2009

Příloha č. 3 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp. zn. sukls209353/2009, sukls209354/2009, sukls209355/2009, sukls209357/2009 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU MELYD 1 mg tablety MELYD 2 mg tablety MELYD 3 mg tablety MELYD 4 mg tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Melyd 1 mg tablety: glimepiridum 1 mg v jedné tabletě Tableta obsahuje 70,0 mg monohydrátu laktózy Melyd 2 mg tablety: glimepiridum 2 mg v jedné tabletě Tableta obsahuje 140,0 mg monohydrátu laktózy Melyd 3 mg tablety: glimepiridum 3 mg v jedné tabletě Tableta obsahuje 139,0 mg monohydrátu laktózy Melyd 4 mg tablety: glimepiridum 4 mg v jedné tabletě Tableta obsahuje 138,0 mg monohydrátu laktózy Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety Popis přípravku: Melyd 1 mg tablety: růžové ploché podlouhlé tablety (8x4 mm) se zkosenými hranami, s půlící rýhou na jedné straně a označením "G" na druhé Melyd 2 mg tablety: zelené ploché podlouhlé tablety (10x5 mm) se zkosenými hranami s půlící rýhou na jedné straně a označením "G" na druhé Melyd 3 mg tablety: žluté ploché podlouhlé tablety (10x5 mm) se zkosenými hranami, s půlící rýhou na jedné straně a označením "G" na druhé Melyd 4 mg: modré ploché podlouhlé tablety (10x5mm) se zkosenými hranami, s půlící rýhou na jedné straně a s označením „G“ na straně druhé 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Léčba diabetes mellitus 2. typu, pokud dietoterapie, fyzická cvičení a redukce hmotnosti nejsou dostatečně účinná. 4.2. Dávkování a způsob podání Perorální podání. 1/10

Základem pro úspěšnou léčbu diabetu je dieta a pravidelná fyzická aktivita, tak jako rutinní kontrola krve a moči. Perorální antidiabetika nebo inzulín nemohou kompenzovat dietní prohřešky pacienta. Obecně se dávka léku řídí podle obsahu cukru v krvi a moči pacienta. Počáteční dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud tato dávka je dostačující, terapie s ní může pokračovat. Pro různá dávkovací schémata jsou k dispozici různé síly přípravku. Pokud tato dávka není dostatečná, dávkování musí být zvýšeno na základě kontroly glykémie, a to v intervalech 1 - 2 týdny následujícím způsobem na 2 mg, 3 mg nebo 4 mg glimepiridu denně. Dávkováním přesahujícím 4 mg glimepiridu denně se dosahuje lepšího výsledku jen zřídka. Maximální denní doporučená dávka je 6 mg glimepiridu. U pacientů, u kterých není dosaženo dostačující kontroly glykémie maximální denní dávkou metforminu, může být zahájena současná léčba glimepiridem. Při ponechané udržovací dávce metforminu, se začne současná léčba glimepiridem nízkou dávkou, kterou lze postupně zvyšovat podle požadovaného stupně metabolické kontroly až do maximální denní dávky. Kombinovaná léčba musí být zahájena pod pečlivou kontrolou lékaře. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Zatímco se ponechá udržovací dávka glimepiridu, začne se léčba inzulínem nízkou dávkou a zvyšuje se v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly. Kombinovaná terapie musí být zahájena pod přísným lékařským dohledem. Obyčejně je dostačující podat glimepirid v jedné denní dávce. Je doporučeno užít tuto dávku krátce před nebo během snídaně nebo, u pacientů kteří nesnídají, krátce před nebo během prvního hlavního jídla. Pokud pacient dávku zapomene užít, tato chyba nesmí být napravována zvýšením další dávky. Pokud se u pacienta vyskytne hypoglykemická reakce už u dávky 1 mg glimepiridu denně, znamená to, že pacient může glykémii kontrolovat pouze svojí dietou. Vzhledem k tomu, že zlepšení kompenzace diabetu je samo o sobě spojeno se zvýšením citlivosti na inzulín, může se velikost potřebné dávky glimepiridu během léčby snižovat. Aby se předešlo hypoglykémiím, musí být včas uváženo snížení dávky glimepiridu nebo jeho vysazení. Potřebu změny dávkování glimepiridu může vyvolat také změna hmotnosti pacienta, jeho životního stylu nebo jiných faktorů, které způsobují hypo- nebo hyperglykémii. Změna z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid Obecně může být provedena změna léčby z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid. Musí být brána v úvahu dávka a biologický poločas předchozí medikace. V některých případech, zvláště u antidiabetik s dlouhotrvajícím účinkem (např. chlorpropamid) je doporučováno dodržet „wash out periodu“ po několik dnů, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemické reakce způsobené sumací účinků. Doporučená počáteční dávka glimepiridu je 1 mg denně. Na základě odpovědi organizmu může být dávka glimepiridu postupně zvyšována, tak jak bylo popsáno dříve. Převedení pacienta z léčby inzulínem na glimepirid Ve zvláštních případech může být pacient s diabetes mellitus II. typu, který byl léčen inzulínem, převeden na léčbu glimepiridem. Tato změna léčby musí být přísně sledována lékařem. Zvláštní skupiny pacientů Užívaní pacienty s ledvinným nebo jaterním poškozením Viz bod 4.3. 2/10

