ŠKOLOBĚH TRÁVNICKÝ
ZÁKLADNÍ ŠKOLA TRÁVNÍKY OTROKOVICE
3/04/2010
milé děti
noc s Andersenem
Vaše škola se letos dožívá významného výročí. Brzy tomu bude 35 let ode dne, kdy se narodila. Děti, které do ní tenkrát na počátku září poprvé přišly, dospěly a zmoudřely, mnohé z nich jsou vaši tátové a mámy. Také z řady učitelů, kteří je tenkrát učili, jsou bělovlasé dámy a pánové, stejně jako já chodí o holi, nebo už dokonce odešli tam, odkud není návratu. Takový je zákonitý běh života, který nemůžeme zastavit. My, dříve narození, si často říkáme, že kdyby to šlo, mnoho věcí bychom udělali a zařídili jinak. Kdyby to ovšem šlo ... Ale je jenom dobře, že to tak nejde. Svět se změnil. Při té příležitosti si vzpomínám na verše našeho velkého básníka Jana Nerudy, kterým jsem se kdysi učil také já: „Kdo chvíli stál, už stojí opodál...“ Jsou to slova pravdivá a zavazující. Teď je totiž řada na vás, dnešních dětech, abyste tvořily a budovaly nový svět. Otevírá se před vámi brána skvělé budoucnosti a je jenom na vás, jakou si ji uděláte. Vaše krásná škola vám k ní dává velký zlatý klíč. Pilně se učte a nepromarněte příležitost, aby byl ten váš svět mnohem lepší, než byl ten náš – i když ani ten nebyl tak docela k zahození ... Srdečně bývalý učitel vaší školy, básník a spisovatel PaedDr. Jindřich František Bobák
Noc a Andersenem ukončila i na ZŠ Trávníky Březen – měsíc čtenářů. V noci z 26. na 27. 3. 2010 proběhla v mnoha knihovnách a školách Čech, Moravy, Slovenska, Slovinska a Polska Noc s Andersenem, která ukončila Měsíc čtenářů. Neoslavovalo se jen výročí Hanse Christiana Andersena, ale i blížící se 100. výročí narození Františka Hrubína a 200. výročí narození Karla Hynka Máchy. Nocovat ve škole, to se nepodaří jen tak každému. Zvlášť když je připraven bohatý program. Společné čtení pohádek, jazykové soutěže a literární kvízy, stolní hry s pohádkovými motivy, zhlédnutí nejznámější Andersenovy pohádky Malá mořská víla. Celonoční akci jsme zahájili připomenutím nejdůležitějších životních etap světoznámého dánského pohádkáře. Poté následoval lampionový průvod pohádkových bytostí po setmělé školní zahradě. Na ten se děti nejvíce těšily. Po jeho skončení byly nejkrásnější masky vyhodnoceny a odměněny. Co všechny překvapilo a co nečekali, byla stezka odvahy půlnoční školou. Jak se někteří báli! To bylo výskotu, jekotu a kvílení! Ale zážitek pro všechny nezapomenutelný. Že by se chtělo někomu spát? Ani nápad! Hry pokračovaly až do pozdních hodin. Byla to totiž NOC s Andersenem. A byla tak krátká! Ráno tu bylo neskutečně brzy. Přivítalo nás chutnou snídaní. Tou skončila nezapomenutelná noc s panem Andersenem. Děti odcházely unavené, ale spokojené domů. Mgr. Ivana Divínová a Mgr. Oldřiška Vobrová
VYDÁNÍ ŠKOLNÍCH NOVIN SPONZORUJE SDRUŽENÍ RODIČŮ PŘI ZŠ TRÁVNÍKY OTROKOVICE
ŠKOLNÍ NOVINY
ZPRÁVY ZE ŠKOLY matematické soutěže
Během února a března letošního roku se uskutečnily na naší škole tři tradiční matematické soutěže. Jako první proběhla 10. února 2010 Pythagoriáda, která je vyhlašována pro žáky 6. a 7. ročníku. Zájemci z řad šesťáků a sedmáků řešili netradiční úlohy z matematiky, které prověřily úroveň jejich logického myšlení, prostorové představivosti a počtářské zběhlosti. Z účastníků 6. ročníku si se zadáním nejlépe poradily Kateřina Kašpárková a Karolína Martínková ze 6. A, které získaly 10 bodů. Na dalším místě