2010 BLOK (KS) Ing

KONTROLNÍ SYSTÉMY Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta lesnická a dřevařská Katedra EŘLH 2009/2010 BLOK (KS)

© Ing. Jiří Marvan

0. Všeobecné informace Rámcový přehled přednáškových témat 1. Úvod do problematiky 2. Kontrola – její význam a pojetí 3. Subjekt a objekt kontroly 4. Kontrolní proces a jeho fáze 5. Kontrolní systémy 6. Kontrolní orgány 7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH 10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně

2

0. Všeobecné informace Rámcový přehled přednáškových témat 11. Kritéria hodnocení stavu lesa 12. Controlling 13. Procesy certifikace 14. Certifikace v lesním hospodářství 15. Systémy managementu 16. Systémy managementu – pokračování 17. Interní a externí audity 18. Národní cena ČR za jakost 19. Případná obsahová aktualizace předmětu 20. Závěrečné shrnutí semestrální látky

3

1. Úvod do problematiky 1.1 Organizace přednášek a cvičení (seminářů) 1.2 Doporučená literatura a texty

1.3 Základní pojmy a výrazy (synonyma)

4

1. Úvod do problematiky 1.1 Organizace přednášek a cvičení (seminářů) VIZ TÉŽ STUDIJNÍ A ZKUŠEBNÍ ŘÁD ČZU V PRAZE (24.4.2009): - účast na výuce - program přednášek a cvičení (seminářů) vč. časového harmonogramu - podmínky pro udělení zápočtu - požadavky ke zkoušce - termíny a forma zápočtu a zkoušky

5

1. Úvod do problematiky 1.2 Doporučená literatura a texty 1.2.1 „KONTROLNÍ SYSTÉMY V LH“ (Doc. Ing. Zdeněk Bluďovský, DrSc.)

ČZU 2004

1.2.2 PREZENTACE (Microsoft PowerPoint) 1.2.3 OSTATNÍ MATERIÁLY (průběžně dle témat)

6

1. Úvod do problematiky 1.3 Základní pojmy a výrazy (synonyma)       

kontrola – audit (kontrolor / auditor) organizace - firma společnost – obchodní společnost hospodářský – obchodní (zákoník) management – řízení (užší a širší význam – systémy) jakost – kvalita environment – ekologie

DALŠÍ KONKRÉTNÍ POJMY A VÝRAZY-VŽDY V RÁMCI TÉMATU

7

2. Kontrola - její význam a pojetí Autoři slovníků definují „kontrolu“ jako  Přezkoušení, ověřování, přezkoumávání  Činnost tvořící součást řízení, sledující plnění určité normy, příkazu, nebo sledující průběh a výsledek práce  Dozor, dohled

Pojem „kontrola“ pochází z latinských výrazů • „contra“ (proti) • „rotulus“ (svitek)

znamená tedy cosi jako protisvitek, protizápis, protilistina

8

2. Kontrola - její význam a pojetí • Původní chápání kontroly - jako ověřování správnosti zápisů, listin - jako zkoumání správnosti záznamů, zda zapsané odpovídá skutečnému stavu věcí

• Postupná změna v chápání kontroly - je spojena s možností a pravomocí někoho ovládat - stává se důležitou složkou řízení a řídících systémů

9

2. Kontrola - její význam a pojetí Další pojmy v oblasti kontroly  controlling  interní audit  kontrolní metody HÚL

10

2. Kontrola - její význam a pojetí CONTROLLING • Moderní metoda podnikového-firemního řízení. • Nástroj ovládání ekonomických procesů podniku tak, aby bylo možné včas reagovat na odchylky od stanovených cílů. • Jeho úlohou je poskytovat vedení (zpravidla vrcholovému) vhodné informace, sloužící ke koordinaci, ovlivňování a usměrňování podnikových aktivit. • Výstupy jsou na př: - vyhodnocení stavu plnění podnikových plánů a rozpočtů na základě údajů poskytovaných účetnictvím, - rozbory nákladů podle položek, - rozbory odbytu produktu (výrobků a služeb) apod.

11

2. Kontrola - její význam a pojetí VNITŘNÍ AUDIT • Nestranné prověřování určité činnosti, procesu, resp. funkce příslušné organizační jednotky. • Prověřování průběhu procesů především z hlediska dodržování stanovených postupů, tj. obecných předpisů, podnikových směrnic, instrukcí apod. • Zaměření na správnost procesu (bude-li proces správný, lze předpokládat i správné výsledky na výstupu z procesu).

• Účelem je: - udržování discipliny ve firmě, - dodržování stanovených předpisů, - operativní reakce na případně zjištěné nedostatky (a to jak z hlediska průběhu a správnosti procesu, tak i systémové nedostatky, týkající se směrnic, předpisů, pokynů a postupů).

12

2. Kontrola - její význam a pojetí VNITŘNÍ AUDIT – nejobvyklejší formy  Účetní audit – ověřování správnosti a úplnosti účtování a potvrzení věrohodnosti vykázaných výsledků  Daňový audit – ověřování správnosti stanovení a splácení daňových povinností  Audit systému řízení (managementu) – prověřování všech činností, ovlivňujících parametry výrobků a služeb

13

2. Kontrola - její význam a pojetí KONTROLNÍ METODY HÚL jsou speciální metody, které účelným způsobem spojují postupy pěstování lesa s kontrolou přírůstu tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího užitku. Pojem „kontrolní hospodářství“ je jemný způsob hospodaření, při němž jsou všechny části lesa převáděny do stavu nejvyšší přírůstové výkonnosti. V pravidelných časových intervalech jsou soustavně vyhodnocovány tloušťkově rozčleněné zásoby a těžby a na základě těchto údajů se zjišťují souvislosti vztahu zásob a přírůstů k prováděným pěstebním zásahům.

14

2. Kontrola - její význam a pojetí Pojetí kontroly o o o o

Informační – konfrontace dvou stavů Regulační – protiváha normě, plánu Institucionální – specializovaná Negační (represivní) – donucovací nástroj

15

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.1 Informační pojetí -

-

Vychází z původního významu slova „kontrola“. Jedná se o zjišťování stavu kontrolovaného objektu v porovnání se stavem očekávaným, žádoucím. Zjištění stavu je obvykle zabezpečováno evidencí (správně odrážející skutečnost !!!).

Kontrolní činnost v informačním pojetí znamená jednak zkoumání evidenčních podkladů, s cílem zjistit stav kontrolovaného objektu a jednak kontrolu evidenčního systému, zda odpovídá skutečnosti – zda vyjadřuje skutečný stav věcí.

16

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.2 Regulační pojetí -

   

O regulační pojetí se opírá teorie řízení od jejího vzniku. Klasická teorie „vědeckého řízení“ na přelomu 19. a 20. století počítala s kontrolou dodržování norem, s kontrolou plnění uložených úkolů a s následným odstraňováním kontrolou zjištěných odchylek při řízení průmyslové výroby. Někteří klasici teorií řízení: Frederich Winston Taylor (1856 – 1915) Henry Laurence Gantt (1861 – 1919) Frank Bunker Gillbreth (1883 – 1924) Henri Fayol (1841 – 1925)

17

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.2 Regulační pojetí 1)

2)

F.W.TAYLOR – požadoval, aby všechny faktory, které ovlivňují výsledek, byly přesně vyjádřeny v normativech a v normách. Dodržování norem pak bylo kontrolováno a podle kontrolovaného výkonu byli dělníci odměňováni. H.L.GANTT – vytvořil diagramy, které vyjadřovaly vztah mezi výkonem a časem. Pomocí těchto informací kontroloval využití pracovních sil a strojů i výkonnost celých provozů.

18

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.2 Regulační pojetí 3)

4)

F.B.GILLBRETH – „jasný nejlepší způsob“ provedení práce jako výsledek analýzy průběhu pracovního procesu namísto analýzy práce (systémová kritika Taylorova přístupu). H.FAYOL – zařadil kontrolu mezi základní funkce řízení. Popsal zásadu jednotného řízení (jediný vedoucí), vertikální soustavu řízení a využívání kapacity personálu. Kontrolou rozuměl zjišťování, zda se všechno provádí podle programu, podle příkazů a podle stanovených zásad.

19

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.2 Regulační pojetí Měření, normalizování, plánování a kontrolování – to byly hlavní atributy „vědeckého řízení“, které odpovídalo podmínkám a stupni poznání počátku 20. století. Správnost norem a direktiv, jejichž plnění bylo kontrolováno, se zpravidla neověřovala. Soustava direktivního centralizovaného plánování považovala za rozhodující normu státní plán. Kontrola plnění ukazatelů plánu byla významnou formou regulačního působení na řízený objekt, aniž by přitom obvykle byla zkoumána kvalita samotného plánu !!! Regulační pojetí v současnosti se nejčastěji uplatňuje při controllingu.

20

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.3 Institucionální pojetí -

Představuje značně zúžený pohled na funkci kontroly. Kontrola je v tomto případě chápána jako specializovaná činnost. Kontrolou se zabývají jen specialisté – kontroloři či kontrolní a revizní orgány. Význam kontrolní činnosti řídících pracovníků je tím značně podceněn.

21

2. Kontrola - její význam a pojetí 2.4 Negační (represivní) pojetí -

Navazuje na regulační pojetí kontroly. Kontrolní činnost je chápána jako nástroj odhalování chyb, upevňování kázně a uplatňování sankcí, tedy jako nástroj donucení (represe). Předpokládá výkon kontroly (obvykle prováděné speciálním kontrolním orgánem) jako akt, který se zabývá výhradně nesprávným jednáním lidí.

22

2. Kontrola - její význam a pojetí Z Á V Ě R Jednostranný přístup k pojetí kontroly v různých etapách měl obvykle značně negativní důsledky. -vstupy pro přezkoumání: V současné době je tedy kontrolní proces chápán komplexně, jako faktor dynamické rovnováhy mezi žádoucími stavy a skutečností. SOUČASNĚ OČEKÁVANOU FUNKCÍ KONTROLNÍHO PROCESU JE PŘEDEVŠÍM PŮSOBIT NA SKUTEČNÝ STAV.

23

3. Subjekt a objekt kontroly

SUBJEKTEM KONTROLY je kontrolující – může to být pouze systém, který má předpoklady k cílovému ovlivňování kontrolovaného objektu.

OBJEKTEM KONTROLY je kontrolovaný – např. systém a jeho složky, proces apod.

24

3. Subjekt a objekt kontroly Předpoklady subjektu kontroly  Stanovené cíle a stupnice hodnot těmito cíli vymezená.  Informace o kontrolovaném prostředí, včetně informací získaných z vlastních subsystémů.  Schopnost rozhodovat o konkrétních cílech systému, transformovat vstupní informace a konfrontovat je se stanovenými cíli.  Existence výkonných orgánů (efektorů), které jsou schopny ovlivňovat kontrolované subsystémy.  Schopnost působit na kontrolovaný objekt tak, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi žádoucím a skutečným stavem kontrolovaného objektu.

25

3. Subjekt a objekt kontroly 3.1 Vztahy mezi subjektem a objektem kontroly - jednoduchý vztah – sebekontrola: subjekt a objekt jsou totožné, příkladem jsou jednotlivci, kteří chtějí uvědoměle řídit vlastní jednání a chování, - složitější vztahy – subjekt kontroluje objekt v rámci jeho cílového ovlivňování (velké firmy se složitou hierarchií), - velmi složité vztahy – vykazují společenské systémy (multisystémy), nacházející se ve stadiu dynamického vývoje, které mají specifické proměnné cíle a jim odpovídající stupnice hodnot.

26

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2 Členění kontrolních systémů Z širšího hlediska se kontrolní systémy člení na:

3.2.1 Veřejnou kontrolu 3.2.2 Občanskou kontrolu 3.2.3 Státní kontrolu 3.2.4 Hospodářskou kontrolu

27

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.1 Veřejná kontrola -

v demokratické společnosti je kontrolou neinstitucionální, k jejímu provádění nejsou vytvářeny speciální kontrolní aparáty,

-

je projevem veřejného mínění, tzn. všeobecně rozšířeného názoru na nějaký problém,

-

je zde zřejmá vůle tento problém řešit v souladu se zájmy lidí, který daný názor sdílejí.

28

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.1 Veřejná kontrola Pod intenzivní veřejnou kontrolou jsou např.: - orgány místní samosprávy, - obchodní síť, - podniky veřejných služeb, - dopravní systémy - hospodaření v lesích, - ochrana životního prostředí, - ekologické důsledky provozovaných technologií (viz kampaně proti hubení kůrovce v exponovaných porostech NP).

29

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.1 Veřejná kontrola Důležité předpoklady pro veřejnou kontrolu vytváří, kromě vlastních zkušeností a znalostí občanů, též

hromadné sdělovací prostředky – média (televize, rozhlas, tisk) a internet Zmíněná média současně aktivně působí při ovlivňování veřejného mínění, působí na tvorbu názorů občanů.

30

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.2 Občanská kontrola -

je specifickou formou veřejné kontroly, je nedílnou součástí každého demokratického společenského systému, vykonávají ji jednotliví občané při prosazování nebo obhajobě svých práv, občan vystupuje v roli spotřebitele, nájemníka či uživatele různých služeb – svými přáními a požadavky ovlivňuje poptávku a v konečném důsledku i nabídku v kvantitativním i kvalitativním vyjádření.

31

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.2 Občanská kontrola -

významnou formou je právo občana obracet se k zastupitelským sborům, k orgánům státní správy a samosprávy s návrhy, podněty, stížnostmi a žádostmi o informace,

-

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím – povinnost poskytovat relevantní informace (kromě chráněných, např. obchodní tajemství, ochrana osobních údajů, informační bezpečnost apod.) pro státní orgány a orgány územní samosprávy; Ústavní soud ve svém nálezu z 24.1.2007 označil za povinné subjekty i státní podniky, jako zvláštní složku veřejných institucí,

-

právo petiční – právo občanů obracet se s písemnou žádostí, podpořenou příslušným počtem podpisů, na vládu, parlament, další představitele státu a na ostatní veřejné orgány, Úřad ombudsmana – institut veřejného ochránce práv občanů.

-

32

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.2 Občanská kontrola OMBUDSMAN - Český veřejný ochránce práv byl zřízen zákonem č. 349/1999 Sb., - zákon upravuje jeho právní postavení a pravomoci jako veřejného činitele, - je volen Poslaneckou sněmovnou z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát, - jeho funkční období je šestileté a může být zvolen pouze na dvě po sobě jdoucí funkční období, - výkonu funkce se ujímá složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, které také za výkon funkce odpovídá.

33

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.2 Občanská kontrola OMBUDSMAN - je vnější, nezávislý, bezplatný, relativně operativní a co nejméně formální institut, - jeho hlavní funkcí je zajištění ochrany práv a oprávněných zájmů v oblastech, kde se občan či jiný subjekt střetává s úřady státní správy, - má nejen přispívat k nápravě pochybení úřadů či institucí vůči konkrétnímu občanu, ale také získané poznatky zobecňovat a navrhovat systémová opatření k nápravě, vedoucí ke změně původních příčin pochybení.

34

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.2 Občanská kontrola OMBUDSMAN nemá k dispozici v podstatě žádné přímé donucovací prostředky.

Nápravu požaduje po státním orgánu, který se pochybení dopustil, neučiní-li tak, po orgánu nadřízeném, příp. předloží věc vládě. Jeho úkolem není měnit či nahrazovat rozhodnutí dotčeného orgánu státní správy, ale požadovat, aby k nápravě byly využity vlastní kontrolní, nápravné a sankční zákonné pravomoci.

35

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3 Státní kontrola • Je to kontrola v institucionálním pojetí.

• Je prováděna orgány státní správy, často specializovanými na konkrétní problematické okruhy. • Je zaměřena především na dodržování zákonů a ostatních platných právních předpisů.

36

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3 Státní kontrola ORGÁNY STÁTNÍ KONTROLY: 3.2.3.1 Nejvyšší kontrolní úřad České republiky 3.2.3.2 Finanční úřady 3.2.3.3 Česká inspekce životního prostředí 3.2.3.4 Státní správa lesů 3.2.3.5 Další státní kontrolní orgány

37

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.1 Nejvyšší kontrolní úřad ČR - Je vrcholným a nezávislým orgánem státní kontroly. - Podle Ústavy ČR vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a kontrolu plnění státního rozpočtu. - Postavení, působnost, organizační strukturu NKÚ a další podrobnosti stanoví zákon. - Prezident republiky, na návrh Poslanecké sněmovny, jmenuje hlavní představitele (prezidenta a viceprezidenta) NKÚ.

38

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.2 Finanční úřady -

Kontrola dodržování daňových předpisů má v tržním prostředí velký význam. Správa daní je soubor činností, spojených se zjišťováním, stanovením a plněním daňových povinností. Správu daní vykonávají nejen územní finanční orgány, ale i jiné státní orgány včetně příslušných obcí. Metodické řízení správy daní zabezpečuje Ministerstvo financí. Daňový subjekt je subjekt, u kterého je prováděna daňová kontrola.

39

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.2 Finanční úřady Povinností finančních orgánů vykonávajících správu daní je především: - vyhledávat daňové subjekty - vyměřit daně - vybrat daně - vyúčtovat daně - vymáhat daně - kontrolovat plnění daňové povinnosti ve stanovené výši a době

40

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.2 Finanční úřady Povinností daňového subjektu, u něhož je prováděna daňová kontrola pracovníkem správce daně, je především: - poskytovat relevantní informace …. - zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly - předložit na požádání záznamy, účetní a jiné doklady a písemnosti … a podat k nim požadovaná vysvětlení - umožnit vstup a jednání … - zapůjčit potřebné doklady …

41

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.2 Finanční úřady Základní práva daňového subjektu: - žádat předložení služebního průkazu pracovníka správce daně - být přítomen jednání s pracovníky správce daně - podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně - vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k jejím výsledkům

42

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.3 Česká inspekce životního prostředí -

-

-

Kontroluje respektování ekologických normativů a ostatních právních předpisů, vyjadřujících veřejné zájmy v oblasti životního prostředí. Dozírá, jak jsou jinými orgány státní správy, právnickými a fyzickými osobami dodržována ustanovení příslušné legislativy, týkající se ochrany přírody a krajiny. Zjišťuje případy ohrožení přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik nebo trvání.

43

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.3 Česká inspekce životního prostředí ČIŽP může uložit pokutu až do výše 1 mil. Kč právnickým nebo fyzickým osobám, které svojí činností ohrozí nebo poškodí životní prostředí v lesích tím, že: • • • •

neoprávněně používají lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů, při zpracování LHP a jeho realizaci ohrozí, případně poškodí životní prostředí, vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, neplní opatření uložená orgány ŽP podle zvláštních zákonů (např. zákona o lesích, zákona o ochraně přírody a krajiny apod.).

44

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.4 Státní správa lesů Orgány SSL plní významné kontrolní funkce v oblasti LH tak, jak je vymezují příslušná ustanovení lesního zákona: - dozorují dodržování lesního zákona, prováděcích předpisů a rozhodnutí, vydaných na jeho základě, - dozorují hospodaření vlastníků (resp. nájemců) lesů podle schválených plánů či osnov, - ukládají opatření k odstranění zjištěných nedostatků, příp. ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí, - rozhodují (na základě oprávnění v případech hrozící škody) o dočasném omezení nebo zastavení výroby či jiných činností v lese.

45

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.4 Státní správa lesů Vykonávají ji Mze ČR jako ústřední orgán státní správy, krajské úřady a obce s rozšířenou působností („3“). Ve vojenských lesích v působnosti MO ČR má obdobné kompetence Vojenský lesní úřad. V lesích národních parků vykonávají SSL orgány MŽP ČR.

Rozhodovací pravomoci jednotlivých úrovní orgánů SSL stanoví zákon o lesích.

46

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.4 Státní správa lesů ODBORNÁ SPRÁVA LESŮ Odborný lesní hospodář - fyzická nebo právnická osoba– zabezpečuje vlastníkovi lesa odbornou úroveň hospodaření podle lesního zákona a příslušných prováděcích vyhlášek. Pro výkon funkce OLH – smluvní vztah (buď si ho vybere sám příslušný vlastník, nebo mu ho určí ex offo kompetentní obec).

VRCHNÍ STÁTNÍ DOZOR v lesním hospodářství, týkající se ochrany životního prostředí, vykonává, na základě zákona o lesích a zákona o státní kontrole, MŽP ČR.

47

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.3.5 Další státní kontrolní orgány Státní kontrolní orgány působí také např. na úsecích: -

BP (státní odborný dozor nad BP - MPSV ČR, SÚIP, IBP) PO (státní požární dozor – ministerstva, HZS kraje) OVZ (státní zdravotní dozor – orgány OVZ-SZÚ, KHS) energetiky (ČEI) kvality potravin a prodeje-ochrana spotřebitele (ČZPI, ČOI, SVS) hospodářské soutěže (ÚOHS)

Specifické kontrolní funkce plní v oblasti své působnosti: - Úřady práce - Živnostenské úřady

48

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.4 Hospodářská kontrola Hospodářskou kontrolu provádí vzájemně subjekty tržních vztahů  při sledování svých smluvních závazků  při kontrole dodržování smluvených, právně určených nebo obvyklých podmínek smluvních vztahů, jako je např.: - včasnost dodávky - úplnost dodávky - sortiment a množství dodávky - kvalita dodávky - cena dodávky - včasnost a úplnost úhrady faktur

49

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.4 Hospodářská kontrola OBČANSKÝ ZÁKONÍK – definuje závazkový právní vztah v obecné poloze, a to jako vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. OBCHODNÍ ZÁKONÍK – stanoví podrobnosti o podmínkách vzájemných vztahů tržních subjektů.

50

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.4 Hospodářská kontrola

OBCHODNÍ ZÁKONÍK (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů)  Jeden ze základních právních předpisů pro právo hmotné a především právo obchodní.  Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související.  Vymezuje důležité termíny jako např. podnik, podnikání, podnikatel, obchodní firma, obchodní listiny, obchodní jmění, obchodní společnosti, obchodní rejstřík atd.  Podrobně popisuje kromě mnoha jiných smluv též kupní smlouvu, jako typický příklad obchodního závazkového vztahu.

51

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.4 Hospodářská kontrola OBCHODNÍ ZÁKONÍK Příklady některých dalších smluv, které ObchZ upravuje: -

Smlouva o úvěru Licenční smlouva Smlouva o uložení věci Smlouva o skladování Smlouva o dílo Mandátní smlouva Smlouva komisionářská Smlouva zasilatelská

-

Smlouva o kontrolní činnosti Smlouva o nájmu dopravního prostředku Smlouva o provozu dopravního prostředku Smlouva o obchodním zastoupení Smlouva o tichém společenství Smlouva o přepravě věci Smlouva o zprostředkování

52

3. Subjekt a objekt kontroly 3.2.4 Hospodářská kontrola

FINANČNÍ KONTROLA plní komplexní kontrolní funkci ve veřejné správě a ve státních podnicích - jejím hlavním cílem je kontrola: - dodržování právních předpisů a opatření přijatých orgány státní správy při hospodaření s veřejnými prostředky, - zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům, - včasného a spolehlivého informování vedoucích orgánů státní správy o nakládání s veřejnými prostředky, - hospodárného, efektivního a účelného výkonu státní správy.

