2009

LISTY Z AURA – PONTU 1/2009

1

Obsah: V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3 Ko n t ak t y.........................................................................................................................….......4 Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5 Radokovské ozvěny - texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2008 Vladislava Fekete Dodo Gombár Eva Prchalová Josef Rubeš Daniela Fischerová Pavel Trtílek A d al š í. .. Daniela Fischerová Radek Malý Peter Pavlac Miroslav Djablik No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................10 Anglicky psaná dramatika Greig – Sloupová Crouch – Vlčková Německy psaná dramatika Mayenburg – Bohadlová Kaptein(ová) - Kotrouš Flatow - Štulcová A další.. Saalbach(ová) – Weberová Fosse – Stehlíková Trier/Brux/Kosminski - Kotrouš Törnquist(ová) – Bártová

Mastrosimone – Ljubková Mankowitz/Norman - Mucha

Bahr – Balvín Hasenclever - Balvín

Brunn – Pošta Pirandello – Bartoš Walczak - Vondráček Gavran – Otčenášek

Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................18 Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......19 Anglicky psaná dramatika Cooney/Hilton Leach/Wakefield Rosenthal(ová) Carr(ová) Sherman Německy psaná dramatika Brown/Schneider(ová) Hilling(ová) Loher(ová) Heckmanns/Melle Weiß Švédská dramatika Lindberg Lindeen

Rueff MacIvor Moss(ová) McGuinness McCarthy Schmied(ová) Völcker(ová) Barylli Jonigk Mankell

A ještě další… Rožděstvenskaja (Rusko)

2

Vážení přátelé, Připravili jsme pro vás jarní Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních či znovuobjevených textů za poslední oddobí. Nově přinášíme rubriku Nostalgie, ve které budeme připomínat zajímavé tituly uplynulých desetiletí, které se již dlouho na našich jevištích neobjevily. Věříme, že si Listy se zájmem přečtete a že vás naše novinky zaujmou. Kromě dalších nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména z anglosaské a německé oblasti, ale i z různých jiných koutů Evropy, např. současnou švédskou dramatiku. Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 3 300 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.


Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Bulharska, Holandska, Chorvatska,

Maďarska, Německa, Polska, Rakouska,

Rumunska, Ruska, Skandinávie a Pobaltí Slovinska,

Srbska, Švýcarska, USA, Velká Británie a Irska

a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Těšíme se na Vaše reakce. Jitka Sloupová, Michal Kotrouš

3

Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Zuzana Ježková, jednatelka – tel.: 251 553 994, [email protected] Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected] Texty a agentáž Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected] Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected] Zahraniční práva Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected] Zuzana Ježková – tel.: 251 553 994, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected] Jana Šmídová – tel.: 251 554 084, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected] Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected] SEKRETARIÁT: Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]

Najdete nás na adrese: Veslařský ostrov 62 147 00 Praha 4 - Podolí tel. ústředna: 251 554 938 fax: 251 550 207 e-mail: [email protected] www.aura-pont.cz

4

Česká a slovenská dramatika Radokovské ozvěny - texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2008 Vladislava Fekete (Slovensko) KRÁTKE SPOJENIA 6 m, 4 ž Vítězný text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2008 vychází ze životní zkušenosti své autorky, která – podobně jako hrdinka hry – vyrostla jako příslušnice slovenské menšiny v srbské Vojvodině, ovšem od dob studií žije v Bratislavě. Kontakt mezi postavou, nazvanou prostě Ona, a jejími nejbližšími probíhá prostřednictvím „krátkých spojení“ moderními komunikačními prostředky – telefonáty, sms-zprávami a e-maily. V tom se možná neliší od zbytku populace „civilizovaných“ zemí. Jednotlivá krátká spojení však v této hře probíhají mezi postavami stovky kilometrů vzdálenými. Zpočátku také představují jen povrchní předivo, pod nímž se začnou rýsovat světy postav a jejich příběhy v retrospektivních i v současnosti probíhajících scénách. Ona se právě bolestně rozchází s ním, ženatým partnerem, který nedokáže řešit svou složitou situaci. Přitom je odsouzena donekonečna poslouchat referáty o každodenních událostech v životě své matky, ponořené do světa slovenské menšiny ve Vojvodině. Funguje také jako nejbližší důvěrnice svého homosexuálního přítele Miliji, který prochází podobnou krizí jako ona – ovšem kdesi na britských ostrovech. A konečně funguje jako záchranná kotva pro svoji patnáctiletou neteř a srbskou rodinu své sestry Dary, která se rozpadla pod vlivem válečných traumat. Při jednom z mála skutečných setkání se obě sestry shodnou na tom, že: „Keby sme vedeli, že sa to takto skončí… Nikdy by sme sa nenarodili. Odmietli by sme to! V pôrodnici by sme sa vyjebali na takýto život.“ Ona má svůj kufr vždy připravený pod postelí – problém je, že sama se do něho nevejde… Hra bude uvedena v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, k dispozici tedy bude i překlad do češtiny. Eva Prchalová AŽURA – das Volkslied 2 m, 2 ž tragikomedie o porozumění „Myslela jsem, že nás Bůh stvořil tak, abychom si navzájem rozuměli.“ Výchozí situace hry je dramaticky povědomá – v bytě se scházejí dva mladé páry, aby se při víceméně formálním rozhovoru u skleničky zašmodrchaly vzájemné vztahy a vynořily se zasuté problémy mezi postavami. Zde se v bytě kdesi v Německu rozbíhá rozhovor mezi Inou a jejím mužem Janem (Češi, ona křehká třicátnice, on vzdělaný zásadový třicátník) a Uvem a jeho novou přítelkyní Claris (on Němec, egocentrický čtyřicátník, ona vznešená přitažlivá Francouzka, třicátnice). Jan pozval kolegu a kamaráda Uveho na návštěvu nevěda, že přijde i Claris, kterou Ina a Jan neznají. Již to by stačilo k rozehrání sledu scén trapných a nucených dialogů – Ina totiž umí jenom česky a nikomu nerozumí. Právě v nedorozumění je takřka kunderovský vtip celé hry. Ironický podtitul hry zní „národní píseň“ – každá z postav si „zpívá“ jenom to své. Ina rozumí jen svému muži, mluví spolu česky – nemůže uvyknout německým poměrům. Jan a Uve mluví mezi sebou německy, Uve navíc s Claris francouzsky, Claris neumí německy. Pro diváka ovšem mluví všichni herci jedním jazykem (česky). Při popíjení vína tak v pokoji vzniká rozhovor plný přetvářky, nedorozumění a nemožnosti se s druhým domluvit. Uve mluví nahlas s Janem o Claris jako o známosti na jednu noc a myslí si, že mu Claris (ani Ina) nerozumí. Uve a Claris považují Inu nedopatřením za malířku, přitom ona si jen krátí čas vyšíváním. Jan si myslí, že zatímco je v práci, Ina se asimiluje na německé poměry, ta však jenom sedí zarmoucená doma. Uve musí náhle odejít za manželkou a před podváděnou Claris řeší nahlas s Janem, jak situaci vyřešit. Ina nečekaně někam odchází, Uve jde jenom něco

5

vyřídit s manželkou... Obrat začíná ve chvíli, kdy Claris překvapenému Janovi řekne, že umí německy a že si tak pouze vychutnává lži nic nevědoucího Uveho. Postupně se dozvídáme, že kdysi v Paříži měli spolu Claris a Jan poměr, z něhož se narodilo dítě (o tom Jan nevěděl), po kterém Ina tak marně touží. Uve zjišťuje, že ho Claris tahá celou dobu za nos. Jan zjišťuje, že Ina celé dny jenom vyšívá ažuru. Rozlícený Uve odchází zřejmě definitivně za nic netušící manželkou, vyčerpaná Ina jde spát a Jan a Claris se odcházejí kamsi podívat na společné spící dítě – Jan si do kapsy bere Ininu ažuru. Jedna ze stěn scény slouží jako projekční plocha, na které se objevují slova ve čtyřech jazycích, která jsou v průběhu děje zpochybněna (např. láska, přátelství, důvěra, tolerance, věrnost, porozumění...). Text získal 2. místo v soutěži o Cenu Alfréda Radoka v kategorii o nejlepší původní českou a slovenskou divadelní hru za rok 2008. Daniela Fischerová DVANÁCT ZPŮSOBŮ MIZENÍ aneb MÁG 6 m, 2 ž (nebo 5 m, 3 ž) Ve své nejnovější hře (přihlášené do soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2008 stylově pod pseudonymem Jan Frank) si Daniela Fischerová zahrává se světem jevištního iluzionismu nejen v námětu, ale i ve formě: Hlavní postava hry, slavný padesátiletý kouzelník Viktor, prožívá se svou asistentkou Stellou další ze štací svého turné - ukáže se však, že je to právě ve městě, kde ho před sedmatřiceti lety zanechala jeho obdivovaná matka. Viktor se z této ztráty nikdy nevzpamatoval, zůstal dítětem hledajícím ochranu žen, z nichž ovšem jedinou jeho jistotou zůstává Stella, jeho výmluvná jevištní pomocnice. V osudovém městě však dojde i k osudovému setkání: Viktor se zamiluje do mladé kleptomanky Iris, kterou zachrání před zatčením, a pod vlivem lásky se u něho začnou projevovat – ať už skutečné či zdánlivé – magické schopnosti. Věci i lidé, dříve objekty Viktorových a Stelliných triků, opravdu mizí, aby se vzápětí nečekaně objevily – a není to pouze důsledkem Irisiny nezvladatelné choroby. Iris dokonce úspěšně nahradí nemocnou Stellu ve Viktorových produkcích a Viktor bude Stellou postaven před nutnost mezi oběma ženami volit. Jenže v tuto chvíli vyjde najevo, že Viktorův život s iluzemi nejen pracuje, ale na iluzích už dávno stojí. Iris Viktora nemiluje, Stella není žena a – jak objasní Kriminalista, nadšený divák Viktorových vystoupení – ani Viktorova matka ve skutečnosti svého třináctiletého syna kdysi neopustila z vlastní vůle… Z dvanácti způsobů mizení, kterým ho kdysi učila, bývala poslední smrt. Viktor se však nakonec ubrání tomu, aby jej použil. Text získal 3. místo v soutěži o Cenu Alfréda Radoka v kategorii o nejlepší původní českou a slovenskou divadelní hru za rok 2008. Dodo Gombár (Slovensko) BEZ BOHA DOM 10 m, 5 ž hra o pěti obrazech Hra o síle rodinné pospolitosti, o hledání víry i smyslu života. Děj se odehrává na Dušičky (motiv smrti se ve hře různě opakuje) v nejmenované slovenské vesnici, kde všichni o všech všechno vědí a kde ve společném domě žije rodina - vedle středobodu celé rodiny (otec nedávno zemřel), věřící, milující a trpělivé matky se setkáváme s jejími třemi syny. Nejmladší třicetiletý Marek opustil kdysi místní děvče Katku, nyní svobodnou matku (Marek není otcem), aby zasvětil život Bohu v semináři, to se však nepovede, a tak se Marek vrací právě na Dušičky do rodného domu. Zde se setkává kromě své matky se staršími bratry – s nevěřícím, uzavřeným a podivínským sochařem Ondrejem, provozujícím místo Dušiček s přáteli Helloween, který mu nemůže zapomenout, že mu kdysi přebrat právě Katku a který se uzavírá před světem do své dílny, kde vyrábí dřevěné sochy, paradoxně na biblické motivy. Nejstarší bratr Richard pracuje jako strojvedoucí, byl právě svědkem již několikáté sebevraždy pod koly vlaku, žije s manželkou Alžbětou a dvěma dětmi ve vyžilém, leč nekonfliktním manželství a občas zavítá do místního

