2009

8. ročník/1. číslo škol. rok 2008/2009

2

Strašidelné příběhy V lese Jednou jednoho hezkého dne se jedna rodinka vydala do lesa na hříbky. Pár jich sice našli, ale přiznejme si, žádná sláva. Najednou se zničehonic zatáhlo a do minuty pršelo. Tatínek naznal, že než se dostanou domů, budou tak mokří, že se budou jejich věci sušit asi dva dny. Rozhodl tedy, že půjdou najít nějaký úkryt před deštěm. Trvalo jim asi 10 minut, než tatínek něco uviděl. Jako by v lese někdo bydlel a měl rožnutá světla! Když přišli blíž, uznali, že se jim to nezdálo, a proto tedy zaklepali a vešli dál. Což byla veliká chyba. Jakmile zaklepali, ozval se divný hlas, ale pro rodinu byl tento dům záchranou. Vešli tedy dovnitř a slušně pozdravili starého dědečka, který ani nemohl vstát z křesla, aby se podíval, koho to má za návštěvu. „Kdopak to ke mně zavítal?“ řekl dědeček a pomalu otáčel hlavou. Tatínek k němu přicupital a domlouvali se, jestli by tam mohli jednu noc přespat. Dědeček jim řekl: „Je devět hodin večer a já mám rád po desáté hodině klid. Můžete tu přespat, ale za této podmínky.“ Rodinka mu na to kývla a šla si lehnout. Odbila půlnoc a dole byl slyšet rámus. Tatínek se šel podívat dolů. Viděl něco moc hrozného, to, co nikdo nikdy neviděl. Dědeček se začal měnit v jakousi hrůzostrašnou pradávnou potvoru. Honem rychle vyběhl schody, vzbudil potichu děti a odvedl je do jednoho pokoje, kde se zamkli a zabarikádovali. Ráno se oblékli a potichu se vypravili na cestu zpátky domů. Od té doby už na houby nikdy nešli. A po dědečkovi a domu se slehla zem. Jan Vejrosta, 9. B

Prázdniny Jednou o prázdninách jsme s rodiči jeli na venkov do starého domu. Když jsme se nastěhovali, maminka mi vyprávěla, že tu žili lidé, kteří spáchali sebevraždu. Já jsem to samozřejmě nebrala vážně. Když přišel večer a já usnula, zaslechla jsem podivný výkřik. Běžela jsem do kuchyně. Ten křik byl pořád hlasitější. Otočila jsem se a zahlédla dva stíny na dveřích. Byli to nějací dva lidé. Jeden z nich měl v ruce pistoli, namířil jí na toho druhého a třikrát vystřelil. Ta postava pak padla k zemi. Když jsem se vzpamatovala, už tam postavy nebyly. Šla jsem se radši podívat na internet, jestli tam o tomhle domě něco bude a taky že bylo! Žena a muž tam spáchali sebevraždu zastřelením. Ale bylo to velice divné, protože já viděla, jak jedna postava zavraždila druhou! Myslela jsem si: „Určitě to byla vražda! Vždyť jsem to viděla!“ A tak jsem šla spát. Ráno jsem se probudila a nikomu jsem nic neřekla, protože kdo by mi věřil. Třetí den jsem požádala maminku, abychom odjeli, že už tam být nechci. A když jsme si sbalili věci a sedli do auta, podívala jsem se ke dveřím. Někdo mi mával. Nevím, kdo to byl, ale byla to žena s dlouhými hnědými vlasy. A pak? Zbývalo jen pár dní, než jsem šla do školy a časem jsem na vše zapomněla. Veronika Jakubíčková, 8. B