53

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.1 ŘÍDÍCÍ ČINNOSTI Základními činnostmi řídícího procesu jsou:  vytýčení cílů  organizování  operativní řízení  analýza výsledků

54

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.1 ŘÍDÍCÍ ČINNOSTI 4.1.1.1 Vytýčení cílů - má v celé řídící činnosti klíčový význam, - jejich cílevědomé určení spolu s konkretizací zahrnuje také určení prostředků a termínů k jejich dosažení, - musí vycházet z předchozí prognózy a z důsledné analýzy současné situace, - musí přihlížet k reálným možnostem, předpokladům a potřebám firmy.

55

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.1 ŘÍDÍCÍ ČINNOSTI 4.1.1.2 Organizování Je to soubor činností, jimiž se mají uspořádat složky firemní soustavy tak, aby jejich vzájemná součinnost zajišťovala plynulé plnění stanovených cílů. Má to být vědomé vytváření pořádku a systému v činnostech a vztazích dané organizační jednotky. Vlastnímu organizování předchází studium, klasifikace a kategorizace nutných činností a oživení struktury.

56

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.1 ŘÍDÍCÍ ČINNOSTI 4.1.1.3 Operativní řízení Zajišťuje soulad mezi jednotlivými výrobními činiteli. Zahrnuje především nejčastěji se při řízení opakující činnosti, s kratší periodicitou. V podstatě jde o komplexní řídící a koordinační činnost vrcholového managementu v bezprostředním vztahu k řízenému objektu, která vede k zajištění taktických a strategických cílů firmy.

57

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.1 ŘÍDÍCÍ ČINNOSTI 4.1.1.4 Analýza výsledků

Cílevědomá a v dohodnutých termínech prováděná analýza umožňuje odhalovat kladné i záporné stránky činnosti firmy, včetně příčin neuspokojivé práce a vypracovat konkrétní opatření k nápravě. V lesním hospodářství byly jako významná složka analýz zavedeny ROZBORY HOSPODAŘENÍ.

58

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ Řízení je nikdy nekončící proces, v němž se vzájemně prolínají jeho jednotlivé cykly:  informování  rozhodování  ovlivňování (donucování, přesvědčování, motivování)

59

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu

4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ 4.1.2.1 Informování Podle charakteru, způsobu získávání a zpracování evidenčních údajů rozlišujeme v lesním hospodářství evidenci: - operativně technickou, která je určena zejména nižším stupňům organizační hierarchie, bezprostředně řídícím hospodářské procesy a která se prolíná s prvotní evidencí, - statistickou, která zkoumá hromadné hospodářské jevy a zevšeobecňuje hlavní ukazatele hospodářských aktivit v odvětvovém i národohospodářském měřítku, - účetní, která zachycuje stav a pohyb všech prostředků a operací v naturálním a hlavně v peněžním vyjádření.

60

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ 4.1.2.2 Rozhodování Je to proces stanovení pokud možno jednoznačného a závazného řešení dané situace, problému či úkolu k tomu, aby bylo dosaženo splnění předpokládaného nebo žádoucího výsledku či cíle.

Rozhodování je podmíněno: - možností volby alespoň ze dvou možných variant, - existencí kritérií, podle nichž se vybírá varianta nejvhodnější.

61

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu

4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ 4.1.2.2 Rozhodování Rozhodovací proces probíhá v několika fázích:  Stanovení cíle  Sběr a rozbor informací  Zpracování variant řešení  Výběr optimální varianty  Formulace rozhodnutí Sled jednotlivých fází nemusí být vždy stejný, je možno se v průběhu rozhodovacího procesu k některé vrátit, nebo některou vynechat.

62

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ 4.1.2.3 Ovlivňování Řídící pracovník ovlivňuje své podřízené jednak tím, že:  je podněcuje (motivuje) k iniciativnímu plnění uložených úkolů,  jim ukládá (přikazuje) úkoly a vyžaduje jejich plnění tak, jak je uložil a v čase, který stanovil. Přikazování, jako jedna z forem sdělování rozhodnutí nadřízeného, je projevem jeho moci, vycházející z jeho formální autority a z pravomocí, spjatých s jeho řídící funkcí a z platných právních předpisů.

63

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu 4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ 4.1.2.3 Ovlivňování Podle svého poslání se pracovní příkazy dělí na:  pracovní rozkazy  pracovní návody  pracovní pokyny

PRACOVNÍ ROZKAZ je strohý a jednoznačný příkaz, jehož posláním je dosáhnout bezpodmínečného a rychlého jednání podřízených. Je to výjimečný způsob přikazování a uplatňuje se v kritických situacích, např. při ohrožení životů či velkých materiálních hodnot.

64

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.1 Kontrola a její místo v řídícím procesu

4.1.2 CYKLY ŘÍZENÍ 4.1.2.3 Ovlivňování PRACOVNÍ NÁVOD je podrobný, srozumitelný a názorný popis toho, co má pracovník udělat, včetně údajů o tom, proč, kde, kdy, jak a čím má práci vykonat, v jakém pořadí s ohledem na jiné příkazy, jaká jsou rizika apod. PRACOVNÍ POKYN je stručné označení toho, co má pracovník udělat. Posláním tohoto typu příkazu je dosáhnout splnění úkolu v případech, kdy se od příslušného pracovníka očekává samostatnost v myšlení, v práci a vlastní iniciativa.

65

4. Kontrolní proces a jeho fáze Kontrola prováděná řídícím subjektem, jako součást procesu řízení, probíhá ve třech základních fázích: I. fáze – zjištění skutečností II. fáze – kritické zhodnocení zjištěných skutečností III. fáze – uplatnění získaných poznatků v praxi

První dvě fáze jsou fáze poznávací, třetí fáze je fází ovlivňovací (volní).

66

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.2 Zjištění skutečností (I. fáze) Základním předpokladem pro zjištění skutečností je poznání informačního systému kontrolovaného objektu. Nejvýznamnějšími komponenty IS lesnických hospodářských jednotek jsou: - Výroba a mzdy - Stav a využití kapacit - Stav a pohyb výrobků (např. surového dříví) - Účetní evidence - Statistická evidence - Lesní hospodářská evidence

67

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.2 Zjištění skutečností (I. fáze) LESNÍ HOSPODÁŘSKÁ EVIDENCE Je to dlouhodobá evidence některých stanovených opatření a úkolů z decenálních LHP, zejména těžby, zalesnění, výchovných zásahů apod., kterou objektivně vyžaduje dlouhodobý výrobní proces v LH.

Tato evidence současně shromažďuje důležité podklady pro dlouhodobé plánování a hospodářskou úpravu lesa.

68

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.2 Zjištění skutečností (I. fáze) Pro využití evidenčních podkladů ke zjišťování skutečností o kontrolovaném objektu má význam: a) včasnost informací - je podmínkou pro minimalizaci odchylek skutečnosti od žádoucího stavu, neboť umožňuje provést včas opatření, která kontrola poznala a definovala,

b)

úplnost informací - uceleně zjištěné údaje jsou základem pro relevantní výstupy kontroly,

c)

spolehlivost informací - potřeba spolehlivosti informací vyplývá z možné rozdílnosti nebo dokonce rozpornosti zájmů řídícího subjektu a řízeného objektu (který může mít tendenci ke zkreslování informací).

69

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.2 Zjištění skutečností (I. fáze) Zkreslení informací může směřovat k tomu: - aby byly, v souladu se zájmy řízeného (kontrolovaného) objektu , pro něho příznivé, - aby byly příznivé i pro řídící subjekt – takové, které rád přijímá, neboť zlepšují jeho hodnocení.

Úmyslné zkreslení - deformace - vstupních informací, pokud nebylo včas odhaleno (tzn. že podané informace byly nespolehlivé), může zásadním způsobem ovlivnit obě následující fáze kontrolního procesu a tudíž i jeho souhrnný výsledek.

70

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.3 Zhodnocení skutečností (II. fáze) ANALÝZA (rozbor) - je základní metodou hodnocení, - je založena na porovnání skutečnosti s kritérii, - jejím výsledkem mohou být tři varianty řešení: a) skutečnost je shodná s kriteriálním stavem, b) skutečnost je příznivější než kriteriální stav, c) skutečnost je horší než kriteriální stav.

Volba kritérií je nesmírně důležitá – mohou vycházet z normativů, rozpočtů, plánů, projektů, právních norem, ekonomické optimality a pod. Při volbě kritérií existuje mimořádně velké riziko subjektivismu !

71

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.3 Zhodnocení skutečností (II. fáze) ANALÝZA (rozbor)  zjištění souvislosti (korelace) – shody nebo odchylky skutečnosti od žádoucího stavu  odhalení příčin (kauzality), které ovlivnily dosaženou a zjištěnou skutečnost  určení, podle možností, vývojových tendencí (směrů budoucího vývoje) Bez hodnocení, ale i zjištění příčinnosti a souvislostí nelze výsledky kontrolního procesu využít ke správnému rozhodování a tím ani k účinnému řízení.

72

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.3 Zhodnocení skutečností (II. fáze) PŘÍČINY ODCHYLEK: • objektivní – jsou určovány faktory prostředí, v němž kontrolovaný subjekt působí (v LH ovlivňují faktory podnikání velmi silně), • subjektivní – bezprostředně souvisí s osobní odpovědností. Důležitou roli v hodnocení mají schopnosti kontrolujících subjektů objektivně posoudit danou realitu (tzv. osobní filtr).

73

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.4 Uplatnění výsledků kontroly (III. fáze) - v této fázi navazuje kontrolní proces bezprostředně na rozhodování, - řídící (kontrolující) subjekt musí mít schopnost přijmout správné závěry a umět je v praxi, někdy i za použití silových prostředků, prosadit, - podmínkou efektivnosti kontrolního procesu je zahrnutí všech jeho fází (nelze se omezit jenom na poznávací fáze), - různý časový odstup mezi jednotlivými fázemi se volí podle - složitosti kontrolovaných jevů, - postavení řídícího subjektu (na jeho schopnosti reagovat a adaptovat se),

- účinnost řízení může být zvýšena zkrácením tohoto odstupu.

74

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.4 Uplatnění výsledků kontroly (III. fáze) -

poznání je podmínkou účinného uplatnění ovlivňovací stránky, ovlivňování (tzn. realizace výsledků kontroly v hospodářské praxi) je základním smyslem kontrolování. Kontrolní proces bez třetí, závěrečné, fáze by měl pouze registrační či hodnotící povahu, tedy povahu informační, bez aktivního dopadu pro praxi. Smyslem kontroly je tedy především uplatnění vůle řídícího subjektu a dosažení rovnováhy mezi skutečným a žádoucím stavem kontrolovaného objektu – jeho ovlivňování.

75

4. Kontrolní proces a jeho fáze 4.4 Uplatnění výsledků kontroly (III. fáze) Dvojí podoba ovlivňování v řídícím procesu:  ovlivňování řízeného objektu - rozšiřování kladných poznatků z kontrol,

- blokování rušivých-negativních vlivů, - vyrovnávání odchylek s cílem stabilizovat systém,

- odstraňování nežádoucích odchylek v systému.  sebeovlivňování rozhodovacího centra - při změnách vlastních rozhodnutí tak, aby byla v souladu se zájmy a kritérii, - při upevňování nebo naopak změnách svých zájmů, - při stanovování příštích záměrů (vize, strategie, politika, cíle atd.).

76

5. Kontrolní systémy OBECNĚ Řídící subjekt musí vytvořit vlastní kontrolní systém, aby mohl úspěšně řídit. Kontrolní systém sestává z kontrolních subjektů (článků, prvků), které tvoří relativně oddělený celek a z množství vazeb mezi nimi. V kontrolním systému musí být určeny: - články a prvky, které plní úlohu subjektů kontroly, - vztahy mezi články kontrolního systému, - objekty, na které se vztahuje působnost subjektů kontroly, - oblasti (předmět) kontroly v určených objektech kontroly, - cíle a kritéria kontroly, - prostředky článků kontrolního systému pro jejich výkon kontroly, - donucovací (silové) prostředky kontrolních subjektů k dosažení souladu ….

77

5. Kontrolní systémy 5.1 Kontrolovaný a nekontrolovaný objekt 5.1.1 KONTROLOVANÝ OBJEKT - kontrolní proces může výrazně přispět k dosažení cílů řídícího subjektu

- při nízké úrovni kontroly může dojít k omezení možnosti vytýčené cíle dosáhnout - pro účinné řízení má význam především míra uplatnění vlivu na řízené objekty - účinně je řízen proces, ve kterém je řídící subjekt schopen vytvořit podmínky pro to, aby proces probíhal v souladu s jeho záměry – podle jeho vůle - řídící subjekt se při tom opírá o svou moc - o silové prostředky, jimiž disponuje - jestliže lze řízený proces ovládat, probíhá kontrolovaně

78

5. Kontrolní systémy 5.1 Kontrolovaný a nekontrolovaný objekt 5.1.2 NEKONTROLOVANÝ OBJEKT jestliže řídící subjekt má možnost kontrolovat, ale nečiní tak (aby se např. vyhnul konfliktům s kontrolovaným) – v tomto případě se podřízení nebojí rizika z nesplnění rozhodnutí řídícího subjektu

5.1.3 NEKONTROLOVATELNÝ OBJEKT jestliže řídící subjekt buď není schopen ho poznávat a hodnotit, nebo ztratil schopnost ho ovlivňovat, protože k tomu nemá dost sil (např. při selhání přenosu informací, při faktické ztrátě moci, při velmi nízké autoritě řídícího subjektu)

79

5. Kontrolní systémy 5.1 Kontrolovaný a nekontrolovaný objekt Neprovádění kontroly v obou předchozích případech znamená, že procesy, které mají být řízeny, probíhají živelně, nebo že se objekt nepodřizuje vůli řídícího subjektu. Bez kontroly mají části společenského systému tendenci chovat se podle svých zájmů. Takový systém fakticky degeneruje, rozkládá se na jednotlivé části s vlastními programy a ztrácí podobu harmonického celku.

80

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému vychází ze zásady, že -

-

kontrolní působnost vždy přesahuje přikazovací pravomoc příslušného řídícího subjektu kontrolní působnost jednotlivých řídících subjektů se cílevědomě překrývá

vyžaduje, aby -

nevznikaly případy neúčelného duplicitního kontrolování nevznikala kontrolní vakua byl dodržován princip organizační izolace při dělbě práce (aby konkrétní kontrola nebyla svěřena tomu, kdo má být sám při výkonu určité funkce kontrolován někým jiným)

81

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému KONTROLNÍ ROZPĚTÍ -

každý řídící subjekt má mít takový počet přímo podřízených článků, aby byl schopen jejich činnost účinně kontrolovat, rozsah kontrolního rozpětí záleží na mnoha faktorech, např.: - na povaze řízených a kontrolovaných procesů, - na systému podnikového a nadpodnikového řízení, - na charakteru dělby práce, - na míře samostatnosti.

82

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému AUTOMATIZMUS KONTROLY - nižší články hospodářského systému vykonávají dokonalou vnitřní kontrolu - mezi rovnocennými články systému je organizována vzájemná účinná kontrola Nižší články systému samy vyrovnávají větší část vznikajících odchylek, bez zásahu vyššího řídícího subjektu.

83

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému DELEGACE KONTROLY - povinnost kontroly deleguje nezřídka řídící subjekt na své podřízené, resp. pomocné články, - tím se však nezbavuje odpovědnosti za činnost kontrolovaných jednotek. Kontrolování v každém systému je ve své podstatě ústřední řídící funkcí.

84

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému STRUKTURA KONTROLY Kontrolní proces může být zabezpečován: - jedním organizačním článkem, - různými články-odděleně pro jednotlivé fáze kontrolního procesu. Samostatným útvarům (nebo specializovaným pracovníkům) je svěřeno -

provádění sběru informací, potřebných pro kontrolu, vyhodnocování těchto informací, formulace návrhů na opatření k nápravě, rozhodování o provedení přijatých opatření, silové prosazování opatření (výkon moci).

85

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému NÁSTROJE KONTROLY Velikost společenského systému, který je obsluhován kontrolou, limituje její obsah a uspořádání. Pro zvládnutí složitých problémů kontrolních procesů ve větších jednotkách se využívají nejčastěji tyto nástroje:  organizační  mechanické  automatické

86

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému ORGANIZAČNÍ NÁSTROJE - jsou jimi nejčastěji komponenty informačního systému (evidence prvotní, operativně technická, účetní, statistická, výkazy, hlášení, zprávy)

MECHANICKÉ NÁSTROJE - tam, kde nestačí ke kontrole používat smysly (např. při kontrole užitných vlastností výrobku)

AUTOMATICKÉ NÁSTROJE - kvalitativně vyšší stupeň kontrolních nástrojů (mají schopnost zabezpečit více fází kontrolního procesu – např. od fáze poznávací až po fázi ovládání)

87

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému Na organizaci kontrolního systému, kromě již zmíněného vlivu velikosti a členitosti systému, má též silný vliv • specifičnost řízených procesů (průmysl, lesnictví, zemědělství, služby, obchod)

• stupeň řízení (ředitel, mistr, polesný, vrcholné orgány akciových společností apod.)

• charakter sociálního klimatu (kázeň na pracovišti, iniciativa pracovníků, účinnost motivačních faktorů)

88

5. Kontrolní systémy 5.2 Organizace kontrolního systému Dobrý a účinný kontrolní systém se pozná podle toho, jestli • • • •

• •

jednotlivé stupně řízení jsou zásobovány kontrolními informacemi v rozsahu, který odpovídá jejich postavení a úkolům, odchylky od normativního stavu jsou včas odhalovány, řídící subjekt je schopen se adaptovat na měnící se vnitřní i vnější podmínky, běžné problémy, které kontrolní činnost odhaluje, se řeší samokontrolou a vzájemnou kontrolou podřízených pracovníků, takže se řídící subjekt může soustředit na zásadní problémy, nedostatky jsou průběžně odstraňovány a jsou vytvořeny přirozené bariéry proti jejich opakování, kladné poznatky z kontrol jsou rozšiřovány a zevšeobecňovány.

89

6. Kontrolní orgány Kontrolu v řídícím procesu zajišťují 6.1 mocenské orgány samy, jako součást své řídící práce 6.2 pověřené speciální kontrolní orgány

90

6. Kontrolní orgány 6.1 Kontrola prováděná mocenskými orgány -

identita mocenských orgánů (orgánů s rozhodovací pravomocí) a kontrolních orgánů je vyjádřena zásadou „Kdo řídí, ten kontroluje“, - nejdůležitější funkci v kontrolním systému mají subjekty, stojící vždy v čele jednotlivých stupňů řídící hierarchie (moc jim je buďto delegována demokratickou volbou, nebo jim byla pravomoc svěřena některým z výše postavených orgánů),

-

mocenské orgány rozhodují o kontrolním systému a jeho funkcích v konkrétních podmínkách jimi řízených organizací, volené mocenské orgány, vybavené kontrolními funkcemi: - obě komory parlamentu a vláda republiky - orgány občanské samosprávy – zastupitelstva a rady měst a obcí

Kontrolní funkce přísluší těmto orgánům jako celkům i jejich členům. 91

6. Kontrolní orgány 6.1 Kontrola prováděná mocenskými orgány -

významnou kontrolní funkci mají i vedoucí pracovníci, kteří jsou do svých funkcí jmenování, jako např.: - ministři a vedoucí ústředních orgánů státní správy - vedoucí odborů a oddělení na ministerstvech - vedoucí odborů a jiných organizačních útvarů krajských, městských a obecních úřadů

-

v hospodářské sféře mohou plnit funkci mocenského orgánu (včetně jeho kontrolních funkcí) volené orgány organizací, např. - vedoucí pracovníci družstev - představitelé obchodních firem (představenstva a dozorčí rady)

92

6. Kontrolní orgány 6.1 Kontrola prováděná mocenskými orgány -

-

vedoucí pracovníci podnikové sféry neboli vrcholový management (generální, podnikoví či závodoví ředitelé) jsou zpravidla jmenováni vlastníkem nebo orgánem, který vlastníka zastupuje, jsou jim svěřeny nejvyšší komplexní kontrolní funkce v jimi řízených systémech, významné kontrolní funkce plní i ostatní příslušníci podnikového managementu-všichni řídící pracovníci na všech úrovních řízení, komplexní kontrolní funkce plní také vedoucí pracovníci ostatních organizací (státních, komunálních, privátních), jako např. nemocnic, škol, sociálních zařízení, výzkumných ústavů, divadel, soudů apod.

93

6. Kontrolní orgány 6.2 Speciální kontrolní orgány - z pověření mocenských orgánů plní rozmanité kontrolní funkce celý jejich aparát, - kontrolní povinnosti pracovníků aparátu vyplývají z jejich pracovní specializace (jedná se o funkce dílčí), - kontrolování se stále častěji vyčleňuje jako samostatný obor lidské činnosti - vznikají instituce a útvary, jejichž výlučnou pracovní náplní a posláním je kontrolní činnost, - speciální kontrolní orgány mohou být rovněž volené (kontrolní komise, revizní komise), profesní (kontrolní útvary na různých úrovních, různé státní inspekce).

94

6. Kontrolní orgány 6.2 Speciální kontrolní orgány PROFESNÍ KONTROLNÍ ORGÁNY - jsou nejčastěji zřizovány na vysokých úrovních řízení (kontrolní útvary ministerstev, generálních či podnikových ředitelů), - delegací kontrolních pravomocí neznamená zbavit se vlastní zodpovědnosti za výkon kontroly, - stát ustavuje důležité kontrolní orgány (NKÚ, ČIŽP, ČOI atd.), - zvláštní postavení mají státní zkušebny (zabývají se především kontrolou kvality vybraných výrobků), - nejrozšířenější formou speciálních kontrolních orgánů jsou specializované útvary podnikové kontroly.

95

6. Kontrolní orgány 6.2 Speciální kontrolní orgány Úkoly specializovaných útvarů podnikové kontroly  organizovat a provádět prověrky, revize, inspekce (někdy za účasti odborných pracovníků jiných útvarů  provádět kontrolu přímo na pracovištích, v podřízených jednotkách a provozovnách  prověřovat účinnost fungování vnitřního kontrolního systému  koordinovat prověrkovou, revizní a inspekční činnost v příslušné organizaci

96

6. Kontrolní orgány 6.2 Speciální kontrolní orgány Speciální kontrolní útvary krajských, městských a obecních úřadů se zabývají vyřizováním stížností občanů. Útvary technické kontroly mají zvláštní postavení ve výrobních podnicích - zabývají se kontrolou kvality surovin, polotovarů a zejména hotových výrobků. PŘEDNOSTI SPECIÁLNÍCH KONTROLNÍCH ÚTVARŮ a) nezatížení odpovědností za řídící ani provozní činnosti, b) potenciální předpoklad nezaujatosti a kritického posuzování kontrolovaných objektů.