6

hostince, kde za asistence hostinského Gazdy sedí otec Katky a místní opilec Koňas či strojvůdce Švehla (svědek sebevražd). Věřící Marek, jakási hlavní postava a vypravěč hry, hledající smysl života (zkušenost semináře pro něj byla jen další zastávkou na cestě živote) si při hádce mnohé vyříká s Ondrejem a posléze odolá svodům neukojené bratrovy manželky Alžběty. Přes všechny konflikty však pro něj rodina představuje (stejně jako rodná víska) jistotu, kterou neustále opouští, ale do které se vždy jako v kruhu opětovně vrací. Pár dní jeho pobytu v rodném domě však vše změní: Katce se dvoří tajemný nesympatický přistěhovalec, Ondrej málem uhoří při požáru své dílny (socha výjevu ukřižování zůstává plameny nedotčena), vlakovým sebevrahem byl jeho přítel z dětství... Marek opět opouští vesnici i dům s rodinou, naléhá na Katku, ať začne žít se zmrzačeným Ondrejem, který ji zřejmě stále miluje, a vydává se do světa... Rodný dům, jenž se zdál být po smrti otce bez Boha, se ukazuje jako jediná jistota nejen jeho života. Finálový text soutěže o Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní dramatický text 2008. Josef Rubeš PANSTVÍ 3 m, 2 ž Rič a Káča, klasičtí Pražáci s notebookem, koupili chalupu a začínají chalupařit – Káča dokonce dostala k narozeninám tepláky... Na návštěvu přijíždí Rob, Ričův kamarád a podřízený, a jeho přítelkyně Marie. Kamarádi se pomalu opíjejí, závodí v plavání v požární nádrži, zatímco ženy si o nich povídají, griluje se... Dějový zlom nastane v okamžiku, kdy neznámý 14tiletý chlapec nabourá na kole do Ričova auta a krvácí. Zranění jsou ošetřena a chlapec téměř proti své vůli uložen na noc na chalupě. Chlapec, který si spolu s ostatními přihýbá, naznačuje, že chalupa je nebezpečná. V noci se u kadibudky potkají Rob a Káča a dozvídáme se, že se již delší dobu znají a že to mezi nimi stále jiskří. Chlapec chce za každou cenu odejít, ale je mu v tom zabráněno. Ráno se chystají Rob a Marie odjet domů, nicméně Marie nachází chlapce ve spíži, kde spal a kam chodil i dříve na zavařeniny, mrtvého. Rob a Marie odjíždějí a Rič a Káča zřejmě zavolají policii či pohřebáky... Z textu vyzařuje atmosféra tajemného domu, který stojí v kontrastu k problémům pražských dobře zabezpečených chalupářů a jejich hostů. Dialogy rozkrývají vcelku plochý život protagonistů a až nenadálá smrt chlapce, který se zde znenadání objevil, přináší dotek něčeho neznámého, místního. Chlapec navíc během večera pronese pár tajemných replik v neznámém (?) jazyce... Finálový text soutěže o cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní dramatický text 2008. Pavel Trtílek VEČER UMĚLCŮ 4 m, 4 ž komedie, fraška Radek a Monika, poněkud snobštější pár, chystají večírek s přáteli. A zatímco divadelní herec Radek sní o kabrioletu od Saabu, Monika, která miluje focení jejich společných nákupů, se těší na pěkné „žbrdlení“ okolo domu... Přicházejí hosté: Martin je vášnivý včelař, jeho žena Klára se na večírku hodně opije, Monika vše fotí, Lelek je plodný básník povrchních dílek, která jsou však marketingově dobře podchycena, Evžen, ač pracovník televize, naopak břitký kritik konzumerismu a kýče... Všichni zúčastnění postupně během dialogů usnou (nudou, únavou) nebo omdlí a zdají se jim různé sny, zobrazující jejich sny, touhy a komplexy. V Moničině snu např. vystupuje Monika jako úspěšná baletka (oblíbený autorův motiv) a matka ji chválí... Matka se pak opravdu ve finále hry v domě plném hlasité hudby a opilých účastníků večírku objeví a vyčítá své dceři neschopnost a zahozené životní šance. To už jsou ale všichni namol a vše vrcholí telefonátem, díky kterému se Martin a Klára dozvědí, že jim hoří byt... Večírek končí a Radek s Monikou zůstanou opět sami.

7

Rámcovou a vlastně zcizovací postavou je uklízečka, která uklízejíc scénu oslovuje herce (uklízí scénu celou přestávku) a uvádí i ukončuje celý text poukazem na svoji nevděčnou práci. Jedná se o frašku plnou absurdních postav, scén (realita vs. sny) i dialogů, odehrávající se v jednom pokoji. Finálový text soutěže o cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní dramatický text 2008.

A další... Daniela Fischerová NEVDĚČNÉ DĚTI 3 m, 5 ž Nová hra Daniely Fischerové je „záznamem“ poněkud zvláštní návštěvní hodiny v lepším domově důchodců. Jeho obyvatelé – pan Eduard a jeho žena Edita a osamělá paní Šárka, Editina starší sestra, očekávají své hosty v obvyklých půtkách. Ve chvíli mezi tím, kdy u dveří penzionu zazvoní pošťák s balíkem a než si Šárka zásilku převezme, se opravdu dostaví návštěvníci, ale my teprve postupně pochopíme, že tu něco nehraje: ti, kdo za starými lidmi přicházejí, nejsou totiž jejich děti, ale oni sami ve své mladé podobě – mladí lidé se svými plány, předurčeními i předsudky. Sportem žijící Eduard, který netuší, že se ožení s emancipovanou a vzdělanou Editou, Edita, která netuší, že ona, se svými nároky, přece jen zůstane se svým nedovzdělaným manželem Eduardem, a Šárka, která se právě zotavuje ze sebevraždy z nešťastné lásky a neví, že se jednou stane slavnou literátkou. „Nevděčnými dětmi“ těchto mladých zarputilců tu paradoxně jsou oni sami ve své zralé lidské podobě. Nad vzájemnými výčitkami jejich různých já se vznáší otázka po smyslu snažení trojice postav – i kompromisů, které musely v životě udělat. Jistý smysl ve hře reprezentuje jiná návštěva: Eduardova a Editina dcera Mini, jež se nakonec smíří se svými rodiči, i když největší pochopení nalezne u Šárky. Závěrečným akordem hry je smrt, která přichází reálně i metaforicky jako časovaná bomba. A s ní nalezne smysl svého života i bezdětná Šárka. Radek Malý ČERNÉ HOŘE – DOBRODOŠLI 4 m, 2 ž, chór černá groteska Dramatický text se snaží postihnout fenomén bývalé Jugoslávie a jejího dědictví. Hra odráží dojmy, které může Čech získat při dovolené do míst, která důvěrně zná, do „bratrské země“, kde ještě před několika lety docházelo k masovým vraždám, k nimž svět mlčel. Pocit „jugoslávské krize“, hledání vlastní identity každého ze státečků, se zrcadlí v rozpolcených pocitech hlavní postavy (Dobrodošel – Nedobrodošel) trávící větrnou letní noc v opuštěné umývárně na okraji černohorského kempu. Umývárna se stává projekční plochou pro události nedávno minulé („hra na vojáky“ – masakr v Srebrenici), ale i události a konflikty odvěké –vztahy mezi ženou a mužem, mezi rodiči a dětmi, mezi tyranem a obětí. Rovinu černé grotesky podtrhují dva sbory: chór českých turistů a chór Černohorců. Uzemňující rámec utvářejí žoviální průvodci dobrodružstvíchtivé cestovní kanceláře, pasoucí po povrchních vjemech, které může Černá Hora nabídnout, zatímco v nitru této země leží nezpracované barikády vzpomínek. Miroslav Djablik (Slovensko) ŠKÔLKA 5 m, 5 ž komedie Komédia, v ktorej nie deti sú na smiech, ale to, čo sa na ne lepí z nás, dospelých.

8

„... Oco povedal, že len v škôlke sa naozaj naučím, čo je to život. Tak sa učím...“ To hovorí ani nie štvorročný Dino, jedna z postáv hry Škôlka. Robert Fulghum to povedal trochu inak a asi aj myslel, ale on nechodil do škôlky v našich končinách. Do škôlky sa vracia po polroku absencie kvôli chorobe malý Marek, ktorého tam privádza, či skôr privlečie, jeho ešte viac vystresovaný otec. Je to akoby prvý deň v škôlke na druhý pokus. Marek sa v škôlke stretá už so zohranou partou školáčikov zdecimovanou kiahňami (planými neštovicemi) a samozrejme aj s pani učiteľkami, Mladou a Starou, z ktorých každá si rieši svoje osobné problémy aj cez deti. Marek prežije celé predpoludnie od zoznámenia sa so spolužiakmi, rannej rozcvičky, až po „hororový“ obed s dokrmovaním pani učiteľkou. Pomedzi oficiálny rozvrh škôlky s pani učiteľkami sa detičky hrajú aj samotné, napríklad „psychodrámu“ na rodinu. Po obede si pre detičky prichádzajú ich rodičia a dochádza k ďalšej konfrontácii sveta dospelých a sveta detí. Peter Pavlac (Slovensko) ČERVENÁ PRINCEZNÁ 1 m, 2 ž veľmi čierna komédia aj o našej minulosti V roku 1992 bol natočený výnimočný dokument, ktorý mapoval súčasný i minulý bizarný a dramatický život dcéry sovietskeho komunistického pohlavára Leonida Iljiča Brežneva, Galiny Brežnevovej, jediný film, v ktorom dobrovoľne osobne vystupovala. Dokument končil vetou: „Ešte sa k nej vrátime“. K očakávanému pokračovaniu však nikdy nedošlo, z príčin, ktoré naozaj môžeme len hádať. Pár rokov po jeho natočení totiž definitívne skončila na protialkoholickom oddelení jednej moskovskej nemocnice, kde v roku 1998 zomrela, opustená, zničená, bez priateľov, bez pozornosti kohokoľvek. Hra Petra Pavlaca stavia na fiktívnej situácii (nie však nemožnej), v ktorej dva roky po zverejnení spomínaného dokumentu (1994) oslovuje Galinu mladý ambiciózny tvorca Oleg, aby dokončil, čo pred ním začal niekto iný. Dohodne si preto s Galinou stretnutie v jej dači, kde však náhodou narazí aj na jej vnučku Gaľu, ktorá tam chodí prespávať, pretože uteká z domu pred akousi nikdy nekončiacou rodinnou kliatbou, ale najmä sama pred sebou a svojou neschopnosťou zmieriť sa s tým, že jej detstvo bolo vybudované na vyprázdnených ideáloch, ktoré prezentoval jej pradedo Leonid Brežnev. Gaľa však Olega presvedčí, aby ju Galine neprezradil, aby ju označil za svoju asistentku, napokon, ona sama je presvedčená, že ju jej babka Galina nespozná. Nespozná. Zdá sa. Od tohto momentu sa spustí tragikomický stroj, ktorý každého zúčastneného ženie do priepasti vlastnej minulosti, Galina odhaľuje tajomstvá svojich troch nepodarených manželstiev a ďalších desiatok milostných avantúr, odhaľuje však predovšetkým svoju zvláštnu bezbrannosť, ktorú už roky zalieva alkoholom. Odhaľuje úteky, odhaľuje hĺbku podivnej osudovej tragédie ženy, ktorej najväčšou vinou bolo, že sa narodila ako Brežnevova dcéra. Hra poskytuje predovšetkým vynikajúcu hereckú príležitosť pre herečku vo veku 50-60 rokov.

