2009

Školní krounský občasník

2

únor/2009

Zprávy z ředitelny První pololetí letošního školního roku máme zdárně za sebou. Z hlediska školních výsledků by se dalo asi nejlépe zhodnotit rčením „každý svého štěstí strůjcem“. Žáci, kteří pracovali a kteří se snažili, mohou být ve většině případů se svými výsledky a hodnocením spokojeni. Naopak ti, kteří se místo učení věnovali vyrušování, obtěžování spolužáků a vymýšlení lumpáren, splakali nad výdělkem. Právě u nich totiž obvykle došlo k výraznému zhoršení prospěchu a někteří si kromě různých důtek vysloužili navíc snížené známky z chování. Věřím, že je to přivede k rozumu a že se ve druhém pololetí jejich práce i přístup ke spolužákům i vyučujícím výrazně zlepší a nebude nutné přijímat další a důraznější opatření. Na druhou stranu všem, kteří v uplynulém období poctivě pracovali nebo se učili, patří obrovský dík. Deváťákům se nezadržitelně blíží jeden z nejdůležitějších okamžiků jejich dosavadního života - přijímací řízení na střední školy. Věřím, že si s pomocí rodičů i učitelů vyberou střední školy zodpovědně a přiměřeně svým schopnostem, budou přijati a v dalším studiu spokojeni. Přeji jim mnoho úspěchů a i kousek tolik potřebného štěstí. Ti, kteří dávali ve škole pozor a popřípadě se ještě doma poctivě učili, se určitě nemají čeho bát. V závěru prosince 2008 byla ve škole instalována v pořadí již šestá interaktivní tabule, tentokrát v učebně III. třídy. Přinést by měla další zkvalitnění, zpestření a obohacení výuky a škola ji získala zdarma jako cenu za vítězství p. uč. Beniačové v celostátní soutěži o nejlepší interaktivní výukový materiál. Na podzim proběhlo malování a byla provedena obnova výzdoby ve školní jídelně, družině a spojovací chodbě, na kterou se jezdí dívat zástupci škol z širokého okolí. Ve čtvrtek 6. 11. 2008 uspořádala naše škola ve spolupráci s firmou AV Media Praha 2. ročník krajské konference o podpoře interaktivní výuky, kterého se zúčastnilo téměř 80 pedagogů z 33 škol a vzdělávacích institucí nejen kraje Pardubického, ale i přilehlých částí kraje Olomouckého a kraje Vysočina. Oproti r. 2007 se přitom jednalo o přibližně 60% nárůst zájmu. Mrzí mne, že každé přilepšení k obědu v podobě mandarinek nebo jogurtů je okamžitě spojeno s nepořádkem okolo školy. Cožpak je opravdu tak těžké vyhodit slupky nebo kelímek do koše nebo do popelnice? Doma také vyhazujete odpadky na zahradu? Nedělejte si kolem školy (a nejen


3

únor/2009

tam) nepořádek a všímejte si i svých spolužáků a nabádejte je také k dodržování pořádku. Škola i obec je přece nás všech. V polovině ledna proběhl zápis do I. třídy. K zápisu přišlo v doprovodu rodičů celkem 17 dětí narozených od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2003 nebo těch, kterým byl v r. 2008 udělen odklad zahájení povinné školní docházky o jeden rok. Všech 17 bylo k zahájení povinné školní docházky od září 2009 přijato. První třída by tak v září 2009 měla mít 17 žáků, z toho 9 dívek a 8 chlapců. Během uplynulého období ve škole proběhla také řada zajímavých akcí – recitační a výtvarná soutěž, rozsvícení stromečku, vánoční besídky, vydání Zimníčku, Mikuláš a čerti, výroba adventních věnců, Miss a Missák, matematické soutěže, karneval a řada dalších. Všem, kteří se na jejich přípravě podíleli, patří velké poděkování. Během vánočních a jarních prázdnin proběhly ve škole také rozsáhlé rekonstrukční práce – výměna osvětlení v učebně č. 46, malování mnoha prostor ve škole, školce i školní jídelně, obnova obkladů a umyvadel ve třídách a podobně. Věřím, že si hezkého prostředí budeme všichni vážit. Vždyť škola je přeci nás všech a trávíme v ní nemalou část našeho života.

Školní krounský občasník Jaké školy jste absolvoval? Studoval jsem na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze (1949 1953) a na Vysoké škole

uměleckoprůmyslové v Praze, speciálně v ateliéru prof. Karla Svolinského (1957 - 1963).

4

únor/2009 Co všechno zahrnuje Vaše tvorba? Malbu, kresbu, grafické techniky (např. dřevořez, litografie). Dělal jsem filmové plakáty, ilustrace kalendářů, úpravy kalendářů pro tiskárny, úpravy katalogů. Ilustroval jsem i knihy, známé jsou ilustrace ke knize Jana Vladislava Pohádky ze země draka. Navrhoval jsem i obálky knížek. Který z Vašich obrazů je Váš nejoblíbenější? Nemohu jmenovat jen jeden obraz, výběr je představen v mém katalogu. Máte nějaký osobní vztah k naší obci? Vytvořil jsem obálky ke dvěma knihám Vlastimila Broučka, rodáka z Krouny.

Připravili Štěpán Novotný a Jaroslav Baloun

Mgr. Josef Kyncl

Bleskáč (naše interview) V lednu 2009 navštívili dva mladší spolupracovníci našeho časopisu v rámci projektu Podpora čtenářské gramotnosti na základních školách akademického malíře Václava Zemana. Podařilo se jim připravit zajímavý rozhovor, který si v našem aktuálním čísle můžete přečíst.

Pan Václav Zeman s autory rozhovoru

Můžete nám říci, kdy a kde jste se narodil? Narodil jsem se 26. srpna 1934 v Hlinsku v Čechách. V Hlinsku jsem žil

pět let. Můj děda měl ve Skutči mlýn, když zemřel, nastěhovala se naše rodina do mlýna. Bydlím v něm dodnes. Jaké bylo Vaše dětství? Dětství jsem prožil zde ve mlýně, byla to zajímavá doba, dvůr byl stále plný sedláků. Zde v ateliéru byla „mlejnice“. Mlýn byl v provozu i během války až do roku 1948. Kdo Vás přivedl k malování? Kantor pan Doležálek, byl ředitelem školy ve Skutči do roku 1948. Vyučoval kreslení a vedl i výtvarný kroužek, kam jsem chodil kreslit.

V únorovém čísle Škrobu zveřejňujeme ještě jeden rozhovor, tentokrát fiktivní (smyšlený). Vytvořili ho žáci vídeňské školy Komenský, která je naší dlouholetou partnerskou školou, a vyšel v časopisu Česká&Slovenská Vídeň. Protože je článek napsán trojjazyčně, můžete si na následujících řádcích procvičit také slovenštinu a němčinu.

(Fiktivní) Rozhovor s J. A. Komenským - otázky připravili žáci a žákyně III. a IV. BS – Arbeitsgruppe Redaktoren: Jan Končel, Michal Zimányi, Peter Poslusny, Jiri Balla, Lucia Nováková… - odpoveďmi jsou autentické citáty z díla Mistra Jana Amose: R: „Guten Tag Herr Komensky! Warum setzen Sie so ein Wert auf Schulen?“ K: „Schulen sind Produktionsstätten der Menschlichkeit, sofern sie bewirken, dass aus Menschen wirklich Menschen werden…“ R: „Co si myslíte o politice?“ K: „Umění vládnout se zakládá na moudrosti, nikoli na síle, na opatrnosti, nikoli na úskoku.“ R: „Was sagen Sie überhaupt zum Thema Streit?“


5

únor/2009

K: „Besser als streiten, wie ein Feuer entstand, ist, es zu löschen.“


únor/2009

od let minulých se vyhlášení a převzetí ceny zúčastnili všichni ti, které jejich spolužáci svými hlasy vynesli na stupně vítězů.

