2009

ČERVEN

“HLAVOU PROTI ZDI“

SLOVO REDAKCE: Ahoj všichni, konec školního roku se nám pomalu blíží a před vámi leží letošní poslední letošní číslo školního časopisu. Naleznete v něm články z dění školy za měsíc květen – např. rozsáhlou reportáž ze zájezdu v Paříži, shrnutí exkurze druhých ročníků v Zoo, a také informace o mezinárodním fotbalovém turnaji, který se uskutečnil v Osvětimi. Tradičně netradiční je Duel, ve kterém se střetla PaedDr. Lenka Schneiderová a všem jistě známý Matěj Lanča ze třídy 2.A. Rádi bychom vám také všem popřáli hezké prázdniny a nashledanou opět v říjnu s Razzačas J. Vaše redakce

-- studentský časopis bez cenzury --

2008/2009

CO SE DĚJE… 22 .6.

uzavření klasifikace

24. 6.

Chemický jarmark na Ostravském hradě (žáci 1. a 3. ročníků předvádí pokusy ) Přijďte se podívat!!! 25. – 26 .6 školní výlety 30 .6.

vydávání vysvědčení

VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ

Blahopřání… Dne 11. a 12.5. se zúčastnila Nikol Šigutová finále soutěže „TURISTÉ VÍTÁNI“ v Praze, kterou pořádá agentura Czechtourism. Z celé ČR se zúčastnilo asi 27 škol a bylo podáno přes 160 projektů. Svůj podnikatelský záměr obhájila skončila tak na nádherném 5. místě. Za skvělou reprezentaci školy a pečlivě připravenou práci jí blahopřejeme!

REDAKCE

Překladatelská soutěž z latiny 1.místo: Zuzana Kolatková (2.A) 1.místo: Petr Birke (1.A) 2.místo: Bára Janáková (2.A)

Infantiliáda 1.místo: 3. C 2.místo: 1. A

RAZZAČAS MĚSÍČNÍK studentský časopis GSOŠ Frýdek-Místek

Důležité info: e-mail: [email protected] vychází: měsíčně tisk: sborovna sídlo: učebna A203 J volně ke stažení: www.gsos.cz redakce: Saraon, Barja, Mathiasek, Stoupa, Marion, Lenny, Matík, Mgr. Lenka Urbancová, Mgr. Jarmila Molinová, Richie + externisté

Poděkování: STROSS ENGINEERING s.r.o.

3.místo: 3. A

Všem vítězům blahopřejeme!

!!! elektronická verze výtisku volně ke stažení na www.gsos.cz !!!

Pod záštitou Asociace malých debrujárů ČR (občanské sdružení spojující mládež se zájmem o vědu a techniku) v čele s panem Lepíkem a paní Haganovou jsme se vydali za vědou a uměním do Paříže. Pochopitelně jsme se nejvíce těšili na Eiffelovu věž a Louvre… V pátek 8. 5. kolem osmé hodiny ranní skládáme všechny naše věci do zavazadlového prostoru autobusu. Na řadu přichází řešení zasedacího pořádku v autokaru, kontrola potřebných dokladů a další formality. Kolem deváté jsme již připraveni vydat se vstříc hraničním přechodům. Cestou sledujeme DVD, posloucháme hudbu, čteme časopisy. Noc strávíme v autobuse, o to milejší je sobotní ráno –

začíná svítat a my se konečně ocitáme před pomyslnými branami Paříže. Naše cesta započne na ulici Rivoli, odkud míříme k radnici, Královskému paláci a dále pak k Louvru, na jehož nádvoří se kocháme slavnou skleně-

nou pyramidou. Po pořízení prvních snímků se vydáváme vstříc největším uměleckým skvostům – Niké a da Vinciho Moně Lise. Právě u této ženské tváře se tísní davy ostatních návštěvníků studujících její záhadný úsměv. I my se k nim na chvíli přidáváme. Nato začíná naše individuální prohlídka tohoto nekonečného labyrintu – vidíme stovky dalších známých obrazů

