2009

 Básnička

CHLUMEČEK 2/2009

NEBOJTE SE Březen/duben

2/2009 Nový seriál

Ekumena v Luži

Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe! Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!" Tato slova potřebujeme dnes možná více, než kdy jindy.

Čekatelé 1. přijímání

Varhaník Rudolf Vtípil

Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti a podsvětí, kdo je alfou i omegou. A tento někdo je Láska... Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!" (Jan Pavel II.: Překročit práh naděje)

Chlumeček číslo 2/2009 (Březen/duben) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), J. Sedlák (JS), M. Zárubová (MZ), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU) Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.4.2009. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, účet na opravu varhan: 1142957339/0800 web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz

Jak jsme plesali

Kříž u kostela sv. Bartoloměje Dvouměsíčník farnosti Luže

Těšíme se na léto

strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 2/2009

I řekl Bůh Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukáži“. A Abram se vydal na cestu, jak mu to Hospodin přikázal. (Gn 12, 1, 4) Milí přátelé našeho časopisu, čas rychle ubíhá a my se dostáváme do prvního čtvrtletí roku 2009. Naštěstí na to všechno, co je před námi, nejsme sami. Přemýšleli jste někdy o tom, kdo všechno ovlivnil Váš život, kdo Vás vedl nebo ukazoval cestu? Když někdo hledá svého životního partnera, je docela důležité, aby ho co nejlépe poznal. Když chce mladý muž nebo žena podat přihlášku na vysokou školu, nebo hledá zaměstnání, obvykle musí uvést svůj životopis. Příběh svého života. Patří to k člověku, k lidské osobě. V životopise dotyčný uvádí, kromě mnoha dalších skutečností, v jakém prostředí žil. Píšeme v něm, z jaké jsme rodiny a kolik máme sourozenců atd. Člověk se stává člověkem jedině mezi lidmi. Jinak řečeno naše „Já“ předpokládá nějaké „Ty“. A když to vztáhneme na Boha, tak i Boží „Já“ musí mít odpovídající božské „Ty.“ Pokud má být Bůh osobou, nemůže být samotář. Já to tady takto píšu, abychom si uvědomili, že v Bohu je společenství lásky a že je možné k tomu dojít i na základě určité logické úvahy, jestliže přijímáme tvrzení, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu (Gn 1,27). Toto nás může vést také k zamyšlení, zda žijeme jako děti Trojjediného Boha, který se zjevil jako Otec, Syn a Duch sv. Můžeme se zároveň ptát, zda ostatní lidé na nás vidí, že jsme lidmi, kteří se mají rádi, že jsme lidmi, kteří si uvědomují, co znamená být křesťanem a podle toho žijí a chovají se. Mladý člověk v určitém období života prožívá okamžiky, kdy cítí, že by se měl vydat do světa. Je to časté téma různých pohádek, protože to patří k životu. U zdravého člověka je taková touha přirozená. To, co vidíme v lidském společenství, najdeme také v Písmu sv. Abrahám se vydal na cestu, na základě určité touhy, která měla určitou míru jistoty. Než Matka Tereza vyšla do ulic Kalkaty, nejprve v sobě nosila touhu vydat se a sloužit. Člověk musí mít v sobě určitou jistotu a vědět proč. Jeho vyjití bývá odpovědí. (Napíše třeba dopis děvčeti, podá přihlášku do semináře, rozhodne se, že založí rodinu, požádá o přeložení do jiné farnosti, vykoná....). Bůh udělal krok k nám lidem a stal se člověkem, a to je skutečnost, která utváří naše kroky a naše cesty. Je to On, kdo ovlivňuje nás, ne my Jeho. Naše poslání je přirozeně misijní, pokud se necháme vést a jsme obrazem Boha. Když o tom přemýšlím, uvědomuji si, že Bůh je našemu životu blíž, než vůbec tušíme. To první, co potřebujeme zakusit, že On je nekonečná láska. To nám nabízí liturgie Svatého týdne (Velikonoc). Kéž ji dobře prožijeme. Vás otec Josef strana 3

 Pastorační plán

CHLUMEČEK 2/2009

PASTORAČNÍ PLÁN NA ROK 2009 Akce ve farnosti Tříkrálová sbírka Ekumenické setkání Postní duchovní obnova Setkání seniorů Svátost nemocných Diecézní setkání mládeže Velikonoční svátky Dětské setkání ve farnosti Hlubočice, májová Květinkový den Farní zájezd 1. svaté přijímání Pouť do Rokole Slavnost Božího Těla Hlavní poutě na Chlumku Prázdninový pobyt dětí Výlet na kole Podzimní pobyt v Rokytnici Den písma sv. ve farnostech Pouť v Srbcích Pouť Svatováclavská Pouť na sv.Václava Střemošice Sv. Mikuláš Adventní duchovní obnova Vánoční setkání farnosti

