2010

Červenec/srpen

4/2010 Farní knihovna

Dětský den

Opravy pokračují

Mateřské centrum

1. sv. přijímání

Z obnovovaného interiéru Chlumku

Dvouměsíčník farnosti Luže

Boží Tělo

 Básnička

CHLUMEČEK 4/2010

POKROK A LÁSKA Nespokojenost – pokrok není všechno, co platný přepych, všeho hojnost, když v srdcích lidí ledový je chlad a zpupnost, hrubost v celém světě jak vichřice řádějí častokrát. Útulno bývalo v prostých chýškách, kde družila se víra, láska, svornost, třebas i chudoba tam byla, spokojenosti však bylo dost. Ne, nejsem staromil, a ani snílek, vysokou úroveň přeji všem, jen toužím, aby život dnešních lidí byl větší láskou naplněn! (Karel Janáček)

Chlumeček číslo 4/2010 (Červenec/srpen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), Lenka Zárubová (LZ), Lenka Urbanová (LU), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Vostrovská (TU). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.8.2010. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, účet na opravu varhan: 1142957339/0800 web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 3

 Úvodník

CHLUMEČEK 4/2010

Nestačí být dobrý, musí to být také vidět. Co bys řekl o růžovém keři, na kterém by rostly jen trny? Sv. Josemaría Escrivá Milí čtenáři časopisu, jsou před námi moc hezké měsíce: červenec a srpen. A s nimi doba odpočinku. Zvláště pro rodinu je období prázdnin velice důležité. Já sám rád vzpomínám na dovolené s rodiči. Zkusil jsem se zeptat dětí, zda se na těší prázdniny. Odpověď na mou otázku byla více než kladná. Přímo jásaly. Pokud tomu tak je, pak je to jistě dobře. Proč se děti i mládež tolik těší na volno? Odpověď není jednoduchá, ale je nutné, abychom se snažili i v tomto případě naše ratolesti pochopit a porozumět jim. A aby tomu tak bylo, musíme se o porozumění snažit, přestože to nebývá vždy snadné. Nestačí porozumět významu vět, které nám ostatní říkají. Ano, existují případy, kdy si s holými větami vystačíme. Například když v obchodě nakupujeme rohlíky. Dítě také pouze řekne: „Tati, to je moje auto.“ Nebo se zeptá: „Proč se vlastně modlíme? Proč chodíme do kostela?“ Skutečné porozumění vyžaduje hledat životní příběh druhého. Znát někoho od vidění je dost rozdílné od situace, kdy někoho znám z dlouhodobé spolupráce, při níž se odhalují jeho schopnosti, slabosti a postoje. Nikdy nám nestačí rozumět druhému člověku na úrovni slov a vět. Za nimi se skrývá oblast zážitků, zkušeností a představ. Obdobné je to u dětí. Abychom je chápali a správně jim rozuměli, je nutné znát jejich rodiny a prostředí, v němž vyrůstají. Pro účast s druhým člověkem, pro jeho pochopení a snahu porozumět mu je pak nutné jisté překrytí zkušeností. V rodině se nabízí jedinečná příležitost. A farnost nám ji nabízí také. Pořádají se zde výlety, pobyty, různá setkání, úklid kostela nebo brigády. A nezapomínejme na mše sv. a modlitby. Asi pochopíte, že bude obtížné mluvit o sněhu s člověkem z tropické oblasti. On se dovtípí, že sníh je zmrzlý déšť, může ho znát z filmu nebo z ledničky, ale přece jen to nebude ono. Stejně tak mluví-li někdo o probdělé noci. Jinak mu budou rozumět lidé, kteří mají velkou zkušenost s celonočním bdění (např. lékaři, ošetřovatelky, policisté, lidé z nepřetržitých provozů), a lidé, kteří znají jen noc strávenou v hýřivé zábavě. Trochu více bude význam slov chápat člověk trpící chorobnou nespavostí. Zkušenost prostě nelze plnohodnotně předat. Je vázána na tělesný prožitek. Chybějící zkušenosti lze někdy nahradit určitým přirovnáním či metaforou. Například vánici můžeme přirovnat k písečné bouři. Proto Ježíš využíval podobenství a často v nich hovořil. K úplnému porozumění mezi lidmi dochází velmi zřídka, protože vyžaduje jakési ztotožnění „našeho já“ s „já druhého“. Přičemž „naše já“ je centrálním bodem naší bytosti. K němu je vztaženo všechno naše vnímání světa kolem nás. Porozumění je důležitým předpokladem k přátelství. Dnes si mnozí lidé myslí, že mají přátele. Na druhé straně bývají velmi zklamaní zjištěním, že jim schází začínající stupeň, kterým je porozumění. Někdy si to možná pleteme s tím, co řekl Ježíš o lásce. Rozlišovacím znamením křesťana je láska a úcta ke každému člověku. To je rozpoznávacím znakem křesťana. Nemohu si z nich vybrat. Ježíš jde dokonce tak daleko, že mluví o lásce k nepřátelům. strana 4

