2009

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

01-02/2009

2

Heslo sboru pro rok 2009 Hospodinu Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat. Matouš 4,10

Úvodník Kaţdé společenství křesťanů má mít určitou vůni. Je to Boţí záměr, aby v tomto světě krásně kvetl a hezky voněl jeden zvláštní rostlinný druh: Kristova církev. Bůh BEZ CHUTI „skrze nás šíří vůni svého poznání“ (2K 2,14). Podmínky, A BEZ ZÁPACHU? v nichţ daný exemplář tohoto druhu zrovna roste, určují odstín té vůně. Čím by mělo vonět společenství Archy? Pokusím se naznačit šest odstínů, o nichţ se domnívám, ţe by měly být pro naši vůni typické. Měla by to být vůně v pravém slova smyslu katolická, to znamená všeobecná. Se všemi ostatními hlavními křesťanskými tradicemi sdílíme víru v trojjediného Boha: Autora a Vlastníka všech stvořených věcí, Krále i Zachránce všech v hříchu se topících lidí, Umělce, který z chatrného materiálu našich ţivotů tvoří chrám církve, kde zjevuje svou slávu. Měla by to být vůně prorocká a apoštolská. Chceme stavět svůj vztah s Bohem, vyučování i ţivot na Písmu. Chceme být následovníky Krista spolu s apoštoly a v souladu s jejich svědectvím o vzkříšeném Pánu. Navzdory současné tendenci zpochybňovat obecně platné pravdy chceme usilovat o to, abychom dobře rozuměli Bibli a zůstali jí jako závaznému Boţímu pokynu věrní. Měla by to být vůně vyznavačská. Se vší energií a důsledností chceme usilovat o celistvost našich ţivotů. Naše vnitřní postoje a viditelné činy chceme opakovaně dávat do souladu se slovy našeho vyznání víry. Chceme se bránit jakékoliv rozdvojenosti ţivota v neděli a pondělí, v soukromí a na veřejnosti, v církvi a v práci nebo ve škole. Měla by to být vůně charismatická. Chceme, aby společenství Archy pulsovalo čilým ţivotem, a to ne díky obětavosti několika jedinců, ale díky angaţovanosti pokud moţno všech, kdo povaţují Archu za svůj duchovní domov. Nikdo z nás není ochuzen o nějaký projev Boţí milosti, kterým můţeme štědře a účinně zkrášlovat tento svět a pomáhat druhým. Měla by to být vůně odpovědné lásky. Tvoříme společenství nejen proto, ţe je to výhodné, ale proto, ţe Boţím záměrem je, abychom se navzájem podpírali, povzbuzovali a podle potřeby si slouţili k pokání a nápravě věcí pokřivených. Chceme čelit silné současné tendenci ţít nezávisle, nestarat se o druhé a nenechat si do ničeho mluvit. Víme, ţe individualismus je ďáblova účinná taktika, na kterou doplatí kaţdý, kdo rádobysvobodu povýší nad úkol učit se ţít ve společenství. Měla by to být vůně misijní otevřenosti. Víme, ţe posláním církve je ţít uprostřed světa a dosvědčovat slávu Jeţíše Krista - Krále světa. Chceme se učit ţít tak, aby lidé ţijící doposud mimo Boţí lid mohli nahlédnout do našich ţivotů a rodin. Chceme se otevírat 3

dveře a okna našich domácností i našeho kostela. Neodolatelná vůně Kristovy přítomnosti má pronikat ven, aby další hledající „zavětřili“ a stali se sami také voňavým Boţím květem. Vy, milí čtenáři, kteří jste zároveň členy našeho sboru, budete mít moţnost se vyjádřit k tomu, jak vnímáte vůni společenství Archy na blíţícím se členském shromáţdění. Předkládám tyto poznámky jako svůj příspěvek, ke kterému bych rád v členském shromáţdění a moţná v příštím vydání Sborového listu připojil pár konkrétních výzev. Přemýšlejme společně a modleme se, abychom se nestali křesťany „nemastnými, neslanými“, bez chuti a bez zápachu... :-) Sam. Jindra, K1

Ne bez chuti a bez zápachu! ČLENSKÉ SHROMÁŢDĚNÍ SBORU Archa neděle 8. března 2009 13.30-15.30 hod. Program: 1. 2. 3. 4. 5.

Zahájení, přivítání, modlitby. Zpráva o hospodaření sboru za rok 2008. Volba delegátů na Konferenci CB 2009 Ţivot sboru. Zhodnocení uplynulého roku: rozhovor k výročním zprávám… Ne bez chuti a bez zápachu! Aktuální stav sboru z pohledu správce sboru. 6. Rozhovor, modlitby.

Všechny plnoprávné členy sboru prosíme, aby počítali s účastí na tomto setkání. Chceme povzbudit jeden druhého, prožívat společně radost z našeho společenství i odpovědnost za něj.

