Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Týrání dětí jako trestný čin
Ilona Lundová
2008/2009
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Týrání dětí jako trestný čin zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. ……………………………………
1
2
Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu práce, panu prof. JUDr. Jaroslavu Fenykovi, Ph.D., CSc., za pomoc, vstřícný přístup a mnohé cenné rady při zpracování této práce.
3
OBSAH Úvod ............................................................................................................................... 6 1
Domácí násilí ...................................................................................................... 8 1.1
Pojem, definice a trestněprávní prostředky ochrany .......................................... 8
1.2 Typy a formy domácího násilí .............................................................................. 9 1.3 2
Výskyt domácího násilí .................................................................................. 11 Vymezení pojmu týrání, zneužívání a zanedbávání dětí (CAN) ...................... 14
2.1
Vývoj pojmu CAN ......................................................................................... 14
2.2 Formy týrání dětí ................................................................................................ 15 2.2.1
Tělesné týrání dětí ..............................................................................................16
2.2.2.
Psychické a emocionální týrání dětí ...................................................................17
2.2.3
Sexuální zneužívání dětí .....................................................................................18
2.2.4
Zanedbávání jako forma týrání dětí ....................................................................19
2.2.5
Šikana .................................................................................................................20
2.2.6
Zvláštní formy týrání dětí ...................................................................................20
3
Pachatel ............................................................................................................. 23 3.1
Profil pachatele týrání dětí ............................................................................. 24
3.1.1
Pachatel fyzického týrání ...................................................................................26
3.1.2
Pachatel psychického týrání ...............................................................................26
3.1.3
Pachatel sexuálního zneužívání ..........................................................................27
3.1.4
Pachatel zanedbávání .........................................................................................28
4
Oběť .................................................................................................................. 30 4.1
Profil oběti týrání ........................................................................................... 30
4.1.1
Oběť fyzického týrání.........................................................................................31
4.1.2
Oběť psychického týrání ....................................................................................32
4.1.3
Oběť sexuálního zneužívání ...............................................................................32
4.1.4
Oběť zanedbávání ...............................................................................................32
4.2
Rizikové faktory ............................................................................................. 33
4.3
Následky týrání, zneužívání a zanedbávání ..................................................... 33
5
Prevence týrání, zneužívání a zanedbávání ..................................................... 35
6
Týrání dětí v České republice .......................................................................... 38 6.1
7
Případy týrání dětí .......................................................................................... 40 Právní úprava týrání dětí ................................................................................. 45
7.1
Ústavněprávní úprava týrání dětí .................................................................... 45
7.2
Trestněprávní úprava týrání dětí ..................................................................... 46 4
8
7.2.1
Trestný čin ..........................................................................................................46
7.2.2
Skutkové podstaty trestných činů týrání dětí ......................................................47
7.2.3
Trestněprávní úprava de lege ferenda.................................................................61
7.3
Sociálněprávní úprava týrání dětí ................................................................... 68
7.4
Úprava týrání dětí v mezinárodněprávních dokumentech ................................ 69
7.5
Základní poznatky z vybraných zahraničních úprav týrání dětí ....................... 73 Úvahy o týrání dětí de lege ferenda ................................................................. 75
ZÁVĚR ......................................................................................................................... 78 RESUMÉ ...................................................................................................................... 80 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 82 Příloha I. Statistický přehled týrání dětí v tabulkách ................................................... 82 Příloha II. Kontakty na poskytovatele krizové pomoci dětem se syndromem CAN ...... 86 Příloha III. Přehled intervenčních center v krajích ...................................................... 88 Příloha IV. Loutky „Jája a Pája“ ................................................................................. 89 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .............................................................................. 90
5
ÚVOD Týrání dětí je problémem, o kterém se v současné době hodně mluví, nejen mezi odborníky ale i v médiích. Případ týraných chlapců z Kuřimi intenzivně oživil otázku a celospolečenskou diskuzi, zda je dostatečně děláno vše k zabránění týrání a zneužívání dětí. Podle statistik u nás dospělí týrají 40.000 dětí ročně a nejsmutnější je, že 50 dětí každý rok v důsledku tohoto nelidského jednání zemře. Vzhledem k tomu, že k tomuto asociálnímu jednání nejčastěji dochází za zavřenými dveřmi domácností, je konečné číslo zřejmě daleko vyšší. Trestná činnost páchaná na dětech je jev vysoce společensky nebezpečný a z hlediska trestněprávního má určité vlastnosti, které ho od ostatních druhů trestné činnosti odlišují. Hlavními zvláštnostmi je to, že předmětem útoku je dítě, tedy osoba bezbranná, a dále již zmíněná vysoká latence tohoto jevu, kdy k němu nejčastěji dochází v rodině, tedy v prostředí, které by dítěti mělo zajišťovat láskyplné prostředí péče a výchovy. Nejčastějšími pachateli, kteří se dopouští této trestné činnosti, jsou tak bohužel osoby dítěti nejbližší (až 80 procent násilníků jsou biologičtí rodiče, převážně otcové1). Tato trestná činnost má několik forem, které se různě kombinují, lidé (včetně vychovatelů, lékařů, sociálních pracovníků) jsou nedostatečně vyškoleni o příznacích tohoto jevu, což také vede k velkému množství neodhalených či pozdě nahlášených případů týraní dětí. Objevuje se také vysoká neochota až nezájem okolí osobně zakročit či věc oznámit. Moje práce obsahuje úvod a osm kapitol. V první kapitole se zaměřím na obecné otázky domácího násilí, neboť týrání dětí je nepochybně jeho projevem. Popíšu typy a formy domácího násilí i jeho výskyt v České republice. Ve druhé kapitole je vymezen pojem CAN, je zde nastíněn vývoj tohoto pojmu a jeho různé formy. V následujících kapitolách se věnuji kriminologické charakteristice tohoto asociálního jevu. Ve třetí kapitole se zaměřuji na osobnosti pachatele, nejprve uvádím typologii obecnou, dále profil pachatele týrání dětí a nakonec pachatele charakterizuji v závislosti na formě týrání.
1
Dostupný z http://www.denik.cz/z_domova/tyrani_deti20080406.html [citováno dne 10.2.2009].
6
Ve čtvrté kapitole charakterizuji oběť, nejdříve opět obecně a poté jednotlivých forem týrání. Také uvádím rizikové faktory, které ovlivňují tento jev. Dále nastiňuji následky týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. V páté kapitole se věnuji prevenci tohoto jevu. V šesté kapitole popisuji situaci týrání, zneužívání a zanedbávání dětí v České republice, podepřenou statistickými údaji a konkrétními příklady a jejich rozborem. V sedmé kapitole je nastíněna právní úprava týrání dětí, jak v ústavněprávních předpisech, tak samozřejmě i v trestněprávních a správněprávních. Jsou rozebrány skutkové podstaty, je uvedena úprava tohoto jevu v mezinárodněprávních předpisech a ve vybraných zahraničních úpravách. V osmé kapitole se zabývám úvahami týrání dětí de lege ferenda. Cílem mé práce není, vzhledem k rozsáhlosti tohoto jevu, postihnout celou problematiku týrání dětí. Ve své diplomové práci se snažím pokud možno o co nejkomplexnější přístup k problematice týrání dětí jako trestného činu. Mým cílem je hlavně zjistit, jak by měla úprava de lege ferenda vypadat a v čem je úprava de lege lata nedostačující. Věřím, že tento pokus o zmapování dané problematiky bude úspěšný a posuzovateli bude přijat s pochopením.
7
1.
Domácí násilí
1.1.
Pojem, definice a trestněprávní prostředky ochrany Legální definice domácího násilí není v žádném právním předpise České
republiky
vyjádřena.
Je
možné
domácí
násilí
identifikovat
podle
určitých
charakteristických znaků. Charakteristickými znaky, podle kterých lze domácí násilí identifikovat jsou:
blízké vztahy intimního charakteru – násilí se odehrává mezi osobami, které jsou v příbuzenském vztahu nebo mezi osobami jinak blízkými (druh a družka apod.), nejedná se o lidi, kteří jsou vůči sobě lhostejní, bez současných či minulých citových vazeb,
společné bydlení – oběť a násilník zpravidla bydlí spolu, žijí v jednom bytě nebo domě a oběť nemá možnost toto bydlení opustit,
společná propojenost – oběť a agresor jsou vzájemně úzce propojeni, mají spolu děti, vlastní společný majetek, mají často společný okruh přátel,
dlouhodobost – domácí násilí většinou eskaluje několik let (podle zkušeností z praxe žena často vyhledá pomoc až po 7 a více letech trvání násilí),
opakující se ataky – u domácího násilí nejde o jednorázové incidenty, nýbrž o nepřetržitý koloběh útoků, přerušovaný fázemi usmiřování, slibů a obdobím relativního klidu,
stupňující se agresivita – útoky jsou s každým dalším opakováním brutálnější,
skrytost – většinou se domácí násilí odehrává za zavřenými dveřmi domova,
obtížná postižitelnost a kontrolovatelnost – domácí násilí není vystaveno zrakům veřejnosti, odehrává se v soukromí bytu, jakýkoli zásah do tohoto teritoria agresora je obtížný a dokazování násilí je velmi složité,
asymetrie ve vztahu – projevuje se bezvýhradnou mocí agresora a naprostou bezmocí oběti, která je dlouhodobě udržovaná v závislém nerovnoměrném postavení, kdy si agresor vynucuje, aby oběť byla poslušná a dělala bez diskuze to, co on chce, přičemž k donucení používá násilí (tento znak je považován za určující),
pokračování násilí i po rozchodu – zkušenosti dokazují, že domácí násilí má tendenci přetrvávat i po odchodu oběti ze společné domácnosti zejména v těch
8
případech, kdy má oběť s agresorem děti, které se stávají prostředkem dalšího týrání a vydírání.2 Přesto je možné definovat pojmy, které s domácím násilím úzce souvisí. Násilím se rozumí týrání, zanedbávání, sexuální zneužívání a šikana. Zneužívání je chování, jehož těžištěm je záměrné užití síly jedním člověkem vůči člověku druhému za účelem kontroly jeho chování. Násilné chování v rodině zahrnuje „jakýkoli čin nebo opominutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, svobodu jiného člena stejné rodiny nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti“.3 Domácí násilí coby sociálně-patologický jev je chování mezi partnery nebo v rodině obecně (mezi rodiči a dětmi, sourozenci apod.), které spočívá ve fyzickém napadání, psychickém týrání (deptání, ponižování, vyhrožování), sexuálním zneužívání, ať už jednotlivě či ve vzájemné kombinaci. Jde o ovládající nerovnoprávné a nerovnoměrné zacházení jednoho člověka s druhým, ve kterém model vztahu tvoří role pronásledovatele a role oběti. 4 Trestněprávním prostředkem ochrany obětí domácího násilí je upraveno hlavně v ust. § 215a zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen TZ). Podle prvního odstavce § 215a TZ se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě. Podle ustálené judikatury se týráním rozumí zlé nakládání s osobou blízkou či s jinou osobou žijící s pachatelem ve společně obývaném bytě nebo domě, které se vyznačuje vyšším stupněm bezcitnosti a určitou trvalostí a které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Trvalost pachatelova jednání je třeba posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání.5
1.2.
Typy a formy domácího násilí Existují různé typy domácího násilí – násilí na dětech, násilí na ženách, násilí
na seniorech, násilí na zdravotně postižených, násilí na mužích. Literatura uvádí, že ženy jsou nejčastějšími oběťmi domácího násilí, a to až z 92 – 98%. Děti jsou spolu s ženami nejčastější skupinou, která se stává oběťmi násilí v rámci rodiny. V souvislosti s týranými dětmi se hovoří o syndromu CAN neboli syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. V rodinách se domácí násilí v 69% odehrává za přítomnosti dětí. Nutno podotknout, že některé organizace,
2
Bednářová, Z. Specifika práce s oběťmi domácího násilí. Policista, 2006, č. 1, str. 1 – 4. Drtilová, J. Děti – zranitelné oběti a svědci trestných činů. Zpravodaj BKB, 2006, č. 3, s. 23 - 27. 4 Kacafírková, M. Domácí násilí. Trestní právo, 2002, č. 5, str. 12 – 16. 5 Mašek, D. Nová právní úprava trestního postihu domácího násilí. Právo a rodina, 2004, č. 8, str. 1 – 4.
3
9
zabývající se domácím násilím, udávají vyšší procento a podle jejich údajů bývají děti svědky domácího násilí až v 80%. Muži - tato cílová skupina není velká, přesto však je velmi latentní, muži jsou oběťmi domácího násilí ve 2-5%. Málokterý muž veřejně přizná, že je svojí ženou týrán. Obraz muže jako oběti nepatří do mužské rolové charakteristiky, je společensky nepřijatelný, vzbuzuje posměch, proto muži málokdy násilí zveřejní. Senioři - jedná se také o velmi latentní skupinu, která jen zřídka zveřejní násilí. Mezi seniory ve věku nad 65 let trpí domácím násilím 3 - 5% osob. Většinou se násilí na seniorech dopouštějí jejich děti, což je pro seniory velmi bolestné a jen neradi o této skutečnosti mluví. Zdravotně postižení - tato skupina jako obětí je téměř neznámá, pouze nejzávažnější případy, které zpravidla končí tragicky a dostanou se před soud, jsou zveřejněny. Násilí páchané na postižených je skryté, neexistují žádné statistické údaje o jeho výskytu. Zdravotně postižení jsou velmi zranitelnou skupinou, protože jsou mnohdy odkázány na péči násilníka, a vhledem ke svému handicapu se ne vždy dokáží účinně bránit.6 Domácí násilí se projevuje v rozmanitých formách. Může jít o fyzické násilí (bití, kopání, fackování, škrcení, rány pěstí, údery o zeď, ohrožování zbraní, atd.), sexuální násilí (nucení k sexu násilím nebo výhružkami, nucení k různým pro oběť nepřijatelným sexuálním praktikám, atd.) nebo psychické týrání. Způsoby psychického týrání jsou různorodé. Může jít o křik, nadávky, stálé kritizování, ponižující urážky, zesměšňování, podrývání sebedůvěry, vyhrožování tělesným ublížením, omezování osobní svobody, okázalou nevšímavost, odmítání a pohrdání, pokořující poznámky a gesta, izolaci od přátel a známých, odpírání spánku či potravy, vyhrožování sebevraždou, výhružky násilím proti dětem, vydírání psychické a ekonomické (omezení přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti, zákaz chodit do práce, atd.).7 Základní formy DN:
fyzické násilí (zanechává zpravidla viditelné stopy ve formě tělesných poranění)
psychické neboli emocionální násilí (označované též jako neviditelné násilí
sexuální násilí (projevuje se omezováním osobní svobody až po znásilňování v partnerském vztahu)
sociální násilí (tj. kontrola a omezování sociálních kontaktů, sociální izolace oběti)
6 7
Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/informace-o-domacim-nasili.html#sdfootnote1sym [citováno dne 25.2.2009]. Kacafírková, M. Domácí násilí. Trestní právo, 2002, č. 5, str. 12 – 16.
10
ekonomické násilí (excesivní, tedy z normy vybočující kontrola nebo odnímání finančních prostředků oběti, její přinucování k tomu, aby násilníka finančně zajišťovala).8
1.3.
Výskyt domácího násilí Domácí násilí prolíná celou společností a zahrnuje celé demografické spektrum
bez vlivu vzdělání, pohlaví, věku či sociálního postavení. Tento fenomén, jelikož většinou probíhá „za zavřenými dveřmi“ a často beze svědků, se vyznačuje vysokou latencí. Prvním výzkumem zaměřeným výhradně na oblast domácího násilí byl výzkum agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR provedený v roce 2001, který zjišťoval povědomí, postoje a zkušenosti české veřejnosti s domácím násilím. V červenci 2006 proběhl druhý sociologický reprezentativní výzkum o domácím násilí v ČR, pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, a. s. ho opět zrealizovala agentura STEM. Jeho cílovou skupinou byli obyvatelé České republiky starší patnáct let, jejichž výsledný soubor činil 1 690 respondentů. Od posledního výzkumu STEM v roce 2001 se informovanost o problému domácího násilí viditelně zlepšila. Naprostá většina občanů starších 15 let (97 %) ví nebo alespoň tuší, co pojem „domácí násilí“ znamená, ovšem dostatek informací, jak se domácímu násilí bránit, má jen necelá pětina z nich. Každý druhý člověk starší 15 let se domnívá, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí (je to o 13 % méně než v roce 2001). Více než dvě třetiny populace ve věku 15 a více let soudí, že oběťmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy (je to o 7 % více než v roce 2001). Velká většina občanů starších 15 let (84 %) vnímá násilí mezi partnery jako společenský problém, s nímž by stát měl něco dělat (oproti roku 2001 tento názor výrazně posílil a to o 23 %). 80 % veřejnosti je přesvědčeno, o tom, že společnost nemůže domácí násilí tolerovat, protože jej rodina sama nevyřeší. Podíl lidí přesvědčených, že k projevům domácího násilí nemůže zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie) lhostejné, je vysoký a v průběhu času narůstá. Podle velké většiny občanů (70 %) je při zásazích proti domácímu násilí důležitější ochrana napadené osoby než stíhání násilníka. Každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu partnerského násilí z doslechu, téměř čtvrtina se s tímto druhem domácího násilí setkala přímo (svědek, oběť, násilník). Za oběť domácího násilí se 8
Čírtková, L. Moderní psychologie pro právníky. Grada Publishing, 2008, str. 10.
11
považuje 13% respondentů. Co se forem násilí týká, tak v 59 % případů se jedná o dlouhodobé násilí, tj. trvající min. 1 rok a má tendenci být stále častější (52 %), v 81 % je zastoupeno násilí fyzické a 57 % případů jsou mu přítomny děti. Příznivou zprávou oproti roku 2001 je, že velká část lidí je přesvědčena, že v porovnání se situací před pěti lety se dnes o problému domácího násilí nejen více mluví (89 %), ale více se pro jeho řešení, zejména pak pro pomoc jeho obětem, dělá (74 %). S kladnou odezvou se setkávají rovněž nová zákonná opatření přijatá na ochranu proti domácímu násilí. Značnou podporu mezi běžnou populací má zejména zřízení intervenčních center (83 %), za užitečné opatření je většinou veřejnosti považována i možnost vykázání násilníka ze společného bytu (68 %). Problémy, které oproti roku 2001 stále přetrvávají, jsou zejména: pochyby, zda je možné projevy domácího násilí dobře identifikovat a rozeznat od méně závažných rodinných potyček, nedostatečná informovanost a bezradnost, jak se tváří v tvář domácímu násilí zachovat a stále ještě přetrvává podléhání mýtům o domácím násilí.9 V České republice bylo v období od 1.1. - 31.12.2008 prostřednictvím patnácti Intervenčních center (dále jen „IC“) celkem evidováno 679 rozhodnutí Policie ČR na základě zákona č. 135/2006 Sb., o vykázání nebo zákazu vstupu násilné osoby do společného obydlí. Celkový počet vykázání je o 183 případů nižší než počet vykázání v roce 2007, tj. v prvním roce účinnosti zákona na ochranu před domácím násilím, pokles o 21 %. Během roku 2008 bylo zaznamenáno 67 případů (téměř 10%) opakovaného vykázání/zákazu vstupu ve stejných domácnostech. Je to nepatrný nárůst ve srovnání s
rokem
2007,
kdy
došlo
k
58
případům
opakovaného
vykázání.
V průběhu roku 2008, tj. druhého roku aplikační praxe zákona na ochranu před domácím násilím v ČR, se začaly ohrožené osoby obracet s žádostí o vydání předběžného opatření přímo na civilní soudy, a to i v situacích, kterým nepředcházelo policejní desetidenní vykázání. Tyto případy zatím nejsou centrálně sledovány. V souvislosti s 679 případy vykázání/zákazu vstupu bylo domácím násilím bezprostředně ohroženo 698 (v roce 2007 - 892) dospělých osob, z toho 651 (858) žen a 47 (34) mužů. Z hlediska věku dominuje u dospělých ohrožených osob věková kategorie 31 - 40 let (39 %) - shodně s rokem 2007, následují kategorie 41 - 50 (22 %), 21 - 30 let (15 %).
9
Dostupný z http://www.bkb.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=408 [citováno dne 10.2.2009].
12
Ve sledovaném období Policie ČR evidovala celkem 586 dětí přítomných policejnímu zásahu i násilnému incidentu, který zákroku předcházel. Ostatní děti v těchto domácnostech byly v době zákroku policie mimo domácnost a jejich počet nebyl v letech 2007-8 policií zjišťován. Intervenční centra začala od září 2007 ohroženým osobám, se kterými se dostala do kontaktu, klást otázku na skutečný počet dětí žijících v domácnostech, kde došlo k vykázání. Z případů vykázání v roce 2008 byl uskutečněn kontakt s ohroženou osobou v 600 případech. V těchto případech byl evidován mnohem větší počet dětí skutečně žijících v těchto rodinách - 772. Celkem tedy bylo v roce 2008 přímo ohroženo domácím násilím a prostřednictvím vykázání před hrozícím dalším násilím ochráněno 1 284 osob (dospělé ohrožené osoby + děti přítomné násilnému incidentu a zákroku PČR). V letech 2007 a 2008 bylo celkem novým zákonem a prostřednictvím Policie ČR ochráněno 3 117 prokazatelně ohrožených osob. V případech domácího násilí bylo v roce 2008 ze společného obydlí vykázáno 668 mužů a 13 žen (v roce 2007 to bylo 854 mužů a 8 žen). Z hlediska vztahu mezi násilnou a ohroženou převládá vztah manželský - 335 případů (49 %), následuje vztah druh/družka - 172 případů, zletilé dítě/rodič - 112 případů a rozvedení manželé - 38 případů. K malému počtu vykázání došlo ve vztazích vnuk/prarodič, partnerských, sourozeneckých, ale i nezletilé dítě/rodič a jiných. Údaje za sledované období roku 2008 vykazují značný rozdíl mezi jednotlivými kraji. Roční průměr vykázání na jeden kraj je 48,5 případů (v roce 2007 - 61,6). Z hlediska absolutního počtu vykázání, došlo k největšímu počtu těchto případů v kraji Moravskoslezském - 110 (16 %), za ním následují kraje Ústecký (87), Jihomoravský (72). Ke krajům s nejmenším počtem vykázání podle absolutních čísel patří kraje Plzeňský (22 v roce) a Královéhradecký (22 v roce). Největší počet vykázání v přepočtu na počet obyvatel bylo v roce 2008 v krajích: Karlovarský (1 vykázání na 6 630 obyvatel), Ústecký (1 vykázání na 9 500 obyvatel), Moravskoslezský (1 vykázání na 11 670 obyvatel). Nejmenší počet vykázání byl v roce 2008 v krajích: Hl. město Praha (1 vykázání na 35 100 obyvatel), Plzeňský (1 vykázání na 25 120), Královéhradecký (1 vykázání na 25 110).10 10
Dostupný z http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/statistiky/vykazani/zakaz-vstupu-v-cr-v-roce-2008/r161 [citováno dne 1.2.2009].
13
2.
Vymezení pojmu týrání, zneužívání a zanedbávání dětí (CAN) Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, obecně označovaný
v anglosaské literatuře jako Child Abuse and Neglect (CAN), je soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte i v jeho postavení ve společnosti, v rodině především. Jsou výsledkem převážně úmyslného ubližování dítěti způsobeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Jejich nejvyhranější podobou je úplné zahubení dítěte.11 Týráním
se
rozumí
působení
jak
fyzických,
tak
psychických
útrap
charakterizovaných vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, aniž by ovšem muselo jít o jednání soustavné.12
2.1.