(Delacroixův Vor medúzy, Vlastní podobiznu Dürera, obrazy Rubense či Tiziana,…) a soch, egyptských sarkofágů a mnoho dalšího. Cestu zpět naštěstí všichni nacházíme, takže nic nebrání v tom, vydat se k Eiffelovce. Čekání v nikdy nekončících řadách je ubíjející, proto cítíme spokojenost, když nás výtah konečně vyveze do výšky 320 metrů, odkud vidíme Paříž jako na dlani. Nádhera. Den se pomalu chýlí ke konci. Zbývá už jen hodinový rozchod a jedeme do hotelu Formule 1 v Linas, abychom se mohli konečně pořádně prospat. V neděli

ráno odjíždíme do Versailles – překrásného sídla krále Slunce – Ludvíka XIV. Rychlostí blesku přeběhneme Ludvíkovými komnatami a zrcadlovým sálem – místem podpisu versailleské smlouvy, a už se ocitáme v tamějších zahradách – sluníčko svítí, fontány „fontánují“, hraje francouzská hudba – krása. Z dob renesance se rychle přesouváme v čase o několik století, jelikož máme na programu čtvrť La Défence, přezdívanou právem Amerika v Paříži díky množství supermoderních staveb a mrakodrapů. Dominantní stavbou je tzv. Velký oblouk – u této obrovské čtvercové budovy byste však oblouk hledali marně. Zde se vyfotíme, koupíme něco k snědku, prohlídneme zdejší obchůdky. Jelikož je neděle, většina z nich je zavřena. Po opuštění tohoto komplexu se vydáváme do Města vědy a průmyslu ve čtvrti La Vilette. Prohlížíme si zde exponáty, hrajeme si se zvukem, náš mozek je opět ošálen optickými klamy, zhlédneme 20minutový film v 3D kině. (pokračování na další str.)

Pan Lepík nadšeně vysvětluje nejrůznější matematické a fyzikální zákonitosti. Po skončení vyhládlí zahajujeme útok na obchůdky s bagetami. Nestačíme se divit nepořádku v ulicích Paříže. Po setmění přichází nejromantičtější část dne – začíná se stmívat a my se ocitáme na Trocaderu, odkud máme úžasný výhled na osvětlenou Eiffelovku. Všude kolem hraje hudba, vládne příjemná atmosféra. Nepopsatelný zážitek. Do hotelu se nám ani trochu nechce. V pondělí nás čeká cesta po všech možných pařížských zákoutích. Projíždíme kolem Seiny, vidíme pařížskou Sochu svobody, nejkrásnější třídu - Champs Elysées. Na Vítězném oblouku společně hledáme jméno Napoleonova generála Lepica. Naše cesta pokračuje k bazilice Sacré Coeur, ulicí Lepic Rue až k Moulin Rouge. U Centre George Pompidou nás čeká kulturní vystoupení. Zazpíváme pár českých „hitovek“, rozdáme časopisy o našem kraji (samozřejmě ve francouzštině) a s prázdnými klobouky vyčkáváme nějaké ocenění. Následuje rozchod, během něhož začíná nákup suvenýrů. Někteří navíc stihnou zhlédnout výstavu moderního umění uvnitř budovy Pompidou. Po rozchodu jdeme k Notre Dame – katedrále proslavené pře-

devším Victorem Hugem v jednom z jeho nejznámějších děl. Pokračujeme Latinskou čtvrtí, kolem Sorbonny. Půlhodinový odpočinek si vychutnáváme v Luxembourských zahradách. Naše pondělní cesta končí u Pantheónu, kde na nás již čeká autobus. Večer k nám na Formuli zavítá Jean-Claude Guiraudon, který byl ještě

nedávno prezidentem Milsetu (organizace, která přispívá k rozvoji vědecké a technické kultury mládeže skrze praktikování kvalitních experimentálních aktivit v jejich volném čase). Po prezentaci našeho regionu a pořízení společných snímků se odebíráme do našich pokojů. Znovu a znovu prohlížíme fotky, začínáme balit. Náš zájezd se pomalu chýlí ke konci… Poslední den v Paříži zahajujeme návštěvou Paláce objevů, kde máme mimo jiné možnost poznat vedoucího pařížských debrujárů – Mustafa, jenž za naši skupinu uhradí vstupné. Následně posloucháme poutavou přednášku o zvuku, pak o elektrostatice. Někteří jedinci neváhají vyzkoušet sílu elektrických výbojů

