sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH
05-06/2009
Všechno nejlepší! Narozeniny v červnu oslaví:
Chlupová Miroslava 35 let Kampová Ilona 40 let
Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám. Žalm 91,2
Sbírky 5. duben 2009 12. duben 2009 19. duben 2009 26. duben 2009 3. květen 2009 10. květen 2009 17. květen 2009 kasa vestibul
4 486,00 Kč 1 760,00 Kč 4 905,00 Kč 4 785,00 Kč účelová sbírka na doplnění fondu MISIE 2 978,00 Kč 6 439,00 Kč účelová sbírka na ETS 3 426,00 Kč 1 800,00 Kč
2
Úvodník Milí přátelé, jsou to dva týdny, co jsme s mládeţí vyrazili pokořit naší nejvyšší horu. Během svého ţivota jsem na Sněţce byl jen jednou. Letošní výstup byl v pořadí druhý, ale s ničím si nezadá s tím, co jsem proţil poprvé. Řekl bych dokonce, ţe nyní to bylo o mnoho krásnější. Dostal mě jeden okamţik, kdy po dlouhé cestě obklíčené lesy jsme vystoupali mezi kosodřeviny a v dálce se objevila v celé své kráse Sněţka. Tyčila se k nebi nad všechny ostatní vrcholky a hřebeny Krkonoš. Musel jsem se na okamţik zastavit, abych si ji prohlédl. Velice pěkně byla vidět cesta, po které jsme měli jít. Všechny náročné úseky jsme měli jako na dlani. Kaţdou zatáčku, kaţdé větší stoupání, sněhovou plotnu, kde se nám budou bořit nohy do sněhu. Vše bylo nádherně přehledné a bylo jasné, co nás čeká. Jsou období, kdy i my procházíme temnými a uplakanými údolími. Doslova se potácíme ţivotem. Málo co nás dokáţe potěšit a o nějakém výhledu do budoucnosti ani nemluvě. V údolí, kam snad ani slunce Kristovy lásky nedosáhne. Jako andělé Bohem poslaní jsou naši přátelé, kteří přichází do našich temných údolí, a povzbuzují nás, abychom neztráceli naději, abychom pohlédli do výšin a uviděli další vrcholek, na kterém se budeme moci hřát Kristovou láskou. Je dobře se rozhodnout stoupat, ale v tom okamţení přichází další pokušení, jako přišlo i na některé z mládeţníků. Kdyţ se nám konečně zjevila v našem výhledu Sněţka, byla vidět i ta cesta, po které budeme stoupat. Právě zde někteří zaváhali a zvaţovali, zda se jim to vyplatí trmácet se vzhůru. Takové stoupání ve svých ţivotech před sebou někdy vidíme i my, kdyţ se před námi rozestoupí údolí a my zahlédneme vrchol, na který jdeme. Číhá tu na nás stejné nebezpečí. Strach dál stoupat. Strach podstoupit těţké a náročné zápasy při cestě vzhůru. Jako Izraelci při putování pouští i my reptáme a říkáme si, zda nebylo přeci jen v temném údolí dobře. Tam jsme nemuseli nic dělat, jen sedět a ukájet se svou bolestí. Stojí za to však zatnout zuby a pokračovat v naději, ţe dosáhneme kýţeného vrcholu. Přiznám se, ţe i mě při stoupání na Sněţku došel dech. Chtěl jsem to zabalit, ale nakonec jsem byl velmi rád, ţe jsem stanul na vrcholu Sněţky. A přátelé, ten výhled na vrcholu stál také za to. Moci se ohlédnout zpět na cestu, po které jsme museli stoupat do těchto výšin. Vše vidět znovu a v myšlenkách se obracet zpět a procházet si všechna ta dobrá i náročná místa, která jsem musel jít. Prošel jsem si v myšlenkách všechna svá zaváhání, musel jsem si nakonec říct: „Stálo to za to!“ Hospodin nás povzbuzuje, abychom vstupovali do náročných zápasů a bojů, abychom nesetrvávali ve svých slzavých údolích plných stínů, ale abychom směřovali k výšinám a společně s ţalmistou vyznávali: „Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.“ (Ž121: 1-4) Mnoho svěžesti a naděje do vašich životních poutí přeje Martin Tabačan
3
Bohoslužba s modlitbami za nemocné 31. května 2009 Na konci května bude v Arše probíhat odpolední shromáţdění s modlitbami za nemocné. Jsme rádi, ţe naše pozvání přijal bratr kazatel Zdeněk Uhlík z Chomutova. Zároveň cítíme, ţe se ocitáme na neznámé půdě. Proč? Jsou věci, které jsou mezi nebem a zemí a kterým nerozumíme. Rádi bychom to dokázali nějak uchopit, pojmenovat a určit, protoţe se jako lidé bojíme neznámého a máme strach z věcí, kterým nerozumíme. Boţí uzdravení je jistě jednou z těchto věcí. Bůh uzdravuje. Bible nám o tom svědčí stejně jako zkušenosti některých jiných křesťanů. Vyznáváme: „Ano, Bůh má moc uzdravit člověka.