2010

07/2010 ročník 1. / 3

REPORTÉR

MAENTIVA GALOPP

Serena Rozhovor

Medailonek

Aga Khan

Ing. Václav Chaloupka

Corcovada vítězka Black – type

Chovatelské impérium

Velký úspěch v premiérovém vytrvalostním dostihu 1

EDITORIAL Vážení čtenáři, tyto řádky vznikají v nejteplejších dnech tohoto léta. Tahle úmorná vedra nesvědčí lidem ani koním, navíc ta novinářská okurková sezóna. A přesto… Toto srpnové vydání MGR je zas o něco vypasenější. Má o další čtyři stránky víc. A pak že okurková sezóna… Za sebou máme skvělé FORTUNA České derby, v jehož dvou dostizích byli naši koně úspěšní. Více se dozvíte v rubrice Aktuálně z DS MAENTIVA. Evropského úspěchu dosáhla svěřenkyně Luka Racing klisna Corcovada, jež zvítězila v Listed v Miláně. Podrobnosti najdete na straně 7. Toto vydání pro Vás přichystalo pár zajímavých rozhovorů. Například s ředitelem chuchelského závodiště Petrem Drahošem nebo s legendou českého dostihového sportu Václavem Chaloupkou. Připomeneme si i silný příběh koně jeho života, Koroka.. Co se děje za zdmi píseckého Zemského hřebčince se dočtete na straně 18. Na návštěvu jednoho z největších dostihových a chovatelských impérií na světě se s námi vydejte na stranách 12 a 13. Titulek zní: Aga Khan Studs – dostihová a chovatelská dynastie. V sobotu 24. července běžela Serena své první Oaks skupiny Czech Coal na mosteckém Hipodromu na 2400 m pro tříleté klisny s dotací 800 tisíc korun. Reportáž z tohoto závodu a pár informací z historie Oaks a Derby Vám přinášíme na straně 4.

2

Tolik malá ochutnávka toho, co skrývají stránky srpnového vydání MGR. A jestli dovolíte, na závěr tohoto mého sloupku přidám pár prázdninových tipů. Yearlin Sale neboli dražba ročků ve francouzském Deauville 13.–16.srpna 2010, to je takový malý velký svátek všech turfmanů. Patrně jako každý rok se v tomto malebném normandském městečku uskuteční nákupy za několik desítek miliónů korun. Ani v parném létě se nepřestane závodit. V průběhu srpna můžeme navštívit závodiště v Mostě, Karlových Varech, Benešově, Pardubicích nebo Mimoni. Závěr měsíce srpna − Velká Chuchle a 65. St. Leger! Zavítat můžete ovšem i na méně významné akce, které se konají klidně vedle v sousedství. Jestli jste to ještě neudělali, zkuste to. Navštivte koně, pohled na ně a pocit jejich přítomnosti nás povznášejí. Podobně jako bychom poslouchali Beethovena nebo se dívali na obrazy Caravaggia. Jsou to neuvěřitelná stvoření a dělají nás o kousek lepšími. Tím jsem si jist. Krásný zbytek léta a pohodové čtení MGR Vám přeje Martin Bláha vydavatel

Dekorování vítězné Sereny

Aktuálně z DS MAENTIVA V novinařině platí, že den stará zpráva − žádná zpráva, ale snad nám čtenář odpustí malé ohlédnutí za svátkem českých turfmanů. Řeč je o dostihovém dni, konaném 27. června na dostihovém závodišti v pražské Velké Chuchli. Pro naši dostihovou stáj MAENTIVA to byl opravdu skvělý den, na který se nedá jen tak zapomenout. Hned v prvním dostihu odpoledne, Ceně Polských vítězů Českého Derby na 1 200 metrů, startoval náš dostihový mladíček, dvouletý valach Nuptius (GER). Byl to jeho druhý start v životě. Ve svém premiérovém doběhl jako druhý. Proto bylo důležité, aby teď potvrdil, že jeho minulý úspěch nebyla náhoda. A nebyla. Doběhl třetí. Pro nás je to příslib, že Nuptius může v budoucnu příjemně překvapit. Hlavní dostih Fortuna České derby byl krásný závod s velmi překvapivým, dá se dokonce říci senzačním závěrem. Tento jubilejní 90. dostih vyhrál ryzák Talgado (GB) ze stáje Lider Racing Stable, sedlaný teprve šestnáctiletou jezdkyní Maríou Magdalénou Rossak, a to v rekordním čase. Navíc se mladičká María stala teprve druhou ženou-vítězkou tohoto prestižního dostihu.

text: Jan Němec, Jiří Klokočka

Ovšem ta největší radost nás ještě čekala. V předposledním dostihu odpoledne, Ceně Polských chovatelů anglického plnokrevníka na 2 200 metrů, startovala tříletá Serena z DS MAENTIVA. Kobylka o poznání drobnější než všechny její soupeřky. Kobylka, která si za uplynulých několik týdnů vybrala pořádný díl smůly (ve Velké jarní ceně klisen nestartovala pro zranění a v Handicapu, který jí vůbec nesedl, doběhla poslední). Kobylka, která běžela o svou budoucí kariéru. Byl to pro ni první dostih na dlouhé trati. Startovalo se před hlavní tribunou. Žokej Jiří Chaloupka vyrazil, přesně dle instrukcí trenéra Václava Luky mladšího, ze startovacích boxů jako poslední. Téměř celý dostih Serena uzavírala. Ovšem to, co předvedla v cílové rovince, nám všem vzalo dech. Kde se v té drobné ryzce vzalo tolik síly a vůle nikdo neví. Pár set metrů před cílem vyrazila z posledního místa a ve velkolepém stylu a´la Pharlap předběhla celé dostihové pole a nechala za sebou takové šampionky jako Vinnah nebo Lindu. Pro nás to byla zároveň skvělá zpráva, že by Serena mohla být úspěšná právě na delší distance.