9

Nové a znovuobjevené překlady Anglicky psaná dramatika David Greig (Velká Británie) SVATOJÁNSKÁ NOC čili SLUNOVRAT (MIDSUMMER) z angličtiny přeložila Jitka Sloupová 1 m, 1 ž Romantická komedie nese podtitul „komedie se zpěvy“ – oba hrdinové hry totiž své vtipné dialogy a strhující vyprávění o událostech jedné svatojánské noci a následujícího víkendu doprovázejí písněmi (autor: Gordon MacIntyre ze skupiny Ballboy) a hrou na akustické strunné nástroje. Helena je pětatřicetiletá právnička a Bob její vrstevník, zabývající se poněkud nekalými obchody a snící o nezávislém životě pouličního muzikanta. Nesourodý pár spojuje jednak životní pocit lidí „uprostřed léta“ jejich života a jednak náhodné seznámení v jednom známém edinburském baru. Helena tu marně čeká na svého (ženatého) přítele a atmosféra „středoletní“ noci i vypité skleničky ji inspirují k oslovení dalšího osamělého návštěvníka - Boba. Kupodivu však „sexem na jednu noc“ jejich známost nekončí. Následující sobota je pro oba frustrujícím zážitkem: Kocovinou indisponovaná Helena jako družička poněkud rozvrátí svatbu své sestry a Bobovi se nepodaří dotáhnout jeden podezřelý obchod pro svého bosse Malého Tama. Těsně před nosem mu zavřou banku, a tak bloumá nedělním městem s igelitovou taškou s patnácti tisíci liber, které tím pádem nestačil včas doručit na bossovo konto. Když opět náhodou potká zbědovanou Helenu, brzy se vynoří nápad, co s nimi. Nezapomenutelný flám, do něhož se nakonec zapojí velká část města, vrcholí v apartmá nejluxusnějšího edinburského hotelu Balmoral. Tady je však Bob dopaden svým bossem. Jeho běh o život ospalým nedělním Edinburghem nakonec skončí téměř božím zásahem. Helena, která se obává, že je těhotná, se mezitím znovu marně pokusí sejít se svým milencem. Po tomto ponížení se ještě dovídá, že její obavy (či naděje?) byly liché – těhotenský test je negativní, a tak i její cesta k novému začátku je volná. Posílá esemesku Bobovi a oba svého druhu desperáti se rozhodnou ke společné plavbě… do Belgie na týdenní dovolenou. Ale kdo ví. Mimořádná příležitost pro dva všestranné komedianty kolem pětatřicítky! William Mastrosimone (USA) KRAJNÍ MEZE (EXTREMITIES) z angličtiny přeložila Marta Ljubková 1 m, 3 ž hra o 2 jednáních Komorní drama, v němž autor pracuje svým obvyklým způsobem: používá prvky napětí, střídajících se pocitů viny a nejistoty, kdo je oběť a kdo útočník. Hlavní hrdinka Marjorie tráví klidné odpoledne doma, když se objeví Raul. Nejdřív se zdá, že jde o omyl, Raul je ovšem čím dál tím agresivnější a Marjorie se pokusí znásilnit. Ta má ovšem štěstí, podaří se jí ubránit (nastříká mu sprej do očí) a v další scéně se role obracejí. Spoutaný Raul se stává obětí a Marjorie jeho mučitelkou. Ukazuje se, že dům, v němž bydlí tři ženy, dlouhodobě sledoval a znásilnění plánoval. Marjorie ho mučí za hranice snesitelnosti. Domů se postupně vrací spolubydlící Patricia a Terry - s nimi se měřítko spravedlnosti postupně vychyluje na obě strany. Nebyly svědky násilí páchaném na Marjorie, proto soucítí s právě trpícím Raulem; Marjorie argumentuje, že když ho pustí, spravedlnosti se nedovolá a ještě jí Raul později znovu ohrozí. Všechny řeší patovou situaci, přičemž Raul se postupně snaží vlichotit submisivní Terry i rozhodné Patricii. V průběhu pochopitelně na povrch vyplouvají vzájemné

10

animozity a skrytá traumata všech tří žen. Klíčový okamžik přichází ve chvíli, kdy Marjorie u Raula objeví nůž a zopakuje téměř slovo od slova scénu znásilnění, v níž však hrozí, že ho zařízne. Raul se přizná, že brutálně znásilňuje ženy a trvale uniká. Zbylé dvě ženy jdou na policii. Hra nesklouzává k modelovosti, byť k ní značně tenduje, pro svou neustálou relativizaci viny, resp. provokující neschopnosti či nemožnosti (ne)vinu prokázat. Potenciálně napínavý text se skvělými hereckými příležitostmi. Autor text údajně napsal inspirován příběhem své známé, která byla znásilněna, ale porota ji neuvěřila a identifikovaného zločince propustila. Ten ji dokázal svou výhrůžkou vyděsit natolik, že se raději přestěhovala na opačný konec Států. Na odjezdu Mastrosimonovi prozradila, jak lituje okamžiku, v němž propásla možnost se pomstít - a jak drsná by její pomsta byla. Mastrosimone se rozhodl tento nenaplněný okamžik přenést na jeviště. Hra, která se stala i předlohou stejnojmenného filmu se Sarah Fawcettovou, byla uvedena v dubnu 2009 v Západočeském divadle Cheb. Tim Crouch (Velká Británie) ENGLAND z angličtiny přeložila Olga Vlčková 1 m, 1 ž hra pro galerie V podtitulu textu stojí: „Umění uvnitř umění“. Jde o performanci pro 2 herce, určenou pro prostory libovolné galerie. Publikum obklopují umělecká díla a předměty pocházející z jiných kultur, představení sleduje kulturní rozdíly, posuny i body, v nichž se kultury stýkají a prolínají. Diváci jsou instruováni, aby „vešli a prohlíželi si umění.“ Zatímco se věnují prohlídce, muž a žena, u nichž není rozhodující pohlaví, začínají hovořit: představí se, stručně nastíní historii galerie a začnou mluvit o sobě. Žijí v Anglii a zabývají se uměním. Diváci se dozví o opuštěnosti jedné z postav, přítel často cestuje a obchoduje s uměním („tvrdí mi, že dobré umění je to, které se dobře prodává“). Další část performance se odehrává v jiné postranní místnosti, kde si již diváci mohou sednout – jde již o divadelnější prostor. Hra nabývá obrátek, dozvíme se kromě jiného, že jedna z postav je nemocná, opuštěná a smutná, postavy začínají mluvit přes tlumočníka.... Text reflektuje téma nejen hodnoty umění, jeho zpeněžování, ale i hodnoty lidského života. Jde o velmi dobře strukturovanou show, od počátečního nepohodlí až po překvapivé dynamické vyústění v „divadelní“ místnosti. England zkoumá i význam institucí: galerie, církve, nemocnice a relativitu hodnot ve světě umění a citů. Sžíravý text zaznívá z mnoha úst, diváci se ocitají ve středu dění a stávají se jeho součástí. Text byl uveden v rámci edinburského festivalu v roce 2007 a získala 1. cenu v soutěži Scotsman Fringe Award. Premiéru chystá pražská scéna Meet Factory. Nostalgie Wolf Mankowitz, Monty Norman (USA) BELLE čili BALADA O VRAHU CRIPPENOVI (BELLE or THE BALLAD OF CRIPPEN) z angličtiny přeložil Jiří Mucha 3 m, 3 ž, zpěváci a tanečníci estrádní thiller Zubní lékař Crippen je ženatý s kabaretní zpěvačkou Belle. Belle má milence a je nesnesitelná. Crippen má milenku a je nešťastný. Belle mu nedá spát, a tudíž je pro svou milenku málo čilý. Rozhodne se svou ženu uspat léky na spaní. Připraví rafinovaný systém otráveného pití a jídla, aby měl jistotu, že Belle alespoň něco z toho uspí. Souhrou náhod však Belle sní a vypije vše, co bylo otrávené, tím se předávkuje a zemře.

11

Crippen její tělo schová a rozhlásí, že Belle odjela. Začne žít se svou milenkou. Okolí se nejdříve domnívá, že mu Belle utekla s jiným mužem, ale po čase začne Crippena podezřívat. Crippen rozhlásí, že Belle zemřela v cizině. Ani to nestačí a Crippena začíná obtěžovat policie. Crippen se svou milenkou Ethel utíkají. V okamžiku, kdy se zdá být svoboda a štěstí na dosah ,jsou však dopadeni. Crippen je odsouzen a popraven. Hra je koncipovaná jako jedna velká estráda a odehrává se na konci 19. století v Londýně.

Německy psaná dramatika Marius von Mayenburg (Německo) PES, NOC A NŮŽ (DER HUND, DIE NACHT UND DAS MESSER) z němčiny přeložila Kateřina Bohadlová 2 m, 1 ž psychohoror pro 10 postav, ale jen pro dva herce a jednu herečku Muž, kterému se ve hře říká po kavkovsku prostě "M", bezmocně bloudí nočním městem, nemůže rozpoznat čas na hodinkách, zapomněl i své jméno. Přátelé ho pozvali k sobě na večeři, teď stojí v temné uličce a neví, kudy dál. Jedinou jistotou je skutečnost, že s přáteli předtím jedl mušle. Tajemné a bizarní postavy mu náhle jako v hororovém filmu začnou usilovat o život - ukáže se, že v apokalyptickém světě trpí hladem nejen on, ale i ony, některé usilují o jeho maso. Prvního útočníka zneškodní jeho vlastním nožem - muž má stejný oblek jako „M" a navíc jej hrdina poznává i později v dalších postavách policisty, lékaře atd. - tyto motivy zrcadlení a dvojnictví evokují např. i jinou Mayenburgovu hru, úspěšného Ošklivce (DNV Praha, prem. březen 2009). Hranice mezi člověkem a zvířetem je úzká, zabíjení se stává automatickým podle principu „sežrat, nebo být sežrán". Muž také zabíjí, je zraněn do břicha, již po čtyřech se blíží ke svému konci, kde na něj čeká mladá sestřička - „Jestli mě chceš sežrat, tak do toho". Místo kousnutí však přichází nečekaně polibek a začínají výt vlci... Jde o téměř surreálné drama, ve kterém smrt náhle začne rozsévat zkázu, hra je noční můrou hlavní postavy, jež sama tvrdí, že je „zlým snem někoho, kdo má zlý sen a hrozně se potí." Ponurá atmosféra je odlehčena autorovým strohým jazykovým humorem, proto by se dala považovat i za černou grotesku. Hra měla premiéru v květnu 2008 v berlínském divadle Schaubühne v režii Benedicta Andrewse. Johanna Kaptein(ová) (Německo) PRÁCE NÁDENNÍ, LÁSKY TRÁPENÍ (LOHNARBEIT UND LIEBESLEID) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 5 herců – variabilní obsazení pět dramoletů Zaměstnání a láska. Práce a trápení. Nebo taky práce a trápení. Práce a láska. Nebo, jak říká titul, každý den v práci a ještě k tomu trable s láskou. Tyto všechny kombinace a jejich vzájemné výměny popisuje autorka v pěti úsměvných minidramatech – dramoletech, které navzájem spojují některé postavy, ale zejména destruktivní hlasy, které se materializovaly z vnitřních podvědomých hlasů postav. V centru pozornosti stojí pět postav. Nejprve trochu asociální mladý muž, který pracuje na poště v distribučním centru a věří na spiknutí, která číhají všude kolem. Navíc se s ním rozejde přítelkyně a aby toho nebylo málo, dostává výpověď. Hlasy mu začínají našeptávat, ať radši spáchá sebevraždu... V druhém příběhu je situace opačná. Natálie, která pracuje v call centru a má nádherný hlas a překrásné vlasy, řeší dilema, zda zavolat, nebo nezavolat příteli. Ten se s ní ale stejně rozejde, Natálie rozmlátí růžovým kladivem svůj růžový mobil a sní ho... Jednotlivé součástky ničí

