3/2010 Nr. 72 – 1. Quartal 2009
Originalita
ČOKOČLOVĚČE. Co s krabičkou lentilek, když vám zbývá od každé barvy jen několik posledních kousků? Pozvěte tři kamarády a zahrajte si Člověče, nezlob se! Jednoduchá, ale čistě zpracovaná krabička z vlnité lepenky využívá barevnosti oblíbené cukrovinky i v grafickém zpracování. Pobaví a poslouží zároveň jako pěkný dárek. Také proto obdržela v letošním ročníku soutěže Mladý obal zvláštní cenu CZECHDESIGN.CZ. Autorkou oceněné práce je Lucie Dečová z Technické univerzity v Košicích (Slovensko).
03 04 - 05 06 07 08-10 11 12 13 14 - 16 17-18 19
Úvodník Mladý obal 2010 Lars Wallentin radí Seminář pro designéry Rozhovor s Martinou Hingisovou Hnědé lepence odzvonilo Jak upoutat pozornost spotřebitele Nové BIO obaly Italské těstoviny v průběhu věků Zajímavé obaly Soutěž o předplatné časopisu F.O.O.D
Obálka byla vytištěna na tiskovém stroji Rapida 142 H v opavském závodě Model Obaly a. s. Byla zde použita technologie potisku UV barvami v kombinaci s ofsetovým UV lakem matným a UV lesklým lakem. Efekt - Lesk & Mat.
ÚVODNÍK
Turbulence v papírenském a obalářském průmyslu přetrvávají Turbulence, které charakterizovaly papírenský průmysl již během uplynulých čtyř let, ještě zdaleka neskončily. Nadměrné kapacity s cenami nabídek hluboko pod hranicí ziskovosti střídají nedostatek s extrémně vysokými cenami a naopak. V současné době se opět nacházíme ve fázi nedostatku spojené s dlouhými dodacími lhůtami a dále rostoucími cenami, které již brzy znovu dosáhnou maxima z roku 2007. V některých segmentech trhu, především u kartonů na výrobu skládaček, je nedostatek extrémní. Dodací lhůty dosahují až pěti měsíců! Tyto extrémní výkyvy jsou jen zčásti podmíněny opětovným mírným růstem evropské poptávky po obalech. Pro nabídku papíru jsou rozhodující dva faktory: disponibilnost odpadového papíru a buničiny na jedné straně a kapitálová náročnost výroby papíru na straně druhé. Zaprvé se s odpadovým papírem a buničinou, které jsou nejdůležitějšími surovinami při výrobě papíru, na rozdíl od obalů obchoduje globálně. Pokud v Asii, konkrétně v Číně, roste z důvodu vysokého hospodářského růstu poptávka po obalech, roste poptávka po odpadovém papíru i v Evropě, protože podíl sběru odpadového papíru v Asii je dosud zcela nedostatečný. Ceny rostou, a to i v Evropě. Tomu také odpovídá vývoj v posledním roce. Ceny odpadového papíru byly ve 2. čtvrtletí roku 2010 v porovnání s 2. čtvrtletím roku 2009 více než dvojnásobné a dosáhly patnáctiletého maxima. Tomu také odpovídá růst cen papíru pro výrobu kartonáží z vlnité lepenky. Ve srovnání se zářím 2009 jsou v srpnu 2010 o zhruba 70 % vyšší a další zvyšování cen již bylo oznámeno. Zvyšování cen kartonů na výrobu skládaček není tak extrémní, ale nedostatek má charakter stavu nouze. Stávky ve Skandinávii a zemětřesení v Chile nabídku buničiny pro výrobu lepenky před několika měsíci silně zredukovaly.
Za druhé je výroba papíru obchodem s vysokou kapitálovou náročností. Cena nového papírenského stroje se může snadno vyšplhat na 250 - 300 milionů EUR. Kvůli vysokým fixním nákladům pracují papírenské stroje zpravidla v nepřetržitém provozu a jsou odstavovány jen z důvodu provedení údržby. Kolísání poptávky se vyrovnává exportem do Asie a na jiné kontinenty, ale také prostřednictvím ceny. Vysoké fixní náklady také však znamenají, že vyšší poptávku po papíru nelze jednoduše uspokojit rozšířením kapacit. Stavba nového papírenského stroje vyžaduje dlouhou dobu příprav. Při rostoucí poptávce po papíru roste jejich cena exponenciálně. A to je právě to, čeho jsme dnes svědky. Pokud jde o papír na výrobu kartonáží z vlnité lepenky, je společnost Model díky svým dvěma závodům ve Švýcarsku do značné míry soběstačná. Vyrábíme přibližně 300 000 tun papíru a naše spotřeba dosahuje zhruba stejného objemu. Papír na bázi buničiny a kartony na výrobu skládaček však musíme nakupovat. Hovořímeli o své schopnosti samozásobení, neznamená to samozřejmě, že se nás cenové turbulence netýkají. Odpadový papír je surovinou i pro naši výrobu papíru. Pokud jde o kartony na výrobu skládaček, vytvořili jsme si včas větší skladové zásoby. Ceny obalů kopírují pohyb ceny papíru, i když s časovým posunem. To je nepříjemné jak pro zákazníky, tak i pro nás. Právě v dnešní době by spíše přišly vhod úspory a redukce nákladů. U produktu s více než padesátiprocentním podílem materiálu to bohužel není možné. Obalářský trh zůstává nestálý.
Walo Hinterberger, CEO region Střední a Jihovýchodní Evropy
02-03
MODEL BOX
mladý obal
Patnáctý ročník soutěže Mladý obal zná své vítěze Ve čtvrtek 20. května byly v pražské Klubovně slavnostně vyhlášeny výsledky soutěže Mladý obal 2010. Ceny byly uděleny ve třech kategoriích, vítěz každé z nich si odnesl 20 000 Kč. 15. ročník soutěže Mladý obal přinesl velké změny. Soutěž získala výraznou vizuální identitu a byla nově rozdělena na kategorie s tématy „Obal na sladkost“ a „Komiks“. Nové zaměření přilákalo rekordní počet účastníků a do soutěže dorazilo téměř 530 prací. Ceny vítězům jednotlivých kategorií předávali Lars Wallentin, přední světový odborník na obalový design, který 40 let pracoval jako šéf designér ve společnosti Nestlé, Jan Činčera, Jiří Pelcl, Tomáš Prokůpek, šéf marketingu Model Obaly Radovan Wicha a Libor Vožda. Finanční odměnu pro vítěze věnovala společnost Model Obaly, vyhlašovatel soutěže, věcné ceny darovalo nakladatelství Labyrint, časopis Font, AARGH!, Uměleckoprůmyslové muzeum a Pixmac. Výstava 60 nejlepších prací 15. ročníku Mladého obalu byla k vidění od 24. května do 21. června v Národní technické knihovně v Praze. Posléze byla převezena do Satelitu, Slovenského centra dizajnu. K výstavě vyšel katalog.
• Libor Vožda, konstruktér obalů, Model Obaly
Kategorie „Produktový obal“ (1. a 2. řada fotografií zleva)
Složení poroty:
byla v letošním roce zaměřena na „Obal na sladkost“ a hodnocena ve dvou skupinách. Do skupiny studentů vysokých škol a mladých designérů do 30 let (1. řada) se přihlásilo přes 230 tvůrců. Mladý obal už několik let ovládají studenti z Kanady a ani letos tomu nebylo jinak. Na prvním místě se už počtvrté za sebou umístila kanadská studentka, tentokrát Anne-Marie Brouillette z montréalské Univesité du Québec s obalem na medovou cukrovinku „Au septième miel“. Jako druhá byla vyhodnocena práce Pavlíny Jaškové z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně s názvem Bonbónci, třetí Kristina Novosadová z Technické univerzity v Košicích s obalem na Tic Tac. Další soutěžní práce s názvem Čokočlověče od studentky Technické univerzity v Košicích Lucie Dečové získala v této kategorii Zvláštní cenu CZECHDESIGN.CZ. Zvláštní cenu poroty si odnesla Alice Endrychová z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za práci s názvem Obal na tradiční hořické trubičky.
• Jan Činčera, obalový designér a dlouholetý předseda soutěže Mladý obal • Jiří Pelcl, produktový designér a architekt, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze • Thomas Feichtner, rakouský produktový designér a profesor na Muthesiově Akademii výtvarných umění a průmyslového designu v německém Kielu • Monika Bajlová, grafická designérka působící v bratislavském studiu IQ design • Tomáš Prokůpek, redaktor architektonického časopisu Era 21 a komiksové revue AARGH!
Rovněž střední školy (2. řada) překvapily vysokou účastí, letošní ročník přilákal na 220 studentů. Porota vybrala jako vítězný návrh obal na zmrzlinu „Nanynčin nanuk“ od studentky Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti Viktorie Prokopové, na 2. místě skončila Aneta Kaderková z pražského Gymnázia Na Pražačce s obalem Žvýkám, žvýkáš, žvýkáme, třetí místo obsadila Gabriela Pospíšilová ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Valašské Meziříčí s Univerzálním kornoutem na sladkosti.
MODEL BOX
04-05
Na snímcích zleva: Vítězka kategorie "Jiný pohled" Rufina-Maryia Bazlova se svou krabičkou na čokoládu. - Viktorie Prokopová byla nejlepší středoškolačkou. Její obal na zmrzlinu "Nanynčin nanuk" zaujal porotu nejvíce. - Na závěr nemohlo chybět společné foto soutěžících, organizátorů i porotců. - Nejznámějšími porotci byli Jan Činčera a Lars Wallentin (zleva).
Kategorie „Jiný pohled“ (třetí řada fotografií zleva) byla jednou z novinek 15. ročníku Mladého obalu. Letošní téma „Komiks“ mělo do soutěže přilákat grafiky, ilustrátory a kreslíře, kteří do předchozích ročníků nezasahovali. V kategorii se sešlo přibližně 80 velmi různorodých prací. Vítězkou se s krabičkou na čokoládu „Kakaová bohyně“ stala Rufina-Maryia Bazlova ze Západočeské univerzity v Plzni. Druhé místo patří Italkám. Luisa Fabrizi a Giovanni Simoncelli studují na Universita di Roma La Sapienza v Římě. V soutěži uspěly s prací nazvanou Domilapolo. Třetí místo obsadil Anouk Perreault z kanadské University of Québec v Montrealu. Jeho práce nesla název Cereal Killer. Zvláštní cenu poroty získala Kristina Šimková z Technické univerzity v Košicích za Obal na tmu. Z pohledu Radovana Wichy, iniciátora soutěže Mladý obal, byl letošní ročník „velmi úspěšný a především zcela nový. Změna organizace, vytvoření jednotného grafického stylu, nové logo a další grafické detaily - to vše soutěž znatelně zatraktivnilo a přitáhlo pozornost mnoha nových mladých tvůrců. Také přenesení soutěže z Brna do Prahy způsobilo, že jsme zaznamenali výrazně větší pozornost odborné veřejnosti, médií a dokonce i České televize“. Mladý obal je soutěž, kterou již 15 let vyhlašuje společnost Model Obaly. Organizátorem projektu je od roku 2009 CZECHDESIGN.CZ. Soutěž Mladý obal každoročně sleduje originální nápady v obalovém designu, je určena studentům a mladým tvůrcům. 16. ročník soutěže Mladý obal bude vyhlášen na podzim roku 2010. Veškeré informace se objeví na stránkách soutěže: www.mlady-obal.cz
obalový design
Dělejte to VELKÉ aneb Jak dosáhnout co nejúčinnějšího designu Lze to vyjádřit lépe? Pochybuji. Nedávno jsem se během pracovní cesty do Rakouska opět přesvědčil, že všechny evropské trhy neustále trpí přebytkem informací. Řeč je nejen o obalech, ale i POS stojanech, venkovních reklamách, televizi a tisku.
Lars Wallentin, jeden z nejuznávanějších odborníků na obalový design na světě, je neocenitelným zdrojem informací pro všechny, kdo chtějí zvýšit efektivitu designu svých obalů.
MODEL BOX
06-07
Obalové technologie se sice každým dnem zlepšují, kvalita komunikace se však na druhou stranu den ode dne zhoršuje. Digitální technologie nám umožňují komunikovat rychleji, levněji a snadněji, avšak kvalita takto předávaných informací klesá. Neplatí to však pro všechny společnosti beze zbytku. Některé komunikovat umí, jako například většina značek piva, Mars, Apple, McDonald, IKEA a další. Nicméně u asi 80 % společností je komunikace se zákazníky na amatérské úrovni. Proč umisťovat dvě loga (stejné značky) na jednu plochu, když tím jen mezi ně rozdělíme zákazníkovu pozornost? Proč používat loga značek, která jsou příliš malá nebo kvůli absenci podpůrné grafiky či barevného zdůraznění tak nevýrazná, že si jich zákazník nevšimne a už vůbec si je nezapamatuje? Proč uvádět na jedné ploše více než dvě až tři informace, když bylo prokázáno, že naše mozky o to nestojí? Je překvapivé, že si vůbec musíme pokládat tyto otázky, když dnes značkové výrobky bojují o to, aby byly vůbec vidět v záplavě neustále vzrůstajícího počtu výrobků prodávaných pod značkou samotného prodejce. Co není vidět, to se neprodá, je fráze, která nám připomíná, jak je důležitá pamatovat na jednoduchost, chceme-li patřičně zdůraznit hlavní sdělení. Jak bylo zmíněno výše, některé společnosti „to umí“ a jsou dobře obeznámeny s možnostmi lidského mozku,
což jim umožňuje se zákazníkem komunikovat efektivně. Pro ty ostatní mám pár rad, jak má obal vypadat (zepředu i zezadu), aby na polici vyčníval a zákazník měl zájem si informace na něm uvedené přečíst: Pravidlo č. 1: Silná značka na přední straně, žádná značka na zadní. Silná značka znamená silný výrobek, což je to, co zákazník chce. Silnou značku může vyjadřovat VELKÉ logo, ale také zajímavá ikona nebo mluvčí, působivé barvy či vzor nebo kontrast. Netřeba zdůrazňovat, že má-li být využito mateřské značky, je pro dosažení maximálního účinku nezbytné, aby s ní byl produkt jasně a pevně spojen. Pravidlo č. 2: Působivé RTB, které vám získá nového zákazníka. Nešeptejte je... Vykřičte je výrazným písmem přes samotnou ilustraci, značku nebo ikonu. Design pak bude působit trojrozměrně, což si dnešní zákazník spojuje s moderními produkty. Pro inspiraci se podívejte na titulní stranu některého týdeníku - ví, jak prodat svůj výrobek. Pravidlo č. 3: Při vytváření RTB si dejte záležet. Pokud jde o text, měl by ho mít na starost váš nejlepší textař, který skutečně zná hodnotu a sílu slov. Je-li RTB zaměřené na chuť, budete potřebovat toho nejlepšího aranžéra jídla, aby co nejvíce zdůraznil jedinečnost chuti, struktury nebo velikosti produktu. Pokud je RTB zaměřené na technickou stránku, ujistěte se, že je výsledek srozumitelný. Jiný přístup je jen mrhání penězi. „Dělejte to VELKÉ“ znamená i dělejte to působivé a přesvědčivé. Pravidlo č. 4: Chcete-li vytvořit zadní stranu obalu, které bude zákazník věnovat pozornost, pamatujte na: a) neustálou změnu. Ať zákazník nečte nikdy stejný text vícekrát; b) krátké a VELKÉ texty. Vzpomeňte si na název článku. Spotřebitel nebude číst malé písmo;
packaging show 2010
Seminář pro designéry S odstupem tří let proběhl ve čtvrtek 20. května v pražském hotelu Corinthia II. ročník semináře - workshopu s názvem Packaging show věnovaného obalům z vlnitých lepenek, jejich designu a výrobě.
c) VELKOU internetovou adresu, chcete-li, aby vás spotřebitelé někdy kontaktovali. Čím lepšího kontaktu se spotřebitelem dosáhnete, tím více se vám investice do marketingu vyplatí. To je jen několik málo rad, jak lépe komunikovat se spotřebiteli. Má poslední rada zní, když to neuděláte VELKÉ, tak to raději nedělejte vůbec.
K vytouženému cíli vedou dvě cesty: 1) Zodpovědět si několik klíčových otázek: Je tento design překvapivý a jedinečný? Vypráví příběh? Je nejlepší ve své třídě? Lze jej po vizuální stránce přizpůsobit pro jakékoli médium? Je dobře zapamatovatelný? Působí maximální možnou měrou na chuť? Má potenciál se vyvíjet? Využívá symboly? Vybízí zákazníka k nějaké činnosti? Je pro něj přitažlivý? Je chráněný (opatřený ochrannou známkou)? 2) Používat systém hodnocení, který se zaměřuje na pět nejdůležitějších aspektů každého nového designu. Branding: Má logo výrazný grafický charakter? Je barevné složení dobře zapamatovatelné? Je identita značky přizpůsobivá? Produkt: Je pojmenování výrobku jasné a srozumitelné? Je propagované jídlo zobrazeno zajímavě? Je použitá ilustrace zaměřená na jedinečnost výrobku? Cíl: Je na designu patrné hluboké porozumění cílovému příjemci? Je použitý design vhodný a dosahuje zamýšleného účinku na zákazníka? Optický efekt: Bude tento design vyčnívat? Je dostatečně odlišný, aniž by porušoval styl příslušného druhu výrobku? Jedinečnost: Vyvolává tento design v pozorovateli úžas? Bude i v budoucnu moderní? Je velice snadno zapamatovatelný? Může být chráněn?
Akci stejně jako v roce 2007 spolupořádal časopis Font a společnost Model Obaly. Semináře se zúčastnilo okolo 180 grafiků, designérů nebo zaměstnanců grafických studií. Zatímco v roce 2007 byl seminář zaměřen na grafickou stránku obalů, tiskové technologie, tvorbu grafiky a její význam pro obal, letošní seminář byl orientován na nejnovější trendy, postupy, technologie a používané materiály v konstrukci obalů, pochopitelně ve spojení s grafikou, neboť představovat konstrukční řešení na bianco obalu by nemělo adekvátní ohlas. Seminář zahájila v 10 hodin společná prezentace firem Model Obaly, Digital Media a Fiala & Šebek. Na obalu žárovky a prodejním stojanu bylo předvedeno, jak se vyvíjí konstrukce obalů od jednotkového balení až po balení displejové a jaký je proces tvorby grafického designu obalu. Klasická žárovka byla vybrána symbolicky. Letos uplynulo 130 let od jejího vzniku a současně také končí její výroba. Účastníci semináře si mohli žárovku i s obalem odnést na památku. Další vystoupení patřilo vynikajícímu odborníkovi v oblasti grafického a konstrukčního řešení obalů, který 40 let působil u společnosti Nestlé. Přednáška Larse Wallentina (viz. foto) byla simultánně tlumočena. Po polední pauze přišla na řadu přednáška předního českého designéra obalů Jana Činčery, následujících 45 minut patřilo společnosti Digital Media Olomouc, jež na vizualizaci prodejního stojanu prezentovala svůj produkt - 3D program Cinema4D.
rozhovor
Martina Hingisová: Miss Swiss Na schůzku ve švýcarském Curychu přišla okouzlující skvěle upravená mladá dáma s krásným úsměvem a jiskrným pohledem - Martina Hingisová, devětadvacetiletá bývalá švýcarská tenistka českého původu. Dorazila modelka v dokonale padnoucích džínách a my jsme hned pochopili, proč jí zde přezdívají Miss Swiss. Rozhovor dokonalou češtinou s lehkým valašským přízvukem začal na ulici Bahnhofstrasse, kam nás Martina zavedla. Právě odtud jsme vyšli na procházku po Curychu.
Martino, proč začínáme zrovna na Bahnhofstrasse? "Protože mám ráda módu a tady mne jednou týdně vždy něco z módních trendů osloví. Zaparkuji v garážích největšího obchodního domu Jelmoli, a začne tu moje nákupní túra. Bahnhofstrasse je jedna z nejlepších nákupních tříd v Evropě. Je to taková menší Champs-Élysées. Mám tady i svoji banku, kde jsem si vždy po výhře na turnaji vyzvedla nějaké peníze a šla jsem se odměnit! Naproti bance je obchod s hodinkami Omega, kam jsem zašla nejdřív."
Jakou módu máte ráda a co v oblékání preferujete? "Po letech strávených v tričku a teniskách na kurtech si teď užívám šatů do společnosti, lodiček nebo kozaček na kramfleku. Samozřejmě, pokud vyrazím na nákupy spojené s procházkou po městě, vezmu si pohodlné džíny a bundu, tak jako dnes. Doma nastuduji módní katalogy a MODEL BOX
08-09
pak vyrazím na oblíbenou trasu po obchodech. Ted prý letí červená a fialová. Budu muset doplnit šatník."
Kromě nakupování máte nyní bez tenisu určitě hodně času. Co děláte? Máte nějakého koníčka? "Koníčky mám, a to hned čtyři! Abych to upřesnila: mým koníčkem jsou koně. Mám čtyři a denně na nich jezdím. Jsou ustájení deset minut autem od domu a tak jsem u nich prakticky denně. Teď se dokonce připravuji na závody, chci totiž začít zase závodit. Tahle láska ke koním u mne vznikla už v Rožnově na Valašsku, kde jsem vyrůstala a trávila dětství kolem řeky Bečvy. Tuto zálibu jsem si s sebou vzala i do Švýcarska. Curych mne díky řece, lesům a horám o přírodu na Valašsku nepřipravil."
Kdy jste vlastně s matkou opustili Rožnov a odjeli do Švýcarska?
"Ve Švýcarsku jsem od svých osmi let. Začínala jsem tady chodit do školy, učila se němčinu od základu, tedy vlastně normální němčinu a švýcarskou němčinu najednou. Teď mám čtyři mateřské jazyky. Musím připočítat češtinu s valašským přízvukem, kterou se s matkou pořád bavíme. Musím říct, že jako osmiletá jsem se naučila „švýčarštinu“ za půl roku."
Když jste zmínila svoji matku, jak funguje váš vztah po tolika společně strávených letech. Doprovázela vás na trénink i na turnaje… "Náš vztah je výborný. Jsem trochu rozmazlený jedináček, dohled a pomoc matky mi vyhovuje. I když jsem si před pěti lety pořídila vlastní dům, místo jsem vybrala tak, abychom to k sobě měly hodně blízko. Mám to k mámě domů deset minut. Jezdíme spolu na koních na vyjížďky do lesa a u toho si dokážeme povídat hodiny i jako kamarádky. Ne jenom jako máma s dcerou."
Kdo je Vám kromě matky nejbližší? "Momentálně je mi asi nejbližší můj současný přítel Andreas, který žije a pracuje jako právník tady v Curychu. Jsme spolu přes půl roku a díky němu poznávám Curych trochu jinak. Vodí mne mezi své přátele, chodíme do restaurací, které jsem před tím neznala."
Máte nějaké oblíbené kavárny nebo restaurace, kde se vždy ráda zastavíte? Co byste doporučila českému
turistovi, který se ocitne v Curychu? "Hned vás do jedné kavárny zavedu! Je to kavárna MANTA na Banhofstrasse, kterou vlastní můj kamarád a spoluhráč z tenisu Lorenzo Manta. S ním jsem dokonce vyhrála mix ve Wimbledonu. Zavolám mu, že jdu na kávu, popovídáme si a já pak pokračuji v nákupech. Je to taková moje oblíbená občerstvovací stanice. Večer si občas zajdeme do lounge baru KAUFLEUTE a nebo na skleničku do baru hotelu ZUM STORCHEN, kde při poslední návštěvě Curychu bydlel Václav Havel. Je tu krásný výhled na řeku Limmat. Restaurací mám oblíbených více, ale jedna je tady hned za rohem. Jmenuje se Zeughauskeller, kam rádi s matkou zajdeme ochutnat typickou švýcarskou kuchyni! Vodím sem všechny návštěvy ze zahraničí a všem tady hodně chutná!"
A tak to i bylo... Přesvědčili jsme se, že Martina s matkou Melánií si opravdu tuhle restauraci a jejich kuchyni užívají. Paní Melanie si dala klobásu s bramborovým salátem a Martina zvěřinový guláš s bramborem a červeným zelím!! Životospráva vzala za své!!! Kdy jste byla naposledy v Česku? Co myslíte, je tady v Curychu něco českého? A naopak: co Vám tady ve Švýcarsku chybí? "Naposledy jsem byla v Praze přede dvěma lety, když jsem ještě chodila s tenistou Radkem Štěpánkem. To jsem byla v Praze velmi často. Radek mě prováděl
Martina Hingisová si život v Curychu velmi pochvaluje. V létě jezdí do města na nákupy člunem.
Martina Hingisová je devětadvacetiletá bývalá švýcarská profesionální tenistka československého původu, která byla čtyři roky nejlepší hráčkou světa. Ve své kariéře vyhrála pět singlových grandslamových titulů: v roce 1997 ve Wimbledonu (kde už v roce 1994 vyhrála dívčí turnaj) a US Open, v letech 1997, 1998 a 1999 se stala vítězkou Australian Open. Z Česka odešla, když jí bylo osm let. Hlavním důvodem byly problémy s tenisovým svazem. I když měla Martina dobré výsledky, svaz ji nechtěl pouštět na turnaje do zahraničí. Její matka se s tím nechtěla smířit: „Jediné, co mě v životě zajímalo, byl úspěch mé dcery,“ říká. Když se později seznámila se sympatickým Švýcarem, vzala si ho a obě vycestovaly do Švýcarska, kde Martina začala hrát „světový tenis“. Rozhovor s Martinou Hingisovou byl natočen pro pořad TV Barrandov „Hvězdy na cestách“. Odvysílán byl v dubnu letošního roku.
po pražských památkách, ve kterých jsem měla trochu mezery. Mám také ráda sklo od Mosera, které se v Curychu samozřejmě koupit dá, ale v Praze ho pořídíte daleko levněji. Budu se muset vydat do Prahy na nákupy!"
Jste v Curychu spokojená? Jak se Vám žije ve městě, které je často řazeno na první místo mezi městy s největší kvalitou života? "Žije se mi tu skvěle! Je to pravda se vším všudy. Je tu totiž vše, co k životu můžu potřebovat. Za půl hodiny jsem na nejbližší sjezdovce a můžu lyžovat. Lyže miluji a patří pro mě neodmyslitelně k Curychu. V létě, protože bydlím na druhé straně jezera, jezdím do města člunem, který jsem si pořídila. Při zpáteční cestě si udělám i třeba hodinovou projížďku po jezeře. Uznejte, že nakoupit, sednout na člun a jet domů, je prostě krásné. Jezero je navíc tak čisté, že se v něm dá bez problémů koupat. Já sama jsem se letos koupala asi desetkrát. Voda měla až 24 stupňů! Říká se dokonce, že se z jezera dá i napít, protože v Curychu je na 1 200 pramenů s pitnou vodou."
A další město, kam se ráda vracíte? "Mám ráda třeba New York, kam občas zaletím. Mám tam i dům. Ráda chodím na muzikály, líbí se mi newyorské velké ulice a všechno další, co patří k typickému velkoměstu. Toho se ale nabažím za čtrnáct dní a už se zase těším na svůj klid tady v Curychu. Doma je doma a domov je tam, kde máte svoji rodinu." MODEL BOX
10-11
Bývalá švýcarská profesionální tenistka Martina Hingisová se narodila v Košicích a poté se přestěhovala s matkou do Rožnova pod Radhoštěm. Čtyři roky byla nejlepší hráčkou světa. S matkou Melánií, která se netají tím, že ji v životě nejvíce zajímal úspěch své dcery. Text a foto: Mirek Jansa Zdroj: SWISSmag
obalový design
Hnědé lepence odzvonilo, v kurzu jsou barvy Zdá se, že je mnoho designérů a dokonce i manažerů značek, kteří si plně neuvědomují, jak výrazně mohou obaly z vlnité lepenky ovlivnit hodnotu značky. Odvětví výroby a zpracování vlnité lepenky, zvláště pak co se tisku týká, se v posledních deseti letech vyvíjelo takovou rychlostí, že nebude na škodu popsat, co se vlastně událo, a poukázat na dosud nevyužitý potenciál vlnité lepenky pro vlastníky značek. Bylo, nebylo, v dávných dobách byla většina obalů z vlnité lepenky hnědá s jednoduchým jedno- nebo někdy dvoubarevným potiskem, který informoval o obsahu nebo výrobci. Dnes je situace zcela jiná. Obaly z vlnité lepenky mají běžně potisk využívající tří a více barev. V té nejvyšší třídě pak můžeme narazit na mnoho obalů využívajících šestibarevný tisk, lakování nebo dokonce hologramy. Za rozmachem používání mnohobarevného potisku vlnité lepenky stojí především vlastníci značek, kteří si čím dál tím více uvědomují, že správným využitím tohoto materiálu lze dosáhnout ohromného vlivu na spotřebitele, jakož i kvalitní ochrany výrobků při zachování vysoce ekologického charakteru obalu. Jinými slovy, vlnitá lepenka je to pravé ořechové. Značka vlastně působí na lidské emoce. Spotřebitelé kupují značky tak rádi proto, že se díky nim cítí dobře, značky jim dávají určitý status, zajišťují uznání přátel se shodným vkusem a podobně. Barvy tvoří velkou část tohoto složitého souboru hodnot, kterého se kupujícímu dostává v podobě značkového zboží. Je tedy logické, aby se vizuální prvky spojené se značkou plně využívaly nejen na primárních ale i sekundárních obalech. Díky nejnovějšímu pokroku v technologiích tisku na vlnitou lepenku se vlastníkům značek otevřely nové možnosti, jak vystavovat své barvy na odiv napříč celým dodavatelským řetězcem, ať již v obchodech, nebo v případě
zboží dodávaného do domu, přímo na zákazníkově zápraží. Flexografický tisk se používá již více než 80 let. Díky investicím do nových tiskových technologií jsou nyní flexografické tiskové stroje přizpůsobivější a schopny kvalitnějších tiskových efektů. I nadále se jedná o velmi dostupný způsob, jak dosáhnout věrného barevného potisku na všechny možné druhy krabic. Mnoho výrobců produkujících obaly ve velkém množství využívá technologie preprint, aby se při tisku na dlouhý návin dosáhlo věrných barev na celé ploše. Potištěna je vnější vrstva ještě před výrobou samotné vlnité lepenky. Tato osvědčená a bezpečná technologie se pomalu dostává na úroveň, kdy bude z finančního hlediska použitelnější i pro potisk kratších návinů. Pro některé vlastníky značek je naprostou nezbytností litografický tisk. Tato technologie zajišťuje tisk ve vynikající fotografické kvalitě, který obstojí i pod drobnohledem. Je zajímavé, že někteří diskontní prodejci používají tento druh tisku, aby u levného zboží vytvořili dojem větší hodnoty. V sektoru nápojů najdeme mnoho krásně potištěných krabic z vlnité lepenky, které se pak v obchodech přímo vyjímají. Digitální tisk je na vzestupu a jeho přednosti jsou mimo jiné téměř nulová doba tisku i přípravy. Co se vlnité lepenky týká, je tato technologie prozatím v plenkách, ale rozhodně si zaslouží pozornost. Svou přizpůsobivostí digitální tisk perfektně vyhovuje vlnité lepence, která je sama vysoce přizpůsobivá. Časem bude možné velice rychle produkovat malá množství speciálních obalů z vlnité lepenky - tedy obalů navržených tak, aby vzbudily rozruch. Značky tvoří samotný základ spotřebitelské společnosti a člověk nemusí být génius, aby mu bylo jasné, že konkurenční boj mezi značkami bude vždy zuřit se stejnou intenzitou. Všichni hledají nějaký trumf, a pokud si někdo neuvědomuje, jaký potenciál má vlnitá lepenka, přichází o velkou výhodu.
obaly
Jak upoutat pozornost spotřebitele Gérard Caron odhaluje v následujících odstavcích mechanismy kupního chování spotřebitelů i to, jakou roli v tomto procesu hrají obaly. Hlavním cílem je v podstatě vyvolat u spotřebitele tužby.
Gérard Caron, přední evropský designér a zakladatel Carré Noire, první designérské agentury ve Francii, celý život usiluje o zlepšení pozice designérské profese ve světě. Je jedním ze zakladatelů Celoevropského sdružení pro značkový design (PDA).
Designéři promlouvají skrze iracionální a citovou rovinu, využívají naše instinkty a archetypy stejně jako získané představy o světě. Dnes víme, že spotřebitelé vykazují více typů kupního chování. Iracionální a racionální složky se na tomto procesu podílejí různou měrou v závislosti na povaze konkrétního produktu a okolnostech nákupu.
těchto prvků nabývá již v dětství v raných fázích vývoje. Ostatní dovednosti, jako počítání a čtení získáváme až poté, co je náš nervový systém vyvinut, a proto jsou pro nás texty a čísla méně výraznými prvky. Rozdíly v rychlosti vnímání se počítají ve zlomcích vteřiny, ale i tak hrají zásadní roli při rozhodování spotřebitele. Průměrný spotřebitel urazí v hypermarketu jeden metr za sekundu a pohledem může najednou ve vteřině přehlédnout až 60 značek. Spotřebitelé dnes tráví nákupem v hypermarketech v průměru 50 minut oproti 90, jak tomu bylo před 15 lety.
Čtyři typy kupního chování
Barvy především!
1. Funkční přístup: Kupující se zaměřuje výhradně na užitečnost a funkčnost produktu. Zaměřovat se jakkoli na představivost spotřebitele je zcela zbytečné. 2. Analytický přístup: Ze spotřebitele se stává odborník na nákupy, který si vytváří vlastní nákupní strategii. Zvažuje, porovnává, analyzuje kvalitu, výkon, cenu a originalitu. 3. Pocitový přístup: Při tomto přístupu si spotřebitel spojuje s produktem určité módní hodnoty a nové způsoby chování a zároveň se silně ztotožňuje se značkou. Design lze v tomto případě úzce provázat s vlivem módních trendů. Sem spadají produkty pro teenagery. 4. Rekreační přístup: Kupující se distancuje od svého každodenního života, hledá potěšení, zábavu. Tento přístup je spojen s impulzívními nákupy či koupěmi luxusního zboží a gadgets (nebo také hi-tech „hraček“).
Barva je ten nejmocnější vizuální prvek, který má designér k dispozici. Barvy působí na dvou úrovních - při jejich vnímání nás ovlivňují jak kulturní reference, tak naše fyziologie. V roce 1996 jsem požádal v supermarketu 40 náhodně vybraných lidí, aby ochutnali dva jogurty a řekli, který jim chutná víc. Jeden z kelímků byl blankytně modrý, zatímco ten druhý měl odpudivou žlutozelenou barvu. Třicet devět lidí zvolilo jogurt v modrém kelímku, o kterém tvrdili, že je rozhodně „jemnější, krémovější...“. V obou kelímcích byl samozřejmě naprosto stejný jogurt.
Mechanismy vnímání Dnes každý ví, že se lidský mozek skládá ze dvou hemisfér: z levé, ve které sídlí naše analytické myšlení - naše mužská část, a z pravé, která nám umožňuje syntetizovat a je zodpovědná za emoce - naše ženská část. Designér se mezi nimi musí naučit neustále přepínat. Spotřebitel v mžiku rozezná a zpracuje barvy a tvary, neboť znalosti MODEL BOX
12-13
Tvary mají taky své kouzlo Některé tvary lidé automaticky určí jako maskulinní a hodí se proto pro obaly pro produkty související se silou a energií. Jiné tvary jsou naopak považovány za femininní, protože si s nimi lidé spojují péči či něžnost nebo jim připadají konejšivé. Jsou vhodné pro mléčné výrobky, dětskou stravu, kosmetiku, zábavu a pod. Symbolika tvarů je složitý ale spolehlivý jazyk. Barvy a tvary nás doslova ovládají, neboť s námi komunikují na úrovni podvědomí. Víme, že u spotřebitelů se na rozhodovacích procesech podílí racionální i iracionální složka. Této skutečnosti si designér musí být při své práci vždy vědom.
obaly
Správně zvolit obal Kdosi jednou vyjádřil názor, že obaly jsou jako kůže naší kultury, na které se odráží naše postoje a zájmy. Je zde však jedno velké ale. Obal je mnohem více než jen ochranná vrstva zabaleného výrobku. Zdaleka to není ani pouhý prostředek, kterým lze spotřebiteli poskytnout atraktivně podané informace. A přesto, jak se zdá, považuje mnoho společností obal za prostý funkční prvek, kterým není třeba se při tvorbě produktu zabývat dříve, než je hotovo vše ostatní. Obal nesmíme považovat za prostou krabici, která ukrývá a chrání produkt. Měli bychom na něj nahlížet jako na most. Zní vám to divně? Snad ne. Obal totiž, stejně jako skutečný most, představuje prostředek, který spotřebiteli k něčemu umožňuje přístup. Je to způsob, jakým může výrobce spotřebiteli zpřístupnit myšlenku za konkrétní značkou. Most k myšlence - právě to je skrytá funkce obalu. O značce leccos vypovídá prostřednictvím použitého materiálu, svým povrchem i tvarem. Ballotiny s belgickou čokoládou vyjadřují myšlenku vzácnosti. Ražba na plechovkách Stelly Artois odkazuje na řemeslnou zručnost. Trojúhelníkové obaly společnosti Toblerone spojují produkty se Švýcarskem. Při tvorbě obalu se proto vždy musí vycházet z myšlenky za značkou, kterou je třeba řádně prostudovat a pochopit. Ostatně každá značka se svou myšlenkou snaží zasáhnout spotřebitele na emocionální úrovni, protože lidé si nekupují pouze funkci určitého produktu, kupují si i to, co představuje. Na trhu jsou spousty Mp3 přehrávačů, ale jen jeden iPod. Mnoho jich je levnějších než přehrávač od společnosti Apple, to mu však nezabránilo zcela ovládnout trh. Je to totiž daleko víc než jen hudební přehrávač - něco o svém majiteli vypovídá. Jsem proto přesvědčen, že při rozhodování o podobě obalu se nesmíte řídit jen tím, jaké technické zázemí máte k dispozici, nebo volit podle toho, co vás vyjde nejlevněji. A ani byste se neměli ohlížet na to, co v dané kategorii používají všichni ostatní. Volba obalu by vždy měla být založena na tom, jakou myšlenku chce značka vyjadřovat. Krabičky s Tic Tacem zapůsobí svou jednoduchostí, zatímco plechovky skrývající Gaultierovy parfémy provokují svou neuctivostí. Při volbě obalu bychom se tedy nikdy neměli řídit tím, co je nejsnazší nebo nejlevnější. Naše rozhodování by se vždy mělo pevně opírat o myšlenku dané značky. Obal může nesmírně usnadnit komunikaci se spotřebitelem a je třeba na něj nahlížet jako na nepostradatelný prvek, který umožňuje porozumění značce.
těstoviny
Italské těstoviny v průběhu věků Když se řekne Itálie, jako jedna z prvních věcí se každému vybaví italská kuchyně. A s italskou kuchyní si zase všichni hned spojí těstoviny. Kdekoli se Italové usídlili, vždy s sebou přinesli i své těstoviny, takže dnes je „pasta“ jednou z celosvětově rozšířených základních potravin. Na rozdíl od ostatních všudypřítomných italských jídel, jako je pizza či rajčatový protlak, která jsou ještě poměrně mladá, těstoviny se mohou pochlubit rodokmenem, který sahá stovky až možná tisíce let do minulosti. Chceme-li si vytvořit ucelenou představu o dlouhých a často spletitých dějinách těstovin, musíme začít u jejich samotného původu opředeného mýty. Jedním z těchto mýtů je, že benátský kupec Marco Polo přivezl těstoviny ze svých cest po Číně. Jiná verze pak tvrdí, že Polo těstoviny neobjevil, ale znovuobjevil, protože byl v Itálii tento pokrm rozšířen již kdysi dávno za časů Etrusků a Římanů. Marco Polo na svých cestách nepochybně dokázal řadu úžasných věcí, ale těstoviny do Itálie nepřivezl. V jeho době už tam totiž byly. Existují důkazy, že již za dob Etrusků a Římanů se vyráběly nudle z tvrdé pšenice, stejně jako dnešní těstoviny. K jejich názvu „lagane“ můžeme vystopovat původ dnes veleznámých lasagní. První zmínky o tomto jídle pochází již z 1. století našeho letopočtu, nicméně na rozdíl od současných těstovin se tyto nudle nevařily, ale pekly v peci. Přestože jim tedy lagane byly v jistých ohledech podobné, za těstoviny je považovat nelze. Za dalším přelomovým vývojem v dějinách těstovin se musíme přesunout o několik století dopředu. Stejně jako na mnoho jiných aspektů života v jižní Itálii měly invaze Arabů v 8. století velký dopad i na italskou kuchyni a těstoviny se do Itálie dostaly s nejvyšší pravděpodobností právě jejich prostřednictvím. Sušené jídlo podobné nudlím, které s sebou přinesli na Sicílii, a jež se v té době ve velkém množství vyrábělo v Palermu, bylo předchůdcem dnešních sušených těstovin. Současný MODEL BOX
14-15
název „maccheroni“ neboli makarony se pravděpodobně vyvinul ze sicilského výrazu označujícího drcení (zde konkrétně pšenice), které bylo jednou z namáhavých činností, jež zahrnovala zpočátku velice fyzicky i časově náročná výroba těstovin. Není známo, jak byl tento pokrm podáván, ale v celé řadě sicilských receptů s těstovinami dodnes nalézáme i další ingredience dovezené do Itálie Araby, jako například rozinky či skořici. Těstoviny v této své rané podobě se ukázaly být ideální základní potravinou nejen pro Sicílii, ale i pevninskou Itálii, která měla pro pěstování tvrdé pšenice ideální klima. Itálie je dodnes největším výrobcem tvrdé pšenice, z níž se vyrábí nepostradatelná krupičná mouka - semolina.
Kulinářská revoluce s rajčaty Ve 14. století už byly těstoviny velice oblíbené pro svou výživnost a trvanlivost, což z nich rovněž činilo ideální potravinu pro dlouhé plavby, zvláště pak v 15. století. V této době, kdy na objevitelských cestách obeplouvaly svět, již vznikaly těstoviny různých tvarů a jejich výroba byla díky novým technologiím snazší. Teprve díky tomuto vývoji se těstoviny staly v Itálii neoddělitelnou součástí života. Další velký zlom v dějinách těstovin se pak odehrál až v 19. století, kdy se při přípravě těstovin začala používat
Podle odhadů činí v Itálii roční spotřeba těstovin téměř 30 kilogramů na osobu.
rajčata. Přestože byla rajčata do Evropy přivezena již krátce po objevení Nového světa, trvalo ještě dlouho, než přestala být považována za nejedlá. Rajčata, která patří do čeledi lilkovitých, jež zahrnuje mnoho jedovatých rostlin, byla totiž v koloniích a některých částech Evropy považována za jedovatá, a to až do poloviny 19. století. První zdokumentovaný recept na těstoviny s rajčaty proto pochází teprve z roku 1839. Pak již netrvalo dlouho a rajčata si vydobyla pevné postavení obzvláště v jižní Itálii. Z kulinářského hlediska to byla skutečná revoluce, jak dodnes potvrzují naše chuťové pohárky.