97

6. Kontrolní orgány 6.2 Speciální kontrolní orgány Přeceňování významu speciálních kontrolních orgánů je nežádoucí  vedoucí pracovníci spoléhají jenom na jejich fungování,  zapomínají na to, že kontrola je nedílnou součástí řídícího procesu,  domnívají se, že kontrolu zabezpečili tím, že zřídili specializovaný kontrolní orgán. Úloha speciálních kontrolních orgánů: • • • •

dílčí, pomocná je to kontrola regulační, jen v menší míře zasahuje do koncepční oblasti charakter pouze instrumentální nejsou suverénní, ale slouží tomu, kdo je ustavil (jsou jeho nástrojem)

98

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy Kontrolní činnost lze klasifikovat podle: 7.1 Rozsahu kontroly 7.2 Místa kontroly 7.3 Časového období kontroly 7.4 Způsobů měření kontrolovaných jevů 7.5 Způsobů ovlivňování zájmů

99

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.1 Rozsah kontroly Podle vztahu k celkové činnosti kontrolovaného subjektu: - kontrola komplexní (úplná) obvykle ji provádí vedoucí řídící pracovník nebo pracovníci specializovaného kontrolního útvaru - kontrola dílčí (částečná) zajišťuje ji zpravidla některý pracovník odborného útvaru

100

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.1 Rozsah kontroly Podle míry agregace kontrolovaných jevů: - kontrola globální (celého souboru) provádí zpravidla řídící subjekt - kontrola individuální (jednotlivých operací) provádí pracovník, který příslušnou operaci přímo vykonává Individuální kontrola může být vykonávána jako: - souborná (vyčerpávající) - namátková - výběrová

101

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.1 Rozsah kontroly Souborná kontrola - je časově velmi náročná - obsahuje všechny operace svého druhu - vedoucí pracovník provádí tuto kontrolu jen výjimečně - často je náplní speciálních kontrolních agend (např. kontrola faktur, kontrola kvality výrobků) Namátková kontrola - týká se namátkově vybraného výčtu kontrolovaných operací

102

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.1 Rozsah kontroly Výběrová kontrola - vychází z cílevědomého výběru kontrolovaných operací - rozsah vybraných operací i metoda výběru má zabezpečovat dostatečnou vypovídací schopnost výsledků kontroly - rozsah výběru je kompromisem mezi požadavkem na hospodárnost a na spolehlivost výsledků kontroly - tato kontrola často využívá matematicko-statistické metody Namátková a výběrová metoda se mnohdy provádějí za účelem ověření výsledků kontroly souborné.

103

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.2 Místo kontroly Přímá kontrola - přímé pozorování na místě, kde se kontrolované procesy realizují Nepřímá kontrola - na dálku, kdy se využívají různé pozorovací a měřící přístroje - využívají ji převážně vyšší stupně řízení - je vhodná kombinace s kontrolou přímou - k bezprostřednímu ověření situace na místě - v případech územně značně rozptýlených kontrolovaných jevů

104

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly V hospodářské praxi se kontrolní proces, zpravidla nesprávně, zabývá „pouze“ poznáním minulého nebo současného průběhu dějů a jen výjimečně soudí o jejich vlivu na budoucnost. Zhodnocení vlivu současnosti či minulosti na budoucnost by však mělo být prvořadým !

Z hlediska času můžeme členit kontrolu na: - preventivní - průběžnou - následnou

105

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Preventivní kontrola - týká se obsahem i důsledky budoucnosti řízeného (kontrolovaného) objektu - je součástí kontroly kvality navrhovaných rozhodnutí - souvisí s posouzením budoucích možností řízeného objektu Důležitým posláním preventivní kontroly je předcházení opakování nedostatků a chyb.

106

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Průběžná kontrola - je zaměřena na současný stav kontrolovaného objektu - je nástrojem operativního řízení – proto musí být prováděna včas a s nezbytnou pohotovostí (řídící subjekt kontroluje realizaci stanoveného záměru a všímá si podmínek, v nichž k realizaci dochází a faktorů, které průběh realizace ovlivňují)

Průběžná kontrola umožňuje propojit průběh rozhodování s plněním přijatých rozhodnutí.

107

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Následná kontrola - je výhradně kontrolou toho, co se událo v minulosti - provádí se obvykle po skončení příslušné operace, jen výjimečně v jejím průběhu - zkoumá výsledky, které byly dosaženy a odvozuje z nich budoucí vývojové trendy a tendence - posuzuje širší souvislosti jevů, zobecňuje zjištěné pozitivní i negativní zkušenosti a soudí o stupni splnění záměrů Následná kontrola může být prováděna jako kontrola retrográdní, progresivní, detektivní.

108

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Následná kontrola Retrográdní kontrola (= zpětná, směřující zpět) postupuje od dosažených výsledků k jejich příčinám; k jednotlivým jevům, ze kterých se soubor skládá. Progresivní kontrola (= postupující, pokračující) je opakem předchozí, od jednotlivých jevů postupuje k souhrnným výsledkům, v podstatě se jedná o rozbor. Detektivní kontrola (vyhledávací) – empirické odhalování skrytých nesprávností, kdy ani následky, ani jejich příčiny zatím nejsou známy – někdy se tato kontrola nepřesně označuje jako revize.

109

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Závěr k „prvnímu časovému členění“ kontroly: - na rozsah průběžné kontroly má značný vliv spolehlivost řízeného (kontrolovaného) objektu – může být např. méně intenzivní při spolehlivosti objektu a naopak, - preventivní a následnou kontrolu lze provádět kdykoliv a v jakémkoliv rozsahu, - rozhodující význam pro účinné řízení má kontrola preventivní, která významně ovlivňuje fázi přijímání rozhodnutí, - následná kontrola je vnímána jako poslední fáze řízení, až po plné realizaci záměru (neodstraňuje následky chybného rozhodování).

110

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Z hlediska času můžeme též kontrolu členit na: - soustavnou - občasnou Soustavná kontrola je prováděna jen výjimečně, protože řídící subjekt řídí vždy více organizačních jednotek a nemůže se tedy věnovat jenom jedné z nich. Občasná kontrola podřízených jednotek je prováděna každým řídícím subjektem způsobem, který je odvislý od: • • •

stupně řízení, územní dislokace řízených objektů, stylu řídící práce, jeho plánovitosti; umění řídícího pracovníka.

111

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly K oblíbeným formám kontroly, prováděné soustavně či občasně řídícími pracovníky, patří např.: - informativní pochůzky - průzkumy - prověrky, inspekce, dohlídky - inventarizace - revize

112

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Informativní pochůzka - cílem je ověřit si na místě současný stav podřízené jednotky - nemusí mít předem vytýčený konkrétní cíl - lze při ní získat náměty pro další zásahy řídícího subjektu - má být prováděna systematicky tak, aby postupně obsáhla všechny řízené objekty - v LH má mimořádný význam, hlavně vzhledem ke značné územní rozptýlenosti lesní výroby

113

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Průzkum - provádí se nárazově, jako letmé informativní zjištění současného stavu a vývoje - řídící subjekt získává orientaci pro přijetí rozhodnutí v oblastech, kde chybí pravidelné a obsáhlejší kontrolní informace

Prověrka, inspekce, dohlídka - jsou formy kontroly, zabývající se současným i minulým stavem plnění úkolů z hlediska vydaných příkazů, přijatých usnesení, směrnic, regulativů, obecně platných právních předpisů apod.

114

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Inventarizace - formou kontroly ochrany vlastnictví jsou inventarizace hmotného i nehmotného majetku - fyzickou inventurou se na místě zjišťuje současný stav (uložení, množství, ocenění atd.) a porovnává se se stavem v operativně technické evidenci a v účetnictví - jsou prováděny jako pravidelné (periodické), neočekávané (náhlé) a mimořádné; dále též jako úplné a dílčí. - vzhledem k jejich pracovní a časové náročnosti se pro jejich provádění vytvářejí příležitostné (ad hoc) pracovní skupiny

115

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Inventarizace Některé příklady speciálních inventarizací v LH:    

Zásoby dříví podle lokalit Semenáčky a sazenice v lesních školkách Holiny Zajištěné kultury

116

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Revize -

při tzv. revizích hospodaření se pomocí dokumentů a ověřováním skutečného stavu věcí na místě zjišťuje, zda výsledky dosažené v revidovaném období jsou správné a jakými cestami byly dosaženy revize se dělí podle jejich rozsahu na: všeobecné – zkoumá se veškerá činnost v daném období dílčí (speciální) – zkoumá se pouze vybraný okruh problémů

-

z časového hlediska se revize dělí na: pravidelné – prováděné před schvalováním ročních výsledků mimořádné (neplánované) – např. při změně vrcholového vedení, při vyšetřování majetkových deliktů atd.

Pro jejich časovou a metodickou náročnost je provádí zpravidla speciální kontrolní aparát.

117

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly Mezi formy občasné nepřímé kontroly patří zejména:  Rozbory  Porady ROZBORY (analýza a syntéza) postup od abstraktního ke konkrétnímu ….. spojení, sjednocení Úroveň rozborové činnosti souvisí s tím, že rozbor se zpravidla opírá o údaje, jejichž pravdivost a úplnost nelze vždy v průběhu kontroly ověřit (informace z nižších stupňů řízení mohou být záměrně zkresleny, či některé i zatajovány).

118

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly ROZBORY Podle délky hodnoceného období jsou prováděny:  dlouhodobé (decenální, pětileté, roční)  krátkodobé (zpravidla měsíční)  operativní (denní, týdenní či dekádní)

Podle zaměření jsou rozlišovány jako:  komplexní (celková činnost daného systému)  dílčí-tématické (část problematiky, vybrané téma)

Podle časového hlediska rozeznáváme rozbory:  periodické (v opakujících se obdobích)  neperiodické (prováděné podle potřeby)

119

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.3 Časové období kontroly PORADY - jsou jednou z forem nepřímé kontroly - kontrola plnění úkolů probíhá na základě hlášení účastníků porady Řídící subjekt obvykle přejímá tyto informace, aniž měl možnost si ověřit jejich správnost, věrohodnost a úplnost.

120

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.4 Způsob měření kontrolovaných jevů KONTROLA VERBÁLNÍ

Kritériem je soubor určitých vlastností, které lze nejvýstižněji vyjádřit slovně (personální politika, stav lesa, ekologická problematika). Nejméně přesná - kontrolované jevy nelze spolehlivě kvantifikovat.

KONTROLA NATURÁLNÍ

Kritéria, vyjádřená ve fyzických jednotkách (výroba, dodávky, technologie). Nejpřesnější – existují-li a používají-li se dokonalé měřící postupy.

KONTROLA HODNOTOVÁ

Měřítkem výsledků je jejich peněžní vyjádření (např. vlastní náklady, pohledávky, závazky, úvěry atp.). Méně přesná – kritéria podléhají častým metodickým a jiným změnám.

121

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.5 Způsob ovlivňování zájmů KONTROLA PŘIKAZOVACÍ - též jako administrativní, je uplatňována při ukládání úkolů shora, - je založena na upevňování disciplíny (finanční, smluvní, pracovní), - je velmi účinná, vyvolává však riziko byrokratizmu, - nedostatečně přihlíží k možnosti podnítit iniciativu kontrolovaných, - může vést ke snaze vyhnout se zodpovědnosti, navozuje možnost pasivity a formálního plnění úkolů.

122

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy 7.5 Způsob ovlivňování zájmů KONTROLA PODNĚCOVACÍ - hodnotí účinnost podnětů, navazujících na zájmy podřízeného (kontrolovaného) objektu, - velký význam mají především podněty ekonomické, - nelze však podceňovat ani podněty morální (jako doplňující), - není donucovací, vychází především ze souladu zájmů kontrolujícího a kontrolovaného, - je významná citlivým přístupem, má tvůrčí charakter, - kontroluje nejen plnění programů, ale i programy samotné, - spolu s upevňováním kázně napomáhá i rozvoji iniciativy.

123

7. Druhy kontrol – hlediska, metody a formy ZÁVĚREM  Při rozhodování o výběru metody kontroly a její formy se projevuje umění vedoucího a jeho schopnost řídit.  Každý vedoucí přitom musí vycházet z konkrétních podmínek, v nichž kontrolovaný objekt působí.  Mnoho záleží na teoretických znalostech, praktických dovednostech a profesionálním citu řídícího pracovníka.

124

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému Dokonalý kontrolní systém je objektivním předpokladem účinné a efektivní řídící činnosti, zejména ve fázi získávání informací a rozhodování.

Při jeho posuzování zjišťujeme, jak je v řízeném objektu zajišťována kontrola: 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5

navrhovaných rozhodnutí plnění rozhodnutí vhodnosti původních rozhodnutí organizování vedení lidí

125

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.1 Kontrola navrhovaných rozhodnutí Společenský systém obvykle často mění své činnosti, ale méně často mění své základní zájmy. Navrhovaná rozhodnutí je třeba zkoumat především za účelem zabezpečení základních zájmů příslušného systému (HOMEOSTATICKÝ PRINCIP). K tomu slouží i doplňující hlediska: - jsme přiměřeně informováni o řešeném problému ? - je předpověď budoucího vývoje, který bude následovat po realizaci rozhodnutí, spolehlivá ? - budou využity příslušné poznatky vědy a techniky ? - byl k dispozici potřebný počet variant ? - byly posouzeny přednosti a nedostatky jednotlivých variant ? - byly využity nabízející se možnosti a příležitosti ?

126

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.1 Kontrola navrhovaných rozhodnutí - je rozhodnutí reálné z hlediska zajištění potřebných zdrojů ? - byly zvoleny vhodné prostředky k dosažení daného cíle ? - jaká jsou rizika navrhovaných rozhodnutí a jak je daný systém schopen těmto rizikům čelit ? - jaké zkušenosti má řídící subjekt s řešením obdobných problémů z minulosti ? - jak jsou řízené objekty motivovány k plnění uvažovaných rozhodnutí ? Závěrem kontroly se buď: - schválí některá z variant navrhovaných rozhodnutí, nebo - se zpracují další varianty rozhodnutí, - se rozhodnutí odloží na pozdější dobu, - se rozhodnutí zcela zamítne.

127

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.2 Kontrola plnění rozhodnutí Kontrolou má být odstraněna neurčitost v jednání řízeného objektu – je tedy zjišťován stupeň: - plnění rozhodnutí, resp. odchylky v jednání kontrolovaného objektu od rozhodnutí, - stability systému, resp. rozsah působení rušivých vlivů. Kontrolující (řídící) subjekt a kontrolovaný (řízený) objekt jsou ve vzájemné interakci (vzájemně na sebe působí). Po sdělení rozhodnutí řízenému objektu až do doby provedení kontroly dochází u řídícího subjektu k entropii (neurčitosti) o chování a jednání řízeného objektu. Výsledkem kontroly je zpravidla přijetí dalších doplňujících či korigujících rozhodnutí – dochází k dalšímu silovému působení na řízený objekt.

128

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.3 Kontrola vhodnosti původních rozhodnutí V době přípravy rozhodnutí nebylo možné znát všechny faktory a okolnosti, které mohou v budoucnu v procesu řízení působit na jeho realizaci. Neznáme především: - vnější vlivy, působící v daném prostředí, - vnitřní vlivy a podmínky vývoje řízeného objektu.

Možnosti oprav původních rozhodnutí jsou v praxi velmi rozdílné (některá rozhodnutí lze opravit, jiná nikoliv). Každá oprava původního rozhodnutí je vlastně rozhodnutím o jeho změně. Změnu nutno posuzovat i z hledisek, zda ji vnitřní stav řízeného objektu nejen vyžaduje, ale i umožňuje !!! Teprve až při plnění rozhodnutí se ukáže, zda bylo správné či ne !

129

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.4 Kontrola organizování Je to v podstatě kontrola úrovně řízení – procesu, zahrnujícího tvorbu i realizaci rozhodnutí. Řídící subjekt kontroluje zejména úroveň navrhovaných a uplatňovaných organizačních opatření. Konkrétním předmětem kontroly může být např. vhodnost: - strukturální (útvarové) organizace firmy, - dělby práce uvnitř útvarů, - koordinace činnosti jednotlivců a útvarů – jejich propojení a integrace, - centralizace a decentralizace pravomocí, - procesní organizace v útvarech.

Kontroluje se též úroveň, aktuálnost a přiměřenost organ. změn.

130

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.5 Kontrola vedení lidí Řídící subjekt má kontrolovat, jak je záměrně ovlivňováno chování řízených objektů tak, aby se jejich zájmy co nejvíce shodovaly s cíli, stanovenými řídícím subjektem. Kontrola lidského faktoru je orientována především na poznání: - úrovně dosažení souladu vůle řízených a řídících, - stavu kázně a iniciativy, - stupně účinnosti nástrojů působení na řízené pracovníky.

131

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.5 Kontrola vedení lidí Mezi již dříve uvedenými nástroji řízení má mimořádně velký význam využití hmotného zájmu (motivace) k realizaci cílů systému. Při kontrole účinnosti a působení hmotných stimulů je nutno v první řadě zjistit, zda: - podněty byly voleny tak, aby jejich působení bylo v souladu se zájmy daného systému, - hmotné podněty působí na vhodné spojení osobních zájmů jednotlivých pracovníků se zájmy systému, - nejsou opomíjeny morální podněty, - jsou pozitivní podněty dostatečně přitažlivé a negativní podněty citelné a účinné, - jsou vytvořeny dostatečné zdroje pro využívání podnětů.

132

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.5 Kontrola vedení lidí Jedním ze základních předpokladů účinného řízení je dosažení stavu podřízenosti (řízený objekt plní rozhodnutí řídícího subjektu). Kontrola musí zkoumat, jak působí zvolené pozitivní či negativní stimuly na míru ztotožnění řízeného objektu s rozhodnutím řídícího subjektu. K nejvýznamnějším stimulům (pozitivním i negativním) patří:    

Způsob odměňování Vytváření pocitu jistoty a perspektivy Systém různých profitů Pochvala, kritika, trest, hmotné sankce, náhrady škody, atd.

133

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.5 Kontrola vedení lidí Kontrola prováděná vedoucím pracovníkem má nezanedbatelné psychologické důsledky. Zčásti jsou to důsledky negativní (kontrola = nepříjemné asociace) Ve vztahu nadřízeného a podřízeného dochází zejména k: -

návyku respektovat rozhodnutí nadřízeného jen při účinné kontrole, obavám z účinné kontroly z hlediska možných důsledků, chápání kontroly jako projevu nedůvěry, nerespektování kontroly nadřízeného, jakmile se ukáže, že je neúčinná.

134

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému 8.5 Kontrola vedení lidí Vedoucí pracovník při kontrole svých podřízených nejčastěji chybuje, když: -

připustí příliš liberální přístup při obavě z konfliktů s podřízenými, opomíjí kontrolu pro přílišnou důvěru k podřízeným, z obavy z nerespektování rozhodnutí, případně pro nedůvěru ve schopnosti podřízených, provádí přísnou kontrolu, která ponechá podřízeným jen malé možnosti samostatného rozhodování a jednání.

K účinné kontrole podřízených patří: -

rozvíjení poznávací stránky kontroly a přehled o jednání podřízených, získávání kontrolních informací vhodným (často i nenápadným) způsobem, nezasahování kontrolou soustavně, ale jen ve vhodném okamžiku, zasahování promyšlenou a pro danou situaci vhodnou formou.

135

8. Způsoby hodnocení v kontrolním systému ZÁVĚREM  Je důležité volit formu a nástroje kontroly tak, aby mezi řídícím subjektem a řízeným objektem vznikaly vztahy důvěry.  Kontrolou se musí hledat optimální hranice kázně podřízených.  Řídící subjekt musí umět využít přiměřené a zdravé obavy podřízených, pokud se chovají nežádoucím způsobem.  Kontrola má mít trvalý preventivní vliv na jednání podřízených objektů, které jsou zvyklé kontrolu respektovat, současně však nemá vyvolávat nadměrný strach.

136

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Obecně

Úspěch kontrolního procesu, zejména jeho II. fáze (tj. kritické zhodnocení zjištěných skutečností), je podmíněn volbou správných a zkoumanému problému odpovídajících, adekvátních (přiměřených) kritérií. Výrobní činnost průmyslové firmy se hodnotí podle množství, sortimentu a kvality tržně realizované produkce. V LH nelze hodnocení výrobní činnosti omezit jenom na produkční kritérium (proto se výrobní proces člení na tzv. výkony). Rozhodujícími kritérii hodnocení výrobní činnosti organizací v resortu LH je rozsah, časový průběh a kvalita provádění výrobních výkonů.

137

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH 9.1 Rozsah prováděných výkonů - členění na výkony je u jednotlivých firem různé, - z toho vyplývá obtížná porovnatelnost výsledků, - nejpoužívanější členění činnosti v LH na výkony: PĚSTEBNÍ ČINNOST      

Obnova lesa Ošetřování a ochrana kultur Oplocování kultur Prořezávky Ochrana lesa proti škůdcům Ostatní pěstební práce

138

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH 9.1 Rozsah prováděných výkonů TĚŽEBNÍ ČINNOST      

Těžba dřeva Přibližování dřeva Odvoz dřeva Manipulace dřeva Vagónování Údržba lesních cest

OSTATNÍ LESNICKÉ ČINNOSTI Provoz lesních školek Sběr semen Myslivost Drobná lesní výroba Přidružená dřevařská výroba Opravárenská a stavební činnost

139

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH 9.1 Rozsah prováděných výkonů MĚRNÉ JEDNOTKY jsou stanoveny v závislosti na povaze jednotlivých sledovaných výkonů, např.: - ha (převážná většina pěstebních výkonů), - km (oplocování kultur, odvodňovací příkopy, lesní cesty), - m3 (převážná většina těžebních výkonů), - ks (semenáčky, sazenice, vánoční stromky. Pro zjištění celkového rozsahu výrobní činnosti se jako jednotící kritérium použije celková výše vynaložených nákladů. Toto kritérium je důležitým východiskem pro zjišťování tzv. intenzivních ukazatelů činnosti (ekonomické úrovně), např. produktivita práce, využití kapacit, režijní náročnost apod.

140

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH 9.2 Časový průběh prováděných výkonů -

Průběh výrobní činnosti je hodnocen zejména z hlediska jejího časového rozvržení.

-

Požadavek rovnoměrnosti musí respektovat přirozenou sezónnost lesních prací.

-

Vhodným doplňujícím kritériem je plnění časového programu (plánu) realizace jednotlivých výkonů (ročního, kvartálního, měsíčního).

141

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH 9.3 Kvalita provádění výkonů -

významná a nedílná součást hodnocení, důležité je stanovit předem jasná kritéria (vesměs sjednávají objednatel a vykonavatel/dodavatel prací a služeb smluvně),

-

dodržení sjednané kvality je jednou ze základních podmínek finančního vypořádání smluvního (obchodního) vztahu. NĚKTERÁ SPECIFIKA V LH:  Časová prodleva vlivu kvality realizovaných činností  Potenciální možnost následného řešení tzv. skrytých vad

142

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Lesní hospodářský plán Je základním kvantitativním a kvalitativním normativním kritériem plnění výrobních úkolů. Rozhodující je jeho závazná a limitující část:    

termíny obnovy porostů termíny zajištění kultury těžební předpis výchovné zásahy

Důležitá je zejména souvislost rozsahu obnovy lesa s výší mýtní těžby, s kvalitou a úrovní ztrát zalesňovacích prací.

143

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Tržní realizace produkce Výsledky jsou sledovány v členění na dodávky: -

surového dříví, provedených prací a služeb, produkce drobné lesní výroby, produkce přidružených výrob.

V rámci hodnocení výrobní činnosti se tržní realizace produkce analyzuje především z kvantitativního hlediska.

