemkoli - zkrátka to, co se odehrává na jevišti, už jistě každý někdy zažil, když se na čas posadil do obyčejné hospody. Z útržkovitých rozhovorů a monologů se divák postupně seznamuje s jednotlivými postavami obchodník Kronberg, který ostatní nabádá, aby stejně jako on investovali celé jmění do nákladních lodí, důchodce Gallasch, který závistivě vypráví o své svěřenkyni, která za jeho peníze vybudovala úspěšnou gastronomickou firmu, Hering, na kterého doma čeká manželka, či neurotická paní Hartungová, která neustále něco nemůže najít. Osudy postav jsou různé, jedno ale mají všichni společné - patří mezi nespokojené příslušníky střední vrstvy, kteří se večer u skleničky snaží zapomenout na své problémy nebo se z nich alespoň vypovídat. Kdo má dost, ten se odpotácí domů. Hra měla českou premiéru v prosinci 2010 v Divadle na Zábradlí (v režii D. Czesanyho). Thomas Bernhard (Rakousko) PREZIDENT (DER PRÄSIDENT) z němčiny přeložila Zuzana Augustová 5 m, 3 ž Toto poměrně rané drama z roku 1975 je vedle Společnosti na lovu jediným, v němž Bernhard přímo zobrazuje politickou moc a na scénu přivádí reprezentanty politických špiček. Zároveň se však jedná o politický model natolik abstraktní, že bychom ho - přes narážky na nacismus a německou historii - jen těžko přiřadili určité zemi a konkrétnímu režimu. Prezident, který se „vypracoval úplně zdola", je diktátorem polovojenského státu, proti němuž se už nějakou dobu bouří především studenti, začátku děje předcházela řada atentátů na představitele státní, vojenské a církevní moci (prezidentský pár má podezření, že se na atentátu, při němž měl být u hrobu Neznámého vojína usmrcen právě Prezident, podílel jejich vlastní syn, studující údajně v Itálii). Namísto Prezidenta se ovšem obětí posledního útoku stal jeho osobní strážce, nepřímo pak Prezidentčin pes, který z leknutí utrpěl srdeční infarkt. Postava Prezidenta je jakousi negativní variantou „člověka ducha“, je to intelektuál, a současně diktátor, podobně jako Generál ze Společnosti na lovu. Stejně jako on vládne Prezident jakémusi abstraktnímu, blíže neurčenému totalitnímu státu, přestože se objevují narážky na rakouskou realitu. Zároveň lze text číst jako v Bernhardově díle ojedinělou politickou satiru, vtělenou do dürrenmattovského modelu či paraboly, která si vypomáhá názvuky na frankistickou fašistickou diktaturu. Hra vznikla v roce 1975 na zakázku vídeňského Burgtheatru, kde měla premiéru 17. 5. 1975 (režie: Ernst Wendt), německá premiéra 21. 5. 1975 (Württembergische Staatstheater Stuttgart, režie: Claus Peymann), česká premiéra: 4. a 5. 10. 2010 (Depresivní děti touží po penězích v Památníku na Vitkově). HLAVY (KÖPFE) - JARO (FRÜHLING) - VYBÁJENÁ (DIE ERDICHTETE) - RÓZA (ROSA) z němčiny přeložila Zuzana Augustová 3 m, 3 ž libreto a dramolety Operní libreto Hlavy napsal Bernhard pro skladatele Gerharda Lampersberga. Komorní opera měla premiéru 22. 7. 1960 v amatérském divadle Theater am Tonhof na statku manželů Lampersbergových ve vesnici Maria-Saal v rakouských Korutanech (hudba: Gerhard Lampersberg, režie: Herbert Wochinz, dirigent: Friedrich Cerha, scéna: Anne Marie Siller). Tři dramatické hříčky byly poprvé uvedeny také onoho červencového dne.

11

Stephan Lack (Rakousko) NA DRUHÝ POHLED (AUF DEN ZWEITEN BLICK) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 3 m, 2 ž, 1 hlas psychologická detektivka Charlotte, 18 let, 172 cm, 59 kg, leží na pitevním sále prokuratury – byla znásilněna a zavražděna neznámým mužem. Na kraji pole ji nalezl messenger na kole Robert. Charlotte se dozvídá z hlasu patologa, že byla znásilněna a uškrcena, a stává se svědkyní své vlastní soudní pitvy. A Robertovi se tímto dnem změní život. Pět let poté patří stále vražda k neobjasněným případům. Charlotte se stala součástí Robertova života a zdánlivě reálně se mu pravidelně zjevuje, stává se jeho noční můrou. Robert si přestává rozumět se svojí přítelkyní Annou, kterou poznal v den vraždy, i s přítelem Paulem. Anna naléhá na Paula, aby Robertovi pomohl a aby ho také sledoval (Anna žárlí, vidí za Robertovou vyšinutostí sokyni v lásce), Paul naznačuje, že Annu vždy chtěl, ale že byl Robert tenkrát úspěšnější... Robertovým rituálem je zapalování zapalovače, který nosí neustále u sebe a který našel na místě činu – je to jediné corpus delicti. Zapalovač patří Paulovi... Charlotte ovládá Roberta stále intenzivněji a jako personifikované svědomí jej nutí odhalit pravdu. V závěrečném setkání Roberta a Paula na místě činu se kruh uzavře zpět k okamžiku zločinu. Oba přátelé odjedou na Paulovu chatu nedaleko místa činu, Charlotte opět promlouvá k Robertovi a přesvědčí ho, aby pomstil její smrt. V rozhovoru mezi muži vyjde najevo pravda, Paul ještě stihne zatelefonovat Anně, aby si přijela pro bláznivého Roberta. Anna přijede, ale Robert jí lstí zamkne do vedlejšího pokoje a bere poté spravedlnost do svých rukou. I přes námitky přízraku Charlotte (která je v pokoji fyzicky přítomna pod stolem), že už se Paul dost kál, Robert Paula zabije nožem. Anna se za dveřmi zhroutila a ještě než jí na konci hry Robert otevře, vysvětlí Charlotte, že se mu nevýslovně ulevilo a že je smířen s tím, co ho teď čeká... Autor vypráví tento kriminální příběh s citem pro postupné odhalování pravdy, míchá sen a skutečnost, pracuje s chronologií, s motivy viny, svědomí a pomsty. Postavy se propadají do světa své fantazie a podvědomí, děj se odvíjí jako film mezi minulostí a přítomností. Děj graduje do finální scény na chatě, kde se všechny postavy sejdou a kde opět dojde ke zločinu. Hlavním a téměř jediným scénografickým prvkem má být variabilně použitelný stůl, který představuje i postel či dveře. Hra byla přeložena pro cyklus scénických čtení současných rakouských autorů (Palmetshofer, Lack, Baum), který proběhl během listopadu a prosince 2010 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Thomas Baum (Rakousko) TĚŽKEJ NÁŘEZ (HARTE BANDAGEN) z němčiny přeložil Zdeněk Janál 3 m,3 ž groteska Jürgen Huber, správce programového vývoje pro televizní stanici Kabel 9, se uchází o místo jejího generálního ředitele. Je přesvědčen o tom, že má jmenování v kapse, když tu zjistí, že se do konkurzu přihlásila i jeho zástupkyně a dosavadní milenka Carmen. Začíná tak tvrdý konkurenční boj, v němž jsou oba připraveni toho druhého zničit jakkoli nečestnými prostředky. Jürgenova manželka Lotte trpí nákupní horečkou, čímž svému manželovi způsobila značné finanční problémy. Hrozí jim dokonce exekuce, díky čemuž se Jürgen seznámil a spřátelil s exekutorem Brunem. Nyní si Jürgen Bruna najímá, aby sledoval Carmen a vytáhl na ni kdejakou špínu. A to vůbec není težké – Carmen je totiž psychicky labilní, má anorexii i bulimii, chodí na sexuální terapii a navíc trpí legastenií, poruchou učení, která se v jejím případě projevila naprostou neschopností osvojit si německý pravopis. Jürgen ji tím samozřejmě neváhá pošpinit. Ani Carmen však neotálí a rozhodne se pátrat po Jürgenových slabinách. Najme si na to Jürgenovu prodavačku uzenin Manuelu. Ta pod záminkou sexu vláká Jürgena k sobě domů,