3

Prázdniny Když začaly prázdniny, bylo to přímo super: já, kamarádky, kluci, diskotéky atd. A jednou večer jsem na internetu poslouchala písničky. A najednou jsem asi překlikla stránku… Byly to satanistické obrázky, příběhy a data, co se toho dne má stát člověku, který věří v satanismus. Podívala jsem se na datum 23. 7. 08 – ten den, kdy se mně stránka objevila na obrazovce. Na tento den tam byl příběh o klukovi, který vjel na tuto stránku omylem jako já. Psalo se tam, že se začal bát a po nocích ho pronásledovaly podivné sny a stíny. Já jsem začala mít strach také, a protože v tyto příběhy opravdu věřím, začala jsem se bát. Rychle jsem stránku zavřela. V tu chvíli mi napsala kamarádka: „Vyrazíme někam?“ A já jsem odepsala: „OK. Ve 20.30 u kostela.“ Oblékla jsem se a vyrazila. Kamarádka už mě tam čekala, ale nebyla ve své kůži. Tvářila se, jako by jí někdo ublížil, nebo měla strach. Pořád se kolem sebe dívala, a když mě uviděla, rozběhla se za mnou. Vyptávala jsem se jí, co jí je. „Ale, stalo se mi něco na internetu.“ řekla. Šly jsme. Když jsme kousek ušly, všimla jsem si, že nás něco sleduje a začaly jsme utíkat. Šly jsme ke mně domů a já měla na počítači email. Otevřela jsem ho a bylo tam: „Proč ty?“ Nechápala jsem. Přespaly jsme u nás a ráno bylo vše úplně jinak. Stránka satanismu a email zmizely a těšila jsem se, až budu zase poslouchat písničky. Aneta Pitrunová, 8. B

Tajuplné světlo Moje kámoška Věra a já jsme mohly stanovat na naší zahradě. Když jsme postavily stan, udělaly jsme si v něm pohodlí a já vyprávěla svojí kámošce, co jsem si naposledy nakoupila. Svoje nové tričko s nápisem HORROR jsem měla právě na sobě. Protože jsme byly obě hodně utahané, velmi rychle jsme usnuly. Najednou nás vzbudil křik z vedlejšího domu. Šokovaně jsme se na sebe podívaly. Chvilku nato odbila půlnoc a mě najednou oslnilo nějaké světlo. S šíleným křikem ukazovala Věra na moje tričko. Nápis HORROR neskutečně zářil. Teď jsme ještě ke všemu za stěnou stanu zaslechly podivné hlasité funění. Vylezly jsme ven, abychom zjistily, co se děje, ale všechno bylo v pořádku. Přesto jsme se běžely schovat do domu. Moji rodiče nám nevěřili ani slovo a my se ještě dnes domýšlíme, co se tenkrát v noci vlastně stalo. Jedno je jisté: V žádném případě se nám to nezdálo!!! Adriana Kováčová, 9. B

Stín Jednou rodiče odjeli k babičce, měli se druhý den vrátit, a tak jsem zůstala sama doma. Asi po hodině se stavila má nej kamarádka a já jsem jí nabídla, ať u nás spí. Zavolala mamince a ona jí to dovolila. Řekly jsme si, že budeme hrát v noci na schovávanou. Zrovna byla bouřka. Kamarádka pikala a já jsem utíkala do pokoje, kde nic nebylo. A vypnula jsem elektřinu. Ale najednou jsem uviděla stín, který se ke mně blížil. Myslela jsem si, že je to má kamarádka, ale tu jsem slyšela dole, jak na mě volá, že nevidí, že je všude tma. Ten stín se pořád blížil ke mně a natahoval ruku. Zničehonic se zapnula elektřina, stín zmizel a má kamarádka utíkala za mnou, co se děje. Všechno jsem jí vyprávěla. Šly jsme spát a ráno jsem to řekla rodičům. Dozvěděla jsem se od nich, že když jsem byla malá, zabil se můj bratr na motorce. Zrovna byla bouřka. Asi se se mnou přišel rozloučit. Simona Šíblová, 9. B 4

