ČÍSLO 5/201 1
1 Tři měsíce uběhly jako voda a my jsme tu znovu s dalším číslem našich ZASTAVnovin. Tentokrát má nový kabátek – je větší a snad i přehlednější. Připomínáme vám, že se do realizace časopisu může kdokoliv zapojit (napsat článek, básničku, reportáž, namalovat obrázek, poslat odkazy na zajímavé informace..možností je spousta)a pak se obrátit v klubu na Danku, nebo v terénu na Hanču. Mikuláš je za námi, brzy budou Vánoce – proto taky v tomto čísle můžete najít nějaký dobrý tipy na nealko drinky, nebo dárky.. Bystrému čtenáři neunikne ani změněná otevírací doba o Vánocích.
Vaši ZASTÁVkáři
OTEVÍRACÍ DOBA O VÁNOCÍCH NA ZASTÁVce Blíží se Vánoce, spousta z nás chce být se svými blízkými a koukat se na pohádky , proto i my jsme upravili otevírací dobu v klubu i terénu:
22.-26.12. v klubu zavřeno 27.-29.12. klub 14,00- 17,00 I NA ZASTÁVce CHODÍ JEŽÍŠEK
Terén běží jen 22., 29. a 30. 12.
Jo, jo – už je to tak! Věříme, že jsme byli dostatečně hodní, a že nám Ježíšek taky donese nějaký hezký dárečky. Rozbalovat je budeme společně během vánočních prázdnin..
VÝROBA VÁNOČNÍCH DÁRKŮ Už se to blíží a Vánoce jsou za dveřma… že nemáte peníze na dárky? To vůbec neva – přijďte do klubu, kde každý pondělí vyrábíme nějaké drobnosti, kterýma můžete potěšit svoje milé. 28. 5. 12. 19.
11. 12. 12. 12.
„Superzápisník“ „Malovaný květináč“ „FIMO vytváření“ „Originální prostírání a podložky pod myš“
Když si nebudete vždy jistí svojí zručností, jsou v klubu pracovnice, který vám vždycky rády pomůžou..
2
VÝLET K JÁNOVI 22.9. Koncem září jsme uspořádali výlet s opíkačkou … původně jsme měli jít za město do příjemného háječku „k Jánovi“ – leč naše lenivost asi zvítězila – nikomu se tak daleko pěšky nechtělo.. Proč ale rušit naplánovanou akci? A co na tom, že jsme byli jen tři! Domluvili jsme tedy s panem Čermákem ohniště u zimního stadionu, zažehli jiskřičku a veselé plamínky nám plápolaly, vůně buřtíků se linula.. hmmmm – ostatní by mohli závidět. Tak pro ně třeba příště.
KOFOLÁČCI v září Vzpomínáte si na starou reklamu na Kofolu, kde hlavní roli měli provázkoví panáčci tzv. Kofoláčci? My jsme si na ni vzpomněli a rozhodli se tyto sympatické maskoty vyrobit. Akce měla u vás velký úspěch, protože kromě naplánovaného termínu jste motali provázky ještě kolik dní poté a vyráběli a vyráběli a motali a motali…
3
NOVÁ PRACOVNICE Těm, co chodí častěji do klubu, jistě neušly naše pracovní „čachrymachry“. Po příchodu jednoho pracovníka a zároveň jeho brzkého odchodu nastoupila nová pracovnice Petra Břečková. Vítáme ji u nás v klubu a věříme, že se jí tu bude líbit.
VEČERNÍ KLUB 10.11. Po dlouhé době jsme opět uspořádali na ZASTÁVce „Večerní klub“. Protože ne všichni ví, co se tam děje, rádi bychom vám ho přiblížili: Tato akce probíhá na klubu (většinou od 17,00 do 20,00 hod.), zúčastnit se jí může maximálně 10 lidiček – pro ty ostatní se klub zavírá, protože by nám narušovali program. Ptáte se jaký program?! Na večerním klubu probíhají totiž různé hry, povídáme si, poznáváme se, něco si třeba i vyrobíme… je to už takový širší program, možná by se to dalo přirovnat k jednomu dni na nějakém táboře – znáte to? Čím víc lidí, tím víc srandy.. Tento večerní klub nebyl jistě poslední – proto sledujte náš program a nenechte si ujít ten příští! ;0)
CENA MĚSTA TELČE Oblastní charitě Jihlava se dostalo té pocty a byla oceněna Cenou města Telče za rozvoj sociálních služeb ve městě. Předání se zúčastnila kromě pana ředitele Michala Novotného i naše vedoucí Péťa. A městu Telč tímto ještě jednou za celou charitu DĚKUJEME!
