2010

Příloha č.2 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls190089/2010 Příbalová informace – RP Informace pro použití, čtěte pozorně! DIFLUCAN i.v. (Fluconazolum) Infuzní roztok Držitel rozhodnutí o registraci: Pfizer spol.s r.o., Praha, Česká republika Výrobce: Pfizer S.A., Amboise Cedex, Francie Složení Léčivá látka: Fluconazolum 2 mg v 1ml fyziologického roztoku, určeného pro intravenózní infuzi Pomocné látky: Chlorid sodný, voda na injekci. Indikační skupina Antimykotikum se systémovým účinkem Charakteristika Flukonazol je bis-triazolový derivát propanolu ze skupiny azolových antimykotik, který se vyznačuje vysokou antimykotickou selektivitou účinku. Působí fungistaticky. Je silným, specifickým inhibitorem syntézy sterolů v houbách, u člověka je inhibice syntézy steroidů klinicky nevýznamná. Prostřednictvím blokády enzymatických systémů závislých na cytochromu P-450 zamezí tvorbě ergosterolu, základní stavební složky buněčné membrány hub. Poruchou syntézy buněčné stěny zabraňuje u dimorfních hub morfogeneze z kvasinkové do myceliální (vláknité) formy, snižuje adhezivní vlastnosti hub, a tak omezuje kolonizaci sliznic a adhezi na umělé povrchy implantovaných katétrů a umělých náhrad (chlopenní, kloubní ...). Účinnost flukonazolu byla prokázána nejprve na zvířecím modelu a následně potvrzena v klinických studiích u člověka. Mezi nejcitlivější patří Candida spp., Cryptococcus neoformans, včetně intrakraniálních infekcí, Microsporum spp. a Trichophyton spp. Flukonazol je účinný u endemických mykóz, včetně infekcí Blastomyces dermatitides, u Coccidioides immitis, včetně intrakraniálních infekcí a u Histoplasma capsulatum. Byly hlášeny případy superinfekce způsobené druhy Candida jinými než Candida albicans, které jsou většinou přirozeně necitlivé k flukonazolu (např. Candida krusei). Takové případy mohou vyžadovat alternativní antimykotickou léčbu. Farmakokinetické údaje Plazmatické koncentrace jsou úměrné podané dávce. 90% hladin v ustálené stavu je dosaženo za 4 - 5 dnů po opakovaném podání jedné denní dávky. Podání iniciální dávky (první den léčby) ve výši dvojnásobku obvyklé denní dávky umožní dosáhnout devadesátiprocentního rovnovážného stavu již do druhého dne léčby. Distribuční objem léku se blíží celkové tělesné vodě. Vazba na bílkoviny plazmy je slabá (11 - 12 %). Flukonazol dobře proniká do všech tkání a tělesných tekutin. Prochází placentární i hematoencefalickou bariérou, proniká i do mateřského mléka. Ve slinách a sputu jsou koncentrace flukonazolu obdobné plazmatickým, v mozkomíšním moku dosahují u pacientů s mykotickou meningitidou přibližně 80 % odpovídajících hladin v plazmě. V kůži, ve stratum