144

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Dodávky surového dříví -

jsou sledovány v rozdělení na jehličnaté a listnaté sortimenty, příslušná státní norma (ČSN) je platná, ale není závazná (tvoří jedno ze základních východisek pro všeobecně používaná DOPORUČENÁ PRAVIDLA PRO MĚŘENÍ A TŘÍDĚNÍ DŘÍVÍ V ČR,

- v obchodních vztazích je rozhodující ujednání v příslušné KS, dále uvedené členění je v mnoha případech pouze orientační (dříve zcela jasně vymezené hranice mezi jednotlivými „jakostmi“ se stírají - a to jak rozměrové, tak i kvalitativní znaky).

145

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Dodávky surového dříví

Orientační členění sortimentů surového dříví: • •

•

• • •

výřezy I. třídy jakosti (pro hudební nástroje, krájené nábytkářské dýhy, jiné speciální účely), výřezy II. třídy jakosti (pro loupané překližkové dýhy, zápalky, sportovní a zdravotnické potřeby, sudárenské výřezy a jiné technické účely, výřezy III. třídy jakosti (pro výrobu řeziva-pilařská kulatina, sloupy a sloupovina,speciální důlní a stavební výřezy), výřezy IV. třídy jakosti (dřevovina, dolovina, tyčovina), dříví V. třídy jakosti (vláknina), dříví VI. třídy jakosti (palivové dříví).

146

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Posouzení vývoje zásob surového dříví

Navazuje na hodnocení dodávek surového dříví. Zásoby se posuzují podle lokalit: - „P“ (u pně, u pařezu) - „VM“ (vývozní místo) - „OM“ (odvozní místo) - „ES“ (expediční sklad) Zásoby se oceňují tzv. fázovou cenou (nákladová kalkulace realizovaných výrobních činností). Stav zásob surového dříví (tak jako zásoby obecně) výrazně ovlivňuje finanční stabilitu kterékoliv firmy !

147

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Dodávky sadebního materiálu - posuzují se komplexně, tzn. včetně dodávek pro vlastní potřebu, - produkce sadebního materiálu musí pokrývat požadovanou skladbu dřevin a kvalitu sortimentu (semenáčky, prostokořenné i obalované sazenice), - efektivní využití produkční kapacity (plochy) školek je podmíněno rovnoměrností výsadbyschopné produkce v jednotlivých letech, na základě školkařského plánu, - při komerčním využití školek je nejdůležitější reakce na vývoj poptávky po jednotlivých typech a druzích sadebního materiálu, při co nejvyšším ekonomickém efektu.

148

9. Kritéria hodnocení výrobních činností v LH Využití vlastních výrobních kapacit Metodika ekonomických analýz rozeznává využití:  Extenzivní - podle doby, během které je prostředek využíván (obvykle je vyjadřováno procentním podílem odpracované doby z doby disponibilní),  Intenzivní – podle výkonu v technických jednotkách (m3, ha, km) za hodnocené období.

Na intenzivní využívání kapacit, jako hlavní kriterium úrovně technického rozvoje, byla v nedávné minulosti navázána osobní a podniková hmotná zainteresovanost.

149

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně Rozbor ekonomických kritérií obvykle navazuje na hodnocení průběhu a výsledků výrobních a ostatních činností. K nejdůležitějším ekonomickým kritériím patří: 10.1 hospodářský výsledek 10.2 rentabilita 10.3 produktivita práce (činností) 10.4 platební schopnost – cash flow

150

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek je vztahem mezi vynaloženými náklady a docílenými příjmy.

V LH má řídící subjekt vždy částečně omezenou možnost svými aktivitami ovlivňovat tvorbu HV. Mimořádně silný vliv objektivně existujících výrobních podmínek na nákladovost a výnosovost hospodaření patří k nejdůležitějším specifickým rysům ekonomiky LH.

151

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.1 NÁKLADY Při hodnocení nákladů v LH se zvláštní pozornost věnuje rozsahu nákladů na pěstební činnost. -

jejich potřeba souvisí s náročností reprodukčního procesu, v jednotlivých letech se jejich výše může značně odlišovat, ukazatel HV je na jejich úroveň velmi citlivý, neboť jejich návratnost produkčním efektem je mimořádně dlouhodobá.

Nejčastěji se při rozboru nákladovosti využívá metoda tzv. jednicových nákladů (= nákladů na měrnou jednotku).

152

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek

10.1.1 NÁKLADY Na úroveň jednicových nákladů působí především tyto faktory:  v pěstební činnosti - druhová skladba - terénní a půdní podmínky - požadovaná intenzita opatření  v těžební činnosti - druhová skladba - hmotnatost těženého dříví - přibližovací a odvozní vzdálenost - ekologická omezení technologií V některých letech nákladovost výrazně ovlivňují klimatické vlivy. Až po jednoznačném vymezení vlivu těchto objektivních faktorů lze posuzovat úroveň řídící práce v oblasti nákladovosti činností – zde je hodně důležitá kvalita evidencí.

153

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.1 NÁKLADY Normativní data - jen výjimečně lze podle nich hodnotit působení jednotlivých faktorů výrobních podmínek, - nejpřesnějším systémem jsou výkonové normy a odvozené ukazatele, - často se k nim přidávají různé koeficienty přirážek a srážek. Vesměs nejpoužívanější metodou hodnocení nákladů je jejich časový vývoj (současná úroveň se porovnává se skutečností předchozích období). Při tom se berou v úvahu změny vnitřních i vnějších podmínek, ovlivňujících činnost hodnoceného objektu.

154

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek

10.1.1 NÁKLADY Při rozboru nákladů se tyto člení na:  přímé  úplné vlastní  pružné  pevné (fixní)

Rozlišujeme také členění nákladů na:  druhové  kalkulační

155

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.1 NÁKLADY

Přímé náklady se sledují evidenčně podle jednotlivých výkonů. Úplné vlastní náklady jsou přímé náklady po přičtení příslušného podílu režijních nákladů. Režijní náklady zahrnují obvykle výdaje na: • Platy THP (managementu) • Náhrady zaměstnancům • Sociální opatření • Kancelářské potřeby • Údržbu provozních budov • Dopravu dělníků na pracoviště • Cestovné, stravné apod. Rozvrhování RN na jednotlivé výkony se provádí vesměs přiměřeně PN.

156

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.1 NÁKLADY Pružné náklady jsou přímo úměrné objemu výroby (např. mzdy dělníků, spotřeba materiálu) – je to většina přímých nákladů. Pevné (fixní) náklady nezávisí na změnách objemu výroby – jsou to např. platy THP, kancelářské náklady, nájemné a další. DRUHOVÉ ČLENĚNÍ třídí náklady podle jejich ekonomické povahy (mzdy, spotřeba materiálu, energií a PHM, odpisy atd.) KALKULAČNÍ ČLENĚNÍ je zjišťování nákladů na jednotlivé výrobky či výkony (těžba, přibližování, zalesňování apod.)

157

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.2 VÝNOSY Hlavními položkami výnosů v LH jsou: - Tržby z realizace surového dříví - Tržby z realizace produkce přidružené výroby - Tržby z realizace produkce drobné lesní výroby - Příjmy z realizace prací a služeb pro cizí subjekty - Tržby z realizace produkce školek a semenářství - Tržby z provozu myslivosti

158

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.2 VÝNOSY Největší význam pro hodnocení příjmů v LH má rozbor realizace surového dříví. Zabývá se především: - členěním dodávek na sortimenty, - příčinami změn sortimentní struktury, - dosahovaným zpeněžením, - vývojem cen.

159

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek 10.1.2 VÝNOSY

HV v LH výrazně ovlivňuje změna stavu (hodnoty) zásob výrobků, tj. především surového dříví, na jednotlivých lokalitách. Základem zjišťování hodnoty zásob je tzv. fázová kalkulace. Hodnota zásob má být vždy nižší, než jejich tržní cena, zahrnující i příslušný podíl zisku. Nepřiměřené zvýšení ocenění zásob vede, při jejich růstu, ke vzniku fiktivních příjmů a s tím spojených daňových povinností.

160

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.1 Hospodářský výsledek

10.1.2 VÝNOSY DOTACE Z VEŘEJNÝCH PROSTŘEDKŮ jsou významnou příjmovou položkou firem v lesním hospodářství. Zdroje dotací:  státní rozpočet (prostřednictvím Mze)  Státní fond životního prostředí  fondy EU Dotacemi jsou podporovány především aktivity, jimiž jsou rozvíjeny veřejně prospěšné, mimoprodukční, tržně zpravidla nerealizovatelné, funkce lesa. Kontrolním rozborem se zkoumá, zda příjemce dotace dostatečně využívá možností dotačního systému a zároveň zda důsledně plní podmínky, dané dotačními pravidly.

161

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.2 Rentabilita Je vztahem mezi ziskem a vynaloženými náklady. Nákladová rentabilita současného LH není vysoká, je nižší, než je to obvyklé v jiných odvětvích národního hospodářství. V čase a v členění podle vlastnických celků a organizačních jednotek je značně proměnlivá. Kapitálová výnosovost, jako poměr zisku a hodnoty provozního kapitálu, je v LH ještě nižší.

162

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.3 Produktivita práce (činností) Hodnocení úrovně produktivity práce má význam u subjektů s převahou činností, prováděných vlastními zaměstnanci. Základem hodnocení je vztah mezi objemem realizované práce (činnosti) a odpracovanou dobou. Podle časového úseku odpracované doby rozlišujeme produktivitu hodinovou, denní, týdenní, měsíční, roční. Objem výrobní činnosti je vyjadřován příslušnými technickými jednotkami. Souhrnný objem je vyjadřován hodnotovým kritériem (souhrnem vynaložených nákladů).

163

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.4 Platební schopnost – cash flow

V podmínkách tržní ekonomiky má pro posouzení aktuální finanční situace podnikajícího subjektu základní význam.

Zjišťuje se porovnáním součtu platebních prostředků se součtem platebních závazků. Hodnocení platební situace firmy je předmětem moderní analýzy trvalého peněžního toku – cash flow. Metodika CF je založena na sledování příjmů a výdajů – vyjadřuje reálné toky peněz ve firmě.

164

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.4 Platební schopnost – cash flow 10.4.1 PLATEBNÍ PROSTŘEDKY      

Stav hotovosti v pokladně a peníze na cestě Stav na účtu firmy v bance Pohledávky za odběrateli (samostatně vyčleněné „po lhůtě“) Hodnota zásob výrobků k realizaci Hodnota nevyfakturovaných dodávek Pohledávky za ostatními dlužníky

165

10. Kritéria hodnocení ekonomické úrovně 10.4 Platební schopnost – cash flow 10.4.2 PLATEBNÍ ZÁVAZKY      

Prostředky na mzdy a platy pracovníků Prostředky na pojištění a na odvody z mezd a platů Pohledávky dodavatelů (samostatně vyčleněné „po lhůtě“) Splátky úvěrů Neprovedené odvody odpisů a splátky daní Pohledávky ostatních věřitelů

166

11. Kritéria hodnocení stavu lesa STAV LESA je zpravidla posuzován podle ukazatelů, zahrnutých do lesních hospodářských plánů. Patří k nim zejména: - věková struktura porostů, - výše a struktura porostních zásob, - zakmenění porostů, - zastoupení dřevin, - bonity, - přírůsty, - výše a struktura těžebního předpisu.

167

11. Kritéria hodnocení stavu lesa Významná kritéria jsou též vymezena platným lesním zákonem.

Jsou to především: - rozsah a stáří holin, - zajištěné kultury – předpis a skutečný rozsah, - plnění úkolů ve výchově mladých porostů. S ohledem na dlouhodobý charakter výrobního procesu v LH nestačí krátkodobý pohled na výsledky hospodaření – je třeba zhodnotit změny stavu lesa, k nimž došlo za delší časové období, např. za decenium (při rozboru plnění LHP). V současné praxi hodnocení LHP se zatím nepoužívají souhrnnákomplexní kritéria, ale posuzují se jednotlivé ukazatele a jejich změny v průběhu předchozích deseti let.

168

11. Kritéria hodnocení stavu lesa K praktickému využití metod souhrnného hodnocení změn stavu lesa došlo při uplatňování nároků restituentů na náhradu – metodou tzv. srovnatelných

porostů. Obdobně lze metodu využít při posuzování změny hodnoty lesního majetku. Metodika oceňování porostů je stanovena příslušnou vyhláškou MF o oceňování nemovitostí. Podmínkou reálnosti je použití stejné metodiky a stejných kritérií jak při posuzování výchozího, tak i konečného stavu.

169

12. Controlling JE TO INFORMAČNÍ SYSTÉM PODNIKU, KTERÝ JE NÁSTROJEM ŘÍZENÍ A ROZHODOVÁNÍ A JE ZALOŽEN NA ANALÝZE ODCHYLEK. Je chápán jako soubor nástrojů a metod, které pomáhají řídit podnik podle plánů směrem k podnikovým cílům. Při tom jsou využívány všechny dostupné informace z interních a externích zdrojů. To umožňuje včas reagovat na vznik nepříznivých okolností dříve, než dojde k jejich krizovému vyhrocení.

170

12. Controlling Integruje plánovací a informační systémy – podle rozsáhlých možností IT.

Je důležitou součástí podnikového řídícího systému. Poskytuje vrcholovému managementu relevantní informace, sloužící ke koordinaci, ovlivňování a případnému usměrňování podnikových aktivit. Příslušný podnikový aparát prostřednictvím controllingu vyhodnocuje stav a úroveň plnění podnikových plánů a rozpočtů za účelem zajištění žádoucího rozvoje.

171

12. Controlling Není kontrolní instancí, jeho úloha spočívá v -

poradenství,

-

informační podpoře rozhodování,

-

koordinaci rozhodovacích procesů,

-

komunikaci řídících pracovníků při participaci na sestavování podnikových plánů.

Účast controllingu na firemním plánování představuje faktor, podmiňující jeho vznik a existenci.

172

12. Controlling CONTROLLING BY MĚL POSKYTOVAT:  komplexní zhodnocení současného stavu firmy  návrhy pro řídící články, jak řešit problémové procesy  podklady, náměty a informace pro sestavování podnikových plánů a rozpočtů  stanoviska pro zpracování dílčích podnikových plánů  podklady pro spolupráci s mimopodnikovými kontrolními orgány Je možno jej provádět buď z centrální úrovně (samostatné oddělení) nebo decentralizovaně (v rámci odborných útvarů).

173

12. Controlling CONTROLLING A MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ - rozdíly Manažerské účetnictví Poskytuje informace o tom, co se již stalo a tedy co se již nemůže změnit. Převádí účetní informace do tvaru, který odpovídá skutečné situaci podniku, tato upravená data pak používá jako základ pro reálné kalkulace. Controlling Je metoda řízení, která permanentně vyhodnocuje skutečný průběh podnikatelských aktivit v porovnání s jejich žádoucím stavem. Je nástrojem pro působení na zlepšování firemních výsledků.

174

12. Controlling CONTROLLING se člení na dva subsystémy: 1) Subsystém plánování a kontroly Vazba plánu na jeho kontrolu umožňuje realizaci známého „řídícího okruhu“: stanovení úkolu (plánu), zjišťování rozdílů (odchylek), opatření pro odstranění záporných odchylek), stanovení nového úkolu. 2) Subsystém zajištění informační základny Zajištění relevantních informací pro řídící okruh – sběr dat, pořízení souboru dat, manažerské účetnictví. REPORTING jako systém práce s informacemi je servisní službou manažerovi, zahrnuje i výměnu informací mezi vnitropodnikovými organizačními jednotkami. 175

12. Controlling CONTROLLING pracuje na principu tzv. kybernetického okruhu:  Vrcholový management stanoví cíle.  Formou příkazů je deleguje na nižší úrovně řízení.  Zde probíhají výrobní či jiné procesy - na konci období s určitými výsledky.  O nich informuje účetnictví a reporting.  Výsledky se porovnávají s cíli, stanovenými na začátku.  Controller pak provádí analýzu odchylek a hledá příčiny, proč k nim došlo. TENTO PROCES PROBÍHÁ NEUSTÁLE – hledání příčin odchylek nemá být přerušeno !!!

176

12. Controlling KRITÉRIA SYSTÉMU CONTROLLINGU  Musí být řízen cíli.  Musí být dostatečně flexibilní a adaptabilní na nové prvky.

 Musí být orientován na budoucnost.  Nesmí v něm chybět prvky plánování a kontroly.

177

12. Controlling SOUHRNNÉ ÚKOLY CONTROLLINGU  Organizování systému plánování.  Koordinace plánovacích pochodů.  Organizace ekonomické kontroly.  Analýza a vyhodnocování controllingových informací.  Organizace a zabezpečení informačního systému vedoucích pracovníků.

178

12. Controlling ZÁKLADNÍ ZÁSADY CONTROLLINGOVÉHO ŘÍZENÍ FIRMY: 1)

2) 3)

Kromě druhového a kalkulačního členění nákladů musí firma zavést i členění nákladů na fixní a variabilní. Firma musí pravidelně provádět výpočet „krátkodobého HV“. Nedílnou součástí controllingu je výpočet krycího příspěvku (na úhradu fixních nákladů a zisku) a jeho různých variant.

179

12. Controlling ZÁKLADNÍ ZÁSADY CONTROLLINGOVÉHO ŘÍZENÍ FIRMY: 4)

Controlling se neobejde bez výpočtu kritického bodu.

5)

Všechny odchylky od plánu je nutno podrobně rozčlenit (např. odchylky vzniklé změnou prodaného množství výrobků, změnou ceny, změnou fixních nákladů).

6)

Centrálním bodem controllingu je správná tvorba ziskových středisek (nebo přeměna nákladových středisek na zisková).

180

13. Procesy certifikace Certifikační procesy se dělí na: 13.1 Certifikaci výrobků 13.2 Certifikaci osob 13.3 Certifikaci systémů

181

13. Procesy certifikace 13.1 Certifikace výrobků POSUZOVÁNÍ SHODY - zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění

VLASTNÍ CERTIFIKACE - podle normy ČSN EN 45 011 – Všeobecné požadavky na orgány provozující certifikaci výrobků (v závislosti na oborech činnosti)

182

13. Procesy certifikace 13.2 Certifikace osob (pro provádění externích auditů) - Auditor jakosti (QA) - Profesionál jakosti (QP) - Manažer jakosti (QM)

183

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.1 Rozhodující důvody pro certifikaci 13.3.2 Hlavní systémy managementu 13.3.3 Postup implementace systémů managementu 13.3.4 Certifikační a akreditační orgány

184

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.1 Rozhodující důvody pro certifikaci:  Potenciální marketingový a tržní nástroj.  Jasná vize podnikatele, jaké produkty bude vyrábět a zákazníkům nabízet.  Vývoj nového produktu musí respektovat aktuální úroveň společenských standardů v daném oboru (nový produkt nemůže být koncepčně zastaralý).  Vytváření podnikových norem a normativů na vše, co se osvědčilo, aby úspěšné postupy mohly být rutinně a efektivně využívány.

185

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.2 Hlavní systémy managementu:    

QMS – systém managementu kvality EMS – environmentální systém managementu SMS – systém managementu BOZP ISMS – systém managementu bezpečnosti informací

Nový trend – INTEGROVANÝ SYSTÉM MANAGEMENTU (IMS)

186

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů Další známé certifikované (ověřované) systémy:     

Kritické body v potravinářství (HACCP) Společenská odpovědnost organizací (CSR) Hospodaření s energiemi (emise, povolenky) Personalistika Elektronický obchod

187

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3 Postup implementace systémů managementu: 13.3.3.1 Výběr systému – manažerské rozhodnutí 13.3.3.2 Výběr poradenské firmy 13.3.3.3 Vlastní implementace (zpravidla ve spolupráci s poradenskou firmou) 13.3.3.4 Certifikační audit

188

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.1 Výběr systému – manažerské rozhodnutí Vybrat jednu ze dvou alternativ: 1) postupná implementace jednotlivých systémů- zvolit si základní systém – vesměs QMS, - podle uvážení a potřeb firmy „nabalovat“ další systémy a jejich prvky, kompatibilní se základním systémem (vhodná pro nepřipravené subjekty, je časově, finančně i personálně náročnější),

2) implementace integrovaného systému (vhodná pro subjekty s prověřenou organizační strukturou, vysokou úrovní vlastní dokumentace a „poučeným“ top managementem).

189

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.2 Výběr poradenské firmy HLAVNÍ KRITÉRIA: • Finanční výhodnost • Časová efektivnost • Dosavadní reference, mimo jiné např.: - zkušenosti z předchozích poradenství, - minulá praxe poradců v řídících funkcích podniků, - alespoň základní odborné znalosti v hlavních činnostech objednatele poradenství.

190

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) VZOROVÝ PROJEKT PRO SYSTÉM MANAGEMENTU KVALITY: • Úvodní jednání • Analýza stávajícího stavu • Plán postupu • Školení managementu • Řešení systému • Ověřování řešených postupů • Zpracování „Příručky“ • Řízení realizace postupů systému • Výstupní audit poradenské firmy • Certifikační proces

191

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ÚVODNÍ JEDNÁNÍ -

Seznámení s podstatou systému kvality ISO Hodnocení možných efektů z realizace systému kvality ISO Seznámení s postupy implementace systému kvality ISO

192

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ANALÝZA STÁVAJÍCÍHO STAVU -

-

Plošné přezkoumání všech procesů společnosti Obraz současného řízení kvality - specifikace odchylek Hodnocení: průběhu zakázek materiálových toků rozhraní a relevantního okolí Výchozí plán řešení systému kvality

193

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) PLÁN POSTUPU – zpracování plánu zahrnuje: -

Vymezení systému kvality, tj. předmět podnikání organizace Organizační strukturu Plán dokumentace systému kvality Harmonogram řešení Stanovení cílového stavu Stanovení manažera projektu – představitele vedení, řídícího a řešitelských týmů

194

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ŠKOLENÍ MANAGEMENTU Úvodní školení vrcholového vedení, zaměřené na: - výklad systému kvality ISO - úlohu vrcholového vedení - ekonomické aspekty kvality - řízení změn Školení řešitelských týmů, zaměřené na: - zásady moderního řízení kvality - podstatu a zásady systému kvality ISO - základní nástroje řízení kvality - techniky řešení postupů a jejich dokumentování

195

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ŘEŠENÍ SYSTÉMU KVALITY - Stanovení koncepce systému kvality, zejména: - vymezení procesů, - formulace politiky kvality, - stanovení struktury a zásad zpracování dokumentace, - stanovení zásad řešení rozhraní systému. - Tržní realizace systému kvality: - hodnocení požadavků zákazníků, - stanovení znaků kvality, - výběr a aplikace vhodných metod.

196

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ŘEŠENÍ SYSTÉMU KVALITY - Řešení procesů a prvků systému kvality, dle plánu dokumentace a harmonogramu, v souladu s: - požadavky modelové normy ISO 9001, - požadavky oboru, - přijatou politikou kvality, - reálnými technologickými možnostmi společnosti, - potřebami, zvyklostmi a kulturou společnosti. - Zpracování dokumentace systému kvality: - příručky kvality, dokumentace 2. a 3. úrovně.

197

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) OVĚŘOVÁNÍ ŘEŠENÝCH POSTUPŮ - Zpracování plánu ověřování z hlediska: - plnění požadavků modelové normy ISO 9001, - plnění oborových požadavků, - plnění politiky kvality, - respektování technologických možností a potřeb firmy, - realizovatelnosti v podmínkách firmy, respektování vzájemných vazeb. - Ověření postupů dle plánu (závěry ověřování, korekce postupů) - Uvolnění a schválení postupů, úpravy dokumentace - Seznámení pracovníků (uživatelů) s postupy systému kvality.