12

kde z něj vytáhne jeho nejtrapnější tajemství – jeho žena Lotte je schopná udělat cokoli, aby získala prostředky na své nákupy, a tak se již třikrát zúčastnila nechutné, ale populární soutěže jejich televize, kde několik párů souloží před kamerami, a když při tom žena otěhotní, dostane každý z obou aktérů 100 tisíc eur. Jakmile se to Carmen dozví, okamžitě zajistí, aby se Lotte soutěže zúčastnila ještě jednou a skutečně otěhotněla. Jejím vítězstvím se tak celá aféra provalí. Jürgen a Carmen jsou tedy ochotni bojovat až do poslední kapky krve. Kam až tento nelítostný souboj zajde a kdo nakonec místo generálního ředitele získá, se však divák nedozví. Hra byla přeložena pro cyklus scénických čtení současných rakouských autorů (Palmetshofer, Lack, Baum), který proběhl během listopadu a prosince 2010 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Nis-Momme Stockmann (Německo) MUŽ, CO ŽRAL SVĚT (DER MANN DER DIE WELT Aß) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 4 m, 1 ž Muž, který jenom vyhrával, se ocitne uprostřed svého života v problémech a okusí, jak tvrdý může být osud. Byl propuštěn z práce, nezvládá roli otce, opustil kvůli kariéře ženu, ztratil přátele, pro společnost je najednou zbytečný – navíc se musí starat o svého dementního otce. Postupně se z něho stává sud střelného prachu a stupňuje se v něm a kolem něj chaos, přestává rozlišovat mezi odpovědností za svůj život a bezprávím, které bylo jeho ješitnosti učiněno – vidí jen své problémy, ne problémy, které činí ostatním... Hra otevírá témata jako staří lidé v rodině, role otce, život a přežití v kapitalismu. Nicméně nepodsouvá divákovi jednoznačné teze, nýbrž živoucí charaktery postav. Jde spíše než o otázku, kdo je vinen, o otázku, jaké struktury jsou zodpovědné za to, že neúspěchy v práci, v životě, nemoci, stáří a smrt jsou vnímány jako slabost a jsou společností vytěsňovány. Jde zkrátka o hru o tabu životních kapitulací ve společnosti, jež je orientovaná na úspěch a zisk. Autor narozený v roce 1981 napsal divadelní a rozhlasové hry, lyriku i prózy, ale od roku 2009 je stále populárnější jako dramatik - za tuto svoji hru uvedenou v prosinci 2009 v Heidelbergu získal na festivalu Heidelberger Stückemarkt 2009 hlavní cenu a cenu publika. Za svoji další hru Kein Schiff wird kommen byl nominován do finále soutěže německých her Mülheimer Dramatikerpreis 2010. V současnosti (2010) patří k nejžádanějším dramatikům v německy mluvících zemích a byl kritickou obcí časopisu Theater heute vyhlášen za dramatický talent roku 2010.

13

A ještě další... Sébastien Thiéry (Francie) MORČATA / INDICKÁ PRASATA (COCHONS D´ INDE) z francouzštiny přeložila Nora Obrtelová 3 m, 4 ž (možné zdvojení) komedie - groteska Alain Kraft, skromný padesátník z lidu, netuší, že když přijde do banky vyzvednout peníze, roztáčí kolotoč nedorozumění a své zkázy. To, co začíná pouhopouhým vyplněním příkazu k úhradě, pokračuje neúprosným administrativním zválcováním Alaina. Banka totiž byla prodána do Indie a nové indické vedení banky mu zablokovalo účet. Navíc mu zakáže opustit banku s tím, že se provinil nedovoleným obohacením... Komedie na půdorysu francouzské absurdní grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství, aby nakonec opustil banku s šunkou v ruce... Hra francouzského herce a dramatika Sébastiena Thiéryho měla premiéru v roce 2009 v pařížském divadle Hébertot. Kromě značného diváckého úspěchu získala i významné uznání kritiky – byla oceněna prestižní cenou Molière za rok 2009 za nejlepší komedii, Patrick Chesnais pak Molièra dostal za výkon v hlavní roli. Jean Genet (Francie) SLUŽKY (LES BONNES) z francouzštiny nově přeložila Markéta Machačíková 3ž K napsání slavné aktovky (prem. 1947), v níž důležitou roli sehraje jeden telefonát, šálek čaje a galeje ve Francouzské Guyaně, inspiroval Jeana Geneta případ sester Papinových, služek, které zabily svou paní. Ústředními postavami jsou dvě služky, které hrají hry, v nichž se střídají v roli madam a služky, projevují při nich opovržení i účast, lásku i nenávist. Hra kombinuje klasické francouzské drama s prvky kriminálního příběhu čerpajícího z černé kroniky. Text hry zachycuje příběh dvou služek, které unikají od mytí nádobí do světa nádherných toalet a sametu. Každá z nich spatřuje ve druhé svůj obraz, což autor podtrhuje tím, že střídavě jedna hraje druhou a nastavují si tak navzájem zrcadlo. Každá ze služek navíc vidí v druhé obraz své paní. Je to především vlivem velkého množství dějových rovin, zdání a významů, které často vytváří nerozmotatelný spletenec. A služebné mají v plánu otrávit svou paní lipovým čajem – zahyne ovšem omylem jedna ze služek. Po překladu P. Lébla vznikl tento nový převod Genetova abstraktního a básnivého jazyka, jenž propůjčuje textu hry prostor pro více rovin a významů, než skýtá samotný prostý detektivní příběh. Agnès Jaoui, Jean-Pierre Bacri (Francie) RODINNÝ PRŮVAN (UN AIR DE FAMILLE) z francouzštiny přeložil Zdeněk Bartoš 3 m, 3 ž Příbuzní jsou jako velehory. Nejkrásnější jsou z dálky. Francouzská veselohra o jedné oslavě narozenin, která neprobíhá úplně podle plánu. Česká premiéra proběhla v dubnu 2005 v MD Olomouc, další uvedení v ZD Cheb v listopadu 2010.

14

HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%). Autor Lukas Bärfuss Alan Bennett Michael Frayn Michael Frayn Brien Friel David Greig John Hale Dennis Kelly S. King – S. Moore Nikolaj Koljada Long – Singer - Winfield

Martin McDonagh Felix Mitterer William Nicholson Eugene O´Neil Vasilij Sigarev Tom Stoppard Tom Stoppard Tom Stoppard Tom Stoppard Stefan Vögel

Titul Autobus Lady z karavanu Bez roucha Kodaň Listy důvěrné (Leoše Janáčka) Pyreneje Lorna a Ted Debris Misery Polonéza Oginského Souborné dílo W. Shakespeara Mrzák Inishmaanský V jámě lvové Na ústupu Cesta dlouhým dnem do noci Detektor lži Na flámu Pravý inspektor Hound Rock´n´roll Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Dobře rozehraná partie

15

Smlouva do: % 23.9.2012 30.6.2014 1.1.2016 9.5.2015 21.1.2012 15.8.2011 17.2.2012 25.11.2011 1.3.2011 15.10.2011 29.11.2011 10.6.2011 27.2.2011 12.5.2011 10.6.2011 6.4.2011 14.1.2013 14.1.2012 2.3.2011 4.12.2011 9.1.2013

9 7 9 9 9 6 7 9 8 8 8 7 9 6 7 9 9 9 8 7 8

Nepřeložené texty Dílo I. Bergmana Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná! Autorská práva vám rádi zprostředkujeme! Ingmar Bergman (Švédsko) THROUGH A GLASS DARKLY (SÅSOM I EN SPEGEL – JAKO V ZRCADLE) 2 m, 2 ž scénář Jde o typicky bergmanovskou, temnou látku. Příběh popisuje selhání otce-spisovatele, který po smrti své maniodepresivní a posléze schizofrenní ženy odjel do Švýcarska. Jeho dcera Karin se vdala, začínají se u ní projevovat tytéž příznaky jako u matky. Její muž je o mnoho let starší. Během děje dcera svede svého bratra a definitivně se propadne do schizofrenie poté, co se rodina sejde na oslavě na jednom ostrově a manžel, otec a bratr Kariny se radí, jak Karině, jež na ostrov přijela po hospitalizaci v léčebně, pomoci. Film z roku 1961 získal v roce 1962 Oskara (kromě něho ještě dva Bergmanovy filmy – v roce 1961 Pramen panny a v roce 1984 Fanny a Alexandr). Slavný režisér byl také v letech 1960 – 1966 ředitelem stockholmského divadla Royal Dramatic Theatre a Through a Glass Darkly byl dlouhou dobu jediným jeho filmem, u něhož autor povolil jevištní adaptaci. Světová premiéra jevištní adaptace proběhla ve Velké Británii (divadlo Almeida, divadelní adaptace Jenny Worton) v létě 2010. Scénář máme k dispozici v anglickém překladu.