3

text: Jiří Klokočka

Edward Stanley 12. lord z Derby

Oaks a Derby další britská tradice Asi 30 km jihozápadně od Londýna leží Epsom, město, kde byla založena tradice nejvýznamnějšího dostihu v Anglii. Podíleli se na tom pánové o nichž bude ještě řeč. Oba byli v té době významnými dostihovými činovníky. První derby se běželo 4.května 1780 a tento dostih svůj název dostal po jednom ze svých zakladatelů. Prý se tehdy rozhodovalo, zda se bude jmenovat po siru Johnu Bunburym, který byl tehdy jednou z nejuznávanějších osobností dostihového světa. Sir Bunbury byl ovšem také strýcem Edwarda Stanleyho 12.lorda z Derby. A protože Bunbury měl jakýsi škraloup z minulost, pojmenoval se dostih po druhém z pánů (snad si prý o to hodili i mincí). Možná, že o tom rozhodla i ta skutečnost, že se rod lordů z Derby pyšnil dávnou dostihovou tradicí, jak o tom píše ve své knize ,,Království za koně“ Michal Horáček. My se však nyní zaměřme na jiný, ovšem neméně slavný závod. A opět u toho byli pánové lord Derby a sir Bunbury. Stalo se tak v roce 1779 kdy se tito dva muži rozhodli uspořádat dostih pro tříleté klisny. Poblíž Epsomu leží zámek jménem Oaks, k němuž lord Derby patrně choval jakousi romantickou vzpomínku, neboť tam o pět let dříve pojal za svou choť Alžbětu, dceru vévody z Hamiltonu. 4

Asi proto došlo k rozhodnutí pojmenovat závod po tomto krásném zámku. Oaks je vlastně derby klisen na vzdálenost 2400m a podobně jako klasické derby, se i Oaks pořádají po celém světě. U nás se běhá na mosteckém Hipodromu a tento den nejsou v popředí zájmu jen plnokrevné klisny, ale i dámy z řad návštěvníků. Pravidelně každý rok se zde vyhlašuje Královna a princezna Hipodromu v níž se přítomné dámy utkají o nejkrásnější pokrývku hlavy. I toto je patrně dědictví další britské tradice. Sobota 24.července bylo deštivo a větrno, dráha byla měkká, vodou nacucaná, přesně taková jakou naše Serena nemá ráda. Navíc jsme si vylosovali čtvrtý box na startu tedy místo pro zvolenou taktiku naprosto nevhodné. Nicméně žokej Václav Chaloupka měl strategii pro závod jasně stanovenou. Zůstat vzadu a v poslední zatáčce nastoupit k závěrečnému finiši. Přesto byly podmínky tak nevhodné, že trenér ing. Václav Luka ml. a majitel Martin Bláha vážně uvažovali o vyškrtnutí Sereny z dostihu. Nakonec padlo rozhodnutí, že se bude závodit. Díky svému poslednímu úspěchu v dostihu o Cenu polských chovatelů anglických plnokrevníků v pražské Chuchli byla Serena pro Oaks jednou z favoritek. Tam ovšem bylo vše jinak. Slunce svítilo a dráha byla báječně tvrdá. V Mostě však bylo všechno jinak a bohužel se chmurné předpovědi potvrdily. Přestože Václav Chaloupka vedl Serenu přesně tak jak měl, zřejmě na hluboké rozbahněné dráze došly kobylce síly a Václav už ani netlačil dopředu. Serena tak doběhla na předposledním osmém místě. Co naplat, je to sport a v něm se také prohrává. Nakonec nejdůležitější je, že kobylka i žokej doběhli v pořádku a zdrávi. A my se můžeme společně těšit na další krásné dostihy. Čtvrtý klasický dostih sezony, Oaks pro tříleté klisny, v Mostu vyhrála slovenská favoritka Shamal Sally v sedle s žokejem Zdenkem Šmidou. O dvě délky předčila druhou Greek Wedding, na třetím místě doběhla vítězka Jarní ceny klisen Vinnah. Bělka Shamal Sally při minulém startu vyhrála Maďarské derby a v Mostu splnila roli jednoznačné favoritky. Na trati dlouhé 2 400 metrů s jistotou porazila všech osm konkurentek a připsala si páté vítězství z šesti letošních startů.

AČTJ ve spolupráci s MAENTIVA, a.s. vyhlašuje

MAENTIVA CUP 2010 1. Ročník honorovaného trenérského rovinového šampionátu

PA R T N E R D O S T I H O V É H O S P O R T U

Garantovaná částka 100.000 Kč, se rozdělí mezi tři nejúspěšnější trenéry, finanční odměna čeká navíc jako bonus i na 14. trenéra v pořadí.

1. místo 2. místo 3. místo 14. místo

50.000 Kč 30.000 Kč 10.000 Kč 10.000 Kč

Šampionát se bude hodnotit podle klasických kritérií. Rozhodovat budou 1. místa, dále 2. místa, 3. místa, 4. místa a 5. místa. Při rovnosti všech těchto faktorů rozhodne vyšší zisk. Vše se počítá od začátku sezony 2010 až do jejího skončení, tedy do posledního dostihového dne a posledního odběhnutého dostihu, který se uskuteční v ČR v roce 2010. Tento šampionát je pouze pro členy Asociace českých trenérů a jezdců (AČPTCDK), kteří budou registrováni a budou mít zaplacen členský příspěvek do 30. 6. 2010. Trenér, který bude porušovat dostihový řád ve smyslu vztahu tréninkové listiny ke skutečnému stavu jím trénovaných koní bude při tomto zjištění automaticky diskvalifikován. Vyhodnocení šampionátu bude provedeno po závěru dostihové sezóny.

www.maentiva.com

MAENTIVA, a.s., Korunní 810/104 – Building A1, 101 00 Praha 10, Czech Republic

Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: +420 608 958 833, e-mail: [email protected] www.lukaracing.cz

Tréninkové středisko LUKA RACING Nikdo nemůže zaručit vítěze. Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent. Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku.