198

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ZPRACOVÁNÍ PŘÍRUČKY KVALITY - Zpracování výsledků řešení - Zpracování schválených postupů systému kvality - Ověření plnění požadavků modelové normy ISO 9001 ŘÍZENÍ REALIZACE POSTUPŮ SYSTÉMU KVALITY - Školení a výcvik interních auditorů systému kvality - Postupná-průběžná realizace ověřených postupů SK - Analýza potřeb metod a nástrojů řízení kvality: - provedení analýzy potřeb metod matematické statistiky, - zpracování programu postupné aplikace, aplikace metod, - výcvik pracovníků.

199

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) ŘÍZENÍ REALIZACE POSTUPŮ SYSTÉMU KVALITY - Ověřování: - zahájení interních auditů SK dle plánu realizace postupů SK, - spolupráce poradenské firmy při zahájení interních auditů, - hodnocení plnění politiky a cílů kvality, - přezkoumání vhodnosti SK vedením organizace, - stanovení opatření k nápravě, příp. korekce postupů dle výsledků interních auditů, - přezkoumání systému kvality vedením.

200

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.3 Vlastní implementace (za účasti poradce/ů) VÝSTUPNÍ AUDIT PORADENSKÉ FIRMY -

-

Přezkoumání plnění požadavků modelové normy ISO 9001 v dokumentaci i v reálných procesech SK Identifikace odchylek od požadavků modelové normy a doporučení k jejich odstranění Pomoc při odstraňování odchylek Prohlášení poradenské firmy o připravenosti SK k certifikaci Pomoc při zpracování přihlášky k certifikačnímu auditu Pomoc při výběru a doporučení certifikační společnosti

201

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.3.4 Certifikační audit CERTIFIKAČNÍ PROCES - viz téma: EXTERNÍ AUDITY !

202

13. Procesy certifikace 13.3 Certifikace systémů 13.3.4 Certifikační a akreditační orgány

Z akreditovaných cca 150 firem u ČIA jsou NEJZNÁMĚJŠÍ CERTIFIKAČNÍ FIRMY: Česká společnost pro jakost, CSQ-CERT BVC Czech republic, s.r.o. TÜV SÜD CZECH s.r.o. LLOYD-CERT Czech republik s.r.o. STAVCERT AKREDITAČNÍ AUTORITA V ČR: ČIA – Český institut pro akreditaci, o.p.s. 203

14. Certifikace v lesním hospodářství OBECNĚ Jeden z tržních nástrojů, určených pro: -

podporu principů trvale udržitelného hospodaření v lesích, zlepšení veřejného mínění o lesním hospodářství, lepší využívání dřeva jako ekologické a obnovitelné suroviny.

Výrazně se to projevuje v oblasti obchodu, kde certifikace napomáhá k lepšímu uplatnění surového dříví a výrobků ze dřeva na trhu i ke zvýšení jejich konkurenceschopnosti, a to především při exportu do těch zemí, kde jsou již dnes certifikované výrobky požadovány.

204

14. Certifikace v lesním hospodářství ZÁKLADNÍ ZÁSADY  Dobrovolnost

 Transparentnost  Důvěryhodnost  Nediskriminační charakter (vůči různým typům lesa i vlastnickým poměrům)

S certifikací lesů je úzce spojena certifikace spotřebitelského řetězce.

205

14. Certifikace v lesním hospodářství V PRAXI ZNAMENÁ: hodnocení, prováděné nezávislou třetí stranou, zda hospodaření v lesích odpovídá ekologickým, ekonomickým a sociálním standardům, stanoveným před zahájením procesu a následné

vydání osvědčení vlastníkovi lesa o výsledku tohoto hodnocení.

206

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.1 Nejrozšířenější systémy - ve světě se postupně vyvinuly různé systémy, - v současné době existuje více než 50 systémů, - nejznámější jsou: - PEFC (Pan European Forest Certification) - FSC (Forest Stewardship Council) - SFI (Sustainable Forestry Initiative) - ATFS (American Tree Farm System) - CSA (Canadian Standards Association)

207

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.1 Nejrozšířenější systémy Ve světě i v České republice jsou nejrozšířenější:

PEFC – Celoevropská certifikace lesů (do systému vstoupily do té doby samostatné certifikační systémy SFI, ATFS a CSA, používané zejména v USA a Kanadě)

FSC – Rada pro správcovství lesů (mezinárodní nevládní nezisková organizace, jejíž členové jsou organizováni ve třech sekcích-ekonomické, sociální, ekologické)

208

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.1 Nejrozšířenější systémy PODLE EKONOMICKÉ KOMISE OSN PRO EVROPU bylo na základě dotazníkové akce zjištěno, že:  vlastníky lesa a zpracovateli dřeva je v konečných důsledcích certifikace chápána jako výsledek tlaku nevládních organizací a tvorby mimocelních bariér obchodu se dřívím a výrobky z něj, kterému je nutno se přizpůsobit, aniž by to pro lesní hospodářství znamenalo jiný přínos než obchodní (= přístup k trhu).

209

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.2 Proces certifikace lesů podle FSC FSC – podle svého programového prohlášení prosazuje: - environmentálně vhodné, - sociálně prospěšné, - ekonomicky životaschopné VYUŽÍVÁNÍ SVĚTOVÝCH LESŮ

210

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.2 Proces certifikace lesů podle FSC Celosvětové principy FSC:          

Dodržování zákonů a principů FSC Vlastnictví, uživatelská práva a odpovědnosti Práva domácích obyvatel Práva dělníků a vztah ke komunitám Užitky z lesa Vliv na životní prostředí Hospodářský plán Monitoring a hodnocení Zachování lesů s vysokou ochranářskou hodnotou Plantáže

211

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.2 Proces certifikace lesů podle FSC Jak FSC pracuje: Systém lesní certifikace lze schematicky rozdělit na tři činnosti – AKREDITACE (a kontrola) národních iniciativ, národních standardů pro LH, certifikačních firem

STANDARDIZACE akreditovaných národních iniciativ, vytváření národních standardů pro LH (od 1.9.2006 se certifikuje podle schváleného Českého standardu)

CERTIFIKACE LH a dřevozpracovatelů – akreditované certifikační firmy a jejich pobočky

212

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: - vznikl v evropských zemích jako dobrovolná iniciativa vlastníků lesů bez účasti státu a státní správy, - tito vlastníci, příp. zpracovatelé dřeva, samostatně rozhodují a také nesou (zcela nebo převážně) certifikační náklady, - ČR se stala v roce 1999 jedním z 11 zakládajících členů nejvyššího orgánu – Rady PEFC (nezávislé, neziskové mezinárodní organizace, registrované v Lucembursku). Nové sídlo je ve Světovém obchodním centru v Ženevě.

213

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: Pan European Forest Certification Council (PEFCC) (Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes) Rada PEFC je celosvětově působící organizace, představující rámec pro vytváření a vzájemné uznávání nezávislých národních certifikačních systémů. Rada PEFC umožňuje používání společného loga PEFC (včetně licenčního čísla) těm systémům a subjektům, které splňují všechny požadavky stanovené touto organizací.

214

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: Pan European Forest Certification Council (PEFCC) Členem Rady PEFC je nyní těchto 34 států: Austrálie, Belgie, Bělorusko, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gabon, Chile, Německo, Irsko, Itálie, Kamerun, Kanada, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malajsie, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Uruguay, USA a Velká Británie. Z toho 25 členů (cca 220 mil. ha lesů) má schválen národní standard (ČR=09/2001), další země jsou v procesu posuzování.

215

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: PRINCIPY A HODNOTY  Trvalá udržitelnost  Důvěryhodnost  Zodpovědnost  Přizpůsobivost

216

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: PRINCIPY A HODNOTY  Trvalá udržitelnost - přínos pro zvýšení biodiverzity a pro životní prostředí, - propagace ekonomicky životaschopného, ekologicky vhodného a sociálně prospěšného hospodaření v lesích, - zajištění nezávislé kontroly trvale udržitelného hospodaření, - zajištění trvalých dodávek výrobků z certifikovaných lesů.

217

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: PRINCIPY A HODNOTY  Důvěryhodnost - vytváří národní standardy certifikace lesů, využívající mezinárodní dohody na ochranu lesů, podepsané 37 evropskými zeměmi, - využívají se mezinárodně uznávané akreditační a certifikační procesy, aby se doložila nezávislá kontrola a přijímání standardů.

218

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: PRINCIPY A HODNOTY  Zodpovědnost - pravidelná nezávislá kontrola certifikačním orgánem od stromů v lese až po konečný výrobek zaručující spotřebiteli, že tento výrobek je z trvale udržitelným způsobem obhospodařovaných lesů

219

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.1 Systém PEFC: PRINCIPY A HODNOTY  Přizpůsobivost - celý systém je koncipován tak, aby umožnil certifikaci lesů malým soukromým vlastníkům, jakož i středním a mezinárodním firmám, - systém do svých standardů začleňuje místní přírodní podmínky, kulturní tradice užívání lesa, vlastnickou strukturu, cíle hospodaření.

220

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.2 Český systém certifikace lesů: -

-

Je nezávislým národním certifikačním systémem Je založen na regionální certifikaci trvale udržitelného lesního hospodaření, která je zárukou finanční přijatelnosti certifikace, bez ohledu na velikost nebo druh vlastnictví (20-50 hal./ha) Umožňuje certifikaci územní jednotky bez ohledu na majetkové hranice jednotlivých vlastníků lesů

V SOUČASNÉ DOBĚ SE ZA REGION POVAŽUJE CELÁ ČR !

221

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.2 Český systém certifikace lesů je popsán těmito základními dokumenty (1): CFCS 1001:2006 – Systém certifikace lesů-popis systému certifikace CFCS 1002:2006 – Kritéria a ukazatele trvale udržitelného hospodaření v lesích CFCS 1003:2006 – Směrnice pro provádění auditu v rámci Českého systému certifikace lesů

222

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.2 Český systém certifikace lesů je popsán těmito základními dokumenty (2): CFCS 1004:2006 – Spotřebitelský řetězec lesních produktůPožadavky (současně platí CFCS 1004:2006 , revize 2 a revize 3) CFCS 1005:2006 – Kvalifikační kritéria pro auditory a certifikační orgány provádějící certifikaci hospodaření v lesích a ověřování „spotřebitelského řetězce dřeva“ CFCS 1006:2006 – Směrnice pro zajištění účasti individuálních vlastníků v regionální certifikaci

223

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.3 Žadatel o regionální certifikaci je organizace, zastupující vlastníky příslušného regionu, která je vlastním subjektem certifikace. Podmínkou podání žádosti je zastupování minimálně 50% výměry lesních majetků v regionu. Činnost žadatele spočívá v: - uzavření obchodního vztahu s certifikačním orgánem, - odpovědnosti za plnění kritérií CFCS za všechny vlastníky, - získání certifikátu pro celý region (na základě auditu, po splnění stanovených kritérií).

224

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.4 Jednotliví vlastníci lesů se mohou dobrovolně účastnit certifikace na základě závazku k dodržování trvale udržitelného hospodaření v lesích. Tito vlastníci získávají „Osvědčení o účasti v certifikaci lesů“, které jim umožní prodávat dřevo s prohlášením o jeho certifikovaném statutu nebo označené logem. Účast individuálních vlastníků je postupný proces nárůstu jejich počtu a celkové výměry lesů – je předpoklad, že bude pokračovat od vlastníků velkých výměr k vlastníkům lesů menších.

225

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC 14.3.4 Historie a současný stav - systém CFCS byl uznán Radou PEFC poprvé v roce 2001, - 1. etapa certifikace započala v roce 2002, - hned se přihlásilo 422 majetků o výměře přes 1,8 mil. ha, - v závěru (v roce 2007): 769 vlastníků, 1,976 ha (= cca 75% výměry lesů v ČR), - „certifikáty“ byly vydávány na dobu platnosti 5 let, - 2. etapa vstoupila v platnost 1.10.2007, bylo vydáno 708 osvědčení, 61 žadatelů čeká doplnění příslušných podkladů nebo dodatečný venkovní audit, - osvědčení TUH je vydáváno na 2 roky a může být odebráno v případě závažných neshod, zjištěných při venkovních šetřeních, při kterých je kontrolován soulad hospodaření vlastníka s pravidly PEFC.

226

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.3 Proces certifikace lesů podle PEFC Příklad „Osvědčení“ a loga PEFC:

227

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Vyloučení holosečí FSC: Doporučuje se holosečím vyhýbat. V odůvodněných případech se připouští, ale nesmí přesáhnout 0,5 hektaru. PEFC: Odvolává se na lesní zákon. Holoseč je tedy možná do jednoho hektaru, v některých případech do dvou hektarů.

228

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Obnova přirozené druhové skladby FSC: Vyžaduje vysazování místně správných druhů dřevin (hlavně buku, dubu, javoru, jedle atd.). Minimální podíly jsou většinou dvakrát až třikrát větší, než stanovuje vyhláška lesního zákona. Tato skladba dřeva musí být zachována po celou dobu trvání lesa, tedy do tzv. obmýtí (zhruba 100 až 160 let podle druhu stromů). PEFC: Rovněž požaduje vysazování místně správných druhů stromů, přičemž vychází z lesního zákona. Neřeší požadavek, aby skladba dřevin zůstala stejná až do obmýtí (stejně jako lesní zákon).

229

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Ponechání starých stromů a mrtvého dřeva FSC: Majitel musí nechat v lese k zetlení minimálně pět stromů na hektar a průměrně 30 m3 dřeva na hektar. Nesmí pálit klest a zbytky po těžbě (s výjimkou kalamitního výskytu podkorních škůdců). PEFC: Totéž vyžaduje i PEFC, ale neuvádí žádný limit: „ponechávat dle konkrétních podmínek a možností“. Pálení klestu a zbytků po těžbě nezakazuje. Nekácet některé stromy doporučuje také kritérium ke „zvyšování estetické hodnoty lesa“. Opět ale neuvádí žádný limit: „ponechávání esteticky působivých stromů v souladu s možnostmi porostů“.

230

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Omezení až vyloučení vápnění a hnojení FSC: Vápnění je zakázáno. Nepovolené je rovněž hnojení kvůli zvyšování výnosů. PEFC: Vápnění a hnojení je dovoleno, ale pouze „za účelem zlepšení zdravotního stavu“ lesa, přičemž by měli vlastníci využívat „alternativní metody biologického přihnojování“.

231

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Snížení stavů zvěře FSC: Ukládá majiteli lesa povinnost nejméně jednou ročně vyhodnotit „vliv zvěře na les“ a s tím spojené „hospodářské dopady“. Pokud dochází ke škodám, musí se vlastník snažit „všemi zákonnými prostředky“ dosáhnout snížení stavu zvěře na „únosnou míru“. PEFC: Kritérium PEFC uvádí: „Kultury jsou ochráněny nebo stavy zvěře jsou regulovány tak, že nedochází k destrukci nebo devastaci kultur nebo přirozeného zmlazení.“

232

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Nezalesňování biologicky cenných přírodních lokalit FSC: Standardy zakazují zalesňovat „přirozená bezlesí“. PEFC: Podporuje rozšiřování lesů na „vhodných nelesních půdách“.

233

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Bezzásahové plochy vyjmuté z lesního hospodaření FSC: Majitel lesa většího než 500 hektarů musí ponechat bez zásahů nejméně 2 % plochy; v případě obecního majetku jde o 3 %, u státního o 5 %. „Provádějí se pouze zásahy, které směřují k přirozenému stavu.“ PEFC: Kritéria PEFC bezzásahové plochy neřeší.

234

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání FSC versus PEFC: • Pesticidy FSC: „Je zakázáno používat pesticidy skupiny 1A a 1B podle typologie Světové zdravotnické organizace…, pesticidy na bázi chlorovaných uhlovodíků, perzistentní a toxické pesticidy, jejichž deriváty zůstávají biologicky aktivní a akumulují se v potravním řetězci, a všechny ostatní pesticidy zakázané mezinárodními úmluvami.“ PEFC: „Používání pesticidů a dalších chemických látek je vázáno jen na odborně odůvodněné případy, přičemž použity mohou být pouze povolené přípravky.“ Kritérium odkazuje na Seznam povolených přípravků k ochraně lesa, které vydává ministerstvo zemědělství, a preferuje „technologie šetrné k životnímu prostředí“. 235

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.4 Nejrozšířenější systémy – porovnání STAV CERTIFIKACE V ČR k 30.9.2007: Systém PEFC - 74,94% certifikovaných lesů 1 975 560 ha (certifikovaná výměra) 769 osvědčení (nyní dle údajů PEFC ČR: 708) Systém FSC (k 21.8.2009)

cca 1,50% certifikovaných lesů cca 52 500 ha (certifikovaná výměra) jednotlivé případy (ŠLP MZLU, Správa KRNAP, skupinová u Svitav, HM Praha, LČR-LS NymburkLHC Žehrov)

236

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C SCHÉMA SPOTŘEBITELSKÉHO ŘETĚZCE: PEFC

C-o-C

C-o-C

C-o-C

C-o-C

ANO

Vlastník lesa

Těžební firma

Obchodní firma

Zpracovatel dřeva

Výrobní firma

Konečný spotřebitel

LČR

LAS

HLDS

P I LA

PETROF

(klavír)

237

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.1 NĚKTERÉ TERMÍNY A DEFINICE (1): C-o-C (Chain of Custody of Forest Based Product) spotřebitelský řetězec lesních produktů CFCS (Czech Forest Certification System) Český systém certifikace lesů Certifikovaná surovina - surovina, jejíž původ je pokryt prohlášeními spotřebitelského řetězce Certifikovaný produkt - produkt, který obsahuje certifikovanou surovinu ověřenou spotřebitelským řetězcem

238

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.1 NĚKTERÉ TERMÍNY A DEFINICE (2): Spotřebitelský řetězec lesních produktů - veškeré změny ve vlastnictví (držení) lesních produktů a výrobků z nich během řetězce těžby, dopravy, zpracování a distribuce od lesa ke konečnému uživateli Kontroverzní zdroje - nelegální nebo neoprávněná těžba Lesní produkt - produkt, který obsahuje surovinu, která má původ v lesích

239

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.1 NĚKTERÉ TERMÍNY A DEFINICE (3): Původ - informace související se surovinou použitou v produktu, která se vztahuje buď k vlastnostem místa, odkud surovina pochází (tj. certifikované lesy, recyklovaná surovina atd.), nebo ke konkrétnímu místu, odkud surovina pochází Fyzická separace - postup, v rámci něhož se různé druhy suroviny různého původu ukládají odděleně tak, aby původ suroviny použité při výrobě produktu byl znám Výrobní dávka - soubor produktů vyrobených nebo obchodovaných ve specifikovaných procesech v průběhu stanovené doby

240

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.2 ČESKÁ NORMA CFCS 1004:2006 - Platná od 1. 4. 2008 - revize 2 (od 1. 9. 2009 neofic. - revize 3). - Cílem tohoto dokumentu je stanovit požadavky na spotřebitelský řetězec, které musí organizace splnit, mají-li být jejich prohlášení nebo značky, vztahující se k původu suroviny, použité v realizovaných produktech, uznány jako důvěryhodné a spolehlivé. - Požadavky popisují proces, jak se dostat od informací o původu souvisejícím s pořízenou surovinou k informacím o původu, které se připojují k produktům.

241

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.2 ČESKÁ NORMA CFCS 1004:2006 Kapitola 2 Všeobecné požadavky na fyzickou separaci Identifikace původu - v okamžiku dodání - v úrovni dodavatele Separace certifikované suroviny Prodej certifikovaných produktů - dokumentace potvrzující shodu - informace v průvodní dokumentaci - používání loga nebo značky

242

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.2 ČESKÁ NORMA CFCS 1004:2006 Kapitola 3 Všeobecné požadavky na metody založené na procentuálním podílu (PP) - použití metody - definice výrobní dávky Identifikace původu - v okamžiku dodání - v úrovni dodavatele Výpočet certifikovaného PP Převod vypočteného PP na výstupy - metoda průměrného PP - metoda objemového kreditu

243

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.2 ČESKÁ NORMA CFCS 1004:2006 Kapitola 3 - pokračování Prodej produktů - dokumentace potvrzující shodu - informace v průvodní dokumentaci - používání loga nebo značky Kontroverzní zdroje – v současné době DODATKEM 7 byl zvýrazněn význam metod pro zabránění obchodu s dřívím z kontroverzních zdrojů – musí se hodnotit míra rizika a přijímat odpovídající opatření

244

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.2 ČESKÁ NORMA CFCS 1004:2006 Kapitola 4 Všeobecné požadavky Odpovědnosti a pravomoci Dokumentované postupy Řízení záznamů Management zdrojů - lidské zdroje/pracovníci - technická vybavení Kontrola a řízení

245

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C 14.5.3 SOUČASNÝ STAV CERTIFIKACE V ČR: Počet certifikovaných firem s certifikátem C-o-C - v systému PEFC: 238 (z toho cca 80% držitelů loga) (zpracovatelé dřeva, obchodníci, pily, papírenský průmysl, stavebnictví)

- v systému FSC:

36 + 7 (v rámci skupinové certifikace)

246

14. Certifikace v lesním hospodářství 14.5 Proces certifikace C-o-C Vzor certifikátu C-o-C:

247

14. Certifikace v lesním hospodářství ODKAZY • Webové stránky: www.pefc.cz www.czechfsc.cz www.cia.cz • NEWSLETTER (novinky z PEFC Česká republika) • DOBRÉ DŘEVO (magazín pro certifikaci FSC) • Normy a směrnice řady CFCS • Ostatní zdroje dle vlastního uvážení (na „netu“)

248

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (1)        

Zaměření na zákazníka Vedení Zapojení zaměstnanců Procesní přístup Systémový přístup k managementu Neustálé zlepšování Přístup k rozhodování, zakládající se na faktech Vzájemně výhodné dodavatelské vztahy

249

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (2) Zaměření na zákazníka: Organizace jsou závislé na svých zákaznících a proto mají porozumět současným a budoucím potřebám zákazníků, mají plnit požadavky zákazníků a snažit se překonat jejich očekávání; to vše při ekonomicky přijatelných podmínkách. Pozn.: prostudujete-li si základní učebnice marketingu, zjistíte, že toto je definice, identická s definicí marketingového chování organizace.

250

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (3) Vedení: Vedoucí pracovníci prosazují jednotnost účelu a orientace organizace v prostředí. Vytvářejí podmínky, v nichž mohou být zaměstnanci plně zapojeni do dosahování cílů organizace. Viz též SWOT analýza: (strengths/weaknesses/opportunities/treats) Hodnotí se: - silné a slabé stránky, zejména se zaměřením na interní prostředí firmy, - příležitosti a ohrožení, zejména se zaměřením na externí prostředí firmy.

251

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (4) Zapojení zaměstnanců: Zaměstnanci na všech úrovních jsou podstatou organizace a jejich plné zapojení umožňuje využití jejich kvalit a schopností v co největší prospěch organizace.

Procesní přístup: Požadovaného výsledku je dosaženo mnohem účinněji, jsou-li související zdroje a činnosti řízeny jako proces. Pozn.: management je třeba definovat jako účinné a účelné nakládání se zdroji v čase, s cílem dosáhnout předem stanovených hodnot výstupů.

