Metodický pokyn prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy č. 9 / 2009 Den vydání: Den účinnosti: Vydal: Rozdělovník:
1. 10. 2009 1. 10. 2009 RNDr. Petr Budinský, CSc., prorektor pro vzdělávací činnost a vnější vztahy rektorka, kvestorka, prorektoři, ředitelé institutů a studijních středisek, vedoucí kateder, asistentky vedoucích kateder, garanti předmětů bakalářský, resp. diplomový seminář, garanti předmětů bakalářský, resp. diplomový projekt, vedoucí a oponenti závěrečných prací, studenti Metodika pro vypracování bakalářské a diplomové práce v akademickém roce 2009/2010
1. Metodika pro vypracování bakalářské a diplomové práce je vydána pro akademický rok 2009/2010 jako samostatná příloha Rozhodnutí rektorky č. 66/2009 „Bakalářské a diplomové práce na VŠFS“ ze dne 1. 10. 2009. Vychází ze Studijního a zkušebního řádu VŠFS a z Organizace akademického roku 2009/2010 a je uveřejněna na dokumentovém serveru Informačního systému VŠFS (dále jen „IS“) – Úřední deska VŠFS – vnitřní předpisy / Instrukce prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy. 2. Součástí této metodiky jsou samostatné přílohy „Šablona pro bakalářskou / diplomovou práci“ a „Zadání bakalářské / diplomové práce“, která jsou uživatelům k dispozici v IS na témže místě. 3. Obsah této metodiky rozvíjí publikace: Tichý J., Netolický V.: Příprava, tvorba a hodnocení bakalářských a diplomových prací. Praha: EUPRESS, 2009. Obsah 1. Proces zadání bakalářské a diplomové práce 2. Zpracování a odevzdání bakalářské a diplomové práce 3. Obsah a struktura bakalářské a diplomové práce 4. Formální úprava bakalářské a diplomové práce 5. Prameny, odkazy a citace 6. Přílohy Příloha A: Zadání bakalářské / diplomové práce Příloha B: Bibliografické citace – návody a příklady Samostatná příloha: Šablona bakalářské / diplomové práce Samostatná příloha: Zadání bakalářské / diplomové práce Samostatná příloha: Návod „Jak vložím ZP do archivu“, který je uveřejněn na dokumentovém serveru IS – Státní závěrečné zkoušky.
1. Proces zadání bakalářské a diplomové práce 1. Oborové katedry1 aktualizují počátkem každého kalendářního roku témata pro zpracování bakalářských a diplomových prací (dále jen „závěrečné práce“, „ZP“), včetně jmenovitého seznamu pedagogů – vedoucích prací a možného počtu přihlášených studentů. 2. Seznam témat ZP oborové katedry uveřejní prostřednictvím IS v časovém předstihu nejpozději do 18. 1. 2010. 3. Každý student má právo požádat příslušného vedoucího katedry o schválení vlastního návrhu tématu ZP nejpozději do 28. 2. 2010. Tento návrh musí být předem písemně odsouhlasen potenciálním vedoucím práce a musí obsahovat zdůvodnění vlastního návrhu tématu. 4. Od 8. 2. 2010 (v termínu uvedeném v brožuře Průvodce studiem) se studenti 2. ročníku bakalářského studia a 1. ročníku navazujícího magisterského studia: přihlašují ke zvoleným tématům prostřednictvím IS a dále neprodleně konzultují svou představu o zpracování zvoleného tématu s vedoucím závěrečné práce uvedeným u vybraného tématu. 5. Na základě konzultace s každým přihlášeným studentem rozhoduje vedoucí práce o přijetí každé přihlášky k určitému tématu a tuto skutečnost nejpozději do 5 pracovních dnů od data přihlášení studenta: zaznamená (potvrdí) v IS a sdělí studentovi, čímž je ukončen výběr témat ZP v termínu do 14. 3. 2010. 6. POZOR! Pro rozhodování vedoucích ZP o přijetí přihlášek studentů k vyhlášeným tématům ZP neplatí návod uvedený v IS pod názvem Evidence závěrečných prací náměty pro Rozpisy studentů. Pořadí přihlášených studentů nerozhoduje o přijetí přihlášky k tématu. 7. Student, který neuspěje a je odmítnut, se přihlašuje neprodleně k jinému vyhlášenému tématu a opakuje postup podle předchozích bodů 4 – 5. Student, kterému je vysloven souhlas vedoucím oborové katedry s vlastním tématem ZP, informuje příslušného vedoucího ZP a dále postupuje stejným způsobem. 8. K vybranému tématu vypracuje student podle pokynu vedoucího ZP osnovu ZP a seznam odborné literatury a předloží je ke schválení vedoucímu ZP (minimálně 5 titulů u BP a 8 titulů, včetně cizojazyčné u DP). V této fázi přípravy ZP nelze uvádět VŠ skripta, učebnice škol poskytujících sekundární úroveň vzdělání, popularizační články, studentské práce nižší nebo stejné úrovně, právní normy. 9. Schválenou osnovu ZP a seznam odborné literatury využije student následně k vypracování písemného návrhu Zadání ZP (viz přílohu A a samostatnou přílohu), které v písemné formě s podpisem vedoucího ZP odevzdává nejpozději do 31. 3. 2010 ve 3 výtiscích na sekretariát příslušné oborové katedry nebo na studijní oddělení studijního střediska (Kladno, Most) ke schválení vedoucímu katedry. 10. Po podpisu vedoucím katedry je jeden výtisk Zadání ZP vrácen nejpozději do 30. 4. 2010 studentovi, kterému slouží i jako záznam o průběhu zpracování ZP včetně případných změn a upřesnění. 11. Student, který do 31. 3. 2010 neodevzdá návrh Zadání ZP, může požádat o prodloužení termínu na základě omluvy, kterou posoudí vedoucí katedry. Při zpoždění delším než 30 dnů podává student zpoplatněnou žádost o prodloužení termínu odevzdání návrhu Zadání ZP prorektorce pro studijní záležitosti. 1
Rozpočtové politiky a managementu veřejného sektoru, řízení podniku a podnikové ekonomiky, bankovnictví, finančního investování a pojišťovnictví, marketingové komunikace, veřejné správy a informatiky.