 Úvodník

CHLUMEČEK 4/2010

Nedává nám možnost výběru; neptá se, zda chci, či nechci; nedává prostor pro souhlas, nebo nesouhlas. I v tomto případě je nutné ptát se, jak mu správně rozumět. Jde především o to, abychom přáli každému dobro. Znamená to nemít v sobě zášť, nenávist nebo závist. Tyto vlastnosti nás vylučují z Božího království. Jinak je tomu s přátelstvím. Přátele si hledáme na základě porozumění. Přátele si vybírejme podle určitého úsudku, podle dobrých mravů. Přátelé si vše sdílí bez obav, co na to druhý řekne. Jeden druhého se nebojí. Proto pak v některých textech písní najdeme myšlenku, že přátelství je víc než láska. Určitě nás všechny potěší, když nám někdo naznačí, že se bez nás neobejde. Řekne: „Potřebuji tě“. Samozřejmě každý z nás potřebujeme stravu, oblečení, vzduch, někdy léky atd. Někdy také práci druhých v různých zařízeních či obchodech. Stejně tak se neobejde dítě bez maminky a tatínka. Jak moc potřebujeme druhé, vyjadřují slova: „Škoda, že jsi tady nemohl být. Moc jsem tě potřeboval.“ Různé konstrukce slov prozrazují naši touhu být potřebným a očekávání zájmu a porozumění od blízkých lidí. Člověk někdy potřebuje druhého natolik, že jeho potřeba nabude podoby využívání až jeho vysávání. Potřebuje (musí mít) také Bůh člověka? Ano, Bůh skutečně potřebuje naši spolupráci. Bůh potřeboval P. Marii, její souhlas, její ano, aby uskutečnil plán s lidstvem. Jí nezpůsobil žádnou ujmu, ale naopak ji tím zušlechtil a obohatil. Pokud si myslíš, že tě nikdo nepotřebuje, pak si vzpomeň, že tě potřebuje Pán. Aby došlo k určitému průniku a pochopení toho, co mi Bůh sděluje; kde a jakým způsobem mě potřebuje; nutně musím růst v porozumění v oblasti lidské i náboženské. Sám sobě uškodím, pokud se o to nebudu snažit. Jsou určité cesty, jak v této oblasti mohu lidsky růst. Zdánlivě samozřejmé slovo „děkuji“ může být prvním krokem. Sděluji jím, že pociťuji a vyjadřuji vděčnost. Uvědomuji si, co jsem dostal, ať je to dar nebo pomoc. Vděčnost je krásná vlastnost, kterou bychom mohli nazvat odpovědí lásky na lásku. Přijetí daru či pomoci není jen tak. Je to dovršení toho, co začal dárce. Nevděk a samozřejmé přijetí pomoci není jen tak. Nakonec učiní z toho, co má být mostem mezi dvěma lidmi, jednosměrku. Někdy dokonce znemožní zbudování mostu, protože ho nemáme o co opřít. Toto lze vztáhnout i na náš vztah k našemu Pánu. Nemůže to být budování jen z jeho strany. Vděčnost nelze vynutit, protože bychom z druhé strany učinili otroka. K vděčnosti patří svobodné zacházení s dary. Dítě, které si nehledí svých hraček, by nemělo dostat další. Vděčný člověk si je vědom, že není nic samozřejmé. Ani vzduch k dechu a voda k pití. Můžeme si položit otázku, jak jsme vděční vůči našemu Pánu. Každý den si konkretizujeme všechny možné způsoby projevů vděčnosti. Kolik žen si postěžuje: „Neřekl mi ani děkuji za nedělní oběd, za praní prádla, úklid…“ atd. A to jsou lidé, se kterými se denně setkáváme. Snaha o porozumění je záležitost celého našeho života. Jen tak vzniká přátelství, které má dosah a pokračování ve společenství v nebi. Váš otec Josef Použitá literatura: Prof. P. Piťha: Výchova, naděje společnosti strana 5

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 4/2010

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Kompendium katechismu katolické církve 63. Jaké místo má ve stvoření člověk? Člověk je vrcholem viditelného stvoření, protože je stvořen k obrazu a podobě Boha. 64. Jaký typ spojení existuje mezi stvořenými věcmi? Mezi tvory existuje vzájemná závislost a hierarchie, které chtěl Bůh. Zároveň existuje jednota a solidarita tvorů, protože všichni mají téhož Stvořitele, jsou jím milovány a jsou zaměřeni k jeho slávě. Respektovat zákony vepsané do stvoření a vztahy vyplývající z přirozenosti věcí je tedy principem moudrosti a základem mravnosti. 65. Jaký je vztah mezi dílem stvoření a vykoupení? Dílo stvoření vrcholí v ještě větším dílu vykoupení. Vždyť právě toto dává počátek novému stvoření, v němž všechno najde svůj plný smysl a své dovršení. 66. V jakém smyslu je člověk stvořen „k Božímu obrazu“? Člověk je k Božímu obrazu v tom smyslu, že je schopen poznávat a svobodně milovat svého Stvořitele. Je jediným tvorem, kterého chtěl Bůh pro něho samého a kterého povolal, aby s ním sdílel jeho božský život v poznání a lásce. Člověk, protože je Božím obrazem, má důstojnost osoby: není něco, nýbrž někdo. Je schopen poznávat se, svobodně se dávat a vstoupit do společenství s Bohem a s ostatními osobami. 67. Proč Bůh stvořil člověka? Bůh stvořil celého člověka, avšak člověk byl stvořen, aby poznával Boha, sloužil Mu a miloval Ho, aby Mu věnoval v tomto světě celé stvoření jako díkuvzdání a aby byl vyvýšen k životu s Bohem v nebi. Pouze v tajemství vtěleného Slova nachází pravé světlo tajemství člověka, jenž je předurčen reprodukovat obraz vtěleného Božího Syna, který je dokonalým „obrazem neviditelného Boha“. 68. Proč lidé vytvářejí jednotu? Všichni lidé tvoří jednotu lidského pokolení, protože mají společný původ od Boha. Bůh totiž „stvořil z jednoho člověka celé lidské pokolení“ (Sk 17,26). Všichni pak mají jediného Spasitele a jsou povoláni mít podíl na věčné blaženosti Boha. 69. Jak duše a tělo vytvářejí v člověku jednotu? Lidská osoba je bytost zároveň tělesná a duchovní. Duch a hmota vytvářejí v člověku jedinou přirozenost. Tato jednota je tak radikální, že díky duchovní duši se tělo, které je hmotné, stává lidským a žijícím tělem a má podíl na důstojnosti Božího obrazu. 70. Kdo dává člověku duši? Lidská duše nepochází od rodičů, nýbrž je přímo stvořena Bohem a je nesmrtelná. Když umírá tělo, ona nezhyne, spojí se znovu s tělem ve chvíli konečného vzkříšení. (Pokračování příště) strana 6

 Slovníček cizích slov - hnutí

CHLUMEČEK 4/2010

 Svatí a jejich atributy

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY

Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická určitou spiritualitou.

Sv. František Solano, 24.7.