R: „Cvičíte každý den?“ K: „Tělo nechť každodenní své hýbání má.“ R: „Milujete knihy?“ K: „Ten, kdo nemiluje moudrost, nemiluje knihu. Ten, kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.“

6

Kategorie VI. a VII. třídy 1. místo 2. místo 3. místo

MISS Erika Tomášková Daniela Nováková Michaela Sklenářová

1. místo 2. místo 3. místo

MISSÁK Dominik Bělský Ondřej Bouška Tomáš Spilko

R: „A co je to lidské štěstí?“ K: „Šťastný je člověk, kterého varuje cizí chyba.“ R: „K čemu je nám dobrý rozum?“ K: „Člověk má rozum, aby rozeznával, a vůli, aby volil, cokoli je kde dobrého nebo zlého.“ R: „Friede, Respekt und Toleranz sind sehr wichtig. Was sagen Sie dazu?“ K: „Warum verachten wir denn einander? Wir sind alle Bürger einer Welt, ja alle ein Blut. Einen Menschen hassen, weil er anderswo geboren ist, weil er eine andere Sprache spricht, weil er anders über die Dinge denkt, weil er mehr oder weniger als du versteht, welche Gedankenlosigkeit! Lassen wir ab davon! Denn wir sind alle Menschen, also alle unvollkommen, uns allen muss geholfen werden, und wir sind dafür allen Schuldner.“ R: „Je všetko, čo sa o Vás hovorí pravda?“ K: „Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“

MISS A MISSÁK 2008

Kategorie VIII. a IX. třídy

R: „Vielen Dank für dieses Gespräch!“

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

MISS 1. místo 2. místo 3. místo

Nicolle Nováková Aneta Švandová Andrea Zezulová

MISSÁK 1. místo 2. místo 3. místo

Michal Obrovský Martin Hromádko Pavel Janoušek Mgr. Josef Kyncl

Ve čtvrtek 18. 12. 2008 proběhlo vyhlášení výsledků letošní ankety MISS a MISSÁK pro školní rok 2008/09. Stejně jako v minulých ročnících se i letos soutěžilo v kategorii VI. + VII. třída a VIII. + IX. třída, avšak vyhlášení neproběhlo na obvyklém diskotékovém odpoledni, nýbrž v informačním centru školy během vyučování. Výhodou tak bylo, že na rozdíl

Díky nedočkavosti, která nás celé pohltila, jsme se sešli (až na pár výjimek) na zastávce „U Kampeličky“ 2. února už v šest hodin ráno. Batohy a lyže nám odvezli pánové Sodomka a Haman z obecního úřadu autem až


7

únor/2009

do Daňkovic, za což jim patří veliký dík, poněvadž jinak bychom je museli táhnout autobusem a pěšky. Nejdříve jsme se přesunuli autobusem do Svratky, kde jsme však museli čekat téměř hodinu na další spoj do Sněžného, odkud jsme měli původně pokračovat do Daňkovic pěšky. Jelikož řádila vichřice, nasoukali jsme se ve Sněžném do aut, neboť pěší cesta by byla velmi nebezpečná. Po příjezdu a přidělení Trénink běhu na lyžích pokojů jsme se ubytovali a prozkoumali budovu. O půl dvanácté nás čekal oběd a po něm, asi ve třináct hodin, jsme si poprvé stoupli na naše naleštěné a skvěle připravené lyže a vyjeli na první túru. Naučili jsme se různé styly běhu na lyžích a hlavně také vylézání kopců „stromečkem“ a brzdění „pluhem“, což pro nás bylo velmi prospěšné a přímo zdravotně důležité. Aniž bychom to chtěli, vyzkoušeli jsme si také mnoho různých druhů pádů. Na ubytovnu jsme se vrátili v 15:30 hodin a hned jsme šli na svačinu do klubovny. Po svačině jsme měli osobní volno a následně jsme podnikli cestu směrem k radaru, kde jsme využili naváté závěje k různým divokým hrám. Večeře se podávala o půl šesté v jídelně. Potom jsme měli krátkou besedu s pány učiteli a po ní následovalo již osobní volno až do večerky ve 22:00 hodin. V úterý ráno jsme měli budíček už v sedm hodin. Po snídani v klubovně jsme hned vyrazili na lyže. Do chaty jsme se vrátili na oběd a po krátké pauze jsme se znovu postavili na lyže a vyjeli po trase, která nás přes pole i přes les zavedla až do Sněžného. Tam jsme navštívili cukrárnu, v níž jsme si dali menší občerstvení. Nastala středa a tím zároveň také polovina našeho lyžařského výcviku. Jako obvykle jsme vstali v sedm hodin a po snídani jsme se začali připravovat na individuální závod v běhu na lyžích. Závod se uskutečnil v těžkých podmínkách, při kterých byl velký problém namazat lyže tak, aby se nesmekaly. Na ubytovnu jsme se vrátili s malým předstihem a díky tomu jsme měli před obědem chvíli volna. Po obědě jsme v rámci odpočinkového programu vyrazili do Nového Města na Moravě, kde jsme navštívili muzeum a nakoupili suvenýry. Na chatu jsme se vrátili až na večeři. Čtvrtek. Předposlední a zároveň soutěžní den. Po snídani proběhly dvě poslední soutěže, a to štafetový závod a slalom. Po obědě, protože vzhledem k oblevě byly špatné sněhové podmínky, jsme se šli projít na Buchtův kopec. Cestou jsme se pěkně „vyblbli“. Po večeři byly oficiálně vyhlášeny výsledky všech uskutečněných soutěží, předány ceny a diplomy.


8

únor/2009

Pátek ráno. Den odjezdu. Ráno jsme si sbalili věci a lyže a odnesli je ke vchodu, aby se mohli nakládat do aut a odvézt do školy, kde si je poté vyzvedneme. Pěšky jsme se přesunuli do Sněžného a odtud autobusy přes Svratku až do Krouny. Abyste si nemysleli, celým týdnem nás provázely kdejaké menší i větší problémy, jako byly od lyží odlepená skluznice, roztrhané a rozlepené lyžáky či zlomená lyže. Avšak s těmito problémy si hravě poradili naši učitelé. V Daňkovicích se nám i přes tyto drobnosti moc líbilo a hned bychom se tam vrátili zpátky. Ondřej Bouška, Petr Hainc

OTÁZKY NA TĚLO Petr Schmied, učitel ČJ a OV, šéfredaktor Škrobu Kolik Vám je let a kde jste se narodil? Čím jste chtěl být jako malý?

Chodil jste rád do školy? Byl jste pilný žáček? Jak hodně jste ve škole zlobil? Měl jste někdy sníženou známku z chování? Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na ZŠ? Jaký předmět jste nesnášel? Jaké školy jste studoval?

Kolika jazyky (kromě češtiny a slovenštiny) byste se dokázal domluvit? Kdybyste se měl vrátit do školy, volil byste roli žáka nebo učitele? Kolik zemí jste ve svém životě navštívil? Jaký je Váš oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina?

Je mi 40 let a narodil jsem se v Novém Městě na Moravě. Nejdříve jsem chtěl být traktoristou, ale asi tak od třetí třídy mě lákalo povolání učitele. Škola mi nijak nevadila, i když prázdniny jsem měl samozřejmě raději. Dá se říci, že jsem se docela snažil nebýt líný. Ve škole jsem vůbec nezlobil. Neměl. Nejvíce mě bavil český jazyk, literatura, dějepis. Mezi ty neoblíbené předměty patřila matematika a výtvarná výchova. Nejdříve jsem absolvoval Gymnázium ve Žďáru nad Sázavou a poté Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Asi bych se ještě zvládl domluvit rusky a také německy. Určitě učitele. Navštívil jsem asi šest zemí. Je jich mnoho. Například Daniel Landa, Aneta Langerová a Pražský výběr, ze zahraničí Kurt Cobain, Alanis


Jaká je Vaše oblíbená z televizní obrazovky, film?

osobnost

Jaký politik? Na kolik hudebních nástrojů umíte hrát? Myslíte si, že máte v životě štěstí? Čeho se nejvíce bojíte? Na co se nejvíce těšíte? Máte nějaké tajné přání? Co Vás dokáže nejvíce rozčílit? Jaké roční období máte nejraději? Co sledujete nejčastěji v televizi? Jak odpočíváte?