2
12. Zadání ZP podepsané vedoucím katedry a vedoucím ZP je pro studenta i pro katedru závazné. Změny Zadání ZP, včetně upřesnění názvu ZP lze učinit (a zapsat do IS) pouze ve výjimečných případech, jen na základě souhlasu vedoucího katedry a vedoucího ZP a pouze před vložením ZP do Archivu v IS. 13. Změna vedoucího práce je možná rovněž pouze se souhlasem vedoucího oborové katedry, a to jen z prokazatelně závažných důvodů. 2. Zpracování a odevzdání bakalářské a diplomové práce 1. Vypracování ZP je organizačně zajištěno cyklem tří navazujících jednosemestrálních předmětů. 2. Ve 4. semestru bakalářského studia, resp. 2. semestru magisterského studia jsou do studijních plánů zařazeny předměty Bakalářský seminář (BSe), resp. Diplomový seminář (DSe) a v 5. a 6. semestru, resp. 3. a 4. semestru navazující předměty Bakalářský projekt 1 a 2 (BP1, BP2), resp. Diplomový projekt 1 a 2 (DP1, DP 2). Všechny tyto předměty jsou zakončeny v každém semestru zápočtem. 3. Metodickou a odbornou podporu ke kvalitnímu vypracování ZP poskytují studentům v úvodu cyklu předměty BSe a DSe. Semináře probíhají paralelně s procesem výběru témat a získání Zadání ZP. 4. V úvodních částech BSe a DSe si studenti ujasňují požadavky na odbornou úroveň ZP, postup při výběru témat ZP, obsah a strukturu textu ZP, metodiku zpracování Zadání ZP a metody vědecké práce. Viz sylabus a metodický list předmětu BSe a DSe v IS. 5. Ve druhé části BSe a DSe jsou studenti připraveni na samostatné vypracování první verze Úvodu ZP v rozsahu 1-2 normalizovaných stran pro BP, resp. 3-4 pro DP, jehož odevzdání spolu se Zadáním ZP a Klíčovými slovy je podmínkou udělení zápočtu vyučujícím. Dále se seznamují s prací s literaturou, citacemi, problematikou autorských práv, využíváním IS, s požadavky na formální podobu ZP, s prací se šablonou ZP a s požadavky na zpracování Teoreticko-metodologické a Aplikační části ZP. 6. V 5. a 6. semestru, resp. 3. a 4. probíhá proces vlastní tvorby ZP v rámci navazujících předmětů BP1 a BP2, resp. DP1 a DP 2. Tyto předměty jsou zakončeny zápočtem, který uděluje vedoucí ZP. 7. Výuka v BP1 a BP2, resp. DP1 a DP2 má formu individuálních konzultací studenta s vedoucím práce, které probíhají podle časového plánu schváleného v Zadání ZP. Úkolem vedoucího práce je řídit a průběžně kontrolovat práci studenta. 8. Cílem BP1 a DP1 je, aby student samostatně vypracoval ZP v základních částech obsahu, včetně splnění cíle (vyřešení problému) vytyčeného v Úvodu ZP. Proto student v průběhu tohoto zimního semestru dopracuje Teoreticko-metodologickou část ZP, kterou předkládá jako podmínku k udělení zápočtu vedoucímu práce v rozsahu min. 10 normalizovaných stran pro BP, resp. 20 pro DP nejpozději v termínu ukončení výuky v zimním semestru 18. 12. 2009. 9. K udělení zápočtu z BP1, resp. DP1 je student dále povinen předložit vedoucímu práce minimálně v elektronické podobě (prostřednictvím Archivu ZP) všechny dosud vypracované části ZP a doložit stav rozpracování nedokončených částí textu a příloh (výstupy, analýzy, tabulky, atd.). Zjištěný stav zapíše vedoucí práce studentovi do Zadání ZP, pořídí si kopii tohoto zápisu a uloží další postup dopracování textu a dokončení ZP. 10. Cílem BP2 a DP2 je, aby student v posledním semestru v nejvyšší kvalitě dopracoval ZP a odevzdal ji ve stanoveném termínu 12. – 16. 4. 2010 k oponentnímu řízení pro obhajobu u státní závěrečné zkoušky.