Vývoj pojmu CAN V polovině 20. století si rentgenologové, ortopedové a chirurgové začali všímat
závažných somatických poškození dětí, způsobených zjevně jinak než nahodilým úrazovým dějem – tedy záměrně. Nazvali tato poškození (zlomeniny, popáleniny, různé rány, krvácení nejrůznějšího druhu i smrt) „neúrazovými zraněními. Šetření nejčastěji odhalila jako původce tohoto úmyslného ubližování dítěti některého ze členů vlastní rodiny dítěte.13 V roce 1962 americký lékař H. Kempe popsal „syndrom bitého dítěte“ (Battered Child Syndrom)14. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte byl poprvé popsán na III. evropské konferenci pro prevenci týrání dětí, která se konala v Praze roku 1991. Na výsledky vzešlé z této konference navázala Zdravotní konference Rady Evropy, která v roce 1992 definovala stěžejní pojmy následovně:
syndrom zanedbávaného a zneužívaného dítěte: jde o jakékoliv vědomé či nevědomé aktivity, kterých se dopouští dospělý člověk (rodič, vychovatel nebo jiná osoba) na dítěti a jejichž následkem dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte. Jejich nejčastější podobou he zahubení dítěte,
tělesné týrání: jde o tělesné ublížení dítěti anebo jemu nezabránění, popřípadě nezabránění utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to
11
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 15. Mitlohner, M. Některé pohledy na českou právní úpravu komerčního sexuálního zneužívání. Zdravotnictví a právo, 2003, č. 1, str. 2 – 9. 13 Dunovský, J. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005, str. 18. 14 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 16. 12
14
tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno, anebo že mu vědomě nebylo zabráněné,
sexuální zneužívání: jde o nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. 15
Definic syndromu CAN je v dnešní době mnoho, mně osobně se líbí definice profesora Dunovského (Dunovský, 1995), který za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte považuje „jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní a i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt“.
2.2.
Formy týrání dětí Týrání dětí má mnoho forem. Nejčastější formou týrání je týrání tělesné (surové
bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí a jinými předměty, kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení cigaretou, popálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření, svazování, topení, dušení, prudké třesení s malým dítětem, házení s ním do postýlky či po místnosti a odpírání stravy). Za týrání se považuje i opomenutí osobní péče, k níž byl pachatel povinen, jestliže svěřená osoba nebyla vzhledem ke svému věku schopna sama se o sebe postarat - např. zanedbání hygieny dítěte s následkem těžkých opruzenin, neposkytování dostatečné a přiměřené stravy apod. 16 Formy a projevy syndromu CAN17 Aktivní
Pasivní
Tělesné týrání, zneužívání a zanedbávání
tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt
neprospívání, vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péči
Duševní a citové týrání, zneužívání a zanedbávání
nadávky, ponižování, strašení, stres, šikana, agrese
nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová
Sexuální zneužívání
sexuální hry, pohlavní zneužití, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnění, incest
exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých
15
Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7. Dostupný z http://www.fod.cz/ [citováno dne 9.2.2009]. 17 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 19.
16
15
Zvláštní formy
Münchhausenův syndrom by proxy, systémové týrání a zneužívání, organizované týrání a zneužívání, rituální týrání a zneužívání
2.2.1. Tělesné týrání dětí Tento druh násilí lze dělit na týrání aktivní povahy zahrnující všechny akty násilí na dítěti (bití, popálení, opaření), a pasivní povahy, do kterého patří záměrné opomenutí v péči o dítě, které vyúsťuje v jeho poranění, či může končit i smrtí.18 Zahrnuje vedle hrubého útoku na dítě, jehož důsledkem je tělesné zranění, trvalé poškození dítěte nebo dokonce úmrtí dítěte, také pravidelně užívané tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek.19 Tělesné násilí aktivní povahy Tělesné týrání dětí a jejich zneužívání aktivní povahy zahrnuje všechny akty násilí (commission) na dítěti. Patří sem záměrné opomenutí v péči o dítě, které vyúsťuje v jeho poranění nebo smrt. K týrání aktivní povahy profesor Dunovský řadí (Dunovský, 1995): a)
Poranění zavřená – vyznačují se poškozením tkání a orgánů tupým násilím,
zpravidla bez porušení kůže. Může jít o otřesy, pohmoždění, vytrhávání vlasů, kousnutí, poranění svalu, poranění kostí, poranění hlavy (např. Shaken Infant Syndrom - třesení apod.). b)
Poranění otevřená – myslí se tím poranění kůže, sliznice nebo povrchu
některého orgánu, vždy jde o zásah do celého organismu, také může jít o ztrátu krve krvácením vnějším nebo vnitřním, patří se také např. spáleniny. c)
Mnohočetná zranění – objevují se všude tam, kde dítě delší dobu trpí
opakovanými
útoky,
může
se
jednat
o
oděrky,
pohmožděniny,
zlomeniny
i krvácení různého stáří a původu. Tělesné násilí pasivní povahy Jedná se o nedostatečné uspokojování alespoň nejdůležitějších potřeb dětí, a to i v návaznosti na psychické a sociální potřeby. Může jít o úmyslné, ale i neúmyslné nepečování při závažných psychických poruchách či značné nezralosti rodičů, nebo opomenutí v péči o dítě či nepochopení rodičovské role.20 18
Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7. Dostupný z http://www.fod.cz/ [citováno dne 9.2.2009] 20 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 59.
19
16
Dle profesora Dunovského (Dunovský, 1995) tělesným násilím pasivní povahy může být: a)
Porucha v prospívání dítěte neorganického původu - tato porucha se vyskytuje
převážně ve zchudlých a společensky málo přizpůsobivých rodinách, společným rysem tohoto syndromu je nedostatečná výživa jak po stránce kvalitativní, tak i po stránce kvantitativní. b)
Nedostatek zdravotní péče - odmítání zdravotní péče pro své dítě je záležitostí
spíše nepochopení či neporozumění případné vážnosti stavu dítěte či ohrožení jeho života. Jiné situace přicházejí tam, kde rodiče či jiní vychovatelé způsobili nějakou újmu
na
zdraví
a
bojí
se
právních
následků
svých
činů.
Sem
řadíme
i situace, kde rodiče nezabezpečují svým dětem kvalitní hygienickou péči, dostatek ochrany, něhy a lásky, která je rozhodující zejména v časném období po narození. c)
Nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany - největší skupinou takto postižených
dětí představují děti trpící bezprostředně chudobou svých rodičů, jejich zaměstnaností, anebo
jejich
nedostatečnou
péčí
o
„tělesné
statky“
dítěte,
ať
již
z jakéhokoliv důvodu. Zde zanedbávání dítěte vystupuje jako závažný sociálněekonomický problém a také tak musí být řešeno. d)
Nedostatky ve vzdělání a výchově – zvláště u dětí v rozvojových zemích
se vyskytuje negramotnost velkého počtu dětí, Avšak ani v rozvinutých zemích není vždy právo dítěte na vzdělání plně zajištěno. To je patrné především tam, kde mentální kapacity dítěte pro nedostatečnou stimulaci a učení nejsou zcela rozvinuty a vzdělanostní úroveň dítěte neodpovídá jeho možnostem. e)
Děti vykořisťované - je to především staronový problém dětské námezdní práce,
jejíž zákaz do šestnácti let věku dítěte u nás již platí mnoho desetiletí. Zcela nově se však
objevilo
žebrání
dětí,
zvláště
dětí
přistěhovalců,
uprchlíků,
kteří
se u nás usazují, či jen prochází do zemí západní Evropy. 2.2.2. Psychické a emocionální týrání dětí Psychické týrání může mít formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, jeho opakované ponižování nebo odmítání. Také vystavování závažným domácím konfliktům, násilná izolace či šikanózní kontroly mohou působit citové ohrožení. Psychické týrání obsahuje složku aktivní, kdy se nepříznivá činnost dítěti děje, a složku pasivní, která spočívá v absenci něčeho, co by správně mělo dítě mít. Psychické týrání je nejrozšířenějším druhem týrání vůbec, je však bohužel zároveň nejhůře 17
rozpoznatelným. Tato skutečnost činí značné problémy nejenom při diagnostice samé, ale i při důkazním řízení soudním.21 Psychické týrání v podstatě vždy provází ostatní diagnostické kategorie syndromu CAN – fyzické týrání, sexuální zneužívání, šikanování, navíc se může vyskytovat samo o sobě. Formy
psychického
týrání:
časté
nadávky,
ponižování,
zesměšňování,
opovrhování, výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte, odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání (př. “Když se nebudeš učit, utrápíš mě”, “Když budeš zlobit, zabije mě to”), permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem, nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence, požadavek nereálných výkonů – ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba aj), násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob. Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání v souvislosti s předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou situací rodičů, kdy bývá dítě vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem. Tato problematika zahrnuje především: zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako “svědka”, získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči, bránění ve styku dítěte s druhým rodičem, nepřipravení dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem.22 2.2.3. Sexuální zneužívání dětí Sexuální zneužívání je bohužel v současné době často se vyskytujícím jevem. Jak již bylo uvedeno výše, zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Zneuživatel tak může být rodič, příbuzný, přítel, či pro dítě cizí osoba. Sexuální zneužití můžeme dělit na zneužití bez tělesného kontaktu (tzv. bezdotykové) a s tělesným kontaktem (tzv. dotykové).23 Sexuální zneužívání dětí je označováno jako Child Sexual Abuse (CSA) a je zařazováno do kategorie syndromu CAN. Komerční sexuální zneužívání (Commercial
21
Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7. Syndrom CAN. Dostupný z http://www.dkc.cz/syndrom_can.php [citováno dne 9.2.2009]. 23 Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7.
22
18
Sexual Exploitation of Children – CSEC) nebo lépe řečeno sexuální zneužívání dítěte ke komerčním účelům se považuje za závažnou formu sexuálního zneužívání.24 Bezkontaktní sexuální zneužívání dětí V případě bezkontaktního sexuálního zneužívání dětí se může jednat zejména o exhibicionismus, při kterém dospělý ukazuje své genitálie a často upřednostňuje jako cíl této své aktivity děti, harassment, který je vymezován jako znepokojování, zneklidňování dítěte slovními výpady, poplácáváním po zadku, tisknutím k sobě, pokud toto chování dospělého má sexuální podtext, obscénní telefonické hovory, přinucení dítěte k obnažení a fotografování, k prohlížení časopisů s pornografií.25 Kontaktní sexuální zneužívání dětí Kontaktní
sexuální
zneužívání
je
takové,
kde
dochází
k dráždění
prsou
a pohlavních orgánů, souloži, orálnímu a análnímu styku apod.26 Komerční sexuální zneužívání dětí Komerční sexuální zneužívání dětí je definováno jako „každé užití dětí pro sexuální účely za finanční či jinou odměnu“.27 Obecně se rozeznávají 3 hlavní formy CSEC, a to obchodování s dětmi, dětská prostituce a dětská pornografie.28 2.2.4. Zanedbávání jako forma týrání dětí Zanedbávání znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte, a to v oblasti tělesné i duševní.29 Profesor Dunovský (Dunovský, 1995) míní zanedbaným dítětem v pojmu CAN dítě, jež se ocitá v situaci, kdy je akutně a vážně ohroženo nedostatkem podnětů ke svému zdravému fyzickému a psychickému rozvoji. Formy zanedbávání: tělesné zanedbávání (neuspokojování tělesných potřeb dítěte (nedostatek přiměřeného jídla, pití, přístřeší, oblečení, nedostatečná lékařská 24
Mitlohner, M. Některé pohledy na českou právní úpravu komerčního sexuálního zneužívání. Zdravotnictví a právo, 2003, č. 1, str. 2 – 9. 25 Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7. 26 Mitlohner, M. Některé pohledy na českou právní úpravu komerčního sexuálního zneužívání. Zdravotnictví a právo, 2003, č. 1, str. 2 – 9. 27 Dunovský, J., Hejč, K., Mitlöhner, M., Tlačilová, J. Problematika dětských práv v ČR s přihlédnutím k fenoménu komerčního sexuálního zneužívání dětí. Zdravotnictví a právo, 2004, č. 2, str. 2 – 15. 28 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 29 Syndrom CAN. Dostupný z http://www.dkc.cz/syndrom_can.php [citováno dne 9.2.2009].
19
péče,
zanedbávání
prevence
(př.
povinného
očkování)),
citové
zanedbávání
(neuspokojování citových potřeb dítěte, nedostatek náklonnosti, lásky), zanedbávání výchovy a vzdělání (neustálá neodůvodněná absence ve škole, nepřiměřená dětská práce bránící naplňování vzdělávání), zanedbávání dozoru (ponechání zejména malých dětí bez adekvátního dohledu).30 2.2.5. Šikana V případě šikany se jedná o agresi (fyzickou i verbální) vůči jedinci slabšímu fyzicky nebo v závislém postavení. Formy šikany: ponižování, zesměšňování nepřiměřenými či nesplnitelnými úkoly, vynucování “poslušnosti”, přinucení vykonávat práci za “silnějšího”, vydírání, vyžadování finančních či jiných materiálních služeb.31 2.2.6. Zvláštní formy týrání dětí Systémové týrání (druhotné ubližování, sekundární viktimizace) V souhlase s definicemi syndromu CAN, jež jsou součástí připraveného materiálu Rady Evropy, je tato forma týrání působena systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin a kterému jsou vystaveny. Jde v podstatě o to, že dítě takovýmto systémem péče poškozováno, ač by mu měl být ku prospěchu. Zvlášť závažné jsou takové systémy, které řeší problém dítěte a jeho rodiny automatickým odebíráním z rodiny, aniž by jí byla nejdříve poskytnuta potřebná podpora a pomoc. Dále sem patří nedostatečná péče o děti v problémových a dysfunkčních rodinách nebo špatná či nedostatečná péče v denních zařízeních, ve školách apod. pro opuštěné nebo z rodiny odebrané děti je systémové zneužívání typické. Např. v náhradní péči ať již rodinné (pěstounská péče je v západních zemích zvláště kritizována, hlavně pro časté střídání dětí v ní – tam projdou děti také až deseti, dvaceti i více pěstounskými rodinami) anebo v dětských domovech klasického typu. Dále sem patří celá řada zbytečných, opakovaných, necitlivě prováděných, osobnost dítěte nešetřících a poškozujících vyšetření nejrůznějšími odborníky, Není přitom respektován přístup interdisciplinární, orientovaný především na zájem dítěte a také vhodně koordinovaný.
30 31
Syndrom CAN. Dostupný z http://www.dkc.cz/syndrom_can.php [citováno dne 9.2.2009]. Syndrom CAN. Dostupný z http://www.dkc.cz/syndrom_can.php [citováno dne 9.2.2009].
20
Systémové týrání či zneužívání se označuje jako druhotné ubližování (sekundární viktimizace). Po prvním traumatu, poranění či poškození dítěte následuje toto druhotné týrání právě těmi, kteří by měli dítě chránit a po útoku či útocích na ně (anebo nedostatečné péči a zanedbáván) zamezit dalším škodám a prvotní odstranit.32 Formy systémového týrání: opakovaná, nadbytečná lékařská vyšetření (zdravotnické instituce), ponižování, přetěžování, neadekvátní přístup k dítěti (instituce školské), zanedbávání či špatná péče v kolektivních zařízeních (jesle, MŠ, ZŠ, dětské domovy), rozhodování o osudu dítěte bez dostatečné objektivní informovanosti o situaci, oddělení dítěte od rodiny tam, kde to není nevyhnutelně nutné (OPD, soudy), nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým).33 Münchhausenův syndrom by proxy Tento syndrom je možno popsat jako případ, kdy rodiče vedle úmyslných otrav různými léky si vymýšlejí u dětí nejrůznější příznaky a onemocnění, případně je „vyrábějí“, tj. uměle připravují tak, aby dítě pro ně bylo vyšetřováno a také léčeno.34 Organizované zneužívání dětí Této formě zneužívání dětí se věnuje v praxi čím dál větší pozornost. Vznikl nový obchod, v němž figurují děti jako zboží. A to nejenom pro sexuální služby, ale i z jiných důvodů, jako je ilegální mezinárodní osvojení, dětská práce, segregace až po vraždy dětí ulice za účelem prodeje jejich orgánů. 35 Rituální zneužívání Tento typ zneužívání dětí lze označit za nejpodivuhodnější, projevující se často bizarními či alespoň pro dnešní dobu neuvěřitelnými příznaky a rysy. Za rituální zneužívání lze považovat takové zacházení s dětmi, které se uskutečňuje v souvislosti s nějakými symboly, které mají náboženskou, magickou či nadpřirozenou charakteristiku a jsou součástí nějakého organizovaného společenství.36
32
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 97. Syndrom CAN. Dostupný z http://www.dkc.cz/syndrom_can.php [citováno dne 9.2.2009]. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 51. 35 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 98. 36 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 101.
33
34
21
Sexuální turismus V praxi znamená, že cizinci přijíždějí do cizí země již se záměrem vyhledat dítě k tomu, aby se jím sexuálně uspokojil.37 Syndrom zavrženého rodiče Syndrom zavrženého rodiče se vyznačuje tím, že dítě je proti jednomu rodiči popouzeno do takové míry, že samo aktivně začne vyvíjet takovou vlastní dynamiku postojů vůči druhému rodiči, že ho nakonec zcela odmítne a zavrhne. Syndrom zavrženého rodiče neexistuje bez rodiče popouzejícího, jemuž je dán volný prostor k takové formě psychické manipulace s dítětem, že u dítěte dojde ke změně jeho postoje (často nápadně rychlé a radikální) k druhému rodiči, a to mnohdy od velmi pozitivního k naprosto odmítavému.38
37 38
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 102. Dostupný z: http://www.iustin.cz/art.asp?art=195 [citováno dne 26.2.2009].
22
3.
Pachatel Osobnost pachatele trestného činu zajímá lidstvo od nepaměti. Snaha proniknout
do mysli pachatele a poznat, co ho vede k páchání trestné činnosti, jaké duševní pochody ho ovládají a zda se pachatelé vyznačují nějakými specifickými fyzickými či psychickými zvláštnostmi, které je odlišují od osob trestnou činnost nepáchajících. Studium osobnosti pachatele se v počáteční fázi zaměřovalo na teorii, že člověk se pachatelem rodí (např. Lombroso měřil tělesné proporce). Biologické aspekty osobnosti pachatele reflektuje řada kriminologických koncepcí, mezi něž patří např. konstituční teorie, vycházející z předpokladu úzké vazby mezi tělesným typem (somatotypem),
určitými
vlastnostmi
temperamentovými
a
jejich
hereditární
podmíněností (např. Kretschmer, Sheldon). Také byly hledány určité poruchy v normální chromozomální struktuře příslušných jedinců. Vedle vlivů genetických byly zkoumány vlivy výchovy a péče v dětství, vliv vnějšího prostředí apod. Představa o absolutní, zásadní a trvalé odlišnosti osobnosti pachatele od nekriminální většiny je překonaným mýtem. Na současné úrovni zkoumání se nepodařilo prokázat existenci typických psychických charakteristik, které by nutně předurčovaly jedince ke kriminálnímu vývoji, a proto by se vyskytovaly pouze v populaci pachatelů. Původně předpokládaný pud zločinnosti (zločinecké založení), který by fatálně a nezvladatelně popoháněl jedince ke kriminálnímu jednání, je nade vší pochybnost pouze uměleckou fikcí. Psychologické zkoumání pachatelů se zaměřuje na co nejpřesnější poznání (popis) osobnosti pachatelů a jejich vnitřní diferenciaci od určitých typů. Jinak řečeno namísto otázky, jak se liší pachatel od nekriminální osobnosti, se klade otázka, jak a čím se liší pachatelé mezi sebou navzájem.39 Obecná typologie rozlišuje pět základních typů osobnosti pachatele, do kterých lze zařadit kriminální populaci: 1.
Socializovaný typ - nejlépe vystihuje osobnost tohoto typu přívlastek normální.
Spáchaný skutek má spíše epizodický charakter, vybočuje z dosavadní životní cesty a jeho motivace je průhledná, lze ji pochopit z pohledu vnějších posuzovatelů. Kontakt s ním lze zpravidla snadno navázat. 2.
Neurotický typ - jeho osobnost je nápadná tím, že se v ní vyskytují větší
či menší neurotické poruchy (zvýšená úzkostnost, dráždivost, deprese, hysterické reakce
39
Čírtková, L., Červinka, F. Forenzní psychologie: Psychologie pro soudce, advokáty, státní zástupce, vyšetřovatele, kriminalisty, policisty a pro všechny, kteří se v souvislosti s trestným činem dostanou do kontaktu s policií a soudy. 1. vydání, Praha : Support, 1994, str. 154.
23
atd.). Neurotické prvky osobnosti příznačným způsobem vcházejí do jeho kriminálního jednání, promítají se do motivace i způsobu spáchání. 3.
Psychopatický typ - obecně se u tohoto typu pachatele projevuje značný podíl
osobnosti na kriminálním jednání. Osobnost (temperament, charakter, vlastnosti, rysy) sehrávají výraznou roli. Jde o jedince projevujícího se svéráznými, nápadnými a zvláštními způsoby chování, dotyčný se vymyká běžnému standardu a není tudíž zcela „normální“. Psychopati bývají ve svém okolí považováni za podivíny. 4.
Mentálně nedostačivý typ - jde o typ pachatele, jehož osobnost se vyznačuje
nízkou inteligencí. Jeho obecné rozumové schopnosti jsou nižší, než je obvyklé. Jinak řečeno jedná se o „primitivní osobnost“ a tomu odpovídá i obraz, který skýtá jeho trestná činnost. Nebývá promyšlená, je pro ni příznačná jednoduchost a přímočarost, často se dopouští násilné trestné činnosti, bává pachatelem sexuálních útoků proti inadekvátním objektům (děti, zvířata). Motivace je ústředním problémem subjektivní stránky trestného činu. Rozborem motivace odpovídáme na otázku, proč se jedinec zachoval tak, jak se zachoval. Zkoumáním kriminální motivace se psycholog zajímá o motivaci, která spouští trestný čin a kriminolog hledá příčinu, která trestná činnost produkuje. Společné úsilí směřuje ke zjištění specifických faktorů, které by dostatečně objasnily, proč ke kriminálnímu jednání dochází. Neexistuje nemotivovaná trestná činnost, existuje pouze trestná činnost bez známé motivace.40
3.1.
Profil pachatele týrání dětí Týrajícím pachatelem bývá nejčastěji muž, obvykle vlastní nebo nevlastní otec
dítěte (studie ukazují, že až 80 procent násilníků jsou biologičtí rodiče, převážně otcové41), některé matky v takových situacích mnohdy zaujímají roli pasivních účastnic; násilný způsob zacházení s dítětem pak z různých důvodů tolerují. Ženy jako pachatelky se dopouštějí častěji zanedbávání péče o dítě.42 Rizikovými dospělými (potenciálními pachateli týrání, zneužívání a zanedbávání dětí) jsou:
lidé s patologickým vývojem osobnosti, s agresívními povahovými rysy, lidé impulzívní, nezdrženliví, trpící neurotickými obtížemi apod.;
40
Čírtková, L., Červinka, F. Forenzní psychologie: Psychologie pro soudce, advokáty, státní zástupce, vyšetřovatele, kriminalisty, policisty a pro všechny, kteří se v souvislosti s trestným činem dostanou do kontaktu s policií a soudy. 1. vydání. Praha : Support, 1994, str. 163. 41 Dostupný z http://www.denik.cz/z_domova/tyrani_deti20080406.html [citováno dne 10.2.2009]. 42 Dostupný z http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika [citováno dne 10.2.2009].