9

únor/2009

Morissette, Judas Priest a další. Obdivuji mnoho zahraničních i českých herců, například Vladimíra Menšíka. Stejně tak mám rád mnoho filmů. Velmi se mi líbí třeba filmová série o rodině Homolkových. Mezi politiky žádného oblíbence v poslední době nemám. Na hudební nástroje hrát neumím. Myslím, že někdy mám štěstí, jindy smůlu. Tak jako asi každý. Nejvíce se bojím ztráty svých nejbližších. Těším se na každý další prožitý den. Mám. Tajná přání se ale neprozrazují. Arogance, nesnášenlivost, drzé chování a hloupost. Nejraději mám jaro a léto. Zpravodajství, sport a filmy. Nejvíce si odpočinu v přírodě.


10

únor/2009

Čeští vědci využijí novou technologii přípravy výlučných buněk, které se svými vlastnostmi shodují se zárodečnými kmenovými buňkami. Vyvarují se tak při jejich přípravě etickému problému s ničením lidských zárodků, protože jim k práci postačí pouze buněčný materiál (lidské kůže). Embryonální kmenové buňky jsou zdrojem všech tkání; pro mnoho vědců představují největší naději, jak získat nové části, dokonale slučitelné s organismem lidí trpících nevyléčitelnými chorobami (diabetes nebo Parkinsonova choroba), nebo po zranění míchy. Problém je, že při jejich získávání se ničí lidské zárodky, proti této skutečnosti se staví na odpor římskokatolická církev. Výzkumy v posledních letech naštěstí potvrdily možnost zvrátit osud již rozšířených buněk, z nichž jsou složeny orgány, a "přinutit" je, aby se vrátily zpět do stavu velmi podobného tomu, v jakém jsou kmenové buňky v lidském embryu. Tímto postupem bude možné připravit kmenové buňky pacientů s různým typem onemocnění včetně vrozených nemocí. Nová technologie poskytne možnost studovat příčiny onemocnění a hledání léčebných postupů. Zpracoval Tomáš Sodomka

ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE… (14. 3. 1879 – 18. 4. 1955)

A AV VÍÍT TE E,, Ž ŽE E… … * do maturity strávíme ve škole 17 000 hodin, * nejoblíbenější zmrzlina na světě je vanilková, * na slízání lízátka je zapotřebí průměrně 142,18 líznutí * rolka toaletního papíru má průměrně 333 útržků, * krokodýlové neumějí couvat, * lidé stráví celou třetinu svého života spánkem, * lidský mozek je z 80% voda, * denně člověk řekne cca 4 800 slov. Adéla Jirušová

Albert Einstein se narodil 14. března 1879. Jeho rodiče byli Židé. Oba milovali umění (matka ho naučila hrát na housle). Albert byl vznětlivé povahy a neměl rád války. O matematiku se začal zajímat díky svému strýci Jacobovi, který mu dával úlohy z algebry a geometrie. V devíti začal chodit do Petrské školy, poté začal chodit do Luitpoldského gymnázia. V patnácti se měl s celou rodinou přestěhovat do Itálie, ale rodiče ho chtěli nechat u příbuzných, a tak zinscenoval své vyhození ze školy. V Itálii pomáhal strýci v továrně. Poté chtěl jít studovat na Curyšskou „poly“ (polytechnika), kam ho ale nevzali. Šel tedy studovat na střední školu v Arrau. O rok později se na „poly“ dostal. Zde potkal svou budoucí manželku.


11

únor/2009

V roce 1902 se jim narodila nemanželská dcera Lieserl, rok po svatbě Hans Albert a v roce 1911 syn Eduard. Než získal práci na patentním úřadě, podal si inzerát na učitele fyziky. Přihlásili se mu dva studenti – Conrad Habicht a Maurice Solovine. Ti poté založili spolek – Akademie Olympia. V roce 1905 publikoval čtyři články ve vědeckých časopisech. Získal místo profesora na Curyšské univerzitě. V Berlíně mu nabídli profesuru na Univerzitě Friedricha Viléma a místo ředitele Ústavu teoretické fyziky. Do Německa se mu nechtělo, ale Max Planck (německý matematik a fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku) ho přemluvil. Na začátku 30. let 20. století se dostávala k moci politická strana Nacionální socialisté (nacisté), ti začínali rozšiřovat odpor proti Židům. Albert odjel hledat do USA pomoc. Nesetkal se však s pochopením. Poté odjel do Belgie. I když nenáviděl války, podporoval výrobu atomové zbraně, nechtěl, aby ji nacisté vyrobili dříve než USA. (Americký prezident Franklin Roosevelt zahájil projekt Manhattan. 6. a 9. srpna 1945 Američané shodili atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki.) Einstein zemřel 18. dubna 1955 po dlouhé nemoci žaludku a jater. 2 Albertovy zákony a teorie: - E = mc , - speciální teorie relativity, - obecná teorie relativity, - část kvantové teorie (Nobelova cena), - měření atomů, - čas a prostor spolu souvisejí, - hmota a energie jsou totéž, - hmota a prostor jsou totéž, - přitažlivost a akcelerace jsou totéž, - elektřina, magnetizmus a přitažlivost jsou totéž, - věci nejsou nejasné, - nafukování a smršťování vesmíru, - proč je obloha modrá atd. Jediné, co nedokončil, byla teorie všeho. Připravil Tomáš Sodomka

LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA

Hádej, o jakou přírodní zajímavost se jedná Jezero, které je mylně nazýváno mořem, je tvořeno ze dvou pánví dlouhých společně zhruba 72 km a širokých 14 km. Hladina jezera je 396 m pod hladinou oceánu a obsah minerálních látek ve vodách tohoto jezera je


12

únor/2009

přibližně desetkrát větší než ve vodách většiny jiných oceánů. Jordán a další menší řeky sem přivádějí až 7 112 529 tun vody denně. V této vodě je nesnadné plavat, a proto je lepší zůstat sedět a nechat se nadnášet. Ve vodě o takové slanosti není schopen žít žádný druh ryby, ale daří se zde celé řadě bakterií. Břehy jsou stejně pozoruhodné jako moře samo. Po odpaření vody zde zůstaly ostrovy soli a zdvihají se zde celé solné sloupy. Pokud jste poznali, o jaké přírodní zajímavosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do 15. března zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravil Ondřej Bouška

KULTURNÍ OKÉNKO KDO JE TO? Narodil se 16. listopadu roku 1810 v Praze na Malé Straně v rodině, kde matka pocházela z hudební rodiny a otec byl mlynářský pomocník, jenž přišel do Prahy z venkova. V letech 1824 – 1830 studoval na městském gymnáziu (německém), doma mluvili česky. Po maturitě začal studovat filozofii v Praze, vystudoval také práva a nastoupil jako advokátní praktikant u soudu v Litoměřicích. Jelikož se stýkal s polskými revolucionáři a pomáhal jim, měl poměrně často problémy s policií. Byl obdivovatelem Velké francouzské revoluce. Působil jako herec v Kajetánském divadle. Jeho velkým koníčkem bylo cestování po hradech, které zaznamenal v četných kresbách, rád na zříceninách i přespával. Do svého deníku zapisoval zážitky z těchto cest, podnikl i pěší cestu do Itálie. Zamiloval se do Marinky Štichové, ta však zemřela. Po její smrti je jeho tvorba obzvlášť tragická.


13

únor/2009

Poté se v Kajetánském divadle seznámil s Eleonorou Šomkovou. Po tom, co se mu s Lori narodil syn, se rychle chystá ke svatbě. Jde pěšky z Litoměřic podívat se na syna, cestou zpět se namane k požáru v jedné vesnici, kde pomáhá hasit. Umírá však 6. listopadu roku 1836 na následky podchlazení při hašení požáru. Pohřeb, který byl velice skromný, měl o dva dny později v den své plánované svatby. V úmrtním listě stálo, že příčinou smrti byl zápal plic, ale je možné, že ve skutečnosti zemřel na tyfus nebo úplavici. Jeho Máj, nejslavnější česká báseň vůbec, je často mylně chápán jen jako oslava lásky a přírody, to však tvoří pouze rámec a kulisu díla, jehož těžiště je v úvahách – zejména o vztahu jedince a společnosti. Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do 15. března zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravila Aneta Švandová


14

únor/2009

ŠKROB DOPORUČUJE SVÝM ČTENÁŘŮM Tom Becker: TEMNÁ STRANA Čtrnáctiletý Jonathan Sterling se dostává do víru událostí, které ho zavedou do podivného světa zločinců a vyvrženců, v němž vládnou potomci Jacka Rozparovače. Pomocníkem, průvodcem a přítelem se mu stává nebezpečný vlčí muž, který ho seznamuje s odlišnými pravidly Temné strany: Bojíš se, nebo jsi dokonce k smrti vyděšený? Nejsi si jistý, kam vlastně patříš? Pak to dobře skrývej, nebo zemřeš! Nebezpečí číhá na všech stranách...

1. vydání pro čtenáře, kteří se nebojí být doma sami, od 12 let z anglického originálu Darkside přeložil Ladislav Nagy Připravila Kristýna Drahošová

JAZYKOVÝ KOUTEK Animovaný Madagaskar z roku 2005 se rozhodně nedá považovat za jeden z nejlepších ani nejúspěšnějších „animáků“, které byly natočeny. Ale i on se díky poměrně vysoké návštěvnosti v kinech dočkal svého pokračování. Děj tohoto filmu by měl navazovat na konec předchozího dílu. Zvířátka zůstala uvězněna v divočině na ostrově Madagaskar. Druhý film by měl popisovat jejich návrat na pevninu. K tomu se rozhodnou opravit a použít staré letadlo, které se na ostrově vyskytuje. To se ale logicky opět v letu porouchá a naši přátelé znova ztroskotají. Tentokrát v divoké a nebezpečné Africe. Zde si každé ze zvířat prožije své vlastní dobrodružství. Lev potká své rodiče, zebra nové stádo a hrošice se zamiluje. Žánr: animovaný / komedie / rodinný / akční Země: Spojené státy americké Premiéra v ČR: 13. 11. 2008 Režie:Eric Darnell, Tom McGrath Připravil Dominik Bělský

Znáte svůj mateřský jazyk? Co to znamená? BUCHTA

Vyberte z následujících možností: a) rána rukou do zad b) sladké pečivo c) pohodlný, dobrácký člověk Co to znamená? BANDASKA

Vyberte z následujících možností: a) baculatá pistole b) válcovitá nádoba s držadlem c) velmi krutá zabijácká banda Řešení naleznete na předposlední straně.


15

únor/2009

UMÍTE DOPLNIT TEXTY? V jazykovém koutku Vám od tohoto čísla Škrobu přinášíme novou rubriku, kterou jsme nazvali „Umíte doplnit texty?“. V ní budeme pravidelně zveřejňovat známé texty s některými vynechanými slovy. Vy si můžete ověřit své znalosti a pokusit se chybějící slova doplnit. Pokud bude úkol nad Vaše síly, správné řešení najdete v příštím čísle Škrobu. Jako první zveřejňujeme text písně, kterou by měli znát všichni – české hymny. Dokážete tuto nejznámější píseň doplnit?

Kde domov můj?

16


únor/2009

Kopal do dveří sborovny a křičel: „Sezame, otevři se!“ Kouká se mi pod sukni, tvrdí, že hledá tužku, a pak vykřikuje po třídě, že nosím růžová tanga. Kouřil na záchodě marihuanu tak, že se tam nedalo dýchat. Kousnul učitele do ruky, když jsem jej káral. Kristýna míchá jogurt plnicím perem. Lítá po třídě jako pták. - Otec: Tomu nevěřím. Holub

Jazykolamy

Josef Kajetán Tyl V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.

Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po ………, bory …….. po skalinách, v sadě …….. se jara květ, zemský ráj to na ………! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj!

Perličky ze žákovských knížek Poslán namočit houbu, vrátil se s mokrou hlavou a suchou houbou.

Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr. Měla babka v kapse brabce, brabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp. Vybrala Adéla Jirušová

FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB NAŠE LITERÁRNÍ POKUSY

POVÍDKA NA POKRAČOVÁNÍ NARKOMANKA

Při písemce vnucuje spolužačce nápovědu. Schován za učebnicí fyziky, vydává nechutné zvuky. Směje se mi za zády do očí. Kdyby sa mně ten váš dacan nesmál, tak mě ta motorka nemosela přejet. Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím opravdu vážně. Když jsem jej vyvolala, odvětil: "Piš basu, svačím." Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů. Když jsme ohlásili, že hoří, začal přikládat. Když po čase zase přišel do školy, jeho drzost nezná hranic.

DOKONČENÍ PŘÍBĚHU

Stojím přede dveřmi a zvoním. „Jé, ahoj!“ přivítal mě a políbil. „Pojď dál, ale nelekni se.“ Vešla jsem do dveří, ale nebylo to tak, jak jsem si představovala. Tohle spíš vypadalo jako nějaký „feťácký doupě“. „Jdi zatím do kuchyně a něco tam uvař. Já trošku poklidím v obýváku,“ řekl mi Martin. I když se mi vážně nechtělo, nezbývalo mi nic jiného nežli jít. Uvařila jsem špagety, nic rychlejšího mě v tu chvíli nenapadlo. „Martí, kde máš kečup?“ volám na něj a pomalu vcházím do obýváku. „V ledničce po pravé straně,“ odpovídá mi. Je ke mně otočený zády a má nějak zvláštně ruku. Najednou se otočil a říká mi: “Co tak koukáš a na co tu čekáš, už mám hlad.“ Hodila jsem zpátečku a šla do kuchyně. Pořád mi vrtalo hlavou, co to měl na té ruce. „Už to nesu!“ volám.


17

únor/2009

„No to je dost,“ odvětí. A něco uklízí do skříňky. V duchu si opět říkám, že to není ten Martin. Po obědě si lehnul a usnul. A mě najednou napadlo, že bych se mohla podívat do té skříňky. Chvilku jsem se v ní hrabala, protože to asi pořádně ukryl dospodu. „Auuu!“ vykřiknu. Martina to samozřejmě probudilo a zařval: „Co tam děláš!“ Polekaně jsem odvětila: “Nic. Jen jsem ti to tam chtěla uklidit, ale o něco jsem se píchla. „No zrovna takhle jsi na to přijít nemusela,“ povzdechl si. „Jako na co?“ dělala jsem nevědomou. „Pojď, ukážu ti to,“ řekl. A vytáhl krabici, ve které byla spousta stříkaček. Úplně mě to vyděsilo. Nevěděla jsem, jestli utíkat pryč, nebo zůstat. Ptala jsem se sama sebe, jestli vůbec Martina znám a bylo mi divný, že jsem si ničeho na něm dříve nevšimla. Řekl mi: „Co koukáš? Takhle to dopadá se syny zbohatlíků, kteří se životem musejí protloukat sami bez něčí pomoci, na které rodiče úplně kašlou a všechno zalepují penězi.“ A rozbrečel se. Pak pokračoval dál: „Víš, tohle přesně jsem já. Nikdy mámu nezajímalo, jestli nepotřebuju obejmout, pohladit nebo pomoct. Vždycky mi strčila prachy, i když jsem byl ještě malej kluk, a řekla mi, ať si něco hezkýho koupím. Nikdy jsme jako rodina nefungovali. U nás se pouze každej honil za prachama! Nikdy jsme nejeli na dovolenou a já se vždycky celý prázdniny jen poflakoval a toulal. Až jednou jsem potkal partičku lidí, kteří mě dovedli tam, kde jsem teď. Pomáhá mi to nemyslet na to, že vlastně nikoho nezajímám.“ Najednou mi ho bylo strašně líto, chtěla jsem mu pomoct a udělala bych pro něho cokoli. Začal mi říkat, že nikoho nemá jen mě, ať ho hlavně neopouštím, že by pro něj život už neměl smysl. Prosil mě, abych se k němu nastěhovala, ale já mu vysvětlovala, že nemůžu, že ještě nejsem plnoletá a že rodiče by s tím určitě nesouhlasili. Po chvilce se uklidnil a já mohla jít s klidem domů. Doma jsem o tom hodně přemýšlela a nemohla jsem vůbec spát. Napadlo mě, že bych tenhle týden nemusela chodit do školy a mohla bych trávit čas s Martinem. Ale pak se to najednou prodloužilo a já už skoro měsíc nebyla ve škole. Jednoho dne na mě naši křičeli, ať jdu dolů. Nevěděla jsem vůbec, co se děje. Sešla jsem dolů a máma na mě spustila: „Volala mně učitelka a říkala, co s tebou je, že nechodíš do školy. Můžeš mi vysvětlit, kam chodíš? Co se s tebou v poslední době děje?“ Já jsem se nezmohla ani na slovo. „No tak mluv!“ zařval na mě táta. Takhle vytočenýho jsem ho pěkně dlouho neviděla. Utekla jsem a zamkla jsem se v pokoji. Brečela jsem a volala Martinovi. On mi řekl, že u něj mám dveře kdykoli otevřené. Pomalu jsem se vyplížila ven. Martin už na mě čekal. Skočila jsem mu do náruče a opět jsem se rozplakala. Vzal mě za ruku, posadil mě na postel a šel do skříně. Přinesl to, čeho jsem se tolik bála. Řekl mi: „Neboj se, uvidíš, že se ti uleví!“ A opravdu. Po chvilce jsem usnula. Probouzím se a vidím Martina, jak klečí u postele. „Tak co?“ ptá se zvědavě. „Paráda,“ odpověděla jsem mu, „nevěděla jsem, že usnu.“ „To je první reakce,“ pousmál se. Kouknu na mobil a zděsím se: „Ježíš, ono je půl druhý ráno?“ „Jo,“ odpověděl mi. „Já musím domů,“ vyhrknu na něj. „Neblázni. To už tady snad zůstaneš, ne?“ řekl a smutně na mě koukal. „Promiň, nemůžu.“ Pomalu odcházím a


18

únor/2009

Martin na mě ještě volá: „Na, to si vezmi s sebou, kdybys potřebovala!“ „Děkuju. To se neztratí,“ odpovídám mu a ještě ho políbím. Utíkám přes celé město a doma si „svoje tajemství“ pečlivě uschovám. Doma mně nastalo peklo. Musela jsem hlásit, kam jdu, kdy přijdu a hlavně mi naši hlídali školu. Dny utíkaly strašně rychle, a kdykoli mě nechtěli naši někam pustit nebo jsem se cítila mizerně, píchla jsem si. Vždycky to zabralo a mně se strašně ulevilo. Pociťovala jsem na sobě, že na tom začínám být závislá. Je víkend, probouzím se a jdu pomalu dolů, kde na mě čeká teplá snídaně. „Jé, maminko, tobě se to dneska povedlo,“ lichotím mamce, protože potřebuju rychle skočit k Martinovi pro mé „sladké tajemství“. „To jsem ráda, že alespoň tobě to chutnalo. Copak teďka budeš dělat? Neskočila bys mi do obchodu pro máslo a smetanu?“ To mi hraje do karet. Stavím se po cestě k Martinovi. Rychle se obléknu a mizím. Ale v tu dobu jsem ještě nevěděla, co se na mě chystá. Pomalu se vracím se vším, co jsem potřebovala. „Ahoj, jsem tu!“ křičím, když vcházím do dveří. Najednou mi přistála tátova ruka na tváři. „Jen pojď, už tady na tebe čekáme.“ Táta mě chytí za ruku a táhne mě do pokoje. Když vejdeme, vidím ubrečenou mamku, jak sedí na posteli a v ruce drží stříkačky a jehly. „Ukaž ruce!“ pokračuje s řevem táta. „Proč?“ snažím se zapírat. „Proč asi?“ a hodí po mně krabici se vší mojí záchranou. Začala jsem na ně ječet, že nemají právo mi prohrabávat věci a lézt mi do mého soukromí. Otočím se a začnu utíkat. Táta utíká za mnou a startuje auto. Ale já to beru mezi paneláky, až v jednom mizím. „Martine! Martine, otevři prosím!“ křičím, co to jde. Martin otevírá a já rychle vpluji dovnitř. Všechno mu dopodrobna vylíčím a on mě uklidní a ujistí, že můžu zůstat u něho. A tak týdny utíkaly a po mně bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Vůbec jsem nevycházela ven, až na den, kdy Martin přišel úplně sjetý, a mně nezbývalo nic jinýho než jít si pro fet sama. Věděla jsem, kam Martin chodí pro naše dávky, a tak jsem vyrazila. Do nedalekého podchodu. Jelikož jsem to už nemohla vydržet, hned jsem si píchla větší dávku. Byla jsem jako v ráji až do chvíle, kdy zaskřípaly brzdy, a já ztrácím vědomí. Probouzím se. A u mě sedí naši. Cítím se strašně. Mám absťák, potřebovala bych si píchnout, ale ležím v nemocnici se zlomenými žebry a silným otřesem mozku. Dozvídám se, že jsem měla nehodu a že jsem byla šest dní v bezvědomí a že mě dneska budou převážet do léčebny. Tak a teď jsem tady. V Bezděkově. A píšu tenhle příběh. Strašně to tady utíká, každou chvilku se tu střídají noví lidé. Já už se z toho pomalu dostávám. Jmenuji se Leona a jsem narkomanka. Už napořád, protože i když se teď cítím vyléčená, ta touha po fetu už ve mně bude až do smrti. No, jen si zkuste s tím žít. Nebo vlastně…radši ne… Nicolle Nováková