3
11. Dokončení ZP v kvalitě umožňující její předložení k oponentnímu řízení potvrzuje vedoucí práce na základě předložení konečné verze textu ZP udělením zápočtu. Získání zápočtu je podmínkou přijetí přihlášky studenta ke státní závěrečné zkoušce. 12. Student je povinen v průběhu všech tří semestrů, od výběru tématu ZP až po její dokončení, průběžně dle Rozvrhu konzultací v Zadání ZP předkládat výsledky své práce a konzultovat všechny otázky, problémy a postupy s vedoucím práce, který každou uskutečněnou konzultaci a stav výsledků práce zapisuje studentovi do Zadání ZP. 13. S vedoucím práce student rovněž bez odkladu řeší případné závažné a nepředvídané obtíže při zpracování ZP (např. delší onemocnění, v ZP nelze dále pokračovat či dodržet tématické zaměření aj.). 14. Student také může při zpracování jednotlivých etap a částí ZP použít konzultanty dle vlastního výběru, jejich jména je však nutné uvést v textu práce. Funkce konzultanta není honorována. 15. Student odevzdává konečnou verzi ZP příslušné oborové katedře v druhé polovině posledního semestru ve stanoveném termínu 12. – 16. 4 2010. 16. Současně s tištěnou svázanou podobou ZP odevzdává student prostřednictvím Archivu ZP v IS i její elektronickou verzi, která je naprosto shodná. Student do Archivu ZP vkládá zvlášť text ZP a zvlášť souhrnně Přílohy po otevření Archivu ZP každého studenta v IS. V Archivu je ZP uvedena pod konečným názvem, které odpovídá Zadání ZP a názvu uloženému v Rozpisech. (Postup viz samostatnou přílohu.) V případě splnění podmínek pro přijetí ZP je Archiv ZP studenta při odevzdání ZP uzavřen pro změny. 17. Přijetí ZP je podmíněno: a. Odevzdáním ZP v knižní vazbě ve 3 výtiscích, spolu se 4 výtisky tezí ZP (v rozsahu 3 – 4 normalizovaných stran) obsahujících cíl a formulace základních závěrů ZP. b. Předložením záznamu o udělení zápočtu z BP2, resp. DP2. c. Vložením ZP do Archivu ZP v IS v elektronické podobě ve formátu MS Word. d. Odevzdáním studentova výtisku Zadání ZP doplněného o záznamy vedoucího práce o konzultacích v průběhu zpracování ZP. 3. Obsah a struktura bakalářské a diplomové práce 1. Text ZP je tvořen z následujících základních částí: Prohlášení Abstrakt Klíčová slova Obsah Úvod Vlastní text práce, který se skládá z o Teoreticko-metodologické části o Aplikační (praktické) části Závěr Seznam literatury Přílohy Jiné uspořádání práce může povolit vedoucí práce (zápisem do Zadání). Vlastní text práce může obsahovat různý počet kapitol a každá z uvedených jeho částí může představovat rozdílný podíl na celkovém objemu textu. 2. Úvod představuje zásadní metodologickou část ZP bez jejíhož zpracování, schválení a potvrzení vedoucím práce nelze ve zpracování dále pokračovat. Úvod povinně obsahuje následující části, členěné do samostatných odstavců textu: Zdůvodnění aktuálnosti a volby tématu, včetně nastínění řešeného problému 4
Současný stav problematiky Stanovení cíle bakalářské / diplomové práce a pracovních hypotéz u DP Popis metod, které budou v průběhu zpracování ZP použity. 3. Teoreticko-metodologická část obsahuje výčet a základní zhodnocení teoretických poznatků, které se vztahují ke zpracovávanému problému. Vždy obsahuje metodu, kterou student zvolil pro zpracování tématu ZP. Kompilační podoba této části BP je přijatelná a může mít podobu literární rešerše se značným podílem citací. U DP musí být forma literární rešerše obohacena o samostatné zhodnocení existujících teoretických názorů i o formulaci vlastního teoretického východiska pro zpracování následné části DP. 4. Druhá, navazující Aplikační (praktická) část, umožňuje autorovi ZP předložit vlastní koncepci řešení, charakterizovat svůj další pracovní postup a případně zvolené výzkumné metody. V této části textu jsou prezentovány: výsledky vlastního bádání, analýza a hodnocení těchto výsledků včetně prezentace úvah, polemiky, kritiky, komentářů, návrhů, postřehů apod. Výsledkem této části musí být srozumitelný a vyčerpávající popis vlastního řešení zkoumaného problému (podle zadání tématu ZP). 5. Obě části Vlastního textu práce lze dále členit podle různých kritérií a podle charakteru tématu práce, přičemž jednotlivé dílčí části by měly být ukončovány krátkými dílčími závěry. 6. Závěr shrnuje poznatky získané ve všech sledovaných aspektech problému. Nelze připustit pouhé opakování toho, co lze najít průběžně v dílčích částech textu. Obsahově se jedná o vnitřně propojené shrnutí všeho, čeho bylo při studování a řešení dané problematiky dosaženo, co se podařilo prokázat a ozřejmit, čím případně student – autor ZP dosavadní stav poznání, dle jeho názoru, obohatil. Okrajově lze uvést i další zajímavé poznatky. Závěr musí obsahovat jasné tvrzení, zda byl splněn stanovený cíl práce, resp. zdůvodnění, proč byl splněn pouze částečně a z jakých důvodů. Dále stručná doporučení, jak zkoumanou problematiku studovat, jak změnit dosavadní praxi, na základě jakých opatření, jak problematiku dále řešit a na které otázky je žádoucí v budoucnu odpovědět apod. 7. Je-li v textu větší množství, zejména plošně rozsáhlých tabulek, grafů či jiné funkční dokumentace, nezařazují se průběžně do textu, ale uvádějí se souhrnně na konci ZP v podobě Příloh s odkazem v textu. V textu je možné ponechat tabulku či graf, k nimž se vztahuje poměrně obsažný komentář a interpretace. 