24
lidé závislí na alkoholu a drogách;
lidé žijící chronicky ve stresové situaci (např. nezaměstnaní, neúspěšní, zklamaní v partnerství);
lidé, kteří byli sami v dětství zanedbáváni a týráni;
lidé nedostatečně motivovaní pro rodičovství (např. upřednostňující vlastní záliby nebo zaujatí vlastními problémy), rodiče psychosociálně nezralí pro rodičovství (např. velmi mladí rodiče) nebo rodiče s přehnanými nároky na své dítě;
lidé s neobvyklým životním stylem (členové sekt apod.);
rodiče, kteří z různých důvodů nejsou schopni vykonávat své rodičovské povinnosti (nemocní, žijící v bídě,…) nebo lidé psychicky nemocní či mentálně retardovaní;
osoby sexuálně deviantní či hyperaktivní, s oslabenou sebekontrolou (např. muži pokročilého věku nebo dementní atd.) - v případě sexuálního zneužívání.43 Nejhorší je, ale bohužel také nejčastější, když se týrání dítěte dopouští jeho
vlastní rodič. Rodiče, kteří týrají své děti, je možno rozdělit do dvou skupin. V prvé jsou psychopatické osobnosti asociálního charakteru, často s kriminální minulostí a závislostí na alkoholu, drogách či výherních automatech, s rysy agresivity a nezdrženlivosti, s nedostatečně rozvinutými vyššími city. V těchto rodinách dochází nejčastěji ke smrtelným následkům a týrané dítě je zde přímo ohroženo na životě a zdraví. Náprava je obvykle nemožná, takže jedinou záchranou je včasné odebrání dítěte a zajištění náhradní rodinné péče. Do druhé skupiny patří rodiče navenek spořádaní, avšak osobnostně nevyzrálí, často přetížení, stresovaní, bez dostatečné empatie, kteří nepřiměřeným a surovým trestáním řeší zpravidla výchovné či výukové problémy. S těmito rodinami, pokud je vytvořen citový vztah k dítěti, je možno pracovat a popř. i pod hrozbou trestního stíhání je přimět ke změně výchovných postojů. Praxe potvrzuje, že rodiče, kteří týrají své děti, většinou sami byli v dětství týráni. Jde o patologický model rodičovského chování, který se často přenáší do dalších generací.44
43 44
Dostupný z http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika [citováno dne 10.2.2009]. Dostupný z http://www.fod.cz/ [citováno dne 9.2.2009].
25
3.1.1. Pachatel fyzického týrání V tomto případě se zpravidla jedná o primární vychovatele dítěte, kterými bývají:
lidé s anomálním vývojem osobnosti (psychopatie), zvláště ti s agresivními povahovými rysy,
někteří psychicky nemocní, někteří lidé s neurotickými obtížemi,
alkoholici, toxikomani,
mladiství rodiče, povahově nezralí, nevyspělí,
lidé se zvláštním životním stylem, příslušníci některých společenských skupin s agresivním programem, stoupenci agresivních rituálů apod.
lidé dlouhodobě ve stresové situaci, např. nezaměstnaní, lidé „uražení a ponížení“. Ne všechno riziko týrání dítěte je možno dovodit z rysů osobnosti účastníků, tj.
dospělých a dětí. Určitou roli hrají činitelé situační. Prototypem je tu zkratkovité jednání např. otce nebo matky v návalu žárlivé pomstychtivosti, když objevili „zradu“ toho druhého a chtějí mu ublížit na tom nejcennějším co má – tzv. Medein komplex. Jde zpravidla o:
milenecké a manželské konflikty v akutní fázi, rozvodové situace, porozvodové spory o děti,
jakékoli stresové situace,
alkoholová, drogová, event. jiná intoxikace,
hmotná bída, pokud je pro postižené stresovou situací,
stres při prožitku vlastní viny,
stresové situace při somatickém onemocnění, při psychické nebo fyzické vyčerpanosti, aj.45
3.1.2. Pachatel psychického týrání Pachatelem tohoto druhu týrání je každá osoba, jež se dopouští týrání, zanedbávání či sexuálního zneužívání dítěte, neboť, jak již uvedeno výše, psychické týrání provází všechny zbývající druhy týrání, jde tedy o pachatele uvedeného u ostatních forem týrání.
45
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 108.
26
3.1.3. Pachatel sexuálního zneužívání Pachatelé sexuálního zneužívání dětí není možno zařadit do jednotné, charakteristicky vyhraněné skupiny osob, neboť pochází z různých společenských vrstev, mají různou úroveň vzdělání, vykonávají různé profese, disponují různou mírou inteligence. Burgessová, Groth a Holmstrom poskytli širší typologii pachatelů trestního pohlavního zneužívání: 1. Situační typ, který není primárně zaměřen na děti, ale své trestné činy páchá pod vlivem stresu: a) Regredovaný typ, bývá často ženatý a na děti útočí vlivem stresové situace, např. rozvodu. Svým útokem zpravidla dítě nezraňuje a zaměřuje se na děti, které zná. b) Morálně nevybíravý typ zneužívá nevýběrově, prakticky každou dostupnou osobu (dítě je jednou z možností). c) Sexuálně nevybíravý typ experimentuje se sexem a často i s různými praktikami a není primárně zaměřen na děti. d) Inadekvátní či naivní typ bývá sociálně problémový, může mít deficit intelektu či být senilní a nemusí si být vědom neadekvátnosti svého jednání; obvykle dítě nepoškozuje. 2. Preferenční typ, pro který je dítě primárním zdrojem sexuálního uspokojení: a) Sadistický typ získává sexuální uspokojení týráním a posléze usmrcením oběti; nesvádí dítě, nýbrž je bleskově napadá, unáší na vhodné místo a posléze týrá a usmrcuje; jeho trestná činnost je promyšlená a plánovitá. b) Svádivý typ má ve zvyku získávat dítě sváděním a jeho chování vůči oběti se blíží chování normálního muže vůči své věkově přiměřené partnerce; takový pachatel se dobře dokáže s dítětem identifikovat a přiblížit se jeho myšlení a prožívání. c) Fixovaný typ je trvale zaměřen na děti, obvykle mužského pohlaví; termín fixovaný je užíván proto, že tento typ pachatele se fixoval v raném stadiu svého psychosexuálního vývoje.46 V tomto případě přicházejí v úvahu nejen nejbližší vychovatelé dítěte, ale i jiné osoby, které přicházejí do styku s dítětem v rodině nebo mimo ni. Jde o širší okruh
46
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 418.
27
příbuzných, rodinných přátel, známých, ale také učitelů, vedoucích různých kroužků a skupin apod. V naprosté většině případů jde o muže. Bývají to:
muži trpící sexuálními úchylkami (sexuální devianti),
muži staršího věku, u nichž korová kontrola chování ochabuje, případy demence nebo jiných poruch či onemocnění omezující kontrolu pudového jednání,
muži sexuálně hyperaktivní,
alkoholici a toxikomani, aj.47 Rizikovými situacemi při tomto druhu týrání jsou především následující:
stísněný životní prostor rodiny (v dřívějších dobách např. časté spaní rodičů a dětí v jedné posteli,
„příležitosti“ (např. dítě je nemocné, pečuje o ně otec nebo jiný muž v rodině, ošetřování vyžaduje intenzivní tělesný kontakt),
„cizí“ muž žijící v rodině, návštěvníci, přátelé apod., u nichž se nemohlo vytvořit sexuální tabu, jaké se zpravidla vytváří u vlastních rodičů a sourozenců dítěte – z tohoto hlediska jsou v náročné rizikové situaci i pěstouni, vychovatelé v dětských domovech a jiných dětských zařízeních, ošetřovatelé v nemocnicích, ozdravovnách apod.
alkoholová, drogová intoxikace,
celkově „uvolněná“ sexualita v rodině.48
3.1.4. Pachatel zanedbávání Zpravidla nutno brát v úvahu ani ne tak jednotlivce jako celé prostředí, v němž dítě vyrůstá. Jsou to především primární vychovatelé dítěte:
mentálně retardovaní, kteří na péči o dítě „nestačí“,
somaticky nemocní, smyslově či pohybově postižení, invalidní, psychicky nemocní,
osaměle žijící osoby,
alkoholici a toxikomani,
mladí, nezralí, nevyspělí rodiče, se zájmy dosud dětskými nebo mladistvými,
lidé s životní historií deprivační nebo subdeprivační, kteří svým dětem opět vytvářejí deprivační životní prostředí,
47 48
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 109. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 108.
28
lidé v hmotné bídě, kteří jsou sotva schopni uhájit svoji existenci, nezaměstnaní, bezdomovci, lidé žijící na okraji společnosti,
lidé příliš zaujatí jinými zájmy, zálibami nebo i povinnostmi pracovně přetížení (workoholismus).49 Rizikové situace nepřicházejí u tohoto druhu týrání v úvahu, protože
zanedbávání je děj dlouhodobý, skládá se nanejvýš z mnoha „příležitostí“ nebo jiných časově omezených aktů.50
49 50
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 110. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 111.
29
4.
Oběť Osobnost oběti a její chování jsou z kriminologického hlediska důležité nejen
ve vztahu k trestnému činu, který byl na ní spáchán, ale také ve vztahu k osobnosti pachatele a potažmo i k trestní politice. Tato oblast poznání byla dlouho dobu opomíjena. Společnost neměla zájem o oběti trestného činu, protože oběť vystupuje pasivně a pro společnost neznamená větší nebezpečí. Nauka o obětech trestných činů se nazývá viktimologie. Viktimologie je vědní obor zabývající se obětí a jejími biosociálními a psychologickými charakteristikami, procesy viktimizace, vztahy mezi obětí a pachatelem, rolí oběti v průběhu vyšetřování a soudního projednávání trestného činu, pomocí oběti, včetně jejího odškodnění a rehabilitace a v neposlední řadě i prevencí viktimizace, tj. způsoby, jak ochránit potencionální oběti před kriminalitou.51 Pojem viktimnost vyjadřuje stupeň pravděpodobnosti, že se jednotlivec nebo určitá sociální skupina stane obětí trestného činu. Signifikantní souvislost mezi viktimností a určitými biosociálními a psychickými charakteristikami oběti byla empiricky prokázána relativně spolehlivě ve vztahu k následujícím faktorům: věku oběti, profesi oběti, sociální charakteristice oběti, somatickým a psychickým handicapům oběti.52 Dalším termínem je viktimizace, kterou se označuje proces, v jehož rámci se z potencionální oběti stává oběť reálná. Viktimizaci je možné rozlišit na primární (újma způsobená oběti v bezprostřední souvislosti s konkrétním trestným činem) a sekundární (veškeré negativní důsledky spáchaného trestného činu, které nastaly až po jeho ukončení).53 Charakteristika dítěte-oběti týrání má několik úskalí. Tím zásadním je, že dítě, které je týrané, zneužívané či zanedbávané, se navenek nemusí projevovat žádnými příznaky, neboť tyto příznaky nemusí být vidět, či tyto příznaky umí skrývat, ať už ze strachu, studu či nevědomosti. Myslím si, že charakterizace osobnosti oběti-dítěte týrání je velmi těžká, spíše nemožná, potencionální obětí týrání je každé dítě.
4.1.
Profil oběti týrání K ohroženým skupinám z hlediska CAN patří děti, jejichž projevy jsou
z různých důvodů pro jejich sociální okolí nesrozumitelné, takže je obtížné je výchovně zvládat, a dále děti, které svým chováním vychovatele vyčerpávají, dráždí, popřípadě
51
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 156. Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 158. 53 Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 159. 52
30
provokují a svádějí. Za rizikové děti (potenciální oběti týrání, zneužívání a zanedbávání) lze proto považovat:
děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi (LMD), hyperaktivní, neklidné, nesoustředěné, náladové, impulzívní nebo děti z jiných příčin nadměrně dráždivé, zlostné, trucovité, plačtivé a úzkostné;
děti nevlastní;
děti chronicky ve škole neprospívající; děti neobratné či jakkoliv nezapadající do běžné normy a rodičovského očekávání (nemocné, postižené, „nehezké“); děti mentálně retardované;
děti neaktivní, utlumené, uzavřené, které nedovedou vzbudit ani udržovat zájem dospělého v náležité intenzitě (zvláště v případech zanedbávání);
dívky výrazných ženských tvarů, mazlivé až koketní (v případě sexuálního zneužívání).54
4.1.1. Oběť fyzického týrání Rizikovými dětmi jsou nejspíše ty, kterým v důsledku jejich „zvláštnosti“ není dobře rozumět, není lehké se v nich vyznat a výchovně je usměrňovat. Jsou to i děti, které svým chováním své nejbližší vychovatele unavují, dráždí, „otravují“, vyčerpávají. Typickými případy bývají:
děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi, děti neklidné, nesoustředěné, impulzivní, „zbrklé“, s nápadnými výkyvy nálad apod.
děti z jiných důvodů dráždivé a neklidné, zlostné, avšak také děti úzkostné, provokující svou „neodůvodněnou“ ustrašeností,
děti mentálně retardované, zvláště když jejich vývojové opoždění a jeho průvodní projevy vyvolávají zklamání rodičů, jejich trvalou frustraci a tím i jejich agresivní postoj vůči dítěti,
děti s lehce sníženými intelektovými schopnostmi, ve škole neprospívající, děti tělesně neobratné, nešikovné, které toho mnoho rozbijí, pokazí, zničí, děti sociálně neobratné, svým chováním urážející, provokující, děti chovající se „nechutně“.55
54 55
Dostupný z http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika [citováno dne 10.2.2009]. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 108.
31
Některé známky bití: modřiny, otoky na tváři a jinde na těle, spáleniny, např. od cigaret, zlomeniny, tržné rány a odřeniny, stopy po kousnutí člověkem.56 Chování fyzicky týraného dítěte: strach a vyděšenost z konkrétních dospělých, obranné a úhybné reakce dítěte, pasivita nebo naopak agresivita, stud za modřiny a jiná poranění – např. dítě se raději omluví z hodiny tělocviku, než by vysvětlovalo, jak přišlo k modřinám, které má po těle, hlad po pozornosti a citu jiných dospělých, lítostivost, strach z návratu domů, útěky z domova, poruchy spánku včetně nočních můr.57 4.1.2. Oběť psychického týrání Obětí tohoto druhu týrání je každá oběť syndromu CAN, neboť psychické týrání provází všechny zbývající druhy týrání. Nevýhodou psychického týrání je hlavně to, že je „neviditelné“, nezanechává stopy na těle, ale na duši. O to je horší ho nejen poznat ale i dokázat. Chování psychicky týraného dítěte: opožděný vývoj, pomočování, lhaní, krádeže, násilné chování, nápadná neposlušnost vůči dospělým, zhoršení školního prospěchu, smutek.58 4.1.3. Oběť sexuálního zneužívání U nejmenších dětí pohlaví prakticky nerozhoduje. U dětí předškolního věku výš přicházejí v úvahu takřka výlučně děvčátka, přičemž zvýšenému riziku jsou vystaveny:
holčičky výrazně ženských tvarů, jemné, kypré,
holčičky koketní, mazlivé, se „svádivě“ ženským chováním.59
4.1.4. Oběť zanedbání Některé známky zanedbávání: trvalý hlad, podvýživa, chudá slovní zásoba, špatná hygiena, zkažené zuby a časté záněty dásní, dítě není očkované proti nemocím, nevhodné oblečení vzhledem k počasí, nedostatek dohledu – dítě je večer doma samo, venku pobývá dlouho do tmy a bez dozoru apod., vyčerpanost, přepracovanost, s dítětem se nikdo neučí, nezajímá se o jeho školní povinnosti, vyhození z domova.60 Některé projevy zanedbaného dítěte: má chudé nebo velmi špatné vztahy s rodiči, touží po citu a pozornosti jakéhokoliv dospělého (nedělá rozdíly mezi blízkými 56
Dostupný z http://www.detskaprava.cz/deti/deti_a_jejich_prava_tyrani.htm [citováno dne 9.2.2009]. Dostupný z http://www.detskaprava.cz/deti/deti_a_jejich_prava_tyrani.htm [citováno dne 9.2.2009]. Dostupný z http://www.detskaprava.cz/deti/deti_a_jejich_prava_tyrani.htm [citováno dne 9.2.2009]. 59 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 109. 60 Dostupný z http://www.detskaprava.cz/deti/deti_a_jejich_prava_tyrani.htm [citováno dne 9.2.2009]. 57 58
32
a cizími lidmi, vrhá se k cizím dospělým, odešlo by s nimi), je neobvykle unavené až apatické, někdy naopak nezvládnutelné, všechno jí hltavě a hladově, chodí za školu nebo do ní chodí pozdě, má potíže s učením, zdráhá se odcházet domů, houpá se, cucá věci nebo prsty, kýve hlavou, žebrá o jídlo, peníze nebo jiné věci.61
4.2.
Rizikové faktory Světová zdravotnická organizace (WHO) popisuje rizikové faktory týrání
a zneužívání v jednotlivých oblastech životního pole dítěte z globálního pohledu:
dítě: pohlaví, předčasná vyspělost, nechtěné dítě, tělesně postižené dítě;
rodiče: nízký věk, osamělý vychovávající rodič, nechtěné těhotenství, nedostatečné výchovné rodičovské kompetence, osobní zkušenost s týráním v dětství, drogová závislost, nedostatečná předporodní péče, fyzická nebo psychická nemoc, problémy v partnerském vztahu;
rodina: velikost rodiny, nízký socioekonomický status, společenská izolace, vysoký stupeň stresu, násilí nebo zneužívání v rodině v minulosti;
společnost: neexistence nebo nerespektování dětských práv, neuznávání hodnoty dítěte (diskriminace podle pohlaví, děti menšinových skupin obyvatel, postižené), sociální nerovnost, organizované násilí (války, vysoká kriminalita, akceptace násilí ze strany společnosti, násilí prezentované v médiích, kulturní normy dané společnosti).62
4.3.
Následky týrání, zneužívání a zanedbávání dětí Následky týrání, zneužívání a zanedbávání dětí se projevují je možno pozorovat
zejména
v jejich
chování
a
psychickém
stavu.
Obecně
se
uvádí,
že
u jakékoli formy násilí páchaného na dítěti lze usuzovat na zanechání tím větších následků, čím dříve začíná, čím déle trvá a čím je intenzivnější. Důležitým aspektem je také těsný vztah mezi obětí a pachatelem a pochopení, příp. nepochopení ze strany důležitých druhých osob v případě prozrazení. Děti ve věku 0 – 6 let bývají po traumatu jakoby oněmělé a ztuhlé, na separaci reagují
úzkostí,
návratem
do
předchozích
vývojových
stádií
(pomočují
se
ve dne nebo v noci, jsou problémy s defekací), odmítají potravu nebo jedí příliš, někdy
61 62
Dostupný z http://www.detskaprava.cz/deti/deti_a_jejich_prava_tyrani.htm [citováno dne 9.2.2009]. Dostupný z http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika [citováno dne 10.2.2009].
33
u nich dochází k poruchám spánku (noční děsy). Často se jejich trauma projeví ve hře, kresbě. Děti ve věku 6 – 12 let projevují obvykle poruchy učení a problémy s chováním, jako je pasivita, uzavření se do sebe, nebo jsou naopak útočné. Mají psychosomatické příznaky – bolesti hlavy, břicha, bušení srdce. V tomto věku ještě mohou utíkat do fantazie, ve které se pokoušejí částečně překonat pocity bezmoci. Pravidelně dochází k pocitům viny a sebeodsuzování, někdy k projevům lhostejnosti, stažení se do sebe, zlostnosti. Stigmatizace je provázena pocity viny a studu, izolace a odcizení, a sníženým sebehodnocením. Dospívající reagují nejistotou, úzkostí, které, pokud jsou dlouhodobé, mohou vyústit v obrácení agrese proti sobě, tedy v sebepoškozování, v některých případech i k suicidu.
Agrese
proti
druhým
se
projevuje
odporem
ke
škole
a rodičovské autoritě. V chování se pozoruje řada projevů, od záškoláctví po asociální projevy, jako jsou krádeže a sexuální promiskuita. Výjimkou není abúzus alkoholu a drog.63
63
Čírtková, L., Vitoušová, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha : Grada Publishing, 2007, str. 54.
34
5.
Prevence týrání, zneužívání a zanedbávání dětí Matějček a Dytrych
(Dunovský, 1995) analyzují principy prevence CAN
ze dvou základních pozic, které označují jako prevenci primární a prevenci sekundární. Provazníková (Vaníčková, 1995) člení prevenci CAN na primární, sekundární a terciární. Prevence primární Prevence primární podle definice Světové zdravotnické organizace znamená počínat si tak, aby k určitému neblahému společenskému jevu nedocházelo – tedy předejít jeho vzniku, potlačit jej v zárodku, nedat mu příležitost, nedat mu půdu, v níž by mohl zapustit kořeny.64 V primární prevenci CAN můžeme rozlišit zhruba 3 vrstvy65: 1.
Zaměření působení na širokou veřejnost. Širokou veřejností tu myslíme
společnost jako celek, zahrnující všechny vrstvy obyvatelstva definované věkově, ekonomicky, vzděláním, zaměstnáním či jakkoliv jinak. Je to tedy onen společenský rámec, v jehož hranicích probíhá život jednotlivců a malých společenských skupin, jakými jsou např. rodiny. Je to i společenské pozadí, na němž se jakékoliv „zvláštní“ chování jednotlivců či malých společenských skupin teprve stává zjevným a nápadným. Prostředkem je široce založená osvěta, činiteli jsou všechny instituce se širokou celospolečenskou působností dotýkající se nějakým způsobem života dětí (např. orgány státní legislativy, sdělovací prostředky, školství, zdravotnictví, nevládní organizace atd.).66 2.
Zaměření působení na rodiče a vychovatele, jakož i na ty, kdo se na rodičovství
nebo profesionální vychovatelství připravují. Primární prevence na této druhé rovině má již určitější objekt svého působení, určitější cíle i pracovní prostředky. Jde o dítě v jeho nejvlastnějším prostředí, tj. v rodině, a o jeho nejbližší vychovatele, jimiž jsou zpravidla rodiče nebo osoby ocitající se právně či psychologicky na jejich místě. Cílem je vybudovat v systému jejich hodnot, postojů, ale i názorů a vědomostí podmínky pro vnitřní, tj. psychické, „přijetí“ dítěte. A to přijetí pokud možno bezvýhradné – přijetí dítěte takovým, jakým je. Poněvadž je jasné, že takovéto působení na rodiče v době, kdy dítě je už na světě má do značné míry omezenou naději na úspěch, je samozřejmé, že se osvětové úsilí musí zaměřit především na rodiče budoucí, tj. na dnešní děti – to 64
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 103. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 104. 66 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 104.
65
35
čím dříve, tím lépe. Rozhodující úloha v přípravě dětí na příští rodičovství samozřejmě připadá samotné rodině. Vývojová a sociální psychologie dětství dnes celkem spolehlivě určit klíčová období, jimž je třeba věnovat zvláštní pozornost (jsou to: odpovědné početí a dobře prožité těhotenství ženy, s emociální účastí muži i širšího rodinného společenství, nové praktiky vedení porodu, s eventuální účastí otce při něm, časná pozitivní interakce matky s dítětem aj., podmínky pro vytváření „důvěry lidí“ na sklonku kojeneckého věku dítěte „rodinné identity“ ve věku batolícím, pro přijetí partnera ve hře, pro součinnost a základní formy přátelských vztahů s vrstevníků ve věku předškolním, výchova k odpovědnost v důležité fázi vývoje rodičovských postojů vůči malému dítěti a identity rozlišené podle pohlaví, tj. mužské a ženské, v tzv. středním školním věku (8-13 let), puberta, s pohlavím a citovým dozráváním, kultivace citová, věk mladiství a vedení k odpovědnosti ve vztazích erotických a sexuálních, praktiky antikoncepce, výběr životního partnera, plánované rodičovství). Na závěr možno předchozí úvahy shrnut v tom smyslu, že primární prevencí na této úrovni, tj. cíleně zaměřenou na rodinu a nynější i budoucí vychovatele dětí, je všechno, co zabraňuje, aby nevzniklo to, čeho se týká sekundární prevence – tj., aby nevznikaly rizikové skupiny obyvatelstva a rizikové životní situace, jež jsou pak onou „úrodnou půdou“ pro CAN.67 3.
Zaměření působení na odborné pracovníky a tzv. veřejné činitele – hlavně
lékaře, psychology, sociální pracovníky, právníky, soudce, politiky apod. V této oblasti by mělo jít o zprostředkování poznatků z výzkumů, odborných studií, průzkumů obyvatelstva. Cílovou skupinou potencionálních příjemců jsou lidé nejrůznějších vědních oborů a společenské praxe, kteří se zabývají otázkami CAN.68 Prevence sekundární Ve spojitosti s CAN se za sekundární prevenci pokládá:
předně vytipování rizikových skupin obyvatelstva a rizikových životních situací, za nichž nejspíše k týrání, zanedbávání či zneužívání dítěte dochází,
zadruhé cílené, programové působení na tyto skupiny lidí a na tyto situace tak, aby se riziko CAN snížilo na minimum.69 Východisko pro sekundární prevenci je naprosto zřejmé: Důsledný dozor nad
dítětem a jeho komplexní ochrana až do konce předškolního věku. To se týká i pečlivé 67
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 105 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 107. 69 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, str. 107.