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 1. 12. Začátkem prosince jsme uspořádali pro veřejnost den otevřených dveří aneb Zastav se v ZASTÁVce. Přišlo několik návštěvníků – mezi nimi i paní místostarostka Telče. Každý, kdo došel si mohl prohlédnout prostory, informovat se o službě, nebo otisknout na papír svoji dlaň na památku místo podpisu. Příjemným zpestřením dne byl i odpolední koncert hudebního dua B&B.
4
Geocaching /PŘIPRAVILA PRO VÁS ALČA/
Slyšeli jste už o této hře? Geocaching je dobrodružství, hra pro všechny majitele GPS, spojující prostřednictvím internetu tisíce lidí po celém světě. A jak se to vlastně hraje? Je to velice jednoduché – hra spočívá v tom, že někdo na neznámé místo ukryje schránku, které se v angličtině říká cache – čtěte „keš“. Na internetu zveřejní její souřadnice a různé doplňující informace (náročnost terénu,..). Ostatní potom tuto schránku pomocí navigačních přístrojů (GPS) hledají. Jestliže GPSku nemáš, nezoufej, hledat se dá i podle obyčejné mapy! Při nalezení se zapíšou do sešitku ve schránce, případně si vyberou něco z obsahu a výměnou do keše vloží něco svého (např.: autíčko, nálepku, cokoli máš po ruce, ale nesmí to být nic, co by přilákalo zvěř – bonbony apod.). Po návratu svůj nález anebo i neúspěch svěří speciální internetové schránce. Hledání kešek je nejen dobrá záminka pro procházku, ale některé jsou schované u různých památek a naučných stezek, takže se podíváte na velmi zajímavá místa. V dubnu 2010 – si už můžete vybírat mezi více než milionem pokladů v několika stovkách zemích. V České republice5 jich je přes sedmnáct tisíc a číslo neustále stoupá. V Telči je jich také spoustu, např. na Oslednicích, u Belpské lávky, u Jána, u rozhledny atd. Při hledání musíte však být nenápadní a dávat pozor na tzv. mudly. Lidem, kteři nejsou do této hry zasvěceni by mohlo být divné co na tomto místě hledáte, takže nejlepším způsobem jak se maskovat je hrát si na nadšeného turistu a kolem místa se fotit než tito lidé (mudlové) odejdou. Bližší informace naleznete na servru www.geocaching.cz , nebo na originální stránce v angličtině www.geocaching.com. Naleznete zde historii geokešingu, návod jak schovat svojí vlastní kešku, zajímavé příběhy z hledání a hlavně mapu, kde hledat. Přeji příjemnou zajímavých výletů.
zábavu
a
hodně
Florbal /PŘIPRAVIL PRO VÁS JAKUB/
Florbal je kolektivní halový sport podobný pozemnímu hokeji. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář. Hráči mají speciální florbalové hole a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři hokejku nemají.
Historie florbalu: I když florbal vznikl původně v USA, je za kolébku tohoto sportu považováno Švédsko. Zde se v 70. letech 20. století začal, pod názvem innebandy hrát organizovaně a rychle si získal obrovskou popularitu. Další zemí, kde si hra brzo získala popularitu, bylo Finsko (pod názvem salibandy) a Švýcarsko (unihockey). S rozdílnými názvy se také mírně lišila pravidla, největší rozdíl byl ve švýcarské verzi, kde i brankář používal hokejku. Ke sjednocení pravidel došlo v roce 1986 v souvislosti se založením Mezinárodní florbalové federace. Švédsko udává směr ve vývoji dnešního florbalu a má nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Česká florbalová unie je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary. Florbalový míček v dnešní podobě paradoxně nevyvinuli florbalisté, ale baseballisté. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů totiž sloužil k tréninku baseballových nadhazovačů.