Datum pořádání 10. ledna 29. ledna 14. března bude upřesněno 27. března 4. dubna 9. až 13. dubna 8. května bude upřesněno bude upřesněno 1. května červen květen až červen 14. června 5. července, 19. srpna a 13. září 1. až 8. srpna bude upřesněno bude upřesněno bude upřesněno 11. října 28. září 28. září prosinec adventní doba prosinec

Místo konání Luže, Chroustovice Luže, sv. Bartoloměj Luže Luže, sv. Bartoloměj Hradec Králové Luže Hlubočice Fara Luže Chlumek Rokole Chlumek Chlumek Liberk Rokytnice (Vysoké n/Jiz.) Luže Srbce Luže Střemošice Sv. Bartoloměj Luže Luže

 Ve farnosti bude probíhat setkání ministrantů a setkání děvčat a to každý měsíc.  Je potřeba domluvit úklid sněhu a stejně tak úklid poutního kostela.  Diecéze připravuje otevření dalšího ročníku tříletého teologického studia v Hradci Králové. Uchazeči se mohou přihlásit na Pedagogické fakultě Univerzity HK.  Připravuje se pouť do Řecka pro seniory, informace na plakátku.  Připravuje se víkendové postní setkání pro chlapce v Arcibiskupském semináři, ve dnech 13. až 15 března. strana 4

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 2/2009

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA

 Slovníček cizích slov

CHLUMEČEK 2/2009

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ

Kompendium katechismu katolické církve 14. Jaký vztah existuje mezi tradicí a Písmem svatým? Tradice a Písmo svaté jsou navzájem úzce spojeny a spojité. Obě dvě v církvi zpřítomňují a činí plodným Kristovo tajemství a vyvěrají z téhož božského pramene: vytvářejí jediný posvátný poklad víry, z něhož církev čerpá svou jistotu o všech zjevených pravdách. 15. Komu je svěřen poklad víry? Poklad víry svěřili apoštolové celé církvi. Celý Boží lid, svým nadpřirozeným smyslem víry, opírajícím se o Ducha svatého a vedeným učitelským úřadem církve, přijímá Boží zjevení, stále více je chápe a uplatňuje v životě. 16. Komu přísluší autenticky vykládat poklad víry? Autentický výklad tohoto pokladu spadá do pravomoci pouze živému učitelskému úřadu církve a to Petrovu nástupci, římskému biskupovi a biskupům, kteří jsou s ním ve společenství. Učitelskému úřadu, který se těší z jistého daru pravdy, přísluší také definovat dogmata (pravdy víry), jež jsou formulacemi pravd obsažených v Božím zjevení. Tato autorita se vztahuje také na pravdy nutně spojené se Zjevením. 17. Jaký vztah existuje mezi tradicí, Písmem a učitelským úřadem? Jsou mezi sebou tak úzce spojeny, že žádný z nich neexistuje bez druhých. Společně pak účinně přispívají, každý svým způsobem pod vlivem Ducha svatého ke spáse duší. Písmo svaté 18. Proč Písmo svaté učí pravdě? Protože je sám Bůh autorem Písma svatého: proto se říká, že je inspirovaná a učí bez omylu oněm pravdám, které jsou nutné k naší spáse. Duch svatý totiž inspiroval lidské autory, kteří napsali to, čemu nás chtěl naučit. Nicméně křesťanská víra není „náboženstvím Knihy“, nýbrž Božího Slova, jež není „napsaným a němým slovem, nýbrž vtělené a živé Slovo“ (sv. Bernard z Clairvaux). 19. Jak číst Písmo svaté? Písmo svaté se musí číst a vysvětlovat s pomocí Ducha svatého a pod vedením učitelského úřadu církve, podle tří měřítek: 1) pozornost k obsahu a jednotě celého Písma, 2) čtení „Písma v živé tradici církve, 3) respektování analogie víry, to je harmonické soudržnosti pravd víry mezi sebou. 20. Co to je kánon Písem? Kánon Písem je úplný seznam posvátných spisů, jež apoštolská tradice dala církvi rozlišit. Tento kánon zahrnuje 46 spisů Starého zákona a 27 spisů Nového zákona. (Pokračování příště) strana 5

Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická určitou spiritualitou. