ZÁKLADNÍ PRINCIPY HOSPODAŘENÍ OBCE Datum: 10. 6. 2010, zdroj: OF 1/2010, rubrika: Ekonomika Základní principy obecního hospodaření vycházejí z ústavního rámce uvedeného v čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), podle něhož jsou územní samosprávné celky (obce a kraje) veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Otázkou řádného hospodaření obce se podrobněji zabývá několik právních předpisů. Vzhledem k tomu, že problematika obecního hospodaření (která "vyplňuje" tzv. ekonomický základ obce) je sama o sobě velmi rozsáhlá, je možno na ni nahlížet z různých úhlů pohledu. Z hlediska obecnosti a "počtu" úprav jednotlivých složek obecního hospodaření je nejvýznamnější zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Mezi další související právní předpisy, které se zabývají – v porovnání s obecním zřízením – omezeným okruhem složek obecního hospodaření, lze řadit např. zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), nebo zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. OBECNÁ A KONKRÉTNÍ PRAVIDLA HOSPODAŘENÍ Obecní zřízení obsahuje v rámci úpravy samostatné působnosti obce (viz hlava II části první obecního zřízení) několik pravidel hospodaření obce v § 38 až § 44, z nichž některá lze označit za obecná (viz zejména § 38 odst. 1, 2, 6 a 7, § 39 odst. 2, § 41) a ostatní za (více či méně) konkrétní. Otázkami souvisejícími s obecním hospodařením se však zabývají i další ustanovení obecního zřízení, např. § 84 (některé vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce), § 85 (vyhrazené majetkoprávní úkony zastupitelstva obce) nebo § 102 odst. 2 (některé vyhrazené majetkoprávní úkony rady obce). Oblasti obecního majetku ve vnitřních poměrech územně členěných statutárních měst se obecní zřízení věnuje zejména v § 130 až § 133. Mezi základní (obecné) principy hospodaření obce podle obecního zřízení lze řadit zejména povinnost obce:
využívat svůj majetek účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti, pečovat o zachování a rozvoj svého majetku, vést evidenci svého majetku, chránit svůj majetek před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím, naložit s nepotřebným majetkem způsoby a za podmínek stanovených zvláštními předpisy, pokud obecní zřízení nestanoví jinak, chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení, trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv, při úplatném převodu majetku sjednat cenu zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem; případnou odchylku od ceny obvyklé zdůvodnit,
opatřovat písemnosti doložkou o tom, že byly splněny podmínky platnosti právního úkonu obce, pokud je zákonem platnost právního úkonu obce podmíněna předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem.
Mezi pravidla, která mají vyšší míru konkrétnosti a souvisejí s obecním hospodařením, je možné zařadit např. povinnost obce:
neručit za závazky fyzických osob a právnických osob (s výjimkami), zveřejňovat na úřední desce záměry o dispozicích s nemovitým majetkem (s výjimkami), sestavovat každoročně rozpočet obce a závěrečný účet obce a hospodařit podle schváleného rozpočtu, nechat si přezkoumat hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok, zajišťovat výkon finanční kontroly podle zákona o finanční kontrole.