6 Jak se hraje: Na hřišti 20×40 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útočníky a dva obránce. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40cm v horní části, mají měkkou obvodovou a chytací síť. Hraje se na 3× 20 minut (tento limit platí u mužů a juniorů, u mládeže se časy liší ), přestávky mezi třetinami jsou 10 minut (u mužů a juniorů). Juniorky hrají třikrát 15 minut čistého času. Hráči v poli mohou míček odehrát pouze florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní pasu. Míček lze odehrát nebo zpracovat i nohou, ale přihrávka nebo vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel. Kontakt mezi hráči už není zakázán jako v počátcích hry – hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo rukou je zakázaná, stejně jako výskok. Brankář hokejku nepoužívá a může míček odrazit kteroukoli částí těla nebo chytat do rukou, pokud se jakoukoliv částí těla dotýká velkého brankoviště. Dále brankář nesmí dostat nahrávku od spoluhráče, tzv. "malou domů" a při výhozu nesmí přehodit půlící čáru.
Výzbroj
a výstroj:
Dělí se na výstroj brankáře a výstroj hráče v poli:
Výstroj hráče:
Florbalová hůl: délka 70-105cm (podle výšky hráče), tvrdost 21,5-42mm (21,5mm nejtvrdší, 42mm nejměkčí), musí mít certifikát IFF Obuv: nejlepší je určená přímo pro florbal Chrániče: holenní (fotbalové) Míčky: registrovány IFF, také v různých barvách, v ČR povolen jen bílý a od MS 2008 i „vanilkový“ Doplňky: nátepníky, čelenky, vaky na hokejky, tašky atd.
Výstroj brankáře:
Brankářská maska Brankářská vesta Brankářské chrániče (lokty, kolena, holeně, suspenzor) Brankářské kalhoty Brankářské triko Brankářské rukavice Všechno brankářské vybavení musí být schváleno IFF (Mezinárodní florbalová 7 federace)
Odkazy na florbalové stránky:
www.cfbu.cz – Česká florbalová unie www.floorball.org – Mezinárodní florbalová federace www.florbal.cz – Informační server o Fortuna extralize
Čerpáno z http://cs.wikipedia.org/wiki/Florbal
Cítit vděk a nedat ho najevo je jako koupit dárek a nechat si ho. W. A. Ward.
Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme. Seneca
…………………………………………………………………………………………………………
Máte devět bodů, jak je znázorněno na obrázku. Dokážete je spojit čtyřmi rovnými čarami tak, abyste nezvedli tužku z papíru?
(řešení najdete na následujících stránkách)
…………………………………………………………………………………………………………
Přijde malý Pepíček za maminkou a ptá se: „Mami,víš,kolik je v tý tubě zubní pasty?“ „No, to nevím, Pepíčku.“ „Ale já to vím – od televizi až ke gauči!“
Jede automobilista, když tu ho předběhne kuře. Automobilista přidá, ale nedokáže jej dohonit, pouze vidí, jak zaběhlo do statku. Dojede tam a ptá se statkáře, zda je to pravda, že má tak rychlé kuře. "Ano, mám, je speciálně vyšlechtěné, aby mělo velká stehýnka" - "A neprojevuje se to na chuti?" - "Nevím, ještě jsme žádné nechytili!"
8
b e f Modelka Alice Kořenková (28) díky své práci procestovala celý svět a objevila se na stránkách prestižních časopisů. Českou republiku reprezentovala na soutěži Miss Model of the World 2008, kde se umístila na 6. místě. Svět modelingu jí hodně dal i vzal. Je silnější, odolnější a nedůvěřivá. Zároveň je spolehlivá a věří, že vše jde, když se chce.
Topmodelky nejsou úplně dokonalé Jaká byla Vaše cesta na přehlídková mola? K modelingu jsem se dostala už v 15 letech, i když v té době jsem si připadala jako ošklivé kačátko, nezajímavá, neviditelná. Záviděla jsem svým dětským způsobem mým spolužačkám na základce, že se líbí klukům a že se můžou líčit, což mně maminka vždycky zakazovala. Tvrdila, že jsem na to ještě moc mladá a že si budu ničit pleť, a měla pravdu. Díky tomu, že jsem jako malá na sebe nedávala make up, vypadám mladší, než jsem :) Takže moje kariéra začala, když mě v Praze na ulici oslovila agentka z agentury, která patří mezi nejlepší v ČR. Pak jsme šly spolu s mamkou na schůzku do agentury a následně to už všechno šlo rychle. Přes Singapur do Milána, pak Paříž a tak dál.