19

únor/2009


20

únor/2009

ZZááhhaaddnnéé zznnoovvuuoobbjjeevveenníí kkrráállííkkaa B Boonnyyhhoo Jednu listopadovou sobotu před pár lety jsem seděl se svými třemi kamarády v naší hospůdce. Povídali jsme si o všem možném a řeč přišla i na děti. Padaly příklady, jakou kdo z našich dětí provedl v poslední době lumpárnu, kdo měl ve škole více poznámek… Mikuláš byl za dveřmi, a tak slovo dalo slovo a my vymysleli geniální plán. Byli jsme čtyři, takže řešení bylo nasnadě. Jeden bude Mikuláš, druhý anděl, třetí čert a čtvrtý bude s dětmi. Pak se prostřídáme a obejdeme tak všechny naše rodiny. Schůzku jsme si dohodli na pátého prosince večer a kde jinde se sejít než v naší hospůdce. Nakonec jsme se ze samé nedočkavosti sešli o hoďku dřív a trochu se posilnili. V pět mohla nadílka začít. Začínalo se právě u mých dětí a dohoda zněla, že nechám pootevřené dveře a budu sedět s dětmi u stolu a vysvětlovat jim zásady slušného chování. A do toho že vběhne čert s obrovským kraválem a rachotem řetězů. Pak budou následovat básničky a slib, že už nikdy nebudou zlobit. A nakonec rozdá Mikuláš dárky… Prostě klasika. Do dokonalého plánu se vloudila chybička. Zapomněl jsem o pootevřených dveřích informovat manželku. Ta nic netušíc nesla cosi do předsíně, povšimla si pootevřených dveří, a protože měla plné ruce, kopla do dveří a zabouchla je. Právě v ten okamžik se čert rozběhl a hlavou narazil do dveří. Ozvala se obrovská rána a po ní následovalo zvláštní ticho. Čert se zhroutil k zemi a zůstal nehybně ležet. Adam, který se běžel podívat, co se stalo, otevřel dveře a celý vykulený začal křičet: „Tatí, tatí, pojď se honem podívat! Leží tu chcíplej čert!“ Na zemi opravdu ležel čert s vypláznutým jazykem a polámanými rohy. Nad ním stál Mikuláš a nevěřícně kroutil hlavou. Strážný anděl jen lomil rukama: „Ty vole, co je?“ Naši kluci na všechno koukali jako na zjevení. Nevěděli, jestli se mají smát, nebo jestli je to doopravdy. I když se čert po chvíli probral z mrákot, zavolal jsem pro jistotu sanitku. Saniťáci ho naložili na nosítka a nesli k vozu. Jenže do řetězů zamotaný čert se zachytil za zábradlí a z nosítek spadl na schodiště. A tak k otřesu mozku přibyla pohmožděná ruka. Doprovázel jsem čerta do nemocnice a už v sanitce a následně i v nemocnici se všichni lékaři náramně bavili. Kdyby neskončil kamarád s dlahou na ruce, byla by to vlastně velká legrace. Příhodou bavíme na Mikuláše celou naši hospodu, rodiny i spolupracovníky a k naší velké radosti, ačkoli ji už všichni slyšeli nejméně desetkrát, žádají si stále reprízu. Ondřej Bouška, Petr Hainc

„Pavle, tak kde jsi!? Jak dlouho na tebe ještě máme čekat!?“ slyším volat Karolínu. Pavel, to jsem já. Teď mám letní prázdniny a trávím je u svého dědečka na vesnici. Karolína a její bratr Petr jsou mí přátelé, ale protože každý bydlíme v jiném městě, vídáme se jen o prázdninách, když jsme na chatě. „Ahoj, Kájo, vždyť už jdu! A kde jsi nechala Petra?“ zajímá mě. „Taky už jde,“ odpoví Karolína. A vtom už je Petr tady. „Nazdar, mládeži!“ zdraví s úsměvem, „tak dneska bychom mohli vyrazit na třešně, ne?“ „Fajn nápad,“ odpovím. „Ale co se psy? (Petr s Kájou totiž mají tři pejsky, Aňu, Rexe a Alíka.) Přece je nemůžeme nechat s dědou,“ povídám. „A vaše máma je zase někde ve městě, co?“ „To víš,“ odpoví Kája, „má práci i přes prázdniny.“ „Zavřeme je u vás na zahradě,“ prohlásí Petr rozhodně. S tím všichni souhlasí. Aspoň nám nebudou překážet. Zavřeme pejsky a vyrážíme. Vracíme se odpoledne. „Ty jo, jsem úplně přecpanej,“ povídá Petr. „Tak to nejsi sám! My s Karolínou jsme taky naprosto plný!“ Přesto musíme k nám na oběd. Před brankou nás vítají psi. Rex poskakuje a Alík se válí po zemi a prosí o podrbání. Ale Aňu nikde nevidíme. „To je divný, že tady Aňa není,“ diví se Kája. Jdeme ji hledat. „Aňo, Aňo!“ křičí všichni. Vtom ji spatřím. Zpod rybízového keře vykukuje její šedivý ocásek. Zdá se, že má něco v tlamě. Něco bílého a chlupatého! To snad ne! Tohle je přece dědečkův králíček! Ubohý Bony! „Aňo! Co jsi to provedla?“ Všichni jsme z toho smutní. Nejvíc smutný ale bude děda. Náš dědeček tu přes rok bydlí sám, a tak mu máma koupila zakrslého králíčka. Děda si ho moc oblíbil. Pojmenoval ho Bony a dobře o něj pečoval. Někdy ho nechával proběhnout po zahradě a králík se vždycky vrátil. Děda ale nevěděl, že jsou tam psi a Aňa ho zakousla! Jak to jen řekneme dědovi? „Je to hrozné,“ povídá nakonec Kája, „ale dědovi to v žádném případě nesmíme říct!“ A už je tu nápad! Aňu zavřeme do komory. Je to dostatečný trest, protože naprosto nesnáší tmu! Jeden pán, jenž bydlí na okrají vesnice pěstuje zakrslé králíčky. Vybereme jednoho podobného Bonymu a dáme ho do Bonyho klícky. Děda určitě nic nepozná! Přicházíme na místo. Ale je tu problém. Bony měl černý ocásek, byl tím vlastně výjimečný. Kája má nápad! „Tohoto si bereme!“ ukážeme na králíčka nejvíc podobného Bonymu. Teď rychle do místního obchůdku pro černou barvu na vlasy. Ocásek mu jednoduše nabarvíme. Máme barvu a králíka, takže se jde na věc. Kája podle návodu namíchá barvu a nanese na králičí ocásek. Když barva uschne, pouštíme králíčka do klícky. „Pájo, Pájo, tak kde jsi?!“ volá na mě děda. A sakra! Děda to poznal. „Ano, dědečku?“ „Pájo, asi jsem se zbláznil!“ oznamuje mi rozčíleně. „Jak to myslíš, dědo?“ ptám se s obavami v hlase. „Představ si, dnes ráno, když jste odešli, se stalo neštěstí! Chtěl jsem nakrmit Bonyho, ale ležel v klícce a nehýbal se. Vše jsem hned pochopil, měl jsem ho už dost dlouho a tohle jednou muselo přijít. Tak jsem


21

únor/2009


22

únor/2009

šel na zahradu a zakopal jsem ho pod rybízový keř. Pak jsem vám šel připravit oběd. Jakmile jsem měl vše hotové, řekl jsem si, že je načase uklidit Bonyho klec. Představ si můj údiv, když jsem tam uviděl Bonyho, jak v klidu sedí v klícce a chroustá salát. Měl jsem hroznou radost, ale pak mi došlo, že to asi není normální,“ zakončí dědeček své vyprávění. „A sakra!“ řeknu si v duchu. Tak tohle mě nenapadlo. Aňa Bonyho jen vyhrabala ze země. Vůbec nevím, co mám teď dělat. Ale jinou možnost nemám, musím s pravdou ven. Děda vše pochopí, a tak se tomu teď můžeme oba zasmát. Po této zkušenosti už dědovi nikdy nelžu a nedělám unáhlené závěry. Oxana Kurasevičová

Lidé v táboře zůstanou, dokud se nevyřeší, co s nimi, což znamená vyřešit další řadu zcela nezajímavých formalit. Tak doufám, že tímhle článkem jsem vám aspoň trochu přiblížila, co to takový tábor je. Oxana Kurasevičová

NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

Dlouho jsem o tom nebyla schopná mluvit, ale teď je to už přeci nějakou dobu za mnou, a tak bych se s vámi chtěla podělit o jednu nehezkou chvíli v mém životě.