4

Akce v Arše Dovolte mi několik postřehů z vánoční výstavy betlémů v Arše. Tentokrát byla nejdelší z těch šesti, které jsme jiţ absolvovali – trvala plných 14 dní. Návštěvnost OHLÉDNUTÍ ale byla slabší neţli v minulých letech. Pro představu – ZA VÝSTAVOU v roce 2004 a 2006 bylo vţdy asi 2900 návštěvníků, letos asi 2450. Pokud budeme ve výstavách pokračovat, budeBETLÉMŮ me muset zlepšit propagaci výstavy, i kdyţ to bude zna2008 menat zvýšené náklady. Finanční výsledek je nakonec lepší, neţli se po prvním týdnu zdálo (školy většinou na vstupné nepřispívají) a je zhruba na stejné úrovni jako minule. To znamená při příjmu cca 13.000,- Kč jsou zhruba ¾ čistým ziskem pro sbor. Velmi kladně hodnotím novinku, kterou jsme letos zavedli a na niţ se podíleli všichni 3 kazatelé, které máme na sboru. Šlo o nabídku besedy o betlémech a o Vánocích, pro školní třídy, které přijdou na výstavu. Tuto moţnost nakonec vyuţilo asi 15 tříd a výsledné hodnocení bylo kladné jak ze strany dětí a učitelů, tak ze strany našich bratří kazatelů, kteří se této sluţby obětavě ujali. To je podle mne nejpozitivnější výsledek celé výstavy. Velmi pěkná byla také vernisáţ výstavy s koncertem Zpěváčků ze Základní školy v Polabinách 2, se kterou jsme navázali dobrý kontakt a ţáci této školy také vystavovali velice pěkný keramický betlém. Byl jsem potěšen také zájmem většiny návštěvníků o dění v Arše, o čemţ svědčí to, ţe si pozorně prohlíţeli nástěnky a ochotně brali pozvánky na koncert, na Seniorklub i na kurzy Alfa. To je alespoň moje zkušenost a uvědomuji si, ţe tato sluţba ve vestibulu u nástěnky a pozvánek je velice důleţitá a dala by se příště i více vyuţít. Chce to ale více ochotných spolupracovníků. Podle mého názoru, i přes určité omezení provozu sboru, byla výstava opět úspěšná. Svědčí o tom i mnoho pěkných a povzbudivých zápisů v návštěvní knize, kterou jsme letos zavedli. Kromě zápisů „krásné“, „nádherné“ apod., uvedu některé další:  je to pohlazení na duši  nezapomenutelným a milým překvapením bylo vyprávění o Jeţíškovi a o betlémech v podání jednoho pracovníka Archy  ahoj, máte to tady moc pěkné  nenávidím lidi, který ukřiţovali Jeţíška, vţdyť je to Bůh  Jeţíšek je týpek a tahle výstava je fakt cool  dojemné a okouzlující – děkujeme za mimořádný vánoční záţitek  krásná ukázka věřících lidí a jejich vztahu k Bohu  je to okrášlení a zpříjemnění vánoční atmosféry v Polabinách  konejte výstavu kaţdý rok! Nakonec chci poděkovat za sebe i za návštěvníky všem vám, kteří jste ochotně přiloţili ruku k dílu a přispěli tak ke zdárnému průběhu výstavy. br. Vl. Lukáš

5

Evangelizace Z plakátů na dveřích, pozvánek na stole i z oznámení je zřejmé, ţe je připraven další běh Kurzu Alfa, jen začít. A právě tady můţe nastat zádrhel. KavárFILM JEŢÍŠ na, technika, občerstvení, program – to vše, jak věřím, PODRUHÉ bude přichystáno. Otázkou zůstává, jestli bude koho uvést ke stolu, zda bude komu uvařit kávu a hlavně – bude koA JUBILEJNÍ mu povědět o Pánu Jeţíši? Tato otázka je něco, co celý KURZ ALFA „alfácký“ tým zaměstnává a zneklidňuje. Abychom věci trochu vyšli vstříc, vznikl nápad opět připravit jako určitý prolog před Alfou promítání filmu Jeţíš. Na podzim minulého roku byla také připravena tato kombinace. Po celém městě i v dopravních prostředcích visely plakáty, rozdalo se velké mnoţství pozvánek, měli jsme se Samuelem Jindrou moţnost být v hodinovém vysílání Českého rozhlasu Pardubice. Mnoho nás bylo plných očekávání, ale i otázek. Jedni čekali, ţe se Archa po dva večery naplní k prasknutí. Na druhou stranu jsem zaznamenal i názor, ţe nepotřebujeme zaplňovat modlitebnu lidmi. Střízlivě řečeno, nakonec jsme byli vděčni za těch zhruba 80 lidí, kteří nakonec přišli. Díky Bohu za ně! Na Kurz Alfa z těchto návštěvníků nepřišel ani jeden. Přiznávám, ţe to pro mě bylo velké zklamání, se kterým jsem se musel postupně vyrovnávat. Ptal jsem se: Boţe, proč je misie taková dřina? Je tady něco špatně? Nedostal jsem od Pána jasnou odpověď. Ale mohli jsme v průběhu podzimního kurzu vidět, jak se dva z našich pěti hostů pomaličku posouvají blíţ k Bohu, jak ztrácejí rozpaky a jak roste jejich zájem. Vzal jsem moţnost poslouţit těmto dvěma jako Boţí odpověď a proţil jsem znovu a naplno – má to význam! Nedávno mi byla na celostátním semináři Kurzů Alfa v Praze poloţena otázka: V čem vidíš přínos Alfy? Moje odpověď zněla: Nejdůleţitější je to, ţe můţeme vidět konkrétní obrácení. A za druhý nejdůleţitější přínos povaţuji, ţe církev znovu objevuje skutečnost, ţe misie je moţná. Neříkám, ţe je jednoduchá, ale je moţná, a to i ve 21. století. I proto je připraven jubilejní 15. běh kurzu Alfa v Arše. Jestli skutečně proběhne a v jakém rozsahu, to záleţí do značné míry i na vás všech, na členech a návštěvnících sboru. Rozhlédněte se kolem sebe, kolik je kolem bloudících lidí. Ţe uţ jste byli odmítnuti? Nevadí, zkuste to znovu, ani Pán Bůh to ještě se světem nevzdal, přesto, ţe je trvale odmítán. Pojďme se za misii intenzivně a společně modlit. Kdyţ nám o něco jde, umíme modlitebně zápasit, to ukazují jasně poslední týdny sborového ţivota. Záleţí nám na spasení neznámých lidí kolem nás, na spasení našich rodičů nebo dětí, spoluţáků i spolupracovníků...? Budu parafrázovat Jeţíšova slova: V kavárně je hodně míst a jsou připravená. Martin Hambálek 6