8. Konkrétní rozsah ZP záleží na povaze tématu. Předpokládá se obvyklý rozsah (nepočítaje Přílohy) minimálně 40 normalizovaných stran (cca 1.800 znaků na 1 stranu) textu u BP a 70 normalizovaných stran textu u DP. Maximální rozsah práce by neměl u BP překročit 60 stran, u DP 100 stran. Větší rozsah práce podléhá souhlasu vedoucího práce. 9. Před odevzdáním ZP do knihařské vazby je nutné provést korekturu textu: odbornou (terminologie, jména autorů, děl apod.), technickou (řazení stránek, úplnost příloh, čitelnost textu, řazení kapitol apod.) jazykovou (překlepy, gramatika, stylizace apod.). 10. Student odpovídá za to, že v předložené ZP nejsou uvedeny žádné důvěrné údaje a informace, které by mohly být zneužity v neprospěch organizace, která je poskytla, či k získání neoprávněných výhod v hospodářské soutěži. 4. Formální úprava bakalářské a diplomové práce 1. ZP je předkládána v českém jazyce, v jiném jazyce jen po schválení vedoucím oborové katedry. 5
2. Normalizovaná strana textu představuje cca 1 800 znaků (úhozů) na stránce A4, tj. 30 řádků po 60 znacích, kde za znaky se počítají i mezery mezi slovy a za řádky i vynechané, např. mezi subkapitolami, pod nadpisem hlavní kapitoly apod. 3. ZP musí být odevzdána k obhajobě (kromě elektronické podoby) v tištěné podobě. Píše (tiskne) se vždy jednostranně. Psané znaky musejí být dobře tvarované a černé, tisk i z počítačové tiskárny kontrastně černý. Grafy, tabulky či jiné grafické prvky ve Vlastním textu práce musejí být nakresleny černou barvou (Přílohy již nikoli). Zdobné textové nástroje programů MS Office (WordArt) nejsou povoleny. 4. V celém textu ZP je možné použít pouze jeden typ písma, standardní patkové (např. Courier New, 12pt v základním textu) nebo bezpatkové (např. Arial, 12pt v základním textu), kolmé a bez grafické úpravy; vybrané pasáže v textu lze zvýraznit kurzívou. 5. Nadpisy mohou být zvýrazněny tučně, podtržením a/nebo velikostí, nadpisy stejné úrovně by měly mít stejnou grafickou úpravu. Počet úhozů na jednom řádku by neměl klesnout pod 60. 6. Okraje se doporučují cca 4 cm od levého a 2 cm od pravého okraje stránky, horní a dolní okraj 2 – 3 cm. Zarovnání se doporučuje do bloku, případně vlevo. První odstavec každé kapitoly, či podkapitoly není zleva odsazený. Po něm následující odstavce jsou pak zleva odsazené, a to o 1 cm nebo o 5 úhozů. 7. Vlastní text by měl být členěn do číslovaných kapitol, subkapitol a oddílů, které na sebe logicky navazují a dělí práci do souvislých, vzájemně provázaných celků tak, aby byla struktura práce na první pohled patrná. Doporučuje se použít víceúrovňové číslování (např. 1, 2, 2.1, 2.2, 2.2.1, 2.2.2, 3, 3.1 atd.), přičemž tečky se píší za všemi čísly kromě poslední úrovně. 8. Nová kapitola musí začínat na nové stránce. Mezi jednotlivými subkapitolami a oddíly se vynechávají 2 řádky, mezi nadpisem a následným textem 1 řádek; doporučuje se vynechat řádek i mezi odstavci. Pokud je v textu obsažen výčet s odrážkami, měl by být vynechán řádek mezi výčtem a následujícím textem. Stránka by neměla končit osamoceným řádkem, řádek předložkou. 9. Jsou-li součástí práce (ať už přímo v textu anebo v příloze) tabulky, obrázky, diagramy či grafy, je třeba je průběžně číslovat (např. Tabulka 10, Graf 13) tak, aby byl odkaz k nim obsažený v textu jednoznačný. 10. Stránky se číslují bez přerušení arabskými číslicemi (včetně tzv. vakátů, tj. stránek, které zůstávají záměrně prázdné). Umístění čísla musí být v celé ZP stejné. Číslování se počítá od titulní stránky, avšak uvádí se až od Úvodu (str. 6-7) dále a pokračuje i v přílohách. 11. Pro celý text ZP je třeba zvolit a důsledně dodržovat jednotnou grafickou úpravu . Za účelem standardizování grafické úpravy prací je autorům ZP v IS k dispozici ke stažení Šablona bakalářské / diplomové práce – viz samostatnou přílohu. 12. Výtisky ZP jsou přijímány k obhajobě výhradně v pevné knihařské vazbě (nikoliv v kroužkové), s libovolnou barvou povrchu, opatřené na vrchní desce a hřbetu vazby potiskem podle vzoru uvedeném v Šabloně bakalářské a diplomové práce. 13. Závěrečná práce, která zjevně nedodržuje požadovanou úpravu, může být studentovi vrácena k opravě a převázání. Závažné nedostatky ve formálním zpracování ZP negativně ovlivňují výsledné hodnocení ZP, nebo dokonce mohou způsobit i odmítnutí přijmout ZP k obhajobě. 14. Veškeré náklady spojené s vypracováním a zhotovením potřebného počtu výtisků ZP nese student.