HOSPODÁRNÉ VYUŽÍVÁNÍ OBECNÍHO MAJETKU Ustanovení věty první § 38 odst. 1 obecního zřízení stanovuje obci povinnost využívat svůj majetek účelně a hospodárně, a to v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obecní zřízení tak sice na straně jedné omezuje obec při nakládání se svým majetkem kritérii účelnosti a hospodárnosti, na straně druhé je však třeba dodat, že uvedená kritéria jsou subjektivní povahy, neboť obecní zřízení nestanoví alespoň obecné vymezení těchto pojmů (vzhledem k velké rozmanitosti jednotlivých úkonů při nakládání s obecním majetkem by to ostatně bylo velmi obtížné). S kategoriemi účelnosti a hospodárnosti se lze setkat ve více právních předpisech (například obsaženými ve formě základních zásad v procesních předpisech). Pro daný účel zřejmě nejpoužitelnější definice uvedených (či souvisejících) pojmů lze nalézt v § 2 písm. m) až o) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 320/2001 Sb. vymezuje pojem hospodárnost (takové použití veřejných prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů), efektivnost (takové použití veřejných prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění), a účelnost (takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění stanovených úkolů). VEŘEJNÉ PROSTŘEDKY Veřejnými prostředky zákon č. 320/2001 Sb. rozumí veřejné finance (veřejné příjmy a veřejné výdaje), věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty patřící státu nebo jiné právnické osobě (např. obci). Zároveň je třeba zdůraznit, že uvedené definice vymezil zákon č. 320/2001 Sb. pouze pro své účely a tedy jejich použitelnost pro výklad obecního zřízení je z tohoto pohledu omezená. S ohledem na zmíněnou subjektivnost pojmů účelnosti a hospodárnosti tak bude záležet zejména na těch orgánech obce, které rozhodují o příslušných majetkoprávních úkonech (zejména zastupitelstvo nebo rada), aby se v každém jednotlivém případě řádně vypořádali s naplněním požadavků zákonodárce, neboť s výjimkou politické odpovědnosti samosprávných orgánů vůči svým voličům neexistuje možnost kontroly ze strany státu na hospodárné a účelné nakládání s obecním majetkem. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, vykonává Nejvyšší kontrolní úřad kontrolu hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na
základě zákona ve prospěch právnických osob, avšak s výjimkou prostředků vybíraných obcemi (nebo kraji) v jejich samostatné působnosti. ZÁJMY OBCE Také povinnost obce využívat svůj majetek "v souladu s jejími zájmy" není lehce vyložitelná, neboť obecní zřízení nedefinuje konkrétním způsobem, co lze rozumět zájmem, resp. zájmy obce, byť v některých ustanoveních obecního zřízení se pojem zájem (zájmy) obce vyskytuje. Například v § 2 odst. 2 obecního zřízení je uvedeno, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Z tohoto ustanovení lze dovodit, že v zájmu obce při hospodaření s obecním majetkem je všestranný rozvoj území obce a péče o potřeby občanů obce, přičemž při prosazování těchto obecních zájmů musí obec zároveň chránit veřejný zájem. Ustanovení § 35 odst. 1 obecního zřízení, které obsahuje obecné vymezení samostatné působnosti obce (hospodaření obce, jak již bylo uvedeno, spadá do samostatné působnosti), hovoří mj. o tom, že do této působnosti patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, přičemž v odstavci 2 téhož ustanovení je různou mírou konkrétnosti naznačen rozsah samostatné působnosti obce. Podle jiného ustanovení obecního zřízení mají obce právo být členy dobrovolného svazku obcí, a to za účelem ochrany a prosazování svých společných zájmů (§ 49 odst. 1 obecního zřízení). Obdobně jako v případě výkladu pojmů účelnosti a hospodárnosti bude i při definování "obecních zájmů" záležet na konkrétních postojích příslušných orgánů obce. V této souvislosti je možné podotknout, že členové zastupitelstva obce, kteří představují personální prvek nejdůležitějších kolektivních obecních orgánů (tj. zastupitelstva a rady rozhodujících o nejvýznamnějších majetkoprávních úkonech obce), mají podle § 83 odst. 1 obecního zřízení povinnost hájit zájmy občanů obce, což je z hlediska podstaty územního samosprávného celku nutno vykládat jako hájení zájmů obce, jakožto územního společenství občanů (viz čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky). STŘET ZÁJMŮ Při hájení zájmů obce se může člen zastupitelstva obce dostat do rozporu se zájmem svým, popř. se zájmem fyzické osoby jemu blízké, popř. se zájmem (jiné) fyzické osoby nebo právnické osoby, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci. Na tuto situaci pamatuje § 83 odst. 2 obecního zřízení, podle něhož člen zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce (např. v oblasti nakládání s obecním majetkem) mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou (tzn. příbuzného v řadě přímé, sourozence a manžela – viz § 116 občanského zákoníku), pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat. Sice na základě poslední věty citovaného ustanovení platí, že o tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán obce, nicméně z toho nelze s ohledem na právní úpravu povahy mandátu člena zastupitelstva územního samosprávného celku dovozovat, že by příslušný orgán mohl nějakého člena zastupitelstva vyloučit z projednávání a rozhodování ve věci; pouze se dává tomuto orgánu možnost se k případnému střetu zájmů vyjádřit (tj. zda podle jeho názoru je či není) – blíže viz Vedral, J., Váňa, L., Břeň, J., Pšenička, S.: Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 2008, str. 465.