Nejen o modlitbách Kdyţ jsem poprvé viděl modlitební místnůstku hnutí 24/7 v Michalovciach ve sboru CB u br. kazatele Martina Jurči, vytanulo mi na mysli hned několik otázek: proč MODLITEBNÍ se chodit modlit do speciální místnosti, kdyţ se můţeme STRÁŢ 24/7 modlit doma; anebo copak nepořádáme modlitební řetězce V PARDUBICÍCH i bez takových berliček? Přesvědčila mne však nadšená svědectví mladých i starých členů michalovského sboru. Hovořili o nezvykle silném záţitku obecenství s Bohem. Mnozí zakusili dotek Boţí, který obohatil nebo dokonce proměnil jejich pohled na modlitbu. V Michalovciach museli pro velký zájem původně plánované tři dny nepřetrţitých modliteb prodlouţit. Někdo se dokonce do modlitebního řetězce zapojil několikrát a na dvě hodiny po sobě. Pojďme spolu postupně projít základní pohledy na toto podivuhodné hnutí. GENEZE 24/7 Výraz 24/7 znamená obecně 24 hodin, 7 dní v týdnu – tedy nepřetrţitá sluţba, kterou někdo poskytuje. Pokud se jedná o nepřetrţitost modlitební pohotovosti, vznikl tento nápad jiţ v 5. století. Tehdy existovaly ve východní církvi kláštery, kde se konala sluţba nepřetrţité modlitby po několik staletí. Naši Moravští bratři z Jednoty bratrské v 17. století znovu objevili sílu nepřetrţitých modliteb a hodinu po hodině ji zachovávali přes sto let. Nepřetrţitost modlitby při střídání modlitebníků vychází ze starozákonního modelu bohosluţby v chrámu. Zde se v nepřetrţité sluţbě před Hospodinem měli střídat kněţí po celou dobu trvání chrámu. V naší době se nechal inspirovat právě Moravskými bratry Pete Greig, vůdce mládeţnického sboru v jiţní Anglii. V roce 1999 zaloţil hnutí 24/7. Toto hnutí nepřetrţitých modliteb Duch svatý rozšířil uţ do 90 zemí světa (blíţe www.modlitby24-7.cz). ORGANIZACE MODLITEBNÍHO ŘETĚZCE 24/7 Celá akce můţe trvat týden, nebo jen několik dnů, někde ji mají dlouhodobě. V Pardubicích bychom chtěli uspořádat tento modlitební řetězec těsně před Velikonocemi od čtvrtka do začátku bohosluţby v neděli vzkříšení 12. dubna. Záměrem je pojmout ji jako součást předvelikonoční osobní duchovní obnovy. Jedna z kluboven Archy bude vyčleněna jako modlitební místnost. Tato místnost je vţdy inspirativně vyzdobena k modlitbám, rozjímání a chválám. Najdete tu mapy našeho města, republiky i celého světa, nad kterými se můţete přimlouvat za jednotlivá místa. Chválit Pána můţete v koutku s kytarou, zpěvníky a CD přehrávačem. Do seznamu modlitebních předmětů můţete připisovat další a ti, kteří se budou modlit po vás, z nich mohou pro své přímluvy čerpat inspiraci. Nechybí Bible k rozjímání Boţího slova. V Michalovciach byl např. součástí modlitební místnosti i dřevěný kříţ, na který bylo moţno přibíjet anonymní lístečky s hříchy. Závisí na kaţdém organizátoru, jak místnost připraví a vyzdobí. Někde poblíţ bývá vţdy varná konvice, čaj, káva. Zajištěn je i přístup na WC. Obojí se hodí, protoţe modlitební řetězec trvá ve dne i v noci. 7

Nepřetrţitý modlitební řetěz tvoří jednotlivci nebo skupiny, které se v modlitební místnosti střídají po jedné hodině. Přijít se však musí aţ nejdříve 5 minut předem, ne dříve, abychom předchozího modlitebníka předčasně nevyrušili z jeho rozjímání – sami poznáte, milovaní, ţe jedna věc nám nezůstane skryta, ţe „jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´.“ (2Pt 3,8) V organizačním formuláři na internetu můţete zjistit hodinu, která je volná, zadat svoje jméno a zvolit si, zda chcete být sám, nebo mohou přijít na vaši modlitební hodinu i další. PROČ SE MODLIT VE SPECIÁLNÍ MÍSTNOSTI A NE DOMA Místo vyhrazené pro modlitbu můţe mít svůj význam. Nutnost objevit se v konkrétním čase na konkrétním místě můţe být uţitečná z hlediska disciplíny. Je těţší zaspat nebo jednoduše odejít. Ten, kdo přijde do modlitební místnosti, má určitý vyhrazený čas na to být s Jeţíšem. Můţe zapomenout na práci a na denní povinnosti. Prostě je to chvíle oddělená jen pro Boha! Je na kaţdém, jakou formu kontaktu s ním zvolí. V Bibli čteme, jak důleţité je neustále se modlit (L 18,1-7, 1Tes 5,17). Skrze blízké intenzivní obecenství s naším Pánem a Spasitelem se budeme proměňovat zevnitř. Není moţné, aby se tato změna neprojevila i navenek. Budeme nově poznávat Boţí milost, lásku i pokání před jeho tváří. Na místě provoněném modlitbami Boţího lidu je vţdy přítomen Duch Svatý (Sk 2,2). Věříme, ţe Pán Bůh modlitby shodné s jeho vůlí vyslýchá (J 16,24, 1. J 5,14-15). Chceme se u našeho Boha přimlouvat za věci, které nám leţí na srdci. Za naše přátele, kteří ještě nepatří Pánu Jeţíši, za Pardubice, za šíření evangelia, za sluţebníky, za církve na Pardubicku… Touţíme vidět Boţí jednání i v dalších oblastech, v ţivotech konkrétních lidí i v našem vlastním ţivotě. Pojďme a sjednoťme se v modlitbách! kaz. Radek Kalenský místopředseda staršovstva

Ţivot sboru Nedávno se mi dostala do ruky útlá kníţečka o stáří a starých lidech a v ní mě mj. zaujala věta: „ Pán Bůh nám tvář, ale usmívat se musíme my“. Uvědomila jsem si, DŘÍVE NAROZENÍ dal ţe právě úsměv na tváři je to, co obdivuji na většině staBRATŘI rých bratří a sester uţ dávno, protoţe se slovem stáří se nám spíš vybaví různé těţkosti související s ubývání sil, A SESTRY nemocemi, třeba i myšlenka na osamělost, apod. Ani PísV NAŠEM SBORU mo Svaté nepřehlíţí slabosti a těţkosti stáří (Ţ 71,9). Kniha Kazatel o stáří píše jako o letech, v nichţ nemáme zalíbení (12, 1-7). Síla a zdraví patří spíš mladým – v Přísloví 20, 29 se píše „Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.“ Podle Přísloví 16:31 se šediny stanou ozdobnou korunou pouze se spravedlností.