Anglicky psaná dramatika Noël Coward (Velká Británie) DESIGN FOR LIVING (NAVRŽENA PRO ŽIVOT) 3 m, 2 ž komedie Tato Cowardova provokativní variace na žánr romantické komedie z roku 1932 posloužila jako námět hollywoodského filmu Láska mezi umělci z roku 1933. Hra však není jen efektním nosičem hereckých výkonů a příslovečného Cowardova vtipu. Autor v této hře vypsal svou variantu střetu dvou hodnotových světů – světa tradiční morálky a světa nestandardního partnerského trojúhelníku – konflikt, který vnímal velmi osobně. Gilda je bytová návrhářka a žije s malířem Ottou v Latinské čtvrti v Paříži. Jednoho dne má ale románek s jeho nejlepším přítelem, dramatikem Leem. Leo právě okusil, jak chutná sláva na Broadwayi. Vztah s Ottou se rozpadá, svědkem je rodinný přítel Ernest, obchodník s obrazy. Druhé dějství začíná zhruba po roce. Gilda bydlí s Leem v Londýně, ale spokojená není. Život po boku úspěšné celebrity ji nebaví, ráda využije příležitosti, že se po roce objeví oběma postrádaný Otto a společně provedou Leovi totéž, co musel předtím vytrpět Otto. Na scéně se opět objevuje Ernest – jakoby měl dar přepadat své přátele v těch nejméně vhodných situacích. Řešení je ale svérázné – Gilda odchází s Ernestem, Leo se vrací, v bytě nachází Ottu. Když oba zjistí, že je Gilda opustila, zapíjejí hořkost a obnovují v divoké pitce své přátelství. Gilda se poté stává ženou obchodníka s obrazy Ernesta, úspěšnou bytovou

16

návrhářkou s bohatou klientelou v New Yorku. Třetí dějství se odehrává po dvou letech. Na večerní prohlídku s klientkou vtrhnou Otto s Leem odhodláni způsobit skandál a vytrhnout Gildu z jejího současného prostředí. Nejprve se jim podaří vypudit hosty, Gilda je posléze přesvědčí, aby odjeli spolu s nimi, ale dá jim do ruky klíč od apartmá. Sama mizí zadním schodištěm. Na druhý den ráno se Ernest vrací do svého apartmá po náročné obchodní cestě. K svému překvapení nenajde doma svou ženu, ale dva bývalé přátele oblečené do jeho pyžama. Do toho přichází Gilda, aby Ernestovi vyjevila, že po zralé úvaze usoudila, že manželství není nic pro ni, a dává před ním přednost nejistému vztahu se dvěma excentriky. Ernest, doposud vzor racionality a uměřenosti, dostává amok, komicky završený pádem přes hromadu nakoupených obrazů. Hra končí maniakálním smíchem Otty, Lea a Gildy. Cowardovu hru znovu s úspěchem uvedlo divadlo Old Vic v září 2010. Režisér Anthony Page vytvořil na této nedotované londýnské scéně živou hereckou inscenaci, ve které dal vyniknout nejen vtipnému Cowardovu textu, ale posílil téma křehkosti vztahů a nevypočitatelné povahy erotické lásky. Simon Stephens (* 1971, Stockport, Cheshire, Velká Británie) - anglický dramatik, v současnosti stále výraznější hlas britského divadla. Jeho hry se často zabývají dobročinností či rodinnými vztahy a problémy. I když je jeho způsob psaní mnohdy brutální, nakonec vyznívají optimisticky, jsou autentické, navazují na coolness dramatiku 90. let 20. století. S. Stephens absolvoval na univerzitě v New Yorku, od roku 2005 pracoval v literárním oddělení Royal Court Theatre v Londýně, kde se nyní podílí na programech pro mladé dramatiky. Jeho hra Pornography byla s velkým úspěchem uvedena v britské premiéře v Traverse Theatre v Edinburghu v rámci festivalu v roce 2008. Další jeho hra, Punk Rock, byla nominována v roce 2010 na nejlepší novou hru za rok 2010 (ceny TMA Awards). SEA WALL (MOŘSKÁ STĚNA) 1m monodrama Tíživý monolog třicátníka Alexe se točí okolo dvou základních témat - láska k manželce a dceři a ne/víra v Boha. Alex Boha popírá, že Bůh existuje, neboť to nemá logiku, protože chybějí důkazy. Středobodem jeho života je láska k manželce a především k dceři. Nicméně když manželka rodí a dostaví se komplikace, i Alex se začne modlit. V zrcadle vidí jenom svoji tvář, ale modlí se dál. Alexova životní dráha je jednoduchá a hezká, rodina přímo nádherná. Uvažovali o druhém dítěti, ale jejich dcera je tak krásná a milá, že nechtějí rozptylovat svoji pozornost. Rozhodnou se dát jí všechno. Každý rok jezdí na prázdniny k moři do Francie, zkrátka idyla. Alex se naučí potápět. Jednou se dostane až na mořské dno, kde je i uprostřed dne absolutní temnota. Pocítí strach a tíseň. V závěru monologu přichází zvrat. Dosud Alex popisoval svůj bezchybný rodinný život. Ten už ale existuje jenom v jeho zidealizovaných vzpomínkách. Dcera se smrtelně zranila při koupání, když ji divoké vlny přimáčkly ke skále. Ani jeden z rodičů nebyl na blízku a rodinný přítel, který měl dítě na starosti, nemohl nic dělat. Alex si vyčítá dceřinu smrt, to, že nebyl poblíž, že ji svěřil do špatných rukou, že nešťastného přítele krutě osočil. Najednou je osobou na kraji propasti, chybí mu víra, nemá se čeho chytit. Nastala tma uprostřed dne. Pozoruje okolí, lidi na ulici, manželku, jak se pohybuje po domě, přemýšlí a nechápe smysl. „Jenom proto, že to nechápeme teď, neznamená, že to nepochopíme nikdy. Teď to ještě nechápeme. Já ale myslím, že jednou to přijde. Určitě to přijde.“

17

T 5 (TERMINÁL 5) 1ž monodrama Bolestný monolog třicátnice cestující londýnským metrem. Dnes vybočila ze svojí obvyklé trasy. Nepůjde koupit kávu, ani zařídit opravu radiátoru, jede jinudy než obvykle, směrem na konečnou, na Heathrow, letištní terminál 5. Sleduje okolí. Lidé se tlačí v metru, je to běžné všední odpoledne. Nepůjde vyzvednout dceru ze školky, udělá to sestra, u sestry bude Cassie stejně líp. Vystoupí z vlaku a zjistí, že má sedm nepřečtených smsek a dvanáct nepřijatých hovorů. Hodí mobil do kolejiště. Lidé se na ni chvíli dívají, ale brzo si zase hledí svého. Až bude Cassie 16, matka jí bude na obtíž. Tomu chlapci na hřišti bylo taky 16. A ona se nejdřív jenom dívala, jak ho nějací jiní kluci kopou do hlavy a stehen. Nohu měl pak ohnutou v nepřirozeném úhlu. Manžel ji vyslýchal, jak dlouho se dívala, než se šla podívat, co se to děje. Manžel řekl svojí milence, že i když ji několik dní nevidí, stále cítí její vůni na rukou. Neví, co chce, neví, kam míří. Není to pomsta. Stojí na peroně a najednou se vznese, stoupá vzhůru. Shora vidí mnohem víc než kdykoli předtím, vidí svoji dceru, je jí 16, cítí vůni rukou manželovy milenky, vidí, co mají zaměstnanci metra k obědu... A neví, jak se dostat zpátky dolů. D. C. Jackson (Velká Británie) MY ROMANTIC HISTORY (MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH) 1 m, 2 ž (16 dalších postav) komedie Komedie třicetiletého skotského dramatika z roku 2009 nabízí zábavný a přesto nekompromisní pohled na hledání toho pravého partnera dnešními třicátníky. První a druhé dějství ukazuje stejné události ze dvou různých perspektiv: na začátku prvního Tom právě nastupuje na nové místo. Na pravidelném podnikovém večírku potká Amy, opijí se a vyspí se spolu. Tom však není s tímto vztahem příliš spokojený, flirtuje s kolegyní Sashou, vzpomíná na svou životní lásku Alison a doufá, že se s ním Amy rozejde. Ta mu však místo toho oznámí, že je těhotná. Ve druhém dějství se vše opakuje z pohledu Amy. Děj zůstává stejný, ale řada událostí se v podání Amy odvíjí poněkud jinak, něž jak jsme je viděli z pohledu Toma. Ukazuje se, že Amy také není s tímto vztahem příliš spokojená, vzpomíná na životní lásku Calvina a s Tomem chodí hlavně proto, aby dokázala kolegyním v práci, že je schopná si někoho najít. Ve třetím dějství se Amy a Tom snaží nějak vyrovnat s tím, že spolu čekají dítě. Tom po Amy chce, aby šla na potrat, ale Amy se ze vzdoru rozhodne, že bude svobodnou matkou. Tom se jí začne vyhýbat. Oba se setkají se svými láskami z mládí, Alison a Calvinem, a oba zjistí, že vzpomínky na tyto vztahy se poněkud liší od skutečnosti, a perspektiva jejich obnovení je nulová: Alison je vdaná a Calvin chodí se Sashou. Nakonec se Amy a Tom setkají a poprvé jsou schopni si o svém vztahu promluvit, a pak už vše spěje k nečekanému rozuzlení. Kromě Toma a Amy je třetí pravidelně se vyskytující postavou jejich kolegyně Sasha. Dále se v textu objevuje mnoho dalších postav, kromě Alison a Calvina i další minulí partneři, matky, přátelé, přítelkyně atd. Toma a Amy. Všechny postavy však mohou být hrány třemi herci. Symetrická stavba prvních dvou dějství ukazuje rozdíl mezi tím, jak vidíme události a lidi kolem sebe my a jak je vidí ostatní. Vztah Toma a Amy je od začátku založený na vratkých základech a jejich neschopnost svěřit se jeden druhému se svými skutečnými city přispívá k řetězci nedorozumění. Jejich trpce nabyté nové zkušenosti je však přesto nakonec směřují ke sblížení. Komedie má spád a slovní humor zejména v komentářích Toma a Amy k publiku. A má také konec, který divákům ulpí nadlouho v paměti. My Romantic History měla premiéru 5. dubna 2010 v Traverse Theatre v Edinburghu. Připravujeme překlad do češtiny.