takřka na vlastní kůži. Naštěstí všichni přežijí bez větší újmy. Zbytek dne stráví každý po svém. Ti, kterým chybí ještě nějaké dárečky pro rodinu, nebo si chtějí naposledy projít zdejší památky, mají poslední možnost. Naše tříčlenná skupinka v čele s paní Haganovou míří do d´Orsay, kde strávíme několik hodin kocháním se impresionistickými skvosty – krása. Následuje odpočinek spojený s krmením ptactva v zahradě TuilerieJ. S Paříží se definitivně loučíme večer kolem deváté na Náměstí svornosti. Když se ve středu 13. 5. před pátou odpoledne ocitáme na staré známé ulici Cihelní, kde již postávají nervózní rodičové, je nám jasné, že naše cesta je u konce. Co bylo nejlepší, lze říci jen stěží. Celých šest dnů bylo báječných. Každý z nás si odvezl zážitky, na které jen tak nezapomene. Navíc jsme měli štěstí na příjemné řidiče, pěkné ubytování – co víc si přát?! Nezbývá, než poděkovat panu Lepíkovi a paní Haganové, kteří jako doprovod byli úžasní a svou úlohu průvodců zvládli na jedničku. Takže, moc děkujeme! /MATÍK/

18. května absolvovali zájemci z druhých ročníků exkurzi do zoologické zahrady. Povinná návštěva ZOO v rámci výuky biologie byla letos naplánována do Lešné, protože ostravskou zahradu už mnozí viděli a znova ji už vidět nechtěli. Patronát nad touto akcí převzala paní Urbancová spolu s paní Brzeznou. Akce se zúčastnily třídy 2.A a 2.C. V osm hodin všichni poctivě vyčkávali u frýdeckého Lidlu na příjezd autobusu. Zůstalo ale pouze u toho vyčkávání, a tak znepokojené duše kontaktovaly objednanou dopravní společnost. Ta vůbec neměla tucha o tom, že naše studentstvo má do jakési ZOO převážet. Autobus nakonec dorazil, ale k Lidlu do Místku. Svou chybu pozoruhodně rychle

napravil. Ve čtvrt na deset, o hodinu a patnáct minut později než bylo předpokládáno, se na smluveném místě zjevila, podle komentářů žáků, ta nejrozvrzanější herka, kterou mohli poslat. Další výpovědi taktéž nemluví v prospěch dopravce: „Vystoupil řidič v ťamanských cuklích, s neostříhanými nehty na nohou, a když jsme nastoupili, na sedadlech byly rozházené deky.“ Padlo rozumné rozhodnutí neztrácet, už tak zkrácený, čas cestou do Lešné. Řidič byl požádán, aby to namířil do ostravské ZOO, ale protože nevěděl, kde to je (dopravní společnost nebyla místní), tak výstupní zastávku přejel a autobus na vozovce couval. Po úspěšném transportu byl šofér vyzván, ať nečeká na cestující zpátky, a odjel. Studenti si po vtipné jízdě prohlédli vystavené exponá-

ty. Kvůli vysokým teplotám jim některá zvířata nevěnovala pozornost a spala. Osm dní před naší návštěvou přišlo na svět šimpanzí mládě. Očití svědci - naši žáci – dokládají, že je o něj dobře postaráno matkou, která se při chování malého lidoopka v náručí stíhala i krmit. Světlo světa poprvé spatřili ještě puštíci. Pět sovích mláďat působilo neméně roztomile. Někteří se samozřejmě nevzdali příležitosti nakrmit kozy a srnky. Po čtyřech hodinách strávených mezi živočichy se všichni v čele s pedagogy vypravili na vlak. Starosti některých učitelů vyvrací celkové hodnocení studentů: „Nakonec to bylo fajn. To, že jsme byli úplně někde jinde, než jsme měli, nám vůbec nevadilo. Naopak, byli jsme rádi, že nám zbyly ještě nějaké peníze.“ /BARJA/