“ Ale jak to uchopit? Kdo na to dokáţe dosáhnout? Kaţdý nebo jen pár vyvolených? Proč někdo uzdraven je a někdo uzdraven není? Jen těţko na tyto náročné otázky hledat odpověď. Něco ale víme. Jsme povzbuzováni k modlitbám a přímluvným prosbám, protoţe kaţdý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá; kdo tluče, tomu bude otevřeno (Mt 7:8). Modlitba je bod, kdy se dotýkáme nebe a zároveň otevíráme Boţí stavidla poţehnání. Jakub o tom krásně mluví, kdyţ píše: „Velikou moc má modlitba spravedlivého (Jk 5:16b)“ Ano, tak velkou moc má modlitba, ţe můţe přinést naději a zlom tam, kde jsme byli jiţ na konci svých sil a zahnání do kouta beznaděje. Zdeněk Uhlík je pokorným muţem modlitby. Jsem vděčný Pánu, ţe jsme spolu mohli procházet vikariátními cvičeními. Mnohdy jsem se cítil zahanben, kdyţ jsme spolu mluvili o modlitebním úsilí. Proto není asi náhodou, ţe je nositelem naděje pro mnohé nemocné. Zdeněk je muţem, který má od samého klečení před Pánem prodřené nohavice na kolenou. Neznám jiného člověka, který by trávil tolik času v Boţí blízkosti. Je to vzácný muţ podle Boţího srdce, který je nositelem pokoje, radosti a naděje. Muţ, který svým ţivotem zrcadlí Krista. Milí přátelé, jako starší se chceme modlit a chceme prosit za potřebné. Rozpoznáváme to jako jednu z povinností a zodpovědností, které jsme od Pána přijali. Ne nadarmo píše Jakub také: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. (Jk 5:14)“ Rádi bychom k modlitbám pozvali i vás. V pátek 29. května zahájíme společnou modlitební chvílí v Arše modlitební řetězec, který poběţí aţ do začátku nedělní odpolední bohosluţby. Rádi bychom vás povzbudili, abychom všechny naše nemocné předkládali na modlitbách našemu Pánu a vytvářeli prostor, kde bude moci Pán jednat. Chcete-li společně s námi vstoupit na tuto neznámou půdu a podpořit to celé zapojením do modlitebního řetězce, napište se na seznam, který bude viset na nástěnce nebo zasláním e-mailu na adresu kanceláře sboru:
[email protected]. Náš Pán je dobrý a štědrý! Martin Tabačan
4
Život sboru Výroční členské shromáždění Jako kaţdý rok i letos proběhlo kaţdoroční členské shromáţdění. Hospodaření sboru za minulý rok i rozpočet na rok letošní byly schváleny. Hospodář sboru – br. Petr Kotas, povzbuzoval členy k navýšení naší obětavosti o 10%. Br. kaz. Samuel Jindra ve své zprávě správce sboru, projevil vděčnost za modlitební ţivot členů a sboru, jako velmi silnou zkušenost vyzvedl akci Vyslání 70. Na straně druhé informoval o zklidnění vod v oblasti malých skupinek a vyzval shromáţdění, abychom se navrátili k malým skupinkám, protoţe zde si vzájemně slouţíme na poli pastorační péče. Požehnání Davida Na konci roku se takříkajíc za pět minut dvanáct narodil do rodiny Jindřišky a Martina malý David. Je pro nás povzbuzením, ţe se řady našich nejmenších stále rozrůstají. 8. března jsme společně vyprošovali poţehnání Davidovi a s nadějí očekáváme, ţe v našem sboru nebude David dlouho tím nejmladším. Jistě není tajemstvím, ţe Lýdie s Lojzou jsou v radostném očekávání dalšího svého potomka. Modleme se za naše mladé rodiny, aby Pán poţehnal a daroval nových dětí. Velikonoce Letošní velikonoce ve sboru přinesly jak radost a naději, tak i bolest a starosti. V úterý ve velikonočním týdnu proběhla akce s názvem „The Passion“, kde bylo moţné si poslechnout stejnojmenné reprodukované dílo Adriana Snella. Neděle vzkříšení byla radostnou událostí, protoţe byli pokřtěni Bára Kampová a David Jindra. Díky Pánu, ţe jsme pravidelně svědky nových narození v Kristu. Věřím, ţe si je i nás Pán pouţije, abychom společenství Archy rostlo nejen navenek, ale i vnitřně. Je mi líto, ţe se nekonal modlitební řetězec s názvem Modlitby 24/3, kdy jsme vyhradili jednu místnost v Arše jako modlitební kapli. Ţel zájem byl příliš malý na to, aby se tato kaple otevřela pro modlitby. Bereme si to k srdci a doufáme, ţe se nám to podaří příště připravit mnohem lépe a s větší otevřeností to také představit členům. Setkávání maminek Letošní rok přinesl jednu z nových aktivit v Arše, která zde delší čas nebyla. Začaly se spolu scházet maminky s dětmi. Je krásné poslouchat, jak se Archa vţdy rozšvitoří hlásky dětí, které se rozeběhnou po vstupní hale. Pak ale vše utichne a děti si jdou společně hrát do besídkové místnosti, zatímco maminky spolu mohou v klidu povídat v malém sále. S radostí sledujeme toto setkávání, které umoţňuje našim maminkám čerpat povzbuzení i nových sil do jejich nelehkých mateřských povinností. Děkujeme i všem sestrám, které se ochotně nabídly, ţe pomohou s hlídáním dětí.