STÁTNÍ ZÁJEM Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně rovněž v souladu s úkoly, které pro obec vyplývají ze zákonem vymezené působnosti. Obecní zřízení při stanovení tohoto pravidla nerozlišuje, zda se jedná o působnost samostatnou nebo přenesenou, a proto je nutno tento zákonný požadavek vztáhnout na oboje uvedené působnosti obce. I když pro obec je prioritní plnění úkolů v samostatné působnosti, tj. obecně pečování o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 2 odst. 2 obecního zřízení), obec nemůže, resp. nesmí opomíjet ani plnění úkolů, které jsou ji svěřeny zákonem v přenesené působnosti. Plnění úkolů v přenesené působnosti obce (tj. delegované státní správy ze státu na obec) představuje zákonem uloženou povinnost, a proto obec musí vhodným způsobem skloubit plnění vlastních (samosprávných) úkolů s úkoly státní správy. Obec tedy nemůže upřednostňovat svoje vlastní zájmy na úkor legitimního státního zájmu, který spočívá v naplnění požadavku řádného výkonu státní správy na obecní úrovni. Obec proto musí vytvořit takové materiální podmínky (např. personální stav úředníků, kancelářské prostory a příslušné technické vybavení), aby byla schopna zabezpečit řádný výkon státní správy, který byl na ni zákonem přenesen. Obec na výkon státní správy dostává ze státního rozpočtu příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti (viz § 62 obecního zřízení). Tento příspěvek nemá povahu dotace ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), neboť není stanoven konkrétní účel využití příspěvku. Příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti je ve smyslu § 7 odst. 1 písm. v) rozpočtových pravidel tzv. dalším výdajem stanoveným zvláštním zákonem (konkrétně zákonem o státním rozpočtu na příslušný rok) a nijak se zpětně se státním rozpočtem nevyúčtovává. Zákon o státním rozpočtu určuje celkovou výši příspěvku na výkon státní správy všem obcím a v rámci přílohy k zákonu následně upravuje postup pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jednotlivým obcím. Konkrétní výše příspěvku je závislá na několika proměnných veličinách (rozsah výkonu přenesené působnosti, velikost správního obvodu vyjádřená počtem obyvatel a podíl velikosti správního centra a velikosti správního obvodu, kde velikost správního centra je vyjádřena počtem trvale bydlících obyvatel obce). Pokud však orgán obce nebude vykonávat přenesenou působnost, rozhodne na základě § 65 obecního zřízení krajský úřad (v přenesené působnosti), že pro příslušnou obec bude přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti vykonávat pověřený obecní úřad, do jehož správního obvodu daná obec patří. Negativním, avšak logickým dopadem tohoto rozhodnutí krajského úřadu pro obec (při jehož vydávání se nepostupuje podle správního řádu) je zároveň převedení příspěvku na výkon přenesené působnosti (buď celého příspěvku, nebo jeho části v závislosti na rozsahu odejmutého výkonu státní správy). ZACHOVÁNÍ OBECNÍHO MAJETKU V souladu s větou druhou § 38 odst. 1 obecního zřízení je obec povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Tento princip velmi úzce souvisí s principem hospodárného a účelného využívání obecního majetku. Obecní zřízení princip pečování o zachování a rozvoj obecního majetku nijak blíže nekonkretizuje, a proto bude na jednotlivých orgánech obce, jak se s tímto principem v praxi konkrétně vypořádají. Zachováním obecního majetku lze rozumět nesnižování jeho celkové hodnoty. Hodnota některých složek obecního majetku tak sice může vykazovat faktický pohyb směrem dolů, ale toto snížení by mělo být kompenzováno zvýšením hodnoty jiné složky obecního majetku. Celková hodnota obecního majetku na konci sledovaného období by neměla být nižší než na jeho začátku. V minulosti se majetek obce neodepisoval a evidoval se pouze v pořizovací hodnotě, což do jisté míry