8

Odkud berou naši staří bratři a sestry radost a sílu? Znají nevysychající pramen radosti, kterým je sám Pán Bůh a náš Spasitel. Ověřili si, ţe Pán Bůh vše řídí k dobrému a dává sílu na kaţdý den. „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, ..., po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“ říká Ţalm 103:5. Nevlečou břemena hříchu, zklamání, znají Boţí lásku a odpuštění. Na čem jsme skutečně zaloţili svůj ţivot je zpravidla vidět víc aţ po mnoha letech. Ne nadarmo se říká: „ Mládí je květ ţivota, stáří je plod ţivota.“ V Bibli se od starších očekává také moudrost a zralost (1Kr 12,6-8, Jb 32,70). Staří lidé totiţ vlastní velké bohatství – mnoho ţivotních zkušeností, i kdyţ někdy třeba i těţce získaných - ze kterého mohou rozdávat těm, kdo o to stojí. „Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin“ je pro nás výzva v III. Moj. 19:32. Neúcta ke stáří vţdy znamená úpadek společnosti nebo společenství (Iz 3,5). Naopak úcta ke stáří přináší společnosti poţehnání. Před lety jeden mládeţník řekl o naší české společnosti: „Za dnešní děti se uţ ani ty babičky nemodlí“. Jsem velmi vděčná, ţe to neplatí o našich sestrách-babičkách a věřím, ţe i kdyţ staří bratři a sestry jiţ nejsou „silní“ z lidského pohledu, mají velkou moc, kterou je modlitba spravedlivého, jak čteme v listu Jakubově 5:16 … modlete se jeden za druhého, … Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ V našem sboru ţije asi 50 bratří a sester starších 60ti let. Prokazujme starým bratrům a sestrám úctu a věnujme jim i svůj zájem, modleme se za staré a nemocné bratry a sestry, aby „úsměv z jejich tváře nemusel zmizet“. Zeptala jsem se některých starších sester ve věku 76 aţ 81 let: Kdybyste měla jedním slovem nebo jednou krátkou větou vyjádřit, co pro Vás ve stáří znamená víra nebo společenství sboru, jaká by byla Vaše odpověď? Posila... Pomoc na kaţdý den… Síla, víra mě posiluje ve slabostech a mdlobách. Sbor je pro mě rodina… Všechno… Moc, velké povzbuzení, jsem šťastná ve sboru a těším se na kaţdé shromáţdění…

9

Modlíte za mladé lidi, dorost a děti v našem sboru? Modlím…Jistě…Ano, také za budoucí partnery mladých lidí…Modlím…Někdy. Modlím se za rodinu, za bratra kazatele, aby ho Pán Bůh posiloval ve sluţbě. Otázka pro ostatní - Jsme sbor věkem mladý nebo starý? Napovědět Vám může tato tabulka. ... 20

21... 30

31 .. 40

41 .. 50

51 .. 60

61 .. 70

71 .. 80

81 .. 90

91 ..

věk

1997-88

1987-78

1977-68

1967-58

1957-48

1947-38

1937-28

1927-18

1917-16

celkem

7

42

30

23

26

18

18

10

1

175

členů

4,00

24,00

17,14

13,14

14,86

10,29

10,29

5,71

0,57

100

%

MARIE RAFAJOVÁ - STÁRNUTÍ Říkají tomu „kráčet s kopce“, stárneme-li. A teskný příznak v jejich hlase čehos ţelí. Vzdychají, myslíce na minulost, kterou měli, jakoby ve dnech příštích nesmrtelnost neviděli. Ale, vţdyť nejdem dolů, jde to vţdy výš a výše, aţ potom skoro jiţ uvidíme do oken nebeské říše. Vţdyť tělesné oči hasnou-li, pro tuto zemi hasnou. A oči víry zatím bystří se, by viděly Jeho tvář překrásnou. Vţdyť zevní kdyţ člověk tu ztrácí se a hyne, vnitřního člověka z milosti čekají radosti ţivota jiné. Vkořeněn ve svém Bohu, nepohnutelný kdo je, ten i „dolů s kopce“ radostně vydává ovoce svoje. Svěţestí ducha a ne počtem let měří se lidské stáří. Můţeš být srdcem mlád, i kdyţ uţ „kopa a deset“ vrásek Ti září. V poselství věčného Boha, ve slovu pravdy čti radost: „Všichni, kdo čekají na Pána, obnovují svou mladost.“ A coţ teprv aţ uhaslé oči se otevrou, aby viděly Krále, a nedoslýchavé uši aţ uslyší zvuky harf v nebeském sále. Aţ zasvítí koruna na hlavě zšedlé zde mrazem a parnem, to bude jásotu z poznání, ţe jenom k mladosti stárnem.