68
36
evidence a prověření osob, jež se s dítětem dostávají do styku. U dětí školního věku, zvláště mladšího (6-9 let), se musí stále ještě uvažovat o zesíleném dozoru nad dítětem, případně o průběžné informovanosti o pohybu dítěte z hlediska zpětvazebního (dítě informuje rodiče, vychovatele atd.) o svém pohybu mimo domov, školu apod. Rodiče nebo jiná odpovědná osoba musí mít možnost informace o pohybu dítěte a současně možnost dítě ochránit.70 Mezi rizikovými situacemi jsou i veřejně přístupná místa, jako jsou např.:
vtahy a schodiště (dochází zde ke znásilnění, exhibicím atd.),
veřejné toalety (dochází ke kontaktu s pedofilem, muži se ukrývají na dámských toaletách atd.),
hromadná doprava (dítě je kontaktováno pachatelem, sledováno pachatelem při vystoupení z dopravního prostředku atd.).71 Sekundární prevence rizikových situací je na demarkační čáře s prevencí
primární. Každé dítě se učí těmto situacím vyhýbat nebo se v nich bezpečně chovat. Typickou sekundární prevencí není výchova dítěte k tomu, aby např. nevstupovalo samo do výtahu, nesedalo si samo do kupé ve vlaku atd., to je problém prevence primární. Sekundární prevence spočívá v eliminaci rizikovosti situace či prostředí. Jde o problém velmi komplikovaný a organizačně náročný.72 Prevence terciární O prevenci terciární mluvíme tehdy, když k aktu násilí nebo k jinému ublížení dítěti došlo, a je třeba zajistit, aby se to neopakovalo, aby dítě nebylo dále poškozováno a aby poškození, k němuž došlo, bylo ve svých důsledcích omezeno na minimum. Je zahájen proces diagnostický, který má vyústit v prognózu případu. Z této prognózy pak dále plyne návrh na pomocná, ochranná, terapeutická a další opatření ve prospěch dítěte.73
70
Weiss, P. a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing 2000, str. 64. Weiss, P. a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing 2000, str. 70. Weiss, P. a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing 2000, str. 70. 73 Vaníčková, E. Provazníková, K. Hadj–Moussová, Z. Násilí v rodině. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha : Karolinum, 1995, str. 39. 71 72
37
6.
Týrání dětí v České republice Přesná statistika týraných dětí neexistuje, neboť právě u tohoto jednání existuje
mimořádně vysoké procento skryté kriminality. Odhaduje se, že obdobně jako v jiných evropských zemích je u nás týráno 1 až 2 % dětské populace - v přepočtu na absolutní čísla se jedná o 20 až 40 tisíc dětí mladších patnácti let. V naprosté většině případů však není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci. Podle odborných odhadů u nás ročně na následky týrání a špatné péče umírá nejméně padesát dětí (z toho jich je více než třetina cíleně zavražděna74). Nejčastějšími oběťmi jsou děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Nyní to již není jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání.75 V roce 2005 zaznamenali sociální pracovníci 1983 případů, kdy bylo dítě sexuálně zneužito nebo tělesně a psychicky týráno (oproti roku 2000 o 626 případů). Tři děti prokazatelně na následky týrání zemřely. Podle policejních zdrojů bylo od roku 2001 až 2004 znásilněno nebo pohlavně zneužito téměř 4300 dětí. V roce 2005 Policie ČR řešila 875 případů pohlavního zneužívání dětí a dalších 9 případů, kdy šlo o komerční formu sexuálního zneužívání nezletilých.76 Počty týraných a sexuálně zneužívaných dětí v ČR Rok
Počet týraných dětí
Počet sexuálně zneužitých dětí
Celkem
2000
743
614
1357
2001
884
522
1406
2002
698
537
1235
2003
950
665
1615
2004
1028
698
1726
2005
1319
664
1983
Celkem
5622
3700
932277
74
Dostupný z http://www.denik.cz/z_domova/tyrani_deti20080406.html [citováno dne 9.2.2009]. Dostupný z http://www.fod.cz/ [citováno dne 9.2.2009]. 76 Dostupný z http://www.nasedite.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=369 [citováno dne 9.10.2008]. 77 Dostupný z http://www.nasedite.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=369 [citováno dne 9.10.2008]. 75
38
V roce 2007 bylo evidováno celkem 5 435 trestných činů, které byly spáchány na dítěti, přičemž největší skupinu zde tvoří násilné a mravnostní trestné činy. Podle policejních statistik došlo například v roce 2007 k 938 znásilnění a pohlavních zneužití dětí. Orgány sociálně právní ochrany dítěte evidovaly 1884 dětí, které byly fyzicky či psychicky týrány nebo sexuálně zneužívány. Děti jsou také přítomny ze 2/3 domácímu násilí v roli svědků, přičemž z výzkumu v ČR vyplývá, že 14 % populace starší 15 let má osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu. Opakované studie Linky bezpečí a Růžové linky uvádí, že 62 % dětí má zkušenost s psychickým násilím v rodině. Výzkumná studie Univerzity Karlovy - 3. Lékařské fakulty dále informuje, že v roce 2004 pouze 13,6 % dětí nebylo nikdy tělesně potrestáno, přičemž jedna čtvrtina tělesně trestaných dětí je potrestána způsobem, který naplňuje definici týrání.78 Úmrtí dětí jsou statisticky sledována na úmrtí tzv. vnější příčiny, tj. na úrazy, otravy a dokonané sebevraždy. V řadě případů stojí za úmrtím dítěte v důsledku úrazu nebo otravy neprokázané týrání nebo hrubé zanedbání rodičovské péče. Rovněž příčinou většiny dětských sebevražd jsou neúnosné poměry v rodině, často týrání a obava před dalším trestem, nejčastěji v souvislosti s problémy ve škole. Tak např. v roce 1994 zemřelo na úrazy a otravy celkem 109 dětí mladších patnácti let, z toho bylo 67 kojenců, 18 dětí ve věku od 1 do 4 let, 12 dětí ve věku od 5 do 9 let a 12 dětí ve věku od 10 do 14 let. V témže roce u nás spáchalo dokonanou sebevraždu celkem 13 dětí mladších patnácti let, z toho jedna dívka a jeden chlapec byli ve věkové kategorii 5 až 9 let. Ve věkové kategorii od 10 do 14 let dokonalo sebevraždu 10 chlapců a 1 dívka. V roce 1999 bylo v ČR stíháno 14 případů vražd dětí včetně 4 vražd novorozenců matkou, 511 případů úmyslného ublížení na zdraví dítěti, 133 případů týrání dětí a 1065 případů pohlavního zneužívání. V r. 1998 u nás zemřelo na poranění a otravy celkem 155 dětí mladších patnácti let, z toho 104 děti byly mladší deseti let (do 1 roku - 28, do čtyř let - 32 a do 10 let - 44). Třetinu úmrtí mají na svědomí dopravní nehody (52), následují utonutí (27). Dokonanou sebevraždu spáchalo 8 dětí ve věku od 10 do 14 let. V roce 2000 bylo vyšetřováno 6 případů vražd novorozenců matkou, 148 případů týrání dítěte, 10 případů opuštění dítěte, 940 případů pohlavního zneužívání,
78
Z jednání schůze vlády České republiky dne 3. září 2008. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/zpravodajstvi-z-parlamentu-zjednani-schuze-vlady-ceske-republiky-dne-3-zari-2008.aspx [citováno dne 9.2.2009].
39
652 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 69 případů podávání alkoholických nápojů mládeži. V roce 2001 byl vyšetřován 1 případ vraždy novorozence matkou, 138 případů týrání dítěte, 20 případů opuštění dítěte, 913 případů pohlavního zneužívání, 653 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 98 případů podávání alkoholických nápojů mládeži. V roce 2002 byl vyšetřován 1 případ vraždy novorozence matkou, 194 případů týrání dítěte, 16 případů opuštění dítěte, 1011 případů pohlavního zneužívání, 748 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 84 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.79
6.1.
Případy týrání dětí Jako názorný příklad týrání dětí se všemi prvky, které jsou pro tento fenomén
typické (latence, dlouhodobost, pachatelé z okruhu nejbližších, formy atd.) lze uvést tzv. kuřimskou kauzu, případ týrání dvou chlapců z Kuřimi, Ondřeje (tehdy 8 let) a Jakuba (tehdy 10 let), kterému se dostalo značné pozornosti českých médií a veřejnosti. Kauzu odstartovala v květnu 2007 náhoda, kdy jeden z obyvatelů Kuřimi se pokoušel spustit elektronickou kameru hlídající jeho dítě. Na kameře ale naladil záběry z podobného zařízení z jednoho ze sousedních domů, na kterých byl zobrazen na zemi ležící nahý a spoutaný chlapec. Policie po oznámení zadržela matku chlapce, Kláru Mauerovou, a její děti byly svěřeny do péče zařízení Klokánek. Krátce po jejich přijetí však jeden z aktérů, údajně třináctiletá Anna (v tisku častěji označovaná zdrobnělinou Anička), zmizela beze stopy. Při vyšetřování vyšlo najevo, že Anna ve skutečnosti nebyla dcerou Kláry Mauerové, ale šlo o přibližně třicetiletou ženu, Barboru Škrlovou, které byla vytvořena nová identita. Ta se po svém zmizení ohlásila na českém velvyslanectví v Dánsku a poté opět na několik měsíců zmizela. Nakonec byla nalezena v Norsku, kde se vydávala za chlapce Adama. Po svém návratu do České republiky byla zatčena a obviněna z několika trestných činů. Při vyšetřování vyšlo najevo, že Klára Mauerová pravděpodobně nejednala samostatně, ale v rámci širší skupiny, kterou tvořila její sestra, příbuzní, Barbora Škrlová a několik dalších lidí. Existovalo několik vyšetřovacích verzí, například, že jde o gang natáčející dětskou pornografii, nebo že šlo o náboženskou sektu. Role a počet
79
Dostupný z http://www.fod.cz/ [citováno dne 9.2.2009].
40
zainteresovaných osob, jejich motivace a podíl na týrání chlapců nebyly u soudu plně objasněny. V červnu 2008 byl zahájen u Krajského soudu v Brně soud se šesti obviněnými v této kauze: Klára Mauerová (matka týraných chlapců), Kateřina Mauerová (teta týraných chlapců), Hana Bašová (vychovatelka z Domu dětí a mládeže Paprsek), Jan Turek, Barbora Škrlová a Jan Škrla. Chlapci byli podle obžaloby týráni od léta 2006 do 7. května 2007 v Brně, Kuřimi a na chatě ve Veverské Bítýšce. Obžalovaní tam prý děti zavírali do klecí, bili, řezali, topili a pálili cigaretovými nedopalky. Brněnský krajský soud dne 24.10.2008 vyměřil matce týraných hochů devět let a tetě deset let, všech šest souzených dostalo v úhrnu 43 let vězení (H. Bašová 6 let, J. Turek 5 let, B. Škrlová 5 let a J. Škrla 7 let). Brněnský soud přihlédl i k tomu, že hlavní aktérky týrání v kuřimské kauze chlapce zavíraly do klecí a komor na různých místech. Využil proto paragraf o zbavení osobní svobody, který umožňuje ve zvlášť těžkých případech až 12 let vězení. Soud považuje tresty za exemplární, myslím si, že soudci měli využít maximální možnou hranici u všech obžalovaných. Všichni obžalovaní se proti verdiktu odvolali, Vrchní soud v Olomouci dne 9.3.2009 zamítl odvolání pěti odsouzených v kauze Kuřim (odvolání Barbory Škrlové projedná vrchní soud ve zvláštním řízení, protože její obhájce se kvůli nemoci z jednání soudu omluvil a Škrlová nechtěla, aby ji zastupoval někdo jiný, ale i v jejím případě se dá předpokládat zamítnutí odvolání). U tohoto případu se ukázalo hned několik problémů fenoménu týrání dětí a selhání několika institucí. Týrání neodhalila obvodní lékařka chlapců při preventivní prohlídce, která si nevšimla žádných zranění (Jakub o jizvách na stehně řekl, že ho kousl čmelák). Lékařka poté čelila obvinění, že týrání chlapců neohlásila, kterého ji brněnský krajský soud zbavil, když v postupu při uskutečněných prohlídkách soud ale ani většina znalců chyby nenašli, nebylo prokázáno, že by jizvy po týrání viděla nebo se o něm dozvěděla z jiných zdrojů. Pochybila i základní škola, kterou navštěvoval Ondřej. Důvodem je kritická zpráva České školní inspekce, podle níž škola pochybila umožněním vzdělávat chlapce doma. Jelikož ředitel školy primárně rodičům i dětem věřil a ani ostatní pracovníci neměli žádné podezření, tak matce její žádost povolil.
41
Dalším problémem je nemožnost spolehnutí se na znalecké psychologické posudky u soudů, kdy brněnský soud pracoval postupně se třemi posudky, ale každý z nich o obžalovaných vypovídal úplně jinak. V tomto případě došlo také k porušení čl. 3 (priorita zájmu dítěte pro stát, soudy i veřejné instituce) a čl. 19 (závazek učinit všechna opatření k ochraně dětí před násilím) Úmluvy o právech dítěte OSN, když byly zveřejněny záběry dětí, jejich adresy a došlo tedy k jejich druhotné viktimizaci. Ministr Jiří Pospíšil inicioval návrh novely Občanského soudního řádu a Trestního řádu. Novela by měla oběti zločinů mladší 18 let chránit stejně, jako nyní chrání mladistvé pachatele. To znamená, že nikdo nesmí zveřejnit žádnou informaci se jménem nebo jinou identifikací oběti. Za porušení zákona by hrozila pokuta 50.000,- Kč. 80 Ministerstvo školství chce více kontrolovat děti a rodiny, které vzdělávají své ratolesti doma. Ministerstvo zdravotnictví by mělo proškolit lékaře, aby násilí včas uměli rozeznávat. Tento případ odstartoval proces změn celého systému péče a výchovy dětí, který snad bude pokračovat a neskončí pouze těmito prvními kroky. Z tohoto případu bychom se měli všichni poučit, přestat být lhostejní a více si všímat okolí. Vždyť takové jednání se může dít v sousedním bytě.81 Dalším velmi mediálně sledovaným případem je kauza devítiletého Jakuba Šimánka, z jehož znásilnění a zavraždění byl obžalován třiačtyřicetiletý Slovák Antonín Novák. Chlapec se s obžalovaným setkal náhodou, kdy ho pod záminkou počítačových her nalákal k sobě na ubytovnu, kde jej znásilnil, vše si fotil a natáčel na video. Z obavy z prozrazení (chlapec to chtěl říci rodičům) chlapce zabil. Po zadržení Nováka vyšlo najevo, že muž byl na Slovensku už několikrát odsouzen za pohlavní zneužívání k ochranné ústavní i ambulantní léčbě. Té se však vyhýbal, což mu kvůli liknavosti slovenských úřadů procházelo. Měl také brát léky snižující pedofilní sklony. Když ale došlo ke znásilnění a vraždě Jakuba, podle svých slov je nejméně tři měsíce nebral.82 Novákovi, který se k činu doznal, hrozí doživotní trest vězení.83 80
tento vládní návrh (sněmovní tisk 443/0, část č. ½) byl již schválen, dne 16.2.2009 jej podepsal prezident ČR, dne 18.2.2009 byl doručen k podpisu premiérovi. Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=443 [citováno dne 22.2.2009]. 81 Dostupný z http://aktualne.centrum.cz/analyzy-a-specialy/clanek.phtml?id=430002, http://zpravy.idnes.cz/krimi.asp?klic=64026&o=0, http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=318581, http://www.lidovky.cz/soud-uzavira-kurimskou-kauzu-dkf/ln_noviny.asp?c=A081017_000021_ln_noviny_sko&klic=228131&mes=081017_0, http://www.novinky.cz/krimi/142747lekarka-poprela-ze-by-deti-z-kurimske-kauzy-mely-jizvy.html, http://cs.wikipedia.org/wiki/Ku%C5%99imsk%C3%A1_kauza, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kauza-kurim/, http://zpravy.idnes.cz/rok-a-pul-od-objevu-naheho-ondreje-padnou-tresty-vkauze-kurim-puy-/krimi.asp?c=A081023_193001_krimi_cen [vše citováno dne 11.3.2009]. 82 Případ byl natolik otřesný, že přiměl Slovensko k novelizaci trestního řádu, ministerstvo spravedlnosti navrhlo, aby byl příkaz na dodání osoby k výkonu ochranného léčení spojen s příkazem k pátrání po této osobě. Po novelizaci trestního řádu bude policie pátrat po těch, jimž soud nařídil ústavní léčení, a nebylo možné je předvolat, na základě písemného návrhu předsedy senátu. Podle novely je potřebné zajistit okamžitý nástup takové osoby k výkonu ochranné léčby. Dostupný z
42
Zde, podle mého názoru, došlo k pochybení jednak státních institucí (nedůslednost slovenských úřadů zajistit nástup Nováka k výkonu ochranné léčby), ale také ze strany rodičů malého Jakuba, kteří mu nedostatečně vštípili větu, kterou zná jistě každý z dětství, „nikam nechoď a nebav se s cizími lidmi“. Nelze nezmínit případ pětiletého Honzíka Rokose, jehož zavraždila jeho matka a její druh dvěma ranami nože do hrudi a dušením v prosinci roku 2007. Matka Antonie Stašková byla odsouzena k 24 rokům a její druh k 20 rokům trestu odnětí svobody.84 Případů týrání dětí (např. manželé Dunkovi, jejichž dva chlapci byli nuceni žít v tmavé komoře mezi výkaly) je mnoho nejen u nás, ale také v zahraničí. Ze zahraničně mediálně velmi sledovaných kauz současné doby nelze nezmínit případy Nataschy Kampusch (rakouská dívka, která byla v deseti letech unesena a více než osm let vězněna Wolfgangem Priklopilem), Josefa Fritzla (muž, jež 24 let věznil dceru, kterou znásilňoval a měl s ní 7 dětí). Ještě zmíním případ z Itálie, který má nejen vztah k týrání dětí, ale je také jedním, jímž je stanovena povinnost interpretovat domácí právo souladně s rámcovým rozhodnutím, vydávaným v rámci unijních závazků tzv. III. pilíře a na který poukazuje i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu Pl. ÚS 66/0485. Jde o případ učitelky mateřské školy Marii Pupino, která v průběhu měsíců ledna a února 2001 spáchala několik deliktů „zneužití kázeňských prostředků“ ve smyslu článku 571 italského trestního zákona na některých svých žácích, v rozhodné době mladších pěti let, zejména tím, že je měla pravidelně bít, hrozit jim, že jim podá sedativa, že jim zalepí ústa náplastí, a bránit jim v odchodu na toaletu. Dále v měsíci únoru 2001 měla spáchat delikt „závažného ublížení na zdraví“ uvedený v článcích 582,
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/145474-slovensko-meni-kvuli-pedofilovi-novakovi-zakon.html [citováno dne 10.2.2009]. Dostupný z http://www.ct24.cz/domaci/45892-vrah-jakuba-simanka-priznal-vinu-cinu-litoval/ [citováno dne 11.3.2009]. 84 Dostupný z http://zpravy.idnes.cz/za-vrazdu-petileteho-honzika-rokose-si-matka-odsedi-24-let-jeji-druh-20-1g5/krimi.asp?c=A090113_110730_krimi_cen [citováno dne 11.3.2009]. 85 Rozhodnutí zamítnutí návrhu skupiny poslanců a senátorů na zrušení § 21 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění, a na zrušení § 403 odst. 2, § 411 odst. 6 písm. e), § 411 odst. 7 a § 412 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním (implementace Evropského zatýkacího rozkazu), ve kterém poukázal na poslední judikaturu Soudního dvora ES (dále též „ESD“) ve věci C-105/03 Maria Pupino, ze dne 16. 6. 2005, zejména na tam stanovenou povinnost interpretovat domácí právo souladně s rámcovým rozhodnutím, vydávaným v rámci unijních závazků tzv. III. pilíře. Judikatuře ESD v oblasti III. pilíře nutno přikládat stejné účinky jako v pilíři prvním, z důvodů prohlášení, které Česká republika učinila při přistupování k EU (prohlášení č. 26 ČR k čl. 35 Smlouvy o EU, Závěrečný akt ke Smlouvě o přistoupení ČR a dalších zemí k EU, vyhlášeno pod č. 44/2004 Sb. m. s.). Žádné základní právo občana podle Listiny nemůže být dotčeno předáním do členské země EU, neboť v těchto zemích je zrušen trest smrti, je zaručeno právo na obhajobu a k ochraně lidských práv váže tyto země též čl. 6 Smlouvy o EU. Ačkoli článek 34 Smlouvy o EU výslovně stanoví, že rámcová rozhodnutí nemají přímý účinek, v rozhodnutí ve věci Maria Pupino ESD konstatoval, že smlouva o EU obsahuje princip loajální spolupráce, analogicky tomu, který je stanoven v článku 10 Smlouvy o ES. V důsledku tohoto principu mají rámcová rozhodnutí nepřímý účinek. To znamená, že národní soudy jsou povinny „v co největším možném rozsahu vnitrostátní právo vykládat ve světle znění a účelu Rámcového rozhodnutí, aby byl dosažen výsledek, který Rámcové rozhodnutí sleduje a dosažen tak soulad s čl. 34 odst. 2 písm. b Smlouvy o EU“ (tamtéž, odst. 43). ESD ponechal otevřenou otázku, jakou povinnost mají národní soudy v situaci, kdy nemohou vyložit své národní právo v souladu s rámcovým rozhodnutím. Dostupné z http://www.usoud.cz/scripts/detail.php?id=413 [citováno dne 13.2.2009]. 83
43
585 a 576 TZ, ve spojení s čl. 61 body 2 a 11 téhož zákona, když jednomu ze svých žáků zasadila ránu, jež mu způsobila lehký otok v čelní oblasti.86
86
Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 16. června 2005 ve věci C-105/03, Dostupné z http://www.jurisprudence.cz/clanek.html?id=1085&seznamtyp=1&rocnik=2005&cislo=8 [citováno dne 11.2.2009].
44
7.
Právní úprava týrání dětí Týrání dětí je složitý jev, jenž je upraven v právních předpisech mnoha právních
odvětví. Vedle pramenů ústavního a mezinárodního práva je tradičním východiskem z hlediska ochrany oprávněných zájmů dětí i právo rodinné a právo sociální. Role trestního práva je při ochraně oprávněných zájmů dětí výhradně subsidiární a týká se jen nejzávažnějších porušení těchto práv. Veškeré novely v oborech trestního práva hmotného i procesního totiž z hlediska svého subsidiárního a sankčního charakteru reagují až následně se značným zpožděním na předchozí normotvorbu, která sama je až důsledkem změn společenské situace. Hlavním právním východiskem posledních novel trestního práva a také přestupkového práva je Úmluva o právech dítěte, která ve svých článcích smluvním stranám nařizuje přijmout opatření směřující k ochraně dětí před násilím, zanedbáváním, před narkotickými látkami, před všemi formami sexuálního zneužívání a vykořisťování, obchodování s dětmi, ale stejnou pozornost věnuje i reintegraci dětí, které se již obětí týrání, zneužívání a vykořisťování staly. Vedle pramenů ústavního a mezinárodního práva je tradičním východiskem z hlediska ochrany oprávněných zájmů dětí i právo rodinné a právo sociální.87
7.1.
Ústavně právní úprava týrání dětí Práva dětí jsou v právním řádu České republiky na prvním místě obsažena
v ústavním zákonu č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Práva ochrany dětí jsou zakotvena v hlavě druhé oddílu prvním (upravuje základní lidská práva) a v hlavě čtvrté (hospodářská, sociální a kulturní práva). Většina práv obsažených v Listině není výslovně určena dětem. Listina zaručuje základní práva a svobody všem bez rozdílu. Základními právy a svobodami všech je způsobilost mít práva, právo na život, nedotknutelnost osoby, zákaz mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu, zákaz podrobování nuceným pracím nebo službám, právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a právo na ochranu jména. Další ochranu rodičovství a rodiny je zakotvena čl. 32, ve kterém vyzdvihuje také poskytnutí zvláštní ochrany dětem a mladistvým.