Rozhovor s učitelem

Mgr. Jarmila Molinová V tomto čísle přinášíme rozhovor s jednou mladou, sympatickou slečnou učitelkou - Jarmilou Molinovou, jíž tímto chceme vyjádřit náš obrovský dík za dlouhotrvající spolupráci s našimi novinami, které si velmi ceníme. Věřím, že si v tomto rozhovoru dovíte něco, co jste nevěděli, něco co Vás bude zajímat. Příjemné čtení. Dobrý den, jak se dnes máte? Celkem neobvykle, protože jsem nemocná. Takže ležím v posteli, potím se, kašlu, vedle sebe mám hromadu kapesníků, teploměr, rozečtenou knížku, ovladač od televize… Prostě marod jak má být. Čím obvykle začínáte všední dny? Tím že se probudím a vstanu – asi jako většina lidí. Co vám nejvíce imponuje na českém jazyce, za co byste jej naopak zkritizovala? Imponuje mi jeho složitost, zkritizovala bych jeho složitostJ Ale teď vážně: myslím si, že naše mateřština je nádherný jazyk, napadá mě, že pro to existuje výstižné označení: „Ve složitosti je krása.“ Vámi zbožňovaná filmografie?

Přemýšlím v jakém pořadí uvést mé tři nejoblíbenější filmy. Asi začnu tím nejsmutnějším: Život je krásný – úžasný film s Robertem Beningnim v hlavní roli. Dalším filmem by byla Kytička pro Algernona. A pak Pelíšky – viděla jsem je snad desetkrát a stále se u nich bavím. Navíc poté, co jsem viděla Donutila v Sluhovi dvou pánů, mám pro něj slabostJ Jakou největší záhadu byste si přála odhalit a proč? Samozřejmě bych si přála odhalit smysl lidského života. Nedávno jsem však četla zajímavý citát: Člověk neodhalí smysl života, vytváří jej. Jakého největšího prohřešku jste se za dob své školní docházky dopustila? Jednou mi ujel vlak a přišla jsem pozdě do školy. Dodnes z toho mám výčitkyJ (Teď je na vás, zda mi věříte…) Jaký by měl podle Vás být ideální prezident České republiky? Obdivuji T. G. Masaryka, takže bych asi jako ideálního prezidenta republiky označila právě jeho. Co pro Vás znamená pojem „krása“?

Život. Největší krásou pro mě je začátek jara. Pozvolna se ztrácí sníh a vše se pomalinku začíná zelenat. Krásný může být i okamžik. Myslím, že mnoho věcí může být krásných, záleží na tom, jaký zvolíte úhel pohledu. „Porozumění“? To, že někomu důvěřuji a on důvěřuje mně. Že si nemusím dávat pozor na to, co před tím člověkem řeknu. To, že chápe, že někdy dělám naprosto nelogická rozhodnutí. Čemu byste se, kdyby nebylo možné kantorství, věnovala? Těžko říct, opravdu netuším. Zajímavé je, že vzhledem k tomu, že i můj tatínek je učitel, tak častý dotaz, který jsem dostávala během dětství a dospívání, byl, jestli půjdu v taťkových šlépějích. A já všem tvrdila, že ne… No a vidíte, kde jsem skončilaJ Smím se zeptat, máte přítele? Smíš se zeptat. Ano, přítele mám. Svatba? Tak to je otázka na tělo. Čekám, až ji položí můj přítel.

Existuje něco, na čem byste byla závislá? Asi na své rodině a přátelích. Kterému sportu holdujete aktivně a kterému spíše pasivně?