18

Natalie Abrahami – Lorrie Moore (USA) HOW TO BE AN OTHER WOMAN (JAK SE STÁT JINOU) 4ž Divadelní adaptace povídky Lorrie Mooreové z 80. let 20. století je vnitřním monologem dívky Charlene. Je rozepsán do čtyř partů, mezi čtyři postavy, které jsou označeny písmeny a nemají vlastní charakter. Všechny v určitých situacích hovoří za Charlene a jindy se stávají postavami z jejího života. Charlene nemá pořádné vzdělání, a proto pracuje jako sekretářka ve firmě Karma-Kola. Práce ji nudí a cítí se méněcenná. V autobuse se seznámí se zajímavým starším mužem. Je pozorný a okouzlující a po několika návštěvách kina a muzeí se spolu vyspí. Charlene ví o tom, že je ženatý, a těžko si přivyká na roli milenky. Nikdy si nemyslela, že bude milenkou. Jak se to mohlo stát? Nový muž je ale v jejím životě jedinou pozitivní novinkou, a tak se pocity nepatřičnosti nedá odradit. Scházejí se u ní doma, tráví noci plně vášně a on ještě před svítáním odchází. Vidí se i přes oběd, i když jeho žena pracuje nedaleko a dost tím riskují. Je něžný a pozorný. Jednou ji pyšně pozve k sobě domů, když jeho žena odjede na pracovní konferenci. Na nočním stolku v ložnici stojí zarámovaná fotografie krásné ženy. Charlene ji obrátí čelem ke stěně. Jednou řekne, že by možná chtěl o Charlene říct svojí ženě, ale připustí, že by to nejspíš nedokázal. Postupem času začne méně volat. Charlene v noci poslouchá, jestli se jeho kroky neozvou na schodech, spí s make-upem a v elegantním nočním prádle, aby něco neprošvihla. On ale nepřichází ani nevolá. Sejdou se až po delší době. Charlene si stěžuje a on jí sdělí, že na ní oceňoval samostatnost a to, že si na něj nedělala nároky. Taky jí oznámí, že žena, se kterou žije, není jeho manželka, s tou je ještě v rozvodovém řízení. Je to jeho milenka. První milenka. Charlene je tedy jenom jednou z řady milenek. Vztah se vyžil a končí. Charlene je přesně tam, kde byla předtím. Strašná práce, jedna jediná kamarádka, žádné zlepšení na obzoru. Ačkoli jde o populární téma, dělají citlivý přístup, prudké střihy a hořkost smíšená s vtipem z této krátké hry text atraktivní pro realizaci divadelní, nebo i rozhlasovou. Adaptace byla s úspěchem uvedena v roce 2010. Simon Bent (Velká Británie) THE ASSOCIATE (SPOLEČNÍK) 3m Ray a Tiny mají za úkol vytapetovat dům důchodci panu Watsonovi. Najala je k tomu sociální péče, jejíž je pan Watson klientem. Zatím se ale k práci příliš nemají, nad kuřaty a vínem, kterými je pan Watson hostí, filozofují nad svými problémy se ženami a dluhy. Jejich fantazii také podněcuje řetěz pumových útoků, kterými neznámý pachatel zvaný Společník terorizuje londýnské banky a obchodní centra. Pochopení, které pro oba řemeslníky pan Watson má, však není nezáměrné. Brzy je požádá, aby ho s jejich dodávkou dovezli do Francie pro víno. Když se z této „fušky“ vrátí, s překvapením zjistí, že spolu s drahými lahvemi přivezli do Londýna náboje, brokovnice a výbušniny. Když se vloupají do garáže pana Watsona, potvrdí se jejich podezření, že právě on je oním teroristou, který vydírá establishment. Když ho oba tvrdě zmáčknou (ač se Ray předtím honosil svou bezúhonností a s Tinym měl kvůli jeho asociálnosti časté spory), prozradí jim Watson, že mu už policie nabídla výkupné za to, že se svými útoky přestane. Ray s Tinym mu hrozí udáním, a tak jim slíbí, že jim celé výkupné přenechá. Celá věc ale vyžaduje přípravu. Ray s Tinym už se těší na nový život a nevšimnou si, že jim pan Watson v nestřežené chvíli do kufříku s doklady nainstaloval výbušné zařízení… Odjíždějí a pan Watson s připravenými penězi opouští svůj nově vytapetovaný dům – patrně navždy. Hra měla premiéru v roce 2002 v londýnském Národním divadle na scéně Lyttelton.