Co se stalo v domě hrůzného starce Dva zloději vešli do domu. Vzduch byl zatuchlý, všechno hnilo. Zloději udělali pár kroků dovnitř a dveře se za nimi zavřely. Ti dva si dodali odvahy a šli dál. A vtom se to stalo. Oba dva je najednou uchopily ruce. Byly studené, mrtvolně bledé a vypadaly, jakoby se rozkládaly. Ti dva se snažili bránit, ale ruce byly příliš silné a nepovolily. To cosi, čemu patřily ruce, je dovleklo do klepa, do místnosti s lahvemi. Stál tam dědek, na sobě měl divný plášť a na rukou cosi, co vypadalo jak drápy. Řekl tomu čemusi, ať je položí na stoly uprostřed místnosti. To cosi to provedlo. Dědek se nad nimi sklonil a jediným pohybem rukou jim vyrval srdce z těla. Ale oni nezemřeli, stále ještě žili. Dědek něco zamumlal a srdce se v jeho rukou proměnila v lahve. Poté se nad nimi zase sklonil, položil jim ruce k čelu. Všimli si, že má na rukou krystaly. Dědek zamumlal nějaká slova a vysál jim duši z těla. Teď už konečně byli mrtví. Dědkovi přitom zažhnuly oči. Dědek jejich duše vpravil do lahví. Vypadaly v nich jako olovo. Poté řekl svému služebníkovi s mrtvolnýma rukama, aby se přiblížil k autu, ve kterém byl třetí zloděj. A čekal na znamení. On sám se převlékl, vzal si hůl a vydal se k autu. Když uviděl auto a v něm vyděšeného řidiče, rozesmál se a přitom lehce pokynul. To bylo znamení, na které služebník vyrazil, chytil vyděšeného řidiče a dovlekl ho do sklepa k lahvím. Tam s ním dědek provedl to samé, co s těmi dvěma předcházejícími. Těla všech tří potom vyhodili do moře, odkud byli ráno vyplaveni a poté nalezeni. Ota Beneš, 9. A

Strašidelný les Jednou kdysi dávno se v temných lesích proháněla strašidla, vlkodlaci, upíři a další démoni. V té době kousek od lesa bydlel manžel s manželkou a ti měli syna. Vždycky, když se přiblížil soumrak, vlezli všichni do svého domku, protože zlí duchové hledali vždy v noci potravu. Plížili se k obydleným sídlům a číhali. Párkrát dokonce snědli i člověka, který vylezl z chalupy. Od té doby se všichni lidé schovávají do svých domků dřív, než padne tma čekají, až přijde den. Tereza Hartmanová, 7. B

Nezapomenutelný Halloween Žila jednou jedna rodina, která se přestěhovala do menší vily. Byla hodně levná, protože se říkalo, že tam po nocích chodí duch staré paní, která si každého, kdo se jí podívá do očí, vezme do hrobu. Nikdo z té rodiny na duchy nevěřil, a proto se tam přestěhovali. Vše probíhalo normálně. Všichni šli spát. Jessica a Valerie měly pokoj společný. Ani jedna nemohla usnout, a tak si začaly povídat. Jessica říkala, že se té paní klidně do očí podívá uvidí, co se stane. Najednou něco uslyšely. Valerie řekla, že je to kočka. Po chvíli musela Jessica na WC. Valerie řekla, že zůstane v pokoji a bude se snažit usnout. Asi po deseti minutách se Jessica nevrátila a Valerii se to už zdálo divné. Šla se podívat, kde vězí, ale zničehonic uslyšela výkřik. Valerie nevěděla, co má dělat. Vzbudila rodiče, ale ti nemohli Jessicu najít. Ráno to nahlásili policii. Uplynul týden a Jessica byla stále nezvěstná. Valerie se šla projít na starý hřbitov. Byla tam dlouho, najednou ale uviděla kámen a tam stálo: Montésa Evrinová 1918-1965 Jessica Mahonová 1984-2006 Michaela Šístková, 7. B 5

Černý stín V strašidelném lese skočila holka přes klacek a ozvalo se křap. Podívala se dozadu a vidí černý stín. Začne běžet a za ní běží černý stín. Spadne na zem a černý stín ji skoro dožene. Začne ji ale volat mrtvá babička, stín se lekne a běží zpátky. V telefonu se ozve chraplavým hlasem: „Už si pro tebe jdu. Těšíš se?“ Rozhlédne se, vidí světlo, běží za ním. Doběhne k chaloupce, zaklepe, otevře jí mrtvá babička a řekne: „Už jsi tu? Tak rychle!“ Po té holce zbyly jen červené kapky krve, které vedou do prázdné krajiny. Kamila Vallová, 7. B

Strašidýlka Když se v noci vzbudím, strašidýlka vidím. Jedno, druhé, třetí, už se bojí všechny děti. Když se bojím, mamku vzbudím, pak se nudím a už nespím. Strašidýlka mějte rádi. Vždyť jsou přece kamarádi! Veronika Pitlová, 4. třída