Velice ráda jezdím na kole, chodím po horách, navštěvuji indoor cycling. A pasivně mám ráda hokej, dříve jsem dokonce mívala i permanentky a pravidelně jsem navštěvovala zápasy třineckých hokejistů (ajej, teď

jsem asi klesla v očích žáků, kteří fandí VítkovicímJ ). Životní cíl? Žit tak, abych se za svým životem mohla ve stáří otočit a říct si, že jsem nežila zbytečně. /MATHIASEK/

Je 29. 5. 2009 6:30 ráno a 11 statečných se schází před naší školou, aby se vydali na hodinu a půl trvající cestu mikrobusem do polské Osvětimi, kde je nečeká vůbec jednoduchý úkol - pokusí se vyrovnat dvěma polským profesionálním fotbalovým výběrům a jednomu výběru z Německa. Opět zmiňuji, že je 29. 5., tedy těsně po maturitách, a pouze pár hodin po maturitním večírku. Tím chci říct to, že někteří ,,účastníci zájezdu“ mají DROBNÉ potíže zvládnout svůj organismus, což se na hře pak také zákonitě muselo projevit. Hodina a půl prostě na dospání několikahodinového spánkového deficitu nestačí. Po příjezdu do jedné z tamních škol jsme si rozebrali dresy. Poté už nás vítala místní paní zástupkyně ředitele, která nás zavedla dovnitř, kde nás čekala snídaně v podobě teplého čaje a čerstvých koláčů. Po snídani už konečně vyrážíme do centra

dění, a sice na městský stadion fotbalového klubu Osvětim. Počasí bylo velice chladné a častý déšť mu na kvalitě moc nepřidával. Mužstva z Osvětimi, Brzezenky a německého Breisachu budila od prvních chvil dojem týmů s vysokou úrovní. Při slavnostním nástupu, na kterém si postupně předali řečnickou štafe-

tu všechny důležité postavy z řad organizátorů a trenérů, na nás bylo pohlíženo jako na jasné outsidery, což byla možná konec konců i naše výhoda. My jsme ale měli to, co ostatním chybělo… na lavičce českého Josého Mourinha, pana uč. Libora Lepíka. A právě Libor byl psychickým motorem, neúnavně po dobu všech zápasů rozdával rady a pokyny,

staral se o nás takřka jako o vlastní, držel náladu v kabině i mimo ní, v těžkých chvílích

vždy povzbudil a hnal nás kupředu. Po celý den byl našim velkým tátou. V prvním zápase jsme nastoupili proti polské Brzence. Všechna střetnutí trvala 2x15 minut. Do utkání jsme nastoupili bez nějakého přílišného respektu. Poláci měli díky daleko větší sehranosti více ze hry a byli jsme to my, kdo jako první zahrozil, když měl dvě dobré pozice Adam Holub, kterému se však nepovedlo rozvlnit síť. (pokračování další str.)

Blížil se poločas a pronikajícího Honzu Blahuta jasně fauloval před pokutovým územím jeden z obránců, ale sudí nechal naprosto nesmyslnou výhodu a z následného protiútoku jsme dokonce z jasného offsidového postavení polského útočníka inkasovali – 0:1. Rozhořčení bylo myslím oprávněné, ale už bohužel nemohlo nic změnit. Ve druhém poločase jsme měli balón častěji my na svých kopačkách a těsně před koncem se po odraženém trest-

ném kopu octnul sám před brankářem Pepa Volný, a ten se nemýlil – 1:1!!! Po jednozápasové pauze nás čekali hráči německého Breisachu. První půle patřila opět soupeři, ale bez gólového efektu. Po změně stran se hra vyrovnala a začalo se na hřišti jiskřit. Po zákroku Pepy Volného a Honzy Blahuta, který se do toho také náhodou přimotal, musel být jeden