5
Letos na jaře jsme s mládeţí podnikli na necelé čtyři dny výpravu do Krkonoš, které někteří z nás říkáme Jarní Relax. Start jsme měli naplánovaný na čtvrteční odpoledne. Původně se mělo jet převáţně autobusovou dopravou, ale vyskytly se komplikace u dopravců (o kterých já nemohu vyprávět, jelikoţ jsem jel později autem), a tak o zábavu bylo postaráno. Nakonec jsme se všichni šťastně sešli v jedné horské chalupě asi tři kilometry od Pece pod Sněţkou. Program byl pečlivě naplánovaný a tak jsme všichni věděli, kdy máme program, kdy se jde ven, nebo kdy se máme nahrnout do jídelny a nasytit své ţaludky. První večer jsme měli volný a tak jsme se především zabydlovali a povídali si. Na druhý den byl naplánovaný výstup na Sněţku. Ještě před výstupem jsme si poslechli první z trojice programů na téma z Bible. Pak uţ jsme se rychle připravili a vyrazili. Cesta byla chvílemi náročná a to především ve chvílích, kdy jsme museli zastavovat a připravit si sněhové koule na vzájemné se zkoulování. Sněţku jsme zdolali a měli moţnost se porozhlédnout po celém široširém kraji. Vrátili jsme se večer, částečně znaveni, ale připraveni si dál uţívat přátel kolem sebe. Třetí den, v sobotu, jsme dopoledne převáţné vymýšleli a fotili ve skupinkách fotky do fotografické soutěţe. Byly vyhlášeny čtyři kategorie: Panoramatická fotka, makro, příroda a skupinová fotka. Po obědě nás čekal odpočinkový výlet na nedalekou zříceninu. Původně jsme měli jit po vrstevnicích, coţ by znamenalo jít více méně po rovině. Nicméně nakonec jsme šli spíše proti vrstevnicím, neboli do kopce. Přes prvotní zděšení si myslím, ţe i tuto vycházku jsme si uţili. Večer jsme si pak opékali v krbu buřtíky a zašli do místní hospůdky na Kofolu. Zbytek večera byl na kaţdém z nás, jak jsme ho strávili. Někteří hráli deskové hry, jiní si jen tak povídali. Poslední den v neděli, jsme měli třetí program a pak uţ nás čekal úklid, vaření oběda a odjez domu. Myslím, ţe jsme si společně uţili mnoho srandy, zahráli si spoustu her, ale také jsme si udělali chvíle, kdy jsme byli sami s Bohem a mohli s ním mluvit, svěřovat se mu, děkovat mu, ale také mu říkat své prosby. MLÁDEŽNICKÁ PRODLOUŽENÁ VÍKENDOVKA ANEB JARNÍ RELAX
pro SL napsal br. Petr Jeníček
6
Konference CB Hrádek 14.-16.5.2009 Letošní konferenci CB bych nazvala na základě toho, jak jsem jí vnímala, zelenomodrou konferencí, anebo také konferencí souladu a vyváţenosti. Mám k tomu několik důvodů. Předně kaţdý účastník obdrţel zelenou broţuru, ve které byl program celé konference se všemi zprávami a návrhy, které byly na konferenci projednávány. Hned po příjezdu na Hrádek nás obě dvě barvy uvítaly, kdyţ jsme vystoupili z auta a rozhlédli se. Stáli jsme na kopci obklopeni krásně modrou oblohou, která přecházela do zeleně beskydských vrcholů. Tento pohled ve mně vyvolával pocit pokoje, vyváţenosti a souladu. Onen pocit jsem neměla jen při pohledu na beskydské svahy a přírodu, ve které se na vrcholku tyčí hrádecká modlitebna, ale také v jejích prostorách. Kaţdý účastník obdrţel modrou nebo zelenou vizitku. Ty nás rozdělily na 2 skupiny. Ovšem jednota a soulad nebyly porušeny. Pouze bylo nutno určit, která ze skupin půjde na jídlo jako první. Jídlo bylo pro všechny účastníky, kterých bylo více neţ 200, chystáno obětavými bratry a sestrami hrádeckého sboru. Nutno podotknout, ţe nám hrádečtí poskytovali prvotřídní péči. Velkým překvapením byla pro všechny dechová kapela, která nám přišla v pátek během předvečerní přestávky zahrát a upomínkové foto, sestavené ze záběrů pořízených během konference. Barevnou kombinaci a s ní i pocity souladu jsem proţívala i při hlasování. To probíhalo zdviţením zeleného hlasovacího lístku, kdy jsme vyjadřovali své souhlasy s přijetím zpráv tajemníka Rady, ekonoma a revizní zprávy, či při jmenování celocírkevních pracovníků. Do funkcí tajemníka pro manţelství a rodinu byl jmenován Josef Horský, tajemníka pro dorost Jan Homolka, tajemníkem studijního odboru je David Beňa a tajemníkem pro evangelizaci David Novák. Ten bude ještě chvíli i tajemníkem pro mládeţ, protoţe si připravuje nástupce a bude ji předávat. Dále byl volen šéfredaktor časopisu Brána – Bronislav Matulík. Při všech těchto volbách byl jen minimální počet těch, kteří vyjadřovali nesouhlas. Téměř 100% soulad zaznamenala hrádecká modlitebna při vyjádření souhlasu s ordinací nových kazatelů, jimiţ se stali Vladimír Horský, Partik Horváth, Ondřej Kyml, Josef Mrózek, Pavel Paluchník, Petr Polách a Jakub Ptáček. Volba členů nové Rady CB, která probíhala v sobotu, byla prováděna tajným hlasováním, a to tak, ţe jsme nejprve na modrém hlasovacím lístku zaškrtávali políčko voleného kandidáta za těšínské sbory (s tímto privilegiem Těšínska jsme se letos rozloučili, pro další léta bylo zrušeno). Teprve pak, kdyţ byl znám zvolený člen, jsme na zeleném hlasovacím lístku zaškrtávali ostatních 6 členů Rady. Noví členové Rady CB byli zvoleni poměrně velkým nadpolovičním počtem hlasů a to ve sloţení: Tadeáš Firla, Tomáš Holubec, Miloslav Kloubek, Karel Fojtík, David Novák, Pavel Paulus a Petr Raus. Předseda Daniel Fajfr a tajemník Petr Grulich byli jiţ voleni loni. Tato nová Rada CB byla zvolena pro období 2010 - 2013. Další oblastí, kde jsem proţívala pocit souladu, bylo při poslechu kázání. Boţí slovo, které nám bylo zvěstováno několika kazateli, mělo návaznost a do sebe zapadalo, jak dílky puzzle. Člověk by si myslel, ţe řečníci byli domluveni, ale všichni víme, ţe to byl Boţí duch, který je takto inspiroval. Konferenci zahájil a všechny uvítal kazatel hrádeckého sboru br. Stanislav Stebel. Hovořil na text z 2. knihy Královské, kde zmiňoval víru ţeny, která si šla půjčit nádoby na olej. Zdůrazňoval důleţitost víry a povzbuzoval nás k tomu, abychom se nebáli důvěřovat Bohu. Páteční ranní poboţnost vedl br. Daniel Heczko, který zmiňoval text 1. Tes 5,11. 7
Hovořil o tom, jaké důvody nás vedou k tomu, ţe se nepovzbuzujeme a nejsme jeden druhému oporou. Tento text apeloval na to, abychom nebyli zaměřeni na sebe, ale aby naše srdce bylo přející, radostné, otevřené, upřímné a pozitivní. V pátek večer byla společná bohosluţba. Tu vedl a slouţil slovem br. kaz. Pavel Černý. Mluvil o tom, abychom byli solí země. Sůl, kterou se prosoluje maso, proniká do celého objemu masa. Moţná jsme solí, která pozbyla slanosti, anebo vůbec solí nejsme, kdyţ dopad křesťanství není vidět v naší společnosti. Slovo nás vybízelo k tomu, abychom si nestěţovali na politiky, na korupci, na mnohé neduhy naší společnosti, ale působili na druhé, aby srdce lidí kolem nás se dotkl Boţí duch a On je proměňoval. Sobotní ranní poboţnost vedl br. Josef Červeňák, který je druhým místopředsedou ERC a slouţí v ECM. Bratr měl slovo z knihy Numeri 21,4-9, kde se mluví o reptání Boţího lidu. Opakem reptání je vděčnost. Izraelský lid dostal bronzového hada. Kaţdý, kdo byl uštknut a chtěl ţít, musel na něj pohlédnout. Chceme-li ţít, nesmíme se dívat kolem a reptat, ale pohlédnout vzhůru a vyjádřit vděčnost. Je toho tolik, co jsme dostali od Pána, a tváříme se, jako bychom nic nedostali. Kaţdému z vás bych přála být v sobotu večer na bohosluţbě. Spolu se slovem, které vyřizoval br. kaz. Černý (jak jsem jiţ zmínila) jsem mohla zaţít a okusit svátost Večeře Páně, a to společně s více neţ 150 kazateli z České republiky i Slovenska. Velmi na mne zapůsobila i společná ordinace 9 bratrů ( 7 z ČR a 2 ze SR) a pak společný slib, který nově ordinovaní bratři skládali do rukou nejstaršího kazatele konference, kterým byl br. kaz. Jaroslav Kučera. Po té se všichni zúčastnění bratři přemístili na stupínek a na ordinované bratry vzkládali ruce a modlili se. Konference byla nabitá událostmi. Vzpomínalo se na bratry kazatele, kteří nás předešli do nebeského domova, měli jsme tam hosty ze sesterské církve z Polska… Záţitků mám mnoho, informací ještě více a nelze je všechny zmiňovat. Pokud vám bude v příštím roce nabídnuta delegace, tak to rozhodně neodmítejte. s. Dáša Kalenská
nová Rada CB
8
Bible pro 21. století Na Bílou sobotu velikonoční jsme měli moţnost zúčastnit se celonárodní akce „Bible pro 21. století“ u příleţitosti vydání Nové bible kralické. Veřejné čtení začalo na Zelený čtvrtek v Betlémské kapli v Praze a během velikonoc se pak rozběhlo po několika desítkách českých, moravských a slezských měst. Bible kralická je největším klenotem české reformace," řekl o překladu jeden z autorů nové verze, Alexandr Flek. "Jazyk se vyvíjí, čeština je dnes jiná než před čtyřmi stoletími. Bibli je potřeba překládat a přizpůsobovat současnému čtenáři znovu a znovu." Překlad "Bible pro 21. století" vznikal podle Flekových slov celých patnáct let. Nadace pořídila v Nizozemsku přes padesát tisíc výtisků nového překladu Písem. Také v Pardubicích se za tímto účelem shromáţdili věřící lidé téměř všech místních denominací; CB byla zastoupena zřejmě nejpočetněji, cca třiadvacet přítomných, jedna katolička, jeden adventista SD, několik členů KS v čele s br. kazatelem Františkem Miláčkem a jako pořadatelé br. kazatel Pavel Radosta a další osvědčení nadšenci ze Slova ţivota. Lepší počasí by si sotva kdo mohl přát. Sluníčko příjemně svítilo na všechny přítomné i účinkující; mírný větřík si chvílemi pohrával s jemnými stránkami předčítaného textu. Střídavě jsme přečetli po kapitolách celé Lukášovo evangelium, pak vybrané kapitoly z Knihy Skutků a na konec jsme ještě četli své nejoblíbenější ţalmy. Jednotlivé verše i ucelené příběhy z Jeţíšova ţivota se rozléhaly po náměstí, někdy naléhavě a jindy zas pokojně; citlivě a přitom nevtíravě