19

Rebecca Lenkiewicz (Velká Británie) SOHO or THE TALE OF TABLE DANCERS (SOHO aneb PŘÍBĚH TANEČNIC U TYČE) 1 m, 5 ž Prvotina uznávané autorky z r. 2000 vychází z její autobiografické zkušenosti, když byla v 90. letech zaměstnána jako tanečnice v nočním klubu. Její alter ego, vystudovaná herečka Veronica, se rovněž na inzerát zúčastní konkurzu do nočního klubu Venus, který řídí podivínský Marco. Měsíčně se opakující majetnické výbuchy, ve kterých tanečnicím vytýká, že se dotýkají svých klientů, a po kterých se musí vyplakat na záchodě, jsou patrně jediným projevem jeho vlastní sexuality. Veronica je přijata, ale má zprvu zábrany, zapojit se do obvyklé rutiny. Aby mohla tančit na stole u tyče pro konkrétního zákazníka (a získat tak dýžko, které je její jedinou odměnou), musí nejen získat jeho pozornost, ale většinou ho i sama oslovit. Tato pravidla jí objasňují kolegyně, se kterými se o pauzách v šatně blíže seznamuje. Postupně nahlíží do jejich osudů, ale jsou pro ni i nevyčerpatelnou studnicí příběhů ze života na hraně sexuálních vztahů. Nejdramatičtějším se nakonec ukáže být příběh nejmladší tanečnice, Nadii, původem z bývalé Jugoslávie. Nadia tají před přítelem, čím se živí. Když mu oznámí, že je těhotná, přítel ji jednoho večera (je to právě večer, kdy v klubu Londýn oslavuje konec finančního roku ve stylu SM) sleduje. Když se jí na parketu dotkne, Marco jeho i Nadiu urazí a mladík ho fyzicky napadne. V nastalém chaosu vykrystalizují dosavadní drobné příběhy a nálady dívek v rozhodnutí všech z klubu odejít. Nutno podotknout, že taneční výstupy u tyče jsou neodmyslitelnou součástí hry. Premiéra proběhla v březnu 2000 v londýnském Pleasance Theatre. Mike Bartlett (Velká Británie) LOVE, LOVE, LOVE 3 m, 2 ž Britská novinka, která vznikla v dílně proslulého souboru Paines Plough a divadla v Plymouthu, si již stačila získat značný kritický ohlas. Hra ve třech obrazech, situovaných do let 1968, 1990 a 2011, sleduje osudy příslušníků jedné rodiny. 1968 – Kenneth, dítě z dělnické rodiny, studuje díky stipendiu na Oxfordu. Prázdniny namísto u rodičů však raději tráví u staršího bratra Henryho, který pracuje v Londýně. Henry se marně pokouší bratra vystrnadit ze svého bytu, když očekává první návštěvu dívky, se kterou se nedávno seznámil. Ukáže se, že Sandra je taky na Oxfordu a s Kenem ji spojuje nejen obdiv k Beatles. Henryho obavy, že Kenneth mu poleze do zelí, byly naprosto opodstatněné. 1990 – Rose, dcera Kennetha a Sandry, slaví jednak závěrečný koncert svého houslového kursu, na který se její rodiče dostavili pozdě, ale i šestnácté narozeniny. Celá oslava se však brzy zvrtne v nekonečnou hádku mezi rodiči, přiživovanou alkoholem, jíž obě děti, Rose a Jamie, jen bezmocně přihlížejí. Večírek vyvrcholí oboustranným přiznáním k nevěře a Sandřiným návrhem na rozvod. 2011 – Do Kennethova venkovského domu svolá Rose rodinný summit, na němž hodlá s oběma (dnes už dávno rozvedenými) rodiči něco důležitého probrat. Rose před nimi prohlásí, že si zkazila život, a že za to můžou oni. Podporovali ji totiž v jejích nepraktických zájmech a nereálných očekáváních, díky čemuž má dnes univerzitní diplom, který je jí k ničemu, a topí se v dluzích. Své konsternované rodiče požádá, aby jí to vynahradili tím, že jí koupí dům. Kenneth se Sandrou – ač v rozhovoru mezi sebou připustí, že by si to dovolit mohli – její požadavek odmítnou. Oni sami celý život dřeli, mají tedy teď právo si užívat. Kenneth je už opět volný a Sandřinu manželovi se jeho alkoholismus začíná stávat osudným… Je zřejmé, že mezi těmito pečlivě udržovanými šedesátníky znovu přeskočila jiskra. Zklamaná Rose jde zpátky na vlak, zatímco v hale domu její rodiče tančí na All You Need Is Love! Bartlettova hra v mistrné a zábavné zkratce zachycuje posuny v rodinné a peněžní morálce od dob poválečné šetrnosti a úctě ke vzdělání, přes báječná 60. léta tzv. baby-boomers až k frustrovanému konzumentství dneška a zítřka.

20

Mark Evans Bryan (USA) FIG. 1 (OBR. 1) 1ž Monodrama pro starší herečku o tom, že jediný okamžik může v lidském životě znamenat mnoho. Eugenie je profesorka geologie, má za sebou báječnou kariéru vědeckou i akademickou, vychovala dceru, rozvedla se – a především se na sebe dokáže podívat s nadhledem. Jednoho večera ji na poměrně nudném večírku v temném pokoji náhodně políbí neznámý muž: jediný polibek jí zcela změní život. Eugenie na letmý okamžik nepřestává myslet ani po několika měsících, chimérická chvilka dostane mimořádné místo v jejím denním i nočním snění. Autor ukazuje, že život může prosvětlit i událost zcela banální. Hra vznikla volně podle Čechovovy povídky Polibek a autor se inspiroval i geofyzickou teorií Felixe Marii von Exnera a poezií Walta Whitmana, z níž Eugenie v textu hojně cituje. M. E. Bryan hru napsal na objednávku první interpretky Eugenie, herečky a pedagožky Sue Ott Rowlandsové, která ji poprvé uvedla shodou okolností na Fringe Festivalu v Praze v červnu 2010, americkou premiéru měla na podzim 2010 v Glacity Collective Theatre v Toledu ve státě Ohio. Mark Evans Bryan se zabývá dějinami amerického divadla a kultury 18. a 19. století; je autorem mnoha odborných publikací. Jeho hra Mercury Seven with Signs Following byla uvedena v USA, Maďarsku, na Novém Zélandu, v Indii. Je členem divadelní skupiny Denison’s Burpee’s Seedy Theatrical Company, která se zabývá improvizací. Naomi Wallace (Velká Británie) ONE FLEA SPARE (BLECHA NAVÍC) 3 m, 2 ž Drama se odehrává roku 1665 v době morové epidemie v Londýně. Bohatým manželům Snelgraveovým se nepodařilo z města uniknout, a nesmí teď za žádnou cenu opustit svůj dům. Jsou uzavřeni ve „zlaté kleci“ za situace po všech směrech zoufalé. Jejich do teď poklidný měšťácký život narušuje příchod dvou vetřelců – v domě se objevuje námořník Bunce a dívka Morse. Padesátníci Snelgraveovi dlouho neudrží masku spořádaného páru, konfrontace s polokriminálním živlem a podivnou křehkou dvanáctiletou dívenkou, kterou navštěvují andělé, ukáže, že manželství dlouhá léta nefunguje: William je typický macho-tyran a Darcy v sedmnácti letech utrpěla popáleniny, kvůli nimž mezi sebou nemají žádný sexuální vztah. Trvalá přítomnost smrti venku eskaluje vztahy v nesourodé skupině, v níž pochopitelně musí nakonec někdo zemřít – každý ale prochází poznáním a zároveň nabízí divákovi jiný úhel pohledu. Hra je uvedena mottem z básně Johna Donna Blecha: Ó zadrž a s tou blechou nenič přísně tři životy, v nichž víc než sezdáni jsme. Ona je ty i já, je symbol sám, svatební lůžko i svatební chrám; přes hněv tvých rodičů i tvůj jsme cele spojeni v její gagátové cele. Ač ze zvyku mě vraždíš snad, v úvahu musíš sebevraždu brát, smrtelný hřích je vraždit natřikrát. Hra byla poprvé uvedena londýnským divadlem Bush v říjnu 1995. O rok později byla uvedena ve Spojených státech na festivalu Humana Festival of New American Plays a získala cenu Susan Smith Blackburn, cenu asociace Fellowship of Southern Writers Drama a Kesselringovu cenu. V roce 2009 se dostala na repertoár Comédie Francaise (Naomi Wallace je tak po Tennesse Williamsovi druhá autorka amerického původu inscenovaná na této scéně). Autorka žije napůl v Kentucky a napůl ve Velké Británii, je aktivní bojovnicí za lidská práva v USA i za palestinská práva na středním východě, její hry byly uvedeny v USA, Evropě i na Středním východě; získala za ně nejrůznější ceny. Napsala více než desítku her, sbírku poezie, filmové scénáře.