uměle zlepšovalo hospodaření obcí (obecní majetek bude odepisován až od roku 2011). Dosavadní hodnota majetku obcí uvedená v účetních výkazech tedy není jeho skutečná (tržní) cena, ale je pouze součtem pořizovacích cen majetku platných v době jeho pořízení, které tak nezohledňují úroveň jeho opotřebení. Od roku 2011, kdy obec bude svůj majetek odepisovat (a tedy se zvýší její náklady), dojde důsledkem těchto účetních operací k faktickému snížení hodnoty obecního majetku a obnaží se tak problém tzv. vnitřního dluhu na obecním majetku. ROZVOJ OBECNÍHO MAJETKU Při rozvoji obce vykazují jednotlivé složky obecního majetku větší či menší míru dynamičnosti svého pohybu. Obec by měla využívat všech možností, které se jí nabízejí, aby svůj majetek nejen zachovala, ale vhodným způsobem rozhojnila. Způsobů jak dosáhnout zvětšení celkového objemu obecního majetku je celá řada, byť ne všechny jsou z hlediska svého rizika zcela bezpečné. Bude-li obec např. provádět transakce s cennými papíry, tak to sice na jedné straně může obci přinést žádoucí zhodnocení majetku, na straně druhé však obec musí velmi pečlivě zvážit, do jakých cenných papírů bude investovat. Vzhledem k tomu, že obecní majetek je majetkem veřejným, je na místě velká obezřetnost, a proto by obec spíše měla volit cestu bezpečných cenných papírů, byť s nižším potencionálním výnosem. Vedle obchodních transakcí se však obci nabízejí jiné bezpečné metody zvětšení jejího majetku, a to např. prostřednictvím bezúplatných převodů státního majetku. Pokud je pro obec např. armádní majetek po rušených vojenských posádkách vhodně využitelný, bylo by případné nevyužití této možnosti těžko obhajitelné. Na druhou stranu však není povinností obce využít nabídku státu na bezúplatný či cenově zvýhodněný převod státního majetku, pokud by obec neměla pro takovýto majetek vhodné využití. S principem zachování a rozvoje obecního majetku souvisí nutnost provádět jeho údržbu a opravy. VEDENÍ EVIDENCE OBECNÍHO MAJETKU Ustanovení věty třetí § 38 odst. 1 obecního zřízení stanoví obci povinnost vést evidenci svého majetku. Povinnost provádět inventarizaci majetku však pro obec plyne přímo ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Obec provádí inventarizaci svého majetku podle pravidel stanovených zákonem o účetnictví, čímž zároveň dostojí své povinnosti vést evidenci majetku ve smyslu zákona o obcích. Samotný zákon o účetnictví stanovuje rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost. Vztahuje se na všechny účetní jednotky, kterými jsou rovněž obce. Skutečnost, že obec vede účetnictví, deklaruje také § 2 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Na základě novely zákona o účetnictví dochází s účinností od 1. ledna 2010 v oblasti veřejných financí k rozsáhlé reformě a zavedení tzv. účetnictví státu, které se velmi významně dotýká i účetnictví obcí. Zákon o účetnictví nově stanoví podmínky zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu. Vybranými účetními jednotkami jsou pro tyto účely mimo jiné i územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí nebo příspěvkové organizace. Pravidla přenosu účetních záznamů mezi vybranými účetními jednotkami (tj. i obcemi) a centrálním systémem účetních informací státu stanoví vyhláška č. 383/2009 Sb., o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech). Prováděcí vyhláškou k zákonu o účetnictví, která se vztahuje mj. i na obce, je
s účinností od 1. ledna 2010 vyhláška č. 410/2009 Sb., která v plném rozsahu nahradila předchozí vyhlášku č. 505/2002 Sb. Právní "prostředí" v oblasti účetnictví obcí dále zahrnuje např. České účetní standardy pro některé vybrané účetní jednotky, které vedou účetnictví podle vyhlášky č. 410/2009 Sb. (viz oznámení Ministerstva financí č. 282/102 406/2009 ze dne 31. prosince 2009). ÚČETNÍ ZÁVĚRKA Obec jako účetní jednotka je povinna vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace obce. Účetní závěrku tvoří rozvaha (bilance), výkaz zisku a ztráty a "vysvětlující" a "doplňující" příloha; v případě obce jako vybrané účetní jednotky je od 1. ledna 2010 rozšířena účetní závěrka o dvě části, když nově sestavuje též přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu – viz § 18 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě zákona o účetnictví. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti (§ 7 odst. 1 a 2 zákona č. 563/1991 Sb.). Dalším požadavkem kladeným na vedení účetnictví je povinnost účetní jednotky vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů (§ 8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb.). Z hlediska evidence majetku obce je významný zejména požadavek na průkaznost účetnictví, kterou zákon o účetnictví definuje tak, že účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. stanoví pravidlo ohledně rozsahu vedení účetnictví, které zní, že pokud nestanoví zákon o účetnictví nebo zvláštní právní předpis jinak, účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v plném rozsahu. Do 31. prosince 2009 mohly mj. územní samosprávné celky a dobrovolné svazky obcí vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu. INVENTARIZACE Inventarizace majetku a závazků je upravena v části páté zákona č. 563/1991 Sb. (§ 29 a § 30). Obce inventarizací zjišťují skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví. Zákon o účetnictví rozlišuje mezi periodickou a průběžnou inventarizací. Periodickou inventarizaci provádějí obce k okamžiku, ke kterému sestavují účetní závěrku jako řádnou nebo mimořádnou. Průběžnou inventarizaci smějí obce provádět pouze u zásob, u nichž účtují podle druhů nebo podle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob, a dále u dlouhodobého hmotného movitého majetku, jenž vzhledem k funkci, kterou plní v obci, jako účetní jednotce, je v soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží. Termín této inventarizace si stanoví sama obec. Každý druh zásob a uvedeného hmotného majetku musí být takto inventarizován alespoň jednou za účetní období. Obce jsou povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu 5 let po jejím provedení. Skutečné stavy majetku a závazků obce při inventarizaci zjišťují následovně:
fyzickou inventurou u hmotného majetku, popřípadě u nehmotného majetku, nebo dokladovou inventurou u závazků a pohledávek, popřípadě u ostatních složek majetku, u nichž nelze provést fyzickou inventuru.
Zjištěné stavy jsou povinny zaznamenat v inventurních soupisech. Ustanovení § 30 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb. umožňuje stanovit výjimky z obecných pravidel provádění inventarizace u vybraného majetku (kulturní památky, sbírky muzejní povahy a archeologické nálezy). DELIKTY A SANKCE Zákon o účetnictví v § 37 stanovuje sankce účetní jednotce za jednotlivé druhy deliktů v oblasti účetnictví. Deliktem je např. nevedení účetnictví nebo vedení nesprávného účetnictví, nesestavení účetní závěrky (nebo neúplnost), porušení povinnosti uschovávat účetní záznamy, uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslujících údajů v účetních záznamech atd. Za uvedená protiprávní jednání se může uložit pokuta až do výše 6 % hodnoty aktiv celkem. Odpovědnost účetní jednotky za protiprávní jednání zaniká, jestliže řízení o něm nebylo zahájeno do 1 roku ode dne, kdy se příslušný orgán o protiprávním jednání dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy bylo spácháno. Ke kontrole a k ukládání pokut je v prvním stupni příslušný kontrolní orgán (zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole) a finanční úřad při správě daní. Rozhodnutí o uložení pokuty lze vykonat do 5 let po uplynutí lhůty určené pro její zaplacení. Konkrétním fyzickým osobám, které mají povinnost např. vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku, a tuto povinnost nesplní může vzniknout trestní odpovědnost za trestný čin podle § 254 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), tj. zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.
