2009

Pohyb – nepohyb PROJEKT IIM – 2008/2009

1.

Účastníci (tým)

Vedoucí projektu Jana Stanulová

Členové týmu Michal Červenka Jan Beneš Petra Pavlicová Barbora Komancová

Externí spolupráce Karel Antonín (skladatel) Josef Bartoš (choreograf)

Konzultant Martin Blažíček

2.

Umělecký záměr

Cílem projektu je vytvořit a nacvičit krátké stínové taneční představení kombinované s projekcí videa.

Téma Nosným tématem je "pohyb-nepohyb" - svět okolo nás se pohybuje, ale my z vlastní perspektivy stále stojíme, nepohybujeme se za svým snem, cílem. Příčinou těchto pocitů ale není ošklivý vnější svět, stereotyp nebo naše povinnosti, ale my sami, naše rozhodnutí, nedostatek odhodlání...

Rozvržení scény Dvě křížící se diagonály (D): první začíná dětstvím a končí naším cílem druhá ji ve středu přerušuje, kříží se s ní, na její úrovni se projevuje vliv okolního světa

Scénář Doba trvání představení se bude pohybovat okolo 15 minut.

Scénář sestává z pěti hlavních bodů: 1) Vyvolat u diváků pocit pohybu-nepohybu - diváci sedí, nepohybují se, promítání na plátno (vliv na psychiku diváka, závrať, sami si to okusí, uvědomí) 2) Epizodka o dětství - cestě, části první diagonály, kterou ujdeme-pak přichází „křižovatka“ a přesun na druhou diagonálu 3) Vliv pohybu okolního světa, ale stání na místě - tanečník stojí nohama pevně na zemi v úrovni druhé diagonály, pohybuje se jeho horní část těla, tím jak na něj působí vnější svět (ten si s ním hraje, klátí ho, on je pohodlný, zůstává tam, nechá se) 4) „Zaznamenání“ cíle, neschopnost jeho dosáhnutí - tanečník uvažuje o přesunutí se zpět na první diagonálu, uvědomí si, že tam je něco, co chtěl, kam chtěl jít, cesta je otevřená, ale brání mu v tom vnitřní překážky: strach (např. z neznáma, budoucnosti), nerozhodnost, nedostatek sebedůvěry, pohodlnost, lenost, ztráta něčeho jiného... 5) Vlastní rozhodnutí vrátit se zpět na druhou diagonálu

Choreografie Choreografie bude zpracována podle scénáře ve spolupráci s profesionálním choreografem Josefem Bartošem.

Video - projekce Video na pozadí bude rovněž vycházet ze scénáře a bude vhodně doplňovat choreografii tance. Použity budou například záběry z městského prostředí a z hromadné dopravy. Vzhledem k tomu, že stín tanečníka bude vždy zcela černý, vyzkoušíme kombinaci s černobílou projekcí, případně s výrazně zvýšeným kontrastem.

Hudba Hudba bude složena přímo pro potřeby projektu Karlem Antonínem. Při původním návrhu, během semestru jsme používali skladbu La Boulage z alba Les Retrouvailles od Yann Tiersena.

3.

Technická realizace

Scéna Poloprůhledné plátno pro zadní projekci rozděluje prostor na dvě části – hlediště před plátnem a prostor vyhrazený pro tanečníka, kde je také ve vhodné vzdálenosti umístěn projektor, který promítá video a slouží jako hlavní zdroj světla. Tanečník se pohybuje mezi plátnem a projektorem a je tak na plátně přítomen v podobě stínu. Scéna může být ohraničena černým okrajem, který je vizuálně na stejné úrovni jako tanečník (na rozdíl od videa, tvořícího pozadí), jeho proměny mohou být součástí choreografie.

Ilustrace 1: scéna za plátnem

Ilustrace 2: scéna z pohledu diváků

Potřebné vybavení     

4.

Prostor alespoň 6 × 12 m Plátno pro zadní projekci (plátno bude nutné umístit až k zemi, tedy bez nožiček) Projektor (případně 2x) Počítače jako zdroj videa Pohodlné posezení pro diváky

Návrhy a možnosti rozšíření

Zajímavou možností by bylo také nepřímo zapojit diváky do představení – budou sice stále ve svém vyhrazeném prostoru, ale budou moci (například svým pohybem) ovlivňovat děj ve scéně za plátnem. Tato varianta by si ovšem vyžádala další vybavení, především kameru pro snímání diváků a nutnost vytvořit aplikaci převádějící jejich reakce na změny scény.