21

Morna Regan (Irsko) MIDDEN (HNOJIŠTĚ) 5ž Třicátnice Ruth se neočekávaně objevuje ve svém rodném domě v Derry. V náhlém hnutí mysli zruší své zasnoubení krátce před svatbou a z dosavadního působiště ve Filadelfii se vrátí domů do Irska. Za deset let v Americe vybudovala spolu se svou spolužačkou Mab úspěšnou firmu na exkluzivní dámské prádlo. V Derry právě připravují otevření své irské pobočky. Slavný návrat úspěšné emigrantky však dostává pro Ruth stále trpčí příchuť. V Americe ji trápil stesk po domově a pomyšlení, že se z ní a jejích dětí stanou stoprocentní Američané v ní vzbuzovalo paniku. Jakkoli se její matka, sestra a babička z jejího návratu radují, Ruth se ne zcela daří orientovat se v jejich pocitech a reakcích. Nejvíce ji zneklidňuje stav její babičky. Dophie ve svých záchvatech pomatenosti pokládá Ruth za svou sestru Catherine, která údajně rovněž odešla do Ameriky a nyní se vrátila. Jenže osud Catherine, o němž se v rodině nemluvilo, byl mnohem komplikovanější a Ruth si jej skládá jen postupně z babiččina fantazírování a napjatých rozhovorů se svou matkou Dolores. Catherine odešla velmi mladá s americkým vojákem, protože doma ji obviňovali z nehody, při níž v dětství zahynul její bratr. Její milý se ale z evropské fronty nevrátil a Catherine skončila jako dělnice v manchesterské fabrice. Tam zahynula při požáru. Její celoživotní úspory – a ty hrají v rodinném příběhu klíčovou roli – zdědila sestra Dophie. Pro chudou irskou rodinu bylo dva tisíce liber poklad. Dophie je střežila jako pojistku pro budoucnost. Nevydala je, když měl Doloresin milovaný manžel potíže udržet v chodu své pekařství. Jeho pracovní nasazení ho stálo život. Krátce před jeho smrtí obměkčila babičku ale sama Ruth, když potřebovala kapitál na rozjezd svého podniku v Irsku. Jenže peníze skončily u Dolores, zdrcené manželovou smrtí a dosud raněné tím, že jí Dophie nepomohla. A tak dceři babiččin dar zapřela a Ruth se vydala hledat štěstí do Ameriky. Celých deset let tam strávených ovšem chápala jako nepříjemnou a dočasnou etapu svého života. Kterou si mohla ušetřit, kdyby jí matka v začátcích pomohla. K objasnění celé historie dojde krátce před otevřením dílny – a zeď mezi Ruth a Dolores se zdá být vyšší než kdy předtím. Ruth odjíždí na veletrh do Frankfurtu a zdá se, že nedořešené rodinné trauma – ale i pokrytecké přijetí jejího úspěchu v rodném Derry – ji přiměje vrátit se do Ameriky a ke svému snoubenci. Zároveň si však k srdcím tří generací žen přece jen pomalu hledá cestu odpuštění. Hra nabízí tři velké a dvě výrazné menší (Mab a Ruthina sestra Aileen) ženské role. David Foley (Kanada) DEADLY MURDER (SMRTELNÁ VRAŽDA) 2 m, 1 ž Camilla Dargusová se pokorně a po malých krůčcích vypracovala až do víru VIP osobností na Manhattanu, který této elitě nabízí velmi lákavý okázalý způsob života. Kromě toho, že pracuje jako návrhářka klenotů pro horních deset tisíc newyorských boháčů, je také velmi atraktivní, inteligentní a bohatá. Má však také slabost pro pohledné mladé muže. Po jednom gala večírku pozve do svého bytu v Soho přitažlivého číšníka. Billy má však jiné záměry, než povídat si s inteligentní krasavicí. Camillu ani ve snu nenapadlo, že by se mohla téhož večera stát ve svém vlastním bytě rukojmí člověka, který připomíná jednoho muže z její minulosti, toho, na něhož se snaží ze všech sil zapomenout. Během dramatického večera v sobě musí Camilla najít a aktivizovat veškerou zkušenost, chytrost a odvahu, aby si zachránila holý život. A také aby zabránila tomu, aby vyšla najevo její temná minulost, což by mohlo zničit vše, co tak dlouho a poctivě budovala. Komorní hra byla uvedena v červnu 2007 v divadle Theatre Workshop of Owensboro.

22

Německy psaná dramatika Peter Handke – Wim Wenders - C. P. von Maldeghem (Německo) DER HIMMEL ÜBER BERLIN (NEBE NAD BERLÍNEM) 6 m, 6 ž dramatizace Dramatizace filmového scénáře P. Handkeho a W. Wenderse (1987), podle něhož vznikl legendární stejnojmenný film ověnčený mnohými cenami. Andělé Damiel a Cassiel byli vyhnání Bohem na Zemi, protože mu odmlouvali. Zprvu jsou neviditelní – vidět je mohou jenom děti. Pohybují se po městě (ve filmu po Berlíně, dramatizace využila postřehů a osudů obyvatel Salcburku) a sledují různé, veselé i pohnuté osudy lidí, vnímají jejich pocity a myšlenky, doprovázejí je v těsné blízkosti, ale nemohou nijak zasáhnout do jejich, byť tragického života. Nejsou to tedy strážní andělé, nýbrž spíše bezradná stvoření. Dělí se o tuto svoji bezmoc se starým profesorem Homerem, jenž je sice mocen slova, u lidí však naráží na hluchotu. Jednou se Damiel zamiluje do cirkusačky Marion a úpěnlivě si přeje stát se člověkem, aby mohl vtělit do slov své pocity. Sní o barvách, vůních, dotycích, ale bojí se kroku do opravdového života, poněvadž by musel vyměnit své věčné bytí za konečné. Přesto se odváží k rozhodujícímu kroku... V tomto filmovém (a po salcburské premiéře i dramatickém) eposu cítí něžné doteky křídel andělů pouze děti – proto je děj hry rámován a protkán Písní o dětství Petera Handkeho. Očima andělů se zdá být náš každodenní život složen z pokladů vzpomínek a z vábivé budoucnosti. Jevištní adaptaci uvedl režisér C. P. von Maldeghem v Landestheater v Salcburku v listopadu 2010 – šlo o německo jazyčnou premiéru. Marc Schubring, Wolfgang Adenberg (Německo) MOULIN ROUGE STORY 7 m, 4 ž muzikál Love story na pozadí slavného kabaretu Moulin Rouge, jehož kouzlu podlehlo bezpočet lidí. Mezi nimi i postavy tohoto muzikálu. Hlavní postavou je žena z vyšších vrstev, Isabelle de Fontillac, jež navzdory svému manželovi kabaret navštěvuje, zcela jí okouzlil. Ne tak manžela Henriho, který sice kabaret nesnáší jakožto zvrhlé umění, nicméně pokrytecky Moulin Rouge navštěvuje kvůli jiným záležitostem... Isabelle se rozhodne stát se tajně tanečnicí a zpěvačkou a brzy se z ní v Moulin Rouge stane hvězda – vystupuje pod pseudonymem s maskou na oči. Zamiluje se do ní bohémský malíř, spřátelí se s herci, tanečnicemi, Moulin Rouge se pro ni stává vším. Jednoho dne se tam setká k vzájemnému překvapení se svým manželem, který ji pozná a pokrytecky vyžene z domu. Isabelle tím trpí o to více, že se již nesmí kvůli hanbě stýkat se svojí milovanou dcerou. Po pár letech začíná kabaret a zájem o něj a s ním i jeho zaměstnanci upadat, herci umírají, Isabelle již dělá svoji práci ne z lásky, ale jen pro peníze, její milenec, bohémský malíř Arséne, rozhazuje s přáteli její peníze, až se s ním rozejde. Zůstává opuštěná, s pár přáteli mají plán znovu oživit slávu kabaretu, ale nemají peníze... Čas letí, dílo zkázy dokonává 1. světová válka. Ve 20. letech se po dlouhém čase nostalgicky vrací již starší Isabelle do znovuotevřeného kabaretu, vlastně nyní již revue v rytmu jazzu. Zaujme jí jedna tanečnice a ke svému překvapení zde potká u jednoho stolu i svého bývalého manžela, Henriho de Fontillaca. Čas již smazal všechny křivdy, udobří se a Isabelle se dozvídá, proč Henri bývalý kabaret navštívil – ona výtečná tanečnice je jejich dcera. Oba se usmíří, staré hříchy a ješitnost jsou zapomenuty. Dcera spojuje jejich životy a Henri Isabelle navrhne, zda se nechce vrátit zpět do jejich domu k rodině. Isabelle přijímá. Poslední obraz je nostalgický výstup s tanečnicemi a kankánem, slavný Moulin Rouge žije ve vzpomínkách a jeho odkaz zůstává.