252

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (5) Systémový přístup k managementu: Identifikování, porozumění a managementu systému vzájemně souvisejících procesů, zaměřených na daný cíl, přispívá k účinnosti a účelnosti činností v organizaci. Pozn.: výstup z jednoho procesu je vstupem pro proces jiný. Monitoringem systému těchto rozhraní a pro rozhraní definovaných přijatelných hodnot je nejen dobrou manažerskou praxí, ale také systémovým zajištěním kvality.

253

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (6) Neustálé zlepšování: Trvalým cílem organizace je neustálé zlepšování, které v podstatě znamená optimalizaci systému, procesů a výrobků, jejich pružné přizpůsobování stavu na trhu výrobků a zdrojů, pro zajištění prosperity organizace.

254

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (7) Přístup k rozhodování, zakládající se na faktech: Účinné a účelné rozhodování je založeno na logické a intuitivní analýze údajů a informací. Pozn.: jejich úplnost, spolehlivost, struktura, dostupnost a tříditelnost, společně s tvorbou datových souborů a aplikací vhodných analytických metod, jsou cestou k budování znalosti zákonitostí ve sledovaných činnostech a zajistí správné rozhodování.

255

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.1 PRINCIPY SYSTÉMU (8) Vzájemně výhodné dodavatelské vztahy: Schopnost organizace a jejich dodavatelů tvořit hodnoty se zlepšuje vzájemně výhodnými vztahy. Pozn.: tento princip je shodný s tím, co marketing nazývá principem „WIN-WIN“, tedy že obě strany v obchodním případu musí mít pocit uspokojení, výhry, dobrého obchodu.Toto neplatí jen v externích dodavatelských vztazích, ale i v celé sekvenci procesů uvnitř organizace, kdy na jejich rozhraních stojí vnitřní zákazníci a vnitřní dodavatelé.

256

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.1 Všeobecné požadavky 15.1.2.2 Požadavky na dokumentaci 15.1.2.3 Angažovanost a aktivita managementu 15.1.2.4 Zaměření na zákazníka 15.1.2.5 Politika kvality 15.1.2.6 Plánování 15.1.2.7 Odpovědnost, pravomoc a komunikace 15.1.2.8 Přezkoumání systému managementu

257

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.9 Poskytování zdrojů 15.1.2.10 Lidské zdroje 15.1.2.11 Infrastruktura 15.1.2.12 Pracovní prostředí 15.1.2.13 Plánování realizace produktu 15.1.2.14 Procesy týkající se zákazníka 15.1.2.15 Návrh a vývoj

258

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.16 Nákup 15.1.2.17 Výroba a poskytování služeb 15.1.2.18 Řízení monitorovacího a měřícího zařízení 15.1.2.19 Monitorování a měření 15.1.2.20 Řízení neshodného produktu 15.1.2.21 Analýza dat 15.1.2.22 Zlepšování

259

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.1 Všeobecné požadavky (1) Organizace musí vytvořit, dokumentovat, uplatňovat a udržovat systém a neustále zlepšovat jeho efektivnost: • identifikovat procesy systému, • stanovit jejich posloupnost a vzájemné vztahy, • určit kritéria a metody pro efektivní realizaci a řízení těchto procesů,

260

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.1 Všeobecné požadavky (2) Organizace musí vytvořit, dokumentovat, uplatňovat a udržovat systém a neustále zlepšovat jeho efektivnost: • zajišťovat dostupnost zdrojů a informací pro podporu fungování těchto procesů, • monitorovat je, měřit a analyzovat, • uplatňovat opatření nezbytná pro dosažení plánovaných výsledků a neustálého zlepšování procesů.

261

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.2 Požadavky na dokumentaci (1) Dokumentace systému managementu kvality musí zahrnovat: - dokumentované prohlášení o politice kvality a cílech kvality - příručku kvality - dokumentované postupy a záznamy - dokumenty a záznamy určené organizací, potřebné pro efektivní plánování, fungování a řízení jejich procesů

262

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.2 Požadavky na dokumentaci (2) Příručka kvality obsahuje především: - oblast použití QMS, případná vyloučení a jejich zdůvodnění, - dokumentované postupy vytvořené pro QMS nebo odkazy na ně, - popis vzájemného působení mezi procesy systému.

263

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.2 Požadavky na dokumentaci (3) Řízení dokumentů (a přiměřeně i záznamů) zahrnuje: - schvalování z hlediska jejich přiměřenosti před vydáním, - přezkoumávání, resp. jejich aktualizaci před vydáním, - identifikaci jejich změn a aktuálního stavu jejich revizí, - zajištění dostupnosti aplikovatelných verzí v místech používání, - zajištění jejich trvalé čitelnosti a snadné identifikovatelnosti, - zajištění identifikace a řízení distribuce externích dokumentů, - zabránění neúmyslnému používání zastaralých/neplatných verzí.

264

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.3 Angažovanost a aktivita managementu Vrcholové vedení poskytuje důkazy o své angažovanosti: - sdělováním uvnitř organizace, že je důležité plnit požadavky zákazníka, rovněž tak požadavky zákonných norem a ostatních relevantních předpisů, - stanovováním politiky kvality a cílů kvality, - prováděním přezkoumávání systému managementu, - zajišťováním dostupnosti zdrojů.

265

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.4 Zaměření na zákazníka Vrcholové vedení musí zajistit: - aby byly stanoveny požadavky zákazníka, - aby byly tyto požadavky plněny, s cílem zvyšování jeho spokojenosti.

VIZ TÉŽ PROCESY TÝKAJÍCÍ SE ZÁKAZNÍKA !!!

266

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.5 Politika kvality Vrcholové vedení musí zajistit, aby PK: - odpovídala záměrům organizace, - zahrnovala osobní angažovanost a aktivitu k plnění požadavků neustálému zlepšování QMS, - poskytovala rámec pro stanovení a přezkoumání cílů kvality, - byla sdělována a pochopena v organizaci, - byla přezkoumávána z hlediska neustálé vhodnosti.

ak

267

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.6 Plánování Vrcholové vedení musí zajistit, aby: - se plánování QMS provádělo v souladu s požadavky normy, - se udržovala integrita QMS při plánování a uplatňování změn tohoto systému, - byly pro příslušné organizační jednotky a úrovně v organizaci stanoveny cíle kvality (CK), které musí být měřitelné a konzistentní s PK.

268

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.7 Odpovědnost, pravomoc a komunikace Vrcholové vedení musí: - zajistit, aby odpovědnosti a pravomoci byly v organizaci stanoveny a sdělovány, - jmenovat člena vedení, který bez ohledu na jiné odpovědnosti musí mít odpovědnosti a pravomoci, zahrnující komplexně QMS a ustanovit ho do funkce „PŘEDSTAVITEL MANAGEMENTU“, - zajistit vytvoření příslušných komunikačních cest a jejich efektivní fungování v organizaci.

269

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.8 Přezkoumání systému managementu (1) Všeobecně: - vrcholové vedení musí v plánovaných intervalech přezkoumávat QMS, aby byla zajištěna jeho kontinuita, vhodnost, přiměřenost a efektivnost, - toto přezkoumání musí zahrnovat posouzení příležitostí pro zlepšování a potřeby změn v systému, včetně PK a CK, - záznamy z těchto přezkoumání se musí udržovat.

270

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.8 Přezkoumání systému managementu (2) Vstupy pro přezkoumání musí zahrnovat informace o:  výsledcích auditů,  zpětné vazbě od zákazníka,  výkonnosti procesů a shodě produktu,  stavu preventivních opatření (PO) a opatření k nápravě (ON),  následných opatřeních z předchozích přezkoumávání,  změnách, které by mohly ovlivnit QMS,  doporučeních pro zlepšování.

271

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.8 Přezkoumání systému managementu (3) Výstup z přezkoumání musí zahrnovat všechna rozhodnutí a opatření, vztahující se:  ke zlepšování efektivnosti QMS a jeho procesů,  ke zlepšování produktu ve vztahu k požadavkům zákazníka,  k potřebám zdrojů.

272

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.9 Poskytování zdrojů Organizace musí určovat a poskytovat zdroje, potřebné pro: -

implementaci a udržování QMS a neustálé zvyšování jeho efektivnosti, zvyšování spokojenosti zákazníka prostřednictvím plnění jeho požadavků.

273

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.10 Lidské zdroje Zaměstnanci, kteří provádějí práce, ovlivňující shodu s požadavky na produkt - musí být kompetentní na základě patřičného vzdělání, výcviku, dovedností a zkušeností. Organizace musí: - určovat nezbytnou odbornou způsobilost zaměstnanců, - poskytovat výcvik nebo jiná opatření pro splnění těchto potřeb, - hodnotit efektivnost provedených opatření, - udržovat vhodné záznamy o vzdělání, výcviku, dovednostech …

274

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.11 Infrastruktura Organizace musí: určit, poskytovat a udržovat potřebnou infrastrukturu, zahrnující • budovy, pracovní prostory a související technické vybavení, • •

zařízení pro proces (HW, SW), podpůrné služby (např. přeprava, komunikační nebo informační systémy).

275

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.12 Pracovní prostředí Organizace musí: určit a řídit pracovní prostředí, potřebné pro dosažení shody s požadavky na produkt.

276

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.13 Plánování realizace produktu Organizace musí určit: - CK a požadavky na produkt, - potřebu vytvořit procesy a dokumenty, - poskytnutí zdrojů, specifických pro produkt, - požadované činnosti při realizaci produktu, - záznamy, potřebné pro poskytnutí důkazu, že výsledný produkt splňuje požadavky.

277

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.14 Procesy týkající se zákazníka Organizace musí zabezpečit tyto procesy:  Určování požadavků, týkajících se produktu  Přezkoumání požadavků, týkajících se produktu  Komunikace se zákazníkem - informace o produktu, - vyřizování poptávek, smluv nebo objednávek, včetně jejich změn, - zpětná vazba od zákazníka, včetně jeho případných stížností.

278

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.15 Návrh a vývoj Organizace musí zabezpečit tyto procesy:  Plánování návrhu a vývoje  Vstupy pro návrh a vývoj  Výstupy z návrhu a vývoje  Přezkoumání návrhu a vývoje  Ověřování návrhu a vývoje  Validaci návrhu a vývoje  Řízení změn návrhu a vývoje

279

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.16 Nákup Organizace musí zabezpečit tyto postupy:  Proces nákupu  Informace pro nákup  Ověřování nakupovaného produktu

280

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.17 Výroba a poskytování služeb Organizace musí zabezpečit tyto postupy:  Řízení výroby a poskytování služeb  Validaci procesů výroby a poskytování služeb  Identifikaci a sledovatelnost  Péči o majetek zákazníka  Uchovávání produktu

281

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.18 Řízení monitorovacího a měřícího zařízení Organizace musí: - určit monitorování a měření, které se musí provádět, - určit monitorovací a měřící zařízení, potřebná pro poskytnutí důkazu o shodě produktu s určenými požadavky, - vytvořit procesy pro zajištění, že lze monitorování a měření provádět.

282

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.19 Monitorování a měření Organizace musí: -

monitorovat informace, týkající se vnímání zákazníka, zda organizace splnila jeho požadavky, v plánovaných intervalech provádět interní audity pro zjištění, zda QMS vyhovuje plánovaným činnostem a je efektivně uplatňován a udržován, aplikovat vhodné metody monitorování pro prokazování schopnosti procesů dosahovat plánovaných výsledků, v příslušných etapách procesu realizace monitorovat a měřit znaky produktu pro ověření splnění požadavků na produkt.

283

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.20 Řízení neshodného produktu Organizace musí nakládat s neshodným produktem jedním nebo několika z těchto způsobů: - přijetím opatření k odstranění zjištěné neshody, - schválením jeho používání, uvolnění nebo přijetí s výjimkou, udělenou příslušným orgánem, případně zákazníkem, - přijetím opatření k zamezení jeho původně zamýšlenému použití nebo aplikaci.

284

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.21 Analýza dat musí poskytnout informace, týkající se:  spokojenosti zákazníka,  shody s požadavky na produkt,  charakteristik a trendů procesů a produktů, včetně příležitosti pro preventivní opatření,  dodavatelů.

285

15. Systémy managementu 15.1 QMS – systém managementu kvality 15.1.2 POŽADAVKY NORMY ČSN EN ISO 9001:2008 15.1.2.22 Zlepšování Organizace musí: - neustále zlepšovat efektivnost QMS, a to využíváním PK, CK, výsledků auditů, analýzy dat, opatření k nápravě (ON), preventivních opatření (PO) a přezkoumání systému, - pro zabránění opakovaného výskytu neshod provádět ON, přiměřené důsledkům zjištěných neshod, - k odstranění příčin potenciálních neshod, aby se zabránilo jejich výskytu, určit PO, přiměřené důsledkům potenciálních problémů.

286

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení PROCES JE SYSTÉM ČINNOSTÍ, VYUŽÍVAJÍCÍ ZDROJE PRO PŘEMĚNU VSTUPŮ NA ŽÁDOUCÍ VÝSTUPY:

VÝSTUPY

VSTUPY hmotné nehmotné

PROCES

hmotné nehmotné

ZDROJE

287

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení POŽADOVANÉHO VÝSTUPU SE DOSÁHNE MNOHEM ÚČINNĚJI, JSOU-LI SOUVISEJÍCÍ ZDROJE A ČINNOSTI

ŘÍZENY JAKO PROCES

288

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení VYŽADUJE (1):  identifikovat procesy, potřebné pro systém kvality  stanovit pořadí a vzájemné vazby procesů  identifikovat a specifikovat vstupy a výstupy z procesů  identifikovat zákazníky procesů a jejich požadavky a dodavatele procesů a požadavky na ně  stanovit kritéria a metody pro managementu procesů  stanovit jasné odpovědnosti za managementu procesů

289

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení VYŽADUJE (2):  hodnotit možná rizika, vlivy a souvislosti procesů na zákazníky, dodavatele a další strany, zainteresované na procesech  zajistit dostupnost informací pro procesy a jejich sledování  měřit a monitorovat procesy z hlediska dosahování plánovaných výsledků  analyzovat procesy a uplatňovat opatření pro neustálé zlepšování

HLEDAT A ODSTRAŇOVAT ÚZKÁ MÍSTA PROCESŮ

290

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení ZDROJE

RIZIKA

VÝSTUPY

VSTUPY hmotné nehmotné

PROCES

hmotné nehmotné

ANALÝZY A OPATŘENÍ

MĚŘENÍ A MONITOROVÁNÍ PROCESU

MĚŘENÍ A MONITOROVÁNÍ VÝROBKU

291

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení PROCES 

KROK 1

SHODA ?

• • • •

Stanovené pořadí jednotlivých činností Jejich vzájemné vazby Kritéria jejich způsobilosti Metody jejich managementu

KROK 2

KROK 3

KROK 4

292

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení VSTUPY  • HMOTNÉ – materiály, …. • NEHMOTNÉ – informace, …. • Dodavatelé těchto vstupů

293

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení VÝSTUPY  • HMOTNÉ – výrobky, …. • NEHMOTNÉ – služby, informace, …. • Zákazníci

294

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení ZDROJE  • • • • •

Kvalifikovaní pracovníci Infrastruktura Metody řízení procesu Vhodné technické prostředky a nástroje Vhodné prostředí

295

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení RIZIKA  Práce s poznáváním a snižováním rizik je zaměřena zejména na:  rizika výrobku a jeho provedení,  rizika procesů realizace výrobku,  rizika organizace a řízení.

296

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení RIZIKA RIZIKA VÝROBKU A JEHO PROVEDENÍ RIZIKA NEPLNĚNÍ FUNKCÍ VÝROBKU: • nevhodnou konstrukcí • nevhodným zpracováním – technologií • nezamýšleným užitím a nevhodným provozováním výrobku • další

297

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení RIZIKA RIZIKA PROCESŮ REALIZACE VÝROBKU RIZIKA: • nákupu • dopravy • skladování • náhlých poruch provozních / výrobních zařízení • další

298

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení RIZIKA RIZIKA ORGANIZACE A ŘÍZENÍ RIZIKA: • dysfunkce metod zabezpečení kvality • plánování zdrojů výroby • informačních systémů • další

299

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení SPRÁVCI PROCESŮ při „práci na procesu“:  Identifikují možná rizika výrobková, procesní, …  Analyzují možná rizika z hlediska pravděpodobnosti jejich výskytu, významu a možnosti odhalení  Stanovují řízení rizik – plánování, monitorování a stanovení opatření ke snížení jejich výskytu  Proces operativně řídí  Dbají na provozní a technologickou kázeň  Sledují potřebné a skutečné kvalifikace pracovníků  Zodpovídají za celkové výsledky procesů

300

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení MĚŘENÍ, MONITOROVÁNÍ  procesů systému kvality k ověřování schopnosti (způsobilosti) plnit zamýšlený účel

výrobku k ověření shody se specifikovanými požadavky

301

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení ANALÝZY DAT  • • • • •

z měření a monitorování procesů a výrobků z monitorování spokojenosti zákazníků z interních auditů ze sebehodnocení ze sledování nákladů

302

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení OPATŘENÍ  • ke zlepšení procesů a jejich vlastností předcházením výskytu neshod, snižováním nákladů apod. • ke zlepšení spokojenosti zákazníků JSOU ZPĚTNOU VAZBOU V ŘÍZENÍ PROCESU

303

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení ZÁVĚREM Procesní přístup, jak je stanoven v ISO 9004:2000:  je zásadou projektování systémů kvality, jejich řízení a zlepšování,  vychází přitom z převážně dobrých zkušeností z praxe vedoucích firem z různých oborů,  stanoví obecně rozsah a metodu práce s procesy,  volba konkrétních metod je záležitostí uživatele normy ISO.

304

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení ZÁVĚREM OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY (1):  Transparentnost procesů firmy  Přehledně organizované soubory činností, s jasným vztahem k realizaci výrobků nebo plnění zakázek  Účelně stanovená místa kontrol a měření, regulovaná kritická místa procesů  Měření a monitorování procesů je základem jejich zlepšování

305

15. Systémy managementu 15.2 Procesní přístup v systémech řízení ZÁVĚREM OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY (2):  Měření a monitorování procesů je základem případné redukce činností bez přidané hodnoty  Díky transparentnosti procesů a jejich řízení může být systém dynamický a otevřený změnám  Procesy je možné operativně a kvalifikovaně měnit, a to podle potřeb strategické orientace podniku

306

15. Systémy managementu ODKAZY • Webové stránky: www.businessinfo.cz www.iso.cz a další související internetové odkazy • Ostatní zdroje dle vlastního uvážení (na „netu“)

307

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy Stručná charakteristika EMS – environmentální systém managementu: Podnikatelské i nepodnikatelské subjekty projevují rostoucí zájem o dosažení a prokázání svého dobrého environmentálního profilu, a to řízením dopadů svých činností, výrobků a služeb na životní prostředí, v souladu se svou politikou a cíli. To vše se děje v kontextu zpřísňování příslušných zákonů, rozvoje opatření, podporujících ochranu ŽP a při rostoucím zájmu všech zainteresovaných stran o tuto problematiku a udržitelný rozvoj.

308

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy Stručná charakteristika SMS (SMBOZP) – systém managementu BOZP: V ČR platí v současné době celá řada právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP. Nutnost dodržovat tyto předpisy je mimo pochybnost, ale tak jako v jiných oblastech řízení, i zde se nabízí možnost systémového přístupu k této problematice. Všeobecně nejrozšířenějším podkladem je norma OHSAS (Occupational Health & Safety Assessment series).

309

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy Stručná charakteristika ISMS – systém managementu bezpečnosti informací: -

Týká se zejména oblasti IT a ochrany osobních údajů dle zákona Organizace vypracovává „BEZPEČNOSTNÍ POLITIKU“ Systém zahrnuje především: hodnocení rizik, řízení aktiv (nejen fyzických), klasifikaci informací, bezpečnost lidských zdrojů před, během, při změně či ukončení pracovního vztahu),fyzickou bezpečnost a bezpečnost prostředí, bezpečnost při zacházení s médii, zvládání bezpečnostních incidentů, soulad s požadavky právních předpisů.

310

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – některé hlavní termíny a definice: ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKT - prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat ŽP. ENVIRONMENTÁLNÍ DOPAD - jakákoliv změna v ŽP, ať příznivá či nepříznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. ENVIRONMENTÁLNÍ PROFIL - výkonnost, měřitelné výsledky řízení svých environmentálních aspektů organizací.

311

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.1 Všeobecné požadavky 16.1.1.2 Environmentální politika 16.1.1.3 Plánování 16.1.1.4 Zavedení a provoz 16.1.1.5 Kontrola 16.1.1.6 Přezkoumání vedením

312

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.2 Environmentální politika -

obsahuje závazek být v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a jinými požadavky, ke kterým se organizace zavázala a které se vztahují k jejím environmentálním aspektům, - je sdělována všem osobám, které pracují pro organizaci nebo z pověření organizace, - je dostupná veřejnosti.

313

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.3 Plánování -

identifikace a určení významných environmentálních aspektů,

-

identifikace a zajištění přístupu k příslušným požadavkům právních předpisů a jiným požadavkům, které se na ni vztahují,

-

tyto požadavky musí být vzaty v úvahu při implementaci EMS,

-

cíle a cílové hodnoty musí být měřitelné,

-

povinnost vytvoření, zavedení a udržování programů pro dosahování cílů a cílových hodnot.

314

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.4 Zavedení a provoz (1) -

zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoc,

-

odborná způsobilost, výcvik a povědomí,

-

komunikace interní, povinnost rozhodnout o externí komunikaci o environmentálních aspektech, případně vytvořit a zavést příslušné metody,

-

dokumentace (její obsah),

315

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.4 Zavedení a provoz (2) -

řízení dokumentů (včetně externích),

-

řízení provozu (včetně dokumentovaných postupů),

-

havarijní připravenost a reakce povinnost zavést a udržovat postupy k identifikaci možností vzniku havarijního ohrožení a havarijních situací s dopadem na ŽP, povinnost předcházet či eliminovat s nimi spojené negativní environmentální dopady.

-

316

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.5 Kontrola -

monitorování a měření, hodnocení souladu - s příslušnými požadavky právních předpisů, - s jinými požadavky, které se na ni vztahují, s povinností udržovat záznamy o výsledcích pravidelných hodnocení, - neshoda, opatření k nápravě, preventivní opatření, - řízení záznamů, - interní audit.

317

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.1 EMS – požadavky normy ČSN EN ISO 14001:2005 16.1.1.6 Přezkoumání vedením - vstupy pro přezkoumání - vyhodnocení souladu, - komunikace s externími zainteresovanými stranami, - rozsah splnění cílů a cílových hodnot, - výstupy z přezkoumání - všechna rozhodnutí nebo činnosti, spojené s možnou potřebou změnit environmentální politiku, cíle, cílové hodnoty nebo jiné prvky EMS, v souladu se závazkem neustálého zlepšování.