z Němců odvezen do nemocnice. Ani jeden z týmů neměl vyloženou brankovou příležitost, a tak jsme se museli spokojit opět s remízou – 0:0. Poslední zápas proti domácímu týmu už doprovázelo slunce, paradoxně js me však podali, alespoň v prvním poločase, velmi slabý a ospalý výkon. Navíc opět pár vteřin před koncem jsme inkasovali – 0:1. Bylo před námi posledních 15 minut, abychom se ještě porvali o lepší výsledek v utkání i celém turnaji. Na hřiště jsme šli s obrovským odhodláním za každou cenu vyrovnat. Ovšem ve chvíli, kdy se to hodilo nejméně, si náš brankář, Martin Fišer, vybral nejslabší chvilku na turnaji, když neodhadl jednoduchý dlouhý balón, který mu velice smolně propadl až do sítě – 0:2. Byla velká psychická překážka se s tím srovnat, ale nic jsme nevzdali, a díky neustálému hecování a povzbuzování našeho Josého se nám podařilo snížit, když se krásné uličce opět řítil sám na bránu náš kanonýr Pepa Volný a ten s velkým přehledem zakončil – 1:2. Po této brance bylo na hřišti už jen jedno

mužstvo. Měli jsme obrovský tlak a pár slibných situací před brankou, ale vyrovnat se nám již nepodařilo. Zklamání bylo velké, ale postupně vyprchalo do ztracena, zejména díky Liborovi, který nám děkoval za předvedenou hru a hlavně za

bojovnost. S konečným třetím místem jsme se nakonec spokojili. Pohár přebíral náš kapitán Michal Němec. Na focení už moc nebyla nálada, ale nakonec jsme ze sebe ještě nějaké ty úsměvy vyloudili. Po dobře odvedené práci na nás čekal dobrý guláš a pak pěkný plavecký areál s vířivkou a saunou. Před odjezdem jsme dostali ještě od pořadatelů trička na památku. Za naši školu nastoupili: Dan Moškoř, Lukáš Žídek, Petr Pavliska, Josef Volný, Mirek Šebestík, Michal Němec, Martin Fišer, Jan Blahut, Adam Holub, Matěj Biolek, Lukáš Slota.

/Miroslav Šebestík, 2.D/

PaedDr. Schneiderová vs. Matěj Lanča (2. A)

1. kolo - „?“ První věc, která Vás napadne, když řeknu: Slovo:

PaedDr. Schneiderová:

Matěj:

ráno extravagance Hippies jazyk veřejné WC rodina žena peníze

Hrůza, zase vstávám! zajímavé Není můj šálek kávy. český Nepoužívám. bezpečí, klid, láska obdivuhodná bytost jistota

vana Neznám. PEACE! Schneider (ová) Bože, nikdy! rozporuplnost příjemná bytost nesmírná svoboda

2. kolo - „Plejáda otázek…“ PaedDr. Schneiderová Jakou Jakouvěc věcnejvíce nejvíceobdivujete obdivujetenanadnešních dnešníchžážácích? cích? Vstřícnost, Vstřícnost,upřímnost, upřímnost,otevřenost, otevřenost,kamarádství. kamarádství. Dnešní studenti jsou jiní, Dnešní studenti jsou jiní,než nežjsme jsmebývali bývalimy. my. Co CoVás Vásdokáže dokáženejvíce nejvícerozčílit? rozčílit? Nejvíce mně vadí lhaní, Nejvíce mně vadí lhaní,zákeřnost zákeřnosta aneupřímnost. neupřímnost.

Matěj Lanča Jakou věc nejvíce obdivuješ na dnešních učiteJakou věc nejvíce obdivuješ na dnešních učitelích? lích? Nestrkají si křídu do nosu. Schopnost neuhodit. Nestrkají si křídu do nosu. Schopnost neuhodit. Co Tě dokáže nejvíce rozčílit? Co Tě dokáže nejvíce rozčílit? Hm, zbytečnost, nekonstruktivnost, nelidskost a Hm, zbytečnost, nekonstruktivnost, nelidskost a moje matka. Jo a hlavně předsudky. moje matka. Jo a hlavně předsudky. (pokračování na další str.)

Kterou věc byste na sobě změnila? Chtěla bych být vyšší než širší. Jinak to, myslím, jde. Nejlepší způsob relaxace? Příjemná kniha a posezení na zahradě s koukáním do zeleně. Co Vám udělá největší radost? Když mi manžel jen tak přinese kytku a mé děti se nehádají. Nebo když mě studenti překvapí. Kterou osobnost nejvíce uznáváte a proč? Obdivuju spoustu lidí a z každého bych vybrala něco. Jakou hudbu si poslechnete nejraději? Nejradši mám 60. a 70. léta – především ABBU a Olympic. Ale ráda si poslechnu i moderní hudbu. Vaše největší obava? Bojím se nemocí, smrti. Mám strach o své blízké. Nejlepší recept na řešení konfliktů? Najít kompromis, domluvit se, protože s úsměvem jde všechno líp.