1/9

corneum, epidermis a dermis a ve vylučovaném potu jsou koncentrace vyšší než v plazmě, ve stratum corneum se dlouhodobě kumuluje. Nejvýznamnější exkreční cestou jsou ledviny; asi 80 % podané dávky se vylučuje do moči v nezměněné podobě. Clearance flukonazolu je přímo úměrná clearance kreatininu, při zhoršené funkci ledvin se v organizmu kumuluje. Cirkulující metabolity nebyly prokázány. Indikace Léčbu je možné začít ještě před obdržením výsledků kultivačního nebo jiného laboratorního vyšetření, ale jakmile jsou výsledky těchto vyšetření dostupné, je třeba podle nich antiinfekční léčbu upravit. 1. Kryptokokóza, včetně kryptokokové meningitidy a jiných forem infekce (např. plicní, kožní). K léčbě nemocných bez imunitního deficitu i pacientů s AIDS, po orgánové transplantaci či jinak imunosuprimovaných. Flukonazol lze použít pro udržovací léčbu k zabránění relapsu kryptokokového onemocnění u pacientů s AIDS. 2. Systémová kandidóza včetně kandidémie, diseminovaná kandidóza a další formy invazivní kandidové infekce, mezi něž patří např. infekce peritoneální, postižení endokardu, oka, plic a močového traktu. Léčba je indikována u pacientů s maligním onemocněním, léčených na jednotkách intenzivní péče, kteří dostávají cytotoxickou nebo imunosupresivní terapii, anebo jsou vlivem jiných faktorů predisponováni ke kandidové infekci. 3. Slizniční kandidózy, k nimž patří orofaryngeální, jícnová a neinvazivní bronchopulmonální infekce, kandidurie, mukokutánní a chronická orální atrofická kandidóza (záněty vzniklé pod umělým chrupem). Léčit je možné jak nemocné imunologicky oslabené, tak i osoby bez imunologické zátěže. Prevence relapsu orofaryngeální kandidózy u pacientů s AIDS. 4. Prevence mykóz u pacientů s malignitami, u nichž je zvýšené riziko těchto infekcí důsledkem cytotoxické chemoterapie nebo radioterapie. 5. Dermatomykózy, t.j. tinea pedis, tinea corporis, tinea cruris, tinea versicolor, tinea unguium (onychomykóza) a kožní kandidové infekce. 6. Systémové endemické mykózy u imunokompetentních nemocných, jako jsou kokcidiomykóza, parakokcidiomykóza, sporotrichóza a histoplazmóza. Diflucan se nesmí užívat pro léčbu tinea capitis (plíseň skalpu) u dětí. Kontraindikace Flukonazol je kontraindikován u pacientů s přecitlivělostí k této léčivé látce či k příbuzným azolovým látkám a/nebo ke kterékoliv složce přípravku. U pacientů, kteří užívají opakované dávky flukonazolu 400 mg/den a vyšší je kontraindikováno současné užívání terfenadinu. Současné užívání cisapridu je kontraindikováno u pacientů, kteří užívají flukonazol (viz Interakce). Nežádoucí účinky Léčba flukonazol je všeobecně dobře snášena. Nejčastějšími nežádoucími účinky spojenými s užíváním flukonazolu jsou: Poruchy nervového systému: bolesti hlavy. Poruchy kůže a podkoží: vyrážka. Gastrointestinální poruchy: nevolnost, bolesti v břiše, průjem a flatulence. Poruchy jater a žlučových cest: jaterní toxicita včetně vzácných případů úmrtí, zvýšená hladina alkalické fosfatázy, zvýšená hladina bilirubinu, zýšení AST, ALT.