6
5. Prameny, odkazy a citace 1. Student může v textu BP volně použít své již dříve v rámci studia zpracované, avšak nepublikované seminární a ročníkové práce. 2. Pokud student použije v textu DP některé části vlastní BP, je nutné ji citovat jako kteroukoli jinou odbornou práci použitou při zpracování DP. 3. Do ZP nemůže být převzat odborný text, který již byl publikován nebo byl zpracován v rámci plnění pracovního úkolu autora ZP v zaměstnání, nebo je předmětem autorské smlouvy, aniž by byl v textu BP řádně označen podle platných pravidel citací jako literární pramen. 4. Zcela nepřípustné je předložit jako ZP text, který již byl obhájen a to i na jiné vysoké škole, v jiném oboru nebo studijním programu a typu studia. 5. Cizojazyčný Abstrakt, který je součástí ZP, prokazuje schopnost autora přesně formulovat odbornou problematiku ve zvoleném cizím jazyce. 6. Mezi základní etická pravidla tvůrčí práce patří prezentovat veškeré převzaté myšlenky a názory, ať již v podobě citátů či parafrází, resp. konkrétní údaje, jako výsledek cizí práce a správně je v textu díla odkazovat. 7. Každý citát či parafráze musí být v textu doprovázeny citací (formalizovaným odkazem na určitý výsledek, metodu, či myšlenku v jiné publikaci) bibliografického záznamu, která obsahuje jméno autora, název užitého díla a další údaje.Viz přílohu B. 8. Citace slouží jako spojení (vazba) mezi místem, na kterém se v textu cituje, a bibliografickým záznamem v seznamu použité literatury. 9. Závaznou podobu odkazů upravují ČSN ISO 7144 (01 0161) Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů a ČSN ISO 690 (01 0197) Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura a ČSN 690-2 (01 0197) Informace a dokumentace - bibliografické citace: část 2: elektronické dokumenty nebo jejich části. 10. Další podrobnosti k citacím jsou uvedeny v příloze B . 11. Nedodržení platných zásad jsou negativně posuzovány při klasifikaci ZP a jejich hrubé porušení může mít za následek, že nejen ZP, ale i obhajoba ZP mohou být klasifikovány známkou nevyhověl/a. 6. Přílohy Příloha A: Zadání bakalářské / diplomové práce Příloha B: Bibliografické citace – návody a příklady Samostatná příloha: Šablona bakalářské / diplomové práce Samostatná příloha: Zadání bakalářské / diplomové práce Samostatná příloha: Návod „Jak vložím ZP do archivu“, který je uveřejněn na dokumentovém serveru IS – Státní závěrečné zkoušky.
7
Příloha A: Zadání bakalářské / diplomové práce (K dispozici uživatelům jako samostatná příloha v IS – Úřední deska VŠFS – vnitřní předpisy / Instrukce prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy.)