Středisko nabízí: – unikátní polytracková dráha, jediná v ČR – zavlažovaná travnatá dráha – další travnatá, pískovo-hliněná cvalová a skoková dráha – krytý kolotoč se speciálním povrchem – nové, prostorné a plně vybavené boxy – krytá hala 40 x 15m s kropícím systémem – mycí box s teplou vodou – rozmanité prostředí, kopcovitý terén – výběhy a pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha půdy 6

– spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. – předním světovým výrobcem krmných doplňků EQUISTRO ... a hlavně tým zkušených pracovníků

Trenér Václav Luka mladší : – trenérská licence 4 roky – 3 x vícešampiónem trenérů (1 x roviny, 2 x překážky) – 1 x 3. v šampionátu trenérů na překážkách – 1 x 4. v šampionátů trenérů na překážkách

TS LUKA Racing Bošovice Pokud jste někdy byli, jak se lidově říká, „na dně“, víte, že to není žádná sranda. Ale ono to úplně lehké není ani v opačném případě. O tom, jaké to je být na špičce, jsme si povídali s Ing. Václavem Lukou mladším z našeho v současné době nejlepšího tréninkového střediska. Moje první otázka na nejlepšího trenéra dostihových koní v České republice následovala hned po dokončení povídání k medailonku o Corcovadě. Zajímalo mě, jaký je to pocit, mít ve své tréninkové stáji nejlepší dostihovou klisnu v republice. „Je to naprosto skvělý pocit. A hlavně je to teď už uvolňující pocit, protože v počátku to vypadalo, že kobyla nebude schopná ani zdaleka splnit očekávané cíle. Takže po jejích výsledcích se dostavilo opravdu velké oddechnutí.“ Před Václavem Lukou jsem také zmínil, že se se svým tréninkovým střediskem dostal v neuvěřitelně krátkém čase na úplnou špičku… „Ano, to je pravda. Přišlo to opravdu velmi rychle. Fyzicky je člověk zvyklý hodně pracovat. Ale jestli je tento raketový úspěch v něčem opravdu náročný, pak je to psychická zátěž. Jsme v podstatě v polovině letošní dostihové sezóny, která pro nás byla opravdu velmi úspěšná. Každý týden jsme vyhrávali. Ale jsem si vědom toho, že pracuji se zvířaty. Může se stát cokoli, může přijít do stájí nemoc, a pokud by něco takového nastalo, taková situace by teprve prověřila sílu nás všech. Včetně

text: Jan Němec

majitelů koní. Když se člověku daří, tak jste v zájmu všech. Když se ale karty obrátí, byť na čas, v takové chvíli se pak ukáže, kdo za vámi stojí doopravdy, kdo vám věří i v horších časech a podrží vás tak,“ říká Václav Luka mladší. A bilance TS Bošovice je na přelomu letošní dostihové sezóny doslova zářivá. V domácím šampionátu trenérů vede Ing. Václav Luka mladší s neuvěřitelným náskokem před ostatními. Z 65 startů koní v jeho tréninku na českých dostihových drahách má na kontě celkem 41 umístění, z toho 15 prvenství. Úspěšné byly i starty koní v zahraničních black type dostizích. V čele s prvním místem a tím i hvězdným úspěchem Corcovady (IRE) z italského Milána. V tomto podání by to mohlo vypadat, že TS Bošovice je jakousi továrnou, která nezná nic než vítězství, napadá mě při dalším povídání s Václavem Lukou mladším. „Ono to tak ale úplně není. Samozřejmě, že úspěchy jsou daleko víc vidět než neúspěchy. Ale ani nám se nevyhýbají. Na každý úspěch připadá několik neúspěchů. To patří ke každému sportu, koně a dostihy nevyjímaje. Je to práce se zvířaty, někdy výsledek ani nemůžeme ovlivnit. Třeba, když se kůň zraní. Ale snažím se to brát tak, jak to je. Tady v Bošovicích ale všichni děláme maximum pro úspěch.“ A na výsledcích je to jednoznačně vidět! To byla taková krátká rekapitulace první části letošní dostihové sezóny v TS Bošovice. Přejme všem lidem i koním z těchto stájí, aby i v té druhé vše vycházelo, jak jen nejlépe to bude možné.

Trénink na bošovickém polytrucku

7

7

ABECEDA Turfu Barevný svět koní V tomto čísle se budeme věnovat zbarvení koní, neboť jsme zjistili, že v této oblasti panuje zejména mezi laickou veřejností mnoho mýlek a nepřesností. Když jsem se ptal své dcery, jaký koník se jí nejvíce líbí, bez zaváhání řekla Elí, protože je bílá. Bílá je barva nevinnosti, jak typické pro osmileté děvčátko. I já ji musel na oplátku prozradit, jací koně se líbí mně. Černá, to je moje barva, tajemná až ďábelská, téměř modravá čerň. Miluji vraníky. Navíc můj kůň musí být pořádný chachar s bohatou hřívou a hustými rousy. Nakonec ani já nejsem žádný drobek. A proto můj favorit je fríský kůň. Ale s koňmi je to tak trochu jako se ženami, má-li charisma, jiskru .... Ale jak známo, svět není černobílý a svět koní už vůbec ne. Proto vítejte v barevném světě koní.

ALBÍN: Kůže bez pigmentu, někdy slabě nažloutlá.

8

BĚLOUŠ: Srst a žíně bílé nebo převážně bílé. Vybělující se rodí jako černí nebo hnědí, postupně vybělují do bílé, nebo se vybělování zastaví na určitém stupni (bělouš − žlutý, černý, šedý, medový atd.) Bělouši mají v různém stupni vybělování hlavu světlejší než zbytek těla.