2/9

Pokud u pacientů léčených pro povrchové mykotické infekce dojde k rozvoji vyrážky, jejíž vznik předpokládáme v souvislosti s podáváním flukonazolu, pak by měla být léčba přerušena. Pokud dojde k rozvoji vyrážky u pacientů léčených pro invazivní nebo systémovou mykózu, je třeba je pečlivě sledovat a pokud dojde k rozvoji bulózní dermatitidy, léčbu ihned přerušit. U některých nemocných, obvykle se závážným základním onemocněním, zejména AIDS a maligními nádory, došlo v průběhu léčby flukonazolem nebo srovnatelnými přípravky ke změnám v renálních funkcích, hematologických výsledcích a k odchylkám v jaterních testech (viz Upozornění), ale klinický význam všech těchto nálezů je sporný a jejich souvislost s léčbou nejistá. Další následující nežádoucí účinky se objevily v průběhu postmarketingového sledování: Poruchy nervového systému: závratě, křeče, odchylky ve vnímání chuti. Poruchy kůže a podkoží: alopecie, exfoliativní kožní poruchy včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy. Gastrointestinální poruchy: dispepsie, zvracení. Poruchy krve a lymfatického systému: leukopenie včetně neutropenie a agranulocytózy, trombocytopenie. Poruchy imunitního systému: anafylaxe (včetně angioedému, otoku tváře, svědění, kopřivky). Poruchy jater a žlučových cest: jaterní selhání, hepatitida, hepatocelulární nekróza, žloutenka. Poruchy metabolismu a výživy: hypercholesterolemie, hypertriglyceridemie, hypokalemie. Srdeční poruchy: prodloužení QT intervalu, torsades de pointes (viz Upozornění). Pediatrická populace: Charakter a výskyt nežádoucích účinků a labolatortních abnormalit zaznamenaných v průběhu klinického hodnocení u dětí je srovnatelný s výskytem nežádoucích účinků u dospělých. Interakce Antikoagulancia: Při studiu lékových interakcí zvyšoval flukonazol u zdravých mužů protrombinový čas (o 12 %) při podávání warfarinu. Po zkušenostech s uvedením přípravku na trh, stejně jako u ostatních azolových antimycotik, byly hlášeny krvácivé příhody (podlitiny, epistaxe, krvácení do gastrointestinálního traktu, hematurie a melena). Tyto nežádoucí účinky byly důsledkem prodloužení protrombinového času u pacientů užívajících warfarin současně s flukonazolem. Protrombinový čas u pacientů užívajících antikoagulancia kumarinového typu by měl být pečlivě monitorován. Krátkodobě působící benzodiazepiny: Po perorálním podávání midazolamu způsoboval flukonazol významné zvýšení koncentrace midazolamu s následnými psychomotorickými účinky. Tento účinek flukonazolu na midazolam se zdá být zřetelnější po perorálním podání flukonazolu než po jeho intravenózním podání. Jestliže u pacientů léčených flukonazolem je nutná souběžná léčba benzodiazepiny, mělo by být zváženo snížení dávek benzodiazepinů a pacienti by měli být přiměřeně monitorováni. Látky obsahující sulfonylmočovinu: Flukonazol u zdravých osob prodlužoval plazmatický poločas současně podávaných perorálních sloučenin sulfonylmočoviny (chlorpropamid, glibenklamid, glipizid a tolbutamid). Flukonazol a perorální látky obsahující sulfonylmočovinu lze u diabetiků podávat souběžně, je však třeba vzít v úvahu možnost hypoglykemických příhod stavu, a proto častěji kontrolovat glykémii. Hydrochlorothiazid: Souběžné podávání opakovaných dávek hydrochlorothiazidu zdravým dobrovolníkům užívajícím flukonazol způsobuje zvýšení plazmatické koncentrace

3/9

flukonazolu o 40 %. Toto zvýšení není důvodem pro změnu dávkovacího režimu flukonazolu u osob souběžně užívajících diuretika, ale ordinující lékař by měl tento fakt vzít v úvahu. Fenytoin: Souběžné podávání flukonazolu a fenytoinu může klinicky významným způsobem zvýšit hladinu fenytoinu. Při souběžném podávání obou léků je nutné sledovat hladiny fenytoinu a upravit dávku fenytoinu. Perorální antikoncepce: Při současném podávání flukonazolu v dávce 50 mg a perorálních kontraceptiv nedochází k významnější změně plazmatické hladiny u ethinylestradiolu a levonorgestrelu. Avšak při dávce 200 mg denně je plocha pod křivkou plazmatické koncentrace ethinylestradiolu zvýšena o 40 % a levonorgestrelu o 24 %. Je tedy nepravděpodobné, že by opakované podávání flukonazolu v těchto dávkách ovlivňovalo účinnost kombinovaných perorálních kontraceptiv. Rifampicin: Souběžné podávání flukonazolu a rifampicinu mělo za následek 25% snížení plochy pod křivkou flukonazolu a zkrácení jeho poločasu o 20 %. Pokud dostává pacient souběžně oba léky, je třeba zvážit zvýšení dávek flukonazolu. Cyklosporin: Ve farmakokinetické studii u pacientů po transplantaci ledviny bylo zjištěno, že 200 mg flukonazolu denně zvolna zvyšuje koncentrace cyklosporinu. Ovšem v jiné studii, při které bylo opakověn podáváno 100 mg flukonazolu denně, nedošlo u pacientů po transplantaci kostní dřeně ke změnám v hladinách cyklosporinu. Doporučuje se monitorovat plazmatické koncentrace cyklosporinu u pacientů souběžně užívajících flukonazol. Theofylin: V placebem kontrolované studii vzájemných interakcí vedlo podávání 200 mg flukonazolu po 14 dní k 18 % poklesu střední plazmatické clearance theofylinu. U pacientů, kterým jsou podávány vysoké dávky theofylinu či kteří jsou z jiné příčiny zvýšeně ohroženi jeho toxicitou, je třeba při souběžné léčbě flukonazolem pátrat po známkách toxicity theofylinu a příslušně upravit jeho dávku, pokud k takovým projevům dojde. Terfenadin: Protože byl popsán výskyt závažných dysrytmií následujících po prodloužení QTc intervalu u pacientů, kteří užívali azolová antimykotika spolu s terfenadinem, byly provedeny studie interakcí také u flukonazolu. Při podávání flukonazolu v dávce 200 mg denně se neprokázaly žádné změny v QTc intervalu. Pokud je flukonazol užíván v dávce 400 mg nebo 800 mg denně souběžně s terfenadinem, dochází k signifikantnímu vzestupu plazmatických hladin terfenadinu. Užívání flukonazolu v dávce 400 mg/den a vyšší, v kombinaci s terfenadinem, je tedy kontraindikováno (Viz Kontraindikace). Při dávce flukonazolu pod 400 mg/den ve stejné kombinaci je třeba nemocného pečlivě sledovat. Cisaprid: Byly hlášeny případy srdečních příhod včetně poruch komorového rytmu typu torsade de pointes u nemocných, kteří užívali souběžně flukonazol a cisaprid. Současné užívání cisapridu je kontraindikováno u pacientů, kteří užívají flukonazol (Viz Kontraindikace). Rifabutin: Vyskytly se zprávy o možné interakci při souběžném užívání rifabutinu a flukonazolu, kdy může dojít ke zvýšení plazmatických hladin rifabutinu. Objevily se zprávy o výskytu uveitidy u nemocných, kteří souběžně užívali flukonazol a rifabutin. Proto při souběžném podávání flukonazolu a rifabutinu je třeba nemocné pečlivě monitorovat. Takrolimus: Vyskytly se zprávy o možné interakci při souběžném užívání takrolimu a flukonazolu, kdy může dojít ke zvýšení plazmatických hladin takrolimu. Objevily se zprávy o výskytu nefrotoxicity u nemocných, kteří souběžně užívali flukonazol a takrolimus. Proto při souběžném podávání flukonazolu a takrolimu je třeba nemocné pečlivě monitorovat.