Vysokoškolské katolické hnutí České republiky (VKHČR) VKHČR je občanské sdružení, které vzniklo v roce 2002. Po roce 1989 začala v univerzitních městech České republiky spontánně vznikat vysokoškolská společenství. V průběhu let se rozrůstala do dalších měst, zvyšoval se počet a kvalita akcí a prohlubovala se vzájemná spolupráce. Dnes se ve větších městech setkáte se společenstvími studentů, která nabízejí různorodý program. V menších městech existují společenství, jejichž činnost leží spíše na aktivitě vlastních členů. Cílem tohoto sdružení je přinášet hlubší poznání a šíření křesťanských hodnot, podporovat dobrovolnictví, vytvářet prostor pro vzájemné setkávání a obohacování a nabídnout možnost alternativního využití volného času. VKHČR organizuje a zprostředkovává vzdělávací a kulturní akce, vytváří kontakty a spolupracuje s dalšími tuzemskými i mezinárodními organizacemi. Vizí je vysoká škola prožitá v tvůrčím prostředí mladých křesťanů, které dává příležitost k osobnímu a duchovnímu rozvoji, vzdělávání a poskytuje prostor pro sdílení, zábavu, zážitky i vztahy. Cílem je vytvořit společenství, ve kterém se studenti budou doprovázet na cestě životem s Bohem. Prostředkem k tomu je připravit co možná nejkvalitnější program, také proto mezi sebou jednotlivá města spolupracují v rámci VKHČR. Mezi akce, které VKHČR pořádá, patří studentské mše, víkendové akce, filmové večery, přípravy na svátosti, kurzy, sportovní turnaje, kontakt se studentským kaplanem, noční i denní poutě, přednášky, koncerty, adorace, duchovní obnovy, exercicie, církevní Silvestry, modlitba Taizé, charitativní akce, čajovna, katecheze, diskuse, výlety, zájezdy, plesy ... „Vysokoškolské katolické hnutí je především společenství, kde lidé mohou spolu studovat, bavit se a modlit. Je to prostor pro růst, vzdělání i vztahy. Je otevřené pro všechny, kteří mají zájem sdílet svůj život s ostatními podobného smýšlení.“ P. Josef Stuchlý SJ, vysokoškolský kaplan. Více na http://vkhcr.webnode.cz/. (PFJ)

CHLUMEČEK 4/2010

Františkánský mnich a lidový kazatel se narodil 1549 v Mantille v bohaté andaluské rodině, vzdělání nabyl na jezuitských školách ve Španělsku. Vstoupil do minoritského kláštera v Mantille. Zde se cele oddal kontemplaci a modlitbě, často se bičoval a jeho ložem byla tvrdá postel bez přikrývky. Po vysvěcení na kněze vyučoval klášterní novice a pomáhal také při ošetřování nemocných, za nimiž pravidelně docházel z kláštera. Roku 1589 odjel do Jižní Ameriky (Lima), kde v příštích dvaceti letech získal pro Krista více než sto tisíc zdejších obyvatel. Zemřel roku 1610 a jeho poslední slova podle tradice zněla: „Raduji se, že je psáno: Do domu Hospodinova půjdeme." Patron Argentiny, Bolívie, Chile, Panamy, Paraguay, Peru, zvláště Limy; františkánských misií; vzýván jako záštita proti zemětřesení. Atributy: housle, Indiáni. Sv. Bartoloměj, 24.8. Bartoloměj je na seznamu apoštolů prvních tří evangelií i ve Skutcích apoštolů. Jeho plné jméno bylo pravděpodobně Natanael Bar-Tolmai, přijmemeli velmi pravděpodobný dohad, že Bartoloměj je totožný s tímto učedníkem Ježíšovým. Ten se zprvu pochybovačně ptá Filipa, když se dozví, že „našli toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci", a že „je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta". „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?". O něm říká Ježíš, když vidí, jak k němu Natanael přichází: „To je pravý Izraelita, ve kterém není lsti." A Natanael přemožen nakonec řekne: „Mistře, ty jsi syn Boží, ty jsi král izraelský!" Nevíme nic o Bartolomějově činnosti po Letnicích; podle legend působil ve Frygii, v Mezopotámii či dokonce v Indii. Nejspíš proto, že podle tohoto podání zemřel mučednickou smrtí: stažen zaživa (jak ho také znázornil Michelangelo a obzvlášť Ribera) je svatý Bartoloměj patronem řezníků, koželuhů a knihvazačů, dále také sedláků, krejčích, pastevců a vinařů. Atributy: kniha a nůž. (PFJ)

strana 7

strana 8

Posvěcování času

CHLUMEČEK 4/2010

POSVĚCOVÁNÍ ČASU VOTIVNÍ ROKY Na úrovni roku posvěcujeme čas mimo již řečeného bohatstvím tématicky zaměřených roků. Tak například rok 2004 – 2005 vyhlásil papež rokem eucharistie. Rok předchozí byl věnován roku růžence. Před velkým miléniem v roce 2000 byly roky věnované postupně třem Božským osobám (Tertio millenio adveniente). V naší národní církvi proběhlo desetiletí duchovní obnovy národa, svatovojtěšský rok, atd. Je to vždy příležitost prožívat plynutí času s větší pozorností na jednotlivé téma. SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE Rád bych zmínil zajímavý fenomén: Světové dny mládeže. Nápad svolávat tato setkání pochází od papeže Jana Pavla II. První se konal v Římě roku 1984. Mladí všech kontinentů se scházejí na některé místo naší planety jednou za dva nebo tři roky. A nejedná se o pouhé setkání mládeže na několik dní v období prázdnin. Toto setkání je připravováno v malých společenstvích mládeže našich farností. Vrcholí na vlastním setkání. Po Světových dnech mládeže nastává zase období sbírání plodů. Mladí by měli ve svých farnostech svědčit o naději, o které se dozvěděli. Světové dny mládeže jsou kroky církve, která je mladá, protože je omlazována Duchem svatým. STOLETÍ Křesťané posvěcují čas i na rovině století a tisíciletí. A to zvláštním způsobem. Některé roky vyčleňují a nazývají je „Svatý rok“, nebo „Milostivé léto“. Tato tradice má svoji prehistorii ve Starém zákoně, kdy v Mojžíšském zákoníku byl každý padesátý rok „rokem Milosti Hospodinovy“. Mělo dojít k majetkovému vyrovnání, dluhy měly být odpuštěny a země daná v zástavu při různých dluzích vrácena. Kdo vynalezl Svatý rok? Odpověď bychom nalezli v knížce Jaroslava Polce „Svaté roky“: „Svatý rok nevynalezl nikdo. Svatý rok se objevuje nečekaně jako blesk z jasného nebe, jako přímý projev Boží vůle v jisté historické situaci, z neorganizovaného popudu křesťanských poutníků přišlých do Říma na pouť k hrobům apoštolů“ (POLC, Jaroslav Václav, Svaté roky, Matice cyrilometodějská, s.r.o., Olomouc 2000, str. 13). Poutníci prý volali na papeže: „Svatý Otče, požehnej nám dříve, než se nás zmocní smrt. Víme od našich dědů, že každý křesťan, který ve stém roce navštíví těla svatých apoštolů Petra a Pavla, je osvobozen od své viny i trestu.“ Papež Bonifác VIII. poprvé otevřel brány Boží milosti dokořán. Během prvního Svatého roku přišlo do Říma na dva miliony poutníků, kteří toužili po usmíření s Bohem, po míru ve svých srdcích, po naději na věčný život. Píše o tom i Dante Alighieri ve své Božské komedii: strana 9