Kterou věc bys na sobě změnil? Můj nos. Chtěl bych zpátky svou zarputilou zásadovost a nevyčerpatelný entuziasmus. Chtěl bych znovu získat důvěru v lidi. Nejlepší způsob relaxace? Poezie a klavír. Také vůně jara, již prostupují jemné sluneční paprsky. Co Ti udělá největší radost? Růžolící ráno, lidskost a nevím jak to zformulovat – něco vytouženého, a láska. Nesnáším překvapení. Kterou osobnost nejvíce uznáváš a proč? Moji babičku pro její neutuchající snahu zachovat rodinnou společnost. Dědečka, jehož smysl pro humor je nespecifikovatelný. Václava Havla – „Já věřím!“ Jakou hudbu si poslechneš nejraději? Edith Piaf (šansony). Dále pak Lisu Minelli, Franka Sinatru, Alana Silvestriho, Luise Armstronga a Systém Of A Down. Tvoje největší obava? Ze všeho nejvíc na světě se bojím beznaděje. Nejlepší recept na řešení konfliktů? Konstruktivita – smysl pro domluvu, vyjádřit sebe sama, ale přesto zachovat názor toho druhého. Kompromisy ale přesto nemám rád.

3. kolo - „Dvojí život“

Představte si, že jste jako uznávaný vynálezci našli recept na sestrojení prototypu ideálního muže/ženy. Jak bude vypadat?

Mgr. Schneiderová: Recept jsem sice našla, ale stále to je nedostačující, takže budu bádat a hloubat dál a až jej naleznu, nechám si jej patentovat. Prosím, už mě nerušte, mám myšlenku….

Matěj Lanča:

Odpovím způsobem sobě vlastním - nikdy bych takového člověka nesestrojil, všichni jsme a nejsme ideální. Život je pouze nikdy nekončící proces sebezdokonalování se a každý to děláme jinak. Miluju tu nádhernou mozaiku, složenou z Nás všech. Dívka - krásný úsměv, pronikavý pohled, smyslná vůně, roztomilost a nikdy nekončící víra v lásku. /SARAON/

Star Trek Ten, kdo nikdy neslyšel o Star Treku a dobrodružstvích posádky vesmírné lodi Enterprise, se smí od této chvíle pokládat za kulturně-filmového barbara. Nemusíte být zrovna příznivcem sci-fi, abyste o tomto seriálu nikdy neslyšeli. Avšak Star Trek není pouze slavný televizní seriál, ale i série filmů natočených na tuto tématiku. A právě o posledním, již jedenáctém, filmu bude tento článek. Znáte Ztracené? Tak právě jejich tvůrce J. J. Abrams si vzal na starost vznik tohoto nového filmu. Jestli si myslíte, že se to nemohlo podařit, tak jste na omylu. Bude to znít zvláštně, ale tomuto veledílu se dá vytknout velmi málo věcí. Abrams si se Star Trekem skutečně pohrál, i zarytý odpůrce sci-fi si přijde na své. A pro fanoušky seriálu Heroes (Hrdinové) bude určitě zajímavou zprávou, že Zachary Quinto - představitel hlavního záporáka Sylara, si ve Star Treku taky zahrál. Pokud jste fanoušky počítačových efektů, jistě uznáte, že si animátoři skutečně pohráli, bitvy vesmírných lodí vás doslova uchvátí. Avšak co je na tomto filmu nejlepší, je fakt, že byl stvořen pro běžného filmového fandu a ne pro úzkou skupinu sci-fi fanoušků. Díky této skutečnosti se v ději a zápletce velmi rychle zorientujete a nejste mateni zbytečnými podrobnostmi. Zkrátka tento film je ideální kombinací star trekovské tématiky, akčních scén doplněných výtečnými počítačovými efekty a dostatečně velkou dávkou humoru…