se ţivé Boţí Slovo dotýkalo duší snad všech přítomných i náhodných kolemjdoucích. Při čtení posvátných textů jsem si uvědomovala, jak přesně se i dnes naplňují slova dávného Izajášova proroctví, zapsaného jiţ 8 století před Kristem: „Tak tomu bude i s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ (Iz 55,11) My všichni zúčastnění jsme se totiţ to sobotní odpoledne jako jednotný Boţí lid stali tak velmi potřebným nástrojem, ţivými Hospodinovými ústy. Kaţdé jednotlivé Ţivé Boţí Slovo hopkalo po náměstí jak barevné míčky ve squashovém centru, odráţelo se od stěn radnice, domu u Jonáše či cukrárny Beránek; chvíli poskakovalo po starobylém dláţdění a já pevně věřím, ţe své dílo zdárně dokončí i v duších náhodných kolemjdoucích, kde se zahnízdí první semínko zájmu o tuto Dobrou Setbu. Návštěvníci letních zahrádek a restaurací se dál nenuceně bavili, ale já věřím, ţe Ţivé Boţí Slovo občas zalétlo i k jejich sluchu. Většina lidí náhodně procházejících kolem se zastavila a se zájmem chvíli naslouchala. Několik desítek zájemců si téţ novou Bibli (za bezkonkurenčně nízkou zaváděcí cenu - pouhých 150,00Kč (!) výhodně zakoupilo. Na závěr mi dovolte jeden zajímavý postřeh: Z proslulé pardubické restaurace „U bílého koníčka“ se v posledních dvou letech stal luxusní čínský restaurant. Její majitel posedával v poloprázdné zahrádce a zdálo se, ţe celkem se zájmem naslouchá předčítanému textu z Písma. Maruška Dusilová ze Slova ţivota si dodala odvahy a zašla za ním na kus řeči. Já jsem ji po chvilce následovala. Dozvěděli jsme se, ţe pan majitel a téměř veškerý jeho personál, včetně jeho rodinných příslušníků, jsou upřímně věřící křesťané! Lámanou češtinou s mnoha posunky jsme se dozvěděli, ţe zřejmě patří k větvi podzemní čínské církve upřímných opravdových křesťanů. 9
Majitel restaurace nám vyprávěl, ţe ve své zemi zakoušeli pro svou víru mnohá pronásledování. Jejich sedmiletý synek Pepík se k nám zpovzdálí přiblíţil, a kdyţ podlézal řetězové zábradlí na kašně, zeptala jsem se ho, jestli by nám taky nechtěl kousek z bible přečíst. Zrovna v tu chvíli totiţ předčítala drobná jedenáctiletá dívenka původem z Ukrajiny. A ten malý roztomilý Číňánek mi perfektní češtinou tak trochu smutně odpověděl: „Já ještě nemůţu, ještě neznám dobře všechny písmenka.“ Ale slíbil mi, ţe příště se uţ určitě zapojí. Bude ještě nějaké příště? Já bych se za ně rozhodně moc a moc přimlouvala! pro sborový list zapsala Daniela Střihavková
BIBLE – Kniha knih Prof. Dr. Jan Heller 20.09.2001, výběr z knihy: "Co je Bible", kterou vydalo Pastorační středisko. Je to kniha, o které tisíciletá ţidovská a křesťanská tradice tvrdí, ţe obsahuje Boţí zjevení, ţe skrze ni mluvil a mluví Bůh. Jenţe mnozí ji četli a Boha mluvit nezaslechli. Lidské zkušenosti s Biblí jsou různé. Někteří se na ní inspirovali a čerpali z ní podivuhodnou sílu, jiní se nad ní pohoršovali a odmítali ji. Uráţely je krutosti, necudnosti i zázraky, kterých je v ní řada. Konstatujme alespoň pro začátek, ţe Bible je sporná. A pokusme se co nejvýrazněji vymezit, co je na ní zvláštní, v čem by mohla spočívat její jedinečnost, je-li jaká. Nutno předem říci, v čem není. Není ani v jejím jazyce, ani v její formě. Příběhy a rodokmeny, hymny a modlitby, kultické instrukce i mudroslovné reflexe najdeme i u sousedů, tedy ve starém Egyptě a staré Mezopotámii, a ovšem i v dalším starém Orientě. Její jedinečnost není ani v látkách. Některé látky najdeme i v jiných literaturách. Tak vyprávění o potopě má pozoruhodně shodný protějšek v jedenácté tabulce eposu o Gilgamešovi, část knihy Přísloví se téměř shoduje s jedním známým mudroslovným textem egyptským. Leccos v ní jsou zřejmé reakce na náboţenské představy jejího okolí, někde jde o přímo rozhorlené polemiky. I v Novém zákoně se evangelia svou formou podobají helénistickým aretalogiím, epištoly klasickým dopisům a Zjevení Janovo je blízké tehdejší literatuře vizionářské. A přece je na ní něco zcela pozoruhodného. Začneme Starým zákonem, tedy její starší a větší částí, sepsanou proroky a mysliteli starého Izraele. Ta jeho zvláštnost je v tom, ţe představuje celou zachovanou literaturu společenství, které se odhodlalo zničit nebo alespoň dále nepředávat, netradovat nic neţ to, co zcela jednoznačně svědčilo o Bohu. Dodejme: O Bohu zvláštním, svrchovaném, chcete-li transcendentním, to jest takovém, který prolamuje kaţdé lidské úsilí nějak jej zvládnout, zneškodnit, zmanipulovat, dostat pod kontrolu, podrobit si. Jak je to moţné, ptáte se právem. Kde k tomu toto společenství vzalo odvahu a rozhodnost, důslednost a neoblomnost? Zřejmě v tom, ţe bylo jako celek odhodláno vnímat 10