87
Trestná činnost páchaná na dětech. Dostupný z http://bkb.juristic.cz/174592/old [citováno dne 25.2.2009].
45
7.2.
Trestněprávní úprava týrání dětí Nejsilnějším a nejúčinnějším nástrojem v potírání tak společensky závažného
a nebezpečného jednání, jako je sexuální zneužívání dětí, je trestní zákon. Evropský soud pro lidská práva ukládá použití trestního zákona všude tam, kde k potlačování tohoto vysoce nežádoucího jevu nelze vystačit s jinými, mírnějšími prostředky. Podle Mezinárodní úmluvy o právech dítěte je pro potřeby této úmluvy za dítě považován každý jedinec mladší osmnáct let. Navádění nebo nucení dítěte k účasti na jakékoliv nezákonné aktivitě je jednání v rozporu se zmíněnou úmluvou. Vedle pramenů trestního práva je samozřejmě východiskem z hlediska ochrany zájmů dětí také právo ústavní, mezinárodní rodinné a sociální (těmto se budu věnovat v 8. kapitole). 7.2.1. Trestný čin Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „TrZ“), ve znění pozdějších předpisů, vymezuje v § 3 trestný čin jako pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně, čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován různými hledisky, zejména pak významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění a jeho pohnutkou. Základní charakteristikou trestného činu je tedy to, že jde o protiprávní jednání; tedy takové, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, a zároveň musí jít o jednání, které je pro společnost nebezpečné. Jedině nezávislému soudu náleží úvaha, zda je určité konkrétní jednání trestným činem, čili zda byly jednáním pachatele naplněny znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Soud se ve své úvaze opírá o důkazy snesené v přípravném řízení, jež volně hodnotí.88 Skutková podstata trestného činu je souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je od sebe navzájem. Skutkové podstaty se dělí: základní (obsahují souhrn běžných znaků dané skutkové podstaty), kvalifikované (mimo běžných znaků obsahují navíc jeden nebo více kvalifikujících znaků, což má za následek použití vyšší trestní sazby), privilegované (mimo běžných znaků obsahují navíc jeden nebo více privilegujících znaků, což vede k použití nižší trestní sazby).
88
Weiss, P. a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing 2000, str. 17.
46
Jednotlivé skutkové podstaty jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků: objektem, objektivní stránkou, subjektem a subjektivní stránkou. Za objekt trestného činu jsou považovány v teorii i praxi společenské vztahy, zájmy a hodnoty, které se někdy souhrnně označují jako „právní statek“. Rozlišuje se objekt obecný (všechny společenské vztahy chráněné trestním zákonem v souhrnu), druhový (skupina příbuzných zájmů chráněných v dané oblasti, slouží k systematizaci zvláštní části trestního zákona a je vyjádřen v názvech hlav trestního zákona) a individuální (jednotlivý právní statek, k jehož ochraně je jednotlivé konkrétní ustanovení zvláštní části určeno).89 Objektivní stránka trestného činu je charakterizována způsobem spáchání trestného činu a jeho následky. Objektivní stránka trestného činu zahrnuje především tzv. obligatorní znaky objektivní stránky, kterými jsou: jednání (projev vůle pachatele ve vnějším světě, spočívá v konání i v opomenutí), následek (porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem) a příčinný vztah mezi jednáním a následkem.90 Pachatelem (subjektem) trestného činu je osoby, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky skutkové trestného činu. V tom smyslu je pachatelem i osoba, kterou podle trestního zákona kvalifikujeme jako spolupachatele (§ 9 odst. 2 TrZ) nebo účastníka (§ 10 odst. 1 a § 89 odst. 1). Podle našeho trestního zákona může být pachatelem pouze fyzická osoba, který je v době činu příčetná (§ 12 TrZ) a dovršila patnáctý rok věku (§ 11 TrZ).91 Subjektivní
stránka
zahrnuje
znaky
týkající
se
psychiky
pachatele.
Nejvýznamnější z nich je zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Zavinění je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu a je nezbytné pro naplnění kterékoliv skutkové podstaty trestného činu.92 7.2.2. Skutkové podstaty vybraných trestných činů týrání dětí Týráním, zneužíváním či zanedbáváním dítěte se osoba trestně odpovědná dopouští skutku, který může naplnit znaky skutkových podstat několika trestných činů. Stávající platná právní úprava skýtá možnost podřazení takovéhoto chování pachatele a jeho zákonného postihu v návaznosti na konkrétní podobu, charakter, jakož i stupeň
89
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 16. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 18. 91 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 22. 92 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 22. 90
47
závažnosti jeho jednání podle více než dvaceti skutkových podstat existujících trestných činů. Rozdělíme-li jednotlivé skutkové podstaty podle druhu ohrožení dítěte, týráním dítěte může osoba naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle ust. § 215 TrZ týrání svěřené osoby, ust. § 222 v případě, že týrání mělo za následek způsobení těžké újmy na zdraví. Dle stávající judikatury při souběhu trestného činu týrání svěřené osoby s trestným činem ublížení na zdraví dle ust. § 221 odst. 1 TrZ je možná faktická konsumpce. Rovněž způsobeným týráním může pachatel naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu vraždy dle ust. § 219 odst. 2 písm. e) TrZ, nebo privilegovanou skutkovou podstatu vraždy novorozeného dítěte matkou dle ust. § 220 TrZ. Sexuálním zneužíváním může osoba naplnit skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání dle ust. § 242, § 243, znásilnění dle ust. § 241, ohrožování výchovy mládeže dle ust. § 217, soulože mezi příbuznými dle ust. § 245, rovněž i vydírání dle ust. § 235 a ohrožování mravnosti dle ust. § 205 TrZ. Ke komerčnímu sexuálnímu zneužívání nevztahují trestné činy kuplířství dle ust. § 204, obchodování s dětmi dle ust. § 216a, ohrožování mravnosti dle ust. § 205 a trestný čin svádění k pohlavnímu styku dle ust. § 217a TrZ. Zanedbáváním dítěte se pachatel může dopustit trestného činu zanedbání povinné výživy dle ust. § 213, ohrožování výchovy mládeže dle ust. § 217, opuštění dítěte dle ust. § 212. 93 Dalším typem jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu a zároveň zahrnuje zanedbávání nebo nerespektování některých potřeb dětí či mladistvých. Jedná se o podávání alkoholických nápojů mládeži (§ 218) a podávání anabolických látek (§ 218a). Nežádoucí projevy chování dospělých vůči dětem je možné rozdělit také podle subjektu, který se takovéhoto jednání dopouští, tedy podle osoby pachatele z hlediska jeho vztahu k poškozenému dítěti. Může se tedy jednat o osoby, jež jsou dotčenému dítěti v blízkém vztahu ve smyslu ust. § 89 odst. 8 TrZ (tzn. zejména rodiče, prarodiče, osvojitelé či sourozenci nebo osoby, do jejichž výchovy či dozoru byl nezletilec po určitou dobu svěřen a nejedná se tedy o osoby dítěti zcela neznámé), anebo naopak osoby jemu cizí, se kterými jej nepojí žádné osobní, rodinné, učební či jiné vazby.94
93 94
Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7. Durdík, T. Dítě jako možný objekt trestného činu. Právo a rodina, 2007, č. 4, str. 11 – 15.
48
Týrání svěřené osoby Objektem trestného činu dle § 215 TrZ je zájem společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou v péči nebo výchově jiných osob. Pod pojmy péče a výchova se rozumí nejen péče a výchova rodičů ve vztahu k nezletilým dětem, ale i jakákoliv jiná péče a výchova, ať už jejím důvodem je trvalý či přechodný vztah a bez ohledu na to, čím byl tento vztah založen.95 Týrání je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří, trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Může se stát i opomenutím povinné péče, může jít o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání v oblasti psychické.96 Za týrání je možno také považovat nechání dítěte po dlouhou dobu klečet i s předpaženýma rukama, surové bití a nedostatek jídla (srov. R 18/1963), zanedbání osobní hygieny dítěte, neposkytování přiměřené stravy (srov. R 11/1984). Nevyžaduje se, aby u svěřené osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho hrubost a bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří (srov. R 20/1984-I.).97 Přímým pachatelem tohoto trestného činu může být jen ten, kdo vykonává ve vztahu k týrané osobě péči nebo výchovu. Mohou to tedy být nejen rodiče, resp. jeden z nich, ale i příbuzní, učitelé, vychovatelé, ošetřovatelky, sportovní trenéři, přátelé a známí rodičů týrané osoby.98 Zvlášť surovým způsobem se rozumí zlé nakládání s týranou osobou s výraznou mírou brutality, která se vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu.99 S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, jakož i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se 95
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1268. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str., 1269. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1269. 98 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1269. 99 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1269. 96
97
49
spáchání činu podaří prokázat. U trestného činu pohlavního zneužívání platí povinnost překazit jeho páchání. Povinnost překazit páchání trestného činu lze učinit i jeho včasným oznámením orgánům činným v trestním řízení (viz §§ 167 a 168 trestního zákona). Oznámení je možné provést i anonymně, je však vhodné mít doklad o učinění oznámení (např. poštovní doklad o odeslání doporučené zásilky). Souběžně je nutno informovat i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Můžete se obrátit i na některou neziskovou organizaci.100 Vražda Toto ustanovení chrání lidský život. Předmětem útoku je pouze živý člověk, kterým je dítě, které přestalo být lidským plodem (srov. B 2/1986-26). Objektivní stránka je charakterizována usmrcením člověka, kterým se rozumí jakékoliv zbavení života živého člověka. Usmrcení člověka lze spáchat jak konáním, tak i opomenutím takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.101 Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu vraždy na osobě mladší patnáct let je uvedena v odst. 2 písm. e) § 219. Pojem osoby mladší patnácti let je třeba vykládat v souladu s interpretačním pravidlem uvedeným v § 89 odst. 15 (tak kde trestní zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její počátek). Ochrana přiznaná tímto ustanovením trvá jen do dne předcházejícího patnáctým narozeninám, neboť na své patnácté narozeniny není již osobou „mladší patnácti let“.102 Vražda novorozeného dítěte matkou Objektem trestného činu podle § 220 TrZ je život novorozeného dítěte. Novorozeným dítětem se rozumí dítě od počátku porodu, a to i tehdy, když zcela neopustilo matčino tělo a není od něj zcela odděleno. Novorozené dítě musí být živé a musí být vyvinutí natolik, aby bylo schopné mimoděložního života, a to aspoň po určitou dobu. Rozrušení způsobené porodem je výjimečné rozpoložení matky, které má původ ve fyziologických procesech, vyvolaných porodem (R 16/1986).
100
Dostupný z http://www.fod.cz/ [citováno dne 9.2.2009]. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1299. 102 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1297. 101
50
Pojmem při porodu se rozumí doba od okamžiku počátku porodu až do okamžiku jeho ukončení. Pro vymezení doby hned po porodu je rozhodné trvání stavu rozrušení způsobeného porodem, které je třeba zjišťovat na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví. Stav rozrušení zpravidla netrvá dlouho pop porodu, ve výjimečných případech může trvat i několik dní.103 Pohlavní zneužívání Objektem pohlavního zneužívání ve smyslu ustanovení § 242 TrZ je dítě. To tedy znamená, že předmětem útoku je osoba mladší patnáct let, přičemž není rozdíl v tom, jde-li o chlapce, nebo o děvče. Stejně tak není rozhodující morální stav, fyzická vyspělost či sexuální zachovalost. Po objektivní stránce zákon rozlišuje dva případy, a to: a) vykonání soulože, b) jiné pohlavní zneužití. Pojem soulože je jasný, výkladové nejasnosti však může přinášet zkoumání, zda došlo k jednání vůči osobě mladší patnáct let k „jinému pohlavnímu zneužití“. Pod pojmem pohlavního zneužívání většinou chápeme takové aktivity, které vedou k uspokojení sexuálních potřeb pachatele. Podle definice zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 se za pohlavní zneužívání považuje „nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontakt, činnosti či chování, jako je jakékoliv dotýkání, styk nebo vykořisťování, a to kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá“. Může jít i o bezdotykové setkání s exhibicionistou, účast na nejrůznějších sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu, například vystavení dítěte pornografickým videozáznamům, a podobně. Kontaktní pohlavní zneužívání je takové, kde dochází k dráždění prsou a pohlavních orgánů, souloži, orálnímu a análnímu styku. Jiné formy obtěžování dětí se sexuálním podtextem vycházejí z rozdílného výchovného pojetí v rodinách, osobních zkušeností a množství informací. Spadají sem i takové aktivity, jako je například fotografování aktů, jež přicházejí nejčastěji z okruhu široké rodiny, sousedů, přátel a známých. Protože pojem „jiným způsobem pohlavně zneužije“ skutečně umožňuje široký výklad a samotný tento pojem je vágní, bylo třeba judikaturou jeho obsah vysvětlit a vymezit. Podle publikované a ustálené judikatury je pohlavní zneužívání osoby mladší patnácti let jiným způsobem opravdu jakýkoliv jiný způsob ukájení než soulož, který se 103
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1312.
51
svou intenzitou a závažností blíží pohlavnímu zneužívání vykonanému souloží. Může tedy jít o pohlavní dráždění dotýkáním se pohlavních orgánů zneužívané osoby nebo jiných erotogenních orgánů a zón, jako jsou prsy, hýždě, konečník a podobně. Z toho je tedy zřejmé, že polibek na tvář, objetí okolo ramen či pasu znaky zmíněného trestného činu nenaplňuje. Diskutovatelné může být hodnocení osahávání na prsou a přirození přes šaty, ve většině případů však soudy takové jednání jako trestný čin pohlavního zneužívání kvalifikují.104 Zneužití závislosti osoby Objektem trestného činu podle § 243 TrZ je svoboda rozhodování v pohlavních vztazích. Chráněna je lidská důstojnost v pohlavní sféře jednak osob mladších než osmnáct let, jednak osob starších, avšak svěřených dozoru pachatele, a to před útoky, při nichž pachatel zneužívá závislosti takových osob (osoby jsou chráněny bez rozdílu pohlaví).105 Znásilnění Objektem trestného činu podle § 241 TrZ je právo člověka (ženy i muže) na svobodném rozhodování o svém pohlavním životě. Předmětem útoku je tedy kterýkoli člověk, nezávisí na věku znásilňované osoby, a proto předmětem útoku může být a v praxi také někdy bývá i dítě útlého věku, což vyplývá i z okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle odst. 2 a odst. 3 písm. b) § 241. Nezáleží dále ani na způsobu života znásilňované osoby, ani na její pověsti, ani na tom, zda jde o osobu pohlavně nedotčenou. 106 Za soulož je třeba pokládat spojení pohlavních orgánů muže a ženy, přičemž postačí, že došlo i jen k částečnému zasunutí pohlavního údu muže do pochvy ženy. Jiným obdobným pohlavním stykem je pohlavní styk, který je způsobem provedení a svou závažností srovnatelný se souloží, přičemž závažnost je třeba hodnotit především z hlediska jeho následků pro oběť. Donucením jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku se rozumí překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu, s ohledem na to, že pachatel
104
Weiss, P. a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing 2000, str. 20 – 22. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1423. 106 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1411. 105
52
za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nedal žádnou možnost odpor projevit.107 Okolnost, že znásilněná osoba mladší 15 let byla již před tím pohlavně narušena, není sama o sobě důvodem k tomu, aby se zřetelem na ustanovení § 88 odst. 1 TrZ nebyl čin posouzen podle vyšší trestní sazby jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) TrZ (srov. B 7/1973-52).108 Soulož mezi příbuznými Objektem trestného činu podle § 245 TrZ je morální zásada nedovolující pohlavní styky mezi nejbližšími příbuznými. Tato zásada je založena na zkušenosti, že potomstvo z blízkého příbuzenství bývá ohroženo degenerací. Trestné tu je pouze vykonání soulože, jiný způsob pohlavního ukájení tu postižen není. Pachateli jsou oba souložící příbuzní za předpokladu, že trestní odpovědnost některého z nich není vyloučena pro nedostatek věku, nepříčetnost nebo z jiného důvodu.109 Vydírání Objektem trestného činu vydírání dle § 235 TrZ je svobodné rozhodování člověka. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal (nejčastěji vydání peněz; srov. R 24/1980 a R 17/1982), opomenul nebo strpěl (nejčastěji strpění různých sexuálních praktik; srov. R 1/1980, R 24/1980, R 17/1982), a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele však musí být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat.110 Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění. Šíření pornografie Objektem trestného činu § 205 TrZ podle odst. 1 je zájem na ochraně občanského soužití proti zvláštnímu druhu obtěžování v oblasti mravnosti. Objektem trestného činu podle odst. 2 je zájem na ochraně mravního rozvoje a výchovy mládeže proti negativnímu působení pornografie. Sekundárním objektem je ochrana základních hodnot manželství a rodiny.111 107
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1411. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1418. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1425. 110 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1388. 111 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1227. 108 109
53
Trestný je pak ten, kdo takovou dětskou pornografii (tj. musí zobrazovat dítě) nebo vymezenou tzv. tvrdou pornografii (projevuje se v ní neúcta ke člověku a násilí, popř. jde o zobrazení sexuálního styku se zvířetem) do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováží, prováží nebo vyváží, anebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku, obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Kvalifikovaná skutková podstata postihuje jednání tohoto druhu vůči osobě mladší 18 let. Kuplířství Ustanovení § 204 TrZ chrání občanské soužití z hlediska mravnosti a svobodného rozhodování člověka.112 Zjednáním je uzavření smlouvy či dohody, jejímž obsahem je provozování prostituce. Svedením se rozumí úmyslné vzbuzení rozhodnutí u jiné osoby provozovat prostituci.113 K naplnění znaku „kořistí z prostituce provozované jiným“ se nevyžaduje, aby pachatel výslovně vyžadoval nebo vynucoval hmotný prospěch z prostituce jiného, ale postačí opakované přijímání úplaty za to, že umožňuje provozování prostituce (srov. R 11/1978).114 Pachatelem může být kdokoli, může to být i osoba, která sama provozuje prostituci, která se však kuplířství musí dopustit ve vtahu k jiné osobě.115 Obchodování s dětmi Objektem trestného činu obchodování s dětmi dle § 216a TrZ je zájem na řádném výkonu péče, jež přísluší osobám, které ji podle zákona nebo úředního rozhodnutí vykonávají vůči dítěti. Předmětem útoku je pouze dítě ve smyslu § 216b (dítětem se rozumí osoba mladší než osmnáct let). Pod pojmem svěří dítě do moci jiného se rozumí jakýkoli způsob předání k dalšímu nakládání s dítětem ve smyslu tohoto ustanovení. Po subjektivní stránce je třeba úmyslu.
112
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1224. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1225. 114 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1227. 115 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1226. 113
54
Pachatelem může být kdokoli, kdo má dítě ve své moci (zpravidla to budou rodiče, osvojitelé, poručník, pěstoun apod.). Svádění k pohlavnímu styku Objektem trestného činu svádění k pohlavnímu styku dle § 217a TrZ je zájem na řádné výchově osob mladších osmnácti let, a to proti útokům spočívajícím ve svádění k prostituci, která je v hlubokém rozporu s morálkou občanské společnosti. Objektivní stránka zde náleží v jednání pachatele, který osobě mladší osmnáct let za pohlavní styk s ní nebo za její pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování nabídne, slíbí nebo poskytne úplatu nebo jinou výhodu či prospěch. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného nebo různého pohlaví (srov. R 22/1995). Po subjektivní stránce je třeba úmyslu.116 Zanedbání povinné výživy Objektem trestného činu dle § 213 TrZ je nárok na výživu, pokud je založen na ustanoveních zákona o rodině. Toto ustanovení se totiž vztahuje pouze na takovou vyživovací povinnost, která plyne přímo ze zákona o rodině (srov. R 7/1953, B 3/198217). Musí jít o zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, a proto se chrání jen takový nárok na výživu, který vyplývá ze zákona o rodině. Povinnost vyživovat nebo zaopatřovat spočívá nejen v poskytování peněžitého plnění, ale i v povinnosti vyživovat a zaopatřovat oprávněnou osobu v naturální formě, tedy ve fakticky poskytované péči. Proto zanedbání povinné výživy např. u dítěte se rozumí nejen neplnění výživného poskytovaného v penězích, ale i neplnění povinnosti vyživovat jiného v naturální formě a povinnosti zaopatřovat jiného, tedy neplnění povinnosti poskytovat dítěti stravu, ošacení, bydlení, pečovat o jeho zdraví a čistotu, vykonávat nad ním dohled a popř. opatřovat další prostředky potřebné pro všestranný rozvoj (srov. R 26/1982).117 Neplněním vyživovací povinnosti se rozumí to, že oprávněné osobě se nedostane všeho, co je obsahem vyživovací povinnosti.118 V trestním řízení konaném o tomto trestném činu není soud vázán údaji obžaloby o rozsahu trestné činnosti (počet dávek výživného, které povinný nezaplatil, 116
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1289. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1258. 118 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1259. 117
55
výše těchto dávek a délka doby, po kterou bylo v činu pokračováno – zpravidla by mělo jít o dobu šesti měsíců).119 Pachatelem může být pouze osoba, která má povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Předpokladem trestnosti je, že povinná osoba byla vůbec v době, o niž jde, schopna výživné plnit (srov. R 81/1955, R 33/1960). Předmětem útoku je osoba, vůči níž má pachatel zákonnou vyživovací povinnost.120 Ohrožování mravní výchovy Objektem tohoto trestného činu dle § 217 TrZ je zájem na řádné výchově osob mladších osmnácti let, která má být vedena v souladu se zásadami morálky občanské společnosti. Předmětem útoku mohou být jen osoby mladší osmnáct let. Tento trestný čin může být spáchán úmyslně i z nedbalosti. Pachatelem může být i osoba, která nemá povinnost o dítě pečovat, např. provozovatel takového hracího stroje.121 Znak „vydání nebezpečí zpustnutí“ je splněn, osvojuje-li si osoba mladší osmnáct let v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, příp. sklony a zájmy, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku jednotlivce a k neschopnosti usměrňovat způsob jeho života v souladu s pravidly morálky a zájmy společnosti (srov. R 46/1968 a dále např. R 43/1976, R 25/1980-II., R 26/1981, R 11/1984, NS 10/2001-T 273 atd.).122 Opuštění dítěte Objektem tohoto trestného činu dle § 212 TrZ je řádná výchova a výživa dětí ze strany osob, které mají povinnost o ně pečovat, zejména zájem na ochraně zdraví a života malých dětí. Předmětem útoku je dítě, které si samo nemůže opatřit pomoc, tedy zpravidla dítě předškolního věku. Zákonnou ochranu má mít totiž především dítě útlého věku, které není schopné vlastními silami čelit nepříznivé situaci, ve které se ocitlo (srov. R 47/1978). Pod pojmem opuštění dítěte je třeba rozumět jednání, následkem kterého je dítě neschopné samo si pomoci ponecháno svému osudu, tedy přerušení péče o dítě za
119
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1260. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1261. 121 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1286. 122 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1287. 120
56
takových okolností, kdy vzniká pro dítě nebezpečí újmy na zdraví nebo smrti. Jednání může spočívat v konání nebo v opomenutí. Pojem vystavení dítěte nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví je třeba vykládat jako stav nebezpečí, při kterém je záchrana dítěte vystavena jen náhodě.123 Pachatelem může být jen osoba, která má povinnost o dítě pečovat. Takovou osobou mohou být rodiče, poručník dítěte, pěstoun, pracovník ústavu (ve kterém se vykonává např. ochranná nebo ústavní výchova) atd.124 Po subjektivní stránce je třeba úmyslu. O trestný čin půjde jen tehdy, když úmysl pachatele zahrnuje jen vznik nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví. Pokud pachatel ví o tom, že v důsledku opuštění dítěte může skutečně dojít ke smrtelnému následku a je s tím srozuměn, naplňuje tímto jednáním znaky trestného činu vraždy podle § 219 TrZ nebo vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 TrZ, resp. pokusu těchto trestných činů (srov. R 25/1992-II.).125 Ublížení na zdraví Objektem trestných činů uvedených v § 221 – 224 TrZ je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné k náležité činnosti. Předmětem útoku je živý člověk, nikoli lidský plod. Tento člověk však nemusí být zdravý, může být již před útokem pachatele nemocen nebo raněn. Pro trestné činy uvedené v § 221 - § 224 TrZ je společné, že způsobení smrti může být pouze z nedbalosti [§ 6 písm. a) TrZ], neboť jinak by bylo třeba posoudit skutek jako trestný čin vraždy podle § 219 TrZ.126 a)
Trestný čin dle ustanovení § 221 TrZ Trestní zákon nevykládá pojem ublížení na zdraví, a to na rozdíl od těžké újmy
na zdraví vymezené v § 89 odst. 7 TrZ. Ne každá porucha zdraví je ublížením na zdraví ve smyslu trestního zákona. Za „ublížení na zdraví“ můžeme pokládat takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života
123
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1255. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1256. 125 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1257. 126 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1317. 124
57
poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechává trvalé následky. „Ublížení na zdraví“ bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost v tom smyslu, že vyřadí postiženého dočasně z pracovního procesu. Pracovní neschopnost sama o sobě nemusí však vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Pracovní neschopnost je tedy důležitým kritériem při posuzování pojmu ublížení na zdraví, není však kritériem jediným ani rozhodujícím. Význam mají zejména takové skutečnosti, jako je povaha poruchy zdraví, jak byla způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgán a která funkce byla narušena, bolestivost poranění a její intenzita, zda a jaké lékařské ošetření vyžaduje a zda a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života postiženého a po jak dlouhou dobu, počítaje v to i vyřazení z pracovního procesu. Posuzování každého případu musí být komplexní a přísně individuální (srov. R II/1965), je také třeba posuzovat, jaké potíže měl poškozený a zda tyto potíže odpovídaly lékařskému nálezu (srov. R 2/1966). Nelze jednoznačně stanovit nějakou minimální dobu, po kterou musí porucha zdraví (narušení obvyklého způsobu života, bolestivost poranění, pracovní neschopnost apod.) trvat, aby poruchu zdraví bylo již možno považovat za ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 TrZ. Musí však jít o takovou poruchu zdraví, která znesnadňuje postiženému obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti nebo má vliv na obvyklý způsob života postiženého, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu (srov. R 2/1966).127 Soudní praxe zde při zvažování všech shora uvedených kritérií přesto vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně sedm dní. Pří zvažování této doby je však třeba mít na paměti, že pracovní neschopnost nemusí vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví (srov. dále R 21/1984 a R 6/1967-II). Rozdíl mezi ublížením na zdraví a těžkou újmou a zdraví záleží v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života, což vyplývá i ze srovnání s dalšími druhy těžké újmy na zdraví uvedenými v § 89 odst. 7 písm. a) až h) a dále v tom, že porucha zdraví musí mít delší trvání, což zákon v § 89 odst. 7 písm. ch) vyjadřuje slovy „delší dobu trvající porucha zdraví“. 127
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1314.