Děti a dospívající O užívání glimepiridu pacienty do 8 let nejsou k dispozici žádné údaje. O používání glimepiridu v monoterapii u dětí ve věku od 8 do 17 let jsou k dispozici omezená data (viz bod 5.1. a 5.2.). U pediatrické populace jsou údaje o bezpečnosti a účinnosti nedostatečné, proto není pro tuto věkovou skupinu glimepirid doporučen. 4.3. Kontraindikace Glimepirid se nesmí podat v následujících případech: - přecitlivělost na glimepirid, další deriváty sulfonylurey, na sulfonamidy nebo na jakoukoli pomocnou látku v tabletě. - inzulín dependentní diabetes mellitus, - diabetické koma, - ketoacidóza, - těžké postižení ledvinných nebo jaterních funkcí, U pacientů se závažným poškozením ledvinných nebo jaterních funkcí je nutná změna léčby na inzulín. 4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Glimepirid musí být užíván krátce před jídlem nebo během jídla. Pokud je jídlo přijímáno nepravidelně, nebo vynecháváno, léčba glimepirididem může způsobit hypoglykémii. Příznaky hypoglykémie zahrnují bolest hlavy, vlčí hlad, nevolnost, zvracení, malátnost, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivitu, poruchy koncentrace, bdělosti a reakční doby, deprese, zmatenost, poruchy řeči a vidění, afázii, třes, parézy, smyslové poruchy, závratě, bezmocnost, ztrátu sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, ospalost a ztrátu vědomí včetně kóma, povrchní dýchání a bradykardie. Navíc, mohou být přítomny adrenergní příznaky jako pocení, lepkavá kůže, strach, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie. Klinický obraz těžké hypoglykémie může být podobný mozkové příhodě. Příznaky jsou obvykle redukovány okamžitým příjmem sacharidů (cukru). Umělá sladidla tento efekt nemají. U ostatních derivátů sulfonylurey se, přes počáteční úspěšné protiopatření, hypoglykémie opakovala. Závažná hypoglykémie nebo prolongovaná hypoglykémie, dočasně léčená obvyklým množstvím cukru, vyžaduje lékařskou pomoc a někdy hospitalizaci. Mezi faktory vedoucí k hypoglykémii patří: - neochota či ( zejména u starších pacientů ) neschopnost spolupracovat - podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechávání jídel - změna diety - nerovnováha mezi fyzickým výdejem a příjmem sacharidů - konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jídel - snížení renálních funkcí - těžká porucha jaterních funkcí - předávkování glimepiridem - některá onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolizmus glycidů nebo kontraregulační mechanizmy hypoglykémie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin) - současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5) Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování hladiny glukózy v krvi a moči. Navíc je doporučeno sledovat podíl glykosylovaného hemoglobinu. 3/10