Těstoviny dnes Přestože je Itálie největším výrobcem tvrdé pšenice, musí vzhledem k obrovské spotřebě těstovin tuto surovinu dovážet. Dnes již všudypřítomné těstoviny se používají buď v sušené (pasta secca) nebo čerstvé (pasta fresca) podobě v závislosti na konkrétním receptu. V současnosti je největším problémem masová výroba, která je nezbytná pro pokrytí celosvětové poptávky. Těstoviny se tak sice vyrábí všude, ale v Itálii se při jejich výrobě stále používají časem prověřené postupy. Výsledkem jsou ty nejlepší těstoviny - pravé pasta. V Itálii existuje na 350 různých druhů a tvarů sušených
těstovin, místní varianty nepočítaje. Mohou to být prosté špagety nebo mohou připomínat motýlka jako farfalle (italsky motýl), lze se však také setkat s těstovinami ve tvaru tenisové rakety (racchette). Podle italských zákonů musí být sušené těstoviny vyrobené pouze z vody a 100% semoliny. Toto složení dodržují všichni výrobci kvalitních těstovin na světě. Ve dvou věcech se však výroba italských těstovin liší od ostatních: extruze a sušení. Právě díky tomu jsou těstoviny z Itálie tradičně lepší než odkudkoli jinud. Účelem tvarování sušených těstovin, zvláště pokud je řeč o složitějších tvarech (jako radiatore), je co nejlépe zachytit omáčku. Trubkovité těstoviny (ziti či penne) mívají na povrchu rýhy nebo bývají zdrsněny, aby se omáčka dobře chytala i zvenčí. Rýhy a hrbolky vznikají při procesu extruze, který probíhá před sušením a během nějž jsou těstoviny protlačovány měděnou formou a nařezávány na patřičnou délku. Tyto formy, ač drahé a poměrně rychle opotřebené, jsou klíčové pro výrobu těch nejlepších sušených těstovin. Většina výrobců těstovin na světě však používá formy z oceli a výsledné těstoviny jsou tak příliš hladké, než aby na nich omáčka dobře držela. Naštěstí čím dál tím více výrobců mimo Itálii začíná používat tradičnější měděné formy. Poté, co jsou těstoviny nařezány, následuje proces sušení, jehož výsledek ovlivňuje doba trvání i použitá teplota. Právě to je druhý bod, ve kterém masová výroba pokulhává za tradiční výrobou pravých italských těstovin.
těstoviny
Ukázka obalů na těstoviny z hladké lepenky, které vyrábí společnost Model Obaly ve svých závodech v Opavě a v Hostinném.
MODEL BOX
16-17
Při masové výrobě jsou těstoviny sušeny při velmi vysokých teplotách po kratší dobu, zatímco tradičně vyráběné těstoviny schnou déle (až 50 hodin) při mnohem nižších teplotách. Pravé italské pasty tak nejen lépe drží omáčku, ale navíc se vaří kratší dobu a hlavně jednoduše lépe chutnají.
surovin. Tradičně připravené čerstvé těstoviny vám zde proto naservírují přelité máslovou omáčkou s plátky černých lanýžů. Ať už však ochutnáte čerstvé těstoviny kdekoli v Itálii, vždy to bude bezpochyby kulinářský zážitek, který vás přiměje přehodnotit svou představu o tom, co to jsou skutečně dobré těstoviny.
Čerstvé těstoviny
Jak nakupovat a vařit těstoviny
Vlastně všechny těstoviny jsou zpočátku čerstvé, ale ne všechny se ještě za měkka připravují. Čerstvé těstoviny mohou být vyráběny za použití odlišných přísad než těstoviny sušené. Na severu Itálie je nezřídka vyrábí z obyčejné mouky a vajec, zatímco na jihu má přednost semolina a voda, vždy však záleží na receptuře. Pokud vám někdo naservíruje čerstvě vyrobené těstoviny, neznamená to jen, že si dal velice záležet, ale je to také známka toho, že si velmi zakládá na svých kuchařských dovednostech. Čerstvé těstoviny však nejsou automaticky lepší než těstoviny sušené. Jsou jednoduše jiné a používají se v odlišných případech. Některé těstoviny se podávají pouze čerstvé, jiné se připravují jen sušené a někdy mohou mít těstoviny podobu čerstvou i sušenou. Právě v těchto případech by se dalo tvrdit, že čerstvé jsou lepší než sušené. Čerstvé těstoviny se sice vyrábí již po generace v domácnostech po celé Itálii, avšak ty nejlepší pochází z oblasti EmiliaRomagna. Čerstvé těstoviny jsou zde obvykle podávány s krémovými omáčkami nebo prostou omáčkou z másla a šalvěje. V letních měsících se pak běžně používají lehké rajčatové omáčky. Piemontská kuchyně dodržuje prostou, avšak veledůležitou zásadu používání čerstvých místních
Ať se již chystáte koupit těstoviny čerstvé nebo sušené, vždy hledejte značku, která při výrobě používá jen ty nejlepší suroviny - například semolinu v případě sušených těstovin. Těstoviny by měly mít drsný povrch, aby se na nich dobře držela omáčka, měly by být celistvé a na svou velikost dostatečně těžké, aby se při vaření nerozpadaly. Rozhodně se vyhněte levným masově vyráběným těstovinám. Především si však vždy dejte pozor, abyste těstoviny nerozvařili, protože by pak vaši večeři nezachránila ani ta nejlepší omáčka na světě. Je naprosto zásadní, abyste těstoviny vždy uvařili al dente - měkké, ale přesto na skus pevné. Čerstvé těstoviny se vaří ještě výrazně kratší dobu než sušené. Nezapomeňte vodu pořádně osolit. Někdy se do vody přidává i trocha olivového oleje, aby se těstoviny nelepily. Uvařené těstoviny neoplachujte, pokud je nehodláte použít do salátu, jinak z nich se škrobem a solí smyjete i všechnu chuť. Pokud jde o přípravu omáčky, záleží vždy na tom, co máte rádi, pokud tedy nemáte v plánu použít nějaký tradiční recept. Není na škodu řídit se pravidlem, že k prostým těstovinám se hodí nejlépe prosté omáčky.
zajímavé obaly
Nové výrobky a inovace Trojrozměrná hvězda Suchard, značka společnosti Kraft Foods Schweiz GmbH se sídlem v Glattparku, balí 20 pralinek pod názvem produktu Papillon do kartónu vytvarovaného do trojrozměrné vánoční hvězdy. Kartón je tvořen jedním přířezem a je bohatě zdobený ornamentem ze zlaté fólie s reliéfním potiskem. Kartón se otevírá na přední straně pomocí vyražené pásky, která zpřístupňuje oválný otvor pro vyjímání pralinek. Boční díly jsou zčásti fixovány lepidlem hotmelt a zčásti průhlednou lepicí páskou vedenou přes zasouvací pásky.