skončil Erik Oharek ze 6. B s 9 body. Tito tři žáci budou naši školu reprezentovat v okresním kole Pythagoriády, které proběhne v dubnu na ZŠ TGM v Otrokovicích. Z řad žáků 7. ročníku zvítězila Kateřina Zálešáková s 6 body a o bod méně získal Martin Ráček, oba ze 7. A. 18. března 2010 se téměř celá naše škola zapojila do mezinárodní matematické soutěže Klokan. V tento den všichni žáci od 2. do 9. ročníku, stejně jako jejich vrstevníci v dalších městech a školách, hledali správná řešení neobvyklých matematických úkolů, řekněme až rébusů. Nejúspěšnější žáky v jednotlivých kategoriích uvádí následující přehled: Kategorie CVRČEK (2.–3. ročník) 1. Michael Koutný, 3. B, 55 bodů, Lukáš Pešina, 3. B, 55 bodů
2. Alžběta Ondřichová, 2. A, 51 bodů 3. Lenka Keprtová, 2. B, 50 bodů Kategorie KLOKÁNEK (4.–5. ročník) 1. David Pospíšil, 4. A, 76 bodů 2. Vojtěch Sitník, 5. B, 75 bodů 3. Kristýna Tejnská, 5. A, 74 bodů Kategorie BENJAMÍN (6.–7. ročník) 1. Alexandr Bajaja, 7. A , 97 bodů 2. Martin Střižík, 7. B. 85 bodů 3. Kateřina Zálešáková, 7. A, 80 bodů Kategorie KADET (8.–9. ročník) 1. Vojtěch Jakeš, 9. A, 86 bodů 2. Michal Malota, 9. A, 81 bodů 3. Martin Bednařík, 9. B, 71 bodů Zatím posledním matematickým kláním byla soutěž v SUDOKU, jejíž školní kolo proběhlo 29. března 2010. Soutěžící doplňovali čísla v zadání sudoku podle obecně známých pravidel. Bojovali nejen o vítězství v našem školním kole, ale také o postup do okresního kola, které proběhne v dubnu na ZŠ UNESCO v Uherském Hradišti. Nejlépe a nejrychleji si se zadanými sudoku poradili a do okresního kola postoupili tito čtyři žáci: v kategorii 6. a 7. ročníku Alexandr Bajaja a Nicolas Verbík ze 7. A a v kategorii 8. a 9. ročníku Veronika Chuťková z 8. A a Markéta Janečková z 9. B. Předmětová komise matematiky
STRANA
2
okénko
paní zástupkyně Od 1. září 2009 je jedinou zástupkyní ředitelky naší školy paní Eva Horňáková. V lednu letošního roku úspěšně ukončila Studium k výkonu specializovaných činností – koordinace v oblasti ICT na Mendelově univerzitě v Brně. K úspěšnému zakončení studia jí blahopřejeme a do další práce pro školu přejeme hodně dobré pohody.
až na mrakodrap
Mini First Certificate
25. a 26. března proběhla na 4. ZŠ ve Zlíně soutěž v anglickém jazyce – Mini First Certificate. Tato soutěž ověřovala znalosti soutěžících ve třech disciplínách: v poslechu, v porozumění čtenému textu a v gramatice. V mladší kategorii naši školu ve čtvrtek úspěšně reprezentovali žáci 7. A Alexandr Bajaja, který se umístil na krásném čtvrtém místě a Simona Hemžalová. V páteční starší kategorii si zasoutěžili s žáky dalších škol Zlínského kraje Michaela Mikušcová a Jan Smiřický z 9. A a všem ukázali, že jsme nejlepší. Míša získala v této kategorii suverénně nejvyšší počet bodů a obsadila první místo. Všem žákům blahopřejeme, děkujeme za vzornou reprezentaci naší školy a přejeme spoustu dalších úspěchů nejen v soutěžích v cizích jazycích. Vyučující anglického jazyka
se podívala 17. března 8. B v rámci zeměpisné exkurze. Jejím cílem byla návštěva a prohlídka budovy č. 21, tzv. Zlínského mrakodrapu, který byl postaven v letech 1936–1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka a má 17 pater. I po sedmdesáti letech se jedná o unikátní stavbu, která dlouhou dobu patřila mezi nejvyšší v Evropě. Žáky nejvíce zaujala krásná vyhlídka na Zlín ze střešní terasy a jednoduchá kancelář ve výtahu, ze které Jan Antonín Baťa řídil výrobu a export obuvi do celého světa. Mgr. Zdeněk Kohoutek
