2009

Příloha č.3 k rozhodnutí o prodloužení registrace sp.zn. sukls80219/2009 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU LOMIR SRO Tvrdá tobolka s prodlouženým uvolňováním 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: isradipinum Jedna tobolka s prodlouženým uvolňováním obsahuje 5 mg isradipinu. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tvrdá tobolka s prodlouženým uvolňováním. Popis přípravku: světle žluté, želatinové tobolky, červeně označené na spodní části LOMIR SRO/5 mg, na vrchní části znakem firmy, obsahující světle žlutý prášek. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Léčba hypertenze. 4.2 Dávkování a způsob podání Doporučené dávkování u mírné až středně těžké hypertenze je jedna 5mg SRO tobolka jednou denně. Lomir SRO tobolky se musí polykat celé. Pokud není jedna 5mg SRO tobolka podávaná jednou denně po dobu 4 týdnů léčby dostatečně účinná, doporučuje se přidat jiné antihypertenzivum (přednostně thiazidová diuretika, ACE inhibitory nebo beta blokátory). Lomir SRO může být také přidán ke stávající antihypertenzní léčbě. Je-li Lomir SRO podáván souběžně s cimetidinem, je nutné dávku Lomiru SRO snížit o 50% (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). Užití u starších pacientů a pacientů se zhoršenou funkcí jater nebo ledvin U starších pacientů nebo u pacientů se zhoršenou funkcí jater nebo ledvin je vhodnější začít dávkou 1,25 mg (půl tablety LOMIR tablety) dvakrát denně. Užití u dětí Dobře uspořádané klinické studie s blokátory kalciových kanálů nebyly u dětí provedeny. Přestože je u dětských pacientů k dispozici omezené množství retrospektivních údajů, podávání Lomiru dětem se nedoporučuje. 4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo jiné blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu nebo na kteroukoli z pomocnou látku (viz bod 6.1 Seznam pomocných látek). Stejně jako jiné blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu nesmí být ani Lomir SRO užíván u pacientů s následujícími chorobami:  kardiogenní šok  nestabilní angina pectoris 1/7



při infarktu myokardu nebo během jednoho měsíce po prodělaném infarktu

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití U starších pacientů a pacientů se zhoršenou funkcí jater nebo ledvin nebo u pacientů s chronickým srdečním selháním se doporučuje individuální dávkování Lomiru SRO. Při léčbě je nutné věnovat zvláštní pozornost pacientům s diagnostikovaným nebo se silným podezřením na syndrom chorého sinu, kteří nejsou zajištěni kardiostimulátorem. Zvláštní opatrnost je nezbytná při léčbě nemocných s nízkým systolickým krevním tlakem. Obzvlášť velká opatrnost je nutná u pacientů s pokročilou stenózou aorty. Angina pectoris se může objevit zejména u pacientů s již existující chorobou koronárních arterií. U pacientů s již existující anginou pectoris může být frekvence, závažnost a trvání anginózních záchvatů zvýšeno při rychlém zvýšení dávky nebo při zahájení léčby. Léčba Lomirem SRO musí být ukončena v případě přecitlivělosti na přípravek. Přípravek se nesmí podávat v kombinaci s rifampicinem nebo jinými, enzymy indukujícími léky (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce). 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Účinky jiných léků/enzymatických systémů na isradipin Souběžné podávání rifampicinu výrazně snižuje koncentraci isradipinu v plazmě, a proto souběžné aplikaci rifampicinu nebo jiných, enzymy indukujících léků (např. antikonvulziv, jako je karbamazepin, fenobarbital), by se mělo zabránit. Na základě hlášeného případu a známého rizika souvisejícího se současnou aplikací fenytoinu a blokátorů kalciových kanálů by se současnému podávání těchto přípravků mělo zabránit. Zvýšení hladin v plazmě, potenciace účinnosti léku a nežádoucích účinků (např. periferní edémy) byly popsány v případech, kdy byly dihydropyridiny podávány současně s inhibitory cytochromu P450 3A. Pro takovouto interakci s isradipinem je jen málo důkazů, ale přesto se doporučuje zvýšená opatrnost, pokud je Lomir podáván souběžně se silnými CYP 3A inhibitory, jako jsou makrolidová antibiotika (např. erytromycin, klaritromycin, troleandomycin), inhibitory HIV proteázy (např. ritonavir, indinavir, nelfinavir) nebo inhibitory reverzní transkriptázy (např. delavirdin) a azolové antifungální přípravky (např. ketokonazol, itrakonazol, vorikonazol). Stejně jako s ostatními antihypertenzivy je při současném perorálním podání s baklofenem pravděpodobné zvýšení možnosti dalšího poklesu krevního tlaku. Může být proto nutné krevní tlak monitorovat a upravit podle toho dávkování antihypertenziv. Souběžná aplikace cimetidinu zvyšuje biologickou dostupnost isradipinu přibližně o 50% (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání). Při současné aplikaci ispradipinu s diklofenakem se zvýšil vrchol plazmatické koncentrace isradipinu o 20%, ale neočekává se, že by toto bylo klinicky významné, protože expozice v ustáleném stavu zůstává nezměněna. Farmakokinetika isradipinu není modifikována souběžným podáváním digoxinu, propranololu, warfarinu, hydrochlorothiazidu nebo cyklosporinu. Účinky isradipinu na jiné léky/enzymatické systémy Nezdá se, že by isradipin inhiboval v klinicky významném rozsahu enzymy cytochromu P450, zejména CYP3A4. Isradipin neovlivňuje farmakokinetiku digoxinu, warfarinu, hydrochlorothiazidu, diklofenaku, teofylinu, triazolamu nebo cyklosporinu, ale indukuje malé (27%) zvýšení biologické dostupnosti (AUC) propranololu. 2/7