VRANÍK: Celý černý, hříbata po narození modrošedá, černají až po vylínání.

text: Jiří Klokočka

PLAVÁK: Srst žlutá různého odstínu (světlý plavák, plavák, tmavý plavák, šedý plavák − myšík), hříva, ocas, spodky končetin černé nebo šedočerné, typický je úhoří pruh na hřbetě.

HNĚDÁK: Hnědá srst s odstínem světle hnědé po téměř černou (světlý hnědák, hnědák, tmavý hnědák, černý hnědák, šedý hnědák), hříva, ocas, spodky končetin černé. Černý hnědák je celý černý, jen v okolí huby a slabin je nahnědlý.

STRAKOŠI: Jsou vlastně taky hnědáci, ryzáci, vraníci, u kterých se vyskytují po těle různě velké nepigmentované oblasti s bílou srstí. Znaky na hlavě Malá bílá skvrnka na čele je KVÍTEK nebo VLOČKA. Trochu větší než vločka je HVĚZDA. Na horním pysku se může objevit SLINKA, anebo TLAMKA kosodélníkového tvaru. Někdy je spojena s nosním pruhem. Bílé pysky jsou MLÉČNÁ HUBA, skvrnité pysky ŽABÍ HUBA. Tento znak se často vyskytuje u fjordských koní a belgických chladnokrevníků. Bílý pás od čela k nosu se nazývá NOSNÍ PRUH. ÚZKÁ LYSINA je přechod mezi nosním pruhem a širokou lysinou. Bílá barva zasahující čelo, pokračující za oči a ke koutkům tlamy je LUCERNA neboli také ŠIROKÁ LYSINA. Znaky na nohách Na nohách bývá KORUNKA nebo HERMELÍN − bílé lemování okraje kopyta s černými skvrnami. Bílému zbarvení pod nebo těsně nad spěnkovým kloubem říkáme PONOŽKA. PODKOLENKA sahá po zápěstí (přední noha) nebo po hlezenní kloub (zadní noha). RYZÁK: Červená srst v odstínech od světle červené až po téměř černou (světlý ryzák, ryzák, tmavý ryzák, černý ryzák) hříva, ocas a spodky končetin jsou vždy stejné barvy, nikdy černé.

Za spolupráci na přípravě této rubriky si dovolujeme poděkovat Ing. Janu Pellarovi, řediteli Zemského hřebčince v Písku. 9

10

Vítězná Serena

11

ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU

2/20 10 ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU

ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU

ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU

3/2010

www.paddock-revu

Mimořádná příloha: dostihový kalendář

Sláva se vrátila do Prostějova

M. Theimer: V Anglii ne lají Radek Havelkadědn es nic extra chodí raději do lesa

strana 4

www.paddock-revu

e.cz

e.cz

Mandarino skokanským králem jara

strany 6–7

strana 4

Ledové dostihy Shamalgan – Hongksopnagn:amsLkiv ý m erpool:česká senzace Tak se loučil suveréneM mcCoyvsPeařípžoi rok 2009 letech dočkal strany 14-15

strany 14-15

strany 16-17

45 Kč/2/duben 2010/ročník

7

strany 1, 3, 33

45 Kč/4/červen 2010/ročník

45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník

4/2010

1/20 10

7

7

45 Kč/3/květen 2010/ročník

7

» internetové stránky www.paddock-revue.cz s obsáhlým každodenním dostihovým zpravodajstvím » barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české i světové dostihové scény

www.paddock-revue.cz

text: Jiří Klokočka, Ing.Tomáš Janda

AGA KHAN STUDS − CHOVATELSKÁ A DOSTIHOVÁ DYNASTIE Jistý plukovník Hall-Walker, později lord Wavertree, podnikatel z Liverpoolu, založil v Tully v hrabství Kildare dostihovou a chovnou stáj, jež například odchovala sedm vítězů anglických klasických dostihů Classics. Lord Wavertree v průběhu 1. světové války daroval několik svých plnokrevníků do anglického a irského národního hřebčína a stájí, a přispěl tak k jejich založení. Ovšem asi jeho největší přínos pro dostihový svět a modernizaci plnokrevníka bylo jeho setkání s mladým indickým princem Aga Khanem III., k němuž došlo na přelomu století. V té době lord mladému princi představil i anglické dostihy, v kterých se princ začal angažovat. Aga Khan III. však nebyl v branži žádným nováčkem. Vždyť jeho rodina chovala koně od 6. století a jeho dědeček založil v Indii už v 19. století stabilní stáj. V současné době, téměř po sto letech, je hrdým a důstojným pokračovatelem této dynastie chovatelů anglického plnokrevníka jeho přímý potomek, v Normandii žijící Karim Aga Khan IV. Je to jeden z nejbohatších mužů světa a duchovní vůdce dvaceti milionů ismailitských muslimů. Vlastní hřebčíny v Irsku a Francii. Do tréninku dává koně k trenérům v těchto zemích a též i v Anglii. Dohromady vlastní asi 500 koní. Aga Khan je však především majitelem farem ve Francii a Anglii, kde má chovný materiál a je jedním z nejvýznamnějších světových chovatelů a majitelů. Nyní má v tréninku několik koní, kteří vyhráli dostih Gr.1 a v současné době prochází velmi úspěšným obdobím. Těžko momentálně z jeho koní jmenovat toho nejlepšího. Ing. Tomáš Janda, o jehož firmě Janda Bloodstock jste se již mohli na stránkách MGR dočíst, měl tu možnost v Aga Khanově irském a anglickém hřebčíně pracovat, nám prozradil, že jeho výsost měla u personálu velmi dobrou pověst. I u dostihové veřejnosti Karim Aga Khan požívá velký respekt a to zejména jako jeden z nejlepších světových chovatelů. Ostatně, být v tomto dostihovém a chovatelském impériu plemenným hřebcem by nemuselo být k zahození. Pravda, finanční efekt této existence by nejspíš ocenil více majitel než sám hřebec. Tak například za jedno připuštění hřebcem Dalakhani zaplatíte 50 000 euro nebo Sea The Stars 85 000 euro a to nejsou nejdražší na světě. Avšak takový plemeník připustí i okolo 150 klisen!