Byl to Váš sen? Co všechno jste tomu musela obětovat? Můj sen to nebyl, vůbec jsem si nemyslela, že zrovna JÁ bych něco takového mohla dělat. Musela jsem tomu obětovat velkou část života, hodně odříkání, přišla jsem i o 9 mládí, nezažila jsem si takovou tu správnou pubertu. Ztratila jsem hodně přátel.
Jaká musí holka být, aby mohla dělat modelku? Nemusí být dokonalá, ba naopak. Řekla bych, že by měla být něčím zajímavá a hlavně mít charisma, které z ní bude vyzařovat
Je krásné, když žena má své tajemství. A co focení bez oblečení nebo předvádění spodního prádla? Můžete si určit hranice a říct, co už fotit nebudete? Mám určité hranice, přes které bych nešla. Proto se pokaždé, když mě čeká focení či módní přehlídka, ptám, co se bude předvádět, fotit. Pokud je to něco, co se mi nelíbí, nepředvádím.
Co si myslíte o focení aktů? Akty nefotím. Neodsuzuji je, některé jsou opravdu krásně nafocené, ale jak už jsem říkala, mám své hranice. Myslím, že je krásné, když žena má své tajemství. Když fotí akt, jako by se odkryla úplně všem, a to já jsem nikdy nechtěla.
Proč se modelky na molech často tváří velmi smutně? Nemůžete se usmívat? Řekla bych, že modelky na molech nejsou smutné. Bohužel některé z nich trpí nemocemi, jako je bulimie a anorexie, a proto jsou jako chodící kostry, nemají energii a jsou vlastně rády, že dobře odchodí tu danou přehlídku. Nebo se modelky tváří tak neutrálně proto, že si to přejí návrháři, oni z nás chtějí mít jen ta ramínka na oblečení.
Vnější krása odejde, ale vnitřní zůstane celý život. Nakolik jsou fotky modelek v časopise pravdivé? Jsou všechny modelky opravdu tak krásné, nebo je to především dílo retuší? Nelžou ty fotky? Každá fotka se retušuje, proto i hodně děvčat trpí anorexií či bulimií – vidí ty modelky v časopisech a řeknou si, že chtějí být taky tak hubené. Ale máte pravdu, z 90 % jsou ty fotky opravdu nepravdivé. Bohužel, tak už to v této práci je, vše se musí brát s nadsázkou, nevěřit tomu, co vidíme v časopisech a reklamách.
Jak dlouho trvá focení profesionální fotky? Co je k tomu všechno potřeba? Samozřejmě každé focení má svůj řád. Ráno přijdete do studia, tam už na vás čeká kosmetička, kadeřnice a stylistka a ty se postarají o to, abyste vypadala co nejlépe. Pak přijde čas focení. Fotí se vždy celý den, někdy i do noci, když je potřeba. Nafotí se strašně moc fotek a z toho se vybere právě ta jedna, ta nejlepší. I ta se stejně retušuje.
Často hodně dbáme o svůj vzhled. Někdo naopak zastává názor, že vzhled není tak důležitý, že je důležitější to, jaký člověk je. Co si o tom myslíte Vy? Každá holka, žena, by měla o sebe pečovat. Nikdo se nechce dívat na špinavé nehty a neumyté vlasy. Myslím si, že zdravá péče by měla být samozřejmá pro každého, tím však nutně nemyslím líčení, stačí působit čistě. Samozřejmě si taky myslím, že je důležité, jaký je člověk uvnitř. Dívka může být sebekrásnější, ale pokud nemá to krásné nitro, nedostane se nikam. Když třeba potkám slečnu, která není na první pohled nejkrásnější, ale pak s ní strávím den, začne se mi hrozně líbit. Najdu na ní to, co z ní vyzařuje. Já tvrdím, že vnější krása odejde, ale vnitřní zůstane celý život.