23

Úspěšný a dynamický muzikál, v němž nechybějí milostné zápletky či dojemné lidské osudy, měl premiéru v prosinci 2008 v Schauspielhaus Stuttgart. Daniel Große Boymann, Alexander Kuchinka (Německo) ODYSSEUS FÄHRT IRR (ODYSSEOVA ZBĚSILÁ JÍZDA) 4 m, 3 ž komediální muzikál Komediální muzikál popisuje téměř kompletní cestu antického hrdiny z Tróje na Ithaku – ovšem velmi volně podle Homéra, obohacený o dynamické písně, gagy, slovní humor a rychlé změny scén. Děj je stylizovaný jako komická improvizace pěti herců (premiéra se konala v muzeu, kde právě probíhala výstava o antice). Herci hrají různé role, které si navíc různě střídají a mění jejich funkci, využívají různé předměty denní potřeby, jež jsou zrovna při ruce a které slouží jako božské i světské předměty. Využity jsou rozmanité divadelní formy: vedle muzikálových písní jsou tu cirkusová čísla, stínové divadlo či sportovní komentáře, představí se mj. zpívající Kyklop, vyjící hrdinové, cirkus Kirké s tanečnicemi kolem Kalypsó... Vedle tradiční mytologie se divák dozní i leccos nového – např. že Odysseus trpěl mořskou nemocí, a proto byl připoután ke stožáru... Vedle zábavného a dynamického děje je zárukou úspěchu hudba A. Kuchinky, jež se pohybuje od klasických muzikálových melodií před balady až k šansonu či rapu. Muzikál byl s úspěchem uveden v červenci 2005 v divadle ORF-Theater v Klagenfurtu. D.G. Boymann a A. Kuchinka jsou zkušení a renomovaní autoři muzikálů, získali i mnohá ocenění. David Gieselmann (Německo) FALSCHER HASE (FALEŠNÁ SEKANÁ) 1m–1ž fraška – konverzační komedie Lisbeth Reimersovou, starší dámu, navštíví soused, policista Reinhard Peters. Na první pohled přehledný začátek, ale jenom na první. Od začátku se totiž rozvíjí hra kočky s myší, kdy neví ani jedna z postav, ani diváci, kdo je podezřelý a kdo záměrně či kvůli duševní indispozici lže. Jak to tedy bylo? Policista osočuje starší dámu, že zneužívá tísňovou linku – přišel ji na to upozornit a požaduje vysvětlení. Ovšem paní Reimersová volala policii, protože ji ruší hluk ve vlastním bytě. Jsou tedy prášky, které bere, skutečně placebo, jak tvrdí? Je senilní, sjetá, chce spáchat sebevraždu? Nebo si z něj utahuje? Navíc má o jeho osobním životě více informací, než je mu libo – i když je jeho osobní život fádní a vcelku nudný. Nebo byla tísňová linka jenom záminka pro návštěvu paní Reimersové, aby se necítil tak sám? V tom případě je ale možné, že paní Reimersová volala tísňovou linku, aby za ni přišel pan Peters... Vzájemné podezírání vyvrcholí okamžikem, kdy stará dáma policistu ujišťuje, že je pravidelně obětí únosu – prsty v tom mají mimozemšťané. Zdá se, že pan Peters má stopu. A paní Reimersová je skutečně zatčena. Co začíná jako povídání u dveří bytu, rozvíjí se k oboustrannému výslechu plnému kliček, podezírání a náznaků, v boj, v němž dochází k překvapivým odhalením. Autor si zábavně a šikovně hraje s publikem a jeho domněnkami. Hra je součástí volné trilogie (první částí je „schizofrenní komedie“ Holubi – č. prem. duben 2011 HaDivadlo Brno), premiéra je plánována na únor 2011 v divadle v Bielefeldu (režie: Christian Schlüter). Hra se již překládá do češtiny.

24

Kristof Magnusson (Německo) DER TOTALE KICK (TOTÁLNÍ KIKS) 2 m, 5 ž komedie - fraška Věkově rozdílný pár se po vzoru hrdinů z filmu Natural Born Killers vloupá do domu postarší dámy v domnění, že odjela na dovolenou. Anneke je mladá dračice a miluje Tarantinovy filmy, průměrný lékař dr. Donald Stuckenschmidt má naopak o akci pochyby, ale je na Anneke sexuálně závislý. Oba chtějí zachránit tímto lupem svoji velkou lásku. Jaké je však jejich překvapení, když se ve dveřích objeví ona starší dáma, Dorothea, jež pozvala na kávu se zákuskem své tři kamarádky stejného věku, aby společně oslavili její narozeniny. Dorothea je zpočátku dvojicí lupičů umlčena, nicméně situace se pomalu začíná obracet ve prospěch starších dam. Postupně se tak na scéně objeví čtveřice charakterově odlišných žen - staromódní a rouvážná Dorothea, zarputilá a národně smýšlející Gerta, zdrženlivá tichá voda Emma a ležérní Mechthilda, jež je navzdory svému stáří „nastartovaná“ jako Anneke a díky níž tak dojde během hry k obratu. Postavy ještě doplňuje Harald, maminčin mazánek, jenž se stal policistou se všemi svými atributy. Fraškovitá komika vyvěrá z parodovaného mladistvého násilí a využití slangu mládeže (různé piercingy, brandingy atd.), z generačního konfliktu, z komplikovaných vztahů mezi ženami s podobnými životními osudy, ale různými způsoby řešení konfliktů, z čehož pramení jejich nesváry, tajnůstkářství, žárlivost, závist či různé neurózy. Konflikt tak nevzniká jen navenek této „party“ stařenek vůči dvojici zločinců, ale i uvnitř skupiny. Vše skončí dobře a harmonicky, ale předtím si musejí postavy projít diskuzemi (slovní humor), ručními souboji, alkoholovými a drogovými excesy, vše pod heslem „Sex & Crime“. „Kriminální fraška ukazuje mladistvý entusiasmus jako pouhou hyperaktivitu a bezelstné zákusky u kávy jako podhoubí pro neurózy. Hra ale především nabízí skvělý materiál pro herce, kteří se chtějí vydovádět. Jde o ,dámskou bombu´ sršící vtipem a dobrou náladou“. (Kölnische Rundschau). Hra z roku 2000 byla uvedena v mnoha německých scénách, stejně jako další autorova úspěšná hra, Männerhort. Již pracujeme na českém překladu. Philipp Moog, Frank Röth (Německo) DIE NADEL DER KLEOPATRA (KLEOPATŘIN OBELISK) 2 m, 2 ž hořká komedie Děj se odehrává v New Yorku. Sofie, mladá herečka bez angažmá, se připravuje na pohovor. K její nervozitě přispívají dvě pochybnosti: jestli je pro ni toto povolání to pravé a jestli je pro ni ten pravý i její přítel Marc. Ten si spíše užívá a rozhodně nemyslí na jejich společnou budoucnost. Velký vliv na něj má jeho kamarád Jeff, se kterým obráží různé večírky. Když vyjde inzerát, v němž se hledá „mladá jazykově nadaná žena na pozici předčítačky“, přemluví Jeff s Macem Sofii, aby tuto práci přijala. A tak se Sofie, trochu proti své vůli, objeví v bytě vdovy Charlotte Bergmanové, osamělé staré dámy, která před mnoha lety přišla o zrak. Tuto ženu obestírá velké tajemství, Sofie se s ní dává do řeči, ale nesetkává se s pochopením, a tak byt raději opouští s přesvědčením, že se tam již neukáže. Nicméně události dostanou jiný spád – Sofie totiž vyprávěla Marcovi, že u dámy visí originál malíře Claude Moneta. Marc a Jeff se tedy rozhodnout vzácný obraz získat – s pomocí Sofie obraz ukrást a prodat. Už se zdá, že se cynický lup podaří, ale akce začíná ztroskotávat na naivitě obou přátel. Paralelně začíná Sofie Charlotte více poznávat – předčítá jí totiž ze starého deníku jejího tehdejšího milence, jenž zahynul při výbuchu (který připravil Charlotte o zrak), a