Od února do konce června někdy připouští i 4x denně a to už musí být pěkná fuška!!! Aga Khan neprodává své mladé koně a v dostihové stáji má jen vlastní odchovance, prodává až ty koně, kteří neplní jeho nejvyšší požadavky nebo se mu nehodí do dalšího chovu. Karim Aga Khan IV. je velmi bohatý člověk, jeho jmění se odhaduje na jeden bilion dolarů. To je kapitál, s nímž už jde patrně všechno o něco lépe a snáz, avšak asi každý chovatel musí dát zapravdu, že hlavně trpělivost, poctivost, pečlivost a důslednost jsou ty nejdůležitější devizy k dosažení tak skvělých chovatelských a dostihových výsledků. Jeho chovatelským mottem je ,,success breed success“ tedy do češtiny volně přeloženo jako úspěch plodí úspěch.

Karim Aga Khan IV.

13

Ing. Václav Chaloupka * 6. 7. 1948 studium: Vysoká škola zemědělská v Brně funkce: majitel firmy Cavalier Sport sportovní kariéra: 4násobný vítěz Velké pardubické steeplechase rodina: ženatý, 2 dcery – Václava 39 let, Eva 31 let koníčky: koníčci, bowling

text: Jan Němec Ing. Václav Chaloupka

Rozhovor s Ing. Václavem Chaloupkou Určitě znáte ten pocit, kdy se s někým potkáte poprvé v životě, a přesto máte dojem, jako byste toho člověka znali už dávno… Přesně tak na nás zapůsobilo setkání s Ing. Václavem Chaloupkou, legendou českého dostihového sportu. Bylo to opravdu moc milé a příjemné setkání a také povídání. Pane Chaloupko, je něco, čeho se člověku s takovou kariérou v sedle dostihových koní, jakou máte za sebou vy, nepodařilo dosáhnout? Nepodařilo si mi dokončit Liverpool. To byl můj sen jezdce. Dvakrát jsem ve Velké národní startoval a dvakrát jsem musel zastavit. Poprvé to bylo proto, že mi praskla přezka ve výstroji. Zkusil jsem tenkrát absolvovat dva skoky bez třmenu, ale bylo to tak, že bych mohl ublížit koni, tak jsem raději zastavil. Podruhé to bylo pro zranění koně. A naopak, jaká je bilance vašich splněných snů? Základní věci jako vyhrát Velkou pardubickou jako trenér a jezdec a vyhrát Derby jako trenér, to se mi povedlo. 14

A když opustíme vaši veleúspěšnou historii a podíváme se do budoucna? Chtěl bych ještě odchovat nějakého grupového koníka vlastního chovu. To je teď takový můj sen na důchod a na stáří. Člověk se tak trochu pasuje do role Boha, když vymýšlí a kombinuje, aby se něco narodilo. Je to krásný, ale je to na dlouho. Takže to může být cíl až do smrti, který se může a nemusí podařit. Ale sny mohou žít hodně dlouho. Stále platí, že když už si nikdo neví v sedle s koněm rady, nasednete vy? To spíš bývávalo. Teď už mám své nástupce. Ale je pravda, že vždy, když bylo potřeba, tak jsem šel do sedla. Kůň neskákal, tak jsem nastoupil já. To mě provázelo celý život, poradit si s něčím, co bylo problémové. Zmínil jste své nástupce. Podařilo se vám vychovat někoho, kdo po vás převezme ten pomyslný štafetový trenérský kolík? Hodně dobře se jeví můj synovec Jirka. Zatím hodně jezdí, ale letos dodělal trenérský kurz, takže doufám, že se v budoucnu bude trénování věnovat. Já bych rád spíš už jen pomohl, poradil a zajistil servis. Zkrátka co bude potřeba a sám bych se bavil v tréninku jen se svým koníkem, který je v mém majetku. Na závěr bychom se vás, pane Chaloupko, s trochou nadsázky zeptali, jestli nemáte za celý váš život už těch kobyl plný zuby? Právě, že už toho mám plný zuby (smích). Letos jsem důchodce. A tak bych se chtěl do budoucna věnovat už jen svému chovu. Možná tady v Tochovicích uspořádám dostihový den navíc. Uvidím.

Korok Psal se rok 1964, slovenský hřebčín v Motěšících na tom byl bledě, neměl peníze, docházelo mu dokonce i krmení pro koně. Navíc řadu koní zachvátil střevní katar. Hřebčín začal nemocné koně pomalu rozprodávat. Chovatelé ze státního statku v Židlochovicích u Brna jim dovezli náhradní seno a slámu a za babku si tu koupili dva nemocné anglické plnokrevníky. Rezaví polobratři Kamoš a Korok byli ještě hříbata. Dohromady stáli 20 000 korun. Nevypadali dobře, noví majitelé se o ně museli dlouho a velice pečlivě starat, piplat je, dávat jim potřebné léky. Možná to nevypadalo jako kup století, ale Korok jim měl v budoucnu všechnu tu námahu a vynaložené peníze mnohonásobně vrátit. Když byly hřebcům tři roky, už byli zdraví a vyrazili na závodní dráhu. Bok po boku stanuli v jediném dostihu, Kamoš tehdy Koroka předběhl a zvítězil. Jeho slibná kariéra ale nestačila ani pořádně začít, Kamoš onemocněl a zemřel na rozpad ledvin. Chovatelům ze dvou hřebců zůstal jeden, ne ten, který vyhrál dostih, ale ten druhý. Ten „horší“. Korok. K tomu měl ještě i vrozenou vadu. Měl od narození kratší pravou přední a navíc ji měl křivou, vytočenou do strany. Korokova budoucnost vypadala téměř beznadějně. Ale jeho mladičký ošetřovatel Václav Chaloupka si vydupal, že s ním bude pracovat dál. Cítil z Koroka sílu, chuť do práce, bojovnost. Měl tedy ukázat, co s koníkem dovede. Když je v roce 1969 přihlásili na Velkou pardubickou, nikdo jim nedával velké šance. Chaloupka takový závod ještě neběžel, bylo mu 21 a teprve se rozkoukával. Korokovi