Posvěcování času

CHLUMEČEK 4/2010

„… jak Římané to nařízení dali, že v Milostivém létě, v poutním čase, kdy velké davy po mostě se valí, proud jeden čelem k hrobu ubírá se, k svatému Petru namířeno má-li, a proti němu druhý kráčí zase.“ (Peklo XVIII., v. 28-33) V naší zemi vymohl privilegium Milostivého léta císař Karel IV. Ale to skončilo špatně. Způsobilo totiž roztržku mezi královským a nekrálovským, reformě zaměřeným duchovenstvem, které se ostře stavělo proti takovémuto způsobu udílení odpustků, protože zavánělo svatokupectvím. Prostě „České“ Milostivé léto bylo spíše ostudou než duchovním dobrem pro věřící. Během staletí se svaté roky začaly dělit na řádné a mimořádné. Nejprve se řádné svaté roky konaly každých padesát let, a to na výročí smrti Ježíše Krista (například 1933 či 1983). Druhá kategorie Svatých roků je nazvaná jako mimořádná. Papež je vyhlašoval při významných událostech nebo jako poděkování za své zvolení. O co jde při slavení Svatého roku? Velmi výstižně to vyjádřil Papež Jan Pavel II., když vyhlašoval Svatý rok 1983: „Milostivé léto je výzvou k pokání a obrácení, jež je nezbytné pro naši účast na milosti a vykoupení. Člověk se nevykupuje sám ze svých hříchů, je vykoupen tím, že se mu dostává odpuštění zásluhami Vykupitele. Je třeba prožívat Milostivé léto pokáním a usmířením, to je vítězstvím nad mravním zlem, návratem k Bohu, čili vnitřním obrácením.“ (POLC, str. 135) Svaté roky se začaly spojovat s tzv. Svatými branami, které jsou zazděné a pro poutníky se otevírají pouze pro slavení Svatého roku. Svaté brány se staly symbolem Božího milosrdenství: I my sami máme otevřít bránu svého srdce Kristu. V jubilejním roce 2000 nechal Papež Jan Pavel II. Svaté brány rozšířit, aby tak naznačil, že Boží milost je širší. Byl přitom inspirován Žalmem 24, 7: „Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.“ (Z knihy P. Šabaka: Posvěcování času, pokračování příště) strana 10

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 4/2010

 Z naší knihovny

MOJE MALÁ REKLAMA NA KNÍŽKY A ČETBU

TIP NA PRIMA PRÁZDNINOVÉ ČTENÍ

Mohla bych vám říkat, že je dobré, aby člověk četl, protože si tím zvyšuje všeobecný rozhled a rozšiřuje si tím slovní zásobu. Ale to vám říkat nebudu, protože to všichni víme, říkaly nám to už učitelky češtiny na základní škole a v některých z nás tím vyvolaly celoživotní odpor ke čtení. Je to ale docela škoda. Možná, že zásadní chyba spočívá ve výběru knih. Jasně, klasika, jako třeba Babička od Němcové nebo vleklé popisné pasáže bez jakéhokoli smyslu a pointy (nebudu jmenovat, každý si zde něco/někoho dosadí), zaujme asi opravdu málokoho. Já si opravdu myslím, že je věčná škoda, když člověk se svou čtenářskou zkušeností skončí někde na Starém bělidle (přestože v Babiččině údolí je moc hezky). Měli bychom se pokusit najít něco, co nás bude bavit, co nás bude nějak obohacovat. A třeba se i občas přinutit přečíst si něco hodnotnějšího, někdy i třeba duchovního. Já jsem schopná, pokud mě knížka opravdu zaujme, číst skoro celý den, což je zase druhý extrém a to bych vám ani nedoporučovala. Ale je tady pro vás pro všechny moje (nebo tedy ne jenom „moje“) nabídka, jak začít číst. Máte tedy pro začátek hned dvě možnosti. V neděli po druhé mši svaté je možnost zajít si něco vypůjčit do farní knihovny, kde je výběr opravdu pestrý, a to nejen duchovní literatury. Když jsem dávala postupně a docela pracně do pořádku (a do počítače) knihovnu, měla jsem v ruce opravdu každou knížku. Je tam jak klasika, tak i novější tituly. Mohu vás uklidnit, že jsem rozhodně všechno nepřečetla, to možná ani otec Josef (?). On mě tedy také „zastupuje“ a ochotně vám poskytne knihovnu k dispozici v případě mé nepřítomnosti. Já přeci jen nejsem na faře tak často, jako třeba on . Jinak doufám, že už jste si mě všimli, když po mši před kostelem prodávám knížky. Někteří mě raději obejdou velkým obloukem, někteří se na chvilku zastaví, ze zvědavosti do něčeho nahlédnout. Ale jo, zatím jsem pokaždé něco prodala. Musím říct, že jsou to všechno opravdu horké novinky, fakt úplně ty nejžhavější!!! Něco pro duchovní život, texty o manželství, dětech, knížky pro děti i publikace psychologické, životopisy, historie... A POZOR, pokaždé tam otec Josef přidá něco, co tam předtím nebylo! Takže opravdu pokaždé bude, na co se dívat a z čeho vybírat. Třeba nějakou fajn oddechovku na dovolenou. Na závěr bych použila jeden citát, který mám moc ráda a který souvisí s obsahem mého článku: „Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům“. (LU)