58
V soudní praxi vžitou hranici asi šesti týdnů lze považovat za hranici mezi těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) a ublížením na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 za předpokladu, že přibližně po tuto dobu trvá vážná porucha zdraví. Trvání poruchy zdraví při těžké újmě na zdraví může být delší nebo kratší než šest týdnů, a to podle povahy poruchy zdraví a příznaků, které ji provázejí (srov. R 13/1966; dále R II/1965). Správné závěry o tom, jakou povahu má ublížení na zdraví nebo jaké nebezpečí pro napadeného z útoku pachatele hrozilo, může soud učinit jen na základě lékařského nálezu nebo posudku. Pro takovéto závěry není pro soud směrodatné, jak se poškozený po útoku zdravotně cítil (srov. R 16/1964). Závěr, zda v konkrétním případě došlo k ublížení na zdraví, či k těžké újmě, je však závěrem právním, který přísluší učinit soudu, a nikoli znalci. Při právním posuzování jednání pachatele, jímž útočil proti zdraví občana, nelze vycházet jen z toho, jaká újma na zdraví poškozeného byla takovýmto útokem způsobena, ale je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, jakým předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. R 16/1964).128 b)
Trestný čin dle ustanovení § 222 TrZ Těžká újma na zdraví je upravena v ustanovení § 89 odst. 7 TrZ, podle kterého je
tato újma na zdraví vymezena dvěma podmínkami:
je to jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění,
které je zároveň některým z taxativně uvedených případů v § 89 odst. 7 TrZ (např. zmrzačení, ochromení údu, zohyzdění, mučivé útrapy atd.).
K naplnění tohoto trestného činu nestačí, aby pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo těžkou újmu na zdraví, nýbrž je třeba, aby jeho úmysl též směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví (srov. R 19/1963). Pro závěr, že těžká újma na zdraví byla pachatelem způsobena úmyslně, není nutné, aby pachatel chtěl způsobit právě takové poranění, které bylo jeho jednáním způsobeno. Tento závěr je odůvodněn již zjištěním, že pachatel jednal v úmyslu způsobit poškozenému poranění aspoň takové intenzity, které má charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 TrZ.129
128 129
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1315. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1321.
59
c)
Trestný čin dle ustanovení § 223 TrZ Za ublížení na zdraví ve smyslu § 223 TrZ je třeba považovat takovou poruchu
na zdraví, která znesnadňuje obvyklý způsob života, výkon obvyklé činnosti anebo má jiný nepříznivý vliv na obvyklý způsob života postiženého, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu (srov. R 6/1967). Jde o trestný čin poruchový (je předpokládáno ublížení na zdraví), a proto pouhé ohrožení zdraví jiného z nedbalosti není tímto trestným činem. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje nedbalost [§ 5 písm. a), b) TrZ]. Důležitá povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání nebo funkce nebo uložená podle zákona je formulací natolik širokou, že postihuje porušení všech možných důležitých povinností, které mají vztah k ochraně života a zdraví lidí. Ačkoli trestní zákon hovoří o důležité povinnosti uložené podle zákona, v praxi se touto povinností rozumí i povinnost uložená jiným obecně závazným právním předpisem (např. pravidly silničního provozu) nebo i konkrétní příkaz vydaný na základě zákona a způsobem tam uvedeným. Nestačí však porušení jakékoli povinnosti, i když se týká ochrany života a zdraví, ale musí jít o povinnost, která je důležitá. 130 d)
Trestný čin dle ustanovení § 224 TrZ Těžká újma na zdraví je upravena v ustanovení § 89 odst. 7 TrZ, podle kterého je
tato újma na zdraví vymezena dvěma podmínkami:
je to jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění,
které je zároveň některým z taxativně uvedených případů v § 89 odst. 7 TrZ (např. zmrzačení, ochromení údu, zohyzdění, mučivé útrapy atd.).
Jde o trestný čin poruchový (je předpokládána těžká újma na zdraví nebo smrt), a proto pouhé ohrožení zdraví jiného z nedbalosti, byť by těžká újma na zdraví nebo smrt hrozila, není tímto trestným činem. Tento trestný čin lze spáchat z hlediska jednání jako znaku objektivní stránky jeho skutkové podstaty jak konáním, tak i opomenutím ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 TrZ.131 Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje nedbalost [§ 5 písm. a), b) TrZ].132
130
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1325. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1331. 132 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 1332. 131
60
7.2.3. Trestněprávní úprava de lege ferenda 1. ledna 2010 nabude účinnosti nový trestní zákoník, jehož návrh po více než rok trvajícím projednávání schválil Parlament a 27. ledna podepsal prezident. Návrh se připravoval patnáct let. Nový trestní zákoník nahradí více než 40 let starý „totalitní“ trestní zákon a přinese mnoho novinek, od systematických změn po zavedení zcela nových institutů, jako např. domácího vězení.133 Obecně lze říci, že nový trestní zákoník klade větší důraz na ochranu života, majetku a dalších individuálních práv, když tyto zájmy staví před zájmy společnosti a státu. To se projevuje i v systematice zákona, kde jsou (na rozdíl od současného trestního zákona) na první místo řazeny trestné činy proti životu a zdraví, rodině a dětem , svobodě a lidské důstojnosti.134 Trestní odpovědnost je založena na tzv. formálním pojetí trestného činu, které je obvyklé ve většině demokratických zemí, a to ve spojení s materiálním korektivem, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů (princip „ultima ratio"). 135 Oproti nyní uplatňovanému tzv. materiálnímu či formálně-materiálnímu pojetí, které k trestnosti činu vyžaduje vedle splnění znaků uvedených v trestním zákoně i dosažení určitého stupně společenské nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost, formální pojetí trestného činu vyžaduje pouze naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu uvedených v zákoně. To znamená, že orgány činné v trestním řízení již nebudou posuzovat, zda jednání, jež má znaky trestného činu uvedené v trestním zákoně, dosáhlo vyššího než nepatrného (v případně mladistvého pachatele vyššího než malého) stupně společenské nebezpečnosti, jako podmínky trestnosti činu. Tento vágní pojem, jehož interpretace byla svěřena soudům, byl „nahrazen“ termínem společenské škodlivosti, který však nemá stejný význam jako pojem společenská nebezpečnost. Škodlivost jednání pachatele totiž není podmínkou trestnosti činu, je však důležitým hlediskem zejména při ukládání trestů. Trestní stíhání pachatele méně škodlivého trestného činu se tedy zpravidla zahájí; nebude-li však jednání pachatele orgány činnými v trestním řízení shledáno společensky škodlivým, bude trestní stíhání zastaveno. V důsledku zavedení
133
Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. 134 Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. 135 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009].
61
formálního pojetí trestného činu dochází rovněž k přesnějšímu vymezení skutkových podstat jednotlivých trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákona, a tedy k omezení prostoru orgánů činných v trestním řízení při posuzování jednání pachatele.136 Pojem společenské škodlivosti, který je v tomto ustanovení používán, je nepochybně přesnější než dosavadní pojem společenské nebezpečnosti. Materiální korektiv tak brání, aby jako trestné činy byly posuzovány bagatelní případy, jakož i taková jednání, která nejsou pro společnost škodlivá.137 V návaznosti na formální pojetí trestného činu trestní zákoník upravuje nové rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny. Tato změna se promítne i do trestního řízení. U zločinů bude vedeno standardní trestní řízení, u přečinů budou převažovat zrychlené formy řízení, odklony a alternativní řešení, včetně širokého uplatnění prostředků probace a mediace, • přečiny budou nejen všechny nedbalostní trestné činy, ale také ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let, • zločiny pak budou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny, • zvlášť závažnými zločiny budou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.138 Stejně jako jiné moderní trestní kodexy evropských států vychází návrh z přesvědčení, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními prostředky. Na protiprávní jednání je proto třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech, což odpovídá jedné ze základních zásad trestního práva, tzv. zásadě subsidiarity. Úspěšná trestní politika proto spočívá ve vhodném vyvažování prevence a represe.139 Změnou, která vyvolala největší diskuze, a to jak v Parlamentu, tak mezi veřejností, je snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Nový trestní zákoník sice
136
Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 138 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 139 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 137
62
snižuje trestní odpovědnost pachatele na čtrnáct let, avšak návrh zákoníku byl Senátem schválen pouze za podmínky, že Ministerstvo spravedlnosti do šesti měsíců předloží Poslanecké sněmovně návrh novely, která hranici trestní odpovědnosti buď zvýší zpět na patnáct let, případně navrhne jiné možnosti vymezení věkové hranice trestní odpovědnosti, například stanoví odlišnou věkovou hranici trestní odpovědnosti pro sexuální trestné činy.140 Snížení hranice trestní odpovědnosti se promítá i do jednotlivých skutkových podstat a do souvisejících zákonů. Vychází se z předpokladu, že jestliže je dítě ve věku 14 let již vyspělé natolik, aby obecně pochopilo a uneslo tíži trestní odpovědnosti za své jednání v plném rozsahu (výjimky se samozřejmě připouští na základě znaleckého posudku k rozumové a mravní vyspělosti mladistvého), nelze současně tvrdit, že pro jiné oblasti života není takový jedinec ještě dostatečně vyspělý, a že je proto nutno věkovou hranici 15 let, pro tyto jiné oblasti práva, zachovat.141 Schválením snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let Poslaneckou sněmovnou vyvolalo diskuzi ohledně souvisejícího snížení hranice pro zahájení legálního sexuálního života.142 Předmětem zájmu pedofilů jsou podle odborníků děti ve výrazně nižším věku, než je 14 let. Snížení hranice pro legální sexuální život je logickým důsledkem snížení hranice trestní odpovědnosti. Je-li společnost přesvědčena, že dospívající jedinec starší 14 let je schopen rozlišit přijatelné od nepřijatelného a být trestně odpovědný za všechny skutkové podstaty trestního zákoníku, není důvod se domnívat, že by téhož úsudku a rozhodování neměl být schopen ve sféře sexuální. Daleko více než stanovení hranice počátku sexuálního života má, podle výše jmenovaných odborníků, na změnu sexuálního chování a postojů vliv kvalitní, dlouhodobá a soustavná sexuální výchova.143 Pokud společnosti skutečně záleží na zdravém vývoji populace dospívajících, je třeba usilovat o prosazení většího přílivu informací o sexu ve školách a v rodinách. Z hlediska sexuální výchovy obyvatelstva je vhodné zdůraznit, že snížení věkové hranice neznamená návod k předčasnému zahájení sexuálních styků, neboť ani dnes není dán průměrný věk zahájení sexuálního života hranicí 15 let dle trestního práva. Trestní
140
Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 142 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 143 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 141
63
zákoník bude i po snížení věkové hranice na 14 let obsahovat dostatek účinných nástrojů k ochraně dětí v sexuální oblasti.144 Trestní zákoník přináší novou filozofii trestání pachatelů, kdy na jedné straně zpřísňuje tresty za závažné trestné činy proti životu a zdraví (vraždy, úmyslného ublížení na zdraví atd.) a některých trestných činů proti svobodě a proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. loupeže, znásilnění), u nichž dochází ke zvýšení sazby trestu odnětí svobody o tři až pět let, a zvyšuje hranici trestní sazby výjimečného trestu z 25 let na 30 let (zvyšuje obecnou horní hranici sazby trestu odnětí svobody z dosavadních 15 na 20 let, přičemž výjimečným trestem bude kromě doživotí i trest odnětí svobody od 20 do 30 let -podle platné úpravy od 15 do 25 let, čímž se tento druh výjimečného trestu více přibližuje trestu doživotnímu. 145 ), na druhé straně u méně závažné trestné činnosti, například v případě drobné majetkové trestné činnosti, posiluje význam alternativních trestů. Jednou z alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody je tzv. domácí vězení. Pachatelé, kterým je domácí vězení uloženo, se mohou po dobu výkonu trestu zdržovat pouze doma nebo na pracovišti. Návštěvy kulturních, sportovních a jiných společenských akcí a podniků jim jsou zcela zapovězeny. Pohyb odsouzeného bude elektronicky monitorován a případné porušení bude trestáno např. přeměnou domácího vězení v nepodmíněný trest odnětí svobody. Přínosem domácího vězení je zejména úspora nákladů, které stát (tj. daňoví poplatníci) vynakládá na věznění pachatelů, když odsouzený k domácímu vězení si bude i během výkonu trestu dále vydělávat na své živobytí. Současně neztratí kontakt se svou rodinou ani pracovní návyky, což výrazně přispívá k předcházení opakování trestné činnosti.146 Systém trestních sankcí se doplňuje o nové alternativní tresty: •
trest domácího vězení - umožňuje postih pachatele, aniž by musel být vytrhován ze své rodiny a pracovních návyků; přináší také úsporu nákladů na výkon trestu,
• trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce až do deseti let; odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských akcích,
144
Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 145 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 146 Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009].
64
• rozšiřují se možnosti uložení peněžitého trestu a jeho výměry až do 36,5 mil. Kč (nyní pouze do 5 mil. Kč).147 Nový trestní zákoník umožňuje výrazně přísněji postihnout recidivu, a to zejména u zvlášť závažných zločinů prostřednictvím mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody.148 Vedle ochranného léčení ukládaného pachatelům, kteří spáchali trestný čin v nepříčetnosti či ve zmenšené příčetnosti, může soud pachateli nově uložit místo, případně vedle trestu tzv. zabezpečovací detenci. Jedná se o nové ochranné opatření, jehož cílem je ochrana společnosti před sexuálními devianty, vrahy a agresory. Rozdíl oproti ochrannému léčení, které se ukládá z podobných důvodů, je, že pachatel, kterému byla zabezpečovací detence uložena, je umístěn do tzv. detenčního ústavu. Pro detenční ústavy je charakteristický přísnější režim dozoru, než kterému je pachatel podroben v léčebném ústavu.149 Mimo výše uvedené přináší nový trestní zákoník i další změny. Zavádí přes 60 nových skutkových podstat trestných činů (např. trestný čin pronásledování neboli stalking, trestný čin zanedbání péče o zvíře), výslovně zakazuje klonování lidských buněk, „nabourávání se“ do počítačových systémů a zaměstnávání lidí načerno, podrobněji řeší některé hospodářské trestné činy (např. nekalou soutěž či kartelové dohody), liberalizuje pěstování marihuany pro vlastní potřebu a další.150 Nový trestný čin zabití Nová skutková podstata trestného činu zabití dopadá na dvě skupiny případů mající společné to, že pachatel úmyslně jiného usmrtil. V prvém případě se tak stalo v důsledku silného rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku pachatele, ve druhém případě v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Např. manželka, která po dlouhém týrání nebo jiných projevech domácího násilí, zabila svého manžela. Nebude odsouzena za vraždu, ale za zabití s mírnější trestní sazbou na tři až osm roků odnětí svobody.151
147
Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 148 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 149 Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. 150 Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. 151 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009].
65
Nový trestný čin nebezpečné pronásledování (stalking) Nový trestní zákoník trestá závažnější případy pronásledování nebo slídění, které podle platné úpravy jsou trestněprávně nepostižitelné.152 Neplatiči výživného až na pět let do vězení Neplatiče výživného bude možné odsoudit ze zákona již po čtyřech měsících neplacení výživného (místo nyní nejméně po šesti měsících), přičemž pachateli neplatiči - bude hrozit v případě recidivy trest až na pět let vězení.153 Zvýšená ochrana zdravotníků a záchranářů Trestní zákoník zakotvuje zvýšenou ochranu záchranářů a dalších osob v podobném postavení. Zatímco podle platného trestního zákona hrozí pachateli za napadení a zranění záchranáře trest odnětí svobody nejvýše na dva roky, podle nového trestního zákoníku bude pachatel ohrožen trestem až na pět let.154 Stejná zvýšená ochrana se stanoví u trestných činů vraždy, nebezpečného vyhrožování, těžkého ublížení na zdraví a ublížení na zdraví. V případě těžké újmy na zdraví místo současných osmi let bude pachateli hrozit dvanáct let vězení.155 Sexuální nátlak Nový trestní zákoník zvyšuje ochranu společnosti před sexuálně motivovanými trestnými činy, při nichž pachatel zneužije závislosti postavení oběti věkem, mentalitou či sociální situací. Zatímco doposud mohl počítat pouze s dvouletým trestem a pouze tehdy, došlo-li k souloži s osobou mu svěřenou nebo mladší 18 let, nově budou trestné i jiné formy sexuálního uspokojení, a to i vůči dospělým osobám (např. vězňům, mentálně retardovaným apod.).156 Základní sazba se zvyšuje na dvojnásobek ze dvou na čtyři roky odnětí svobody a nejpřísnější sazba, způsobí-li tímto činem pachatel smrt, se zvedá dokonce na 15 let. Touto skutkovou podstatou jsou chráněny všechny potenciální oběti bez ohledu na
152
Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 153 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 154 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 155 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 156 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009].
66
jejich věk (nijak s tím nesouvisí posun věkové hranice pro zahájení dobrovolného pohlavního života z 15 na 14 let).157 Zvýšená trestnost za týrání zvířat Zpřísňuje se postih za týrání zvířat. Dosavadní úprava, která postihovala odnětím svobody až na jeden rok týrání zvířete pouze v případech recidivy, nebo až v případech utýrání zvířete, se nahrazuje úpravou postihující samotné brutální týrání zvířete až dvouletým trestem a zcela nově postihuje trestem odnětí svobody až na pět let utýrání většího počtu zvířat.158 Trestnost se rozšiřuje i na závažná nedbalostní jednání. Až na dva roky odnětí svobody může být odsouzen pachatel, který z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt.159 Zvýšená ochrana života a zdraví občanů Život a zdraví jednotlivce chrání trestní zákoník jako nejdůležitější společenskou hodnotu. Projevuje se to nejen ve zvýšeném trestním postihu nejzávažnějších úmyslných trestných činů jako je vražda, zabití nebo těžké ublížení na zdraví, ale i v dalších ustanoveních chránících lidský život a zdraví.160 Chráněn je zvýšenou měrou i život a zdraví před nedbalostními trestnými činy: např. řidič, který řídí pod vlivem alkoholu a ještě porušuje dopravní předpisy, čímž způsobí vážnou dopravní nehodu s následkem smrti nebo těžké újmy na zdraví, musí počítat s trestem odnětí svobody nikoli do pěti let jako dosud, ale až s osmiletým vězením.161 Nový trestní zákoník, jako moderní právní norma odpovídající evropským standardům 21. století, by měl poskytovat větší ochranu společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, přísněji trestat současnou kriminalitu a prostřednictvím definování
157
Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 158 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 159 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 160 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009]. 161 Senátoři schválili nový trestní zákoník + originální příručka k novému zákonu. Dostupné z http://www.ejustice.cz/senatorischvalili-novy-trestni-zakonik-originalni-prirucka-k-novemu-zakonu [citováno dne 11.3.2009].
67
skutkových postat nových trestných činů postihovat rovněž protiprávní jednání související s vývojem moderní společnosti a nezadržitelným technickým pokrokem.162
7.3.
Sociálněprávní úprava týrání dětí Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sociálně-právní ochraně
dětí stanoví, že sociálně-právní ochranu dětí zajišťují krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlící v Brně163, obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a pověřené právnické a fyzické osoby (§ 4). Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte (§ 5), každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče (§ 7 odst. 1), každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinnosti nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti jakož i na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na další skutečnosti, z kterých vyplývá potřeba sociálně-právní ochrany dětí. Tím není dotčena oznamovací povinnost a povinnost překazit jednání podle trestního zákona ve vztahu k trestným činům týrání svěřené osoby a pohlavního zneužívání (§ 7 odst. 2). Dítě má právo požádat orgány a zařízení sociálně-právní ochrany, státní orgány, pověřené osoby, školy a školská a zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv. Ty jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za jeho výchovu (§ 8 odst. 1). Ocitlo-li se dítě bez jakékoli péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen podat neprodleně návrh soudu na vydání předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu - svěření do péče jiné fyzické nebo právnické osoby (§ 16) - o tomto návrhu je soud povinen rozhodnout do 24 hodin. Zákon č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o rodině upravuje základní práva a povinnosti mezi rodiči a dětmi v části druhé, § 31 a následující. Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dětí. Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a 162
Co přináší nový trestní zákoník. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html [citováno dne 11.3.2009]. K 1.3.2009 byl místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí Petrem Nečasem jmenován ředitelem Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně JUDr. Zdeněk Kapitán, Ph.D. Dostupný z http://www.mpsv.cz/files/clanky/6325/26022009.pdf [citováno dne 28.2.2009].
163
68
povinností při péči o osobu dítěte (o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj), při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění (§ 31 odst. 1). Rodiče jsou povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (§ 31 odst. 1). Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Nenáleží však tomu, kdo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu nebo kdo byl zbaven rodičovské zodpovědnosti či jemuž byl její výkon pozastaven (§ 34). Brání-li rodiči ve výkonu rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud výkon rodičovské zodpovědnosti pozastavit (§ 44). Soud rodičovskou zodpovědnost omezí, nevykonává-li rodič řádně rodičovské povinnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte (§ 44). Soud rodiče rodičovské zodpovědnosti zbaví, zneužívá-li rodič její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává. Soud vždy posoudí, zda nejsou důvody pro zbavení rodičovské zodpovědnosti, dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu vůči dítěti či svého dítěte mladšího patnácti let ke spáchání trestného činu použil nebo byl spolupachatelem, návodcem či pomocníkem k trestnému činu spáchanému svým dítětem. Těmito rozhodnutími vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti nezaniká (§ 44).