Zadání bakalářské práce / diplomové práce Student (titul, jméno, příjmení):
UČO:
Bydliště: Studijní středisko:
Studijní program:
Studijní obor:
Studijní směr:
Forma studia: Název bakalářské / diplomové práce v českém jazyce: Název bakalářské / diplomové práce v anglickém jazyce: 1. Osnova závěrečné práce (struktura tématu, stručný obsah): a) Struktura tématu:
b) Stručný obsah:
2. Odborná literatura (minimálně 5 titulů u BP a 8 titulů u DP, včetně cizojazyčné): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 8
3. Rozvrh konzultací s vedoucím práce (min. 8 termínů po dobu vypracování ZP) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Potvrzuji správnost uvedených údajů a zavazuji se, že při zpracování zadané závěrečné práce se budu řídit Rozhodnutím rektorky č. 66/2009 „Bakalářské a diplomové práce na VŠFS“ a platnou metodikou pro vypracování závěrečné práce vydané VŠFS. Podpis studenta:
Datum:
5. Téma schváleno a závěrečná práce zadána. Jméno a podpis vedoucího práce:
Datum:
Jméno a podpis vedoucího katedry:
Datum:
6. Záznam o provedených konzultacích s vedoucím závěrečné práce: Konzultace dne 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Stav rozpracovanosti závěrečné práce
Podpis vedoucího práce
7. Stav přípravy závěrečné práce na závěr předmětu BP1, resp. DP1: Student předložil ………normalizovaných stran samostatně vypracovaného textu ZP v členění do částí (kapitol):
Zápočet udělen do ukončení zkouškového období zimního semestru: Doporučení pro další postup pro kvalitní a včasné ukončení ZP:
Podpis vedoucího práce:
ano
Datum: 9
ne
Příloha B: Bibliografické citace– návody a příklady Smyslem citování, ale též odkazů na použitou či parafrázovanou literaturu, je poskytnout čtenáři údaje potřebné k tomu, aby byl schopen citovaný dokument nalézt a ověřit si uvedené teze, zasadit práci do širšího kontextu a v neposlední řadě zachovat informační etiku. Přitom je třeba vyvarovat se tří nejčastějších chyb: 1. citování díla, které autor nepoužil, 2. necitování díla, které autor použil a 3. nepřesné citování, které neumožňuje identifikaci díla. Citace slouží jako spojení (vazba) mezi místem, na kterém se v textu cituje, a bibliografickým záznamem v seznamu použité literatury. Při zpracování této přílohy byl využit dokument „Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2“, který zpracovala PhDr. Eva Bratková z ÚISK FF UK. Dokument je dostupný z http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf. Z tohoto materiálu také pocházejí některé příklady. Při zpracování části Seznam literatury (Soupis bibliografických záznamů) se studentům: doporučuje využít automatický generátor, který se nachází na http://www.citace.com/, a který po registraci zdarma umožňuje automatickou tvorbu bibliografického záznamu dle platných norem zdarma. (Tento nástroj byl vytvořen odborníky z FSS MUNI.) nedoporučuje využívat softwarový nástroj „Vytvoření bibliografie“, který je obsažen v MS Word 2007, protože mj. nepokrývá všechny typy dokumentů (zákony, ZP atd.). Definice základních pojmů Pro potřeby této přílohy je nutné definovat následující základní pojmy: - Citace (jako citát) – v obecné češtině znamená uvedení kratší části jiného textu či výroku, obvykle doslovné. Citaci graficky oddělujeme od okolního textu (např. uvozovkami). - Citace (jako citace díla) – ve scientometrii a také ve vědeckých článcích má jiný význam – citace je formalizovaný odkaz na určitý výsledek, metodu, či myšlenku v jiné publikaci. Přitom k uvedení části jiné publikace, tedy citaci v běžném slova smyslu, obvykle nedochází. Jde tedy o bibliografický odkaz. - Bibliografický záznam = bibliografická citace – (reference) souhrn normovaných údajů o citovaném tištěném nebo elektronickém dokumentu, nebo jeho části, umožňující jeho identifikaci a vyhledání. - Bibliografický odkaz – znamená odkaz na konkrétní odbornou literaturu. V textu se většinou odkazuje jménem autora a vročením díla, které odpovídá stejné položce v bibliografii. - Odkaz na citaci – odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury atd.). - Bibliografie (seznam literatury) – seznam tištěných prací umístěný na konci odborného textu, řazený podle jistého hlediska (autora). Uvádí se zde úplná bibliografie všech pramenů uvedených v textu (seznam použité nebo doporučované literatury, též nazývaný skrytá bibliografie). - Seznam bibliografických záznamů (bibliografických citací) – při využití metody číselných citací v poznámkovém aparátu vytvořený seznam na konci publikace. - ISBN (International Standard Book Numbering) – systém mezinárodního standardního číslování knih používá desetimístné číslo (např. ISBN xx-xxx-xxxx-x) k jednoznačné identifikaci knih (neperiodických publikací). 10
-
ISSN (International Standard Serials Numbering) – systém používá osmimístného čísla (např. ISSN xxxx-xxxx) k jednoznačné identifikaci titulu tzv. pokračujících zdrojů, seriálů. Číslo ISSN se vztahuje k tzv. klíčovému názvu publikace (se změnou názvu se mění ISSN).