Rok se zase sešel s rokem a máme tu daší léto: prázdninový čas letních táborů, brigád, chvíle strávené jak s babičkami a dědečky, tak s vnoučátky; období sklízení dobrot ze zahrádek, prostě každý si čas určený k odpočinku plánuje tak, aby ho využil spokojeně, smysluplně a hlavně radostně. Možná cítíme to, že bychom rádi nějak dobili „baterky“ duchovně, chtěli bychom nějak dohonit to, o co přicházíme během roku uspěchaným plněním povinností. Co kdybychom si tedy něco pěkného duchovního přečetli? A protože se nám možná nechce do něčeho náročného, co by nás stálo mnoho přemýšlení, napadá mě doporučit vám některou z knížek fejetonů křesťanské spisovatelky Hany Pinknerové. Její knížky jsou pro tuto dobu jako dělané: Co Bůh šeptá maminkám, Brusinky, To pravé místo, Budu asi lítat, Hořká čokoláda, Schválně jsem zaspala, a nejnovější: O darech. Její dílka mě nadchla tím, že mluví o událostech, které každý z nás každodenně prožívá. Učí mě dívat se na svět a jeho dění jakoby Božíma očima, laskavě a optimisticky. Ať vyberete kteroukoli, určitě v ní objevíte něco, co vás osloví, něčím někam nasměruje, a nebo „jen“ potěší.

strana 11

CHLUMEČEK 4/2010

Hana Pinknerová je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy na radiu Proglas. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní pracuje jako redaktorka www.mojerodina.cz. Svými fejetony pravidelně přispívá do časopisu Život víry, je dopisovatelkou rodinného magazínu Mařinka.cz. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně. Ona sama o svém díle říká: „..mé texty může člověk přečíst jen tak jako příjemné počtení na dobrou noc, ale zrovna tak v nich nalezne podněty pro vlastní přemýšlení. Vlastně mi jde o to ukázat, že ke každému z nás Bůh neustále mluví, jen na to čekat a hledat to. On je fakt skvělý.“ (Johana Jirásková) strana 12

 Ohlasy – První svaté přijímání

CHLUMEČEK 4/2010

PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ

 Ohlasy – Cyklo-výlet

CHLUMEČEK 4/2010

CYKLO-VÝLET DO HLUBOČIC ZA PANNOU MARII A ZÁVĚREČNÉ DOSTAVENÍČKO NA FARNÍ ZAHRADĚ

Již delší dobu se děti z naší farnosti připravovaly s otcem Josefem na tuto mimořádnou událost v jejich životě. Společně s nimi jste možná i vy prožili začátek této přípravy při mši svaté, když v průvodu přinesly k obětnímu stolu velké svíce, které pak za ně svítily při každé mši svaté až do oné neděle 16.5.2010. Děti se s panem farářem připravovaly téměř každou sobotu dopoledne a dokonce i my rodiče jsme se s otcem Josefem několikrát sešli. Také jsme dostávali prostřednictvím dětí potřebné materiály, abychom měli možnost připravovat se s nimi také doma. Na první svatou zpověď jsme se sešli 14 dní předem v neděli odpoledne v kostele sv. Bartoloměje s celými rodinami. Svátost smíření jsme měli jako slavnost při bohoslužbě slova. V jejím závěru proběhla za zpěvu při kytaře svatá zpověď. No a pak jsme to na faře ještě oslavili přípitkem a donešenými dobrotami. První svaté přijímání proběhlo 16. května v neděli při mši svaté v 9.30.Terezka Hyksová, Magdalénka Doležalová a Magdalénka Vodvárková se na tento okamžik, kdy poprvé přijmou do svého srdce Pána Ježíše, velmi těšily. Přišly v krásných bílých šatečkách a moc jim to slušelo. Během bohoslužby mládež krásně zazpívala s kytarou, což slavnostní atmosféru ještě zvýraznilo. Po mši jsme to s rodinami holčiček a s panem farářem na faře ještě oslavili. Od této neděle se tedy naše holčičky připojily mezi nás, kteří Pána Ježíše přijímáme. Kéž tedy v nás i v těchto dětech působí Pán Ježíš, abychom svědčili o jeho lásce. (Jana Vodvárková) strana 13

To se zase jednou udělalo tak krásně, až jsme si řekli, že bychom měli vyrazit někam na malý výlet. A protože byl zrovna máj – lásky čas, a taky doba, kdy častěji vzýváme Pannu Marii, naplánovali jsme, ostatně jako již v minulých letech, že se vypravíme na takovou menší májovou pobožnost do nedalekých Hlubočic. Byl vážně dobrý náš nápad spojit tuto duchovní chvilku také se sportem. Myslím si totiž, že katolíci taky potřebují někdy aspoň trochu sportovat a protáhnout svoje ztuhlá záda z kostelních lavic! Když jsme tuto farní akci připravovali, tak jsme přemýšleli, co potom, že je škoda, jet zase hned domů, nebo do které hospůdky se jít osvěžit. Vymyslelo se to nakonec úplně senzačně, ani nevím, kdo na to přišel, ale jisté je, že to vzniklo zavanutím vánku svatého Ducha. Ano, nakonec jsme měli dýchánek a zároveň piknik na farní zahradě. To tedy bylo fakt něco! Pivo teklo proudem (díky, Pepčo!), proběhla grilovačka s buřtíky (díky, Tome!) a na požádání jsme mohli dostat zmrzlinový pohár s různými příchutěmi dle vlastního výběru, s pravou šlehačkou (na to je zase specialistka naše učitelka Lenka). No já tedy opravdu už nevím, co k tomu dodat. Kdo tam byl, tak ví, kdo ne, tak má tedy fakt děsnou smůlu. Ale nebojte, nemusíte zas tolik závidět, příští rok to bude zas. A možná, že místo buřtů se bude opékat ještě něco jiného, ale to už bych vám prozradila moc. Každopádně se máme na co těšit! Jsem moc ráda, jak nám to všechno ve farnosti pěkně funguje. Lidé, co šli náhodou kolem, se ptali, jestli na té faře otevřeli nějakou novou restauraci. V podstatě se dá říci, že ano, ale funguje pouze při zvláštních příležitostech, jakou byla cyklo-pouť se Zdrávas Maria!  (LU)

strana 14

 Ohlasy – Dělání, dělání...