Interakce s potravou Současné užití s grapefruitovou šťávou může zvýšit biologickou dostupnost isradipinu. 4.6 Těhotenství a kojení Těhotenství Údaje získané u omezeného počtu těhotných žen (63), které v posledním trimestru těhotenství užívaly isradipin, nenaznačují žádné nežádoucí účinky na průběh těhotenství nebo na zdraví plodu nebo novorozence. Až dosud nejsou žádné jiné relevantní epidemiologické údaje dostupné. Studie na zvířatech neprokázaly, že by isradipin měl přímý nebo nepřímý škodlivý účinek na březost zvířat, embryofetální vývoj, porodní nebo postnatální vývoj při zachování terapeuticky relevantních dávek (viz bod 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti). Perorální podávání Lomiru v třetím trimestru těhotenství nebylo dáváno do souvislosti se žádnými změnami v akci srdeční nebo v uteroplacentárním průtoku krve. Tokolytický účinek se zdál být slabý. Nedostatečné zkušenosti s podáváním isradipinu těhotným ženám neopravňují k jeho podávání v době těhotenství, pokud prospěch pro matku nepřeváží možné riziko pro plod. Kojení Ve studiích na potkanech bylo prokázáno, že malé množství isradipinu přestupuje do mateřského mléka. Přestože na zvířatech nebylo prokázáno, že by isradipin měl, pokud je podáván během kojení, nežádoucí účinek na kojená mláďata, nebyla bezpečnost přípravku pro kojence stanovena. Proto by ženy užívající Lomir SRO neměly kojit. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Nejsou k dispozici žádné údaje o účincích Lomiru SRO na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Protože jako u jiných blokátorů kalciových kanálů se mohou objevit závratě, zejména na počátku léčby, měli by být pacienti při řízení nebo obsluze strojů opatrní. 4.8 Nežádoucí účinky Většina nežádoucích účinků pozorovaná v klinických studiích byla mírná, obvykle byly nežádoucí účinky závislé na dávce a souvisely s vazodilatačními vlastnostmi Lomiru: závrať, bolest hlavy, pocit horka, tachykardie a palpitace, lokalizovaný periferní edém nekardiálního původu (zdá se, že byl způsoben spíše arteriální dilatací než retencí tekutin). Při pokračování v léčbě mají tendenci vymizet nebo se zmenšit. Zlepšení snášenlivosti může být dosaženo s tobolkami Lomiru SRO. Incidence závratí, bolestí hlavy, návalů horka a periferních edémů je nižší než u tablet. Nežádoucí účinky pozorované v klinických studiích (vyskytující se častěji po isradipinu než po placebu) a sestavené ze spontánně hlášených nežádoucích účinků jsou uvedeny níže podle orgánových skupin. Podle frekvence výskytu byly nežádoucí účinky rozděleny následovně: Velmi časté:≥1/10; Časté: ≥1/100 <1/10; Méně časté: ≥1/1000 <1/100; Vzácné: ≥1/10 000 <1/1000 Velmi vzácné: <1/10 000 včetně ojedinělých případů. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Tabulka 1 Poruchy krve a lymfatického systému Velmi vzácné: trombocytopenie, leukopenie, anemie Poruchy metabolismu a výživy 3/7