12

vnitřnosti a mobil naposledy v břiše zazvoní... Další postavu, Huberta W., řidiče autobusu, který dostal po 20 letech výpověď, nechala manželka na holičkách a odešla za milencem. Zde se však škodolibé našeptávání hlasů nedočká výsledku – Hubert W. se nakonec vzchopí, možná i zblázní a vrhá se znovu do víru života se starými přáteli a mladou milenkou... Další potenciální obětí zrádných sladkých hlásků je zbohatlík, který neví, co si má počít se svými penězi, protože nejraději ze všeho sedí u televize. Hlasy mu radí, jak má s tolika penězi naložit, navrhují superluxusní sebevraždu, jenomže na boháče je taková akce moc náročná – rád přece sedí u televize. Hlasy se musí spokojit s tím, že tento muž už je „stejně mrtvý“. Nicméně plán na tento den mají již splněný. Poslední příběh, jakýsi epilog, popisuje krátký flirt mladíka se starší květinářkou, který skončí v posteli. Prodavačku květin však přemohou emoce a umlátí mladíka hrabičkami, za což jde do vězení. Hlasy rozprávějí s ní i s mrtvým mladíkem. Jsou přesvědčeny, že za všechno mohou muzikály, které květinářka ráda poslouchala i při vraždě. A za doprovodu úryvku z muzikálu My Fair Lady také celý sled pěti krátkých historek končí. Každému příběhu je vyhrazeno 15 až 20 minut – tento limit rozhoduje o práci či nezaměstnanosti, o lásce či nenávisti, o životě či smrti. Postavám sekundují škodolibé hlasy, které našeptávají postavám, co mají dělat: zabít se – smrt jako východisko z koloběhu trápení práce a lásky. Pět zápletek o soužení práce a trápení lásky je zpracováno dynamicky, sarkasticky, s černým humorem, v rychlém tempu, je zde nechán velký prostor pro herce, kteří si kromě hlasů zahrají více rolí. Příběhy jsou jakýmsi společenským kaleidoskopem, komentářem našeho života, který neustále kolísá mezi prací a osobním štěstím. Německou premiéru si hra odbude v květnu 2009 v Badisches Staatstheater v Karlsruhe. Autorka již napsala pokračování pod názem Die Fortsetzung oder Die Friseuse, die Finanzkrise uns andere Fälle (Pokračování aneb Kadeřnice, finanční krize a další případy), kde se opět setkáme s hlasy nabádajícími k sebevraždě a se životními zádrhely dalších postav. Hra se již překládá do češtiny a dala by se uvést spolu s výše uvedeným titulem. Ten se v Čechách chystá uvést ČS Ústí nad Labem. Curth Flatow (Německo) POŽEHNANÉ STÁŘÍ (EIN GESEGNETES ALTER) z němčiny přeložila Magdaléna Štulcová 2 m, 2 ž, hlasy téměř černá komedie o pěti obrazech Devadesátiletý Georg, dobře situovaný a stále ještě svěží na duchu a z větší části i na těle, je zvyklý řešit starosti o svůj život samostatně a svéhlavě. Užívá prostředek proti stárnutí, obědy mu dodává firma „oběd na kolečkách“, listonoš zařizuje i jeho odchozí poštu a aby měl dostatek pohybu, pochoduje denně desetkrát kolem bytu v těžkých botách. Ví totiž, že to rozčiluje jeho domácí a on ji tak chce přimět k opravě výtahu. Jenomže paní domácí najednou není paní domácí, dům prodala jisté firmě a ta se rozhodla dům zbourat; nájemníkům nabízí náhradní byty. Georg se ovšem nikam stěhovat nehodlá. Jakmile zjistí, že ona firma vyrábí jeho oblíbený medikament proti stárnutí, bere věc do svých rukou. Napíše redaktorovi místního deníku, který o den dříve, v den Georgových devadesátin, o něm otiskl článek. Sdělí mu, že se rozhodl vzít si kvůli neomalené firmě život (a myslí to vážně) a hledá tabletu s jedem, kterou měla kdysi pro případ velkých bolestí doma jeho žena. Jenomže zapomněl, že si přes inzerát objednal pomocnici – studentku Christu. Ta přichází právě ve chvíli, kdy je celý byt vzhůru nohama a starý pán si zoufá, že tableta nikde není. V přítomnosti Christy ale na svůj úmysl rychle zapomene. Christa studuje architekturu a je jí jasné, že by se zboural jedinečný dům, dílo proslulého architekta. Na univerzitě dělá všechno pro to, aby demolici zabránila. Než se jí to podaří, vstoupí ale do hry ještě dávná Georgova milenka. Přečetla si, že její bývalá láska je psychicky na dně a rozhodla se Georga zachránit. Než Georg zjistí, jak zrádné jsou její úmysly, málem přijde o všechno – o byt, o majetek i o život.

13

V pravou chvíli se ovšem vše v dobré obrátí – alespoň pro starého pána. (Jinými slovy: mrtvola, která na konci hry leží na scéně, jen pouhou shodou okolností není jeho.) Nostalgie Hermann Bahr (Rakousko) KONCERT (DAS KONZERT) z němčiny přeložil Josef Balvín 3 m, 5 ž veselohra Který z pánů, mužů či mladíků by nebyl rád úspěšný, talentovaný, neustále obletován obdivujícím něžným pohlavím? Vždyť slovy autora „Potíž se životem spočívá v tom, že je na světě tolik krásných žen a tak málo času!" Ať už v jádru duše souhlasíte nebo se vám příčí něco takového přiznat, za touto pravdou si už na začátku minulého století stál známý rakouský autor Hermann Bahr, který právě toto věčné téma - manželství, láska a nevěra - zpracoval do své klasické vídeňské komedie Koncert (1909). Populární, stárnoucí klavírista Gustav si rád hraje na neodolatelného svůdce a občas si soukromě „zakoncertuje" s některou ze svých zamilovaných žákyní - ať již jde o nevyzpytatelnou studentku, která koncertnímu mistrovi s ženskou rafinovaností okamžitě poplete hlavu nebo o těžce zamilovanou éterickou múzu. Zkrátka Gustav je profesor-sukničkář. Gustavova manželka Marie sice tuší, jak aktivně její druhá polovička uvádí klavírní koncerty v soukromí, ale jelikož to je žena velice moudrá a trpělivá, čeká s odvetou na vhodný okamžik. Postavy doplňuje sloužící, její bratr šofér, doktor Jura, manžel jedné z profesorových vyvolených, Delfíny, se kterou má Gustav v úmyslu soukromě „koncertovat" v odlehlé horské chatě. Není jim ale dopřáno, protože oba „koncertující" neočekávaně překvapí jejich drahé polovičky. Dále do děje vstupují správci doličné chaty, manželé Pollingerovi - ona vzorná hospodyně, on stále „pod parou". Jde o skvělou veselohru „ze staré školy", jejíž téma je ale stále aktuální a nestárne! Hra byla uvedena v ČR již na mnoha scénách, především v 90. letech 20. století (česká premiéra tohoto překladu v JD České Budějovice 1992, dále např. MD Mladá Boleslav 1994 atd.). Walter Hasenclever (Německo) POSLEDNÍ DOBRODRUŽSTVÍ BARONA PRÁŠILA (MÜNCHHAUSEN) z němčiny přeložil Josef Balvín 9 m, 3 ž Historická a známá osobnost barona Prášila - tentokrát v téměř apokryfním příběhu. Baronovi je 70 let a zamiluje se do mladé Bernardýny. Následuje jejich svatba a šťastný baron ve svém štěstí a lásce nepozná, že Bernardýna si ho vzala jen kvůli jeho příhodám a hlavně kvůli penězům. Když se jednoho dne Bernardýna po milostném záletu vrátí zpět k baronovi, Prášil jí poděkuje za všechno, i za bolest, kterou mu způsobila. Hra měla premiéru v únoru 1948 v německém Städtisches Theater Leipzig. U nás ji hrálo např. HD Jihlava v 70. letech 20. století.

14

A ještě další... Astrid Saalbach(ová) (Dánsko) POŽEHNANÉ DÍTĚ (DET VELSIGNEDE BARN) z dánštiny přeložila Michaela Weberová 3 m, 4 ž Saalbachové hra Požehnané dítě, v níž hlavní protagonista žije v totalitárním světě, který ovládly ženy a v němž jsou muži degradováni do pozice otroků, je polemikou k militantnímu feminismu: ženy beztak touží po přítomnosti Vyvoleného (ve hře je to skutečně muž, který navíc obrůstá ptačím peřím). Jde vlastně o černou grotesku i sci-fi zároveň, nalezli bychom i paralely s polským filmem Sexmise, ale i odkazy na romantizující „bajky“ o teroristech z R.A.F. či o Che Guevarovi, najdeme zde i archetypy pohádek. Každopádně lze z textu vyčíst prostou touhu po Muži s velkým “M”.. Lars von Trier (Dánsko) IDIOTI (IDIOTERNE - IDIOTEN) německou dramatizaci (B. Kosminski a I. Brux) přeložil Michal Kotrouš 5 m, 6 ž Film natočený podle zásad manifestu dogma 95 (film musí být natočen výhradně pomocí přírodních podmínek - žádná přidávaná hudba, předabování, bez umělého osvětlení a dokonce i bez úpravy in- a exteriérů). V rodinném domku na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava: hrají si na idioty - různým způsobem mentálně postižené lidi, a záměrně tím provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu nebo na exkurzi v továrně... Není nakonec v každém z nás kousek idiota? Kde leží hranice mezi halasně proklamovaným chápáním problémů handicapovaných spoluobčanů a ochotou denně je vídat či žít v jejich blízkosti? Musíme se vůbec neustále přetvařovat a brát život smrtelně vážně? Vůdcovský Stoffer, "vznětlivý idiot", který celou hru vymyslel, postupně ztrácí schopnost udržet ostatní ve hře s předem danými pravidly. Krize nastává, když se jednotliví členové spolku mají předvést v rolích mentálně postižených osob před svými nejbližšími rodinami a spolupracovníky. Krutou zkoušku nakonec nejlépe zvládne záhadná "plačtivá idiotka" Karen, která se ke skupině připojila čirou náhodou a pro niž je čtrnáctidenní pobyt ve vile očistnou psychoterapií po přestálém životním traumatu. Německá dramatizace redukuje počet postav "idiotů" v radikálně a antiměšťácky experimentující komunitě na 4 páry a soustředí se na klíčové dějové situace filmu (restaurace, továrna, bazén, vila atd.). Jakousi hlavní postavou je Karen, která prošla těžkou životní zkouškou a v náručí skupiny, se kterou se seznámila náhodou v restauraci, hledá zapomnění a nový smysl života. - sama se však do akcí moc nezapojuje. "Idiot je člověk budoucnosti" - tak zní heslo vůdce skupiny, Stoffera, který pomalu ztrácí kontakt s realitou. Když je skupina postavena před úkol dělat "idioty" i v rodinném kruhu a v zaměstnání, rozpadne se a každý se vrací do normálního života. Kromě Karen - ta se vrací k rodině a jako jediná si troufne hrát idiota i doma přesto, že ztratila jediné dítě. Úspěšná dramatizace byla uvedena v prosinci 2004 ve frankfurtském divadle v režii A. Kriegenburga. Mia Törnqvist(ová) (Švédsko) SNOVÝ ŽIVOT NORY ŠEHEREZÁDY (NORA SCHAHRAZADES DRÖMDA LIV) ze švédštiny přeložila Olga Bártová 3 m, 1 ž, 1 dítě Hluboce jímavá hra o lásce - lásce mezi partnery, lásce k dětem, k samotnému životu. Manželský pár se sobě navzájem stále více odcizuje, když se musí vyrovnat se smrtí svého

15

novorozeného dítěte, Nory Šeherezády. Jednoho dne na jejich dveře zaklepe malé děvčátko a provede je jejich společným žalem až do světa fantazie i do nového života. Jon Fosse (Norsko) VARIACE NA SMRT (DØDSVARIASJONAR) z norštiny přeložila Karolína Stehlíková 3 m, 3 ž Rodinné a mezilidské vztahy jsou hlavním tématem i této Fosseho hry. I v dramatu Variace na smrt (2002) nacházíme motiv smrti dítěte a vyrovnání se s touto tragédií. Fosseho texty vynikají především formální výstavbou - opakování replik a užití básnických figur dodává textům neobyčejnou rytmičnost a staví Fosseho dramata na hranici poezie. Uvolněnost formy dává velký prostor pro režisérovu interpretaci, snad i proto jsou Fosseho hry uváděné např. i v kulturně vzdáleném Japonsku. Mattias Brunn (Švédsko) ... PO FREDERIKOVI (... EFTER FREDRIK) ze švédštiny přeložil Miroslav Pošta 1m monodrama Johanovi je 22 let a po několika nepříliš vydařených vztazích s dívkami se zamiloval do Fredrika. Fredrik podle něj nemá chybu. Ovšem jen do chvíle, kdy chlapci vyrazí na společnou dovolenou na Kanárské ostrovy a Fredrik skoro nemluví, je mrzutý a chce spát na zemi. Něco je špatně, ale Johan netuší co. Později se ukáže, že Fredrik byl po celou dobu jejich vztahu HIV pozitivní a že nakazil i Johana. V tu chvíli se jejich vztah zcela promění, a když Fredrik i nadále odmítá komunikovat, Johan pocítí touhu pomstít se. Jeho odveta je však až příliš dokonalá a vede k tragédii. Johan si však i přes všechno zlé, co prožil, uvědomuje, jak moc ho baví žít. ... po Fredrikovi je monolog ze současnosti, zábavné i dojemné vyprávění o Johanovi a o velké lásce, kterou střídá ještě větší zklamání. Jde o příběh určený pro všechny diváky bez rozdílu věku, pohlaví či sexuální orientace. Hra …efter Fredrik zvítězila roku 2005 v divácké soutěži na Dnech mladé kultury (Ungkulturdagarna) divadla Riksteatern. Stejné divadlo hru zařadilo do svého repertoáru roku 2007, kdy s ní Mattias Brunn objel celé Švédsko. Turné mělo velký úspěch, především u mladých diváků. Luigi Pirandello (Itálie) KAŽDÝ MÁ SVOU PRAVDU (COSI È, SE VI PARE) z italštiny přeložil Zdeněk Bartoš 6 m, 7 ž groteska Do města se přistěhují noví obyvatelé. Kdo jsou? Proč se straní ostatních? Je blázen pan Ponza, nebo jeho tchyně paní Frolová? Tvrzení stojí proti tvrzení a dobří měšťané začínají šílet.... Filozofická groteska o tom, že vždycky záleží na úhlu pohledu. Hra byla uvedena v únoru 2009 v Západočeském divadle Cheb.