Moby Wait For Me Moby, vlastním jménem Richard Melville Hall, je skladatel a zpěvák narozený 11. 9. 1965 v New Yorku. Přezdívku získal podle románu „Moby Dick“, který napsal jeho prastrýc. Moby je velice zvláštní člověk. Na školu se vykašlal kvůli snu, že jednou bude velký klubový DJ. Nenávidí fast food, kouření a kožešníky. Byl zatčen za provozování orgií. Ale hlavně – patří mezi velké osobnosti ve světě elektronické hudby. Na své webové stránce nedávno zveřejnil informace a představil veřejnosti nejnovější album „Wait For Me“, které připravoval ve studiu skoro celý rok. Celá deska vlastně vznikla v Mobyho soukromém studiu za účasti producenta Kena Thomase a známého režiséra Davida Lynche (jeho díla jsou mimo jiné ovlivněna expresionismem a i hudba se snaží o vyjádření duševního stavu). Prvním oficiálním singlem je pomalá skladba Pale Horses, ve které zpívá Mobyho kamarádka Amelia. „Dal jsem jí do jedné ruky papír s melodií a textem písně, do druhé mikrofon za 20 dolarů a začali jsme píseň natáčet. Předtím tu píseň nikdy neslyšela. Výsledek byl skvělý, ale její hlas byl stále příliš uhlazený. Proto jsem její vokál nahrál na starý páskový kazeťák a následně znovu přehrál zpět do písně. Chtěl jsem, aby to znělo, jako když je ten vokál natočený před padesáti lety a ne v roce 2008," popisuje Moby vznik písně. Album slibuje oproti předchozím především více smutku a duchovní atmosféry. /AURIM & LEELA/

Červnová chvilka poezie se Stoupou V první řadě bych rád poděkoval všem básníkům a básnířkám, kteří se neostýchali uveřejnit své práce, a abych (je-li to jen trochu možné) jim vzdal hold, věnuji jim jeden tematický článek. Ale abych zároveň dodržel svůj slib a neochudil Vás o další text z cyklu "Zkoušky dospělosti", zařadil jsem zde i jednu báseň o události, o níž se moc nepíše, ani nemluví, a při tom je svým způsobem součástí dospělosti.

Nevinnost Pod roušku nevinnosti ukryla se touha, zatím bez povinností, se mládí rouhá. První milování, zatím bez lásek, přišlo bez pozvání, písmeno bez hlásek. Touha nad mládím zvítězila, ovládla dětské sny, a holka potměšilá, zaprodá mladé dny. Není to dospělost, zaprodat naivitu, je to spíš zbabělost, poprava bez soucitu. Z dítka není žena, už není dítětem, je to krutá cena, nebýt už kotětem. Proč přišla tak brzy, vášeň nevděčná, zbyly jí jen slzy a chmura zbytečná. Vzdala se iluze, a sladkých ideálů, dík smutné zásluze, byla půdou, já prvním z feudálů.

Bard (hold básníkům) Hledám svůj domov s loutnou rozmlácenou, můj domov není, ten s dětmi, hodnou ženou. Mě v srdci plamen dálek stále hoří, ne jedna, stovky žen a stovky moří. kráčím světem sám, neumím jinak žít, budu kráčet dál, dokud je kam jít. Nevím, kam příště hlavu složím nevím, do kterých dlaní srdce vložím, nevím, kam mě nohy dostanou, kde budu mít postel ustlanou, jak dlouho se zdržím v tomto městě, snad týden, nebo nocí dvě stě. To jest život barda- požehnání i prokletí, být se spoustou žen, ale bez dětí. Já kráčím dál s loutnou rozmlácenou, já kráčím dál se smůlou i se štěstěnou. Žízeň po neznámu nikdy nezhasí, víno, korbel piva, ta žízeň přetrvá, dokud bard ještě stále zpívá… A já zpívat budu dál!

/STOUPA /