Velmi vzácné:

ztráta chuti k jídlu a anorexie

Psychiatrické poruchy Velmi vzácné: deprese, úzkost, nervozita Poruchy nervového systému Velmi časté: bolest hlavy Časté: závrať Velmi vzácné: hypoestezie, parestezie, ospalost Oční poruchy Velmi vzácné:

poruchy vidění, neostré vidění

Srdeční poruchy Časté: tachykardie, palpitace Velmi vzácné: ventrikulární arytmie, infarkt myokardu, srdeční selhání, angina pectoris, fibrilace síní, bradykardie Cévní poruchy Velmi časté: Méně časté:

návaly horka, periferní otoky hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Časté: dušnost Velmi vzácné: kašel Gastrointestinální poruchy Časté: zažívací potíže Velmi vzácné: zvracení, nevolnost, hyperplazie dásní Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné: zvýšení funkčních jaterních testů, ojedinělé případy hepatitidy Poruchy kůže a podkoží Časté: vyrážka Velmi vzácné: alergická kožní reakce, svědění, pocení, anafylaktická reakce a angioedém, ojedinělé případy fotosenzitivity Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně Velmi vzácné: artralgie, bolesti v zádech, svalové křeče, bolesti končetin Poruchy ledvin a močových cest Časté: polyurie Poruchy reprodukčního systému a choroby prsů Velmi vzácné: erektilní dysfunkce, ojedinělé případy gynekomastie Celkové a jinde nezařazené a lokální reakce po podání 4/7

Časté: Velmi vzácné:

únava astenie

Abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde Méně časté: zvýšení hmotnosti Následující nežádoucí účinky neznámé frekvence byly hlášeny po uvedení přípravku na trh, při užívání Lomiru: mrtvice, mdloby, přechodný ischemický záchvat, letargie, sucho v ústech, zácpa, průjem, nespavost, bolest na hrudi. 4.9 Předávkování Zkušenosti s předávkováním Lomirem SRO jsou omezené. Dostupné údaje naznačují, že předávkování by mohlo vyvolat výraznou a dlouhodobou hypotenzi, vyžadující podporu kardiovaskulárního oběhu (například intravenózním podáním tekutin nebo expandérů plazmatického objemu) za současného sledování jak kardiorespirační funkce, tak i cirkulujícího objemu krve. Vazokonstrikční látky mohou být prospěšné za podmínky, že jejich použití není kontraindikováno. V některých případech může být podáno kalcium intravenózně. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: selektivní blokátor kalciového kanálu s převážně vaskulárním účinkem, dihydropyridinový derivát; ATC kód: C08C A03. Isradipin, léčivá látka Lomiru SRO, je silný dihydropyridinový blokátor kalciového kanálu se selektivní aktivitou na napěťově řízené kalciové kanály (L-typ nebo „dlouho účinkující“). Isradipin má vyšší afinitu k těmto kalciovým kanálům v arteriálním hladkém svalstvu než ke kalciovým kanálům v myokardu. Rozšiřuje proto arteriální řečiště, zejména řečiště v srdci, v mozku a v kosterním svalstvu, bez snížení srdečního výkonu. Výsledkem periferní dilatace je snížení arteriálního krevního tlaku. Experimenty na zvířatech i u lidí naznačují, že isradipin má minimální tlumivý účinek na automaticitu sinoatriálního uzlu, avšak nezhoršuje síňokomorové vedení ani myokardiální kontraktilní funkci. Reflexní tachykardie je proto střední a k prodloužení intervalu PQ nedojde ani po předchozí léčbě betablokátory. Ukázalo se také, že v dávkách snižujících krevní tlak má isradipin u zvířat i u člověka střední, ale významný natriuretický účinek, a u zvířat i účinek antiaterogenní. Léčba isradipinem lehce zvyšuje průtok plasmy ledvinami a rychlost glomerulární filtrace, lehce snižuje během prvních 3 až 6 měsíců léčby rezistenci cév ledvin. Tyto změny nepokračovaly po roce léčby, ale ve srovnání s pacienty s neléčenou hypertenzí byly funkce ledvin zachovány. Léčba isradipinem vyvolává stálý natriuretický a diuretický účinek, což přispívá k jeho antihypertenznímu účinku. Blokátory kalciových kanálů mají také protektivní účinek na ledviny u pacientů po transplantaci ledvin, kteří jsou léčeni cyklosporinem. Zdá se, že zde hraje významnou úlohu zejména dilatace aferentních arteriol. U nemocných s hypertenzí dojde, v závislosti na dávce, ke snížení krevního tlaku jak vleže, tak vsedě a ve stoje během 2 až 3 hodin po podání jedné tablety. Dlouhé trvání účinku Lomiru SRO zaručuje v terapeutickém užití 24hodinovou kontrolu arteriálního krevního tlaku při podání tobolek SRO jednou denně. Významné snížení krevního tlaku se objevuje po 1 týdnu léčby, ale k docílení maximálního účinku je třeba 3 – 4 týdnů. Změny rychlosti srdeční akce nebyly obvykle pozorovány po podávání tobolek Lomiru SRO. Pokud byl Lomir SRO podáván pacientům s hypertenzí nebo stabilní anginou pectoris v dávkách až 20 mg, resp. 22,5 mg za den, byl dobře snášen. Jednotlivá perorální dávka Lomiru SRO snížila bronchospastickou reakci astmatiků na pohybovou 5/7