Šikovný obal S novým řešením obalu, který je určen pro mikrovlnné trouby, přichází společnost RPC Bebo Nederland B.V. / Goor. Obal je vyroben z vrstev polypropylenu a ethylen-vinylalkoholu (EVOH), což zaručuje delší trvanlivost potravin uchovávaných i při pokojové teplotě, tedy bez nutnosti chlazení. Kyslíková bariéra (tzv. O2-Scavenger) v izolační vrstvě obalu zachytí a absorbuje kyslík pronikající do obalu zvenku dřív, než se dostane k zabalené potravině. Nový obal z hluboko taženého plastu je určen pro nový sortiment produktů „Greenseas lunch bite“, který uvádí na trh koncern H.J.Heinz Company Australia Limited. Toto balení pro Heinz Australien však nabízí další výhody: potištěný karton slouží nejenom jako svrchní obal pro maloobchod, ale současně i jako stabilní podložka při ohřívání potraviny v mikrovlnné troubě. Po ohřevu umožňuje karton snadnou manipulaci s horkou plastovou nádobou a chrání tak před popálením i při konzumaci ohřátého jídla. Stabilní podložka vznikne odtržením horní části obalu v místě perforace: horní část se odstraní a spodní díl slouží jako stabilní podložka. Šikovný obal: kyslíková bariéra ve stěně plastového obalu a stabilní podložka z kartonu.
Péče o vlasy v novém obalu Výrobce vlasové kosmetiky Schwarzkopf-Henkel / Düsseldorf uvádí na trh výrobek určený k péči o vlasy s názvem „Gliss Kur“. Přípravek je nabízen ve skleněné nádobce s obsahem 50 ml. Tato nádobka je balena do skládačky, jejíž čelní prohnutá klopná stěna je vytvořena z průhledné fólie. Nádobka opatřená otočným bezpečnostním uzávěrem je v obalu fixována pomocí vnitřní části kartonu a navíc i blistrovou vložkou. Čelní stěna obalu je na spodní straně uzavřena zasouvacím uzávěrem a zajištěna samolepkou. Zaoblená čelní klopná stěna s průhlednou fólií zaručuje perfektní prezentaci výrobku v prodejním regálu.
zajímavé obaly
Neoprávněné otevření obalu je patrné ihned Firma Carl Edelmann GmbH se sídlem v německém Heidenheimu přichází na trh s novým originálním uzávěrem „Celock“ určeným pro skládačky pro farmaceutický průmysl. Podle výrobce je uzávěr obalu Celock ihned a bez lepení využitelný i při balení na standardních balicích linkách, a tudíž i bez nutnosti přestavení strojů. Tento originální uzávěr umožňuje účinnou ochranu balení před neoprávněným otevřením, které je patrné ihned, jakmile se naruší jeho funkce. Přínosem této ochrany je možnost okamžitého prokázání a případného vyloučení pirátských výrobků, plagiátů, placeba nebo záměny produktů.
Raffaello v novém obalu
Na originálním uzávěru Celock je zobrazeno neoprávněné otevření krabiček s farmaceutickými výrobky. Limitovaná série lipového krému v krabičce od Edelmanna - Nostalgie „en vogue“ Se skutečně průkopnickým zanícením založila 26letá Charlotte Meentzen v roce 1930, přímo uprostřed světové hospodářské krize, jednu z prvních fytokosmetických firem. A právě krém z lipového květu byl jedním z jejích prvních výrobků. Dnes, 78 let od vzniku podniku, tento klasický kosmetický přípravek opět ožívá: zabalený do obalu v retro stylu, který byl vytvořen německou firmou Edelmann. Dvoudílná krabička vyrobená v limitované sérií 10 000 kusů je ozdobená střapcem a oba díly jsou spojeny. Obal má trojbarevný potisk a byl opatřen matným disperzním lakem. Jeho horní část je navíc zušlechtěna ražbou. Krém v elegantním skleněném kelímku voní jemně a po lipovém květu. Jeho výtažky uklidňují a zjemňují podrážděnou pokožku, posilují její odolnost a pružnost. Je přímo stvořený pro jemnou a citlivou pleť. Nový obal v retro stylu se střapcem: klasický krém z lipového květu od Charlotte Meentzen. MODEL BOX
18-19
Značka Raffaello, která patří do koncernové skupiny Ferrero, uvedla na trh nový obal pro své cukrovinky z kokosu a mandlí. Tento produkt byl doposud nabízen ve skládačce čistě hranatého tvaru, která se na všech čtyřech stranách stejnoměrně a lineárně zužovala směrem dolů. Nová skládačka obsahuje 230 g cukrovinek a rozšiřuje tak standardní velikostní sortiment tohoto výrobce. I tento obal je jednodílný a na přední straně opatřený transparentní fólií, ale nová krabička má nyní více zaoblený tvar: přední a zadní strana je širší a lehce zaoblená směrem ven. Obě boční strany se stejně jako u předchozího obalu zužují směrem dolů. Nový je i způsob zavírání krabičky: dvě směrem dovnitř prohnuté klopy z kartonu se uzavírají pomocí jedné zasouvací klopy. Konkávní tvar klop napomáhá krabičku celkově stabilizovat a navíc propůjčuje celému obalu zaoblenější a tím i měkčí vzhled.
soutěž
Soutěž o předplatné časopisu PŘÍŠTĚ
Také v tomto vydání jsme pro vás připravili tři jednoduché otázky. Stačí, abyste nám prostřednictvím elektronické pošty zaslali své odpovědi, a to nejpozději do 12. listopadu 2010 na adresu
[email protected]. Poté provedeme losování a vybereme tři výherce, kteří od nás získají roční předplatné časopisu F.O.O.D (vychází měsíčně) Odpovědi na otázky uvádějte například ve tvaru 1a, 2a, 3c. Dále uveďte své jméno a název firmy. Výherce budeme informovat e-mailem na adresu, ze které byly odpovědi zaslány, a na našich internetových stránkách v sekci „aktuality“. 1) Autorka oceněné práce Čokočlověče získala v letošním ročníku soutěže Mladý obal cenu v kategorii „Produktový obal“ a) ve skupině studentů vysokých škol a mladých designérů do 30 let? b) ve skupině středoškolských studentů? c) nebo získala Zvláštní cenu CZECHDESIGN.CZ? 2) Pan Lars Wallentin, jeden z nejuznávanějších odborníků na obalový design na světě, pracoval jako šéf designér u splečnosti a) Nestlé b) Lego c) nebo IKEA? 3) První zdokumentovaný recept na těstoviny s rajčaty pochází z roku a) 1809 b) 1839 c) 1869
Výherci z minulého čísla Roční předplatné časopisu APETIT získávají: Eva Podhrázská, OP papírna s.r.o., Olšany Vladislava Tomášková, SVUS Pharma a.s., Hradec Králové Monika Machaňová, Czech Republic Onamba s.r.o., Olomouc-Holice
Vyhrál jehlan Soutěž PIDA ve Francii vyhrál svůdný obal ve tvaru jehlanu určený pro spodní prádlo.
TIRÁŽ Model Box Zákaznický časopis skupiny Model 11. ročník, vychází 3-4x ročně © Model Central 2010 www.modelgroup.com Náklad 1400 českých, 750 polských, 400 chorvatských Redakce Ing. Radovan Wicha,
[email protected] Model Obaly a. s., tel. (+420) 553 686 368 Sazba a tisk
Blahopřejeme!
Model Obaly a. s., Opava
WWW.MODELGROUP.COM