25

postupně se tak seznamujeme i s Charlottiným životním příběhem. Napínavá cesta zpět do minulosti, při níž Charlotte i přes bolestivé vzpomínky opět ožívá, dokud nevyjde najevo jedno tajemství... Obraz totiž není originál. A Charlotta se se svým milencem scházela tajně. Už se však nedozví to, co ví jenom Sofie, která tajně deník dočetla - že ji milenec chtěl opustit... Dvojici autorů se podařilo napsal napínavý a strhující příběh, jenž šikovně balancuje mezi scénami plnými komiky a napínavými i dojemnými momenty – tajemné a překvapivé scény s Charlotte a Sofií kontrastují s komickými, na tempu nešetřícími scénami s Jeffem a Marcem. Jde o hru plnou překvapení a náhlých zvratů o minulosti i budoucnosti, zklamání i naději, ale samozřejmě i o přátelství a lásce. Skvělá dojemná komedie pro 4 herce byla s velkým úspěchem uvedena v zámeckém parku (Theater Berlin) v lednu 2010. Na překladu do češtiny se již pracuje. Curth Flatow (Německo) KUNDENDIENST (NÁŠ ZÁKAZNÍK, NÁŠ PÁN) 3 m, 1 (4) ž komedie Když má muž současně tři manželky, zdálo by se, že je už potrestán dost. Nicméně Gilbert Dumont šel za mnohoženství sedět do vězení. Příběh začíná v továrně na kosmetiku, kterou vlastní pan Lavallet – ten chce dát Dumontovi, jenž je jeho obchodním cestujícím, výpověď. Dostává poslední šanci – měl by se více zajímal o majetné zákaznice – manželky velkých podnikatelů a majitelky podniků a rozšířit tak zákaznické služby. Gilbert je najednou jako vyměněný, dokonalý gentleman, a začíná získávat i v postelích „důvěru“ vícero zákaznic. Do Gilberta se ale zamilují hned dvě šéfové velkých firem a uzavřou tak díky Gilbertovi s Lavalletem velké zakázky. Lavalettovi se peníze jen hrnou a Gilbert musí pečlivě plánovat svoje návštěvy v postelích, i v té své, manželské. Střídá tedy v zájmu výdělku tři ženy. Situace se však stane dramatickou poté, co se obě ženy rozhodnou mít Gilberta jenom pro sebe – obě si ho chtějí dokonce vzít. Gilbert má výčitky svědomí, chce dokonce dát výpověď, ale zároveň ví, že taková nabídka se neodmítá – navíc mu paradoxně manželka Denise vyhrožuje rozvodem, pokud z firmy odejde – zvykla si totiž na více peněz, které manžel nosí domů... A tak je postupně oddán jak s Isabelle, tak s Jeanne. Čas se stává Gilbertovým nepřítelem. Dva dny je manželem Isabell, dva dny Jeanne a dva dny své první manželky Denise. Chvilku to jde, dokonce se stačí při uzavírání dalšího obchodu seznámit ještě s mladou Simonou, do které se zamiluje a s ním prožívá oboustrannou platonickou lásku, ale při koupání s ní se nastydne a musí do nemocnice nechat si vytrhnout mandle. Nejprve si užívá pobytu v nemocnici, žádná z žen neví, že tam leží, ale samozřejmě se stane, co se stát nemělo – v nemocnici se setkají všechny čtyři ženy. Dumont sice uteče, nicméně všechny ženy se setkají v jeho pokoji... Samozřejmě mu nic nedarují, dají se všechny rozvést a zažalují ho. Gilbert tedy sedí za mřížemi, hlídán dozorcem Thibautem, který je mu nakloněn a chápe ho. Tomu vypráví celý tento složitý a napínavý životní příběh – ve hře se tak střídají tyto dvě časové roviny. Lavalletovi klesly citelně výdělky, a tak všechny ženy přemlouvá, aby se již na Dumonta nehněvaly a nechaly ho po návratu z vězení vrátit se do práce. Společně jsou ženy neústupné, každá zvlášť mu však píše milostné dopisy, a protože se blíží konec trestu, chce ho každá z nich z vězení vyzvednout – dokonce se před bránou srazí auty. Gilbert se loučí s Thibautem, jenž mu zajistí odchod z vězení zadním vchodem, a odjíždí s ženou, se kterou jedinou nebyl sezdán, k Simoně. Role čtyř žen mohou být ztvárněny jednou herečkou. Jde o svižnou, důvtipně stavěnou situační komedii „ze staré školy“, na stále aktuální a oblíbené téma nevěry a manželského kličkování. Autor oslavil v roce 2009 své 90. (!) narozeniny, aktualizoval své některé starší komedie a stále

26

patří ke klasikům německé bulvární komedie. Hra je momentálně překládána do češtiny. Fitzgerald Kusz (Německo) WITWENDRAMEN (VDOVY) 5ž revue Smrt manžela, to je to, co mají všechny tyto ženy společné. Každá z nich už se však s novou životní situací musí vyrovnat po svém. Některé marně hledají nový smysl života, jiné jsou naopak rády, že se nenáviděného muže zbavily. V monolozích a pomatených rozhovorech nám tyto ženy vyprávějí o svých slastech a strastech, o nových nápadnících, nemocech, komplikovaných rodinných vztazích. Scény z jejich každodenního života – u lékaře, na hřbitově, v kavárně, v parku – jsou prokládány úmrtními oznámeními, vtipy o mužích a monology slavných vdov jako Cosima Wagnerová, Jackie Onassisová, Yoko Ono, „černá vdova“ Elfriede Blauensteinerová, jež pomohla do hrobu svým šesti manželům, či Jean Marais jakožto „vdova“ po Jeanu Cocteauovi. Zkrátka výborné drama plné černého humoru a ironie. Hra byla poprvé uvedena v únoru 2005 v divadle Die Färbe (Singen). Nis-Momme Stockmann (Německo) DIE ÄNGSTLICHEN UND DIE BRUTALEN (VYSTRAŠENÍ A BRUTÁLNÍ) 2m komorní hra Bratři Eirik a Berg žijí ve zcela rozdílných světech. Nicméně je stále spojuje jejich otec. V jeho obýváku se setkávají znovu po dlouhé době: před nimi, v křesle, sedí jejich otec – je mrtvý. Někde v bytě mňouká kočka... Co dělat? Někam zavolat? Nechat otce sedět? Nebo ho položit na stůl? To, co zprvu vypadá jako normální smutná životní situace se náhle pro bratry stává situací extrémní. Nikdo za nic nemůže, o to méně mrtvý otec... Tak čím začít? Asi nejdřív uklidit... A proč tady leží všude kolem listy papíru s nějakými texty? Po bytě válí poházené a objevují různě ukryté otcovy básně, fragmenty próz, citáty, jež poukazují k jiné cestě, k jiným problémům. Začínají se postupně vynořovat potlačované komplexy obou synů – nevyřešený a komplikovaný vztah k otci, jejich nerozhodnost a nepraktičnost, odevzdanost společenským konvencím, panický strach z neznámého a neuchopitelného. Čím víc je nastalá situace pro oba podobná, tím odlišněji se chovají. Navíc Berg nepozorovaně získává zneklidňující jistotu, jež ho přivádí na jinou cestu, než by se dalo očekávat... Po úspěších oceňovaných her Der Mann der die Welt ass a Kein Schiff wird kommen se opět autor vrhá na problematiku vztahů mezi otcem a synem (zde syny). Stockmannovi se ve všech jeho hrách daří ve zdánlivých maličkostech a všednostech najít velká a důležitá témata. Mistrně spojuje chytře vystavěnou psychologickou komorní hru s lyrickými a prozaickými vsuvkami (zápisky na otcových papírech) - vzniká tak nezvyklá literární dimenze.. Nesnesitelná samota se pojí se společným setkáním po letech, konkrétní situace bratří je konfrontována s tajemstvím otce. Výsledné zděšení je větší, než se mohlo zdát po vstupu do otcova bytu. Komorní hra byla s úspěchem uvedena v listopadu 2010 v Schauspiel Frankfurt. Eva Rottmann(ová) (Švýcarsko) UNTER JEDEM DACH – EIN ACH (POD KAŽDOU STŘECHOU – OU, OU) 2 m, 3 ž Odehrává se děj této hry o touze ve snu, či ve skutečnosti? Christine pečuje ve venkvoském

27

domě o svoji těžce nemocnou matku a o celou domácnost – nezbývá jí tak moc času na sebe samu ani na lásku. Když jednoho dne matka zemře, Christine zmizí neznámo kam. Sourozenci Christine, muzikant Max a šťastně vdaná učitelka Franziska, přijedou do domu na pohřeb matky. Najdou zde pečlivě sepsaný „návod k použití“ pro otce. Najednou jsou Max s Franziskou konfrontováni s otázkou, zda jsou připraveni rezignovat na svůj dřívější život a starat se o svého otce. Vzniká tak řada konfliktů, problémů, nesvárů. Otec jim navrhne idylické a utopické řešení společného života na venkově, ten je však zcela odlišný, nekompromisní a tvrdý – Max místo hudby vydělává prodejem suvenýrů a Franziska již žije odděleně... A Christine? Našla na útěku konečně své štěstí? Odpověď souvisí se slibnou schůzkou v Paříži. Autorka zobrazuje příběh o hledání štěstí v krátkých, často jednoslovných poetických replikách, scény jemně, ale precizně vykreslují kontrasty mezi ideálem a realitou – nejsou vystaveny chronologicky, a tak postupně odhalujeme osudy a duševní zákoutí postav. Máme tak postupně před sebou intenzivní a upřímný portrét jedné rodiny i otázky, do jaké míry jsou děti v dnešní stárnoucí Evropě zodpovědné za své rodiče a jak se v této situaci mohou seberealizovat. Autorka (*1983) studovala v Curychu umění a účastnila se divadelních projektů, od roku 2008 se věnuje divadlu, kde např. spolupracuje i s mladistvými v rámci divadelní pedagogiky. Její hry zaznamenaly úspěchy – hra byla pozvána na prestižní přehlídku Heidelberger Stückemarkt 2010, její další hry, Skills (Dovednosti) a Eidechsen und Salamander (Ještěrky a mloci) získaly dramatické ceny pro mladé autory.

LISTY Z AURA - PONTU 4/2010 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2010 Redakčně připravil Michal Kotrouš. Spolupracovali: Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Miroslav Pošta, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Olga Vlčková.

28