ŠKOLNÍ NOVINY
turnaj v bowlingu
V sobotu 13. 2. 2010 se uskutečnil ve Sportcentru Otrokovice již 3. ročník oblíbeného turnaje v bowlingu, který pro žáky 2. stupně naší školy připravilo sdružení rodičů. Zúčastnila se družstva všech tříd, i když některé z nich musely upravovat složení svých týmů na poslední chvíli těsně před začátkem turnaje. Soutěžilo se v nádherné atmosféře za povzbuzování spousty spolužáků, kteří se přišli na své zástupce podívat. A jak to všechno dopadlo? Třídě 9. A se loňské vítězství obhájit nepodařilo a skončila letos na 4. místě s výkonem 294 bodů. Vítězem se stala třída 9. B, které se podařilo vybojovat 322 bodů, na 2. místě se těsně umístila 8. A se ziskem 320 bodů. V letošním ročníku se neztratili ani nejmladší účastníci, protože 3. místo obsadila třída 6. A s 309 body. Mezi jednotlivci byla nejúspěšnější Markéta Janečková z 9. B, která získala 110 bodů a tímto výkonem porazila i všechny chlapce. Mezi nimi došlo k napínavému souboji, protože stejného výkonu, 103 bodů, dosáhli Jirka Míček z 6. A a Honza Navrátil z 9. A. Po rozhozu se vítězem stal Honza Navrátil. Nejlepší třídy i jednotlivci získali pěkné odměny, drobnou pozornost obdrželi všichni soutěžící. Myslím si, že všichni zúčastnění si užili příjemné dopoledne a že se jistě těší na další ročníky turnaje v bowlingu. A nezapomínejme – není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Mgr. Eva Horňáková
STRANA
3
ZPRÁVY ZE ŠKOLY velikonoční jarmark
V sobotu 27. března se otevřely dveře školy. A proč? Sdružení rodičů již tradičně před Velikonocemi pořádalo pracovní dílničky, kde si děti se svými rodiči mohly vyrobit různé velikonoční dekorace. Z dýmkových drátků se dělaly kytičky a motýlci, zdobila se vajíčka centrofixy, vytvářely se papírové závěsy s kuřátky, do předpěstovaného osení se dělaly zápichy, z pěnových utěrek si děti odnášely motýlky na špejlích. Velký zástup dětí byl u stanoviště, kde bývalá žákyně naší školy Katka Strojilová učila zdobit vajíčka teplým voskem. Své výrobky zde také prodávaly pracovnice chráněné dílny Pomoc postiženým ze Zlína. Po pěkně prožitém dopoledni se děti těšily na dobrý oběd od maminky. Mgr. Irena Miklová
pyžamový bál
Ve čtvrtek 4. března se uskutečnil pro žáky 4. až 9. tříd první ročník Pyžamového bálu. Vstupenkou na tuto akci bylo přijít v pyžamu. Někteří žáci se již ráno ustrojili do předepsaných kostýmů. V 15 hodin jsme se sešli ve školní jídelně a vše mohlo začít. Bylo vidět, jak žáci zapojili svoji fantazii. Nepřišli jen v pyžamu, měli s sebou župany, polštáře a také plyšová zvířátka, která jim doma pomáhají usnout. Také obuv s tímto oblečením krásně ladila. Po rozpačitém začátku se všichni dali do tance. K úplnému rozproudění přispěl tanec mazurka, který si nejdříve účastníci pod vedením paní učitelky Kašpárkové nacvičili. Netrvalo dlouho a tanec všichni uměli. Bylo úžasné sledovat, jak se do toho každý zabral. Pro zpestření byla zařazena soutěž Židle. Kdo byl na škole v přírodě, určitě ji zná. Bál zakončila opět mazurka. Už teď se všichni těší na další ročník. Za pořadatele: Mgr. Dana Staňková, Mgr. Marie Heryánová, Mgr. Marcela Kašpárková, Mgr. Lenka Onderková a Mgr. Aleš Kočenda
ŠKOLNÍ NOVINY
TAKOVÉ TO BYLO
STRANA
píše se září 1975 ...