Při léčbě glimepiridu je doporučeno pravidelně kontrolovat jaterní testy a hematologické parametry (zvláště leukocyty a trombocyty). Ve stresových situacích (např. úraz, akutní operace, infekce spojená s horečkou) může dojít k dekompenzaci diabetu, která si vyžádá přechodnou léčbu inzulínem. Nejsou zkušenosti s užíváním glimepiridu pacienty s těžkým poškozením jaterních funkcí nebo u dialyzovaných pacientů. U pacientů s těžkým poškozením ledvinných nebo jaterních funkcí je indikována změna léčby s přechodem na inzulín. Léčba sulfonylureou u pacientů s deficitem G6PD může způsobit hemolytickou anémii. Jelikož glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylurey, je u těchto pacientů třeba zvýšené pozornosti a je nutné uvážit jinou alternativní léčbu přípravkem z jiné skupiny léčiv. Tento lék obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácným vrozeným problémem galaktózové nesnášenlivosti, deficitu laktázy nebo glukózo-galaktózové malabsorpce nesmí lék užívat. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Pokud je glimepirid podáván současně s některými dalšími léky, může se objevit jak zvýšení, tak snížení hypoglykemického účinku. Z toho důvodu je nutné, aby lékař kontroloval veškerou další léčbu pacienta, i léky volně prodejné. Glimepirid je metabolizován cytochromem P450 2C9 (CYP2C9). Jeho metabolizmus je ovlivňován současným podáváním induktorů CYP2C9 (např. rifampicin) i inhibitorů CYP2C9 (např. flukonazol). Výsledky studií interakcí in-vivo uvedených v literatuře ukazují, že plocha AUC glimepiridu je přibližně 2x zvýšena flukonazolem, který je jedním z nejsilnějších CYP2C9 inhibitorů. Ze zkušeností s podáváním glimepiridu i jiných derivátů sulfonylmočoviny vyplývají následující interakce. Potenciace hypoglykemického účinku a tedy v některých případech výskyt hypoglykémie se může objevit při podávání některého z následujících přípravků: - fenylbutazon, azapropazon a oxyfenylbutazon - inzulín a perorální antidiabetika, jako metformin - salicyláty a p-amino-salicylová kyselina - anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony - chloramfenikol, některé dlouhodobě působící sulfonamidy, tetracykliny, chinolonová antibiotika a klaritromycin - kumarinová antikoagulancia - fenfluramin - fibráty - ACE inhibitory - fluoxetin, inhibitory MAO - alopurinol, probenecid, sulfinpyrazon - sympatolytika - cyklofosfamid, trofosfamid a ifosfamid - mikonazol, flukonazol - pentoxifylin (vysoké parenterální dávky) - tritoqualin Oslabení hypoglykemického účinku a tedy hyperglykémie se může objevit při podávání některého z následujících přípravků : - estrogeny a progestageny - saluretika, thiazidová diuretika - hormony štítné žlázy, glukokortikoidy 4/10

- fenothiazinové deriváty, chlorpromazin - adrenalin a sympatomimetika - kyselina nikotinová (vysoké dávky) a její deriváty - laxativa (dlouhodobé užívání) - phenytoin, diazoxid - glukagon, barbituráty a rifampicin - acetazolamid Antagonisté H2 receptorů, beta-blokátory, klonidin a reserpin mohou vést buď k zesílení nebo k oslabení hypoglykemického účinku. Vlivem sympatolytik, jako jsou např. beta-blokátory, klonidin, gunethidin a reserpin, mohou být známky adrenergních kontraregulačních mechanismů hypoglykémie sníženy či mohou chybět. Příjem alkoholu může potencovat nepředvídatelným způsobem.