sebe samé jen v rámci vztahu k tomuto Bohu. Nezajímalo se o sebe samého jako takové, ale jen o sebe samého před Bohem. A jen v rámci takového společenství se mohl objevit člověk - Jeţíš z Nazareta - jemuţ byl Bůh důleţitější neţ celý svět i neţ vlastní já, a proto byl hotov jít v Boţí poslušnosti aţ na kříţ. Řekli jsme si uţ, co Bible není. Není to ani reportáţ (ať přesná či nepřesná), ani ovšem výmysly (ať zboţné či svévolné). Jsou tu děje, ale nejsou to dějiny - v našem běţném smyslu. Jsou tu básně, a přece to není jen to, čemu říkáváme poezie (od poiein - tvořit, tedy lidská tvořivost). Mluví se to o Bohu, který jedná a přece to není bájesloví, mythologie, vzniklá jako výron lidských náboţenských potřeb. Přistoupíte-li k Bibli a pokusíte se postihnout ji běţnými literárními kategoriemi, vidíte, ţe se nehodí, ţe praskají, čím pečlivěji je na ni přikládáte. Existuje vůbec literární kategorie, která by tu vyhovovala? Jistě, dokonce hned několik, ale nejsou obvyklé. První je “svědectví”. Představte si svědectví u soudu. Svědek vypovídá o něčem, co sám zaţil, ale u čeho ostatní nebyli. Nevymyslil si to. Ale samozřejmě to líčí svými slovy a předkládá z proţité události právě jen to, co z ní sám shlédl a co z toho pochopil. A stojí za svým svědectvím celou svou osobní váhou a autoritou. Ovšem ţe mohou být i svědci, kteří neviděli přesně, pochopili málo a nebo se dokonce dali vést něčím jiným neţ pravdou. Aţ se z nich stali svědkové falešní. - Bibličtí svědkové nejsou svědkové falešní. Ale jejich lidství vţdy souzní. Vyprávějí, co dokázali pochopit, co si z proţitého dokázali vnitřně přivlastnit. Nejsou reportéři, jsou svědci. Druhá příhodná kategorie je vyznání. Představte si zase vyznání či doznání u soudu. Vyznávám, ţe jsem selhal. Ţe jsem se provinil, ţe jsem něco nedokázal, co jsem měl. Ţe jsem něco zatajil, co jsem neměl. Vyznávám také, ţe ten či onen mi velice pomohl, ţe jsem mu zavázán a vděčný. Všimněte si zase: V pozadí je událost. Ale nereferuje se o ní objektivně: vypráví o ní ten, koho se hluboce dotkla, koho poznamenala, ba moţná přímo přetvořila, kdo byl zasaţen. Kdo tedy nebyl subjektem, nýbrţ objektem této události. A konečně třetí kategorie je poselství či zvěst. Řecké slovo euangelion je ve své nejspecifičtější podobě zvěst o vítězství. Maratónský běţec volá na athénské agoře “Zvítězili jsme” (Nenikékamen!) a padá vyčerpáním mrtev k zemi. Posel, zvěstovatel, je ten, kdo byl vyslán s důleţitou zprávou. Stalo se něco, o čem je zapotřebí povědět ostatním, něco, co má velký význam. Kdyby jim to posel nevyřídil, zradil by své poslání. Selhal by. K tomu je přece vyslán! A vyslaný se řekne řecky apostolos = apoštol. A zase: posel si své poselství nevymyslil, není jeho subjektem, tvůrcem. Byl pověřen, je jen jeho vykonavatelem. A ti, kdo slyší, mu mohou - ale nemusí! - věřit, jako tomu, kdo svědčí, nebo tomu, kdo vyznává. Vyznání, svědectví i poselství lze odmítnout. Nebo mu uvěřit a přijmout je. A o to přesně v Bibli jde: Ne abychom dostali důkazy, nýbrţ abychom uvěřili jejímu poselství. Kdo chce důkazy, kdo hledá taková znamení, která by umoţnila víru a tedy i vlastní rozhodnutí obejít a odloţit, je podle Jeţíše “pokolení zlé a cizoloţné”. Mnoho lidí neví co si počít s Biblí, protoţe se jim slova svědků zdála nevěrohodná. Zde je třeba, aby se všichni křesťané váţně zamysleli nad svým spoluzaviněním. Asi jsme v minulosti všelijak přispívali k tomu, ţe to, co Bible říká, se mnohým zdálo nevěrohodné. - Jistě však tu byly i jiné důvody: Především obludné zpředmětnění pravdy. Pravda je prý to, co odpovídá skutečnosti, přesněji: mé představě o skutečnosti. Je to fotografie z mého alba. To, co vlastním a čím disponuji. Kdo má takové pojetí pravdy, dokazuje tím zcela jednoznačně, ţe pravou pravdu ještě nepoznal. Přečtěte si Rádla, jeho slavnou Útěchu z filosofie, poslechněte si Ladislava Hejdánka. Mám obavu, ţe za podstatnou částí církevního fundamentalismu a jeho pojetí Bible je docela prostě předmětné pojetí pravdy. A pak 11
by byla Bible pravdivá proto, ţe se vykopaly stopy po potopě nebo dokonce objevily zbytky Noemovy archy na vrcholu Araratu. Ale já mám za to, ţe je pravdivá proto, ţe nás vede k ţivé Pravdě, Konfrontuje nás s jejím nárokem a ujišťuje nás, ţe smíme ţít v jejím světle. Mám za velmi závaţné, ţe nemáme “objektivní”, nezaujaté a vnějšně evidentní zprávy o Jeţíšovi. Jsem přesvědčen, ţe to není náhoda. Je to pojistka proti tomu, aby se nemohl stát předmětem našeho, tak zvaně nezaujatého, zpředmětňujícího bádání, objektem v našich duchovědných laboratořích. Zprávám o něm lze buď věřit nebo nevěřit. A tak k němu, k setkání s ním, nevede jiná cesta neţ cesta víry. Co tedy je Bible? Je to svědectví, vyznání, poselství. Je to bohatý a rozmanitý soubor vnitřních zkušeností oslovených, kteří v konkrétních událostech svého ţivota i ţivota společenství, v němţ stáli, rozpoznali