Píše se září 1975, začíná další školní rok. Naše třída čtvrťáků z kvítkovské základky nesměle hledá své nové třídy – 5. A, 5. B a 5. C. Je to na nás síla – doposud jsme byli zvyklí jen na malou školičku, všichni jsme se tam znali. Sedávali jsme ve starých zelených lavicích s otvory pro kalamář, pod nohama dřevěný rošt a náš třídní a ředitel v jedné osobě během vyučování přikládal uhlí do kamen. Na tělocvik jsme chodívali do sálu za hospodou na křižovatce. Mělo to své kouzlo, které dnes těžko vysvětlovat. A najednou obrovská škola, úplně nová, dětí jako smetí, dospěláků taktéž. Kdeže to vlastně máme jít a jak se jmenuje a jak vypadá ta naše paní učitelka? Časem jsme si zvykli a zabydleli se v těch obrovských prostorách. Základní devítiletá škola na Trávníkách začínala psát svou historii. Denně se v jejích zdech odehrávala spousta drobných událostí, mnohé skončily v propadlišti dějin. Ovšem na některé se zapomenout nedá. Třeba když pan režisér Josef Pinkava natáčel film Chlapi přece nepláčou a některé záběry se točily přímo u nás ve škole. A pak, o mnoho let později ten samý, ale už hodně nemocný pán ležel v nemocnici na oddělení, kde jsem zrovna pracovala. Byl to pořád džentlmen a místo obvyklého „sestři“ nás oslovoval „madam“. Třídní našeho céčka, paní učitelka Hana Bakalíková, nás měla z tělocviku, ruštiny a občanské nauky. Vlastnili jsme jí vzorně vypracovaný zasedací pořádek, většinou dvojice holka – kluk. Ostatním vyučujícím jsme ovšem tvrdili, že se někde ztratil a sedávali jsme dle libosti. Holky s holkama, kluci s klukama. Pouze před už vzpomínanými hodinami nastávalo veliké stěhování. To se pak k mé lavici těsně před zvoněním přišoural spolužák Ríša a s povzdechem „... zase to nepříjemné prostředí ...“ si sedl na židličku vedle mne. Pak začal gumou malovat přesně uprostřed lavice čáru a na mě houkl: „Neloz mi na mou půlku!“ Třídní béčka, pan učitel Václav Štícha, byl obávaný matikář. Každou hodinu jsme začínali rozcvičkou z násobilky, ovšem v takových obrátkách, že mnohdy jsme měli před očima temno. Pak se slovy „koho si dnes vyzkoušíme...?“ začal přejíždět očima svůj notýsek. „S, s, š, š, š...“ drmolil si polohlasně, a protože nás přibližně třetina spolužáků měla příjmení na es nebo eš, stávali jsme se menšími a menšími a zasouvali se nenápadně pod lavice. Tak pojď, Georgie, vyzval nakonec spolužačku, která byla se svým příjmením na „H“ docela na začátku abecedy a pochechtával se, jak nás dostal. Paní učitelka Blažena Ambrožová byla třídní áčka a učila nás jazyk český a dějepis. Byla ráda, když jsme hodně četli, psali dobré slohy a chodili do divadla. Některým to ovšem dělalo menší či větší problémy a tehdy se ta jinak vlídná osoba upřímně rozčilovala a nazývala nás kulturními barbary. Za naší školní éry vešlo v platnost, že můžeme základní vzdělání ukončit už po osmé třídě. Z každé osmičky proto odešlo několik žáků a zbylo nás tak na dvě devítky. A jelikož naše paní učitelka Bakalíková odcházela na mateřskou dovolenou, padlo rozdělení na naše céčko. Nastaly velké diskuze, kam kdo budeme převeleni. V jedné třídě byli šikovnější kluci, v druhé zase hádavější holky, no to prostě nepřežiju... A zase jsme to všichni zvládli a troufám si říct,
1980
1977
že jsme byli nakonec docela dobrá parta. Roky utíkaly dál, postupně jsem vodila k zápisu na stejnou základku svou první, druhou a třetí dceru. Takže jsem nabyla tak trochu dojmu, že jsem tu svou devítiletku vlastně nikdy neopustila. A navíc pravidelně každých pět let organizujeme velké třídní srazy celého ročníku, to si pak jdeme do školy nostalgicky zavzpomínat. No a častěji – podle zájmu – svoláváme menší tzv. srázky. Abychom prostě o sobě věděli. Milá školo, do dalších let přeju hodně zvídavých žáčků, kteří na Tebe budou tak rádi vzpomínat jako my. A hodně trpělivých učitelů a všech těch ostatních dospěláků, kteří jsou ve škole zapotřebí a bez kterých by to zkrátka nešlo. Renata Štěbrová – Nádeníčková