TÁBOR PRO CIZINCE Nedaleko Frýdku-Místku je mále městečko Vyšní Lhoty. A právě v tomhle městečku se nachází tábor pro cizince. Když se řekne ,,tábor pro cizince", každý si pod tím představí něco jiného. V tomhle článku se dozvíte, o čem je vlastně řeč. Když přijíždíte, zastaví vás velká vrata. Aby vás pustili dovnitř, musí se vyřešit kupa formalit, ale s tím se nebudu vypisovat, protože je to nudné a není to žádna zajímavost. Občan ČR v táboře vůbec nemá co dělat. Můžete tam ale potkat lidi z celého světa: ze všech možných afrických zemí, Ukrajiny, Ruska, Arménie, Afghánistánu atd. Taky jsou tam lidé různých náboženských vyznání: křesťané, katolíci, muslimové, budhisté a další. Ubytování je rozděleno pro rodiny, muže a ženy. Muže do budovy, kde bydlí samotné ženy, nepouští. Je tu zajištěné jídlo (3x denně), děti dostávají svačinu. Podle vlastní zkušenosti můžu konstatovat, že strava tam není nijak zvlášť dobrá. Strava je také přizpůsobena různým náboženstvím a náboženským svátkům. Pro každou rodinu je určen jeden pokoj, ale v budově, kde bydlí např. pouze muži, je jich v jednom pokoji ubytováno víc. Hygienické potřeby, strava a další náklady jsou financovány státem. Sprchy a záchody jsou zvlášť pro muže a pro ženy. Volný čas můžou lidé trávit např. v posilovně, taky je k dispozici knihovna, televize, těločvina s ping-pongovým stolem a jsou tam na půjčení různé společenské hry, sportovní pomůcky (např. tenisové rakety, míč atd.), je tam fotbalové a volejbalové hřiště. Lidé nesmí tábor opouštět. Taky je druhý den po ubytování odvezou na lékařskou prohlídku do nemocnice ve Frýdku-Místku.

Jak už každý asi víte, už rok jsem nemocná. Asi půl roku to vypadalo, že je to epilepsie, ale po velkém vyšetření v pražské nemocnici v Motole tuto diagnózu vyloučili a zjistili, že se jedná o tzv. panickou poruchu. Prošla jsem rukama spousty lékařů a při jedné návštěvě v Praze jsem měla možnost strávit dvě hodiny na Dětské psychiatrické klinice. Ještě bych chtěla napsat, proč jsem se tam vlastně dostala. K této nemoci patří různé techniky (dýchací, relaxační apod.) Normálně to psychologové učí pacienty ambulantně, ale v mém případě to chtěl pan doktor uspěchat, a tak si myslel, že by mě to za týden v Praze mohli naučit. Ale nikdo nám neřekl, kam vlastně mě pan doktor posílá. Bylo to strašné zjištění! Už při vstupu na mě padl hodně zvláštní pocit. Byla to budova, která byla úplně stranou od ostatních oddělení. Jedna z mála budov neopravených, jinak většina je už po rekonstrukci. Většina pacientů byla v mém věku, holky, ale i kluci. Všechny něco trápilo, ale na první pohled byste nepoznali, že jim něco chybí. Všichni se přišli hned představit a každý vyprávěl, proč tam je. Nejvíce mě zaujala holčina Betyna, která byla o rok starší než já a byla anorektička. Vyprávěla mi, že se připravovala na přijímací zkoušky a učila se dlouho do noci, skoro vůbec nespala a zapomínala na jídlo, až nakonec nejedla vůbec nic. Mozek jí přestal fungovat a ona zkolabovala. Odvezli ji do nemocnice a skončila tam, kde je. Na klinice v tu dobu byla už tři měsíce a podle doktorů tam ještě měsíc měla strávit. Každý, kdo se tam dostane, tam minimálně tři měsíce stráví. Všechny něco trápilo a každý ten svůj problém řešil jinak. Někdo nejedl, někdo se přejídal, někdo si podřezával žíly, a dokonce tam byla holčina, která si dělala podrobný plán své vlastní sebevraždy, naštěstí ho našla včas její maminka. A potom tam byly také děti, které mají problém s alkoholem nebo drogami. Sestřičky si v první chvíli myslely, že tam jsem proto, že mám problém s jídlem. Což v té době byla zčásti pravda. Prolezly mi všechny věci, které jsem tam měla, sebraly mi mobil, peníze, notebook, prstýnky a všechny věci, které byly ostré. Zamkly je do skříňky v sesterně. Daly mi přečíst řád, kde bylo napsáno: 1. Zavolat domů si pacienti můžou jen dvakrát do týdne, a to v úterý a ve čtvrtek od 19:00 do 20:00 hodin. 2. Návštěvy nejsou povoleny každému, jen po konzultaci s lékařem a taky podle chování pacienta. 3. Návštěvy jsou 3x do týdne a to v pondělí, středu, sobotu od 14:00 do 17:00 h. 4. Když jeden se bude chovat nevhodně, doplatí na to celé oddělení. Zákaz televize, vycházky a telefonování domů. A těch bodů bylo více.


23

únor/2009

V tu chvíli mi bylo hrozně a ještě k tomu mi tam řekli, že tam budu tak tři měsíce. Já jsem se s nimi hádala, že tam jsem jen na týden, aby mě naučili dýchací techniky. Naši odešli s panem doktorem do jeho ordinace. Já jsem tam zůstala s oběma mými sestřičkami. Lindušce, což je moje tříletá sestřička, se tam moc líbilo, všichni si ji chovali, hráli si s ní, půjčovali jí hračky. Ale na Danielce, i když je to „tvrďák“, jsem viděla, že ji to prostředí rozhodilo. Já jsem se na ni podívala a začala jsem brečet. Ona mě utěšovala a měla také na krajíčku. Po dvou hodinách se vrátili naši a mamka byla ubrečená. Když jsem ji viděla, začala jsem brečet ještě víc. Najednou z mamky vypadlo: „Já tě tady nenechám!“ Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Taťka šel poprosit sestřičky, aby zavolaly pana doktora, že si s ním chceme promluvit. On už měl dalšího pacienta, takže trvalo asi půl hodiny, než přišel. A to už jsme seděli mimo oddělení, v návštěvní místnosti. Neseděli jsme tam sami. Seděla tam holka, která byla v 9. třídě a rodiče jí tam přinesli dopis o přijetí na střední školu. Byla strašně smutná, bledá ani jednou se neusmála a prosila tatínka, aby už ji odsud odvezl. Brečela a říkala, že už tam nevydrží ani den. Maminka ji utěšovala, že už půjde brzo domů. Pochopili jsme, že si asi ubližovala a rodiče se báli, aby to neudělala znova. Když přišel pan doktor, taťka se mu opatrně snažil vysvětlit situaci. A do toho mamka vykřikla: „Bereme si ji domů!“ Pan doktor nás nepřemlouval, popřál mi hodně štěstí a pustil nás na oddělení, abych si sbalila všechny svoje věci. V tom spěchu jsem tam zapomněla pantofle. Z toho prostředí naši usoudili, že by se mi tam můj stav zhoršil, neměla bych sílu dívat se na ta děcka, která na tom byla hodně špatně. Po návratu domů se mi týden zdály sny o tom prostředí a každou noc jsem z toho ze spaní dostávala záchvat. Ale přineslo mi to i něco pozitivního, dnes vím, že už bych si nezahrávala s něčím, co by mi ubližovalo. Nechtěla bych tam skončit! Proto si važte svého zdraví, hlavně vy, holky, se nesnažte řešit problémy výše popsanými způsoby. Většinou to končí smrtí!

24


únor/2009

Průzkum na naší škole: Jaké je Vaše nejoblíbenější roční období?

Nicolle Nováková

ZIMA ZPŮSOBUJE HODNĚ PROBLÉMŮ Zima způsobuje hodně problémů. Jedním z nich je například náledí nebo sníh na silnicích. Nepříznivé počasí spojené s těmito jevy často zaviňují velmi těžké autonehody, které bývají často i smrtelné. Při sněhových kalamitách provázených silným větrem se také stává, že se silnice stanou neprůjezdnými a lidé se pak nemohou dostat veřejnými dopravními prostředky ani svými automobily do práce či děti do školy. Zima je spojena i s dalšími nebezpečími, která na nás čekají při jinak zdravých aktivitách, mezi něž patří zimní sporty. Vzpomeňme si například na konec prosince a začátek ledna, kdy lidé bruslili na zamrzlých rybnících, aniž by tušili, jaká je kvalita ledu. Docházelo tak i k prolomení ledu a následnému utonutí nebo záchraně na poslední chvíli. Je mnoho lidí, kteří zimu a zimní sporty milují, já však mezi ně rozhodně nepatřím. Mým oblíbeným obdobím je léto, na které se již nyní těším. Daniela Nováková

Anketa: Jak si představujete ideální zimu? Dominik Bělský, 7. třída – Hlavně musí být sníh, aby se dalo jezdit na snowboardu. Daniela Nováková, 6. třída – Takže plno sněhu, zasněžené stromy a hlavně Vánoce.