1. Jak má vypadat citace v textu? Norma ČSN ISO 690 umožňuje tři základní styly citování v textu: 1. citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (tzv. Harvardský systém) 2. citování pomocí průběžných poznámek 3. citování pomocí číselných odkazů (nedoporučuje se) Pro potřeby studentů VŠFS se doporučuje využít první styl, který je nejjednodušší z hlediska tvorby i formální úpravy, ale student se může rozhodnout dle svého uvážení. 1.1
Citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (Harvardský systém)
V textu BP/DP se do hranaté závorky uvede první údaj (příjmení autora, první slovo korporace nebo první slovo z názvu, nemá-li dokument autora) a rok vydání dokumentu. Je-li první údaj jméno fyzické osoby, je vhodné ho uvádět velkými písmeny. Pokud jde o doslovné převzetí textu, je do závorky nutné uvést i přesnou stránku, ze které je citováno, a citát vymezit uvozovkami. Příklad textu s citacemi: ... Zatímco mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů (spotřebitele nebo podniku) za různých okolností nebo situací na dílčím trhu [HELÍSEK, 2002, s. 2], makroekonomie zkoumá zákonitosti fungování hospodářství jako celku a podstatu makroekonomických jevů [VALENČÍK, 2005, s. 5].... Na konci práce je pak uveden soupis bibliografických záznamů (abecedně uspořádaný, ucelený seznam veškeré literatury jak v klasické, tak elektronické formě, záznamy se nečíslují, mohou být zvýrazněny odrážkami). HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-25-1. VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. 2005. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. Pokud jsou citovány dvě práce od stejného autora ze stejného roku, jsou rozlišovány přidáním písmen abecedy do roku vydání ([HELÍSEK, 2002a; HELÍSEK, 2002b]). 1.2
Citování pomocí průběžných poznámek
Ve vědecké či odborné publikační činnosti jde o často užívanou metodu. Za každým citovaným místem v textu se zapisuje číslice (v horním indexu nebo v kulaté závorce na řádce), která se vztahuje k číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu (číslování začíná na první stránce s použitím první citace a v průběhu textu se načítá).
11
Poznámky mohou a nemusejí obsahovat citace. V rámci jedné poznámky se může citovat jedno i více děl najednou. Pokud je jedna publikace citována vícekrát, přiděluje se každé další citaci příslušné nové číslo v poznámkách, není však nutné, aby obsahovala všechny údaje - lze uvést odkaz na číslo dřívější (poprvé uvedené) citace daného dokumentu, ale s jiným vymezením stránek. První citace určitého dokumentu (nejlépe v každé kapitole zvlášť) má obsahovat potřebný počet údajů (je vhodné uvést plný bibliografický údaj) k zajištění vazby mezi místem, na kterém se v textu cituje, a příslušným záznamem v Bibliografii (Seznamu použité literatury). Požadováno je alespoň jméno autora (autorů) a název dokumentu (bez podnázvů či jiných informací k názvu) doplněný, pokud je to možné, přesným vymezením stránek. Příklad textu s citacemi: ... Zatímco mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů (spotřebitele nebo podniku) za různých okolností nebo situací na dílčím trhu25, makroekonomie zkoumá zákonitosti fungování hospodářství jako celku a podstatu makroekonomických jevů26.... Citace uvádíme v rámci číselně řazených poznámek pod čarou na téže stránce (v poznámce pod čarou), na konci kapitoly, nebo na konci práce: 25
HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. s. 2.
26
VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. s. 5. Bibliografické záznamy (bibliografické citace) v Bibliografii/Literatuře (abecedně uspořádané na konci publikace, záznamy se nečíslují, pro lepší přehlednost lze použít odrážky): HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-25-1. VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. 2005. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. Často citované dokumenty lze v pořadí u první citace označit nějakým zkráceným výrazem, který je identifikuje a který je pak použit v citacích dalších. První a další citace v rámci poznámek (pod čarou, na konci kapitoly, na konci textu): 40. JUNGMANN, Josef. Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Praha : České museum, 1849, s. 120 (dále citováno jako Historie literatury české). … 69. Historie literatury české, s. 420.
12
2. Citování jednotlivých druhů dokumentů Stručné příklady, pro další typy dokumentů a podrobnější výklad viz materiál dr. Bratkové. 2.1 Tištěné monografické dokumenty Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost. Název : podnázev. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání. Standardní číslo. 2.1.1 Monografie Příklad: HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1. Pokud má publikace 2-3 autory, uvádí se všichni, oddělují se středníkem. Pokud jsou známa křestní jména, je lépe je uvádět celá. Příklad: VALENČÍK, Radim; BEDRETDINOV, Rafik. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. VALENČÍK, R.; WAWROSZ, P.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie II. : magisterský
studijní obor. Praha : VŠFS, 2007. ISBN 978-80-86754-81-9. Pozor, podnázev se uvádí za dvojtečku s oboustrannou mezerou a začíná vždy malým písmenem, pokud se nejedná o jméno nebo geografický název, název programu atd. Podnázvy mohou být dva. Rovněž místo vydání a nakladatel se odděluje dvojtečkou s oboustrannou mezerou. Pokud má publikace více jak 3 autory, uvádí se pouze první a zkratka aj. Příklad: BUDINSKÝ, P. aj. Základy ekonomické statistiky. Praha : VŠFS, 2003. ISBN 80-86754-006. Pokud nemá publikace autory (příp. jí vytvořil kolektiv autorů), uvádí se pod názvem korporace (ne velkými písmeny). Příklad: Ústav pro jazyk český AV ČR. Pravidla českého pravopisu : s dodatkem MŠMT ČR. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0475-0. Pokud není znám vydavatel, uvádí se zkratka s.n. do hranatých závorek (sine nomine). Pokud není známo místo vydání, uvádí se zkratka s.l. do hranatých závorek (sine loco). Rok vydání se uvádí vždy, pokud si nejste jisti, pak alespoň přibližně do hranatých závorek s otazníkem ([1989?, 1550-1600?, 175? apod.] V krajním případě tak může záznam vypadat takto: NOVÁK, J. Paměti. [s.n.] : [s.l.], [1750?].