10

POZDRAV OD SESTRY KVASNIČKOVÉ Milí přátelé, sestry a bratři v mém duchovním domově v Arše v Pardubicích. Je to skutečnost, se kterou se těţko srovnávám – Pán Bůh dal pokyn, ţe je čas odejít jinam. Ţiji jiţ jinde. Ráda bych zůstala dále Vaší sestrou, alespoň v duchu mít podíl na obecenství „svého sboru“. Byla jsem trochu vyplašena zveřejněním mého loučení – nejsem si vědoma, ţe bych byla toho hodna. Jestli co stojí za mnou, je to jen vyplnění vůle mého Pána Jeţíše a Spasitele. Uţitek hodnotí On sám a je-li nějaký, povaţuji to za velikou poctu – sluţebnici neuţitečnou. Mám velikou úctu ke všem, které mi nebeský otec dal jako „sourozence“. Zemské jsem neměla, ač jsem po nich moc touţila. Nebeský Otec ví, co potřebujeme – dal ty, kteří mne s Jeho láskou nesli. Věřím, ţe i ponesou v modlitbě dál. Díky Pánu Bohu za lásku v Pánu Jeţíši, která nás spojuje, a věřím, ţe jednou Jej budeme moci oslavovat společně ve věčném domově. V Praze 29.1.2009 s. Karolina Kvasničková

Přečetli jsme za Vás

Tomáš Sedláček:

Čeká nás těžký rok, nebo předpovědi přehánějí? Rozhodně bych nečekal ţádnou katastrofu. Pár let jsme zběsile pádili kupředu a teď jen trochu zvolníme. Nic víc.

DALŠÍ BIFTEK UŢ JE MOC

To zní až moc nadějně... Pokud tuhle krizi hodnotíme čistě z pohledu ekonomie, nečeká nás nic tragického. Máme se nejlépe, jak jsme se vyšlo 2.1.2009 v magazínu kdy měli. Jak praví bible: Musíme z Hospodinových ruHospodářských novin Víkend kou přijímat to dobré, i to špatné. A tohle pořád není to špatné - rozhodně ne tak, aby se politici museli předbíhat, kdo zlevní jídlo. V novém roce nejspíš hodně zpomalíme, v nejhorším případě budeme stagnovat, ale roku 2010 se podle všech předpovědí opět vrátíme k růstu. Otázka ale je, jestli je to takhle správně. A jaká je odpověď? » Růst« už je přežitek? Ekonomové takové otázky a odpovědi neřeší. Naše věda bádá jen nad tím, jak maximalizovat růst. Kromě ekonomie přednášíte i filozofii, citujete bibli, dva roky jste pracoval na Hradě u někdejšího prezidenta Václava Havla. Tipuju, že „maximalizace růstu“ vám jako recept na štěstí stačit nebude... Jistě, pokud jsme nyní svědky nějaké krize, tak je v krizi celá naše civilizace. Kvůli tomu není třeba dlouze filozofovat ani sedět na Hradě. Tahle krize vyvěrá z deseti dvaceti let šíleného přeţírání, šílené nadspotřeby. To není čistě ekonomický problém.

11

Naše situace se v lecčems podobá římské říši před jejím zánikem: máme relativně bezproblémový ţivot, s nikým pořádně neválčíme, svých ideálů jsme nějakým způsobem dosáhli a hlavním tématem našeho ţivota se stala ekonomie. V momentě, kdy jsme zekonomizovali úplně všechno a kdy lidi zajímá leda to, jestli budou mít na výplatní pásce víc nebo míň, tak je to podle mě jistá známka dekadence. Zvlášť pokud si uvědomíme, ţe z toho neexistuje cesta ven, protoţe politik dnes ve všech státech vyhrává jen na základě ekonomie. Musí slíbit ještě větší bohatství, jinak nemá šanci. Růst a pokrok je na druhou stranu možná to, co drží náš svět pohromadě. Vážně se toho můžeme vzdát? Pokud se máme skutečně vyléčit z krize, tak to chce celospolečenskou změnu. Přestat se přecpávat. Nemusíme se rovnou svléknout do naha, ale rozhodně bychom měli uzavřít těch několik posledních desítek let, říkejme jim třeba Doba duhová. V USA, ale i v Evropě a u nás jsme prostě spotřebovávali víc, neţ kolik jsme si mohli dovolit. Rodiny, podniky, banky, státy... všichni měli dluhy. Jakmile se to dělá ve velkém, uţ to nelze udrţet. Dlouho jsme balancovali na hraně, a teď jsme se o ní pěkně pořezali. Dostali jsme se tak daleko, ţe standardní recepty uţ selhávají. Státy nutí lidi do spotřeby, nutí banky, aby znovu dávaly levné hypotéky - pokud moţno všem - a pomalu se vracíme nazpátek do bodu číslo jedna. Ale pokud se neuskrovníme na nějakou přiměřenější úroveň konzumu, tak to jinak nepůjde. Vţdyť my jsme nejbohatší civilizace na tomto světě i v historii lidstva! Václav Havel nedávno utrousil, že nechápe, proč bychom měli za každou cenu dál růst, když je nás pořád stejně. Má pravdu? Nezní to trochu naivně? Naivně to zní leda v konfrontaci s dnešní společností, kdy prostě nejsme schopni spočinout. Pokud růst pod dvě procenta je u nás povaţován za průšvih, kdy je potřeba spouštět krizové balíčky, tak je něco špatného v království dánském. Asi bychom se měli zamyslet nad tím, jestli nám náhodou nestačí to, co máme. To se snadno říká, když si k tomu dáváme tatarák za pět set v restauraci s výhledem na Karlův most... Já si aspoň nekupuju tatarák na dluh. A kdyţ na to přijde, klidně nemusím deset dnů jíst vůbec. Vůbec? Jasně, půst byl běţnou součástí diety našich předků. A navíc, mělo to duchovní náboj, nebyla to jen péče o tělo a touha zhubnout jako dnes. Půst je to, co naše společnost potřebuje. Pokud chcete, aby vám chutnalo jídlo, musíte mít hlad. Jenţe naše společnost řeší problémy sytých. Jak pohostíte sytého? Vymyslíte drahá jídla z nudy, kančí na daňčím a tak... Prostě hlouposti. Přitom sytého uţ stejně nepotěšíte, dokonce ho zvýšením spotřeby můţete ještě víc rozladit. Chceme-li obnovit chuť jídla, můţeme si bud' dávat šíleně drahé delikatesy, nebo si dát půst a pak nám bude chutnat chleba s máslem. A budeme z toho mít úplně stejný uţitek.