4/9

Zidovudin: Ve dvou farmakokinetických studiích byla pozorována zvýšená hladina zidovudinu způsobená sníženou konverzí zidovudinu na jeho hlavní metabolit. Při první studii byla studována hladina zidovudinu u pacientů s AIDS nebo ARC (AIDS-related complex) před a po podávání 200 mg flukonazolu po dobu 15 dnů. Došlo k podstatnému zvýšení AUC (plochy pod křivkou plazmatické koncentrace) zidovudinu (20 %). Ve druhé, randomizované dvoufázové dvojitě zkřížené studii, byly zjišťovány hladiny zidovudinu u pacientů s HIV infekcí. Ve dvou případech s odstupem 21 dnů pacienti dostávali zidovudin 200 mg každých 8 hodin, a to buď samostatně nebo s flukonazolem v dávce 400 mg denně po dobu 7 dnů. Během současného podávání s flukonazolem došlo k podstatnému zvýšení AUC zidovudinu (74 %). Pacienti, kteří užívají tuto kombinaci, by měli být monitorováni s ohledem na možnost rozvoje nežádoucích reakcí spojených s vyšší hladinou zidovudinu. Současné užívání flukonazolu s astemizolem, nebo jinými léky metabolizovanými systémem cytochromu P - 450 může být spojeno se vzestupem plazmatických hladin těchto léků. Než budou učiněny definitivní závěry, je třeba při souběžném podávání těchto léků s flukonazolem postupovat opatrně a nemocné pečlivě monitorovat. Interakční studie dále prokázaly, že perorální vstřebávání flukonazolu se klinicky významně nezhoršuje při současném podání spolu s jídlem, cimetidinem a antacidy a ani po celotělovém ozáření při transplantaci kostní dřeně. Lékaři si musí být vědomi faktu, že studie interakcí s jinými léky nebyly dosud provedeny, ale že se s těmito interakcemi mohou setkat. Dávkování Denní dávku flukonazolu volíme podle druhu a závažnosti mykotické infekce. Pokud charakter infekce vyžaduje opakované podávání, pak musí léčba pokračovat až do vymizení klinických a laboratorních známek aktivity onemocnění.. Při předčasném ukončení léčby může dojít k relapsu infekce. U pacientů s AIDS, s kryptokokovou meningitidou nebo recidivující orofaryngeální kandidózou je k zabránění relapsu obvykle nutné pokračovat udržovací terapií. Dospělí 1. U kryptokokové meningitidy, ale i v jiných lokalizacích kryptokokové infekce je obvykle dávka 400 mg první den a dále 200 - 400 mg denně v jedné denní dávce. U život ohrožujících infekcí způsobených Cryptococcus neoformans může být dávka zvýšena až na 800 mg 1x denně. Trvání léčby kryptokokových infekcí závisí na klinické a mykologické odezvě, ale u kryptokokové meningitidy trvá alespoň 6 - 8 týdnů. K prevenci relapsu kryptokokové meningitidy je u pacientů s AIDS - po kompletní primární léčbě útočnou terapií - vhodné trvale podávat flukonazol v denní dávce 200 mg. 2. U kandidémie, diseminované kandidózy a ostatních invazivních kandidových infekcí se obvykle první den podává 400 mg a dále 200 mg denně. V závislosti na klinické odpovědi může být denní dávka zvýšena na 400 mg. U život ohrožujících infekcí způsobených rodem Candida může být dávka zvýšena až na 800 mg 1x denně. Na klinické odezvě závisí i délka léčby. 3. V případě orofaryngeální kandidózy se obvykle podává 50 - 100 mg v jedné denní dávce po dobu 7 - 14 dnů. U pacientů s těžkým postižením imunity lze v případě potřeby pokračovat v terapii po delší dobu. U atrofické orální kandidózy vzniklé ve spojitosti s umělým chrupem se obvykle podává 50 mg jednou denně po dobu 14 dnů. Zubní náhradu současně dezinfikujeme lokálními antiseptiky.