7.4.
Úprava týrán dětí v mezinárodně-právních předpisech Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 – představuje formulaci
nezávazných postulátů. Čl. 16 deklarace uvádí, že dětství požívá nároku na zvláštní péči a pomoc, přičemž všechny děti, ať už manželské či nemanželské, mají požívat stejné ochrany. Deklarace zakazuje kruté a nelidské zacházení. Ve smyslu čl. 25 deklarace je zakotvena ochrana rodiny jakožto přirozené a základní jednotky společnosti.164 Deklarace práv dítěte z roku 1959 – vyzdvihuje životní etapu dětství s tím, že k jejímu naplnění musí být respektovány určité principy. Dochází k formulaci deseti zásad, z nichž rozhodná je desátá, konstatující, že dítě má být chráněno před všemi formami nedbalosti, krutosti a vykořisťování a dále, že dítě nesmí být předmětem obchodu v žádné podobě.165
164
Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 165 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30.
69
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 – čl. 7 uvádí, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Ve smyslu čl. 23 paktu má každé dítě bez jakékoli diskriminace podle rasy, pleti, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo sociálního původu, majetku nebo rodu právo na takovou ochranu, která přísluší s ohledem na postavení nezletilce, ze strany jeho rodiny, společnosti a státu.166 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 – je založena na principu všestranné ochrany dětí, předkládá katalog práv dítěte a má obsahovou kontinuitu na Deklaraci práv dítěte z roku 1959. Čl. 3 úmluvy ukládá povinnost zajistit a prosazovat nejlepší zájem dítěte (zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a právní opatření.). Dále je důležitý č. 19 úmluvy, jež zavazuje státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činit všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným nebo duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě. Čl. 34 a 35 úmluvy zahrnují ochranu před sexuálními útoky namířenými vůči dětem obecně.167 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 – dle čl. 3 úmluvy nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení.168 Doporučení
Parlamentního
shromáždění
rady
Evropy
1065
(1987)
o obchodování s dětmi a dalších formách vykořisťování dětí – navrhuje vypracovat kodex chování a směrnic umožňující dohlížet na přeshraniční pohyb nezletilců bez
166
Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 167 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 168 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30.
70
doprovodu, zdůrazňuje potřebu uskutečňovat mezinárodní adopce prostřednictvím kompetentních orgánů a agentur.169 Doporučení Parlamentního shromáždění rady Evropy 1121 (1990) o právech dětí. Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy (91) 11 o sexuálním zneužívání, pornografii, prostituci a obchodu s dětmi a mladými dospělými – navrhuje zabezpečit práva a zájmy dětí a mladých dospělých, kteří se účastní trestního řízení. Zajištěna má být diskrétnost záznamů z řízení a přihlížet se má k právu na soukromí. Je nezbytné se vyhnout identifikaci dětí a mladých dospělých na základě jimi podaných informací. Doporučuje se vytvořit náležité podmínky pro výslech dětí, které se staly oběťmi či svědky sexuálního zneužívání. Cílem je snížit traumatizující dopady výslechů a naopak zvýšit důvěryhodnost tvrzení těchto svědků a obětí.170 Rezoluce parlamentního shromáždění Rady Evropy 1099 (1996) o sexuálním zneužívání dětí – rezoluce zakotvuje princip, podle něhož děti mladší patnáct let nemohou dát souhlas k sexuálnímu vztahu s dospělou osobou.171 Doporučení Parlamentního shromáždění rady Evropy 1371 (1998) zneužívaných a zanedbávaných dětech – vyzývá k přijetí potřebné ochrany před specifickými nebezpečími týkajícími se dětí. Důraz se klade na právní a sociální ochranu dětí, zejména před pedofilií, zneužíváním k pornografii, prostituci, incestem, nevhodným trestním řízením, opakováním trestných činů týkajících se sexuálního násilí proti nezletilcům, násilím a poškozováním dívek, zneužíváním (včetně zneužívání v rodině), odmítáním nezbytné péče, podvodným jednáním za účelem adopce.172 Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy (2001) 16 o ochraně dětí před sexuálním zneužíváním – sleduje ochranu blahobytu a zájmu dítěte vedoucí v život bez sexuálního zneužívání, násilí a vykořisťování.173 Doporučení Parlamentního shromáždění rady Evropy 1307 (2002) o sexuálním zneužívání dětí: Nulová tolerance – rezoluce uvádí, že problém sexuálního zneužívání dětí se stává závažnějším od momentu, kdy začal být jako médium využíván Internet, a to v důsledku zvýšení počtu uživatelů, anonymity a snadnosti využití a kontaktů, které 169
Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 170 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 171 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 172 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 173 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30.
71
umožňuje. V neposlední řadě rezoluce apeluje na mezinárodní spolupráci, zejména na aktivní součinnost Europolu.174 Rozhodnutí Rady 200/375/SVV o boji proti dětské pornografii na internetu – sleduje opatření, která podpoří uživatele Internetu, aby oznamovali donucujícím orgánům podezření o šíření dětského pornografického materiálu na Internetu, pokud se s takovým materiálem setkají.175 Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV o boji proti obchodování s lidmi – dopadá na celkovou problematiku obchodu s lidmi. Děti se považují za zranitelnější, a tudíž u nich hrozí větší nebezpečí, že se stanou oběťmi obchodu.176 Rámcové rozhodnutí Rady 200468/SVV o boji proti sexuálnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii – přináší vymezení dětské pornografie coby pornografického materiálu, který zobrazuje skutečné dítě, které se aktivně nebo pasivně účastní jednoznačně sexuální aktivity, a to včetně dráždivého vystavování přirození nebo ohanbí dítěte, anebo skutečnou osobu se vzhledem dítěte, která se aktivně nebo pasivně účastní výše uvedeného jednání. Zahrnuje přitom také realistické znázornění neexistujícího dítěte, které se rovněž aktivně nebo pasivně účastní shora popsaného jednání.177 Lisabonská smlouva (pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropského společenství; 2007/C 306/01). Smlouva v čl. 2 uvádí, že jedním z cílů Unie je podpora ochrany práv dítěte. Dále v čl. 69b uvádí, že Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě. Jsou to tyto oblasti trestné činnosti: terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost.178 Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (1980). 174
Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 175 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 176 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 177 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. 178 Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30.
72
Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (1993). Evropská sociální charta (1961). Evropská úmluva o osvojení dětí (1967). Akční program přijatý na I. Světovém kongresu proti komerčně zaměřenému sexuálnímu zneužívání (Stockholm 1996). Haagská úmluva o ochraně dětí a spolupráci v oblasti mezinárodní adopce (z roku 1996). Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 182 týkající se zákazu a okamžitého odstranění nejhorších forem dětské práce (1999). Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, prodeji dětí, dětské prostituci a pornografii (z roku 2000). Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000). Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému.
7.5.
Základní poznatky z vybraných zahraničních úprav týrání dětí V Evropě i ve světě existuje celá řada právních úprav, které nejen
že kriminalizují týrání dětí, ale činí i četná doprovodná opatření v jiných právních odvětvích než v právu trestním. Obecně je možné říci, že neexistuje jeden jediný správný model úpravy týrání dětí, každý stát volí jinou strategii, jiné prostředky k řešení tohoto fenoménu. Je to ovlivněno nejen charakterem země, ale také jejími aktuálními podmínkami a také povědomím společnosti a závažnosti tohoto jevu. Slovenská republika Úprava ve Slovenské republice vnáší do zákona zcela nový pohled na činy spáchané v rámci domácího násilí. Vychází z mezinárodních smluv o lidských právech a dalších dokumentů a považuje tento druh násilí za porušení lidských práv bez výjimky s těžším následkem pro společnost, rodinu a jedince, než je násilí spáchané na veřejnosti. 179 Hlavní zákonná úprava týrání dětí je v § 208 zákona č. 300/2005 Z. z., trestný zákon, ve znení neskorších predpisov, týranie blízkej osoby a zverenej osoby. Na
179
Růžička, M. Domácí násilí – impulsy ze zahraničních trestněprocesních úprav, návrhy de lege ferenda pro trestní právo. Trestněprávní revue, 2003, č. 8, str. 223 – 227.
73
základě tohoto ustanovení je týrání dětí považováno za trestný čin, přičemž k zahájení trestního stíhání osoby blízké není vyžadován souhlas oběti (§ 208 zákona č. 301/2005 Z. Z., trestný poriadok, ve znení neskorších predpisov). Rakousko Rakouský spolkový zákon o ochraně před násilím v rodině z roku 1999, v § 382b vychází z toho, že soud může osobě, která blízkému rodinnému příslušníkovi způsobila újmu fyzickým útokem, hrozbou fyzického útoku nebo chováním vedoucím ke značné psychické újmě na zdraví činí další soužití nepřijatelným, na její žádost uložit některé z předběžných opatření omezujících pachatele a ochraňujících oběť. Zákon se vztahuje na manžely, druha a družku, sourozence a příbuzné v první linii, včetně adoptivních dětí a dětí svěřených do pěstounské péče, jakož i adoptivních rodičů a pěstounů, sourozenců manžela nebo druha, pokud žijí s odpůrcem ve stejné domácnosti nebo v ní žili v posledních třech měsících před podáním žádosti. 180 Nizozemí V Nizozemí neexistuje zvláštní právní norma, která by upravovala postih domácího násilí, ale domácí násilí je trestné jako kterékoliv jiné sexuální nebo psychické násilí. U trestných činů ublížení na zdraví a týrání se tresty zvyšují o jednu třetinu základní trestné sazby, pokud se viník dopustí trestného činu vůči své matce, svému zákonnému otci, své manželce, manželovi nebo svému dítěti. Trestní stíhání je zahajováno bez souhlasu poškozeného.181 Velká Británie Velká Británie nemá speciální zákon o ochraně před domácím násilím ani před týráním dětí. Operativní definice metropolitní policie považuje za domácí násilí „jakýkoli výskyt ohrožujícího chování, násilí nebo zneužití (psychického, fyzického, sexuálního, ekonomického nebo emocionálního) mezi dospělými osobami, které jsou nebo v minulosti byly intimními partnery nebo členy jedné rodiny, a to bez ohledu na pohlaví“.182
180
Růžička, M. Domácí násilí – impulsy ze zahraničních trestněprocesních úprav, návrhy de lege ferenda pro trestní právo. Trestněprávní revue, 2003, č. 8, str. 223 – 227. 181 Růžička, M. Domácí násilí – impulsy ze zahraničních trestněprocesních úprav, návrhy de lege ferenda pro trestní právo. Trestněprávní revue, 2003, č. 8, str. 223 – 227. 182 Růžička, M. Domácí násilí – impulsy ze zahraničních trestněprocesních úprav, návrhy de lege ferenda pro trestní právo. Trestněprávní revue, 2003, č. 8, str. 223 – 227.
74
8.
Úvahy o týrání dětí de lege ferenda Úprava postihů trestných činů, jež se vztahují na případy týrání, zneužívání a
zanedbávání by primárně měla vést ke zvyšování ochrany dětí. Ani kooperace jednotlivých orgánů není vyhovující. Násilí páchané na dětech má několik forem, přičemž ne všechny jsou dostatečně identifikovány, na to musí reagovat i právní úprava, která bude muset takové jednání definovat a zakotvit jeho prevence a represe. Je nutné zaměřit se na vzdělávání pracovníků státních institucí jako celku, nejen sociálních pracovníků, ale také soudců, státních zástupců, advokátů, lékařů, pedagogů atd. prostě všech potencionálních osob, které by mohly jednat s obětí týrání, zneužívání a zanedbávání. Také je nutné poskytnout větší ochranu osobě oběti-poškozeného, která je nyní nedostatečná a větší pozornost je ještě stále věnována osobě pachatele-obviněnému. Trestní řád by měl upravit postavení osoby poškozené tak, aby i ona, zvláště pokud půjde o osobu mladší 15 let, byla obligatorně zastoupena advokátem proškoleným v rámci této. Také je připravena novela trestního řádu, která bude oběť trestného činu mladší 18 let chránit stejně jako mladistvého pachatele (hlavně upraveno poskytování informací ve sdělovacích prostředcích). Dále
je
třeba
změnit
celkově
přístup
k týranému,
zneužívanému
a
zanedbávanému dítěti v rámci celého průběhu vyšetřování. Nejlepší zkušenosti jsou zatím s výslechy prováděnými tak, že okruhy otázek předem připravených vyšetřovatelem "přetlumočí" v rámci induktivního výslechu, který je současně psychologickým vyšetřením, osoba přibraná. Při výpovědi dítěte k popisování trestného jednání je velmi často a s oblibou používáno k názornému předvedení figurek „Jája a Pája“ 183 . V tomto případě je osobou přibranou dětský psycholog nebo psycholožka. Vyšetřovatel pak úkon řídí po procesní stránce. To znamená, že vede protokol, všechny účastníky (včetně dítěte) poučí o jejich procesním postavení, právech a povinnostech a dále o tom, jak bude úkon proveden, podle okolností může pak na závěr položit doplňující otázky osobně. Přibraná osoba a vyslýchané dítě zůstanou samy v místnosti za jednocestným zrcadlem a ostatní účastnící přihlížejí, přičemž úkon je dokumentován na videozáznam. Účastníkům za zrcadlem, zpravidla vyšetřovateli, obhájci, soudnímu znalci, dozorujícímu st. zástupci, případně dalším, je umožněno klást doplňující otázky prostřednictvím přibrané osoby. Ta úkon nejméně jednou přeruší, dítě zaměstná a přejde 183
Loutky jsou vybaveny sekundárními pohlavními znaky, motivují dítě ke hře, ve které loutka může představovat jak dítě samotné, tak v roli pachatele. Dítě touto nenásilnou hravou formou ukáže, co vidělo, co jemu či jiné osobě bylo činěno.
75
k ostatním účastníků ke konzultaci. Trestní řád tuto formu aktivní účasti přibrané osoby sice nekodifikuje, ale připouští. Takže pokud je úkon po procesní i taktické stránce bezchybný a je dobře dokumentován, soudy ho podle zkušeností autora v praxi připouštějí jako úkon sui generis neopakovatelný.184 V České republice se již několik let pracuje na přípravě nového trestního zákoníku, neboť platný již nedokáže pružně reagovat na nově vznikající společenskou realitu. Nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) je již schválen a v účinnost vstoupí dne 1.1.2010. Úprava skutkových podstat postihujících týrání dětí v novém trestním zákoníku je u některých trestných činů totožná s právní úpravou obsaženou v zákoníku stávajícím, některé skutkové podstaty doznaly určitých změn, minimálně ve výši trestní sazby, která byla zvýšena. Zákoník doznal změn i v systematice, a to hlavně vyčleněním Hlavy III – Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Tímto vyčleněním se zdůrazňuje samostatnost a společenský význam těchto činů, ale pokud tyto činy nebudou také adekvátně trestány, tak toto systematické řazení bude pouze „kosmetické“. Navrhovala bych doplnění skutkové podstaty trestného činu Týrání svěřené osoby, které by, po vzoru slovenské úpravy, demonstrativně vyjmenovávalo trestné jednání, aby tak došlo ke sjednocení trestněprávní úpravy týrání. Také by měla být vytvořena zákonná definice tohoto pojmu, ve všech jeho typických znacích tak, aby ho to umožňovalo lépe postihovat, neboť by tak všechny zainteresované instituce mohly jednotně kvalifikovat tento druh násilí a nevznikaly by rozpory ohledně zásahu. Sankce za trestný čin by měla být vyšší, nejen aby pachatele ještě více odradila od tohoto jednání, ale aby i ho více potrestala, neboť páchání tohoto druhu násilí je natolik závažné a pro oběť devastující, že už z principu by mělo být trestáno přísněji. Dále bych v návaznosti na vytvoření nové skutkové podstaty doplnila trestní zákon také v ustanoveních v § 167 odst. 1 a § 168 odst. 1 o všechny trestné činy vůči dětem, čímž by byla zavedena trestnost neoznámení tohoto trestného činu, protože předmětem útoku je dítě, které si ve většině případů není schopno samo pomoci a je odkázáno na všímavost svého okolí. Chybí vyškolení odborníci, kteří by pomáhali obětem týrání a zneužívání. Nedostatečné povědomí o syndromu týrané osoby mají nejen sociální pracovníci, ale také soudci, advokáti a státní zastupitelé. 184
Trestná činnost páchaná na dětech. Dostpuný z http://bkb.juristic.cz/174592/old [citováno dne 25.2.2009].
76
V resortu ministerstva práce a sociálních věcí by mělo dojít k centrálnímu řízení sociálních pracovníků a také jejich prohlubování znalostí nejen o příznacích týrání, ale také o způsobech jednání s oběťmi, vedením výslechu obětí a zajištěním následné pomoci oběti. Instituce poskytující azyl obětem týrání (např. matka s týraným dítětem) by také měly povinnost V resortu ministerstva zdravotnictví bych navrhovala zavést povinnou registraci novorozených dětí u pediatrů, resp. povinnost budoucích matek zaregistrovat se u pediatra již v době těhotenství, nejpozději v porodnici před porodem, a zavést plošný systém pravidelných kontrol u praktických lékařů, který by odhalil neabsolvování pravidelné kontroly, četnost úrazů dítěte atd. Porušení by mohlo být sankcionováno např. odejmutím sociálních dávek. Ministerstvo by také mělo zavést důkladnější preventivní prohlídky. Dětští lékaři by také měli být pravidelně školeni s problematikou týrání dětí, seznamováni s novými metodami odhalování, s novými příznaky a ještě více být k této problematice všímaví. Současná roztříštěnost a meziresortní obtížná kooperace péče poskytované dítěti mezi jednotlivá ministerstva (MŠMT, MZ, MPSV, MV, MS, MZV) je velkou slabinou. Měl by proto být vytvořen ústřední orgán pro ochranu dětských práv a dětských obětí.
77
9.
Závěr Jak z mé práce vyplývá, týrání dítěte je vysoce nebezpečný sociálně patologický
jev, který má na dítě, jeho vývoj a budoucí život dalekosáhlé následky, které jsme ještě stále nebyli schopni dostatečně důkladně poznat. Dítě má garantována práva a svobody na základě množství vnitrostátních i mezinárodních právních předpisů, přesto je stále řada oblastí, na které je třeba se zaměřit a v jejich rámci postavení dítěte a jeho ochrany zlepšit. Je třeba pozornost celé společnosti a komplexní mezioborové péče zacílit na poznání, prevenci, represi ale i léčbu tohoto jevu. Hlavní zvláštností je předmět útoku, kterým je dítě, tedy osoba bezbranná a důvěřivá. Dalším významným znakem je vysoká latence tohoto jevu. Ta je zapříčiněna jednak místem pácháním, kterým nejčastěji je rodina, ale také škola či výchovné a zdravotnické zařízení, toto jednání tedy probíhá za „zavřenými dveřmi“ okolím nepostřehnuto. Nejčastěji je pácháno rodině, tedy v prostředí dítěti nejbližším a dopouští se ho tak osoby z bezprostřední blízkosti dítěte. Až osmdesát procent násilníků jsou biologičtí rodiče, převážně otcové. Ale i okolí samo je často k této problematice nevšímavé, lhostejné, špatně informované, bojí se nebo nechce osobně zasáhnout ani věc ohlásit. V České republice je ročně týráno na 40 000 dětí, z nichž 50 v důsledku tohoto nelidského jednání zemře. Tato trestná činnost má několik forem (fyzická, psychická, sexuální, zanedbávání atd.), může být pácháno aktivně i pasivně. Formy se různě kombinují a prolínají. Osoby přicházející do styku s dítětem (vychovatelé, lékaři, pedagogové, sociální pracovníci atd.) jsou nedostatečně vyškoleni o příznacích tohoto jevu, což také vede k velkému množství neodhalených či pozdě nahlášených případů týraní dětí. Objevuje se také vysoká neochota až nezájem a lhostejnost okolí osobně zakročit či věc oznámit. Hlavní důraz by měl být tedy kladen na prevenci, která je stále ještě podceňována. Je mnohem snazší podchytit problém v počátcích jeho existence, než jej obtížně regulovat, až se vymkne kontrole. Primárně je třeba zaměřit se na rodiče. V jedné rovině na jejich kontrolu (pravidelné dochází s dítětem na preventivní prohlídky, životní styl apod.), ve druhé pak na vybudování jejich znalostí o této problematice. Měli by to být hlavně oni, kdo dítěti
78
vysvětlí jaká má práva, co si k němu ostatní děti i dospělí mohou dovolit a kde případně hledat pomoc. Vedle rodiny je další významnou institucí škola (případně i předškolní zařízení). Zde mohou státní i nestátní organizace pořádat besedy se studenty, na nichž je s problematikou blíže seznámí. Nesmíme zapomínat ani na média, která hrají důležitou roli a která rychle seznámí širokou veřejnost s tímto asociálním jednáním. Vedle prevence je také důležitá represe. Trestná činnost páchaná na dětech je jev vysoce společensky nebezpečný, protože předmětem útoku je dítě, osoba bezbranná a těžko si obstarávající pomoc, a trestné činy směřují proti jeho svobodě, lidské důstojnosti a hlavně životu a zdraví. Navrhovala bych tedy zpřísnění trestů, a pro osoby, které by se takového jednání dopouštěli vůči osobě blízké by se trestní sazby měly zvyšovat o jednu třetinu. Nutné je zaměřit se také na léčbu pachatelů (zvláště sexuálně motivovaných trestných činů), možnost jejich nápravy, resocializace a efektivní kontroly po propuštění z výkonu trestu či následné léčby. Péči je třeba zaměřit na oběti této trestné činnosti, která je ještě stále podceňována. Optimálním řešením by bylo vytvoření ústředního orgánu péče o tyto oběti, který by řídil a kontroloval síť odborných pracovišť, dětských krizových center a ostatních zařízení a institucí, jejichž náplní je péče o dítě. Státní orgány by měly zkoordinovat svoji činnost, proškolovat své pracovníky, kteří jsou v kontaktu s oběťmi týrání, zneužívání a zanedbávání. Činnost státních orgánů by měl řídit již zmíněný nově vytvořený orgán péče o oběti. Problematika týrání dětí byla dlouhou dobu podceňována, zlehčována. Z větší míry nevědomostí a také lhostejností. Mnohost forem trestného jednání vůči dětem je příčinou složitosti odhalování případů týrání. Je třeba být více všímavý ke svému okolí, hlavně k dětem. Již malá změna v chování dítěte často značí vážné změny v jeho životě, ty se následně odráží v jeho chování, náladách, vztazích vůči druhým lidem. Právní úprava se stále posunuje k lepšímu, přesto je stále co zlepšovat, odpovědné orgány mohou být ještě aktivnější a systém může poskytovat ještě lepší ochranu dítěti než dosud. Ve své diplomové práci jsem se pokusila nastínit problematiku týrání dětí především z trestněprávního hlediska a také jsem se pokusila uvést možnou právní úpravu do budoucna.
79
10.
Resumé As it results from my work children maltreatment is a highly dangerous
sociopatological phenomenon which strongly influences both his ontogenesis and future life. We have not explored the consequences enough yet. In spite of numerous national and international laws guaranteeing the rights and freedom to children there are still many issues to improve. Attention of the whole society and complex interdisciplinary care needs to be devoted to understanding, prevention, repression and of course treatment of this problem. The main curiosity is the target of aggression – a child which is vulnerable and trustfulness. Another important attribute is high latency of this phenomenon caused partly by the venue which is usually family circle but school or another educational and health centre, too. This act takes place behind closed doors and rests unnoticed. Most frequently it is done by the closest persons of the child, in the most familiar environment. Up to 80 per cent of aggressors are parents, mainly fathers. The neighbourhood is often careless, uninformed, scared or not willing to get involved personally. There are 40 000 cases of children maltreatment every year in the Czech Republic out of which 50 are fatal. This criminal activity has several forms (physical, mental, sexual, lack of care) and can be active or passive. The forms naturally blend together. The big amount of undetected or late reported cases of maltreatment is caused by insufficient skills and knowledge of symptoms of this phenomenon of persons in touch with children e.g. doctors, teachers, social workers etc. We should concentrate on prevention which is still underestimated. It is much easier to control the problem from beginning than to moderate it with difficulties till it is out of control. At first we should focus on parents and check them (regular preventive checkups, lifestyle). Secondly we should support their awareness of this subject. It is their task to explain children their rights, limits of other people’s behaviour and where to find help. Besides the family, school is a very important institution (alternatively preschool facilities). In school various state or non-state organisations can arrange discussions with students about this topic.