12

Jak dlouho jste půst vydržel vy? Asi deset dní. Místo jídla jsem pil vodu s javorovým sirupem, vymačkal do toho limetky a přidal pepř, bylo v tom všechno, co tělo potřebuje. A pak zjistíte, ţe hlad je psychická záleţitost, ţe jde jen o to překonat ten zvyk, ţe pusa chce neustále ţvýkat něco tuhého. Jinak je to fajn, máte spoustu času, odpadnou snídaně, obědy, večeře plus všechno přemýšlení o jídle, nemusíte chodit nakupovat, nepijete, nekouříte. Všechno se zpomalí, protoţe tělo nemá energie nazbyt, a popadne vás taková hloubavější nálada. Je to opravdu příjemné, po Vánocích to všem doporučuju. Václav Klaus, jemuž pořád věří 60 procent Čechů, půst nedoporučuje. Radí: » Utrácet, utrácet, utrácet...« Ale ano, to chápu, to je bezprostřední praktické řešení. Dluhy a spotřeba jsou naše droga, kterou nelze jen tak vysadit. I narkoman na začátku léčby potřebuje svou dávku, nelze to sníţit ráz naráz. Pochybuju, že prezident to myslel takhle... Dnešní prezident umí dobře vycítit, co lid ţádá. A podle toho se chová. Naše civilizace je rozmazlená a potřebuje růst, jinak upadá do nacismů a dost agresivních řešení. Bohuţel musíme růst, jinak přijde krize. Ve třicátých letech z toho vznikl nejen Hitler, ale celá řada dalších podobných reţimů v Itálii, ve Finsku, v Maďarsku, na Slovensku... To říkáte jako paralelu s dneškem? Ne, to ne, ta dnešní krize nebude z hlediska ţivotní úrovně tak hluboká jako ve třicátých letech. Jednak jsme na daleko vyšším levelu, kdy pád o pár procent nikoho nezlikviduje, a jednak lze čekat, ţe uţ v roce 2010 se svět vrátí na růstovou trajektorii. Pokud ale porosteme ve starých špatných kolejích, kam se dostaneme? Vyzývám filozofy, ať mluví a najdou odpověď, kam tohle všechno spěje. Já k tomu můţu říct pouze to, co ukazují ekonomické grafy i selský rozum: bavíme-li se jen o Česku, tak za posledních dvacet let jsme nepředstavitelně zbohatli a nezabije nás ani mírný pokles. Kdo si v roce 1989 uměl představit, ţe pojedeme do Německa nebo do Skandinávie, aniţ bychom s sebou museli vézt batoh plný konzerv? Ţe půjdeme na Západě do restaurace, ţe nebude problém lyţovat v Rakousku? A přitom bude lidem zatěţko platit třicet korun u doktora. Co z toho plyne? Z toho plyne, ţe je fajn, kdyţ se nám daří, ale ţe po dlouhé době prudkého růstu se můţe také stát, ţe to chvíli nejde. Kdyţ se podíváte, jak od války rostl Wall Street, do 80. let křivka stoupá velmi velmi zvolna, zato posledních dvacet let, v době globalizace, to je úplný Mount Everest. Tak strmý nárůst nikdy předtím nenastal. Je to důkaz, že se Řím zhroutí? Jsou tu podobné příznaky. Kdyţ se vrátím k jídlu, můţete si všimnout, ţe dnes z jídla vytahujeme ty nejtučnější části, tuky a cukr. Ale jde o paradox, cukry a tuky byly vţdy to nejvýţivnější. Libová panenka, v tom nebyla ţádná energie, to se dávalo psům, Kdyţ sníte steak, tak prý na jeho zpracování spotřebujete polovinu energie, kterou tělo získá. My 13

z jídla vytahujeme to nejvýţivnější, abychom mohli jíst a přitom nejíst. Vlastně je to jen hygieničtější forma toho, co dělali Římané nebo šlechtici ve středověku, kdyţ si do krku strkali pírko. Anebo všechna ta kosmetika a ţivotospráva, to je jak hledání elixíru mládí. V krému musí být vţdy nějaká tajemná exotická bylinka, ţenšen nebo ginkgo biloba. Okurka je pouze pro chudší, ta to být nemůţe. A pak to na sebe natíráme nebo to jíme, abychom byli neustále mladí a fit. Nebo zábava: i to je dnes průmysl a byznys, vytváříme si kolem sebe virtuální světy, abychom se dokázali zabavit. Je zajímavé, jak šlo v poslední době nahoru science-fiction a nejrůznější fantasy světy. Prostě pohádky, jako bychom se vraceli do věku dítěte, které si jen hraje, poslouchá pohádky a baví se. Sedíme na gauči, jíme křupky a kupujeme si dobrodruţství. Máte dvouletého syna Kryštofa. Vidíte nějakou naději, že se jeho generace polepší? Co ho čeká? Asi ne tak závratný růst bohatství jako nás. Důleţité je opakovat si, ţe uţ za nás lidstvo zbohatlo hodně a ţe teď můţe být štěstí někde jinde. Makáme od rána do večera v práci, kterou nemáme rádi, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme. To je citát z Klubu rváčů. My jsme uspokojení z konzumu vytěţili do mrtě, tam uţ není ani kapka. Jít v tom dál, to je, jako bychom chtěli nacpanému člověku udělat radost tím, ţe mu nacpeme ještě jeden steak do pusy. Přitom si jenom potřebuje odpočinout. Trpíme nedostatkem nedostatku. Všechno máme, po ničem netouţíme. A kde umře touha, umře i naplnění. ptal se Jiří Nádoba Jednatřicetiletý Tomáš Sedláček se narodil v Roudnici nad Labem. V dětství žil několik let ve Finsku a Dánsku, kde byl jeho otec zaměstnán jako pilot. Ve čtyřiadvaceti dostal výjimečnou nabídku pracovat jako poradce pro tehdejšího prezidenta Václava Havla, který si Sedláčka vybral na doporučení Fakulty sociálních věd UK jako člověka s moderním vzděláním a čerstvým pohledem na ekonomii. Za Špidlovy vlády Sedláček nastoupil jako poradce ministra financí Bohuslava Sobotky a podílel se na přípravách daňové, penzijní a zdravotní reformy. I díky tomu se během stipendijního pobytu na americké univerzitě Yale v roce 2006 dostal mezi pět nejnadanějších mladých ekonomů světa » Young Guns: 5 Hot Minds in Economics« . Nyní druhým rokem pracuje jako ekonomický stratég ČSOB. Je členem nově ustavené desetičlenné Národní ekonomické rady vlády.