Mgr. Petr Schmied – Ideální zima je pro mě tehdy, když je dostatek sněhu na lyžování, dostatek ledu na bruslení, ale také upravené silnice a cesty, po nichž se lidé dobře dopraví do práce i do školy. Připravila Aneta Švandová


25

VYMALUJ A DOKRESLI OBRÁZKY

únor/2009


26

únor/2009

POZNÁŠ, KDO ZE ZAMĚSTNANCŮ NAŠÍ ŠKOLY JE NA FOTOGRAFII?

Pokud jste poznali, kdo je na obrázku, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do 15. března zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí bude vylosován výherce, který obdrží drobnou cenu.

HÁDANKY, TAJENKY, RÉBUSY, VTIPY, RECEPTY Bertíkovy topinky Ingredience: 150g strouhaného sýra Eidam, 1 malá cibule, 1 kečup, 4 krajíčky staršího chleba, olej, 2 vejce, sůl, sterilovaná okurka, rajské jablko Postup přípravy: Sýr, cibuli jemně pokrájenou na kostičky a kečup (nemusí být celá lahev - podle chuti) smícháme. Vznikne směs, kterou naneseme na předem opečené chlebové topinky. Do zbylého oleje vyklepneme vejce, která lehce roztáhneme po pánvičce - je dobré roztáhnout i žloutky - osolíme a nenecháme úplně vysušit. Rozdělíme na čtyři díly a každý dáme na topinku. Zdobíme kyselou okurkou, rajčetem, případně petrželkou. Topinky je možné i potřít česnekem, záleží na chuti. Jsou výborné jako rychlá večeře i jako pohoštění. Zdroj: www.recepty.cz


27

únor/2009


28

únor/2009

NĚMECKÁ KŘÍŽOVKA ANGLICKÁ KŘÍŽOVKA

T Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna. Otec muže na obrazu je synem mého otce. Kdo je na obrazu?

něco kytara pět kočka malý

Dvě sestry se dlouhou dobu neviděly, a tak se dohodly, že se navštíví a seznámí se se svými dětmi. První žena měla jednoho syna a dvě dcery a druhá dva syny a dvě dcery. Kolik sester se tu potkalo?

jen

Kráva říve v kamenném chlívě, koudelný ocas má; třikrát za den řehce a žrát se jí nechce.

pozdě

plus štětec babička samozřejmě radit, hádat čekat dvě

teta dědeček učit se milý

Řešení hádanek: (jům nys, tseš, novz)

myš malovat Podstatná jména uvádějte bez členu.


29

únor/2009


30

únor/2009

Vyluštěte si sudoku

Řešení hlavolamu vodní příkop:

Zadání hlavolamu: V zemi je vykopán čtvercový příkop stejné šířky, napuštěný vodou. Jeho vnitřek tvoří jakýsi čtvercový ostrov. Vy stojíte na břehu a chcete se na ten ostrov dostat. K dispozici máte dvě stejně dlouhá prkna jen o malinko kratší, než je šířka příkopu. Jak se s použitím prken na ostrov dostat? Samozřejmě, že skákání a plavání a podobné nesmysly se nepočítají. S prkny můžete manipulovat dle libosti, ale nemáte už nic jiného. Úhelník: Zadání je jednoduché: úhelník na obrázku rozdělte na čtyři stejné části.

Optické iluze

Tři slepice si hrají na schovávanou. Jedna piká a dvě se schovávají. První se schová do šopy (kůlny) a druhá do kurníku. Třetí počítá: „8, 9, 10... už jdu!“ Jde, zakopne o klacek položený na zemi a zanadává: „Kurník šopa!“ Schované slepice vylezou a volají: „To neplatí, ty ses dívala!“ Vtip vybrala Adéla Jirušová

nebo tvář? Koně n ebo tvář ?


31

únor/2009


32

únor/2009

&&&&& Žofka křížovka &&&&& V r. 2009 uplyne 50 let od doby, kdy v naší škole …… (1. část tajenky) …… (2. část tajenky ). Prvním ředitelem a prvním zástupcem byli pánové .......... (3. část tajenky) a .......... (4. část tajenky ). Od té doby chodbami školy prošlo přes 1500 žáků.

Najděte dítě.

Víte, proč blondýnka nechodí do supermarketu? Protože na dveřích je napsáno ,,táhněte k sobě“. Přijde holčička ze školy a říká: „Babi, to je hustý!“ Babička vaří: „Ne. Ještě je to řídký.“ Pepíček se jde koupat do rybníka a ptá se: „Pane starosto, nejsou v tom rybníku žáby nebo vodní hadi?“ A pan starosta odpoví: „Neboj, Pepíčku, žraloci už je sežrali!“ Ptá se maminka Pepíčka, který je podezřele dlouho potichu: „Pepíčku, co to děláš?“ „Papám sekundové lepidýlko!“ „Cože?“ „Hmm hmmhmm.“ „Tati, mě už to sáňkování nebaví.“ „Nemudruj, a už mě vytáhni na kopec.“ Řešení úkolu: Co to znamená? – Buchta. Správná odpověď je a, b, c. Bandaska. Správná odpověď je b.

Vydává Základní a Mateřská škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XVI.

Redakční rada: D. Nováková, O. Bouška, P. Hainc, D. Bělský, K. Drahošová, A. Jirušová, O. Kurasevičová, T. Sodomka, A. Švandová, S. Giansanti, N. Nováková, E. Brožková, Mgr. Petr Schmied Illustrations: Tereza Brožková Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno.

Únor 2009

VODOROVNĚ: A. Chorvatský ostrov; bylina. – B. Anglicky „nahrát“; matematická konstanta (3,14); tancovačka. – C. Mezinárodní označení aut Chorvatska; zezdola; označení mezinárodní automobilové nákladní dopravy. – D. Samohláska; věnovaná věc; natáhnouti. – E. 1. část TAJENKY. – F. Nejvyšší představitel univerzity; v americké angličtině „ulice“. – G. Anglicky „požadavek, nárok“; vyznačit do hloubky materiálu; označení pražských aut. – H. Kancelářská zkratka (autorský arch); obyvatel středoasijského státu; dovednost; slovensky „dvě“. – I. Označení kavárny; ženské jméno; kus ledu; české město. – J. Ruská panovnice; nářečně krtek. SVISLE: 1. Římsky 50; 3. část TAJENKY; známá leasingová společnost. – 2. Tlupy; dívčí jméno; označení elektrických adaptérů. – 3. Nevolník; výhodná koupě (lidově); spojka. – 4. Anglický neurčitý člen; profesionál hubící hlodavce (krysy, potkany atd.). – 5. Roční procentní sazba nákladů; oživlá mrtvola. – 6. Významná česká hora; jméno Elfky z Pána prstenů; předložka. – 7. Řecký bajkař; město v Izraeli. – 8. 2. část TAJENKY. – 9. Slovensky „jenom“; opotřebit ojetím; úkon očního víčka. – 10. Způsob elektronické komunikace; zkratka Unie ekonomů; předložka; plošná míra. – 11. Přípona videosouborů; Televizní noviny; utrhnout. – 12. Cizí ženské jméno; 4. část TAJENKY. Pomůcka: Harkan; HR; CAC; AC. Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a do 15. března doneste p. uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

2009

Recommend Documents