16

Michal Walczak (Polsko) LOV NA LOSA (POLOWANIE NA ŁOSIA) z polštiny přeložil Jiří Vondráček 3 m, 2 ž Hra s podtitulem „romantická komedie“ je mnohem více šíleným, parodickým textem, který si dělá legraci ze všeho a na všechny způsoby a v němž si nikdo – postavy ani čtenář – nejí jistý naprosto ničím. Lov na losa trochu bizarně už začíná. Chaotický veterinář se sklony k hysterii Konrád a jeho snoubenka, psycholožka Eliza čekají na příchod Eliziných rodičů, aby je Konrád požádal o její ruku. Než ale dorazí despotický generál a bývalý fízl a komunista Romuald se svou submisivní manželkou Myškou, u dveří zvoní Jaroslav Past, bývalý Elizin terapeut a milenec. Vygradované šílenství končí Pastovou mrtvolou ve skříni, ale to je vlastně teprve začátek. Postavy a jejich motivace se nám mění před očima: Eliza se chvíli vdávat chce, a pak zase hned nechce, Past je mrtvý, ale vzápětí zázračně ožívá a zdá se, že všechny rány svícnem do hlavy byly jen divadelní léčka, Myška obviněna z nevěry odchází od muže a hned se k němu vrací, Romuald Konráda šikanuje a pak si ho fanaticky oblíbí... Mezi tím vším se autor trefuje do komunistické minulosti a jejích praktik, do veteránů válek posledních let, do psychoterapie a falešné mytologie... Miro Gavran (Chorvatsko) TAJEMSTVÍ GRETY GARBO (TAJNA GRETE GARBO) z chorvatštiny přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek 2 m, 2 ž Padesátiletá bývalá úspěšná herečka Greta Garbo trpí závažnými psychickými problémy. Jako poslední možnost se jeví mladá talentovaná psychiatrička Linda, která je ochotná, za královskou odměnu, vzít Gretu jako svého jediného pacienta. Po řadě sezení dochází Linda k závěru, že Greta není ochotná skutečně spolupracovat a přemluví ji i jejího přítele a opatrovníka Roberta k experimentálnímu psychodramatu (výjev z Gretina života, kdy ji zradila a opustila její největší životní láska). Experiment se daří, ale Lindin snoubenec David, který hraje bývalého Gretina přítele Billa, se pokusí Gretina psychického stavu zneužít a domlouvá si s Gretou svatbu a opětovné filmování. Robert ve spolupráci s Lindou tomu však zabrání a Greta dál zůstává sama jen s přítelem Robertem.

17

HRY, KTERÉ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%). Autor Alan Ayckbourn Alan Bennett Edward Albee Michael Frayn Michael Frayn David Greig David Greig David Harrower Robin Hawdon W. D. Home Fritz Kater Nikolaj Koljada Liz Lochhead(ová) William Mastrosimone

Martin McDonagh Martin McDonagh Martin McDonagh Martin McDonagh M. von Mayenburg Felix Mitterer Felix Mitterer William Nicholson Eugene O´Neil Mark Ravenhill Vasilij Sigarev Mayo Simon J.P.Shanley Sam Shepard Sam Shepard Tom Stoppard Tom Stoppard Tom Stoppard Paula Vogel Stefan Vögel

Titul Něco v ní je Kafkovo brko Koza aneb Kdo je Sylvie? Bez roucha Kodaň Pyreneje Vzdálené ostrovy Nože ve slepicích Úžasná svatba Ledňáček Čas milovat čas umírat Slepice Perfect Days Jako naprostý šílenci Kráska z Leenane Mrzák Inishmaanský Lebka z Connemary Pan Polštář Eldorádo V jámě lvové Účtování v domě božím Na ústupu Cesta dlouhým dnem do noci Polaroidy Detektor lži Návod na přežití Pochyby Nebožtík Henry Moss Pohřbené dítě Na flámu Pravý inspektor Hound Rock´n´roll

Jak jsem se učila řídit Dobře rozehraná partie

18

Smlouva do: % 16.2.2010 9.9.2009 30.11.2009 31.12.2010 8.5.2010 15.8.2011 31.10.2009 11.10.2010 10.6.2010 4.12.2010 9.7.2009 10.10.2009 14.10.2009 6.7.2009 30.6.2009 10.1.2011 30.6.2009 30.6.2009 29.7.2009 27.2.2011 31.12.2010 26.5.2009 10.1.2011 27.9.2010 6.4.2011 30.6.2009 5.4.2009 27.5.2009 6.10.2010 14.1.2011 14.1.2011 2.3.2011 7.3.2010 9.1.2013

6 9 7 9 9 6 6 6 9 9 6 6 6 7 7 7 7 7 6 9 8 6 7 6 9 6 7 7 7 9 9 8 6 8

Nepřeložené texty Dílo I. Bergmana Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná! Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!

Anglicky psaná dramatika Ray Cooney, Tony Hilton (USA) ONE FOR THE POT (JEŠTĚ JEDEN DO PRANICE) 9 m, 3 ž komedie, fraška Děj se odehrává v sídle bohatého severoanglického továrníka, kam si Billy Hickory Wood, ostýchavý, milý, jednoduchý chlapec přijde pro 10000 liber, které chce podnikatel vyplatit potomkovi svého společníka s podmínkou, že prokáže, že je jediný žijící příbuzný. Billyho úsilí se však zkomplikuje, když se dostaví další tři identičtí Hickory Woodové s týmž nárokem – Rupert Hickory Wood je ale výřečný mladý muž, který se ve vypjatých situacích zajíkává, Michael Hickory Wood je neotesaný sympatický Ir a Pierre Hickory Wood je lehkomyslný Francouz. Vtip je v tom, že všechny tyto postavy jsou určeny pro jednoho herce. Hickory Woodům sekundují postavy továrníka, komorníka, dvou továrníkových dcer (jedna je krásná, druhá stará panna), advokát, Billyho venkovská manželka a nonšalantní kritik umění. Plnokrevná fraška sa odvíjí v závratném tempu a překypuje vtipnými situacemi. Byla uvedena v roce 1961 v Londýně. Text máme k dispozici také v překladu do slovenštiny! Roger Leach, Colin Wakefield (Velká Británie) AUDIENCE WITH MURDER (AUDIENCE S VRAŽDOU) 2 m, 2 ž (+ hlas divadelního producenta) krimikomedie Čtyři amatérští herci se setkávají na domácím čtení nové hry napsané jednou z účinkujících, lékařkou Sue. Brzy se ukáže, že Sue hru napsala, aby veřejně zesměšnila svého manžela Alana, který je obsazen do role despotického a nevěrného Geralda. S přibývajícím alkoholem a urážkami se postupně začíná odkrývat složitý partnerský a milenecký propletenec, jehož součástí jsou i dva zbylí účastníci, Kelly a Dean. Události nakonec vyústí ve vraždu, nechávajíce tak na jevišti dvě mrtvoly už na konci prvního aktu. Během druhého aktu však vyjde najevo, že obě mrtvoly, stejně jako následné policejní vyšetřování, jsou jen součástí divadelní hry, jejíž poslední, okostýmovaná zkouška právě probíhá na jevišti. Tím však nekončí ani násilí, ani nečekané zvraty v ději. Události ze brzy opět zvrhnou, psychopatický Charles, který ve hře představuje Deana a vyšetřujícího policistu McTavishe, začne terorizovat zbytek divadelního souboru a schyluje se k další vraždě. Když se nakonec zoufalým hercům podaří šíleného Charlese zabít, znovu se ukáže, že jde jen o další divadelní zkoušku. Diváci se ale v úplném závěru dočkají alespoň jedné mrtvoly v podobě George, který, jak se ukáže, při předstíraném infarktu skutečně zemřel. Krimikomedie Audience With Murder pracuje s iluzí hry ve hře, v tomto případě dohnané až do absurdních rozměrů. Příběh se tak postupně rozkrývá jako ruská matrjoška a nechává diváky v nejistotě, která jeho vrstva bude tou poslední a „skutečnou“. Autorům se tak podařilo setřít hranice mezi iluzí a realitou, upozornit diváka na vrstevnatost dramatického textu a dohnat

19

dějové zvraty, stejně jako jednání jednotlivých postav do takových extrémů, které by za normálních okolností byly jen stěží možné. Hra byla poprvé uvedena v roce 2004 na edinburském Fringe festivalu a poté zinscenována v Jermyn Street Theatre v Londýně. Byla zatím přeložena do němčiny a holandštiny. DOUBLE OR TWIN (DVOJNÍK NEBO DVOJČE) 4 m, 5 ž situační komedie Příběh se odehrává během jedné sobotní noci v malém hotelu, do kterého přijíždí čerstvě ženatý Dave a jeho nejlepší kamarád Desmond, který mu byl na svatbě za svědka, aby zde počkali na Davidovu ženu Angeline, která musela kvůli nevolnosti strávit noc v nemocnici. Desmondovým úkolem je dohlédnout na neposlušného Davida, aby během nevydařené svatební noci netropil žádnou neplechu. Situace se však začne komplikovat díky atraktivní recepční Valerii, jejímu zlobivému dvojčeti Vanesse, Davidově nedůvěřivé tchýni, starému hluchému knězi a bláznivé majitelce hotelu a jejímu synovi, který je od Davida k nerozeznání. Řetězec událostí, které se poté strhnou, je plný omylů a nedorozumění. Rošády mezi mladými milenci se střídají s výstupy excentrické majitelky hotelu, nabubřelé tchýně a nahluchlého starého kněze. Hra je napsaná v rychlém a svěžím tempu, plném nečekaných zvratů a záměn. Autorům se z dané situace, za pomocí tří hotelových pokojů a různých dveří, podařilo vytěžit maximum. Postavy neustále vycházejí a zase mizí, schovávají se nebo jsou naopak přistiženy v nevhodné situaci. Řetězec bizarních událostí nakonec vrcholí fantastickým odhalením, které spojuje všechny zúčastněné do jednoho velkého rodinného propletence, z kterého není vynechán dokonce ani starý kněz. ON YOUR HONOUR (NA VAŠI POČEST) 5 m, 3 ž bulvární zápletková komedie Odehrává se v současnosti, v průběhu jediného dne v jednom pokoji luxusního hotelu v Birminghamu. Ženatý právník Nick si do hotelu přivádí svou mladičkou milenku Toni. To, co se původně jevilo jako ideální víkend, se změní v noční můru. Nejprve se ukáže, že Nick se během víkendu (což Toni netušila) musí zúčastnit právnické konference v hotelu, kterou pořádá jeho kolega Hugo: ten chce získat prestiž v očích nejvyššího soudce, sira Henryho, a tak konečně dosáhnout povýšení. Situace se ještě zhorší – Hugo se vzápětí objevuje na scéně: je ubytován ve vedlejším pokoji, který je s tím Nickovým propojen dveřmi. Hugo se plně soustředí na kariéru, Nick na zálet, brzy však přichází asistent sira Henryho Gerald, mimořádný suchar a hlavně špion svého šéfa – přítomnost Toni je potřeba nějak ututlat, protože sir Henry je mimo jiné Nickův tchán. Zápletka se dále rozvíjí, když nečekaně přichází Nickova manželka Hilary, sir Henry, pokojský Christian a Hilaryina sestra Liz, která Huga dávno miluje. Každý hraje hru na každého – kromě nevěry a povýšení jde i o homofobii, jíž se vyznačuje sir Henry, právě kvůli této averzi odmítá povýšit Huga, jehož považuje za homosexuála. Nick využije situace a Toni vydává za Hugovu milenku, aby se očistil a také zvýšil Hugovy pracovní šance, to však zlomí srdce zamilované Liz... Bizarní situace plné schovávaček ve vedlejší místnosti, v koupelně, v šatně a pod postelí, vrcholí Christianovým zjištěním, že je vlastně synem Liz a Huga, odloženým hned po narození,, o němž jeho otec neměl tušení. Několikanásobný happyend korunuje Hugo tím, že odmítá povýšení, a Christian zpochybněním své sexuality. Zábavná hra se všemi náležitostmi svého žánru byla poprvé uvedena v září 2007 v Jermyn Street Theatre v Londýně v režii Colina Wakefielda. Autoři jsou povoláním herci, učinkují mj. v muzikálových produkcích.