nebo

oslabovat

hypoglykemický

účinek

glimepiridu

Glimepirid může zesílit nebo oslabit účinek kumarinových derivátů. 4.6. Těhotenství a kojení Těhotenství Riziko diabetu: Abnormální hladiny glukózy v těhotenství jsou spojovány s vyšším výskytem kongenitálních abnormalit a perinatální mortality. Proto musí být během těhotenství krevní hladina glukózy pečlivě sledována aby bylo zabráněno teratogennímu riziku. Za určitých okolností je nutná léčba inzulínem. Pacientky, které uvažují o otěhotnění, musí informovat svého lékaře. Riziko glimepiridu: Nejsou k dispozici adekvátní údaje o užívání glimepiridu těhotnými pacientkami. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, která pravděpodobně souvisí s farmakologickým účinkem glimepiridu - hypoglykémií (bod 5.). Glimepirid nesmí být užíván během celého těhotenství. Pokud je pacientka léčena glimepiridem a plánuje otěhotnění, nebo pokud je těhotenství zjištěno, léčba musí být co nejrychleji změněna na inzulín. Kojení Vylučování do mateřského mléka není známo, glimepirid je vylučován do mléka potkanů. Jelikož deriváty sulfonylmočoviny prostupují do mateřského mléka, existuje riziko hypoglykémie u kojenců a glimepirid nesmí být užíván kojícími ženami. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Žádné studie vlivu na schopnost řídit a ovládat stroje nebyly provedeny. Schopnost pacientů koncentrovat se a správně reagovat může být narušena hypoglykémií nebo hyperglykémií, nebo například, poruchou vidění. To může představovat riziko v situacích, kde jsou tyto schopnosti zvláště důležité (např. při řízení vozidla nebo při obsluze strojů). Pacienti musí být informováni o opatřeních k zabránění hypoglykémie během řízení. To je zvlášť důležité u těch případů, kdy jsou redukovány nebo chybí varovné příznaky hypoglykémie nebo u pacientů s častými epizodami hypoglykémie. Je nutné zvážit, zda jsou řízení nebo obsluha strojů za těchto okolností bezpečné.

5/10

4.8. Nežádoucí účinky Následující nežádoucí účinky byly sledovány během terapie glimepiridem a dalšími deriváty sulfonylmočoviny: Poruchy krve a lymfatického systému Vzácné: - trombocytopenie, leukopenie, granulocytopenie, agranulocytóza, erytrocytopenie, hemolytická anemie a pancytopenie. Tyto poruchy jsou většinou reverzibilní po přerušení léčby. Poruchy imunitního systému Velmi vzácné: - leukocytoklastická vaskulitida, slabé hypersensitivní reakce, které se mohou vyvinout v závažné stavy jako je dyspnoe, pokles krevního tlaku a někdy šok. - je možná zkřížená alergie se sulfonylmočovinou, sulfonamidy nebo příbuznými sloučeninami Poruchy metabolizmu a výživy Vzácné: - hypoglykémie. Tyto hypoglykemické reakce se většinou objeví okamžitě, mohou být závažné a ne vždy lehce léčitelné. Výskyt těchto reakcí závisí, tak jako u jiných hypoglykemických terapií, na individuálních faktorech jako jsou dietní návyky a dávky (viz bod 4.4.). Poruchy oka - přechodné poruchy zraku se mohou objevit především na začátku léčby, v závislosti na změnách hladiny krevní glukózy. Gastrointestinální poruchy Velmi vzácné: - nevolnost, zvracení a průjem, tlak a pocit plného žaludku, bolest břicha vedou zřídka k přerušení léčby Poruchy jater a žlučových cest - zvýšení jaterních enzymů. Velmi vzácné: - poškození jaterních funkcí (např. chlolestáza a žloutenka), hepatitida, která se může vyvinout v jaterní selhání Poruchy kůže a podkožní tkáně - Alergické reakce kůže jako svědění, vyrážka, kopřivka a přecitlivělost na světlo Vyšetření Velmi vzácné: - pokles sérové koncentrace sodíku 4.9. Předávkování Po požití větší dávky glimepiridu se může objevit hypoglykémie, trvající od 12 do 72 hodin, a může se opakovat. Symptomy mohou být přítomné 24 hodin po požití. Obecně lze doporučit hospitalizaci. Mohou se objevit nevolnost, zvracení a bolesti v epigastriu. Hypoglykémie může být provázena neurologickými příznaky jako je neklid, třes, poruchy vidění, problémy koordinace, ospalost, kóma a křeče. Primární léčba zahrnuje prevenci absorpce vyvoláním zvracení a poté vypitím vody nebo limonády s aktivním uhlím (adsorbent) a sí sodným (projímadlo). Pokud je požito velké množství, je indikován výplach žaludku, následovaný podáním aktivního uhlí a sulfátu sodného. V případě (závažného) předávkování je indikována hospitalizace na oddělení intenzivní péče. Glukóza by měla být podána co nejdříve, pokud je to nutné intravenózní injekcí bolusu 50 ml 50% roztoku, následovanou infuzí 10% roztoku při současném přísném monitorování glykémie. Následovat by měla symptomatická léčba. 6/10