80
Media also play a significant role in informing public about this asocial treatment. Repression is important as well. Crimes committed on children are very dangerous for society because child is vulnerable and nearly helpless. These crimes go against their freedom, human dignity, life and health. Therefore I suggest tightening up the punishments and in addition I would make them even 33 per cent longer in case of maltreating one’s own relatives. It is also essentials to focus on the therapy for offenders (especially those of sexually motivated crimes), the possibility of their treatment, resocialization and effective control after leasing prison or therapy. Care should be focused on victims of this underestimated criminal activity. The best solution would be establishing a central authority managing and controlling the system of special and crisis centres and other institutions devoted to care of children. State bodies should cooperate and train their employees dealing with victims of maltreatment, abuse and neglect. Problems of children maltreatment were underestimated for a long time, largely because of the unawareness and indifference. The detection of maltreatment cases is difficult due to the plurality of forms of criminal actions against children. We should be more attentive, even a little change in child’s behaviour indicates serious changes in his or her life which are consequently reflected in their moods and relationships. The law is improving. Nevertheless there are always reserves, authorities could be more active and system could protect the child better than nowadays. I attempted to present the children maltreatment issue in my thesis especially considering the view of law and I tried to formulate the future legal regulation as well.
81
PŘÍLOHY Příloha I – Statistický přehled týrání dětí v tabulkách (čerpáno z knihy Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995.). Oznámené případy CAN podle základních forem a pohlaví Druh týrání Tělesné týrání Sexuální zneužití Psychické týrání Celkem
Muži
Ženy
30
30
50%
50%
2
35
5,40%
94,60%
6
4
60%
40%
38
69
35,50%
64,50%
Celkem
Procenta
63
56,1
37
34,6
10
9,3
107
100
Formy sexuálního zneužívání s kontaktem
Formy sexuálního zneužívání s kontaktem Laskání prsou a genitálií Pohlavní styk Orální styk Anální styk Celkem
Muži
Ženy
1
11
8,30% 0
91,70% 15
0,00% 0
100,00% 1
0,00% 0
100,00% 1
0,00% 1
100,00% 28
3,50%
96,50%
82
Celkem
Procenta
12
41,3
15
51,7
1
3,5
1
3,5
29
100
Formy sexuálního zneužití bez tělesného kontaktu
Formy sexuálního zneužívání bez tělesného kontaktu Exhibicionismus Pornografie - fotografie Pornografie - video, film Pornografie - četba Celkem
Muži
Ženy
0
2
0,00% 0
100,00% 2
0,00% 1
100,00% 0
100,00% 0
0,00% 3
0,00% 1
100,00% 7
12,50%
87,50%
Celkem
Procenta
2
25
2
25
1
12,5
3
37,5
8
100
Věk dětí s CAN a jejich pohlaví
Věk 0 - 1 rok 1 - 3 roky 3 - 6 let 6 - 11 let 11 - 15 let 15 - 18 let Celkem
Chlapci
Dívky
0 0,00% 0 0,00% 7 53,80% 16 48,50% 10 38,50% 5 17,20% 38 35,50%
0 0,00% 6 100,00% 6 46,20% 17 51,50% 16 61,50% 24 82,80% 69 64,50%
83
Celkem
Procenta
0
0
6
5,6
13
12,2
33
30,8
26
24,3
29
27,1
107
100
Typ rodin dětí s CAN Typ rodiny
Počet
Procenta
Úplná
34
31,7
Neúplná (bez matky)
5
4,7
Doplněná o otce
22
20,6
Doplněná o matku
1
0,9
Družská
22
20,6
Náhradní
4
3,7
Celkem
107
100
Funkčnost rodin dětí s CAN Funkčnost
Počet
Procenta
Funkční
18
16,8
Problémová
47
43,9
Dysfunkční
21
19,6
Afunkční
16
15
Neuvedeno
5
4,7
Celkem
107
100
Pachatelé týrání a zneužívání Vztah pachatele k dítěti
Muži
Ženy
22 46,80% 31 0,00% 0 96,90% 0 0,00%
255 53,20% 1 100,00% 1 3,10% 20 100,00%
Neuvedeno
-
Celkem
56
Rodič Partner rodiče Jiný příbuzný Jiná osoba
Počet
Procenta
47
43,9
32
29,9
1
0,9
23
21,5
-
4
3,8
47
107
100
84
Iniciátoři ohlášení týrání a zneužívání
Iniciátor ohlášení
Ženy
Muži
Počet
Procenta
Matka
10
0
10
9,4
Otec
0
2
2
1,9
Dítě samo
7
2
9
8,4
Sourozenec
1
0
1
0,9
Jiný příbuzný
4
2
6
5,6
Cizí osoba
10
7
17
15,6
Anonym
1
2
3
2,8
Policie
0
14
14
13,1
Zdravotní zařízení
16
8
24
22,4
Školské zařízení
7
7
14
13,1
Jiná instituce
0
3
3
2,8
Neuvedeno
-
-
4
3,7
Celkem
56
47
107
100
85
Příloha II. - Kontakty na poskytovatele krizové pomoci dětem se syndromem CAN v Brně a okolí Spondea – Krizové centrum pro děti a mládež adresa: Sýpka 25, Brno 613 00 www.spondea.cz e-mail:
[email protected] tel.:
541 235 511 608 118 088
ICQ:
260-321-915
Skype: Spondea pracovní doba: nonstop Krizové centrum pro děti a dospívající adresa: Hapalova 4, Brno 621 00 www.krizovecentrum.cz e-mail:
[email protected] tel.:
541 229 298 549 272 850 723 006 004
pracovní doba: krizové centrum: Po-Pá 7:00 – 19:00 stanice pečovatelské služby: nonstop Modrá linka - Centrum a linka důvěry pro děti a mládež adresa: Lidická 50, 658 12 Brno www.modralinka.cz e-mail:
[email protected] tel.:
549 241 010 608 902 410
Skype: Modralinka pracovní doba: 9:00 – 21:00
86
Sdružení Linka bezpečí adresa: Ústavní 91/95, 181 21 Praha 8 www.linkabezpeci.cz e-mail:
[email protected] bezplatná celostátní služba tel.
Linka bezpečí: 800 155 555 Linka vzkaz domů: 800 111 113
pracovní doba: nonstop Fond ohrožených dětí adresa: Francouzská 58, 602 00 Brno www.fod.cz e-mail:
[email protected] tel.:
545 215 105
pracovní doba: Po 8:00-12:00, 14:00-16:00 Pá 8:00-12:00 Fakultní nemocnice Brno - krizové centrum adresa: Jihlavská 20, 625 00 Brno www.fnbrno.cz tel.
ambulance krizového centra: 532 232 078 Linka naděje: 547 212 333
pracovní doba: nonstop Bílý kruh bezpečí - poradna Brno adresa: Slovinská 41, 612 00 Brno www.bkb.cz e-mail:
[email protected] tel.:
541 218 122 732 842 122 pro objednané
pracovní doba: úterý 17:00 – 20:00 čtvrtek 17:00 – 20:00 (pro objednané)
87
Příloha III – Přehled intervenčních center v krajích
88
Příloha IV – Loutky“ Jája a Pája“
89
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Monografie v českém jazyce Adamsová, C., Fayová, J. Už žádná tajemství, jak chránit dítě před sexuálním napadením. 1. vydání. Praha : Themis 1997. Bentovim, A., 1998. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. Praha: Grada Publishing, 1998. Čechová, J., Langhansová, H., Mrázková, Z., Oujezská, E. Pomoc obětem domácího násilí. 2. díl. Brno : Liga lidských práv, 2006. Čechová, M., Čechová, J., Hořínková, H., Mrázková, Z. Bílá místa v péči o oběti domácího násilí. Analýza systému pomoci obětem domácího násilí s výstupy monitoringu domácího násilí v Jihomoravském kraji. Brno : Liga lidských práv, 2007. Čírtková, L. Kriminální psychologie. Praha: Eurounion, 1998. Čírtková, L. Policejní psychologie. 3. vydání. Praha : Portál, 2000. Čírtková, L., Macháčková, R., Vitoušová, M. Domácí násilí – přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Studie. Praha : Bílý kruh bezpečí, 2002. Čírtková, L., Vitoušová, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha : Grada Publishing, 2007. Dufková, I., Zlámal, J. Domácí násilí se zaměřením na problematiku oběti. Pracovní manuál. Praha : Agis, 2005. Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995. Dunovský, J. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. Eis, Z. Volejte linku důvěry! Jinočany : 1993. Elliot, J., Place, M. Dítě v nesnázích – prevence, příčiny, terapie. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J. Podoby násilí v rodině. Praha : Vyšehrad, 2000. Hrušáková, M. a kol. Zákon o rodině – komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001. Heydebrand, C. O duševní podstatě dítěte. Praha : Baltazar, 1993. Chmelík, J. a kol. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. 1. vydání. Praha : Portál, 2003.
90
Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. vydání. Praha : Linde Praha, 2006. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. aktualizované vydání. Praha : Eurolex Bohemia, 2005. Jelínek, J. a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 22. vydání. Praha : Nakladatelství Linde, 2005. Kolář, M. Bolest šikanování. Praha : Portál, 2001. Kolář, M. Skrytý svět šikanování ve školách. 1. vydání. Praha : Portál, 1997s. Langmeier, J., Kolářová. Vývojová psychologie. Praha : Grada 1998. Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. Dětská psychoterapie. Praha : Portál, 2000. Mach, J., Šmolka, P. Když vás trápí někdo blízký. Praha : Portál, 1999. Martínková, M., Macháčková, R. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001. Martinková, M.: Výskyt některých forem násilného a sociálně nežádoucího jednání rodičů vůči dětem při výchově v rodině, Studie IKSP, Praha, l995. Martinková, M. Špatné zacházení s dětmi a mladistvými v rodině (Kriminologická analýza vybraných pravomocně ukončených trestních věcí v roce 1994), Studie IKSP, Praha, l997. Matějček, Z. Zneužívané a týrané děti. Praha : Grada Publishing, 1997. Matějček, Z., Dytrych, Z. Děti, rodina a stres. Praha : Galén, 1994. Matějček, Z., Dytrych, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha : Grada Publishing, 2002. Matějček, Z. Po dobrém, nebo po zlém? Praha : Portál, 2000. Matějček, Z. Škola rodičů. Praha : Maxdorf, 2000. Mufsonová, S., Kranzová, R. O týrání a zneužívání. Praha 2, Nakladatelství Lidové Noviny 1996. Peterson, L., Hardin, M. Děti v tísni. 1. vydání. Praha : Triton, 2002. Pöthe, P. Dítě v ohrožení. 1. vydání. Praha, G plus G, 1996. Prchal, J., 1976. Vychováváme děti. Praha: Astra, 1976. Prokop, M. a kol. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí. 2. vydání. Praha : Liga lidských práv, 2004. Prokop, M., Huňková, M., Jelínková, R., Rezková, A. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí. Brno : Ekologický právní servis, 2000. Ronenová, T. Psychologická pomoc dětem v nesnázích. 1. vydání. Praha : Portál, 2000. 91
Říčan, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vydání. Praha : Portál, 1995 Szczepaníková, A., Žáková, M., Langhansová, H. Jak jednat v případech domácího násilí? Praktická doporučení pro příslušníky, příslušnice Policie ČR. Liga lidských práv, 2004. Täubner, V. Nejstřeženější tajemství – sexuální zneužívání dětí. 1. vydání. Praha : Trizonia, 1996. Spurný, J. Psychologie násilí. Praha : Eurounion, 1996. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. Špeciánová, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha : Linde, 2003. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha : Portál 1999. Vaníčková, E. Tělesné tresty dětí. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. Vaníčková, E., Hadj-Moussová, Z., Provazník, K. a spol. Sexuální násilí na dětech. 1. vydání. Praha : Portál 1999. Vaníčková, E., Provazník, K., Hadj-Moussová, Z. Sexuální zneužívání dětí. I. díl. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 1997. Vaníčková, E., Provazník, K., Hadj-Moussová, Z. Sexuální zneužívání dětí. II. díl. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 1999. Vaníčková, E. Dětská prostituce. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. Vaníčková, E. Provazníková, K. Hadj–Moussová, Z. Násilí v rodině. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha : Karolinum, 1995. Van Peltová, N. Dítě v dobrých rukou. 1. vydání. Praha : Advent Orion, 2000. Voňková, J., Huňková, M. a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha : ProFem, 2004. Weiss, P a kol. Sexuální zneužívání dětí. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. Weiss, P. a kol. Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing 2000. Weiss, P. Sexuální deviace. 1. vydání. Praha : Portál, 2002. 92
Wirtz, U. Vražda duše – Incest a jeho terapie. 1. vydání. Praha : Portál, 2005. Učební pomůcky v českém jazyce Kuchta, J. a kol. Kriminologie – II. část. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. Časopisecké články v českém jazyce, příspěvky ve sbornících Baxa, J., Král, V. Domácí násilí a právní možnosti jeho řešení. Trestněprávní revue, 2002, č. 10, str. 284 – 286. Bayerová, M. Ochrana dětí před sexuálním zneužíváním. Právo a rodina, 2004, č. 5, str. 1-4. Bednářová, Z. Specifika práce s oběťmi domácího násilí. Policista, 2006, č. 1, str. 1 – 4. Císařová, D. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí jakožto formy organizované kriminality. Trestní právo, 2007, č. 3, str. 20 – 23. Čírtková, L. Změny v řešení domácího násilí od 1. 1. 2007. Právo a rodina, 2007, č. 1, str. 6 - 11. Čírtková, L. Oběti znásilnění. Kriminalistika, 2002, č. 3, str. 197 - 206. Čírtková, M. Dítě jako oběť trestného činu. Právo a rodina, 2005, č. 5, str. 12 - 16. Čírtková, L. Domácí násilí. Kriminalistika, 2006, č. 3, str. 187 – 199. Čírtková, L. Rodiče, děti, domácí násilí a traumatizující následky. Právo a rodina, 2007, č. 9, str. 12 – 17. Čírtková, L. Sexuálně zneužité dítě v rodině. Právo a rodina, 2008, č. 12, str. 1 – 7. Drtilová, J. Děti – zranitelné oběti a svědci trestných činů. Zpravodaj BKB, 2006, č. 3, s. 23 - 27. Dunovský, J., Hejč, K., Mitlöhner, M., Tlačilová, J. Problematika dětských práv v ČR s přihlédnutím k fenoménu komerčního sexuálního zneužívání dětí. Zdravotnictví a právo, 2004, č. 2, str. 2 – 15. Durdík, T. Dítě jako možný objekt trestného činu. Právo a rodina, 2007, č. 4, str. 11 – 15. Durdík, T. Nové přístupy k řešení problematiky domácího násilí v ČR 1. Právo a rodina, 2004, č. 12, str. 1 – 7. Durdík, T. Nové přístupy k řešení problematiky domácího násilí v ČR 2. Právo a rodina, 2005, č. 1, str. 11 – 13. 93
Fenyk, J. Některé úvahy o postižitelnosti „domácího násilí“ z hlediska současného trestního práva i záměrů de lege ferenda. Právní rozhledy, 2002, č. 12, str. 630 – 632. Hanušová, J. Syndrom CSA – syndrom sexuálně zneužívaného dítěte. Právo a rodina, Praha: Linde, 2006, roč. 8, č. 3 str. 7 – 9. Hanušová, J. Sexuální zneužívání dětí – jak proti němu bojovat. Právo a rodina, Praha: Linde, 2006, roč. 8, č. 7, str. 12-15. Hronová, M. Domácí násilí v Evropě. Zpravodaj Občanského sdružení ROSA, 2005, č. 3, s. 3 - 4. Chromý, J. Problematika komerčního sexuálního zneužívání dětí v mezinárodních dokumentech a její reflexe v trestněprávní úpravě České republiky. Trestní právo, 2008, č. 5, str. 16 – 30. Jelínek, J. K trestněprávnímu postihu domácího násilí. Kriminalistika, ročník 38, 2005, č. 4, str. 257 – 264. Kacafírková, M. Domácí násilí. Trestní právo, 2002, č. 5, str. 12 - 16. Kacafírková, M. Domácí násilí. Trestní právo, 2002, č. 6, str. 17 - 21. Kacafírková, M. Domácí násilí. Trestní právo, 2002, č. 9, str. 19 - 23. Králíčková, Z. Civilněprávní postih domácího násilí – utopie, nebo efektivní budoucí právní úprava? Právo a rodina, 2004, č. 12, str. 7 – 10. Králíčková, Z. Občanskoprávní aspekty domácího násilí de lege ferenda. Bulletin advokacie, 2003, č. 8, str. 84 – 89. Martinková, M., Marešová, A. Oběti trestné činnosti v České republice očima kriminologů, Trestní právo, 2002, č. 1, str. 2 – 8. Mašek, D. Nová právní úprava trestního postihu domácího násilí. Právo a rodina, 2004, č. 8, str. 1 – 4. Matoušková, I., Mejšnerová, Z. Specifika práce s oběťmi domácího násilí. Policista, 2006, č. 1, str. 1 – 5. Melicharová, D. Ochrana dítěte, které je svědkem nebo obětí domácího násilí. Zdravotnictví a právo, 2005, č. 9, str. 5 – 9. Mitlöhner, M. Právní aspekty sexuálního zneužívání. Trestní právo, 2000, č. 6, str. 6 – 12. Mitlöhner, M. Některé pohledy na českou právní úpravu komerčního sexuálního zneužívání. Zdravotnictví a právo, 2003, č. 1, str. 2 – 9. Novotná, V. Oznamovací povinnost podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí je často zanedbávána. Právo a rodina, 2008, č. 5, str. 1 – 5. 94
Růžička, M. Domácí násilí – impulsy ze zahraničních trestněprocesních úprav, návrhy de lege ferenda pro trestní právo. Trestněprávní revue, 2003, č. 8, str. 223 – 227. Schelle, K. Vědecká konference „Plnění Úmluvy o právech dítěte Českou republikou“. Trestní právo, 2002, č. 1, str. 8 – 9. Synovský, J., Hejč, K., Mitlohner, M., Tlačilová, J. Problematika dětských práv v ČR s přihlédnutím k fenoménu komerčního sexuálního zneužívání dětí. Zdravotnictví a právo, 2004, č. 2, str. 2 – 15. Špeciánová, Š. Jako poznat týrané, zneužívané a zanedbávané děti a jak jim pomoci. Právo a rodina, 2004, č. 6, str. 1 – 7. Vantuch, P. Domácí násilí. Právní rádce. 2003, č. 12, str. 54 – 58. Vyhlídalová, P. Hlasy obětí a tváře násilníků. Zkušenosti s domácím násilím získané na DONA lince. Zpravodaj BKB, 2005, č. 2, str. 18 – 24. Wilk, A. Týrání osoby ve společně obývaném bytě nebo domě. Právo a rodina. 2005, č. 10, str. 8 – 10. Závodská Dvořáková, J. Nová právní úprava o ochraně před domácím násilím. Právo a rodina, 2006, č. 7, str. 1 - 7. Zbořilová, K. K problematice domácího násilí. Kriminalistický sborník, 2006, č. 4, str. 34 - 37. Zezulová, J. Trestněprávní a civilněprávní aspekty domácího násilí. Státní zastupitelství, 2005, č. 4, str. 7 – 13. Zemene, D. Problematika domácího násilí v České republice. Policista, 2007, č. 3, str. 2 - 5. Sborníky v českém jazyce Domácí násilí – staré problémy, nová řešení? Sborník z konference pořádané nadací Friedricha Eberta. Praha: ProFem, o. p. s. a o. s. ROSA, 2001. Sborník
z 1.
národní
konference
k problematice
týraného,
zneužívaného
a
zanedbávaného dítěte. 1. vyd. Praha : MPSV, 1994. Studie v českém jazyce Domácí násilí – přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Studie, Bílý kruh bezpečí, 2002.
95
Monografie ve slovenském jazyce Vlčková, M. Týrané dieťa. Bratislava : Univerzita Komenského, 2001. Monografie v anglickém jazyce Graham-Bermann, S. A., Edleson, J., L.: Domestic Violence in the Lives of Children: The Future of Research, Intervention, and Social Policy. Washington DC: American Psychological Association, 2001. Jaffe, P., Thompson, J., Rae, J. The Responsibility of the Police in Domestic Violence. In Domestic Violence: Issues and Dynamics. The Ontario Institute for Studies in Education, 1978. Mullender, A. Rethinking domestic violence: the social work and probation response. London: Routledge, 1996. Steiner, H., Alston, P. International Human Rights in Context, 2. vydání, Oxford University Press, 2000. Studie v anglickém jazyce Gelles, R. J.: No Place to Go: The Social Dynamics of Marital Violence. In: Battered Women. A Psychosociological Study of Domestic Violence. Litton Educational Publishing, Inc., 1977. Tauchen, H. V., Witte, A. D. The Dynamics of Domestic Violence: Does Arrest Matter? Cambridge: National Bureau of Economic Research, 1994. Wilt, M. Domestic Violence and the Police – Studies in Detroit and Kansas City. Police Foundation, 1997. Internetové zdroje http://www.tyrane-deti.cz http://www.nasedite.cz http://www.detskaprava.cz http://www.domacinasili.info http://www.stopnasili.cz http://www.psp.cz http://www.dkc.cz http://www.mvcr.cz http://www.spondea.cz 96
http://www.fod.cz http://www.mpsv.cz http://www.stopnasili.cz http://www.ohchr.org http://www.senat.cz http://portal.justice.cz http://www.vlada.cz http://www.coe.int http://www.bkb.cz http://www.donalinka.cz http://www.profem.cz http://www.domacinasili.cz http://www.un.org http://www.denik.cz http://www.icm.cz http://www.iustin.cz http://ww.acorus.cz http://www.epravo.cz http://aktualne.centrum.cz http://cs.wikipedia.org http://www.ceskenoviny.cz http://zpravy.idnes.cz http://www.tyden.cz http://www.lidovky.cz http://novinky.cz http://ct24.cz http://www.usoud.cz http://www.jurisprudence.cz http://bkb.juristic.cz http://www.ejustice.cz
97
Seznam použitých právních předpisů Zákony (všechny ve znění pozdějších předpisů): Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Zákon č. 94/1963, o rodině. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právně ochraně dětí. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.). Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.). Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 62/1987 Sb.). Opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen (sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 57/2001 Sb. m. s.). Návrhy zákonů, důvodové zprávy Vládní návrh na vydání zákona trestní zákoník (sněm. tisk. 410, V. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 2008). Vládní návrh na vydání novely z. o trestním řízení soudním (trestní řád) (sněm. tisk. 443, V. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 2008).
98
Zahraniční (právní) dokumenty Organizace spojených národů: Všeobecná deklarace lidských práv (Universal Declaration on Human Rights, 1948). Deklarace o odstranění násilí na ženách (vyhlášená jako jeho rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/48/104). Doporučení Výboru CEDAW č. 19. Rezoluce 1994/45 Komise pro lidská práva. Zpráva zvláštního zpravodaje o násilí proti ženám, jeho příčinách a důsledcích, předložené v souladu s rezolucí Komise pro lidská práva 1995/85. Zpráva Výboru CEDAW na Českou republiku ze dne 4. dubna 2000. Stanovisko Výboru CEDAW ohledně stížnosti 2/2003 (A. T. v. Maďarsko). Rada Evropy: Doporučení č. R (85) 4 o násilí v rodině z 26.3.1985. Doporučení č. 1450 (2000) – násilí vůči ženám v Evropě z 30.4.2000. Doporučení č. R (2002) 5 – Výboru ministrů členským státům o ochraně žen vůči násilí z 30.4.2002. Doporučení č. 1582 (2002) – Domácí násilí vůči ženám z 27.9.2002. Slovenská republika: Zákon č. 300/2005 Z. z., trestný zákon, ve znení neskorších predpisov. Zákon č. 301/2005 Z. z., trestný poriadok, ve znení neskorších predpisov.
99