Boţí zásahy, Boţí soudy i Boţí opatrování, Boţí vedení. A to pak chtěli dosvědčit na modelových situacích, tedy tím, ţe svůj záţitek, svou vnitřní zkušenost, svůj pohled víry převyprávěli tak, aby na událostech byl tento Boţí zásah, toto Boţí vedení co nejzřetelnější: a zároveň o tom všem vyprávěli tak, aby ti, kdo to budou slyšet, mohli do takového dění a setkávání sami také vstoupit. Proto během tradice, tedy během předávání, krátili a rozšiřovali a podtrhávali. Všechny úpravy dělali proto, aby jejich svědectví bylo zřetelnější, jejich vyznání názornější, jejich poselství naléhavější. Křesťan řekne: “vedl je Duch svatý”. Jeho vlivem bylo vše psáno z víry, tedy z touhy, vydat svědectví o Bohu, o vlastní víře a tím i čtenáře a posluchače přivést k téţe víře. Bible je tedy kniha vysoce tendenční. Není nezaujatá, protoţe ji psali ti, kdo byli zaujati - Bohem a jeho dílem. Není nestranná. Straní Bohu na kaţdé stránce. Opomíjet nebo dokonce popírat tuto tendenci znamená zbavit se moţnosti rozumět jí do hloubky. pro SL na Internetu vyhledala Dagmar Kalvachová Pol.
Nové knížky v knihovně Philip YANCEY „Ježíš, jak jsem ho neznal“ Kaţdý člověk, který se někdy tázal po smyslu ţivota a setkal se s osobou Jeţíše, se ptal: „Váţně Bohu na nás záleţí? Zajímá Boha utrpení, které je tady na zemi? Zajímá se Bůh osobně o mě?“ Kníţka je rozdělená do 3 částí: Kdo to byl? Proč přišel? Co tu zanechal? Richard ROHR „Stát se moudrým mužem – úvahy o mužské spiritualitě“
12
Autor se zamýšlí nad tím, jaký by měl být křesťanský muţ uprostřed dnešní společnosti, která se ţene za hodnotami, jeţ člověka nemohou naplnit, uspokojit ani připravit na chvíle krizí a zkoušek. Joshua HARRIS
„Vášeň pro církev – jak se do ní zamilovat“ Dnešní společnost se svým konzumním přístupem k ţivotu, touhou po nezávislosti a kritickému postoji ke všemu poznamnává i přístup křesťanů k církvi : církev sice navštěvujeme,ale nechceme se nikde vázat a zapojit. S církví chceme tak maximálně „chodit“. Ale chce to tak i Bůh? Larry CRABB „Muž a žena“ Proč jsou křesťanská manţelství ta často plná napětí a hořkostí? Proč tak často nefungují? Abychom s tím mohli něco dělat, musíme pochopit, ţe tím největším zhoubcem je sobeckost a egocentrismus. Pro dobré manţelství je nutno se kaţdý den sebeobětovat : povaţovat druhého za přednějšího sebe a nemyslet na to, zda za to něco dostaneme. připravila s. Irena Hambálková
Dne 5.4.2009 se konalo výroční členské shromáţdění pardubické pobočky ELIMU – sdruţení pro evangelizaci a diakonii. Hlavním bodem jednání byla volba novéCO NOVÉHO ho výboru pobočky a diskuze jak dál v ELIMU. Byl zvoV ELIMU len nový výbor ve sloţení Eva Widenská, Petr Kalvach st. a Vladimír Lukáš, který byl také zvolen novým předsedou výboru pobočky. Revizorem je Jarda Ţítek. Vedoucí prodejen zůstává osvědčená Dáša Kalvachová z Dubiny a jejím pomocníkem v kavárně je Pavel Špaček, za jehoţ sluţbu jsme velice vděčni (nepřidá se někdo další?). Osobou zodpovědnou za hostinskou činnost v kavárně (dle ţivnostenského listu) je pan Poddaný, který nám vozívá obědy, při společných akcích. Víte dobře, ţe těţiště činnosti ELIMU je právě v kavárně a v knihkupectví. Rozšířili jsme činnost o Seniorklub a volejbalový krouţek a přemýšlíme o dalších aktivitách. A také očekáváme na nové členy, kteří by se nejen formálně zapojili do ELIMU, ale také aktivně pomáhali při další práci a přinesli nové nápady k oţivení činnosti. Je nás zatím 16 členů, někteří další mají uţ do ELIMU nakročeno, takţe čekáme na další aktivní spolupracovníky. Chci poděkovat všem členům i přátelům ELIMU, kteří podporují tuto aktivitu svými sponzorskými dary. Chci poděkovat i vám, kteří se rádi stavíte a posedíte se svými přáteli 13
v příjemném prostředí kavárny, a nebo se zajdete podívat, co máme nového v knihkupectví. Na obou místech je bohatý výběr a těší nás, ţe předseda RCB br. kazatel Pavel Černý, při návštěvě našeho sboru prohlásil, ţe naše knihkupectví je nabídkou jedním z nejlepších v celé CB!! Takţe přijďte „pobejt“ a vězte, ţe kaţdou korunou utracenou v kavárně či knihkupectví, podpoříte dobrou věc – náš ELIM. Heslo, ţe ELIM jsou otevřené dveře do Archy, stále platí! A kdybyste chtěli ELIM podpořit třeba i malým peněţním darem, tak to můţete vyřídit s někým ze členů výboru, nebo zde je číslo účtu, na který je moţno peníze poslat: 1036025167/5500. Tyto dary je moţné potom odečíst z daní (doklad o poskytnutém daru dostanete). Děkujeme předem za vaší podporu a prosíme i za modlitby, protoţe i tuto činnost v ELIMU chápeme jako příleţitost ke sluţbě, kterou nám Pán připravil! Nashledanou v ELIMU se těší za celý výbor pobočky Vladimír Lukáš
Akce v červnu 29.5. 31.5. 31.5. 31.5. 1.6. 4.6. 7.6. 13.6. 14.6. 14.6. 18.6. 20.6. 21.6. 21.6. 22.6. 28.6.