20

David Gillespie, Colin Wakefield (Velká Británie) SLEEP NO MORE (UŽ SE NEVYSPÍŠ) 4 m, 3 ž duchařský thriller Micky je vlastníkem malého divadla, které patřilo jeho rodině po několik generací. Divadlo bylo šedesát let zavřené a Micky jej chce znovu otevřít nastudováním viktoriánské hry Vražda jedem z pera jeho pradědečka. Během zkoušek začnou vycházet najevo nečekané okolnosti, odhalující nejen problematické vztahy mezi jednotlivými členy souboru, ale i tragické události, které před lety zapříčinily uzavření divadla. William, Mickyho napůl šílený otec, jediný ví o rodinné tragédii a snaží se zabránit tomu, aby byla prokletá hra znovu uvedena. Micky však jeho varování ignoruje a na divadle se schyluje k dalšímu neštěstí. Colin Wakefield a David Gillespie ve svém thrilleru využívají dvojité iluze divadla na divadle k vykreslení partnerských vztahů mezi jednotlivými herci, které se zrcadlí i v příběhu viktoriánské hry. Pomalu se tak odkrývá složitý milostný trojúhelník mezi scénografkou Sal, která vystupuje v roli služky, Petem, který hraje nevěrného manžela, a svobodnou matkou Jenny, která hraje podvedenou paničku. Postupně vyjde najevo, nejen že Jenny a Pete spolu měli před lety milostnou aféru, ale také že Pete je skutečným otcem Jennyna syna Bena. Celou hrou poté prostupuje duch malé holčičky, který stejně jako oprátka nad scénou připomíná neodvratnost celé tragédie. Nejprve umírá starý William, poté je nešťastnou náhodou zabit malý Ben a Sal, která se cítí zodpovědná za Benovu smrt, spáchá sebevraždu. V závěru tak zůstává opět jenom Micky v prázdném divadle, s duchem malé holčičky. Amy Rosenthal(ová) (Velká Británie) HENNA NIGHT (NOC S HENNOU) 2ž aktovka Amy Rosenthalová napsala zábavnou a chytrou jednoaktovku o ženském světě. Judith propadne depresi, jelikož ji opustí její přítel Jack kvůli vztahu s jinou ženou. Nechá bývalému příteli na záznamníku vzkaz, že je možná těhotná a že si chce podřezat žíly. Zmíní také zakoupenou hennu, kterou si chce přebarvit vlasy. Není to ale Jack, kdo přiběhne Judith na pomoc, nýbrž jeho nová milenka Ros. Ta v žádném případě nehodlá Jacka opustit, ale zároveň nechce, aby si Judith kvůli jejich vztahu ublížila. Během večerní návštěvy mezi oběma ženami vznikne - navzdory vzájemné rivalitě - zvláštní emotivní souznění plné soucitu, porozumění a solidarity. ON THE ROCKS (NA SKALÁCH) 2 m, 2 ž Biografická hra o životě D. H. Lawrence se odehrává roku 1916, kdy se spisovatel odstěhoval se svojí ženou, Němkou Fredou, do vesnice vzdálené od civilizace. Pár do vesnice Zennor pozve také přátele z londýnských literárních kruhů: Katherine Mansfieldovou a Johna Middletona Murryho, aby s nimi v prostředí panenské přírody vytvořili komunitu založenou na volných, nekonvečních vztazích kontrastujících s tradičním životem vesničanů. Lawrence chce dokonce s pochybujícím Murrym vytvořit pokrevní bratrství. Lawrencův experiment ale ohrozí vztah, který vznikne mezi Friedou a Murrym. Kromě pocitu zrady naráží Lawrencovy utopické představy na jeho vlastní ego sobeckého a sebestředného umělce. Jeho intimní vztah s ženou naplňuje strindbergovský model ambivalentního vztahu, kdy se láska rovná nenávisti. Dramatička Amy Rosenthalová vytvořila hutný dokumentární portrét slavného spisovatele. Hra byla poprvé inscenována v červnu 2008 v divadle Hampstead.

21

SITTING PRETTY (SEDÍ PĚKNĚ) 4 m, 6 ž Hra pojednává o krizi ženy středního věku. Poté, co pětapadesátiletá Nancy přijde o práci, nechá se zaměstnat jako model pro studenty výtvarného umění. Své provinční okolí šokuje faktem, že se nestydí ve svém věku ukazovat svoje nedokonalé tělo. Hra zábavnou formou otevírá problém ženského sebevědomí. I mladá atraktivní studentka Zelda, která je nešťastně zamilovaná do učitele Philipa, trpí z nešťastné lásky pocity méněcennosti. Ostatní studentky z kurzu reprezentují různé typy žen ve středním věku, od mateřské Bridget k nepřístupné a tvrdé Josie. Hra byla poprvé s úspěchem uvedena v divadle Chelsea v roce 1999. Marina Carr(ová) (Irsko) THE CORDELIA DREAM (SEN O KORDÉLII) 1 m, 1 ž Mladá žena, patrně po dlouhé době, navštěvuje stárnoucího muže, který zřejmě kdysi hrál významnou roli v jejím životě. Teprve v průběhu vášnivého rozhovoru se ozřejmuje povaha této role – Muž byl ženin učitel, oponent, umělecký rival – ale jak pochopíme nakonec – také její otec. Ženu pronásleduje shakespearovský sen, v němž se dcera obětuje pro otce. Žádá snad takovou oběť její otec? Podvědomě určitě. Mladá komponistka, matka pěti dětí, je dnes celebritou, stíhanou žárlivostí otce, který sám již dávno nic úspěšného nesložil. Otec vyjadřuje své přání, aby žena přestala tvořit a pomohla tak odstranit jeho tvůrčí blok. Žena to odmítá, ale zároveň připouští, že tvůrčím blokem trpí sama. Po pěti letech se setkání opakuje. Žena mezitím splnila otcovo přání a přestala komponovat. Muž skutečně složil po letech novou skladbu, která byla provedena, ale žena ji podrobuje zdrcující kritice. Jejich vzájemná nenávistná láska prochází posledním očistnou konfrontací. Ukáže se však, že smíření je možné jen proto, že v reálném životě je na něj pozdě. Nejnovější hru Mariny Carr uvedla v prosinci 2008 londýnská Královská shakespearovská společnost. Martin Sherman (Velká Británie) ARISTO 5 m, 4 ž, hudebník (-ci) Inscenace nejnovější hry známého britsko-amerického autora měla v září premiéru na festivalu v Chichesteru. Hrdinou hry je Aristoteles Onassis, jedna z nejproslulejších postav světového podnikání i politiky 20. století, Řek, jehož bezskrupulózní odvaha učinila z hladovějícího uprchlíka pohádkového boháče. Sherman vychází v konstrukci děje z knihy Petera Evanse Nemesis, která se pokouší spojit a interpretovat známé i dosud nevysvětlené události z posledních let Onassisova života. Na Onassisově jachtě dochází k osudovému setkání rozvedeného, pověstně bohatého rejdaře s Jackie Kennedyovou, dosud první dámou Spojených států. Jackie přitahuje Onassisova cynická odvaha, Onassis je zaujat vtipem a půvabem dámy, která se má stát nejlákavější trofejí jeho sukničkářských sklonů. Jak osvětluje chór Onassisových nejbližších řeckých zaměstnanců – skutečná obdoba antického chóru (provázená ve hře i motivy tradičních řeckých písní a tanců) – vztah řeckého miliardáře k rodině amerického prezidenta má dlouhou historii, která si svou komplikovaností a provázaností nezadá se světem řeckých bohů a polobohů. Paralela s řeckou mytologií a vztahu člověka a prozřetelnosti či slepého osudu má ve hře důležité místo. Onassis byl v tomto smyslu jedním z posledních héroů, lidí, kteří se chtěli rovnat bohům. Na druhé straně je hra kritickým obrazem mocných a bohatých, kteří dodnes žijí v našem světě své životy mimo realitu a morálku každodenní existence. Onassis se po smrti Johna Kennedyho stále více sbližuje s Jackie, doufaje, že se tato tehdy

22

nejobdivovanější žena světa stane jeho ženou a definitivním stvrzením jeho životního úspěchu. Neváhá pro tento cíl obětovat svůj vztah s Marií Callasovou, legendární operní divou, svou krajankou a ženou se stejně heroickou minulostí, jakou má sám. V cestě mu však stojí hlava kennedyovského klanu, t.č. kandidát na prezidenta USA Robert Kennedy, který nechce dát souhlas s Jackiiným sňatkem a zbavit se tak svého volebního trumfu v podobě populární vdovy. Onassis, udržující úzké styky s Palestinci v zájmu bezpečnosti svého leteckého byznysu, nejspíše (jde o spekulaci či nová fakta, obsažená v dramatikově pramenu) překročil svou hybris a od klasického výpalného palestinským teroristům přešel k námezdnímu zločinu. To, že finančně podporoval hnutí, které stálo za atentátem na Roberta Kennedyho, se pak stává tajemstvím, jehož uchování se stává, ať už skutečně či domněle, motivem záhadných smrtí, které stíhá Onassisovo okolí. Jeho vztah s Jackie pomalu troskotá na různosti povah a životních cest, jeho podnikatelské štěstí se obrací a on se vrhá do stále podezřelejších obchodů. Milovaný syn Alexandro se mu stále více odcizuje, jako by se záměrně stával otcovým kritickým antipódem. Alexandrova smrt při záhadném leteckém neštěstí má ve hře funkci katastrofy. Onassis se z ní už nikdy nevzpamatuje, rozchází se s Jackie, vrací se k Marii, umírá na postupnou ztrátu imunity. Mrtví jsou brzy nakonec všichni, svět, který ztělesňovali, zmizel. Roger Rueff (USA) HOSPITALITY SUITE (SALONEK S OBČERSTVENÍM) 4m V malém pokoji na 26.patře hotelu Holiday Inn v centru Wichity v Kansasu připravují tři zástupci firmy na průmyslová mazadla občerstvení pro delegáty oborové konference. Jedním z nich je Phil, nedávno rozvedený šéf oddělení, který přichází do let (50-60) a začíná pochybovat o smyslu svého života a práce. Dalším je čtyřicátník Larry, energické ztělesnění sebevědomého obchodníka. Třetím je Bob (kolem 25), čerstvě naverbovaný ve výzkumném oddělení společnosti, aby pří tého příležitosti reprezentoval technologickou úroveň firmy. Čerstvý absolvent, čerstvě ženatý, přátelský, zvídavý, nábožensky založený. Larry a Phill mají pro tento večer jednoduchý cíl – seznámit se s Dickem Fullerem, výkonným ředitelem jedné z největších výrobních firem na Středozápadu USA, který by se mohl stát zachráncem jejich churavějící společnosti. Když připravují sebe i pokoj na večerní událost, jejich hovor se dotýká i důvěrných otázek, které se v obchodním světě často neřeší – včetně otázky víry, v níž se ozřejmují příkré rozdíly mezi Larrym a Bobem. Pozdě večer, když poslední účastníci party dopijí poslední drink a opustí pokoj, Phil a Larry propadnou zoufalství, protože Dick Fuller se neukázal. Larry se ho dokonce vydal v průběhu večera hledat, ale nezastihl ho. Všechno se zdá být ztracené, když si ale díky uřeknutí uvědomí, že Dick Fuller na party byl, ale mluvil s ním nevědomky Bob, a to velmi dlouze a o tématech, která s průmyslovými mazadly nesouvisela, například o své víře. Tento fakt přilije do ohně konfliktu mezi Larrym a Bobem. Bob je vyslán, aby Dicka Fullera našel na jiné party v téže ulici a stal se prostředníkem při splnění Larryho a Philovy touhy mluvit s ním o mazadlech. Ještě později, když Phil s Larrym čekají na Boba, vyplouvá znovu na povrch problém smyslu života, který Phila neodbytně pronásleduje - stírá se tenký povrch jejich přátelství a odhaluje se, co si jeden o druhém skutečně myslí. Když se vrátí Bob a přizná, že Dicka Fullera sice našel, ale nepodařilo se mu přimět ho k hovoru o Ježíšovi, odhazují všichni rukavice a ran není nikdo ušetřen. Filmovou adaptaci hry natočil pod názvem The Big Kahuna režisér John Swanbeck v roce 1999. Scénář byl dílem autora. V hlavních rolích se objevili Kevin Sacey (Larry), Danny DeVito (Phil) a Peter Facinelli (Bob).