RENATA NÁDENÍČKOVÁ
4
ŠKOLNÍ NOVINY
STRANA
5
škola je zvláštní zařízení
1977 1976
Škola je zvláštní zařízení. Když do ní chodíte, připadá vám většinou jako to nutné zlo, které musíte absolvovat, aby z vás, jak říkají rodiče, něco bylo. To v tom lepším případě. K tomu horšímu se raději vyjadřovat ani nebudu. Taky jsem měl tenhle pocit, když jsem tam docházel. Je pravda, že můj přístup k této zvláštní budově se vyvíjel zároveň s časem, který jsem v ní strávil. Tak tedy popořadě. Jako dnes si pamatuji ten nepříjemný pocit v břiše, když mě maminka a tatínek poprvé nechali ve třídě plné neznámých dětí samotného. Na ten neskutečný pocit úlevy, když přišla ta černovlasá paní, usmála se a řekla: ,,Dobrý den, vítám vás. Budeme se tady spolu učit spoustu zajímavých věcí.“ Nebo něco v tom smyslu. Potom jsme spolu zažili několik neklidných chvilek, pár roztržených obočí a taky báječné výlety, ze kterých se naše paní učitelka jistě musela vracet naprosto vyčerpaná. Od té chvíle, kdy jsem poprvé prošel těmi skleněnými dveřmi a dal se doleva k šatnám pro první stupeň, jsem se začal, aniž bych se o to sám nějak výrazně zasloužil, učit psát, číst a počítat. Taky jsem tam poznal své přátele, se kterými se dodnes pravidelně stýkám. Pět let jsem tak docházel do třídy v přízemí s okny obrácenými k mateřské škole. Potom přišel čas, abych spolu se svými spolužáky postoupil, jak bych dnes řekl, do dalšího levelu. No, stalo se a já jsem (a zatím si stojím) poznal ty nejlepší učitele, jaké jsem si mohl přát. Nemohu dost dobře vybrat jednu příhodu, kterou jsem tady zažil, jelikož jich bylo tolik, že by mi bylo líto, kdybych jednu vybral a na sto dalších zapomněl. Přitom i rád vzpomínám na kantory, kteří se s námi mnohdy neskutečně mořili, ale myslím, že občas se s námi i celkem nasmáli. Je taky pravda, že vlastně od zahájení mé školní docházky jsem se účast-
nil všelijakých soutěží s různými básničkami. Bylo to prosté naučit se pár řádek a potom mít třeba den nebo dva volno a nemuset se učit. A v tomto trendu vlastně pokračuji dodnes. Taky se chvilku učím a potom mám dlouho volno. Ba ne, takhle jednoduché to není. A kdo si myslí, že herecká profese je nějaké lážo plážo, moc se plete. K tomu, aby vzniklo představení, je většinou třeba dlouhých hodin na zkušebně jak u stolu, tak na jevišti. Mám štěstí, že se mi podařilo dostat se do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, které je jedním z nejprestižnějších divadel u nás. O tom svědčí nejen návštěvnost (lístky se u nás rezervují měsíc až dva dopředu), ale také třeba režiséři, kteří s námi spolupracují (Pitínský, Mikulášek, Františák, Goldflam atp.). Nic ovšem není zadarmo a prestiž našeho divadla, tedy vlastně kvalita inscenací, jež vznikají, je vykoupena časem stráveným na zkouškách a na zájezdech. Nechci, aby to znělo, jako že si stěžuji, nicméně je pravda, že mé povolání je jedno z časově nejnáročnějších. No a tohle všechno bych nezkusil a nezažil, kdyby mně dámy jako paní Onderková a Vobrová či páni Hůrek, Schoř a Ševčík neukázali, kudy kam a jak šlapat co nejkvalitněji tu svou cestu. Musím zkrátka říct, že jsem měl na kantory štěstí a jsem jim dodnes velmi vděčný nejen za to, že se jim do mě podařilo přes všechny možné obranné systémy vpravit něco z vědomostí povinných, ale hlavně, a to je pro mě snad i důležitější, jakýsi podstatný základ něčeho, čemu se říká slušné chování. Proto jim za tu jejich neskutečně složitou, těžkou a ne vždy doceněnou práci moc a moc děkuji. A mé trávnické škole přeji k 35. výročí vše nejlepší! Jan Vápeník, bývalý žák ZŠ Trávníky, dnes člen činohry Divadla Petra Bezruče v Ostravě
1975
JAN VÁPENÍK
ŠKOLNÍ NOVINY
ZPRÁVY ZE ŠKOLY motobesip