87. ročník Velké Pardubické – vítěz Václav Chaloupka s koněm Korok.

připravil: Jan Němec, zdroj: www.slavni-kone.estranky.cz

bylo sedm, což je dobrý věk na takový závod, ale pajdavý kůň s viditelně křivou nohou? Kdepak, bez šance… Jenže být outsider má taky své výhody, člověk od nich nic nečeká, je rád, že se vůbec dostali až na start takového závodu. Jezdec byl klidný a jediné, na čem mu záleželo, bylo, aby se nezranili. Čekalo je skoro 7 kilometrů a celá řada nepříjemných překážek v čele s obřím Taxisem, kde koně letí vzduchem minimálně 8 metrů. Když se přes něj Korok bez problému přenesl, v Chaloupkovi svitla naděje na umístění. Nechal to na „profesorovi“, ten chtěl běžet a hodně rychle. Postupně nechal všechny koně za sebou a stal se překvapivým vítězem. Kůň s křivou nohou s mladíčkem v sedle, to bylo něco do palcových titulků. V roce 1971 startovali ve „Velké“ znovu. Kulhavý kůň a mladík v jeho sedle měli dokázat, jestli to minule nebyla jen náhoda. Korok všechny koně předběhl. Znovu zvítězil a dokázal tak, že na to prostě má i s křivou, pajdající nohou. Když pak v roce 1972 s Chaloupkou v sedle vyhrál zas, stal se tak vůbec prvním českým koněm, kterému se podařilo vyhrát Velkou pardubickou steeplechase hned třikrát. Poté závodění nechal. Během své osmileté kariéry startoval 37x, z toho 25x zvítězil. Na Koroka se jezdili dívat lidi z celé republiky. On sice už nezávodil, ale jeho krev žila úspěšně na dostihových drahách dál v jeho potomcích − Vekoře, Mercatorovi, Drakovi a dalších. Když si pak v pro koně úctyhodných 21 letech cestou do výběhu zlomil nohu a musel být utracen, truchlil celý národ. Korok ale neskončil v kafilérii, jeho ošetřovatelé ho pohřbili poblíž statku, i když to zákon zakazoval. Dostali za to pokutu 5 000 Kč, ve stejné výši jim ale ředitel statku obratem vypsal odměny.

Václav Chaloupka a Korok v akci.

15

text: Jiří Klokočka

Petr Drahoš

Baví mě být u toho Rozhovor s ředitelem Dostihového závodiště Praha − Velká Chuchle Petrem Drahošem Co obnáší práce ředitele chuchelského závodiště? Principy jsou stejné jako u vedení jakékoliv společnosti střední či menší velikosti. Možná, že jenom trochu pestřejší z hlediska rozsahu činností, přece jenom zabezpečujeme nejen vlastní organizaci dostihového provozu a údržbu dostihové dráhy, ale i činnosti spojené třeba s ubytovnou či pronájmem nemovitostí, chod zúčtovacího střediska a údržbu webových stránek Jockey Clubu, včetně veškerého potřebného technického zázemí. Staráme se také o část technického provozu sázek, on-line přenosy z dostihů apod. Zásadní je pochopitelně obchodní činnost, tedy jednání s jednotlivými reklamními partnery, na jejích výsledcích je hospodaření společnosti závislé. Jaké jsou Vaše plány se závodištěm ve Velké Chuchli ? Základní koncept je jasný a je dán zájmem akcionářů. Všichni jsme do projektu závodiště šli s tím, aby byl zabezpečen dostihový provoz ve Velké Chuchli v maximálním možném rozsahu. Takže cíl je vlastně pořád stejný, a to uspořádat ročně 21 až 22 cvalových dostihových dní. Tento rozsah je na hranici únosnosti dostihové dráhy, takže na tom se asi ani do budoucna nebude moc měnit. Co považujete za největší úspěch za dobu svého působení v pozici ředitele našeho největšího závodiště? Asi to, že se nám, po velmi nepříznivém začátku našeho působení ve Velké Chuchli v roce 2002, podařilo nastartovat naši obchodní činnost tak, že nyní existuje reálná poptávka po pořádání firemních akcí na závodišti. A určitě mě také těší důvěra našich reklamních partnerů z dostihového prostředí. 16