CHLUMEČEK 4/2010

DĚTSKÝ FARNÍ DEN V sobotu 1. máje nebyl lásky čas, ale pracovní den. Od taťky víme, že dřív pracovní soboty byly, tak jsme se ani moc nedivili. Tím spíš, že v kalendáři bylo napsáno: Svátek práce. Začali jsme v kostele sv. Bartoloměje, rozdělili se do skupinek a větší děti nám zahrály divadlo o tom, jak Ježíš v dětství pomáhal Josefovi a Marii. Pak jsme uklízeli barevné papírky, které tam poztráceli vedoucí, podle barev papírků každá skupinka dostala vedoucího a také povolání, které jsme měli za úkol předvést ostatním (farář, řidič, lékař, učitel). Po zpívacím pexesu a malování obrázku svého povolání jsme si sami připravili oběd, který hodnotila legrační porota (Mc. Donald, BioBio, Sádlová, Laskomina atd.).

 Ohlasy – Dělání, dělání...

CHLUMEČEK 4/2010

Na mši svaté jsme si z plna hrdla zazpívali a už se těšili na závěrečné vyhlášení a odměny. My jsme vyhráli blikací strašidýlka a sladkosti. Už se těšíme na příští dětský den. Tenhle měl název „Dělání, dělání, všechny smutky zahání“, ten příští by se mohl jmenovat třeba „Lenošení, lenošení...“ Ale necháme se překvapit . (Marian a Kristýna)

Po obědě jsme vyrazili po fáborkách, po skupinkách plnili úkoly a za každý splněný úkol jsme dostávali bonbonkové korálky: Pomohli jsme staré babičce s košíkem, krmili jsme vepříka, tipovali jsme počet mincí v mešci, běhali jsme slalom, pletli věnečky, vyráběli křížek, vytahovali jsme poklad z vody, házeli mince do hrnečku pod vodou, u vodníka jsme udicí zasunovali šroubovák do lahve a míčem shazovali kuželky, u sedláka jsme drandili s kolečkem, v kostele ve Voleticích jsme drhli dlažbu (asi nestihli uklidit), a to už jsme byli v cíli. strana 15

strana 16

 Ohlasy – Slavnost Těla a krve Páně

CHLUMEČEK 4/2010

 Ohlasy – Svatba

CHLUMEČEK 4/2010

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ

SVATBA

Tak jako Ježíš promlouval kdysi k zástupům, mluvil v den slavnosti i k nám: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ V každodenním chodu života se může stát, že mnohé činnosti začneme dělat automaticky, bez přemýšlení, mohou nám zevšednět. K tomu může dojít i v životě duchovním, když přijímáme Krista v Eucharistii. Tato slavnost nám nabízí nechat se vyvést ze zajetých kolejí, znovu si plně uvědomit, koho ve svatém přijímání přijímáme. O velikosti tohoto Božího daru nás v Janově evangeliu utvrzuje sám Ježíš: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe, ne takový, jaký jedli vaši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“ Kristus tu byl a je pro všechny lidi bez výjimky. Proto i můžeme chápat, že tato mše svatá nekončila jako obvykle. Náš průvod, v jehož čele stál sám Kristus, v závěru slavnosti směřoval ven z kostela. To proto, aby On se vydal světu a byl požehnáním nejen pro nás křesťany, ale i pro ty, kdo se slavnosti neúčastnili. Všechny významné slavnosti jsme byli doposud zvyklí slavit na našem poutním místě. Ale ani prostředí kostelíka svatého Bartoloměje neubralo na kráse a významu této slavnosti. Děkujeme Tomášovi a jeho rodinným pomocníkům za krásný oltářík, jenž byl důstojnou ozdobou této slavnosti. Poděkování patří i všem krásným družičkám, které na cestu rozhazovaly voňavé lístečky z květů. Kéž bychom i my vždy byli důstojnou nádobou, která s láskou a plným uvědoměním si velikosti tohoto daru přijímá Krista ve svatém přijímání. (LZ)

Tereza Urbanová a Josef Vostrovský si 29. května 2010 v chrámu Páně svatého Jakuba v Chroustovicích udělili svátost manželství. Máme z toho velkou radost, o to větší, že Terezka je naší stálou spolupracovnicí, podepisuje se značkou TU (jsme zvědaví, jestli si ji teď změní) a hlavně se stará o rubriku „Ahoj holky a kluci“, což nás naplňuje jistotou, že s výchovou vlastních dětí nebude mít žádné problémy . Srdečně novomanželům gratulujeme, přejeme jim hodně radosti na společné cestě a vyprošujeme hojnost milostí a darů Ducha svatého. (redakce)

strana 17

strana 18

Články – Opravy pokračují

CHLUMEČEK 4/2010

Články – Svatá Markéta

CHLUMEČEK 4/2010

OPRAVY POKRAČUJÍ

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ CHLUMEK INFORMUJE

Rozpracovanost projektu k polovině roku 2010 „Obnova interiéru poutního chrámu Panny Marie na Chlumku v Luži“

Sdružení Chlumek v Luži, které si dalo za cíl pomáhat starým a nemocným v našem okolí, informuje, že věnovalo ŘK farnosti Luže částku 100.000,- Kč pro účely vybudování výtahu k poutnímu chrámu P. Marie na Chlumku. Doufáme a těšíme se, že stavba výtahu, která je ve fázi přípravy projektu, pomůže k lepší dostupnosti všem, pro které je zdolání 63 schodů nadlidský výkon. Peníze byly získány hlavně z prodeje lázeňských oplatků, děkujeme všem! (za OS Chlumek Ludmila Jirásková)