Snímání rozložení diváků Myšlenka snímání diváků by pracovala na jednoduchém principu. Vyžadovala by pouze bílé označení podlahy (nejspíš lepicí páskou) a videokameru umístěnou nad plátnem snímající podlahu pod diváky. Kamera by dále byla připojena přes firewire k počítači, kde by naše napsaná aplikace každých několik sekund zkontrolovala bílé označení na obraze, jednoduchým algoritmem, pracujícím s porovnání zdrojového snímku podlahy s podlahou s diváky, podle výsledku by se dal přibližně určit poměr zaplnění levé a pravé části hlediště a tato čísla by se dále použila k modulaci obrazu, který by diváci viděli.

Hra se stínovými tělesy Druhou myšlenkou rozšíření je obohacení scény na plátně o interaktivní tělesa, například míč. Myšlenka je opět poměrně jednoduchá – na druhé straně plátna (nad diváky) je umístěna videokamera s projektorem. Videokamera snímá stín tanečnice na plátně a posílá jej přes firewire do počítače, na kterém by běžela aplikace, která profiltruje obraz, obohatí jej interaktivním tělesem a pošle jej do projektoru, který jej promítne k stínu tanečnice. Filtrování obrazu je nutné, kamera bude snímat jak tanečnici, tak o interaktivní objekt s několika milisekundovým zpožděním, takže podle snímku, který aplikace vytvořila v minulém průchodu, se z obrazu odečte interaktivní objekt – k překrytí tanečnice a objektu by nemělo nikdy dojít. Profiltrovaný obraz je poslán do druhé, 3D části aplikace, kde se obraz použije jako vertikální height mapa, tzn. poměrně hustá polygonální síť na ose y bude extrudována podle této height mapy, čímž nám vznikne stín tanečnice vytažený do prostoru. Pomocí fyzikálního enginu Havoc, na který máme licenci pro nekomerční použití, se pouze do této scény umístí interaktivní objekt, engine se již postará o kompletní dynamiku a kolize se stínovým objektem. Výslednou scénu renderujeme bez stínového tělesa a obraz promítáme zpět na plátno se stínem tanečnice.

Ilustrace 3: Rozložení kamer s projektorů pro snímání pozice diváků a pro stínová tělesa.

Ilustrace 4: Scéna obohacena o stínová interaktivní tělesa

Vizuální vytažení stínu do prostoru diváka Rozšířením, které na rozdíl od předchozích dvou má vysokou pravděpodobnost na využití, je pomocí Hazeru zvýšit hustotu vzduchu v přední části projekce a pomocí světla vytáhnout obraz do prostoru diváků. Myšlenka počítá s videokamerou, projektorem, barevným osvětlením, hazerem, řídícím počítačem a cirkulací vzduchu. Videokamera, umístěna v zadní části projekce (nad tanečnici), snímá složený obraz na plátně a posílá jej do projektoru, který je umístěn v přední části projekce (nad diváky). Intenzita promítaného obrazu musí být nižší, než z prvního projektoru za tanečnicí a obraz musí na plátně být seřízen tak, aby nevznikal tzv. efekt duchů. Do přední části projekce bude umístěn hazer, který se bude starat po celou dobu představení o takovou hustotu vzduchu, aby byly viditelné světelné paprsky projektoru. O cirkulaci vzduchu se budou muset postarat dva větráky po stranách místnosti a oddělení přední a zadní části projekce. Pro zvýšení vizuálního vjemu vytažené scény do prostoru diváků se v prostoru může obraz modulovat pomocí barevných reflektorů, které dokážou zvýraznit pocitovou stránku představení.

5.

Závěr/shrnutí

Během celého zimního semestru jsme modulovali myšlenky, poznávali své možnosti a vytvářeli seznam technologií a nápadů, které bychom mohly pro výslednou scénu použít. Až do poslední chvíle jsme pracovali na scénáři a myšlence projektu. Pro celkovou kompozici se domníváme, že tento postup byl správný, protože jsme byly schopni, po sestavení scénáře rychle vybrat technologii a doladit další drobnosti návrhu. Tento dokument obsahuje část 4. Návrhy a možnosti rozšíření – vše, co je zde uvedenou, jsou myšlenky, z kterých jsme vybírali a k jedné z nich se možná vrátíme po sestavení kompletní choreografie a grafiky. Při zpětném pohledu na průběh semestru se domníváme, že komunikace mezi naší uměleckou a technickou stranou projektu probíhala na poloprofesionální úrovni a i přes protahování některých procesů se ve výsledku ukázalo, že vše mělo svou logiku a postup. V následujícím semestru nás čeká realizace, při které se ukáže, zda jsme schopni na takto vysoké úrovni spolupracovat nejen při návrhu.