Především při léčbě hypoglykémie z důvodu náhodného předávkování u dětí a mladistvých musí být dávka glukózy pečlivě kontrolována, aby se zabránilo možnosti vzniku závažné hyperglykémie. Glykémie má být pečlivě monitorována. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetikum, derivát sulfonylmočoviny ATC kód: A10BB12 Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. Je užíván u diabetiků II. typu. Glimepirid stimuluje uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako u jiných derivátů sulfonylmočoviny, je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc, glimepirid vykazuje i extrapankreatické účinky, tak jak je předpokládáno u jiných derivátů sulfonylmočoviny. Uvolňování inzulínu Glimepirid stejně jako všechny deriváty sulfonylmočoviny ovlivňuje sekreci inzulínu interakcí s ATPsenzitivními kaliovými kanály v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a výsledkem – pomocí otevření kalciových kanálů – je zvýšený přítok kalcia do buněk. To vede k uvolňování inzulínu exocytózou. Glimepirid se váže ve velké míře na protein na membráně beta buněk, který je spojován s ATPsenzitivním kaliovým kanálem, ale vazebné místo je jiné než vazebné místo sulfonylmočoviny. Expankreatická aktivita Mezi expankreatické aktivity glimepiridu patří například zlepšení citlivosti periferní tkáně na inzulín a snížení absorpce inzulínu játry. Absorpce glukózy z krve do periferních svalů a tukové tkáně probíhá pomocí transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je limitujícím krokem ve využití glukózy. Glimepirid zvyšuje velmi rychle počet molekul aktivně transportujících glukózu v plazmatických membránách svalů a tukových buněk, výsledkem je stimulace absorpce glukózy. Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inozitol specifické fosfolipázy C, což je spojeno s lékovou indukcí lipogenese a glykogenese v izolovaných tukových a svalových buňkách. Glimepirid blokuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo-2,6bifosfátu, který inhibuje glukoneogenesi. Obecně U zdravých lidí je minimální účinná perorální dávka 0,6 mg glimepiridu. Jeho účinek je závislý na dávce a reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem. Není významný rozdíl v účinku léku podaného 30 minut před jídlem nebo krátce před jídlem. U diabetiků se dosahuje dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin podáváním jediné denní dávky. Ačkoli hydroxymetabolity glimepiridu vykazují malý, ale významný účinek na pokles sérové glukózy u zdravých dobrovolníků, jedná se pouze o nepatrnou část celkového efektu léku. Terapie kombinovaná s metforminem Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky. 7/10