V pátek 5. března 2010 odpoledne se konalo vyhodnocení a předání cen vítězům výtvarné soutěže Motorky na silnicích vyhlášené Městem Otrokovice. Žáci 5. A se soutěže zúčastnili a zvítězili. Mezi vyhodnocenými byla Kamila Zubíková a Filip Silný. Zvláště Filipův blízký vztah k motorkám, který zdědil po svém tátovi, je všem jeho kamarádům důvěrně známý. Žáci 5. A se společně s paní učitelkou Kašpárkovou předání cen zúčastnili a nelitovali. Program byl bohatý a děti si mohly zkusit velmi užitečné, ale i zábavné aktivity. Nejprve se vrhly na trenažér, kde si vyzkoušely jízdu na motorce v městském provozu, svezly se podél pobřeží i ve venkovském terénu a bylo úplně jedno, jestli jel hoch či děvče. Jízdu zvládli, a když došlo k „nehodě“, hned si mohli ověřit, jak poskytnout první pomoc. Členky Českého červeného kříže dětem ochotně vysvětlily, jak provádět oživovací pokusy – masáž srdce i umělé dýchání. Vždyť nikdo z nás neví, kdy se může dostat do situace, která bude vyžadovat jeho okamžitý zásah. Děti se nebály a všechno si vyzkoušely prakticky na figuríně, za což byly odměněny drobnými dárky ČČK. Páteční akce na Besedě se dětem moc líbila, strávily příjemné odpoledne a s chutí se vrhnou do dalších výtvarných soutěží. Co kdyby …? Žáci 5. A a třídní učitelka Mgr. Marcela Kašpárková
STRANA
6
v divadle
V letošním školním roce navštěvovali žáci prvního stupně v rámci Předplatného nejmladšího diváka představení v Městském divadle Zlín. Společně jsme zhlédli Sněhurku a sedm trpaslíků, Obušku, z pytle ven, Jak šlo vejce na vandr a Policejní pohádku. Zvláštností těchto návštěv bylo, že děti mohly vidět herce z hostujících divadel z Prahy, Českého Těšína a Šumperka. Pedagogický doprovod zajišťovaly paní učitelky Staňková, Kašpárková, Lenka Onderková a paní vychovatelky. Poděkování patří SRPŠ, které částečně hradilo autobusovou dopravu. Již teď se těšíme na další nové pohádky v příštím školním roce. Mgr. Dana Staňková
karneval v družině
kdo lyžuje, nezlobí Ve středu 24. 3. jsme my, žáci 5. A a 5. B, vyrazili do Velkých Karlovic na netradiční výuku tělesné výchovy. Lyžaři si vzali lyžařskou výzbroj, nelyžaři boby. Během cesty jsme měli obavy, zda budeme vůbec lyžovat, protože do Otrokovic už dorazilo jaro. Když jsme ale přijeli na místo, všichni jsme byli nadšeni. Sluníčko svítilo a sjezdovka s metrem sněhu byla připravená na naše lyžařské výkony. Rodiče nás mohli sledovat na webkamerách, a pokud se nedívali, mohli jen litovat. I ti z nás, kteří stáli na lyžích poprvé, zanedlouho zdárně sjížděli z kopce. Skupiny 20 lyžařů se ujal pan učitel Kočenda a paní učitelka Kašpárková, děti na bobech zase povzbuzovaly paní učitelky Staňková a Dovrtělová. Celou tuto skvělou akci jsme mohli uskutečnit za finanční podpory Nadace Děti-kultura-sport, která nám uhradila dopravu a skipasy, za což jí moc děkujeme. Z prosluněných sjezdovek se nám vůbec nechtělo domů, a kdyby nebyl konec zimní sezony, určitě bychom jeli znovu. Těšíme se, že pro nás naši učitelé připraví další výbornou akci. Mgr. Marcela Kašpárková, třídní učitelka 5. A
V pátek 19. 2. 2010 odstartoval ve školní družině karneval. Žáci všech tří oddělení se proměnili v princezny, čaroděje, piráty, víly, zajíce... Pak už nechybělo nic k tomu, aby začaly karnevalové soutěže. TANEČNÍ (tanec masek), ŽIDLIČKOVÁ (tanec kolem židliček), PIŠKOTOVÁ (krmení ve dvojicích se zavázanýma očima) a PEXESOVÁ (hledání dvojic). Závěr byl plný napětí, protože jsme čekali na vyhlášení nejkrásnějších a nejnápaditějších masek. Ty nejkrásnější vybíraly děti a favority se stali Lukáš Vajdák a Erika Zavadilová. Nakonec zvítězili Robin Šafář, Daniel Hlavička a Petr Nakládal. U nejnápaditějších masek patří velký dík všem, kteří přiložili ruce k dílu. BLAHOPŘEJEME!!! Vychovatelky ŠD
po stopách Yettiho