Strašidla Byla tmavá noc a já se bála moc. Měla přijít strašidla, co rozdávají kokina. Maminka mi pověděla, abych šla a otevřela. Já jsem šla a otevřela, básničku jim pověděla a ona mi kokina dala a ještě mě pochválila. Lenka Komínková, 8. B

6

Cosi ve tmě Tmavý zámek, právě odbíjí půlnoc. Prochází se po tmavých chodbách kolem obrazů šlechticů. Dnes v noci se jí zdají nějaké strašidelnější než obvykle… Najednou za sebou uslyší kroky… Otočí se, ale nikoho nevidí…Jde kolem vystaveného brnění. Najednou se jí zdá, že se brnění pohnulo. Podívá se pořádně, ale brnění je stále na svém místě. Vždycky nesnášela tyhle každonoční procházky, ale nemůže nic dělat. Je těžké být Bílou paní… Adéla Nohelová, 8. A

Strašidelný dům V jednom londýnském předměstí stojí přímo uprostřed ulice velký dům s číslem 13. Ten dům je veliký, s šedočernou omítkou. Těžko říct, jestli v něm někdo bydlí. Když vejdete do velké zahrady, uslyšíte zaskřípání vrat. Vítr se prohání ze stromu na strom. Dveře domu jsou obsoukány pavučinami. Když vejdete dovnitř, uslyšíte jen hrobové ticho a vrzání podlahy. Dům je prázdný. Však sem tam míváte pocit, že v domě nejste sami. Hrozivé kroky, které se ozývají z vrchního patra, kvílení meluzíny a děsivé skřípání podlahy vzbuzují pocit strachu. Kdo ví, jakou má tento dům minulost… Tereza Šturzová, 8. A

Půlnoční hřbitov Vítr si teskně hrál se zetlelým listím. Z dálky se ozývalo vytí vlků. Nad hřbitovem byla mlha. Vtom se za mnou ozvalo zapraskání. Rychle jsem se otočila, ale nic tam nebylo. Šla jsem dál, až jsem přišla k zarostlému hrobu jednoho kluka, který zemřel za podivných okolností. Vtom se ozvalo zavytí blíž než ty předchozí. Otočila jsem se a viděla jsem dvě žlutorudé oči, ve kterých se zrcadlilo nepopsatelné zlo. Další zavytí, další oči. Za chvíli bylo kolem mě asi osm očí. Vykřikla jsem a uviděla velký blesk. Stvoření vycenila zuby. Špičaté a od krve. „Co budu dělat?“ problesklo mi hlavou… Veronika Pavlíčková, 8. A

Dvě postavy na hřbitově Je Halloween, zima a tma se vkrádají do mozku a vzbouzí neexistující představy. Od hřbitova jdou podivné zvuky. Vítr se opírá do korun stromů, zalézá do děr v kůře a děsivě kvílí. Měsíc je v úplňku. Dvě tmavé postavy se blíží k hřbitovní stěně. Brána je zavřená, a tak přelézají zeď. Napřed hází dolů lopaty a rýče, které si nesly v pytlích na zádech. Po deseti minutách je slyšet kopání do tvrdé země. A poté děsivý výkřik lidské hrůzy, která se vtírá až do morku kostí. Hned poté přelézá zeď jeden člověk a prchá do dáli… Tereza Plíšková, 8. A

7

Šesťáci – Strašidláci Zakleté šaty Jejich majitelka zemřela před 10 lety, chodí po světě a hledá je. Nikdo se jich nemůže dotknout ani pohledem. Jen jeden vyvolený dokáže ty šaty obléct a když se mu to podaří, ovládne celý svět svou mocí.

Jarmila Mazourová, 6. třída

Upír pavoučkovitý Říká se mu Pizizubka. Když se k někomu přiblíží na jeden metr, tak se ten člověk osype pavouky a kostmi. V noci chodí strašit děti a honí jejich rodiče po domě. Krade jim jídlo z ledničky. Jí jen želé a pije krev. Hlavně dětem, protože ji mají sladkou. Má bílé zuby, pěkně špičaté, černý oblek a vlasy. Na kalhotách má hvězdy, kostlivce a pavouky.