19.00 9.00 16.00 19.30 18.00 9.00 18.00 14.00 9.00 18.00 9.00 18.00 19.30 18.00 18.00
Modlitební setkání - začátek modlitebního řetězce Bohosluţba se sluţbou br.kaz. Uhlíka Mimořádná bohosluţba zaměřená na přímluvné modlitby za nemocné Modlitební staršovstvo Staršovstvo - pracovní sejití Sejití maminek Manţelské večery Svatba Lucie Roušarové a Daniele Chrásky v Moravské Třebové Bohosluţba s vysluhováním Večeře Páně Manţelské večery Sejití maminek Svatba Dagmar Kalvachové a Milana Stránského Manţelské večery Modlitební staršovstvo Staršovstvo - pracovní sejití Modlitební sejití
SPOLEČNÉ AKCE BĚHEM LÉTA 28. 6. – 4. 7. 1. 7. – 11. 7. 4. 7. – 11. 7. 8. 8. – 15. 8. 22. 8. – 29. 8.
Dětský tábor besídky a Awany Dorostový tábor English Camp Sborová dovolená, Hotel Maxov - Jizerské hory Relax – letní pobyt mládeţe
14
Služby CB Knihovna (půjčování knih vţdy po shromáţdění)
Audio půjčovna
Irena Hambálková Eva Heinová Daniela Stříhavková
tel. 466 415 226
Dagmar Kalvachová Dagmar Kalvachová Martin Hambálek Radomír Kalenský Daniel Čapek Tomáš Jeníček Marek Kalvach Petr Kalvach Pavel a Marie Kampovi Marie Kampová Daniel Chráska
tel. 466 412 210 tel. 466 412 210 tel. 466 415 226 tel. 466 648 082 tel. 777 040 730 tel. 603 103 734 tel. 736 466 891 tel. 777 043 356 tel. 732 157 375 tel. 732 157 375 tel. 466 412 253
tel. 732340476
(půjčování MC vţdy po shromáţdění)
Prodej knih a hudby Kavárna Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Správce budovy Kancelář sboru, pokladník Varhanní doprovod
15
Pravidelná setkání NEDĚLE
modlitební chvíle bohoslužba bohosluţba
08:00 hod. 09:00 hod. 09:15 hod.
Archa, malý sál Archa, velký sál Kvasín
ÚTERÝ
Kurz Alfa
18:00 hod
STŘEDA
biblická hodina
18:30 hod.
Archa, malý sál
ČTVRTEK
Awana klub biblická hodina
17:00 hod. 18:30 hod.
Archa Kvasín, sudé týdny
PÁTEK
dorost
16:30 hod.
Archa, klubovna
SOBOTA
mládeţ
18:00 hod.
Archa, malý sál
tel. 466 412 210
[email protected]
NEDĚLE
Evergreeni
18:00 hod.
Archa, malý sál
www.cb.cz/pardubice
Číslo účtu sboru CB Pardubice 1201277369 / 0800 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách pouţívejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby: diakonie sbírky, příspěvky, desátky splátky dluhů ARCHY úhrada akce mládeţe úhrada tábora AWANA úhrada tábora dorostu zahraniční misie úhrada Awana klubu
49........ 68........ 78........ 33........ 11........ 22........ 55........ 66........
Církev bratrská Pardubice Archa Lonkova 512 530 09 Pardubice
Kazatel Samuel Jindra tel. 723 929 999
[email protected]
Druhý kazatel Martin Tabačan tel. 774 134 301
[email protected]
Starší sboru Pardubice Dušan Beníšek tel. 603 399 349 Radomír Kalenský tel. 606 788 791
Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích.
Petr Kotas tel. 602 309 227
Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu: Samuel Jindra
[email protected] Dagmar Kalvachová Pol.
[email protected] Pavlína Kalvachová
[email protected]
Vladimír Lukáš tel. 602 482 914
Grafická úprava Markéta Chmelová
[email protected]
Kvasín
Uzávěrka příštího čísla srpen 2009.
Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966
Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.
16
Jaroslav Ţítek tel. 466 263 749