Necítila jste někdy, že na Vás všichni vidí jen to vnější? Jaká je vlastně Alice Kořenková? Protože jsem v modelingu až moc dlouho, zvykla jsem si, že hlavně muži se na mě dívají jen jako na hezkou slečnu, se kterou by šli ven, aby jim dělala reklamu. Ale já už se nyní obklopuji jen lidmi, kteří se nedívají na to, jak vypadám, ale mají mě rádi za to, jaká jsem uvnitř. To se mi hrozně líbí na farnostech. V kostelích se mi 10 nikdy nestalo, že by na mě někdo koukal přes prsty, že by někomu záleželo na tom, co dělám, čím jsem. Je to tam takové upřímné a mám pocit, že si tam nemusím na nic hrát, což v modelingu člověk často musí, aby si udržel odstup. A jaká je Alice? Alice je člověk, který rád pomůže a chce pomáhat a dávat dál tu pozitivní energii. Řekla bych, že jsem i inteligentní, samostatná, vtipná, pohotová, učenlivá. Samozřejmě mám i špatné vlastnosti, ale ty si nechám jen pro sebe. :)
Je díky křesťanskému uvažování Váš pohled na modeling nějak jiný? Řekla bych, že mi křesťanství dává právě to zdravé uvažování. Vím, co chci a jaká je moje cena. Hodně holek běhá po večírcích kvůli práci a já se modlím, což je docela rozdíl. Vím, že díky tomu jsem zůstala sama sebou, tedy i díky mamince, která mě vždy držela při zemi. A až přestanu dělat modeling, chtěla bych nastoupit do nějaké klidné firmy a ráda bych měla rodinu, to je pro mě asi úplně nejdůležitější. Nejsem kariéristka, proto je mým velkým přáním, abych měla zdravé děti a šťastné manželství.
/ČERPÁNO Z WWW.IN.CZ/
První dojem se v člověku utvoří za 30 sekund až 4 minuty, může však přetrvat i roky. To, zda ho postupem času vylepšíte, nebo naopak zhoršíte, může ovlivnit třeba i váš účes. Zkuste si prověřit, jakým dojmem působíte na své okolí. Instrukce k testu: V testu nejde jen o správné odpovědi. Smyslem je, abyste našli to, co vás nejvíce vystihuje. Může být jedna varianta, nebo klidně všechny.
1. Při prvním seznámení (v nové třídě, první den na táboře…) se snažím: a) rychle zapadnout mezi ostatní, třeba i na úkor malého předvádění se, b) nenápadně z dálky pozorovat lidi kolem, udělat si o nich obrázek a podle toho se jít seznámit, c) být svá se všemi vtípky, které ke mně patří. Pamatujte si, že každý má jiný smysl pro humor a na zdánlivě nevinný vtip může reagovat negativně. Proto při prvním setkání pamatujte na pravidlo „vyhnout se vtipům, které bych neřekla třídnímu učiteli“ . Dobře si rozmyslete, co o sobě řeknete. Odkrývání příliš osobních věcí prvnímu dojmu moc nepřidá, stejně jako debaty o lidech okolo. Ani přehnané sebevědomí nebo příliš zakřiknutý projev nepůsobí dobře.11
2. Mluvím: a) spíš tišeji, ten, s kým mluvím, mi rozumí, přece na sebe nebudeme křičet, b) ne moc nahlas, ne moc potichu, tak akorát, c) řev to ještě není, ale mezi hlučnými spolužáky se přece musím prosadit. Mluvte zřetelně, ne příliš rychle a dobře artikulujte. Váš hlas by měl být pevný, zřetelný a klidný. Lidé si kladně zapamatují spíše člověka, který začne a skončí jasným pozdravem a mluví dostatečně nahlas.
3. Když s někým mluvím: a) dívám se mu upřeně do očí, b) kývám hlavou a vyjadřuji souhlas, c) dávám najevo své emoce. Nepřerušovaný pohled do očí působí mnohem lépe než těkání očima a kýváním hlavou dáváte najevo svou zúčastněnost a zájem o člověka, se kterým mluvíte. Ani emoce by u rozhovoru neměly nikdy chybět, mnohem lépe a pozitivněji působí ale spíše zrcadlení emocí druhého člověka, které napoví, že se zajímáte o to, co říká a co ho třeba trápí. Pozor, je rozdíl mezi zrcadlením emoce, které naznačuje pochopení, a odkýváním všeho, co vám protějšek říká, což vypovídá spíš o tom, že nemáte vlastní názor.