Terapie kombinovaná s inzulínem Údaje o kombinované terapii inzulínem a glimepiridem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kontroly jako u samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulínu. Zvláštní skupiny pacientů Děti a dospívající V kontrolované klinické studii (glimepirid do dávky 8 mg denně nebo metformin do dávky 2 mg denně) v délce trvání 24 týdnů bylo zahrnuto 285 dětí (8 – 17 let) s diabetem 2. typu. Jak glimepirid, tak metformin prokázaly významné snížení základu HbA1c (glimepirid -0,95 (se 0,41), metformin -1,39 (se 0,40). Přesto, glimepirid nedosáhl kritérií metforminu v průměrné změně základu HbA1c. Rozdíl v léčbě byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní limit (1,05) 95% konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyl nižší než 0,3%. Při léčbě glimepiridem, ve srovnání s dospělými pacienty s diabetem 2. typu, nebyla objevena žádná nová bezpečnostní rizika u dětí Žádná dlouhodobá data týkající se účinnosti a bezpečnosti u pediatrických pacientů nejsou k dispozici. 5.2. Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Absolutní biologická dostupnost glimepiridu je úplná. Příjem potravy nemá na absorpci vliv, pouze poměr absorpce je mírně nižší. Maximální plazmatické koncentrace (Cmax) je dosaženo přibližně 2.5 hodiny po podání (0,3 g/ml po opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a existuje lineární závislost mezi dávkou a Cmax a AUC ( plocha pod křivkou čas-koncentrace). Distribuce Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8.8 litrů), který se zhruba rovná distribučnímu prostoru albuminu, vysokou proteinovou vazbu (> 99 %) a nízkou clearance (přibližně 48ml/min). U zvířat je glimepirid vylučován do mléka. Glimepirid prostupuje placentou. Prostup hematoencefalickou bariérou je nízký. Biotransformace a eliminace Sérový biologický poločas, který se vztahuje k sérovým koncentracím při opakovaném podávání, je přibližně 5 - 8 hodin. Po podání vysokých dávek byl zjištěn mírně delší poločas. Po jednorázovém podání radioaktivně značeného glimepiridu bylo 58 % radioaktivity detekováno v moči a 35 % ve stolici. V moči byla detekována nezměněná látka. Dva metabolity - hydroxy- derivát a karboxy- derivát, které vznikly pravděpodobně při metabolizaci v játrech (především enzymem CYP2C9), byly identifikovány v moči i ve stolici. Po perorálním podání glimepiridu byl terminální poločas těchto metabolitů 3 - 6 hodin a 5 - 6 hodin. Srovnání jednorázového a opakovaného podávání jednou denně neprokázalo signifikantní farmakokinetické rozdíly. Individuální variabilita je velmi nízká, ke kumulaci nedochází . Zvláštní skupiny pacientů Farmakokinetika je obdobná u mužů a u žen, u pacientů mladých či starších (nad 65 let). U pacientů s nízkou clearencí kreatininu byla pozorována tendence zvýšení clearance glimepiridu a snížení průměrných sérových koncentrací, pravděpodobně vyvolané rychlejší eliminací vzhledem k nižší proteinové vazbě. Renální eliminace obou metabolitů je snížená. Ani u těchto pacientů není riziko kumulace. Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po operaci žlučových cest byla stejná jako u zdravých osob. 8/10

Děti a dospívající Studie farmakokinetiky, bezpečnosti a snášenlivosti jedné denní dávky 1 mg glimepiridu u 30 pediatrických pacientů (4 děti ve věku 10 – 12 let a 26 dětí ve věku 12 – 17 let) s diabetem 2. typu prokázala hodnoty průměrného AUC, Cmax a t1/2 podobné hodnotám u dospělých pacientů. 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Účinky v preklinických studiích byly pozorovány při užívání dávek přesahujících maximální doporučené dávky pro člověka tak, aby byla prokázána relevance ke klinickému užití, dále byly zkoumány následky hypoglykémie vyvolané lékem. Tyto testy obsahují studie konvenční farmakologie bezpečnosti léku, chronické toxicity, genotoxicity, kancerogenity a reprodukční toxicity. Další účinky (obsahující embryotoxicytu, teratogenitu a vývojovou toxicitu) jsou sekundární nežádoucí účinky zapříčiněné hypoglykémií vyvolanou lékem u matky a potomka. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek Monohydrát laktosy, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), magnesium-stearát, mikrokrystalická celulóza, povidon 40 Obsažená barviva: Melyd 1 mg tablety: červený oxid železitý (E 172) Melyd 2 mg tablety: žlutý oxid železitý (E 172), hlinitý lak oranžové žluti (E 110), hlinitý lak tartrazinu (E 102), hlinitý lak brilantní modře FCF (E 133) Melyd 3 mg tablety: žlutý oxid železitý (E 172) Melyd 4 mg tablety: hlinitý lak indigokarmínu (E132) 6.2. Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3. Doba použitelnosti 3 roky 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 30°C. 6.5. Druh obalu a velikost balení PVC/Al blistr Velikost balení: 10, 15, 20, 30, 50, 60, 90, 120 a 180 tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení 6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Stada Arzneimittel AG 9/10

Stadastrasse 2-18 61118 Bad Vibel Německo 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO Melyd 1 mg tablety: 18/565/05-C Melyd 2 mg tablety: 18/566/05-C Melyd 3 mg tablety: 18/567/05-C Melyd 4 mg tablety: 18/568/05-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 28.12. 2005/29.4.2010 10. DATUM REVIZE TEXTU 11.8.2010

10/10