26. 2. 2010 se všechna tři oddělení školní družiny vypravila ze základního tábora (svých družinek) za sněžným mužem. Před výpravou jsme se rozdělili do čtyř průzkumných týmů – expedic. Původně byla trasa plánována přes Čeho čmoho. Díky špatnému počasí jsme museli za dobrodružstvím do tělocvičny. Zde na nás čekaly hry a soutěže. Po stopě Yettiho – naším cílem bylo zdolat drsné přírodní podmínky během výpravy a uvědomit si, že není radno chodit mimo vyznačené trasy (stopy). Obraz Yettiho – každý měl za úkol co nejlépe zachytit (nakreslit) sněžného muže. Sběrač vzácných kamenů (podle médií je Yetti velký parádník) – úkolem členů expedic bylo obstarat si psí povoz a pořádné psí tahače a poté začít lovit vzácné kameny pro Yettiho. Všichni jsme se vrátili do základních táborů živí a zdraví. I když jsme tentokrát Yettiho nenašli, doufáme, že příště se nám to podaří. Vychovatelky ŠD
ŠKOLNÍ NOVINY
STRANA
cyklistická historie
7
SPORT
Zajímavé historické fotografie přinesl do redakce školních novin pan učitel Zdeněk Kohoutek. Je na nich velmi cenný záznam náborových závodů ze sídliště Trávníky, které se konaly na jaře 1978. Okolo nově postavené školy je vidět sídliště ještě bez vzrostlých stromů. Pozoruhodný je vysoký počet účastníků náborových závodů, které pořádal cyklistický oddíl TJ Jiskra Otrokovice pod vedením Mojmíra Andrýse. Po těchto závodech vznikla mládežnická tréninková skupina, která byla tvořena hlavně žáky ZŠ Trávníky, např. Vlastimilem Kulendou, Robertem Oharkem, Radkem Mikoškou, Liborem Kundratou, Rosťou Hrošem, Bohumilem Brhelem, Mojmírem Andrýsem a dalšími. Již za rok někteří z nich vyhráli v družstvu Jihomoravského kraje soutěž Hledá se mistr světa v Pardubicích, což byl vlastně neoficiální žákovský přebor České republiky. Z těch nejlepších, kteří pak z Otrokovic přestoupili do střediska vrcholového sportu v Brně, se stali dokonce českoslovenští reprezentanti. Vlastimil Kulenda nás reprezentoval na mistrovství světa juniorů ve Francii na silnici, Mojmír Andrýs získal několik medailí z mistrovství světa jako člen družstva stíhačů na dráze a Bohumil Brhel se nakonec stal legendou českého plochodrážního sportu. Cyklistický oddíl již sice delší dobu neexistuje, ale na Trávníkách se rodí noví cyklističtí šampioni, například Michal Mráček, nejúspěšnější sportovec Otrokovic v kategorii mládeže za rok 2009. Mgr. Zdeněk Kohoutek a redakce ŠN
trávnická laťka
Ve středu 24. března 2010 proběhl na naší škole již tradiční závod ve skoku vysokém Trávnická laťka za účasti 23 žáků. Letos poprvé využili možnosti zazávodit si i žáci ze ZŠ Mánesova. Toto sportovní klání mělo velmi dobrou úroveň a naši žáci dosáhli slušných výkonů. V kategorii mladších žáků byl z naší školy nejlepší Martin Střižík na druhém místě, mladší žákyně Anička Lacigová byla ve své kategorii první. V kategorii starších žáků byl první Petr Gaja, druhý Jan Navrátil a třetí Jan Smiřický. Z děvčat byly nejlepší shodným výkonem Adriana Zpěváková a Tereza Křivánková. Všem sportovcům blahopřejeme. Radomír Schoř
9. března 2010 prohrál svůj největší životní zápas Mgr. Jiří Ševčík, náš pan učitel, kolega, kamarád, výchovný poradce, sporťák. V hlavě máme ještě teď nekonečné otázky. Jak je to možné, že už Jura, Jurka, Jiřík, Ševča, pan učitel nebude s námi? My všichni, kteří jsme měli tu čest s ním spolupracovat, přátelit se a být mu nablízku, určitě nezapomeneme!
ŠKOLNÍ NOVINY
NÁZORY
čtení pro kamarády
V tomto školním roce se žáci 6. ročníku postupně po skupinkách vydávají do školní družiny, aby dětem, které ji navštěvují, zpříjemnili odpoledne tím, že jim budou číst zajímavé dětské knihy. Ptáte se proč? Chtěli bychom dětem ukázat, jak je čtení důležité, zajímavé a především zábavné. Pro děti si připravujeme různé úkoly, které se týkají čteného textu, a děti, pokud chtějí, mohou vytvořit jednoduchou ilustraci, za kterou třeba dostanou i malou sladkou odměnu. Po skončení máme pro malé posluchače spoustu otázek. Co je zaujalo, co si z textu zapamatovali? Čtení pro děti v družině nás moc baví a doufáme, že se našim mladším spolužákům líbí a prožívají i díky nám ve školní družině pěkná odpoledne. Kristýna Ambruzová, Karolína Hrdličková, 6. B
pet-art ve výtvarce