5/9

U ostatních kandidových slizničních infekcí (s výjimkou kandidózy genitálu - viz níže), např. ezofagitidy, neinvazivních bronchopulmonálních infekcí, kandidurie, mukokutánních kandidóz atd. je obvykle účinná denní dávka 50 – 100 mg podávaná 14 až 30 dnů. U nemocných s AIDS je možné po dokončení útočné fáze léčby zabránit relapsu orofaryngeální kandidózy dávkou 150 mg jedenkrát týdně. 4. Pro prevenci kandidózy se doporučené dávkování pohybuje v závislosti na individuálním riziku vzniku mykotické infekce, a to od 50 do 400 mg denně. Pacientům s vysokým rizikem systémové infekce, např. těm, u kterých lze předpokládat hlubokou či dlouhodobou neutropenii, doporučujeme podávat 400 mg denně v jedné dávce. Flukonazol je lépe začít podávat několik dnů před očekávaným nástupem neutropenie a v terapii pokračovat ještě dalších 7 dní potom, co počet neutrofilů přesáhl 1000/mm3. 5. Pro kožní infekce, včetně tinea pedis, corporis, cruris a infekce kandidové je doporučené dávkování 150 mg týdně nebo 50 mg denně. Léčba obvykle trvá dva až čtyři týdny, ale tinea pedis může vyžadovat až šestitýdenní léčbu. U tinea versicolor je doporučená dávka 300 mg jedenkrát týdně po dobu 2 týdnů. U některých nemocných je někdy nutná ještě dávka 300 mg i v třetím týdnu, zatímco u jiných může stačit jen jednorázové podání dávky 300 - 400 mg. Je také možné použít alternativní dávkování 50 mg jedenkrát denně po dobu 2 - 4 týdnů. Doporučená dávka k léčbě tinea unguium je 150 mg jedenkrát týdně. Léčba by měla pokračovat až do doby, kdy je nehet poškozený infekcí nahrazen novým.To obvykle trvá 3-6 měsíců a u nehtů palců 6-12 měsíců. Růst nehtů je ale velmi individuální a záleží i na věku pacienta. I po úspěšné léčbě chronické infekce nehtu může někdy přetrvávat jeho defigurace. 6. U systémových endemických mykóz je nutná dávka 200 - 400 mg denně podávaná až po dobu dvou let. Délka léčby je individuální, průměrně 11- 24 měsíců u kokcidiomykózy, 2 - 17 měsíců u parakokcidiomykózy, 1-16 měsíců u sporotrichózy a 3- 17 měsíců u histoplazmózy. Děti Trvání léčby, tak jako u obdobných infekcí u dospělých, závisí na klinické a mykologické odezvě. Denní dávky pro dospělé by neměly být u dětí překročeny. Flukonazol se podává v jediné dávce každý den. Užití u dětí ve věku 4 týdnů a více Doporučené dávkování flukonazolu u slizniční kandidózy je 3 mg/kg/den. První den léčby je vhodné podat nasycovací dávku 6 mg/kg, čímž se rychleji dosáhne ustálené hladiny. Léčba systémové kandidózy a kryptokokových infekcí vyžaduje dávku 6-12 mg/kg/den, v závislosti na celkové závažnosti onemocnění. U imunitně oslabených pacientů s rizikem neutropenie po chemoterapii nebo po radiační léčbě je jako prevenci mykotických infekcí vhodné podávat 3 - 12 mg/kg denně, podle hloubky a délky trvání indukované neutropenie (viz dávkování u dospělých). Děti s poruchou renálních funkcí – viz dávkování u pacientů s poškozením ledvin. Maximální dávka 400mg denně nesmí být u dětí překročena. Děti do 4 týdnů věku U novorozenců probíhá vylučování flukonazolu pomalu. V prvních dvou týdnech života je dávkování léku v mg/kg shodné jako u ostatních dětí, avšak dávky podáváme každých 72 hodin. V průběhu 3. – 4. týdne života podáváme stejnou dávku každých 48 hodin. Farmakokinetické údaje podporující toto dávkování pro novorozence Maximální dávka 12 mg/kg každých 72 hodin nesmí být překročena u dětí v prvních dvou týdnech života. U dětí mezi 3. a 4. týdnem života nesmí být překročena dávka 12mg/kg každých 48 hodin.