318

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS – některé hlavní termíny a definice (1): INCIDENT (dříve nehoda) - událost související s prací, při které došlo nebo mohlo dojít k úrazu, poškození zdraví (bez ohledu na závažnost) nebo ke smrtelnému úrazu NEBEZPEČÍ - zdroj, situace nebo činnost s potenciálem způsobit vznik poranění člověka nebo poškození zdraví nebo jejich kombinaci NEŽÁDOUCÍ UDÁLOST - událost, jejímž následkem došlo k nehodě (či skoronehodě) nebo která měla potenciál vést k nehodě

319

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS – některé hlavní termíny a definice (2): IDENTIFIKACE NEBEZPEČÍ - proces rozpoznání existence nebezpečí a stanovení jeho charakteristik. RIZIKO - kombinace pravděpodobnosti výskytu nebezpečné události nebo expozice a závažnosti úrazu nebo poškození zdraví, které může být způsobeno událostí nebo expozicí jejímu vlivu POSUZOVÁNÍ RIZIKA - proces hodnocení rizika vyplývajícího z nebezpečí, vzhledem k přiměřenosti jakéhokoliv existujícího opatření a rozhodnutí, zda riziko je nebo není přijatelné 320

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS – některé hlavní termíny a definice (3): PŘÍPUSTNÉ RIZIKO - riziko, které bylo sníženo na úroveň, kterou může organizace tolerovat se zřetelem na své právní závazky a vlastní politiku BOZP BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI - podmínky a faktory, které ovlivňují nebo mohou ovlivňovat zdraví a bezpečnost zaměstnanců nebo jiných pracovníků (včetně dočasných pracovníků a pracovníků dodavatelů), návštěvníků nebo jiných osob na pracovišti NESHODA - nesplnění požadavku-jakákoliv odchylka od příslušných pracovních norem, praktik, postupů, požadavků právních předpisů a požadavků na systém managementu 321

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.1 Všeobecné požadavky 16.1.2.2 Politika BOZP 16.1.2.3 Plánování 16.1.2.4 Implementace a provoz 16.1.2.5 Kontrola 16.1.2.6 Přezkoumání systému managementu

322

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.2 Politika BOZP - odpovídá povaze a rozsahu rizik BOZP, - obsahuje závazek plnit požadavky příslušné platné legislativy BOZP a jiné požadavky, ke kterým se organizace přihlásila, - obsahuje závazek k prevenci vzniku úrazů a poškození zdraví a k neustálému zlepšování řízení a výkonnosti organizace, - je sdělována všem zaměstnancům, se záměrem vytvořit povědomí o jejich povinnostech v oblasti BOZP, - je dostupná zainteresovaným stranám. 323

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.3 Plánování -

identifikace nebezpečí, hodnocení rizik a uplatňování nezbytných opatření k řízení, - identifikace a zajištění přístupu k právním a jiným požadavkům BOZP, které se na ni vztahují, -

tyto informace musí být průběžně aktualizovány a sdělovány zaměstnancům a dalším zainteresovaným stranám,

-

vytvoření dokumentovaných cílů BOZP, které musí být měřitelné,

-

povinnost vytvoření a udržování programů managementu BOZP pro dosahování svých cílů. 324

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.4 Implementace a provoz (1) -

zdroje, úlohy, odpovědnost , povinnost a pravomoc

-

odborná způsobilost, výcvik a povědomí

-

komunikace (interní – externí), spoluúčast a konzultace zaměstnanci, ostatní příslušné zainteresované strany,

-

dokumentace (její obsah),

325

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.4 Implementace a provoz (2) -

řízení dokumentů (včetně externích),

-

řízení provozu (včetně dokumentovaných postupů a provozních kritérií),

-

havarijní připravenost a reakce povinnost vytvořit a udržovat plány a postupy k identifikaci možností vzniku nežádoucích a havarijních situací a postupy pro prevenci, povinnost přezkoumávat a pravidelně přezkušovat plány a postupy havarijní připravenosti a reakce.

-

326

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.5 Kontrola -

-

měření a monitorování výkonnosti, provádění proaktivních opatření - která monitorují shodu s požadavky příslušných zákonů a předpisů, - která monitorují shodu s programy managementu BOZP, provádění reaktivních opatření - pro monitorování nehod, skoronehod, nemocí a nežádoucích událostí hodnocení souladu (s příslušnými požadavky právních předpisů), vyšetřování incidentu, neshoda, nápravné a preventivní opatření, řízení záznamů, interní audit.

327

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.2 SMS–požadavky normy ČSN OHSAS 18001:2008 16.1.2.6 Přezkoumání systému managementu - vstupy pro přezkoumání - výsledky interních auditů a vyhodnocení souladu, - výsledky spoluúčasti a konzultací, - stav vyšetřování incidentů, nápravných a preventivních opatření, - zprávy o havarijních situacích (skutečných nebo cvičných), - zprávy o hodnocení a řízení rizik, - výstupy z přezkoumání - možné změny politiky a cílů BOZP, - zajištění zdrojů. 328

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS – některé hlavní termíny a definice: AKTIVUM - cokoliv, co má pro organizaci nějakou hodnotu. BEZPEČNOST INFORMACÍ - zachování důvěrnosti, integrity a dostupnosti (případně též autentičnosti, odpovědnosti, nepopiratelnosti a spolehlivosti) informací. BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT - jedna nebo více nechtěných nebo neočekávaných bezpečnostních událostí, u nichž existuje vysoká pravděpodobnost kompromitace činností organizace a ohrožení bezpečnosti informací. PROHLÁŠENÍ O APLIKOVATELNOSTI - dokumentované prohlášení popisující cíle opatření a jednotlivá bezpečnostní opatření pro zvládání rizik 329

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.1 Všeobecné požadavky 16.1.3.2 Ustavení a řízení ISMS 16.1.3.3 Požadavky na dokumentaci 16.1.3.4 Závazek vedení 16.1.3.5 Řízení zdrojů 16.1.3.6 Interní audity 16.1.3.7 Přezkoumání ISMS vedením organizace 16.1.3.8 Zlepšování ISMS 330

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.2 Ustavení a řízení ISMS -

určení rozsahu a hranice ISMS podle specifik činnosti organizace, definování politiky ISMS (která zahrnuje rámec pro stanovení cílů, stanovuje kritéria pro hodnocení rizik a je schválena vedením), stanovení přístupu k hodnocení rizik, identifikace, analýza a vyhodnocení rizik, identifikace a vyhodnocení variant pro zvládání rizik, výběr cílů opatření a jednotlivých bezpečnostních opatření pro zvládání rizik, souhlas vedení organizace s navrhovanými zbytkovými riziky, příprava Prohlášení o aplikovatelnosti. 331

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.3 Požadavky na dokumentaci -

dokumentované prohlášení politiky a cílů ISMS, popis použitých metodik hodnocení rizik, zpráva o hodnocení rizik, plán zvládání rizik, Prohlášení o aplikovatelnosti, řízení dokumentů, řízení záznamů.

332

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.4 Závazek vedení -

ustanovení politiky ISMS, stanovení cílů a plánu jejich dosažení, stanovení rolí, povinností a odpovědnosti v oblasti bezpečnosti informací, stanovení kritérií pro akceptaci rizik a jejich úrovně, zajištění provádění interních auditů, provádění přezkoumání ISMS, zajištění dostatečných zdrojů pro ustavení, zavedení, udržování a zlepšování ISMS.

333

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.5 Řízení zdrojů -

zajištění zdrojů, školení, informovanost a odborná způsobilost.

16.1.3.6 Interní audity - prověřují, zda cíle opatření, jednotlivá bezpečnostní opatření, procesy a postupy ISMS vyhovují požadavkům normy a právním předpisům, zda jsou zavedeny a udržovány efektivně a zda fungují tak, jak se očekává.

334

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.7 Přezkoumání ISMS vedením organizace -

vstupy pro přezkoumání: výsledky auditů a přezkoumání ISMS, zpětná vazba od zainteresovaných stran, stav PO a ON, zranitelnosti a hrozby, doporučení pro zlepšení.

-

výstupy z přezkoumání: zvyšování účinnosti ISMS, aktualizace hodnocení rizik a plánu zvládání rizik, potřeby zdrojů. 335

16. Systémy managementu 16.1 Další hlavní systémy 16.1.3 ISMS–požadavky normy ČSN ISO/IEC 27001:2006 16.1.3.8 Zlepšování ISMS -

Opatření k nápravě pro odstranění nedostatků spojených s implementací a provozem ISMS a k zabránění jejich opětovnému výskytu.

-

Preventivní opatření musí být přiměřená závažnosti možných problémů, jejich priorita je určována na základě výsledků hodnocení rizik.

336

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.1 OBECNĚ 16.2.2 VÝHODY INTEGRACE 16.2.3 MOŽNOSTI INTEGRACE 16.2.4 POROVNÁNÍ PRVKŮ NOREM

337

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.1 OBECNĚ  Funkční nástroj k řízení a předcházení všech rizik v činnostech firmy.  Poskytuje managementu informace o veškerých rizicích firemních procesů a systémové nástroje k jejich řízení.  Stává se významnou konkurenční výhodou oproti firmám, které implementovaly pouze některý ze systémů (např. ve výběrových řízeních, a to i ve vztahu ke státním zakázkám).

338

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.2 VÝHODY INTEGRACE (1)  MNOŽSTVÍ A SLOŽITOST DOKUMENTACE - řada směrnic je použitelná pro více systémů, - může být vyhlášena společná politika (zčásti i společné cíle), - může být vybudován společný registr právních požadavků, - je výhodné vytvořit jeden systém pro školení, - zpracovává se integrovaná příručka jako základní dokument, - je společná směrnice pro provádění interních auditů, - probíhá společné přezkoumání systémů vedením.

339

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.2 VÝHODY INTEGRACE (2)  VYŠŠÍ EFEKTIVITA JEDNOTNÉHO ŘÍZENÍ A KOMUNIKACE - průhlednost, čitelnost a srozumitelnost řídící dokumentace i pro řadové pracovníky. - lepší spolupráce mezi jednotlivými organizačními složkami, - lepší spolupráce mezi představiteli (manažery) systémů.

 ÚSPORA ČASU A NÁKLADŮ - nižší náklady na certifikaci oproti jednotlivým systémům, - kratší doba vlastního posuzování a certifikace (bez střídání různých skupin posuzovatelů, expertů a auditorů).

340

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.3 MOŽNOSTI INTEGRACE 1)

Implementovat již od počátku integrovaný systém (jeho samozřejmou součástí je QMS) 2) K „základnímu“ systému, podle uvážení, přiřazovat další (předpokladem je zavedený systém řízení jakosti) - dále jsou možné různé kombinace, jako např.: a) QMS + EMS b) QMS + SMS c) QMS + EMS + SMS + případné další

Pozn.: u lesnických subjektů jsou reálné kombinace i s C-o-C !!!

341

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 4.1 Všeobecné požadavky (QMS) 4.1 Všeobecné požadavky (EMS) 4.1 Všeobecné požadavky (SMS) 4.1 Všeobecné požadavky (ISMS)

4.2.1 Požadavky na dokumentaci-všeobecně (QMS) 4.4.4 Dokumentace (EMS) 4.4.4 Dokumentace (SMS) 4.3.1 Požadavky na dokumentaci-všeobecně (ISMS) 4.3 Dokumentované postupy (CFCS) 342

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 4.2.3 Řízení dokumentů (QMS) 4.4.5 Řízení dokumentů (EMS) 4.4.5 Řízení dokumentů (SMS) 4.3.2 Řízení dokumentů (ISMS)

4.2.4 Řízení záznamů (QMS) 4.5.4 Řízení záznamů (EMS) 4.5.3 Řízení záznamů (SMS) 4.3.3 Řízení záznamů (ISMS) 4.4 Řízení a uchovávání záznamů (CFCS)

343

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 5.3 Politika jakosti (QMS) 4.2 Environmentální politika (EMS) 4.2 Politika BOZP (SMS)

5.4.1 Cíle jakosti (QMS) 4.3.3 Cíle, cílové hodnoty a programy (EMS) 4.3.3 Cíle a programy (SMS)

344

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 5.5.1 Odpovědnost a pravomoc (QMS) 4.4.1 Zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoc (EMS) 4.4.1 Zdroje, úlohy, odpovědnost, povinnost a pravomoc (SMS) 4.2 Odpovědnosti a pravomoci (CFCS)

5.5.3 Interní komunikace (QMS) 4.4.3 Komunikace (EMS) 4.4.3 Komunikace, spoluúčast a konzultace (SMS)

345

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 5.6 Přezkoumání systému managementu (QMS) 4.6 Přezkoumání vedením (EMS) 4.6 Přezkoumání systému managementu (SMS) 7 Přezkoumání vedením organizace (ISMS)

6.2.2 Odborná způsobilost, vědomí závažnosti a výcvik (QMS) 4.4.2 Odborná způsobilost, výcvik a povědomí (EMS) 4.4.2 Odborná způsobilost, výcvik a povědomí (SMS) 5.2.2 Školení, informovanost a odborná způsobilost (ISMS) 4.5.1 Lidské zdroje / pracovníci (CFCS)

346

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 7 Realizace produktu (QMS) 4.4.6 Řízení provozu (EMS) 4.4.6 Řízení provozu (SMS) Kap. 2 + 3 Požadavky na proces C-o-C (CFCS)

8.2 Monitorování a měření (QMS) 4.5.1 Monitorování a měření (EMS) 4.5.1 Měření a monitorování výkonnosti (SMS)

347

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 8.2.2 Interní audit (QMS) 4.5.5 Interní audit (EMS) 4.5.5 Interní audit (SMS) 6 Interní audity (ISMS)

8.3 Řízení neshodného produktu (QMS) 4.4.7 Havarijní připravenost a reakce (EMS) 4.4.7 Havarijní připravenost a reakce (SMS) Kap. 2+3 Požadavky na proces C-o-C (CFCS)

348

16. Systémy managementu 16.2 Integrovaný systém řízení 16.2.4 POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRVKŮ NOREM 8.5.2 Opatření k nápravě (QMS) 4.5.3 Neshoda, opatření k nápravě a preventivní opatření (EMS) 4.5.3 Vyšetřování incidentu, neshody, nápravná opatření a preventivní opatření (SMS) 8.2 Opatření k nápravě (ISMS)

8.5.3 Preventivní opatření (QMS) 4.5.3 Neshoda, opatření k nápravě a preventivní opatření (EMS) 4.5.3 Vyšetřování incidentu, neshody, nápravná opatření a preventivní opatření (SMS) 8.3 Preventivní opatření (ISMS) 349

16. Systémy managementu ODKAZY • Webové stránky: www.businessinfo.cz www.iso.cz a další související internetové odkazy • Ostatní zdroje dle vlastního uvážení (na „netu“)

350

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.1 Důvody pro prověřování systémů managementu a vybrané definice 17.1.2 Druhy prověrek a jejich základní charakteristiky 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.5 Kvalifikace interních auditorů, jejich komunikace a osobní vlastnosti

351

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.1 Důvody pro prověřování systémů managementu a vybrané definice (1) Pravidelné a kvalifikované prověřování:       

Podporuje rozvoj, stálé zlepšování systému, procesu a výrobků Odstraňuje provozní slepotu Přispívá ke zvyšování spokojenosti zákazníků Zlepšuje motivaci zaměstnanců Zvyšuje produktivitu Je přirozeným nástrojem, který rozvíjí týmovou práci Poskytuje důležité informace (zpětná vazba) vedení organizace pro kvalifikované rozhodování a řízení 352

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.1 Důvody pro prověřování systémů managementu a vybrané definice (2) PROVĚRKA (AUDIT) – systematický a nezávislý proces zkoumání s cílem stanovit, zda činnosti v prověřované oblasti systému a s nimi spojené výsledky jsou v souladu s plánovanými záměry a zda se tyto záměry realizují efektivně a jsou vhodné pro dosažení cílů a splnění kritérií prověrky SYSTÉM MANAGEMENTU – organizační struktura, odpovědnosti, postupy, procesy a zdroje, potřebné pro realizaci řízení 353

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.1 Důvody pro prověřování systémů managementu a vybrané definice (3) PROVĚŘOVATEL (AUDITOR) – osoba, která má kvalifikaci a způsobilost k provádění prověrek ZJIŠTĚNÍ – výsledky hodnocení shromážděných důkazů z prověrky podle kritérií; (vyjádření o skutečnosti, které bylo učiněno během prověrky a doloženo objektivním důkazem – může být pozitivní i negativní a může mít různý stupeň závažnosti

354

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.1 Důvody pro prověřování systémů managementu a vybrané definice (4) OBJEKTIVNÍ DŮKAZ – kvalitativní nebo kvantitativní informace a záznamy nebo vyjádření, týkající se parametrů nějakého prvku či služby, nebo existence a uplatnění prvku systému managementu, které jsou podloženy zjištěním, měřením nebo zkouškou a které mohou být ověřeny NESHODA – nesplnění specifikovaných požadavků

355

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.1 Důvody pro prověřování systémů managementu a vybrané definice (5) KRITÉRIA PROVĚRKY – řada dílčích požadavků, se kterými se srovnávají shromážděné důkazy z prověrky (auditor porovnává obecný požadavek normy s konkretizovaným požadavkem v postupu organizace, se záznamem, dokumentujícím jeho realizaci a se skutečnou praxí)

356

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.2 Druhy prověrek a jejich základní charakteristiky PODLE VZNIKU IMPULSU K PROVEDENÍ PROVĚRKY (1): Plánovaná – v rámci plánování systémů řízení vzniká plán interních prověrek, cyklus dozoru certifikační organizace, významní zákazníci plánují své prověrky u dodavatelských organizací Neplánovaná – nastane obvykle v případě, když v důsledku závažné vnější nebo vnitřní události je potřeba v organizaci prověřit nějaký proces, požadavek normy, výrobek apod.

357

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.2 Druhy prověrek a jejich základní charakteristiky PODLE VZNIKU IMPULSU K PROVEDENÍ PROVĚRKY (2): Pravidelná – opakující se v plánu vždy ve stejných intervalech (např. při čtvrtletním monitoringu ročních projektů) Nepravidelná – prověrka v plánu nebo mimo plán, iniciovaná jiným předpisem nebo zdrojem, jen pokud nastane určitá situace

358

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.2 Druhy prověrek a jejich základní charakteristiky PODLE TOHO, CO JE PŘEDMĚTEM PROVĚŘOVÁNÍ (1): Prověrka systému – slouží k ověření, zda systém odpovídá plánovaným činnostem, požadavkům příslušné normy a požadavkům stanoveným organizací, zda je efektivně uplatňován a rozvíjen Prověrka procesu – je prověřován definovaný proces nebo jeho vybraná kritická část – zda je způsobilý a stabilní a zda výstup z něho má shodné parametry s očekávanými / předepsanými

359

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.2 Druhy prověrek a jejich základní charakteristiky PODLE TOHO, CO JE PŘEDMĚTEM PROVĚŘOVÁNÍ (2): Prověrka výrobku – slouží k ověření shody provedení výrobku s požadavky na kvalitu, před expedicí k zákazníkovi (sem patří i tzv. výrobkový benchmarking) Prověrka pracovníků – tyto prověrky nejsou realizovány klasickými auditory systému řízení, ale jsou součástí prověřování prvku normy „Lidské zdroje“

360

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.2 Druhy prověrek a jejich základní charakteristiky PODLE TOHO, KDO JE INICIÁTOREM / REALIZÁTOREM: Vlastní interní prověrka – iniciovaná organizací, realizovaná interními auditory Zákaznická prověrka – zákazník požádá svého dodavatele o umožnění prověrky požadavků normy nebo požadavků vlastních, při zachování mlčenlivosti o všech zjištěných skutečnostech Externí prověrka – vedená akreditovanou certifikující organizací

361

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.1 Určení cílů a rozsahu interní prověrky 17.1.3.2 Určení osob, odpovědných za cíle a procesy v systému 17.1.3.3 Určení referenčních podkladů 17.1.3.4 Určení týmu auditorů 17.1.3.5 Určení data a místa konání prověrky 17.1.3.6 Určení prověřovaných útvarů 17.1.3.7 Stanovení časového plánu prověrky 17.1.3.8 Identifikace specifických požadavků pracovišť 17.1.3.9 Stanovení rozdělovníku závěrečné zprávy

362

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.1 Určení cílů a rozsahu interní prověrky • • • • • • • • •

Stanovit shodu nebo neshodu prvků systému se specifikovanými požadavky Stanovit efektivnost uplatňovaného systému z hlediska CJ Poskytnout prověřovanému příležitost zlepšit systém Splnit požadavky a předpisy, reagovat na legislativní změny Umožnit certifikaci systému prověřované organizace Ověřit účinnost předchozích opatření Dosáhnout optimalizace konkrétního procesu Předběžně ohodnotit dodavatele (pro navázání smluvních vztahů) Ověřit, zda systém dodavatele splňuje specifikované požadavky a je uplatňován

363

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.2 Určení osob, odpovědných za cíle a procesy v systému Z dokumentovaných postupů, nejpřehledněji z „Příručky“, kterou má interní auditor k dispozici, může spolehlivě určit, která osoba je odpovědná za procesy, ve kterých jsou realizovány definované cíle.

Tyto osoby se stávají partnery pro interní auditory, jako odpovědní reprezentanti prověřovaných pracovišť organizace.

364

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.3 Určení referenčních podkladů Jsou to : • příslušná norma, podle které se prověřuje, • „Příručka“ a navazující dokumentace různé úrovně (směrnice, pokyny, příkazy, záznamy, další normy a zákony, atd.) • auditní zpráva z předchozího auditu, • dokumentace, převzatá od významného zákazníka jako závazná pro jeho zakázky.

365

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.4 Určení týmu auditorů Tým může být určen ze seznamu, který zahrnuje jejich kvalifikace, časovou dostupnost, údaje o vyloučení některých procesů nebo pracovišť v důsledku předcházení konfliktu zájmů.

Tento plánovací krok je velice důležitý pro úroveň prověřování a efektivní rozvoj týmové práce v organizaci.

366

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.5 Určení data a místa konání prověrky Je dobré plánovat v týdnech nebo dekádách, datum upřesnit až při plánování konkrétní prověrky. U ročního plánu je těžko zajistitelná účast příslušných auditorů v konkrétní den, naplánovaný např. před 8 měsíci !

367

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.6 Určení prověřovaných útvarů Útvary vyplynou z definovaných cílů a rozsahu, který považuje auditor za vhodný k prověření, např.: - prověří se jeden prvek na všech dotčených útvarech, - prověří se všechny požadavky normy pouze na jednom pracovišti.

368

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.7 Stanovení časového plánu prověrky - časový plán je důležitý pro zdárný průběh prověrky, - je třeba jej předem projednat s odpovědnou osobou za proces nebo pracoviště, - auditor by měl dodržovat odsouhlasený plán, aby co nejméně narušoval plynulý chod pracovišť.

369

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.8 Identifikace specifických požadavků pracovišť Tyto požadavky musí interní auditor respektovat. Jsou to např.: u lékařů hygiena prostředí, u stavbařů bezpečnostní podmínky, u lesáků či zemědělců povětrnostní vlivy, u armády utajení zpřístupněných informací, apod.

370

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.3 Plánování interní prověrky 17.1.3.9 Stanovení rozdělovníku závěrečné zprávy Rozdělovník se stanovuje např. podle: • směrnice o interních prověrkách, • funkční hierarchie organizace, • prověřovaných oblastí. ZÁZNAM Z INTERNÍ PROVĚRKY MÁ PROTOKOLÁRNÍ FORMU A JE ŘÍZENÝM DOKUMENTEM.