4. Většinou kladu důraz na to, abych: a) za všech okolností působil/a pozitivně, b) z vnějšku působil/a stejně jako se cítím uvnitř, c) se tvářil/a neutrálně a svými emocemi neovlivnil/a lidi okolo. Zvláště při prvním setkání se řiďte heslem „Vše v pohodě”, zapomeňte na osobní problémy a komunikujte. Snažte se být hlavně v prvních minutách co nejvíce pozitivní, to je totiž nejlepší recept na první dojem. I při každém dalším setkání se snažte být usměvaví a zdvořilí a budete na své okolí působit velmi příjemně.
5. Své ruce při hovoru často zaměstnávám: a) probíráním si vlasů, b) hraním si s řetízkem nebo propiskou, c) poklepáváním prstů na desku stolu. Možná si kolikrát ani neuvědomíte, jaké pohyby vaše ruce a prsty zrovna provádějí. Osoba, se kterou mluvíte, však většinou stojí proti vám a má tak vaše neklidné ruce v přímém záběru svých očí, což je v konečném důsledku hodně nepříjemné.
6. Když stojím, mám ruce: a) zkřížené na prsou nebo jinak propletené, b) zaražené v kapsách, c) všude možně, horlivě s nimi gestikuluji. Ruce zkřížené nebo nějakým způsobem překřížené před tělem působí jako vaše soukromá bariéra, za kterou nechcete nikoho dalšího pustit. Ruce v kapsách jsou roztomilé u 12 malého školáka, u skoro dospělé slečny působí odmítavě a odtažitě. Mocná gestikulace může okolní lidi spíše vyděsit a odradit. Zkuste se naučit mít ruce nenuceně u těla, zpočátku pomůže třeba držení tašky nebo popruhu batohu.
7. Je pro mě důležité, abych: a) měl/a vždy perfektní vzhled, včetně účesu a stylových doplňků, b) byl/a včas na správném místě, důležité je být přítomný, není podstatné, jak zrovna vypadám, c) působil/a příjemně nehledě na to, co mám zrovna na sobě. Lidé vás nejdříve vidí a teprve potom vás slyší. Proto je vzhled pro nás tak důležitý. Zejména u prvního dojmu dělá fyzický vzhled 60 % celkového dojmu z naší osoby. Patří sem jak oblečení, účes, doplňky, nehty, vůně, tak ale i to, jestli je vaše oblečení čisté a nepomačkané nebo jestli máte vyčištěné zuby. -------------------------------------------------------------------------------
Řešení úkolu z předchozí stránky
Oslovili
jsme
dva
z vás
a
ti
vymysleli
minianketu na téma „Vánoce“. Jak dopadla jejich hra na reportéry, výslech pracovníků i kamarádů, si můžete přečíst:
Co si myslíš o Vánocích ? Danka – Mám je moc ráda, mají to být svátky klidu a radosti. Je fajn, že jsou takovým zastavením na konci kalendářního roku. Petra – Jsou to svátky klidu, má se při nich sejít celá rodina, v klidu se zastavit, posedět a pokecat.. H – Nemám rád Vánoce. K – Nevím. J – Nemám ráda svátky, ani Vánoce. M – Jsou to moje nejoblíbenější svátky.
Máš rád/a Vánoce? Danka – Jsou to moje nejoblíbenější svátky v roce, lepší třeba než narozky ;0) Petra – Vždycky se na ně těším, baví mě ty přípravy. H – Ne. K – Ano. J – Ne, z jednoho důvodu – babička mi umřela, když bylo týden před Vánocema. M – Ano.
13
Baví tě nakupování dárků? Danka – Když mám penízky a náladu.. Nejhorší je vymyslet, co komu koupit! Petra – Baví mě je vymýšlet. Kupuju je radši s předstihem a ne, když je všude narváno. H – Ne. K – Ano. J – Ne, nebaví, protože nevím, co mám komu kupovat. M – Docela.
Věřil/a Danka – dárečky do naší
jsi někdy na Ježíška? Ano, a jako křesťanka vlastně věřím do dneška, že všechny a to co máme, máme od Boha. Naopak nemám ráda, když někdo kultury tahá Santu a Dědu Mráze !