23

Daniel MacIvor (Kanada) MARION BRIDGE (MOST MARION) 3ž rodinné drama Tři sestry, třicátnice, se vracejí domů na východní pobřeží Cape Breton, aby byly společně u své umírající matky. Každá po svém řeší svoji samotu, svůj problematický život, žádné život nevychází tak, jak by si ho představovaly ony i jejich rodiče. Jde o intimní, zvolna ubíhající rodinné drama plné emocí, křehké brilantní dialogy jsou proloženy kousavými, ironicky vtipnými replikami postav. Chloë Moss(ová) (Velká Británie) THIS WIDE NIGHT (NEKONEČNÁ NOC) 2ž drama Hra o dvou dějstvích vypráví o vztahu mezi dvěma propuštěnými vězeňkyněmi, narkomankou Marií a padesátiletou vražedkyní Lorraine. Marie se už zdánlivě na svobodě aklimatizovala. Našla si práci v baru, žije se svým přítelem a pronajala si malý byt. Ve chvíli, kdy za ní přijde Lorraine, vyjde najevo obtížnost života na svobodě. Byt je vlastně ještě více neútulný, než byla vězeňská cela, přítel je násilník a v práci Marie dlouho nevydržela. Ani vztahy obou žen nejsou ideální. Marie dává Lorraine do života falešné naděje. Lorraine věří, že se může znovu vrátit ke svému synovi, kterého dala k adopci. Ten o ni ale poté, co se s ní setká, dál nejeví zájem. Hrané kamarádství mezi ženami ústí v konflikty, násilí, a neporozumění. Cormac McCarthy (USA) SUNSET LIMITED (RYCHLÍK) 2m Hra odehrávající se v americkém prostředí představuje dvě postavy - White je vzdělaný, seriózní profesor, Black pochází ze spodnějších vrstev společnosti, z černošského ghetta, byl trestaný a obrátil se na víru. Na začátku se dozvídáme o Whiteovi, že ho Black právě zachránil od skoku pod mezinárodní rychlík Sunset Limited. Vyrovnaný a víru obhajující Black se snaží vypátrat důvody Whiteova konání a pomoci mu přemoci nechuť k životu, přivézt ho k víře v Ježíše Krista a skrze ní ke spasení a nalezení nového smyslu života. White ale postupně razantně odmítá všechny Blackovy nabídky pomoci a svým rouhačským odporem vůči jakékoli možnosti existence štěstí, radosti a nepokrytecké lásky k bližnímu mu jeho snahu ztěžuje. Pokud čekáme rozuzlení, že se Blackovi podaří najít příčinu Whiteova utrpení a otevřít mu oči, že White najde nová smysl života, nedočkáme se. Přes veškerou snahu zadržet Whitea a najít klíč k dobré části jeho srdce tento odchází zpět do své nicoty, kterou hodlá ukončit sebevraždou. Black klečící na kolenou se ptá Boha, proč ho sem vlastně poslal, když nebylo v jeho silách tento lidský život zachránit. Povídka v dialogické formě pojednává o setkání dvou různých pohledů na život a jeho smysl, sahající až k podstatě lidské existence, k otázkám víry v Boha, v člověka, v dobro a zlo. Frank McGuinness (USA) THERE CAME A GIPSY RIDING 2 m, 3 ž Odehrává se v současném Irsku. Hra na poměrně časté téma: v bývalém sídle rodiny se schází rodiče a jejich dvě dospělé děti, syn a dcera. Brzy zjišťujeme, že se sjíždějí u příležitosti nedožitých jedenadvacátých narozenin prostředního bratra, který před dvěma lety spáchal

24

sebevraždu. V dialozích se poodhaluje minulost i schopnost či spíše neschopnost jednotlivých osob vyrovnat se s touto tragickou smrtí. Eugene byl nejspíš gambler, alkoholik, dost možná i narkoman, přesto ho rodiče nepřestávají milovat a sourozenci k němu stále vzhlížejí. Krachující manželství, hroutící se matka, která se vyléčila ze závislosti na alkoholu, bohatý otec, děti, které nevědí, co se sebou, ti všichni jsou vystaveni konfrontaci nejen s domem plným minulosti, ale i s bláznivou vzdálenou sestřenicí, která Eugena kdysi našla a která jim – svou upřímností, jež maskuje a tudíž ospravedlňuje pomatenost – nastavuje zrcadlo. Text o vyhrocených mezilidských vztazích, o vztazích v rodině, o kariéře versus mateřství. Název hře dal popěvek, který se opakuje na začátku a na konci textu, v podání bláznivé Bridget. Hra byla poprvé uvedena v divadle Almeida v Londýně v lednu 2007 ve režii Michaela Attenborougha.

Německy psaná dramatika Paul Graham Brown, Nina Schneider(ová) (Německo) SHOW DOGS! 4 m, 6 ž muzikál o psech a jejich pánech V jednom středně velkém městě se koná výstava psů. Nicméně pouze majitelé čtyřnohých miláčků si naivně myslí, že jde jen o soutěž krásy a šikovnosti. Psi totiž mají zcela jiné starosti: sešli se, aby si vyměnili zkušenosti a aby dovedli své páníčky a paničky na správnou stopu – všichni přece vědí, že na rozdíl od psů jsou lidé poněkud omezenější. Brzy však začíná tvrdý konkurenční boj – vyhraje mexický naháč nebo kolie? Atmosféra houstne – jedna panička zjistí, že její manžel jí nápadně připomíná jeho pitbulla, esoterická zpěvačka se zcela neesotericky pohádá se svojí sestrou a kokršpaněl Puppi se se svým páníčkem musí smířit s tím, že pes nikdy nenahradí dítě. Lidé si zkrátka do psů projektují své představy, řeší si skrz ně své problémy a občas zapomínají na ostatní... A někdy se chudákům lidem musí prostě pomoct, když řeší takové malichernosti jako láska nebo závist... Muzikál se dočkal prestižního ocenění "Frank Wildhorn Award for Musical Theatre" za rok 2007, byl uveden v červenci 2007 v Abraxas Musical Akademie v Mnichově. Hudební doprovod je nenáročný: Kl/Keyboards, B, Dr. V agentuře máme k dispozici notový záznam a demo CD. Anja Hilling(ová) (Německo) NOSTALGIE 2175 2 m, 1 ž Máme rok 2175 – teplota se pohybuje kolem 60 stupňů, slunce zmizelo, na procházku se dá jít pouze v ochranném obleku. Za vše mohou lidé, přesto jsou šťastní – nebo se o to aspoň snaží. Pagona se zamiluje do malíře pokojů Taschka, jehož pokojové malby představují scény ze starých filmů z přelomu tisíciletí. Z doby, kdy ještě existovaly rostliny a zvířata, barvy a vůně. Pagona se k Taschkovi nemůže přiblížit, a proto spí se svým šéfem Poschem. Tomu patří filmový archiv, který využívá Taschko – archiv obsahuje pouze filmy na počáteční písmena písmena D, I, M a N. Pagoda s Poschem otěhotní – má jít po dlouhé době o první dítě, které přijde na svět přirozenou cestou. Šance na přežití jsou ale nepatrné. Ale dítě má žít... Autorka vytvořila jazykově vytříbenou reflexi minulosti, zmizelého světa a unikajícího štěstí. Popisuje nemožnost být v současnosti šťastný, nostalgii po starých dobrých zašlých časech. Jde spíše o mimořádnou báseň než o dramatický text – něco mezi utopií budoucnosti a popisem současnosti.

25

Hra byla uvedena v dubnu 2008 v Thalia Theater Hamburg. SINN (SMYSL) 5 m, 5 ž Phöbe má modré oči a zamiluje se do Freda, který je slepý a pouští hudbu na Tommiho narozeninách. Pak jdou plavat a Phöbe se zatmí před očima... Karl je mrtvý, zabil ho jeho nejlepší přítel Tommi a společně vyprávějí příběh lásky a zrady. Jasmin byla dívka, kterou oba milovali, ale Jasmine se teď líbá s Julem a začíná jí chybět kyslík. Jule totiž věří, že svět se skrývá pod povrchem, ve křiku, jenž otevírá póry... V nemocnici potká Jule Natašu, která nechce nic a nikoho slyšet a chtěla by ignorovat všechny zvuky, nemluví... V bazénu slyší pod vodou kroky Alberta. Chodili spolu do jedné třídy, ale jeho brýle kazí líbání... Beate a Laurent jsou spolu už sedm týdnů. Beata má ráda jídlo a hudbu, lidi ani moc ne, až na blonďáka z Tommových narozenin, Laurenta. Ten pochází z Kapverdských ostrovů, celou noc pro Beatu vaří a vypráví o Africe a sopkách. Pak zmizí... Jde o pět propojených příběhů o pěti smyslech. O slepectví, o inhalování, o chuti a spálení, příběhy se jmenují „Oči“, „Nos“, „Kůže“, „Uši“ a „Jazyk“. Hrdiny je deset teenagerů, které prožívají možné i nemožné lásky za poetických, ale také extrémních okolností – extrémně šťastných i nešťastných. Hra byla uvedena v září 2007 ve francouzském St. Etienne a posléze v Thalia Theater Hamburg. Dea Loher(ová) (Německo) MANHATTAN MEDEA 3 m, 3 ž Autorka se rozhodla aktualizovat antickou látku, Euripidovu Medeiu – děj přenesla do současnosti a hrdiny jsou váleční běženci z Balkánu, kteří stejně jako jejich předkové prchli do moderní civilizace. Již sedm let žijí Jason a Medea v Americe v nedostatku a bídě. Zlepšení situace není v dohlednu. Poté co potká Clairu, dceru bohatého průmyslníka, opouští Jason Medeu a jejich společné dítě a vezme si Clairu. Pro Jasona znamená sňatek společenský vzestup, pro Medeu ale zradu jí samé i jejich společné minulosti. Z rozhořčení a strachu, že všechno ztratí, plánuje Medea, že otráví Clairu a zabíje své dítě. Autorka se soustřeďuje na současnou podobu mýtu, souvislosti událostí, které vyústí v tuto vraždu. Hra měla premiéru v říjnu 1999 v Mecklenburgisches Staatstheater v německém Schwerinu v režii Ernsta M. Bindera. Martin Heckmanns, Tom Melle (Německo) 4 MILLIONEN TÜREN (4 MILIÓNY DVEŘÍ) 4 m, 1 ž komedie z prostředí lidských zdrojů Místnost se čtyřmi blíže nespecifikovanými dveřmi. Přichází Ernst, poté Bendt, později Ella, ještě později Felix – všichni jsou nezaměstnaní a všichni byli dopisem pozváni k přijímacímu pohovoru. Vyčkávají v místnosti, až budou na řadě. Defilují před námi různé charaktery – nejistý a naivní Ernst, dominantní a machistický Bendt, sociální kritik Felix a harmonizující vyrovnaná Ella. Jenže je tu háček – vzájemným seznamováním a simulováním možného průběhu pohovoru riskují, že každý z nich může být zaměstnavatel a že vše je jen sofistikovaná psychohra, aby o nich zaměstnavatel zjistil co nejvíce. Kdo z nich se tváří jako žadatel o práci, a přitom je zaměstnavatel? Je to všechno jenom hra? Mluví ten druhý pravdu, nebo je to jen modelová situace? Kdo je v místnosti pozoruje? Jakou roli každému z nich dopis přidělil? Nebo je to realita