6/9

Farmakokinetická studie flukonazolu nebyla u dětí s renální insuficiencí prováděna. Užití u starších pacientů Nejsou - li známky poškození ledvin, platí běžný způsob dávkování. U pacientů s renální poruchou (clearance kreatininu  50 ml/min) dávkovací schéma upravujeme, jak je popsáno níže. Pacienti s poruchou renální funkce Flukonazol se v nezměněné formě vylučuje převážně močí. Dávku při jednorázové léčbě není třeba upravovat. Pacientům (včetně dětí) s poruchou renálních funkcí léčených opakovanými dávkami podáváme počáteční nasycovací dávkua 50 - 400 mg a poté denní dávku (v závislosti na indikaci) upravíme podle následující tabulky: Clearance kreatininu [ml/min]  50 50 ( bez dialýzy) Pravidelná dialýza

Procento doporučené dávky [ml/sec] > 0,8 0,2 - 0,8

100 % 50 % 100 % po každé dialýze

Způsob podávání Flukonazol lze podávat intravenózní infuzí nejvýše rychlostí 10 ml/min. Při přechodu od intravenózního k perorálnímu způsobu aplikace (a naopak) se denní dávkování nemusí měnit. Flukonazol je připraven v 0,9 % roztoku chloridu sodného; na 200 mg (100 ml lahvička) připadá po 15 mmol Na+ a Cl-. Vzhledem k tomu, že se flukonazol dodává ve fyziologickém roztoku, je třeba u pacientů vyžadujících omezení příjmu sodíku či tekutin věnovat pozornost jejich celkově podanému množství. Intravenózní injekce flukonazolu je kompatibilní s následujícími roztoky: a) 20% glukóza b) Ringerův roztok c) Hartmannův roztok d) Chlorid draselný v glukóze e) 4,2 % bikarbonát sodný f) Aminofusin g) Fyziologický roztok Flukonazol se podává zavedenou kanylou naředěný v jednom z výše uvedených roztoků. Ačkoli nebyla popsána žádná specifická inkompatibilita, nedoporučuje se před infúzí mísit flukonazol s jinými léky. Upozornění Při léčbě flukonazolem může vzácně dojít k závažnému toxickému poškození jater s možným letálním zakončením, a to především u nemocných v závažném stavu. V případech flukonazolem navozené hepatotoxicity nebyla nalezena závislost na velikosti denní dávky, délce terapie, pohlaví nebo věku. Abnormality jaterní funkce byly obvykle po vysazení léčby reverzibilní. Nemocní, u kterých se objeví při terapii flukonazolem patologické hodnoty jaterních testů, by měli být pečlivě sledováni z důvodu možného vývoje závažnějšího jaterního poškození. Pokud by byl flukonazol považován za příčinu klinických projevů spojených s jaterním poškozením, je třeba terapii tímto přípravkem přerušit.