Petra Šturzová, 6. třída 8

Upír jednooký Když je velký vítr a je bouřka, Upír jednooký k vám přijde, rozrazí dveře a jde po vás. Když vás chytne, stáhne vás z kůže a pak rozseká vidlemi. A má večeři. Nic ho nezastaví. Na obrázku právě přišel z lovu a moc si pochutnal.

Lucie Hotařová, 6. třída

Strejda vrah Když zhasneš v pokoji, uslyšíš jeho zuby. V tu ránu se objeví a stiskne tě mezi zuby. Jaroslav Bedáň, 6. třída

Upír Vrah zabíjí všechny. Když se objeví, nemáš šanci, zabije tě hned. Ovládnu svět hned. Jsem upír a vysaju vás teď. Josef Antonovič, 6. třída 9

Zabijácká Grizelda Její vlasy jsou dlouhé a uhlově černé. Obličej bílý jako stěna zářivě červené oči. Šaty jsou roztrhané a červené od lidské krve. Nohy rozbité od hrubé půdy. V ruce nůž. Na co? O půlnoci si vyhlíží mladé oběti, aby jim mohla vyříznout srdce a pak je sníst. Uchovává si tím svou mladost.

Veronika Zmeškalová, 6. třída

Fretkoholub Vychází ve 21.30 a koho potká, promění v holuba nebo zatouchající fretku. Má tři oči a čtyři křídla, aby mohl lítat, mohutné nohy a ruce, tělo k proměnění. Pracuje jako sběrač hlav a těl, které sbírá na hřbitově. Antonín Komínek, 6. třída

10

Upír krvohlavý Je celý bílý, má špičaté nohy, uši, ruce a popraskanou pleť. Nosí tmavý temný hábit. Má bělostné zuby a pusu umazanou od krve, protože právě jí myš. Vždy večer jde do parku, vyskočí na strom a dívá se, jestli není poblíž nějaká kořist.

Šárka Závodníková, 6. třída

Černá rakev Jednoho večera, kdy dávno všichni spali, listí létalo studeným větrem a psi ztichli. Do starého města Fort Haven přijel černý kočár a na něm černá rakev s lebkami a bezhlavým kočím, co hnal koně kupředu. Koně ale neměli nohy. Kočár se zastavil. Rakev se začínala pomalinku otevírat a vylezla z ní kostnatá ruka. Po ruce také celé tělo, pokryté černou kápí. Byla to bytost, která vypadala jako smrtka s dlouhou a ostrou rezavou kosou. Vešla do domu, kde spalo malé dítě. Vzala ho do své černočerné náruče a odnesla si ho do rakve. Odjela s ním někam do neznáma. O den později se to dozvědělo celé město a od té doby se tam záhadně ztrácejí děti, každý rok vždy tu stejnou noc... Tomáš Režný, 9. A

11

Za úplňku Mladá dívka se v noci vydala na procházku, byl zrovna úplněk a v dáli bylo slyšet vytí. Dívka se vydala kolem hřbitova, jenže najednou uslyšela divné zvuky, tak se pomalu otočila uviděla muže z dávné legendy. Byl velmi starý a samá kost. Podle oné legendy byl zavražděn svou manželkou v roce 1823 za úplňku a od té doby prosí vždy za úplňku mladé ženy, které jdou v noci kolem hřbitova, o pomoc. Když dívka starého muže uviděla, začala zrychleně dýchat a snažila se rozběhnout, ale hrůzou se nemohla ani pohnout. Muž jí nechtěl ublížit, to ale dívka nevěděla a napadla muže větví, která ležela u jejích nohou. Muž se začal bránit a ženu zabil. Ráno ji našel její přítel, jak nad ní klečí starý muž a lituje svého činu. Od té doby se zjevuje i ona vždy před úplňkem a upozorňuje mladé ženy, aby za úplňku nechodily samy ven. Sára Czepová, 9.A