13
2.1.2 Vysokoškolské práce PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2006. FEDASKO, Josef. Problematika začlenění mladé generace do pracovního procesu [The issue of integration of the young generation into the work process]. Praha, 2006. 118 s. Diplomová práce. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 2.1.3 Legislativní dokument V pozici primární odpovědnosti je v záznamu uvedeno jméno země (ve smyslu působnosti zákona). Jde o specifický případ korporace. V případě ČR se využívá konvenční jméno Česko. Příklad: Česko. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388-5419.
2.2 Články Základní struktura bibliografického záznamu: Primární odpovědnost k článku. Název článku : podnázev článku. Název zdrojového dokumentu : podnázev zdrojového dokumentu. Rok vydání, svazek/ročník, číslo, rozsah stran. Standardní číslo. Je nutné zachovávat přesně uvedenou interpunkci. Zejména je důležité, že u článků je kurzívou uveden název časopisu a ne název díla, jako u monografie 2.2.1 Články z časopisů Příklad: HELÍSEK, M. K příčinám měnových krizí – empirie a teorie. Finance a úvěr. 2002, roč. 52, č. 9, s. 458-477. ISSN 0015-1920. Příklad: VALENČÍK, R. Rozšířený koncept všeobecné ekonomické rovnováhy. Politická ekonomie. 2004, vol. 52, no. 1, s. 61-73. ISSN 0032-3233. -
Pro počty autorů platí stejná pravidla jako u monografíí. Ročník a číslo se uvádějí v jazyku dokumentu, stránky vždy česky – s. Ročník – roč., vol., Jg., Band... Číslo – č., no., nr., Heft...
Záznam článku z cizojazyčného periodika - příklad: PARKS, R. W. Inflation and relative price variability. The journal of political economy. 1978, vol. 86, no. 1, s. 79-95. ISSN 0022-3808.
14
2.2.2 Články ze sborníku Údaje o zdrojovém dokumentu (sborníku) jsou od předchozích údajů odděleny částicí „In“. Pokud má sborník editora, zapisuje se v rámci primární odpovědnosti ke zdrojovému dokumentu pomocí zkratky „ed.“ v kulaté závorce. Uvádí se stránky, kde se text nachází. Kurzívou je název zdrojového dokumentu. Nakladatelské údaje se řídí stejnými pravidly jako u monografií. Příklad: JONES, Ken. Knowledge as power. In HOUTON, V.; RICHARDSON, K. (ed.). Reccurent education. London : Ward Lock Educational, 1974, s. 45-56. ISBN 0-7062-3380-8. Příklad: PAVLÁT, V. Jak se mění a kam směřují finanční trhy ve světě? In Aktuální vývoj finančních trhů, jejich regulace a dozor : sborník z 2. ročníku mezinárodní konference : 14. – 15. června 2005. Praha : VŠFS, 2005. s. 13-19. ISBN 80-86754-39-1. 2.3 Elektronické dokumenty – www stránky Základní struktura bibliografického záznamu: Primární odpovědnost. Název : podnázev [druh nosiče]. Vydání a/nebo verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. Je nutné zachovávat přesně uvedenou interpunkci. Citování elektronických dokumentů/www stránek není ještě plně ukotveno, doporučujeme vytvářet citace podle následujících příkladů: YOUNG, A. T. A capital based theory of secular growth [online]. Last revision August 2007 [cit. 8.10.2007]. Dostupný z WWW:
. MILLER, Elizabeth. Integrating Internet resources into the curriculum [online]. c2005 [cit. 2006-11-26]. Dostupný z WWW: < http://www.libsci.sc.edu/miller/Older.htm>. Mt. Ararat High School Library. Materials selection policy [online]. Revised 1999-07-05 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: http://web.archive.org/web/20001017023209/http://www.mta.link75.org/library/selectionpoli cy.html>. New Jersey Association of School Librarians. School library media program : catalyst for efficient implementation of core curriculum content standards K-12 [online]. Last updated 2005-04-28 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: . PACIFICI, Sabrina I. Virtual libraries : myth and reality [online]. Archived 1997-02-14 [cit. 2007-09-15]. Dotupný z WWW: . Nejdůležitější údaj je za [online] – měl by být přebrán z citované stránky. Minimem je copyright, často je tam updated, revised, archived apod. Nesmí chybět údaj o tom, kdy jsme dokument citovali, aby bylo možno ho zpětně pomocí webovských archívů najít.
15
Nezapomeňte, že pokud citujete podle harvardského systému (viz výše), musíte do bibliografického záznamu za první údaj doplnit ještě rok vydání!!! HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1. Pro další typy dokumentů a podrobnější výklad viz materiál dr. Bratkové.
16