Naše škola klade ve svém vzdělávacím programu velký důraz na ekologickou výchovu. Učíme se ohleduplnému chování k přírodě. Učíme se třídit odpad. Víme, že je to správné a že z různých druhů recyklovaného odpadu se mohou vyrábět nové věci. Málokdo ale ví, že se odpad nejrůznějšího původu používá jako médium také ve výtvarném umění. Poučeni trendy současného výtvarného umění jsme to v hodinách výtvarné výchovy vyzkoušeli také. Vybrali jsme si materiál nejdostupnější – pet láhve, a protože jsme škola ekologická, zvolili jsme jako námět pro naši práci přírodu. Tvořili jsme stvoly popínavých rostlin, květiny, a David Bartík ze 7. A se dokonce pokusil vyrobit chutnou brokolici. Pro naši práci jsme potřebovali velké množství různobarevných petek. Některé jsme vylovili z kontejnerů na školních chodbách. Velkými pomocníky, sběrači a nosiči, byli pro nás žáci některých tříd. Nejpilnější byli kluci a holky ze 2. A, za což jim patří sladká odměna a velký dík. Renata Ambrůzová
STRANA
8
kdybych měla milión
Určitě bych změnila tělocvičnu na fitness centrum. Byly by v ní běžící pásy a taky činky, prostě jako v posilovně. Nemohl by chybět bazén a sauna. Do jídelny bych dala automaty na sedm druhů pití s ledem. V přízemí bych udělala bufet s pečivem, cukrovím a dalšími dobrotami. Přidala bych i automat na teplé nápoje. Ty se hodí v zimním období. Vylepšila bych školní hřiště a fasádu budovy taky. Na chodbách by se objevily místo šaten tolik oblíbené skříňky. Kdyby naše škola vypadala takto, bylo by to super. Ale je to jen taková moje představa. Milión by asi nestačil. Kdybych si mohla vybrat, určitě bych začala bufetem. Aneta Kovaříková, 9. A
jak se stát spisovatelem
Jsem Jindřich Martínek a dělám hodně věcí. Nejdůležitější je teď pro mě příprava na SCIO testy, které se nazadržitelně blíží. Nedávno jsem s kamarády Vojtou a Kubou organizoval školní diskotéku. Rád píšu do školních novin. Vždycky mě bavilo číst scifi a fantasy knihy a před časem mě napadlo, že bych je mohl také psát. Jak se to dělá? Bez mapy to nejde. Je dobré si ji nakreslit. Pak vymyslet postavy, klaďasy i záporáky. Inspirovat se tím, co se vám líbí nebo nelíbí. V příběhu nesmí chybět hrozba, kterou musí hrdinové odstranit. Pak stačí už jen několik zápletek, záhad a zrad, kladné a záporné postavy si mohou prohodit role. Když to všechno vymyslíte, můžete začít psát svou vlastní knihu. Hodně štěstí a dobrých nápadů přeje Jindřich Martínek z 9. B
poradna puberťaček
Myslím, že hlavním problémem nás, holek mého věku, je katastrofální sebepodceňování. Řada krásných a štíhlých děvčat nemá vůbec žádné sebevědomí. Já patřím mezi ně. Když ale přijdu do školy a kamarádkám se líbí mé nové tričko nebo můj účes, pomyslím si, že na tom nebudu zas tak bídně, a vyčaruje mi to úsměv na rtech. Nosím obvykle to, co se mi líbí a v čem se cítím pohodlně. Na to dbám především a při nakupování je to pro mě nejdůležitější věc. Říká se ale, že pro krásu se musí trpět. Platí to hlavně o botách na podpatku. Je jich milión druhů, ale já snad ani jednou nenatrefila na takové, které by byly pohodlné a nebolely by z nich nohy. Už po hodině trpím, nakonec je sundám a často jdu domů i bosa. Ještěže je nosím jen výjimečně. O kosmetice a líčení mám také své představy. Zatím jsem ve fázi, kdy se učím a zdokonaluji. Myslím, že mi sluší výraznější líčení, protože mám malé oči. Moc ráda mám i doplňky, bez náušnic bych nevyšla z domu! Kristýna Hábová, 9. B
přijďte se podívat OD 30. 4. 2010 NA
PREZENTACI ŠKOLY NA MĚSTSKÉM ÚŘADĚ V OTROKOVICÍCH
OD 3. 5. DO 14. 5. 2010 NA
VÝSTAVU
VÝTVARNÝCH PRACÍ ŽÁKŮ ZŠ TRÁVNÍKY V OTROKOVICKÉ BESEDĚ
TĚŠÍME SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU Školní noviny připravili žáci volitelného předmětu MEDIÁLNÍ VÝCHOVA: Michaela Hořáková, Aneta Kovaříková, Lucie Segradová, Nikola Vrzalová, Pavel Trubelík, Kristýna Hábová, Kristýna Hejdová, Michaela Matulová, Jessica Střižíková, Kateřina Zbranková a Jindřich Martínek pod vedením Renaty Ambrůzové korektury: Mgr. Eva Horňáková, Mgr. Oldřiška Vobrová, Mgr. Ivana Divínová