A naopak, co je podle Vás ještě nutné vykonat nebo dotáhnout do konce? Areál závodiště jsme „zdědili“ v dost žalostném technickém stavu. V první etapě jsme se soustředili zejména na naše základní výrobní prostředky: na obnovu závlahového systému, kde jsme provedli celkovou generální opravu čerpací stanice, vybudovali nové rozvody v areálu a zakoupili 4 zavlažovací bubny, a na vytvoření důstojných podmínek pro naše reklamní partnery. Důležité byly také investice do startovacího zařízení a bezpečnostní bariery. Věřím, že letos skončí druhá etapa – období řešení naléhavých havarijních stavů, realizovali jsme komplexní výměnu vodovodních přípojek, izolaci terasy na jižní straně tribuny, rekonstrukce sociálních zařízení, podařilo se nám rekonstruovat dvě stáje, dokončili jsme výstavbu 28 ustájovacích boxů a nyní budeme zahajovat generální opravu zatékajících teras na západní straně tribuny. Jednalo se prakticky vždy o milionové částky. Co je třeba dále v areálu řešit? Je toho spousta, asi by to šlo rozdělit do jednotlivých okruhů. Z toho, co by mohlo zajímat aktéry dostihů: určitě nás čeká rekonstrukce dostihové dráhy v oblasti od 1400 metrů k distanci 1000 metrů, kdy a jak – na to hledáme odpověď ve spolupráci s odborníky. Pochopitelně, že obvyklý způsob, kdy se na jednu sezónu zavře dostihová dráha, je pro nás, vzhledem k významu Chuchle pro celorepublikový dostihový provoz, nemyslitelný. Chtěli bychom také dále zdokonalit závlahový systém, zejména v oblasti obou oblouků a pokud najdeme finanční prostředky, tak i zlepšit podmínky v šatnách jezdců. Máte nějaký vzor mezi evropskými nebo světovými závodišti? Způsob dostihového provozu a jeho intenzita ve vztahu k parametrům dostihové dráhy jsou v Chuchli dost unikátní a těžko se hledá obdoba. Velká Chuchle zajišťuje nejen pravidelný a vlastně rutinní provoz, ale i naprostou většinu českých dostihových svátků typu klasických dostihů, Velké ceny Prahy atd. Z hlediska podobného provozu je mi třeba blízké závodiště v Miláně. Jak hodnotíte celkovou úroveň dostihového sportu v České republice? Na to je, domnívám se, docela těžká odpověď. Disponujeme čtyřmi závodišti kategorie A, která mají zcela odpovídající mezinárodní standard, z dalších se slibně rozvíjí zejména závodiště v Lysé nad Labem a snad i ve Slušovicích. Každý rok postoupí český turf o něco kupředu a v tom jsme v porovnání s okolními zeměmi docela výjimkou. Jaký na Vás udělalo dojem letošní derby? Po koních Darsalamovi (vítěz derby 2004) a Age of Jape (vítěz derby 2009) jsme opět viděli koně, který má potenciál prosadit se i mimo středoevropský prostor. A to je určitě důvod k radosti. Jaký máte Vy osobně vztah ke koním a jezdíte na koni? Na koni nejezdím, dostihy – zejména jejich ekonomickou a technickou problematikou – se zabývám již 18 let, začínal jsem v období boje s ochránci zvířat o budoucnost Velké pardubické, dostihy a dostihové prostředí se mi pořád líbí a baví mě být u toho.

Medailonek / Corcovada (IRE) Dámy a pánové, na následujících řádcích máme tu čest vám představit první u nás trénovanou klisnu, která v českém tréninku získala vítězství v dostizích mezinárodně nazývaných jako black type. CORCOVADA. Tříletá ryzka, narozená 1. 4. 2007 po CAPTAIN RIO (GB) z MISTY MOUNTAIN (IRE). Stalo se tak v neděli 6. června v italském Miláně v dostihu Listed na 1400 metrů o 62 000 euro. Podle slov jejího trenéra Ing. Václava Luky mladšího ovšem vyhlídky této klisny ještě letos na jaře úplně růžové nebyly: „Přišla k nám do Bošovic začátkem března v ne zcela dobrém stavu. Měla za sebou poměrně dlouhou tréninkovou pauzu, dlouhý převoz, k tomu změna prostředí. To vše se na ní poměrně hodně podepsalo. Bylo dohodnuto, že debutovat bude v dostihu na 1700 metrů na Slovensku. S blížícím se termínem dostihu začala být lepší a lepší, začala žrát. Nakonec vše začalo vypadat, že formu i stihne, že se chytla, protože měsíc se zdálo, že nebude běhat vůbec,“ uvedl

text: Jan Němec

úspěšný trenér. Ke všemu byla trať po povodních v tomto dostihu extrémní, mokrá a bahnitá. Přesto se Corcovade podařilo v boji se svými již rozběhanými soupeřkami uspět a do cíle doběhla třetí. Pak následovala Itálie a s ní slavné vítězství, které lze zařadit mezi největší úspěchy dostihového sportu v České republice. Další start ve velkém evropském dostihu absolvovala Corcovada 11. července ve Francii. „Tento dostih se běžel jinak. Volněji, pomalu a pak se do toho koně pustili. Takový styl jí byl vzdálenější než ten v Itálii, a doběhla tak šestá. Byl to lepší dostih, lepší soupeři, ale hlavně jiný dostih. Přesto tady podle mě podala lepší výkon než v Milánu,“ prozradil nám Václav Luka. Corcovadě se podařilo dosáhnout historického úspěchu, byť ještě zkraje tohoto roku nad jejími výkony v letošní dostihové sezóně visely poměrně velké otazníky. A tréninkové středisko Ing. Václava Luky mladšího v Bošovicích tak opět potvrdilo, že koně trénovat umí. A to i pro špičkové evropské dostihy.