371

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.4.1 Zahajovací jednání – úvodní pohovor 17.1.4.2 Shromažďování důkazů, zjišťování 17.1.4.3 Zjištění při prověrce 17.1.4.4 Dokumentace interní prověrky

372

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.4.1 Zahajovací jednání – úvodní pohovor (1) Účelem úvodního pohovoru je:  představit vzájemně členy auditorského týmu a vedení prověřovaného pracoviště,  přezkoumat vzájemné pochopení náplně, rozsahu a cílů prověrky,  poskytnout vedení prověřovaného pracoviště stručný přehled a výklad metod a postupů, které mají být při provádění prověrky použity,  zřídit oficiální komunikační vazby mezi týmem auditorů a zástupci prověřovaného pracoviště,

373

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.4.1 Zahajovací jednání – úvodní pohovor (2) Účelem úvodního pohovoru je:  potvrdit dostupnost zdrojů a vybavení, které potřebuje tým auditorů,  potvrdit dobu a datum závěrečného jednání a průběžných jednání s vedením prověřovaného pracoviště,  ubezpečit se, že nedošlo k neočekávané změně na pracovišti, která by vyžadovala přesun dispozic prověřovaných prvků,  vysvětlit veškeré nejasné podrobnosti plánu prověrky, zodpovědět případné dotazy.

374

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.4.2 Shromažďování důkazů, zjišťování Interní auditor porovnává při auditu:  Požadavek normy, referenční dokumenty,  Záznamy z realizace procesů, kterými pracoviště prokazuje, že procesy probíhají podle stanovených pravidel a požadavků,  Další relevantní skutečnosti SHROMAŽĎUJE TAK DŮKAZY, KTERÉ ZAZNAMENÁVÁ.

375

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.4.3 Zjištění při prověrce  Všechna zjištění mají být dokumentována, ať jsou pozitivní nebo negativní  Po prověření všech činností tým auditorů má přezkoumat všechna svá zjištění a stanovit ta, která mají být hlášena jako neshody a zároveň provede klasifikaci jejich závažnosti  Zjištění mají být jasně, stručně a úplně dokumentována a doložena důkazy  Všechna zjištění, zejména klasifikovaná jako neshody, mají být vedením prověřovaného pracoviště uznána

376

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.4 Průběh prověrky a její dokumentování 17.1.4.4 Dokumentace interní prověrky  Celkový plán interních auditů v organizaci  Plán konkrétní interní prověrky  Kontrolní listy (dotazníky) pro hodnocení prvků systému řízení  Formuláře pro zaznamenávání zjištění při prověrce  Formuláře pro dokumentování podpůrných důkazů pro závěry  Zpráva (někdy nazývaná protokol) z interní prověrky

377

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.5 Kvalifikace interních auditorů, jejich komunikace a osobní vlastnosti 17.1.5.1 Kvalifikace interních auditorů 17.1.5.2 Komunikace interních auditorů během prověrky 17.1.5.3 Požadované osobní vlastnosti interních auditorů

378

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.5 Kvalifikace interních auditorů, jejich komunikace a osobní vlastnosti 17.1.5.1 Kvalifikace interních auditorů • Vzdělání (alespoň středoškolské) • Výcvik (znalost norem, metod posuzování výsledků, metod plánování, přípravy a vedení prověrek) • Zkušenosti (alespoň 4leté praktické znalosti o procesech) • Potřebné osobní vlastnosti (viz dále !) • Odbornost • Udržování způsobilosti

379

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.5 Kvalifikace interních auditorů, jejich komunikace a osobní vlastnosti 17.1.5.2 Komunikace interních auditorů během prověrky Komunikativnost interního auditora je jeho významnou vlastností i dovedností zároveň.

Komunikace interního auditora musí mít pozitivní a kultivovaný základ. Její úroveň musí být cíleně rozvíjena.

380

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.5 Kvalifikace interních auditorů, jejich komunikace a osobní vlastnosti 17.1.5.3 Požadované osobní vlastnosti interních auditorů (1)  Objektivnost  Zdravý, rozumný úsudek  Analytické a systémové schopnosti v myšlení  Rychlé chápání situace  Představivost  Tvůrčí schopnosti  Komunikativnost

381

17. Interní a externí audity 17.1 Interní audity 17.1.5 Kvalifikace interních auditorů, jejich komunikace a osobní vlastnosti 17.1.5.3 Požadované osobní vlastnosti interních auditorů (2)  Nekonfliktní jednání  Smysl pro klidné a etické jednání při řešení krizové situace  OSOBNÍ PREZENTACE  PŘIROZENÁ AUTORITA  SCHOPNOST ZAPOJENÍ DO TÝMOVÉ PRÁCE  SCHOPNOST VÉST - LEADERSHIP

382

17. Interní a externí audity 17.2 Externí audity 17.2.1 Zákaznické audity 17.2.2 Certifikační, recertifikační a dozorové audity 17.2.3 Witness audity

383

17. Interní a externí audity 17.2 Externí audity 17.2.1 Zákaznické audity Provádí je zpravidla významní zákazníci u svých dodavatelů (i subdodavatelů) výrobků a služeb pro ověření, zda jejich zavedené systémy jsou funkční a odpovídají požadavkům příslušných norem i specifickým požadavkům zákazníků.

384

17. Interní a externí audity 17.2 Externí audity 17.2.2 Certifikační, recertifikační a dozorové audity Provádí je akreditované certifikační firmy, na základě žádosti příslušné organizace a následně uzavřeného smluvního vztahu a jako důkaz shody auditovaného systému s požadavky vydávají odpovídající certifikáty. Certifikační audit - první externí audit po implementaci systému. Recertifikační audit - zpravidla po 3 letech platnosti, resp. při významné změně normativních dokumentů pro systém. Dozorový audit - kontrolní akt, vesměs s jednoroční periodicitou. 385

17. Interní a externí audity 17.2 Externí audity 17.2.3 Witness audity Jsou to tzv. svědecké audity, při nichž certifikační firma, která potřebuje obnovit příslušnou akreditaci, dokazuje mimo jiné též svou úroveň auditování, a to u náhodně vybrané organizace, před zástupci akreditačního orgánu – ČIA.

386

17. Interní a externí audity 17.2 Externí audity Mohou být prováděny jako:  jednotlivé  společné  kombinované

387

17. Interní a externí audity 17.2 Externí audity JEDNOTLIVÉ AUDITY - nebo též „samostatné“, existuje jeden nebo několik systémů, (každý se zvláštní příručkou), bez propojené dokumentace, SPOLEČNÉ AUDITY - systémy jsou integrované částečně, např. několik příruček, nejsou propojené interní audity, KOMBINOVANÉ AUDITY - systémy jsou plně integrované, existuje jedna, tzv. integrovaná příručka, je jeden program interních auditů, přezkoumání vedením je společné.

388

17. Interní a externí audity ODKAZY • Webové stránky: www.tuvcz.cz www.qes.cz www.bvqi.cz

• Ostatní zdroje dle vlastního uvážení (na „netu“)

389

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence OBECNĚ Model Národní ceny České republiky za jakost, (od roku 2008 jako Národní cena kvality ČR) v rámci komplexního managementu kvality, vychází z Evropského modelu Ceny za kvalitu. „The EFQM Excelence Model“ představuje volný rámec, který uznává, že existuje mnoho přístupů, jak dosáhnout trvalé úspěšnosti organizace. V rámci tohoto nestandardizovaného přístupu existuje několik koncepcí, které tvoří základ modelu.

390

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.1 Základní principy excelence  Orientace na výsledky (výkony)  Zaměření na zákazníka  Vedení a řízení pracovníků a stálost záměrů  Management procesů a fakta  Rozvoj a zapojení pracovníků  Neustálé učení se, inovace a zlepšování  Rozvoj partnerství  Zodpovědnost vůči společnosti

391

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.1 Základní principy excelence (1)  Orientace na výsledky (výkony) Excelence je založena na vyváženosti a uspokojování potřeb všech relevantních zainteresovaných stran (zaměstnanci, zákazníci, dodavatelé, společnost jako celek, i ti , co jsou v organizaci finančně zainteresováni).

 Zaměření na zákazníka Zákazník je konečným arbitrem kvality výrobků a služeb, a proto jsou zákaznická věrnost, získání podílu na trhu a jeho udržení nejlépe optimalizovány prostřednictvím plného zaměření na potřeby současných a potenciálních zákazníků.

392

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.1 Základní principy excelence (2)  Vedení a řízení pracovníků a stálost záměrů Chování vedoucích osobností organizace tvoří transparentnost a jednotu vnitřních cílů organizace s prostředím, ve kterém organizace a její pracovníci mohou vynikat.

 Management procesů a fakta Organizace funguje efektivněji, jestliže všechny její návazné činnosti jsou srozumitelně a systematicky řízeny a při rozhodování v běžných situacích i při plánovaných zlepšeních se využívají spolehlivé informace a přihlíží se k názorům všech zainteresovaných stran.

393

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.1 Základní principy excelence (3)  Rozvoj a zapojení pracovníků Plný potenciál pracovníků organizace se projeví nejlépe pomocí sdílených hodnot a kultury důvěry a přenášení pravomocí a zodpovědnosti, což povzbudí zapojení každého pracovníka.

 Neustálé učení se, inovace a zlepšování Výkon organizace je maximální, jestliže je řízen a dochází ke sdílení znalostí (dovedností) v procesu neustálého vzdělávání se, inovací a zlepšování.

394

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.1 Základní principy excelence (4)  Rozvoj partnerství Organizace pracuje efektivněji, jestliže jsou její vzájemně prospěšné vztahy s partnery založeny na důvěře, sdílení znalostí a integraci.

 Zodpovědnost vůči společnosti Přijímání etického přístupu a překračování očekávání, při dodržování pravidel společnosti, obecně nejlépe slouží dlouhodobým zájmům organizace a jejich pracovníků.

395

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.2 Slovník hlavních termínů modelu excelence  Tvořivost  Kultura  Etika  Excelence  Poslání  Vize  Partnerství  Hodnoty

396

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.2 Slovník hlavních termínů modelu excelence (1)  Tvořivost Schopnost generování myšlenek pro nové nebo zlepšené pracovní postupy nebo výrobky a služby.

 Kultura Celkový rozsah chování, etiky a hodnot, které jsou předávány, používány a podporovány členy organizace.

 Etika Obecná morálka, kterou organizace přijímá a kterou se řídí.

397

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.2 Slovník hlavních termínů modelu excelence (2)  Excelence Vynikající praktiky v řízení organizace a dosahování výsledků, založených na základních koncepcích, které zahrnují již dříve zmíněné základní principy.

 Poslání Prohlášení, které popisuje účel a smysl existence organizace.

 Vize Prohlášení, které popisuje, jakou by organizace chtěla být v budoucnosti.

398

18. Národní cena kvality ČR 18.1 Základní koncepce modelu excelence 18.1.2 Slovník hlavních termínů modelu excelence (3)  Partnerství Pracovní vztahy mezi dvěma či více společnostmi, které vytvářejí přidanou hodnotu pro zákazníka. Partnery mohou být dodavatelé, distributoři společné podniky a aliance.

 Hodnoty Porozumění a očekávání, která popisují, jak se pracovníci organizace chovají ve všech podnikatelských vztazích a na jakých zásadách je toto chování založeno (např. důvěra, podpora a pravdivost).

399

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.1 Podnikatelský sektor  model START  model EXCELENCE  model SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST ORGANIZACÍ (CSR)

18.2.2 Veřejný sektor  model CAF - START  model EXCELENCE  model SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST ORGANIZACÍ (CSR) Pozn.: CSR = Corporate Social Respondibility

400

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.1 Podnikatelský sektor model START Kategorie podle počtu zaměstnanců: organizace do 250 zaměstnanců organizace nad 250 zaměstnanců Kategorie podle organizačního členění: celá organizace součást jiné organizace (např. divize, závod, provoz apod.) Stupně ocenění: 1. stupeň – Ocenění za zapojení organizace 2. stupeň – Ocenění zlepšení výkonnosti organizace

401

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.1 Podnikatelský sektor model EXCELENCE Kategorie podle počtu zaměstnanců: organizace do 250 zaměstnanců organizace nad 250 zaměstnanců Kategorie podle organizačního členění: celá organizace součást jiné organizace (např. divize, závod, provoz apod.) Stupně ocenění: 1. stupeň – Ocenění za zapojení organizace 2. stupeň – Ocenění zlepšení výkonnosti organizace 3. stupeň – Oceněný finalista 4. stupeň – Vítěz Ceny

402

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.1 Podnikatelský sektor model SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST ORGANIZACÍ (CSR) Kategorie podle počtu zaměstnanců: organizace do 250 zaměstnanců organizace nad 250 zaměstnanců Kategorie podle organizačního členění: celá organizace součást jiné organizace (např. divize, závod, provoz apod.) Stupně ocenění: 1. stupeň – Ocenění za zapojení organizace 2. stupeň – Ocenění zlepšení výkonnosti organizace 3. stupeň – Oceněný finalista 4. stupeň – Vítěz Ceny

403

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.2 Veřejný sektor model CAF – START (nebo klasický) BEZ KATEGORIÍ Stupně ocenění: 1. stupeň – Ocenění za zapojení organizace 2. stupeň – Ocenění za zvýšení výkonnosti organizace Klasický - Oceněný finalista Vítěz Ceny

404

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.2 Veřejný sektor model EXCELENCE BEZ KATEGORIÍ Stupně ocenění: 1. stupeň – Ocenění za zapojení organizace 2. stupeň – Ocenění zlepšení výkonnosti organizace 3. stupeň – Oceněný finalista 4. stupeň – Vítěz Ceny

405

18. Národní cena kvality ČR 18.2 Jednotlivé programy NCK ČR 18.2.2 Veřejný sektor model SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST ORGANIZACÍ (CSR) Kategorie podle počtu zaměstnanců: organizace do 150 zaměstnanců organizace nad 150 zaměstnanců Stupně ocenění: 1. stupeň – Ocenění za zapojení organizace 2. stupeň – Ocenění zlepšení výkonnosti organizace 3. stupeň – Oceněný finalista 4. stupeň – Vítěz Ceny

406

18. Národní cena kvality ČR 18.3 Model excelence Postup pro hodnocení Národní ceny kvality  Zájemce si vyžádá základní informace od Sdružení pro oceňování kvality (do 15. ledna)  Zájemce zašle vyplněnou přihlášku a zaplatí poplatek za hodnocení (do 28. února)  Uchazeč zpracuje a předá „Sdružení“ sebehodnotící zprávu (do 15. dubna)  Hodnotící komise rozhodne o postupujících do finálové části (do 30. června)  Hodnotící komise provede „hodnocení na místě“ (do 20. září)  Oznámení výsledků ročního cyklu (do 31. října)  Předání Cen vítězům a finalistům dle kategorií (listopad)

407

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.1 Model EXCELENCE Národní ceny kvality ČR Předpoklady

1 Vedení

Výsledky

3 Pracovníci

7 Pracovníci– výsledky

2 Politika a strategie

6 Zákazníci– výsledky

5 Procesy

4 Partnerství a zdroje

9 Klíčové výsledky výkonnosti

8 Společnost– výsledky

Inovace a učení se 408

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.1 Model EXCELENCE Národní ceny kvality ČR Dále uvedených devět bloků modelu představuje kritéria, která jsou základem pro hodnocení postupu a dosahovaných výsledků organizace směrem k úspěšnosti a jsou spojena do skupin „Předpoklady“ a „Výsledky“.

SKUPINA VÝSLEDKY se zabývá tím, co organizace dosáhla, nebo co právě dosahuje. SKUPINA PŘEDPOKLADY popisuje způsob, jakým byly tyto výsledky dosaženy.

409

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.1 Model EXCELENCE NCK ČR – 9 bloků 1 Vedení 100 bodů (10%) 2 Politika a strategie 80 bodů ( 8%) 3 Pracovníci 90 bodů ( 9%) 4 Partnerství a zdroje 90 bodů ( 9%) 5 Procesy 140 bodů (14%) 6 Zákazníci-výsledky 200 bodů (20%) 7 Pracovníci-výsledky 90 bodů ( 9%) 8 Společnost-výsledky 60 bodů ( 6%) 9 Klíčové výsledky výkonnosti 150 bodů (15%)

410

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 1: VEDENÍ (1) se zabývá chováním a činností vrcholového vedení a všech ostatních vedoucích pracovníků; zejména tím, jak vůdčí osobnosti (lídři) rozvíjejí a usnadňují dosažení poslání a vize, rozvíjejí hodnoty požadované pro dlouhodobý úspěch a uskutečňují to prostřednictvím odpovídajících činností a chování a osobně se angažují v zajištění toho, aby se systém managementu organizace rozvíjel a realizoval :

411

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 1: VEDENÍ (2) 1a zapojení lídrů do rozvíjení poslání, vizí a hodnot a dokladování kultury excelence, 1b zapojení lídrů do zajišťování systému managementu organizace, který se zavádí, rozvíjí a neustále zlepšuje, 1c zapojení lídrů do spolupráce se zákazníky, partnery a zástupci společnosti, 1d lídři osobně motivují, podporují a uznávají pracovníky organizace, 1e lídři identifikují a podporují organizační změny.

412

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 2: POLITIKA A STRATEGIE je zaměřeno na to, jak organizace uskutečňuje své poslání a vizi pomocí jasné strategie, zaměřené na zainteresované strany, která je podporovaná odpovídající politikou, plány, úkoly, cíli a procesy : 2a formulace politiky a strategie jsou založeny na současných a budoucích potřebách a očekáváních zainteresovaných stran, 2b zároveň jsou založeny na informacích z měření výsledků výkonnosti, z výzkumu, inovací, učení se a aktivit, podporujících tvořivost, 2c rozvíjení, přezkoumávání a aktualizace politiky a strategie, 2d jejich sdělování a zavádění za pomoci struktury klíčových procesů. 413

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 3: PRACOVNÍCI se týká využívání a stimulování celkového potenciálu lidských zdrojů organizace: 3a plánování, řízení a zlepšování zajištěnosti lidských zdrojů, 3b identifikace, rozvoj a udržování znalostí a klíčových způsobilostí pracovníků, 3c zapojování a zmocňování pracovníků, 3d vedení dialogu s pracovníky, 3e péče o pracovníky, jejich odměňování a uznávání.

414

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 4: PARTNERSTVÍ A ZDROJE hlavním cílem je plánování a řízení spolupráce s externími partnery a řízení vnitřních zdrojů pro podporu vlastní politiky a strategie a efektivní fungování vlastních procesů: 4a externí partnerství, 4b řízení financí, 4c budovy, zařízení a materiály, 4d technologie, 4e informace a znalosti.

415

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 5: PROCESY (1) se zabývá vývojem, řízením a zlepšováním vlastních firemních procesů na podporu realizace vlastní politiky a strategie a uspokojování zákazníků a dalších zainteresovaných stran. Zvláštní důraz se klade na vytváření přidané hodnoty pro zákazníky: 5a systematické navrhování a řízení procesů, 5b zlepšování procesů, dle potřeby s využitím inovací za účelem vytváření přidané hodnoty pro zákazníky a ostatní zainteresované strany,

416

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (PŘEDPOKLADY) KRITÉRIUM 5: PROCESY (2) 5c návrh a vývoj výrobků i služeb na základě potřeb a očekávání zákazníka, 5d výroba, dodávka a servis výrobků a služeb, 5e řízení a rozšiřování vztahů se zákazníkem.

18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (VÝSLEDKY) KRITÉRIUM 6: ZÁKAZNÍCI – VÝSLEDKY se týká výsledků, kterých organizace dosahuje ve vztahu ke spokojenosti externích zákazníků a má dvě části: - jak zákazník vnímá výrobky, služby a vztahy s organizací, - ukazatelé činností a výkonnosti.

417

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (VÝSLEDKY) KRITÉRIUM 7: PRACOVNÍCI – VÝSLEDKY zahrnuje výsledky, kterých organizace dosahuje ve vztahu ke spokojenosti vlastních pracovníků; má rovněž dvě části: - měření vnímání, - ukazatele činností a výkonnosti.

KRITÉRIUM 8: SPOLEČNOST – VÝSLEDKY se týká výsledků, kterých organizace dosahuje v uspokojování potřeb a očekávání místní, státní i mezinárodní společnosti a regionu, ve kterém je situována; má stejné části jako ad 7.

418

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.2 Popis jednotlivých kritérií (VÝSLEDKY) KRITÉRIUM 9: KLÍČOVÉ VÝSLEDKY VÝKONNOSTI se týká výsledků, jakých organizace dosahuje ve vztahu k plánovaným podnikatelským cílům a při uspokojování potřeb a očekávání každého, kdo má na organizaci finanční zájem. Dělí se na dvě části: - klíčové výsledky výkonnosti, které organizace dosahuje po období minimálně tří let, - klíčové ukazatele výkonnosti, členěné podle účelu a cílů organizace a jejich procesů.

419

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.3 Proces hodnocení- metoda RADAR Sebehodnotící zpráva uchazeče je posuzována skupinou 3-4 hodnotitelů. Jednotliví členové skupiny, po posouzení, přiřadí body každé části kritéria (z celkového počtu možných bodů v tomto kritériu) a po dohodě, v rámci společného jednání skupiny, pak přidělí celkový počet bodů (z 1000 možných).

420

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.3 Proces hodnocení- metoda RADAR PODSTATA HODNOCENÍ (1) Metoda RADAR se skládá z těchto prvků:  Results (Výsledky)  Approach (Přístup)  Deployment (Rozšíření)  Assessment (Hodnocení)  Review (Přezkoumání)

421

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.3 Proces hodnocení- metoda RADAR PODSTATA HODNOCENÍ (2) Kritérium „Výsledky“: Zahrnuje vše, čeho organizace dosahuje. V excelentní organizaci budou výsledky vykazovat pozitivní trendy vývoje nebo trvale udržovanou vysokou výkonnost, příslušné cíle budou dosahovány, výkonnost bude srovnatelná s jinými a bude existovat příčinná souvislost s přístupy. Rozsah výsledků bude pokrývat všechny oblasti, důležité pro danou organizaci.

422

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.3 Proces hodnocení- metoda RADAR PODSTATA HODNOCENÍ (3) Kritérium „Přístup“: Zahrnuje vše, co organizace plánuje dělat a jaké k tomu má důvody. V excelentní organizaci bude přístup důkladný - mající jasný logický důvod, dobře definované a rozvinuté procesy a jasné zaměření na potřeby zainteresovaných stran, bude tvořit celek, podporující politiku a strategii a bude v souladu s ostatními přístupy tam, kde je to vhodné.

423

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.3 Proces hodnocení- metoda RADAR PODSTATA HODNOCENÍ (4) Kritérium „Rozšíření“: Zahrnuje vše, co organizace dělá pro rozpracování přístupu. V excelentní organizaci bude přístup systematicky zaváděn v příslušných oblastech.

424

18. Národní cena kvality ČR 18.4 Sebehodnotící zpráva–proces hodnocení 18.4.3 Proces hodnocení- metoda RADAR PODSTATA HODNOCENÍ (5) Kritérium „Hodnocení a přezkoumání“: Zahrnuje vše, co organizace dělá pro hodnocení, přezkoumání a rozšíření přístupu. V excelentní organizaci se přístup a jeho rozšíření podrobuje pravidelnému měření, realizují se výukové programy a výstupů z nich se využívá pro identifikování, stanovení priorit, plánování a zavádění zlepšení.

425

18. Národní cena kvality ČR

426

18. Národní cena kvality ČR ODKAZY • Webové stránky: www.scj-cr.cz www.npj.cz www.czechmade.cz • Ostatní zdroje dle vlastního uvážení (na „netu“)

427