Bělorusko - země neznámá? Měl jsem tu čest navštívit Bělorusko. Nejprve napíšu, co mé cestě předcházelo. Se svým kamarádem Dimitrim jsme se poznali v Rakousku v roce 2006 na teologickém semináři. Vyměnili jsme si adresy a po dobu jednoho roku jsme si psali. Napadlo mě, ţe bych se mohl podívat, jak se ţije v jeho vlasti. Domluvili jsme se a já začal vyřizovat potřebné dokumenty. Nechal jsem si vystavit cestovní pas a potom zaţádal o vízum. S Běloruskem máme totiţ stále ještě vízovou povinnost. Jakmile jsem věděl, ţe vízum bude, tak jsem musel zařídit dopravu. Sehnal jsem si zpáteční jízdenku z Hradce Králové do Minsku. Vízum mi přišlo poštou den před odjezdem, takţe na poslední chvíli. Nu a tak jsem nasedl do autobusu značky Neoplan. Po první 14

zastávce mi to nedalo a zeptal jsem se řidiče na stáří autobusu. Byl jsem ujištěn, ţe je poměrně mladý. Přesto se mi jízda v něm nezdála. Na hranicích s Polskem jsem opět přišel za řidičem se stejnou otázkou. Řidič se tentokrát nevytáčel a řekl mi, ţe uţ v tomto stroji jezdí dvacet let. Pochopil jsem, ţe jen modlitba a Boţí milost drţí tento „samohyb“ po hromadě. Ve Varšavě přistoupila starší dáma, která si sedla vedle mne. Jelikoţ neumím polsky, pozdravil jsem ji rusky a hned se ukázalo, ţe je to Běloruska a ţe si chce povídat. Nějakou dobu jsme mluvili o všem a o ničem. Potom se mě zeptala, proč jedu do Běloruska. Dostali jsme se aţ k tomu, ţe jsem ji řekl o své víře v Jeţíše Krista. V tu chvíli mě paní dala prst na ústa. Nechápal jsem to, ale potom mi pošeptala, ţe je také křesťankou, ale ţe neví, kdo nás poslouchá. Pochopil jsem. Cesta mi s ní ubíhala velice příjemně. Přijeli jsme na Běloruskou hranici a celý autobus se obrátil na mě. Byl jsem totiţ jediný Čech ve voze. Na hranicích nás zdrţeli asi tři hodiny, ani nevím proč. Potom za mnou přišli celníci a vyptávali se na účel mé návštěvy. Nakonec nás pustili, ale dobře mi z toho nebylo, kdyţ jsem viděl ostnaté dráty na hranicích. „Tak uţ jste v Bělorusku“, řekla paní vedle mne. Sice se mnou nejela aţ na konečnou, ale přesto jsem děkoval Bohu, ţe mi ji seslal. Díky zpoţdění na hranicích jsme přijeli o čtyři hodiny později. Dima na mne ale čekal a ujal se mě. Sice jsem byl unavený, ale přesto jsem s ním jel ještě ten den do jeho sboru na mládeţ. Tam mě přijali velmi vlídně. Také se mi moc líbilo, jak pracují s Písmem. Druhý den byla neděle a my vyrazili na bohosluţbu. Mohu říct, ţe mě velice překvapil styl jejich shromáţdění. Mají novou modlitebnu, jejíţ vzhled je velmi netradiční. Tato církev si říká: „Církev spasení“ a podle toho, co jsem tam viděl, si myslím, ţe jsou velmi podobní naší CB. Potom, co jsem mohl být svědkem bohosluţby v Bělorusku a posléze hovořit i s místními, jsme odjeli do malého městečka s názvem Záslava. Je to asi hodinu cesty vlakem od Minsku. Totiţ všechny vlaky v Bělorusku jsou asi tak rychlé jako u nás osobní, rychlíky tam nemají a tak jsme stavěli, jak se říká, „u kaţdé vrby“. Záslava se mi zamlouvala, protoţe jsem z vesnice a tady to bylo velmi podobné. Navštívil jsem místní kostelík, který je pravoslavný. Architektura je sice jiná neţ u našich, ale na první pohled se mi líbil. V Záslavě jsme přespali a druhý den na mé přání odjeli zpátky do Minsku. Touţil jsem si totiţ prohlédnout hlavní město. Z ho všeho, co jsem viděl, mi utkvěla v paměti jedna zvláštní stavba. Knihovna ve tvaru diamantu. Dima mi pověděl, ţe je to stavba, která charakterizuje Minsk, stejně jako například Hradčany Prahu. Prostě taková knihovna jinde není.

15

Musím se ještě zmínit o tom, ţe v Bělorusku nemají kovové peníze, coţ mě přišlo velmi divné. Po návštěvě hlavního města jsme odjeli do Borisova. Tam bydlí Dimova maminka. Vřele mě uvítala a já poznal, ţe je to úplně normální člověk. Byla skromná a přátelská. V Borisově jsem musel jít na celní úřad, abych se zapsal k pobytu. Odpoledne jsme jeli do místního sboru, kde bylo tam sejití mládeţe a dalších členů. Přijali mne jako jednoho z nich. Dokonce mi navrhli, abych mezi nimi zůstal. Jenţe autobus nečekal a tak jsem musel, ač nerad, opustit tuto zajímavou zemi. Cestou domů jsem měl „to potěšení“ jet stejným autobusem, který mě sem přivezl. V jednom malém městečku, blízko polských hranic, se tento „samohyb“ rozhodl nepokračovat. Dvě hodiny jsme čekali na přistavení náhradního autobusu! V tomto městečku přistoupila ta samá starší paní a opět aţ do Varšavy jsme si povídali. Coţ bylo vyslyšením mé modlitby k Bohu, kdy jsem prosil o věřící společnost. Měl jsem totiţ strach, ţe pojedu sám. Přejeli jsme na polské území a zhruba po dvaceti kilometrech se porouchal i tento autobus. Po hodinové snaze řidičů se podařilo zprovoznit „druhý samohyb“ a dojeli jsme aţ do Hradce Králové, sice se zpoţděním, ale v pořádku. Sláva buď Pánu Bohu. Ještě bych měl hodně co vyprávět. Ale to zase jindy. Co tedy říci závěrem? Slyšel jsem mnohé o této zemi, ale téměř z toho nic není pravda. Ţijí zde lidé jako my a jsou velmi pohostinní. Těším se, aţ budu, dá-li Pán, moci znovu přijet na návštěvu do Běloruska. pro SL br. Petr Lašut