Halloweenská noc Celý den jsem trávila s rodiči a se svou mladší sestřičkou. Halloween máme všichni moc rádi a každý rok k večeru, když se setmí, společně navštěvujeme na hřbitově babičku a dědečka, kteří zemřeli, když jsme byly ještě maličké. Letos je to deset let, co nás tak náhle opustili. Jsou pohřbeni na zdejším hřbitově, nedaleko odsud. Byl úplněk. Když se začalo stmívat, byl měsíc krásně viditelný. Přišli jsme na hřbitov a všude kolem nás byly na hrobech zapálené svíčky, které nádherně zářily. Bylo vidět, že i na ostatní někdo myslel. My věříme, že naši prarodiče jsou stále s námi. Když jsme přišli k jejich hrobu, zapálili jsme svíčky a hrob nazdobili. Drželi jsme chvíli ticha a mysleli na své milované. Zůstali jsme tam už úplně sami. Bylo to strašidelné, bála jsem se. Najednou jsem zahlédla nějakého člověka v bílém… Vypadal tak nějak podivně, nadpřirozeně. Jen jsem tiše vyjekla a doufala, že to byla jen paní, co sem chodí každý den na manželův hrob. Nic dalšího se nestalo, tak jsem mlčela a šli jsme domů. Den poté bylo v novinách, že umřela ona paní, že spáchala za úplňku sebevraždu, protože nemohla žít dál bez své lásky. Byla to ta samá paní, kterou jsem asi já jako poslední včera v noci viděla. Zemřela přímo vedle manželova hrobu, byla s ním… Je to záhada, na kterou jen tak nezapomenu. Barbora Vokálková, 9. A

nakreslil Luboš Král, 9. B 12

Přání škole k narozeninám Milá školičko, přeji Ti hodně, hodně i maličko, k 80 letům hodně dětiček. Ať sem chodí rádi i z malých vesniček. To Ti přejí Tvoji kamarádi. Andrea Novotná, 7. A Milá školo, Přeji Ti hezké výročí 80ti let. Abys tu ještě dlouho byla a děti Tě neničily. Aby se tu chovaly slušně. Veronika Kozelková, 4. třída

Den otevřených dveří

Sázení lípy Slavnostní otevření knihovny

Originální komiks Výlet do ZOO

Výzdoba školy

13

Paní Sabina Mladá se svým manželem Erikem Mladým a svými dětmi Haničkou a Lukášem se vydali jednoho slunečného odpoledne na výlet do ZOO. Když zaplatili a šli k první kleci, všimli si, že když dával ošetřovatel žirafám potravu, nechal otevřenou bránu. Hanička viděla, jak malá žirafka utíká, rychle zavolala na maminku a všechno jí řekla. Všichni čtyři potom žirafku hledali, až si maminka všimla, že je u potoka a nemůže se dostat dál. Tatínek běžel, a protože byla žirafka poslušná, chytil ji a odvedl zpátky do klece. Když to všechno potom řekli ošetřovateli, strašně jim děkoval a za odměnu se mohli chodit dívat každý den, jak se malé žirafce daří.

14

Eva Konečná, 9. B

15

Tereza Losová, 9. B

Lukáš Matoušek, 9. B

16

Knihovna Drásov Přijďte se podívat a vypůjčit si knihy do naší nové knihovny. Máme pro Vás spoustu pěkných knih např. encyklopedie z edice Co, jak, proč – Elektřina, Fotografie, Kriminalistika, … Lenka Lanczová – Podej mi ruku, Radko!, Sběratelka polibků, … Petra Braunová – Borůvkové léto s Terezou Thomas Brezina – Totálně ulítlé prázdniny, Kletba černého rytíře Richard Robinson – Kouzelná věda Eduard Petiška – Pohádková babička a další. V knihovně si můžete každých 14 dní půjčit nové číslo časopisu ABC.

Výpujční doba: čtvrtek (pro žáky školy) 7:20 – 7:45 a 12:35 – 13:20 čtvrtek (pro mládež a veřejnost) 18:00 – 19:30

17

Obrázek nakreslila Klára Brodecká, 7. A 18

Obrázek nakreslil Martin Ostřížek, 9. B

Obrázek na titulní straně nakreslil David Klouda, 7. A __________________________________________________________________________ DRÁSOVÁČEK Školní časopis Základní školy T. G. M. v Drásově – číslo 1 / ročník 8. – listopad 2008 Vydává ZŠ a MŠ T. G. Masaryka Drásov, Drásov 167 výhradně pro vnitřní potřebu. Číslo 1 vyšlo 10. 11. 2008 v nákladu 30 výtisků. 19