zátěž. Vzhledem k tomu, že účinek na homeostázu glukózy není klinicky významný, může být isradipin podáván diabetikům. Ve studiích trvajících až dva roky nebyl zjištěn pokles antihypertenzního účinku. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Po 90–95% vstřebání z gastrointestinálního traktu podléhá Lomir SRO extenzivnímu metabolismu prvého průchodu játry; výsledkem je asi 16 – 18% biologická dostupnost. Po dávkách až do 20 mg vykazuje vrchol koncentrace v plazmě a AUC lineární závislost na dávce. Přibližně 50% isradipinu obsaženého v tobolkách Lomir SRO se vstřebá během 10 hodin a vrcholu koncentrace v plazmě je dosaženo přibližně za 5 až 7 hodin po podání. Vrchol koncentrace v plazmě (Cmax) po jedné dávce 5 mg SRO je 1 ng/ml a 1,8 ng/ml v rovnovážném stavu. Požití SRO tobolek společně s potravou vede k lehce zvýšeným plazmatickým hladinám a zvyšuje biologickou dostupnost Lomiru SRO asi o 20%. Distribuce Isradipin se váže na plazmatické bílkoviny asi z 95% a jeho zdánlivý distribuční prostor činí 283 litrů. Biotransformace Isradipin je hlavně metabolizován v játrech deesterifikací a aromatizací dihydropyridinové poloviny. Pět metabolitů isradipinu tvoří 95% z dávky mateřské sloučeniny. In vitro nepřispívá žádný z těchto metabolitů ke kardiovaskulárnímu účinku isradipinu. V moči nebyl nalezen žádný nemetabolizovaný lék. Vylučování Celková clearance Lomiru je 43 litrů za hodinu. Vylučování je dvoufázové s konečným poločasem 8,4 hodiny. Přibližně 60–65% podané dávky se vylučuje močí a 25–30% stolicí. Zvláštní populace Výsledky neukázaly jasný vztah mezi funkcí ledvin a farmakokinetikou; u pacientů se zhoršenou funkcí ledvin bylo pozorováno jak zvýšení, tak i snížení biologické dostupnosti. U starších pacientů a pacientů se zhoršenou funkcí jater byla biologická dostupnost Lomiru SRO vyšší, dosahovala hodnoty až 27%. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Předklinické údaje, založené na konvenčních studiích toxicity po jednorázovém i opakovaném podání, studiu genotoxicity, klastogenního nebo kancerogenního potenciálu neprokázaly pro lidi zvláštní nebezpečí. Embryotoxicita byla pozorována pouze po dávkách toxických pro matku. Isradipin nemá teratogenní účinek. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, hypromelosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, cetylpalmitát, Tobolka: želatina, žlutý oxid železitý (E 172), oxid titaničitý (E 171). Potisk: šelak, červený oxid železitý (E172), žlutý oxid železitý (E172) 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.

6/7

6.3. Doba použitelnosti 3 roky. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 6.5 Druh obalu a velikost balení Al/PVC/PVDC blistr, krabička. Velikost balení: 30 (100) tvrdých tobolek s prodlouženým uvolňováním 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Novartis s.r.o., Praha, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 83/886/94-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 10.8.1994 / 7.7. 2011 10. DATUM REVIZE TEXTU 7.7. 2011

7/7