7/9

Zřídka se během léčby flukonazolem mohou objevit exfoliativní kožní reakce, jako je Stevens - Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza. K závažným kožním reakcím na mnohá léčiva jsou náchylnější pacienti s AIDS. Pokud se u pacientů s povrchní kožní mykózou objeví exantém, jehož příčinou může být flukonazol, měla by být terapie tímto přípravkem přerušena. Jestliže se u pacientů s invazivní nebo systémovou mykózou objeví mnohočetná vyrážka, je třeba je pečlivě sledovat a terapii flukonazolem přerušit, pokud se objeví bulózní léze nebo erythema multiforme. Současné podávání flukonazolu v dávce do 400 mg spolu s terfenadinem je třeba pečlivě monitorovat (viz Interakce). Stejně jako u jiných azolových přípravků se vzácně vyskytly případy anafylaxe. Některé azoly, včetně flukonazolu, bývají spojovány s prodloužením QT intervalu na elektrokardiogramu. Během postmarketingového sledování se u pacientů užívajících flukonazol objevily velmi vzácné případy prodloužení QT intervalu a torsades de pointes. Tato hlášení se týkala většinou pacientů se závažným základním onemocněním a s četnými vzájemně působícími rizikovými faktory, jako je srdeční choroba organického původu, elektrolytové abnormality a současně užívané léky, které mohou přispívat ke vzniku abnormalit. Pacientům s těmito potenciálně proarytmickými předpoklady by měl být flukonazol podáván s opatrností. Přípravek obsahuje 0,154 mmol sodných iontů v 1 ml přípravku. Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku. Podávání v době těhotenství Nebyly provedeny žádné kontrolované studie u těhotných žen, které užívaly flukonazol. Vyskytly se zprávy o mnohočetných vrozených vadách u novorozenců, jejichž matky byly léčeny pro kokcidioidomykózu po 3 a více měsíců vysokými dávkami flukonazolu (400 - 800 mg/den). Vztah mezi užíváním flukonazolu a těmito příhodami není jasný. U zvířat docházelo k nežádoucím účinkům na plod jen při podávání vysokých dávek toxických pro matku. Nebyly popsány žádné účinky na plod při dávkách 5 nebo 10 mg/kg; zvýšená četnost anatomických abnormalit u plodu (nadpočetná žebra, dilatace ledvinné pánvičky) a opožděná osifikace byly pozorovány při dávkách 25 a 50 mg/kg a vyšších. Při dávkách v rozmezí od 80 mg/kg (průměrně 20 – 60 x vyšší než je doporučovaná dávka pro dospělé) do 320 mg/kg byla popisována zvýšená embryonální letalita plodů potkanů, včetně abnormalit plodu zahrnující mimo jiné zvlněná žebra, rozštěp patra a abnormální kranio-faciální osifikace. Tyto účinky jsou shodné s inhibicí syntézy estrogenu u potkanů, a mohou být výsledkem známých účinků sníženého množství estrogenu v těhotenství, při organogenezi a při porodu. Flukonazol se nedoporučuje podávat těhotným; ovšem s vyjímkou pacientek s těžkými, život ohrožujícími mykotickými infekcemi, u nichž očekávaný přínos léčby vyváží možné ohrožení plodu. Podávání během kojení Flukonazol proniká do mateřského mléka v koncentracích obdobných plazmatickým, proto není doporučeno podávání kojícím matkám. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Zkušenosti ukazují, že léčba flukonazolem pravděpodobně neovlivňuje schopnost řízení vozidla či obsluhy stroje.

8/9

Předávkování Při předávkování je indikována symptomatická léčba s podpůrnými opatřeními a výplachem žaludku v případě potřeby. Flukonazol je do značné míry vylučován do moči. Jeho eliminaci lze zřejmě urychlit forsírovanou objemovou dirézou. Tříhodinová hemodialýza sníží plazmatické hladiny asi o 50 %. Uchovávání Uchovávejte při teplotě do 30° C, chraňte před mrazem. Varování Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Balení Silnostěnná lahvička z bezbarvého, čirého skla s propichovací zátkou, pertlovacím uzávěrem a víčkem, krabička. Velikost balení: 25 ml, 50 ml, 100 ml. Datum poslední revize textu 27.9. 2011

9/9