Římskokatolická farnost Luže spolu s partnery projektu Pardubickým krajem a Městem Luže realizuje za podpory Finančního mechanismu EHP/Norska akci „Obnova interiéru poutního chrámu Panny Marie na Chlumku v Luži“. Už v loňském roce byl Chlumek od 06/2009 uzavřen veřejnosti a proběhly zde pouze tradiční poutě. Nejinak tomu bude i v letošním roce, protože práce na obnově interiéru kostela na Chlumku stále probíhají vcelku plynule a bez problémů. V kostele pracovala do poloviny dubna letošního roku pouze firma S:Lukas Brno na výmalbě a jinde v ateliérech se restaurovaly prvky mobiliáře (Mariánské sousoší s celou výzdobou, hlavní oltář, obrazy apod.) a varhanního stroje. Od 15.4.2010 se však již přistoupilo k pracím na varhanní skříni a dřevěném zábradlí empor uvnitř kostela a s instalováním drobných prvků zrestaurované výzdoby před rozebráním nejvyšších poloh lešení, což přineslo i první avizované komplikace, které se s dávkou tolerance všech podařilo zvládnout. K blížící se první chlumecké pouti uvádíme přehled toho, co její návštěvníci mohou v kostele spatřit a očekávat: - Kompletní výmalba nad mariánskou kaplí, větší části presbytáře, klenby celého kostela včetně říms po celém obvodu kostela, odstranění cca poloviny lešení z prostoru. - Osazení zrestaurovaných soch Zvěstování Panny Marie nad mariánskou kaplí. - Zrestaurovaní varhanní skříně v takovém rozsahu, aby bylo možné v 07/2010 zahájit zpětnou montáž varhanního stroje do kostela. Od nástupů více dodavatelů do kostela začala náročná práce koordinace jednotlivých prací, které musí probíhat tak, aby práce jedněch neničila práci těch druhých. Vyžaduje to velký cit jednak vlastních restaurátorů různých profesí, tak i stálou sledovanost postupů a operativních zásahů do celé realizace projektu. Čeká nás ještě velký a obtížnější kus práce. Bůh nám pomáhej. (oJ) strana 19

SVATÁ MARKÉTA HÁZÍ SRP DO ŽITA Náš pozemský život je ozdoben řadou pranostik, které nás různě oslovují. Toto je jedno z nich, které mělo v minulosti velký význam. V jeho oktávě začínal začátek žní, kdy hospodáři vcházeli do úrodných políček, kosy přes rameno, aby začali sklízet, co jim Pán nadělil. Práce od slunka do slunka za parných dnů byla dřina, ale i radost z postavených mandelů, které hojně zdobily políčka. Poznal jsem to i já, co nejmladší jsem zůstal při hospodářství. Rodiče byli věřící a dodržovali řadu vžitých zásad. Tatínek mi nejednou připomínal – s Bohem začni každé dílo, podaří se ti. Když vyjížděl s kravičkami, nezapomněl to říci. Než začal dílo, udělal ve vzduchu na políčku bičem kříž a dílo se většinou dařilo, končíval slovy „buď Pán pochválen“. Připomínal, že se mi vyplatí netýrat zvířata, že to jsou také tvorečkové Boží. Rodiče nikdy nezapomněli požehnat pecen tehdy ještě domácího chleba. Vděčím jim za vše, čím mě vybavili pro můj život. Měl jsem štěstí, že mi bylo dopřáno poznat děvče stejných zásad a tak po převzetí minulosti nám bylo dopřáno ještě pět let hospodaření. Žel, tak jako mnoha jiným, i nám to bylo násilím odebráno, což jsme velmi těžce nesli, ale ne pro hodnotu majetku, ale protože díky rodičům jsme i my měli a chovali k úrodné hroudě úctu. Pravda, dřinu nahradily stroje, ale dělalo a dělá se jen za finanční odměnu, to hlavní se vytratilo. Co je bolestné, že se úrodná půda ničí různými stavbami, ale na jak dlouho? Dnes vidíme, kam až došlo hlásání lepších zítřků. Hlavně na mnohých vesnicích, buď zmizely, nebo zůstaly z kravínů a skladů jenom ruiny, které jsou strašákem krásné české krajiny. Kam jsme se to dostali? (Jiří Mikan) strana 20

Články – Uplakaný měsíc máj

CHLUMEČEK 4/2010

UPLAKANÝ MĚSÍC MÁJ Všichni, kdo jsme překonali rozmary počasí, prožili jsme pět vzácných pondělků, provázaných duchovní pohodou, která nás vždy vítá v zaplněném kostelíku Panny Marie Královny a sv. Jana Křtitele v malebném údolí v Podskalí. Věřící se sem již po mnoho let sjíždí ze širého okolí, takže to jsou opravdové slavnosti, plné úcty, proseb i děkování za dary, které od Prozřetelnosti hojně přijímáme. Je chvályhodné, že sem přijíždějí i duchovní z jiných farností, aby nás slovem Páně obohatili. Letos se promluvy nesly v duchu svatého kněžství a řekly nám mnoho nového o této vzácné, nám věřícím tolik potřebné profesi. Tento kostelík byl již dříve v oblibě, až do roku 1950, kdy byl odsouzen sloužit jako skladiště JZD Skála. Tehdy ale působil ve Vrbatově Kostelci P. Václav John, jemuž se povedlo s pomocí Boží i několik věřících, přivésti jej do tohoto stavu. Tak tento kostelík nejen že září nynější krásou, ale Panna Maria i svatý Jan nás vždy vítají. Nemůžeme opomenout ani úsilí sourozenců Mikanových, kteří převzali péči o tento stánek po svých rodičích. Kolik práce i finančních prostředků je už na jejich Božím kontě, to vědí jen sami. Však stařičké Marušce Mikanové září vždy oči se slzami radosti. Chvála Bohu za toto krásné dílo. (Jiří Mikan)