Sbírky

Všechno nejlepší! Narozeniny v únoru a březnu oslaví: Čermáková Evţenie

40 let

Flekačová Anna

65 let

Hekalová Jarmila

65 let

Lukášová Pavlína

60 let

4. ledna 2009 11. ledna 2009 18. ledna 2009 25. ledna 2009 1. února 2009 8. února 2009 kasa vestibul

My jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. 1. Janův 5,20 16

4 908,00 Kč 4 358,00 Kč 3 619,00 Kč 5 177,00 Kč 4 339,00 Kč 5 534,00 Kč 1 950,00 Kč

Akce v únoru a březnu 15.2.

19.30

Modlitební staršovstvo

17.2.

18.00

promítání filmu Jeţíš Mládeţ - oběd a společné odpoledne

22.2. 19.00

Modlitební setkání

24.2.

18.00

Začátek kurzu Alfa

25.2.

16.45

Seniorklub

2.3.

18.00

Staršovstvo - pracovní sejití

3.3.

18.00

Kurz Alfa

4.3.

17.00

Seniorklub

8.3.

9.00

Bohosluţba s vysluhováním VP a poţehnání Davida Tabačana

13.30

Výroční členské shromáždění

10.3.

18.00

Kurz Alfa

11.3.

17.00

Seniorklub

15.3.

19.30

Modlitební staršovstvo

17.3.

18.00

Kurz Alfa

18.3.

17.00

Seniorklub

22.3.

19.00

Modlitební setkání

23.3.

18.00

Staršovstvo - pracovní sejití

24.3.

18.00

Kurz Alfa

25.3.

17.00

Seniorklub Konference pracovníků s dětmi - Praha

28.3. 31.3.

18.00

Kurz Alfa

17

Letní tábor dětí besídky a Awana klubu 28.6. – 4.7.2009

Tábor dorostu 1.7. – 10.7.2009

Sborová dovolená 2009 Hotel Maxov - Jizerské hory 08.-15. srpna 2009 orientační cena (bude upřesněno): dospělí plná penze: 2800,- Kč děti (3-12 let) plná penze: 1700,- Kč děti do 3 let (bez nároku na stravu a lůţko): zdarma

Krásná příroda, výborné jídlo, ještě lepší přátelé. Na sborové dovolené jsou vítáni přátelé, kteří chtějí strávit čas s křesťany. Srdečně zveme! Hlásit se můţete na vývěsce ve vestibulu Archy. 18

Sluţby CB tel. 466 415 226

(půjčování knih vţdy po shromáţdění)

Irena Hambálková Eva Heinová

Audio půjčovna

Dagmar Kalvachová nejml.

tel. 466 262 552

Prodej knih a hudby Kavárna

Dagmar Kalvachová Dagmar Kalvachová

tel. 466 412 210 tel. 466 412 210

Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Správce budovy Kancelář sboru, pokladník Varhanní doprovod

Martin Hambálek Radomír Kalenský Daniel Čapek Tomáš Jeníček Marek Kalvach Petr Kalvach Pavel a Marie Kampovi Marie Kampová Daniel Chráska

tel. 466 415 226 tel. 466 648 082 tel. 777 040 730 tel. 603 103 734 tel. 736 466 891 tel. 777 043 356 tel. 732 157 375 tel. 732 157 375 tel. 466 412 253

Knihovna

(půjčování MC vţdy po shromáţdění)

19

Pravidelná setkání NEDĚLE

modlitební chvíle bohosluţba bohosluţba

08:00 hod. 09:00 hod. 09:15 hod.

Archa, malý sál Archa, velký sál Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

biblická hodina

18:30 hod.

Archa, malý sál

ČTVRTEK

Awana klub biblická hodina

17:00 hod. 18:30 hod.

Archa Kvasín, sudé týdny

PÁTEK

dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

SOBOTA

mládeţ

18:00 hod.

Archa, malý sál

tel. 466 412 210 [email protected]

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, malý sál

www.cb.cz/pardubice

Číslo účtu sboru CB Pardubice 1201277369 / 0800 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách pouţívejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby: diakonie sbírky, příspěvky, desátky splátky dluhů ARCHY úhrada akce mládeţe úhrada tábora AWANA úhrada tábora dorostu zahraniční misie úhrada Awana klubu

49........ 68........ 78........ 33........ 11........ 22........ 55........ 66........

Církev bratrská Pardubice Archa Lonkova 512 530 09 Pardubice

Kazatel Samuel Jindra tel. 723 929 999 [email protected]

Druhý kazatel Martin Tabačan tel. 774 134 301 [email protected]

Starší sboru Pardubice Dušan Beníšek tel. 603 399 349 Radomír Kalenský tel. 606 788 791

Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích.

Pavel Kamp tel. 466 412 210

Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu: Samuel Jindra [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected] Pavlína Kalvachová [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227

Grafická úprava Markéta Chmelová [email protected]

Jaroslav Ţítek tel. 466 263 749

Uzávěrka příštího čísla březen 2009.

Vladimír Lukáš tel. 602 482 914

Kvasín

Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966

20