26

a oni jsou jen schizofrenní? Vše nakonec zdá se ozřejmí postava a la deus ex machina. Hra si bere na mušku odosobnělý svět velkých firem, kde se přijímací pohovory stávají promyšleným rituálem a různé psychologické a poznávací hry prubířským kamenem přijímacího řízení. Nestačilo by si jen normálně popovídat? Hra byla uvedena v říjnu 2004 v Deutsches Theater Berlin v režii E. Hannemanna. Hra je momentálně překládána do češtiny. Manfred Weiß (Německo) EINS IST NOTH oder WAS TUN WIR HEUTE? (ŽIVOTA BÍDA aneb CO BUDEME DĚLAT?) 3 m, 3 ž hra z assessment centra V naší společnosti existují pouze dvě skupiny lidí – jedni něco dělají pro blaho všech a pracují, druzí práci nemají, jsou nezaměstnaní. Jedni mají málo volného času, jsou zapřaženi do pracovního procesu výroby pro cizí lidi. Druzí mají času spousty – dá se ale v tom případě mluvit o „volném čase“? První si o druhých myslí, že se nudí a že jsou příživníci. A jenom intenzivní společný motivační trénink může těm druhým ukázat, jak se zařadit do světa hodnot a norem. To, že jen málokdo z druhých zvládne postoupit do světa těch prvních, se rozumí jaksi samo sebou. Šestice postav se schází na společném posezení u přijímacího pohovoru, nebo také „v assessment centru při motivačním tréninku“. Zde se střetávají dva světy – svět pracujících a svět nezaměstnaných. Hra zobrazuje takovýto společný „trénink“ uchazečů o zaměstnání, který je přerušován krátkými biografiemi zúčastněných – lidskými tragikomediemi zhuštěnými na 2 minuty vyhrazeného času. Pro nezaměstnané již ale není ve světě pracujících místa – „Existují dvě možnosti: buď člověk pracuje každý den osm hodin a má dovolenou – nebo je mrtvý!“ Hra měla premiéru v dubnu 1999 v Nationaltheater Mannheim v autorově režii. Elisabeth Schmied(ová) (Rakousko) VORHOF ZUM PARADIES (BRÁNA DO RÁJE) 2 m, 1 ž Irák, tři mladí lidé ve službách Al-Kajdy. Každý bojuje za svou věc: dívka B kvůli své víře a kvůli rodičům, aby na ni byli hrdí. Mladík A už má dost proher – bojuje proto, aby plundroval a aby už nebyl ten, „kdo odklízí sračky, nýbrž ten, kdo je vytváří“. B společně s A odvlečou malého chlapce C, aby z něj na příkaz velitele vychovali vojáka. Práce je to náročná, protože chlapec je stále apatický. Zatímco B a A zkoušejí všemožné brutální prostředky, aby C přesvědčili, list se obrací. A rezignuje na své zásady a spřátelí se s C. Když má ale C spáchat sebevražedný atentát, svět A se zhroutí. Víra se brzy ukáže být přetvářkou a lží a vítězství v boji zločinem. Jako symbol přátelství obou chlapců A a C slouží epos o Gilgamešovi, který A vypráví C. Na základě starého mýtu o dvou bratrech ve zbrani, z nichž jeden je odsouzen k smrti, odkrývá A svůj podíl viny na osudu C. Jde o komorní hru o třech mladých vojácích, o lži války, ale především o přátelství. Na pozadí iráckého konfliktu a známého eposu vypráví hra příběh chlapce, který se musí rozhodnout mezi zabíjením a ochraňováním, mezi oportunismem a opravdovým hrdinstvím. Tine Rahel Völcker(ová) (Německo) DIE EISVÖGEL (LEDŇÁČCI) 1 m, 2 ž psychodrama Karl potkává u jezera Josi, která je podezřele blízko břehu a na chladný zimní den jen podezřele lehce oblečená. Chce se snad zabít? Karl si s touto situací neví rady. Vezme Josi k sobě domů (v odloučení uprostřed lesa skládá filmovou hudbu), kde je s ním i Eva, která pracuje ve městě

27

v jedné agentuře. Josi začne razantně bořit jejich vztah. Vědoma si skutečnosti, že nemá co ztratit, provokuje a chová se jako vyzývavá puberťačka. Karla má Josi až překvapivě rychle v kapse a Eva je vystavena výsměchu a bezmoci. Poté, co Karl dívku konečně vyhodí, vyrukuje Eva s „hrou“: přivede Josi zpátky a opět roztáčí koloběh vzájemných příkoří. Atmosféra v domě houstne a katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat... Komorní psychodrama trojúhelníku postav je napínavou detektivkou o mezilidských vztazích s otevřeným koncem. Mělo premiéru v prosinci 2004 v Theater der Stadt Aalen. Gabriel Barylli (Rakousko) BUTTERBROT (CHLEBA S MÁSLEM) 3m komedie Stefan s Martinem našli po svých ztroskotaných partnerských vztazích konečně řešení: začali bydlet spolu a rozdělili si v domácnosti úlohy. Stefan je herec a stará se o domácnost a architekt Martin chodí typicky mužsky pozdě domů, zapomíná na narozeniny, ale jinak si oba skvěle rozumějí. Blíží se oslava narozenin jejich kamaráda Petera (majitel obchodu s obuví), uklízí se, vaří... Peter má přijít se svojí přítelkyni Lilli. Jaké je to překvapení, když přijde sám! Po vzájemných nevěrách se totiž i on rozešel, a tak nezbývá, než začít bydlet ve třech. Zpočátku se vše zdá být v pořádku, i přes malé neshody. Až do té doby, než si Thomas opět najde ženu, do které vkládá naděje... Vtipné dialogy tři zcela rozdílných postav, situační komika – hra byla od roku 1988 uvedena na více než 100 scénách, byl podle ní napsán román a byla také v roce 1991 zfilmována. Thomas Jonigk (Německo) VON BLUTROTEN SONNEN, DIE AM HIMMELSZELT SINKEN (O RUDÝCH SLUNCÍCH, KTERÁ KLESAJÍ PO OBLOZE) 2 m, 3 ž absurdní groteska - jednoaktovka Jedná se o mrazivé groteskní až absurdní drama, které vystihuje katastrofální obraz rodiny plné násilí a lidského odcizení, kde „radostí jednoho je strast druhého“. Druhou rovinu hry tvoří narážky na nacistickou ideologii, moc a krutost uvnitř rodiny jsou jakousi paralelou ke zrůdnostem nacistické diktatury, jenom v malém. Otec je prototypem vůdce, který touží po moci, po válce a sexuálním uspokojení. K rodině se chová surově a nadřazeně, svou ženu bije, dítě odmítá. Týraná matka ho přesto nanejvýš uctívá a obdivuje, vlastní krutost a agresi si pak sama vybíjí na dítěti. To je vůči násilí naprosto apatické, pouze si přeje její nebo svou vlastní smrt. Veškerému dění zcela lhostejně přihlíží chůva. Otec nakonec rodinu opouští, aby padl v boji za „německé“ ideály ve 2. světové válce.

Švédská dramatika Stefan Lindberg (Švédsko) LAVV 4 m, 2 ž „Už od prvních tříd základky si nepřipadám jako člověk.“ Håkan Håkansson „Proč jsem tak debilně mladá?“ Båbben „Jsme plni lásky. Je v nás, v naší tkáni, je v naší krvi, ale na světě chybí a právě tuhle skutečnost jsme si špatně vyložili.“ Kärstin

28

Pět hrdinů, kteří brzy opustí základní školu, se potácí pubertou a bojují se svou osamělostí, obavami, touhami a předsudky. Sportovkyně Kärstin, která každou chvíli vysedává u tátova počítače, se do nikoho nemůže zamilovat, Håkan Håkansson je nešťastný, a tak dělá, že není Homo sapiens jako všichni ostatní, ale člověk neandrtálský. Massy, který má silácké a rasistické řeči, se těší, až dostane řidičák na traktor, zatímco Båbben se nemůže dočkat, až ji potká skutečná láska. Nábožensky založený Abel si zase vzal do hlavy, že na školním záchodě při masturbaci dostal AIDS, a chce spáchat sebevraždu. Kärstin ale na internetu našla recept na nápoj, díky kterému protagonisté mohou zázračně přeskočit pubertu, nápoj, který vyléčí všechna trápení a neduhy. Sice se málem hromadně otráví, ale možná si díky nápoji přece jen něco uvědomí a nahlédnou do své budoucnosti. LAVV je hra, která si nebere servítky, hra o mladých pro mladé nabitá energií, vtipem a aktuálním jazykem mládeže. Je to rychlý sled více či méně souvisejících situací, proložených několika rockovými písněmi. Hra měla premiéru roku 2003 a v roce 2005 byla zařazena do programu Divadelního bienále v Umeå jako jedno z nejzajímavějších švédských dramat posledních dvou let. Stefan Lindberg (1971) je současný švédský spisovatel a dramatik. Debutoval roku 1999 sbírkou povídek Tusen nålar (Tisíc jehel). Pro divadlo napsal asi deset her a ve Švédsku je považován za jednoho z nejnadějnějších dramatiků mladé generace. Hru máme k dispozici ve švédštině a německém překladu. Marcus Lindeen (Švédsko) ÅNGRARNA / REGRETTERS (LÍTOSTIVCI) 2 m (1 m, 1 ž) Narodili se jako muži, ale podstoupili operaci, aby se z nich staly ženy. Teď po letech toho litují a ze všeho nejvíc si přejí, aby z nich další operace opět udělala muže. Orlando a Mikael jsou dnes v důchodovém věku. Setkávají se poprvé a diskutují o životě před operací a po ní. Orlando se narodil jako gay a změnu pohlaví podstoupil už v 50. letech. Dnes ví, že hlavní pohnutkou zřejmě byla snaha uniknout ponižování a šikaně. Po operaci žil dokonce 11 let v manželství s mužem, který nic netušil. Bylo to však období neustálých zastíracích manévrů, které málem skončilo tragédií, když se manžel po letech dozvěděl pravdu. Tehdy si Orlando uvědomil, že ve skutečnosti chce opět být mužem. Také si vymohl novou operaci, ale změna pohlaví nebyla dotažena do konce. Mikael operaci podstoupil až ve vyšším věku. Je sice heterosexuál, již od dětství však byl zženštilý a měl pocit, že se narodil v nesprávném těle. Byl se sebou vždy nespokojený a doufal, že ho operace změní i jako člověka, v tom se však mýlil. Teď čeká na rozhodnutí úřadů, zda mu dovolí podstoupit operaci, která z něj opět udělá muže. Nechce uvíznout mezi dvěma pohlavími tak jako Orlando, „v zemi nikoho“. Hluboce dojemná dokumentární hra o identitě člověka, která vychází ze setkání dvou skutečných lidí. Dočkala se pochvalného přijetí u diváků i kritiků a zájem o ni projevuje i mnoho divadel mimo Švédsko. K dispozici máme švédský originál a anglický překlad. Henning Mankell (Švédsko) ANTILOPERNA (ANTILOPY) 2 m, 1 ž Afrika dnešních dní, dům kdesi uprostřed rozpálených afrických plání. Po jedenácti (nebo snad čtrnácti?) letech pracovník rozvojové pomoci a jeho manželka balí kufry a čekají na příjezd muže, který je má vystřídat. Závěrečná zpráva, kterou dostali šéfové v Evropě, hovoří o mimořádně úspěšném projektu, ale skutečnost je zcela opačná: ze čtyř set vybudovaných

29

studní fungují jen tři… Hlavními postavami jsou černoši, nejsou však vidět. Manželé totiž žijí v izolaci před okolním světem – muž by ze strachu před okolím nejraději zazdil i okna – a provozují zde jakýsi strindbergovský „tanec smrti“. Po dlouhé době v cizím prostředí jsou zmateni, jejich strach hraničí s paranoiou a pomalu přicházejí o rozum. Černochům nedůvěřují a opovrhují jimi. Jejich konflikty vyniknou ještě víc, když dorazí jejich nástupce. („Pro vás černoši byli nepřáteli.“) Zdá se, že je upřímný realista a svému poslání věří, není ale ve skutečnosti jen další novodobý kolonialista? Znalec současné Afriky v aktuální hře obnažuje novodobý kolonialismus, předsudky a nepochopení. Nejde však o politický pamflet – jak to výstižně formulovali francouzští inscenátoři, jde o snovou černou komedii. Hra byla kromě Švédska úspěšně inscenována např. v Německu, Francii, Portugalsku a Katalánsku.

A další... Maria Rožděstvenskaja (Rusko) KUDÁ UŠEL LESLI CHAUARD? / WHERE HAS LESLIE HOWARD GONE? (KAM SE PODĚL LESLIE HOWARD?) 3 m, 4 ž Staří manželé (Elena a Pavel, 80 let) prodali chatu, aby mohli dávné kamarádce z války (Betty, také 80 let) přispět na léčení, a zachránit jí tak život. Tento čin však zhorší už tak napjaté vztahy se synem Michaelem a jeho rodinou (jeho manželka Irena). Elena balí věci a připravuje se na návrat do města, když se náhle Betty objeví ve dveřích. Tato návštěva oba manžele velice rozruší a není to zdaleka poslední věc, která je ten den čeká... Objevuje se totiž její vnuk Andrej a jeho přítelkyně Káťa... Autorka tuto hru již také zfilmovala. V roce 2008 vyhrála mezinárodní soutěž Eurasia, píše dvanáctidílný kriminální seriál pro televizi. Hra je k dispozici v ruském originále a anglickém překladu.

30

LISTY Z AURA - PONTU 1/2009 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2009 Redakčně připravil Michal Kotrouš. Spolupracovali: Alena Bjačková, Pavel Drábek, Zuzana Ježková, Marta Ljubková, Petra Marková, Julek Neumann, Klára Novotná, Miroslav Pošta, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Olga Vlčková.

31