Petra – Samozřejmě! Naštval mě brácha, když mi ve druhé třídě řekl, že Ježíšek neexistuje a dárky dávaj naši.. H – Ano, když jsem byl malý. K – No, když jsem byla malá. J – Ano, když jsem byla malá. M – Když jsem byl malý, tak ano.
14
Učitel filozofie jednoho dne přišel, do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po povrch kameny. Potom se zeptal studentů, zda si mysli, že je nádoba plná? Studenti s ním souhlasili, že je. Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou a samozřejmě, že kamínky popadaly mezi kameny. Profesor se zeptal znovu. Je teď nádoba plná? Studenti se pousmáli a souhlasili, že je. Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným piskem a vysypal ho do nádoby. Samozřejmě písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny. Ted už byla nádoba opravdu plná. Potom profesor řekl: Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba. Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě. Jako jsou vaše rodina, partner, zdraví, děti ..., všechno, co je tak důležité. Kdybyste to ztratili, bylo by to velmi zničující. Kamínky znázorňují ostatní, méně důležité věci. Například zaměstnáni, dům, auto... A písek je všechno ostatní. Drobnosti.
vaše
15
Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny. To stejné platí v životě. Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti, materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité. Věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě. Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat... Vždy bude čas jit do práce, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit…
Dejte si záležet na kamenech (věci, na kterých skutečně záleží). Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek.
Tak se nám blíží vánoční svátky a silvestr a s nimi i oslavy, pařby a akcičky.. Ne vždycky je však nejmoudřejší se opíjet. Babička mi vždycky říkala, že „alkohol zabíjí mozkové buňky a budu blbá“ – něco pravdy na tom bude.. A proto vám chceme nabídnout pár supertipů na nealko nápoje. Zaručeně s nimi překvapíte víc, než obyčejným panákem!
NEALKO MOJITO INGREDIENCE: 1 menší hrstka čerstvých mátových lístků (10–20), vymačkaná šťáva z půlky většího citrónu, půlměsíc citrónu na ozdobu, 3 – 4 vrchovaté lžičky cukru, několik kostek ledu nebo nadrcený led, voda podle potřeby
SLADKÝ ÚSMĚV INGREDIENCE: 1 hrneček měkké dušené rýže, 2 hrnečky mléka, 1 hrneček smetany, 1–2 PL pískového cukru, 300 g jahod. Rýži, vychlazené mléko a smetanu, ovoce a cukr rozmixujeme. nalijeme do vysokých sklenic a povrch nápoje posypeme jemně nastrouhanou čokoládou.
Do hmoždíře vložíme mátu s trochou vody, cukr a šťávu z citrónu (vymačkáme nejlépe ručním odšťavňovačem), vše smícháme a lístky máty rozmačkáme (měl by se však zachovat jejich tvar, jde jen o to, aby lístky uvolnily mentolovou esenci.) Dáme do sklenice led a přes něj přelejeme směs z hmoždíře. Dolijeme vodou, zamícháme, přidáme brčko a nakonec ozdobíme naříznutým půlměsícem citrónu. Podáváme. 16
AMERICKÁ LIMONÁDA INGREDIENCE: 1 porce 3 cl malinového sirupu, 50 g anansového kompotu, 2 cl citronové šťávy, 3 cl pomerančové šťávy, 15 cl sodové vody, 50 g ledu, 30 g plátku citronu na ozdobu. Do vysoké sklenice dáme několik kostek ledu, přilijeme malinový sirup, přidáme rozkrájené kolečko ananasu, přilijeme pomerančovou šťávu a opatrně doléváme sodovou vodou tak, abychom zachovali barevné odstínění nápoje. Nápoj ozdobíme třemi tenkými plátky citronu. Podáváme s limonádovou lžičkou.
Do dalšího roku bychom vám všem, co tento časák čtete, chtěli popřát hodně radosti, úsměvů, splněných snů a moudrých rozhodnutí, ať vám v roce 2012 jasně svítí vaše hvězda Štěstí! Na setkání v terénu.
s vámi
se
těší
pracovníci
a
dobrovolníci
v klubu
i
PEŤA, DANKA, PETRA, HANČA, ALČA, TERKA, JAKUB A PETR
6. 12. 2011/5
17