Corcovada (IRE)

17

Reportáž ze sousedství Zemský hřebčinec Písek, s. p. Tzv. „zemská hřebčinecká stanoviště“, zřizovaná na základě patentů císařovny Marie Terezie roku 1763 a císaře Josefa II. roku 1780, byla předchůdcem pozdějších státních hřebčinců. Důvodem jejich založení byla snaha o zvelebení kvalitativně neuspokojivého stavu koňské populace v tehdejším rakouském mocnářství a jejich úkolem bylo šlechtění kvalitních hřebců. Díky této skutečnosti byl také později v Písku vystavěn Zemský hřebčinec. První zmínka o stanovišti plemenných hřebců v Písku je již z roku 1811, to se hřebčinec nacházel ve „Švantlově dvoře“ ve městě. Novodobější historie chovu koní v Písku začala v roce 1902, kdy byli do současného nově vystavěného hřebčince poprvé umístěni plemenní hřebci. Celý areál byl realizován dle projektu arch. E. Sychrovského, vrchního stavebního rady na vídeňském ministerstvu orby. V době založení současného hřebčince měla na chov koní rozhodující vliv armáda, proto byli tehdejšími ošetřovateli koní vojáci a to až do roku 1924, kdy hřebčinec přešel plně do civilní správy. Posláním Zemského hřebčince v Písku je i v současnosti provádění plemenitby koní a to jak formou inseminace čerstvým spermatem, tak formou přirozené plemenitby. Děje se tak na celkem 42 smluvních připouštěcích stanicích, které jsou obsazovány hřebci z píseckého hřebčince. V rámci plemenitby teplokrevných plemen disponuje Zemský hřebčinec v Písku celkem 33 plemeníky, příslušejícími k celkem 21 krevním li-

Zemský hřebčinec Písek

18

text: Jan Němec

niím. Na úseku teplokrevné plemenitby jsou využíváni jak importovaní jedinci zušlechtěných plemen, tak hřebci vlastního chovu. Do působení Zemského hřebčince v Písku spadá také plemenitba chladnokrevných koní. Na jeho připouštěcích stanicích je k dispozici celkem 22 plemeníků, příslušníků všech tří chladnokrevných plemenných knih. K uspokojení poptávky chovatelů méně četných plemen nabízí k plemenitbě píseckých Zemský hřebčinec hřebce plemen Shagya – arab, Hafling, huculského koně, velšského i shetlandského pony. V současné době je ředitelem Zemského hřebčince v Písku Ing. Jan Pellar. Pod jeho vedením se také konají tradiční chovatelské dny, které mají za cíl předvést široké veřejnosti výsledky práce píseckého hřebčince. Diváci se tak mohou osobně podívat na řadu plemenných hřebců v majetku či chovu Zemského hřebčince v Písku. A nejen to. Snahou Ing. Pellara je, aby chovatelské dny nabídly svým návštěvníkům i předvedení koní v nejrůznějších, i méně obvyklých disciplínách. Ať už se jedná o zápřah koní v netradičních formacích, voltiž, jízdu v dámském sedle, předvedení stáda mladých hřebečků přivezených přímo z pastvy hříbárny Zemského hřebčince v Nových Dvorech atd. Tuto skutečnost zmiňujeme také jako pozvánku na další chovatelský den, který se v areálu Zemského hřebčince v Písku koná v sobotu 21. srpna. Všem účastníkům nabídne možnost návštěvy Zemského hřebčince v Písku, který byl nedávno vyhlášen Národní kulturní památkou.

Eva Baxová na koni Tichý Don

Na skok Eva Baxová, rozená Vlachová, je milovnice koní. Je u nich od svých dvanácti let. Za svůj život potkala několik lidí, kteří zásadně ovlivnili její sportovní kariéru i ji samotnou. Napsat o ní článek ale nebylo vůbec jednoduché. Především proto, že po celou dobu našeho povídání Eva neustále mluvila o lidech kolem sebe, jen ne o sobě. Já si tak sice neodnesl potřebné podklady a informace, ale něco možná ještě hodnotnějšího. Potvrzení svého dojmu, že Eva Baxová je prostě fajn ženská. Setkali jsme se na terase jejího domu v Chrastinách u Písku, kde bydlí ona a ve stájích zdejšího JSK Chrastiny také všichni její koně. „Nejsem sice jejich majitelka, ale stejně jsou to moje koně. Mě mají nejradši a jsou prostě moje,“ oznámila mi se svým charakteristickým smíchem. Jen pro utvrzení, že byla častěji řeč o jiných, jsem se dozvěděl, že ke koním ji ve dvanácti letech přivedl Karel Kratochvíle. Dalším jejím osudovým setkáním byla spolupráce s legendárním trenérem Josefem Stejskalem, následně pak s Milanem Kučerou. A aby jejích vyznání nebylo málo, nakonec vystřihla při našem povídání poklonu dok-

text: Jan Němec

torce Koudelkové, kterou všichni „koňáci“ znají jako Helgu. „Já ji mám za koňského Dr. House,“ uvedla Eva s nadsázkou. To vše nejspíš proto, abych se ujistil, že lidé, kteří v životě něčeho dosáhli, obvykle bývají ti nejskromnější. O svém vítězství s koněm Baar z roku 1983 na mistrovství Československa v parkurovém skákání a třetím místě v drezuře žen stupně „S“ s koněm Tichý Don se zmínila až po mé pobídce. „Víš, co bych ale chtěla? Poděkovat. Moc poděkovat všem těm skvělým lidem, se kterými tady ty koně děláme v úplně stejné sestavě už dvanáct let. Jsou opravdu úžasní.“ Prosbu využít k takovému účelu řádky věnované Evě Baxové v našem časopise plníme rádi. Nedalo mi to, abych se nezeptal na její plány do budoucna. Odpověď mě nepřekvapila. O žádných velkých plánech řeč nebyla. Hlavně, aby lidi tady byli spokojení, koně zdraví a aby to její holce Adéle ve sportu vydrželo co nejdéle (Adéla Baxová je jezdkyně v parkurovém skákání i drezuře – pozn. red.). „Celý život jsem chtěla být u koní, šla jsem si za tím a povedlo se mi to. Tak hlavně, aby to takhle vydrželo ve zdraví a spokojenosti všech.“ 19

Partneři

20

Měsíčník MAENTIVA GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o. MGR je evidován pod číslem MK ČR E 19578 redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec kontakt: 775 633 230, [email protected] foto: Petr Lusk, Martin Kozák, Šárka Votavová, Ladislav Lála, Ema Pellarová MAENTIVA GALOPP REPORTER je ke stažení na www.ds-maentiva.cz

Mediální partner