strana 21

Články – Otevření mateřského centra

CHLUMEČEK 4/2010

OTEVŘENÍ MATEŘSKÉHO CENTRA DAR V LUŽI V sobotu 10. července 2010 bude v Luži, v budově bývalé ZUŠ (ul. U Stadionu 257), slavnostně otevřeno nové středisko Oblastní charity Pardubice, a sice mateřské centrum DaR (děti a rodiče). Mateřské centrum vzniká díky vzájemné spolupráci OCHP a maminek z Luže, které o tuto činnost projevily velký zájem. Během letních prázdnin bude centrum otevřeno podle zájmu rodičů a dětí. Od začátku nového školního roku zde začne probíhat pravidelný program, jehož součástí bude např. hudebně-dramatická výchova, cvičení pro maminky i děti, připravuje se i tvůrčí dílna. Program bude čas od času doplněn různými besedami, nabízí se i výuka angličtiny. Samozřejmě zde nebude dětem chybět čas na „volné hraní“ a jejich rodičům na přátelské posezení a popovídání spojené se zajištěným hlídáním. Pravidelný program ještě doplní jednorázové akce (např. Mikulášská besídka) a výlety. Srdečně zveme všechny rodiče z Luže a okolí, kteří chtějí aktivně trávit společný čas se svými dětmi, aby neváhali a přišli do mateřského centra. Bližší informace k prázdninovým aktivitám poskytne p. Malík, tel. 775620834, e-mail: [email protected]. (Mgr. H. Vostrovská)

strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 4/2010

Ahoj holky a kluci!

 Ahoj holky a kluci Pomoz najít šnečí slečně správnou houbu!

CHLUMEČEK 4/2010

Najdi 2 stejné kabáty.

M čnnněěě ttaadddyy!! K K m m miii Miiilléé dděěěttii,, uuužžž jjee ttooo kkkoonnneeeč Koonnneecc ššškkkoollnnííhhooo rrroookkuuu pppřřiišššeell sssvvýým miii ppooom maaalllýýým kkrrrůůůččkkkyy aa ppřřřeeeddááávvváá ššttaaafffeettuuu ppprrráázzdddnniiinnááám m Chhhccii V V m m... C Vááám m pppoooppřřřááátt pppěěkkknnéé,,, ddooobbrrooodddrruuužžžnnééé,,, vveeessseellléé,,, zzááábbbaavvvnnnéé,, hhrraaavvvéé,,, hhuuussstttéé,,, úúžžaaasssnnééé,,, ssllluunnneeeččnnnéé,, ppřříííjjeem m mnnnééé,, nnnaa zzááážžžiitttkkyy bbooohhaaatttéé,, dddlloouuhhhéé pprrrááázzddnnniinnnyy... M ě j t e s e b á j e č n ě . M á m V á s r á d a ! M Mějjttee sse báájjeečnně . M Má m Vááss rrá daa! Letní lov Lov na plyšáka Potřebujeme: plyšáka, papír, tužku. Jeden z hráčů schová plyšáka v lese a nakreslí mapu, jak se k němu dostat. Zbytek hráčů plyšáka hledá. Pak se role vymění. Pokud venku prší, můžete schovávat plyšáka v domě.

Nakresli jedním tahem.

Love you Potřebujete: papír, nálepky, pastelky, fixy, nůžky. Vyrobte každému členu rodiny přání, na které mu napíšete, proč ho máte rádi. Pak přání poschovávejte, aby byli překvapení, až ho najdou - třeba do oblečení, pod polštář, do bot, do hrnečku (prázdného ).... Lov vzpomínek Potřebujete: sešit, tužku, pastelky, foťák. Ulovte si letní vzpomínky! Každý den si zapište něco zajímavého, co jste zažili, nakreslete k tomu obrázek... a nechte místo na fotky, které nafotíte. Také můžete požádat lidi, které potkáte, aby vám do vašeho sešitu něco připsali nebo nakreslili. Lov lidí Potřebujete: víru. Lov lidí? Lidé se dají lovit? To víte, že ano – Ježíš přece řekl: „Učiním z vás rybáře lidí!“ Neznamená to ale, že bychom měli lovit na háček . Povídejte si o Ježíši s lidmi, které v létě potkáte – ve vlaku, na táboře, na chalupě... Modlete se za velký úlovek – aby v Ježíše toto léto uvěřilo mnoho lidí! strana 23

Najdi 10 rozdílů.

Vyluštění z minulého čísla: Kým je kněz – mužem modlitby. strana 24

 Informace

CHLUMEČEK 4/2010

INFORMACE  Nedělní bohoslužby v Luži: Kromě poutí se budeme z důvodu oprav interiéru na Chlumku až do odvolání setkávat v 8:00 a v 9:30 hod. v kostele sv. Bartoloměje v Luži.  Program poutí: 1. pouť CHLUMEK – Luže Neděle - 4.7.2010, pouť k svátku Navštívení P. Marie Mše sv.: 8.00, 9.30,11.00 hod. a ve 14.30 sv. požehnání 2. pouť CHLUMEK – Luže Neděle - 15.8.2010, pouť k svátku Nanebevzetí P. Marie Mše sv.: 8.00, 9.30,11.00 hod. a ve 14.30 sv. požehnání 3. pouť CHLUMEK – Luže Neděle - 12.9.2010, pouť k svátku Narození P. Marie Mše sv.: 8.00, 9.30,11.00 hod. a ve 14.30 sv. požehnání Svatováclavská pouť CHLUMEK – Luže Neděle – 28.9.2010 Mše sv.: 9.30 hod.  Poutní mše sv. v Podlažicích - úterý 13. července 2010 v 18.00 v kostele sv. Markéty v Podlažicích. Mše svatá bude slavena v tradičním ritu, celebruje P. Marek Slatinský.  Prázdninový pobyt dětí v Čachnově: 31.7.–7.8.2010. Děti se již mohou průběžně přihlašovat u Lenky Zárubové. Vybíráme zálohu 500 Kč. Na co se můžete těšit? Čeká vás celotáborová hra na téma Biblické olympijské hry, spaní v chatkách, mezinárodní večer v převlecích (můžete si je už teď začít připravovat), spousta her, soutěží, zábavy, ale i chvil ztišení… Více informací naleznete na přihláškách nebo na http://www.cachnov.eu.  Podzimní farní víkend v Rokytnici: 24.9.2010-28.9.2010  Vyslyšené prosby: Rádi bychom obnovili rubriku Vyslyšené prosby. Prosíme proto Vás, milí čtenáři, posílejte redakci svoje zážitky s Božími dotyky ve Vašem životě. Rádi je anonymně zveřejníme. Slunečné prázdniny a občerstvující dovolenou přeje všem čtenářům redakce! strana 25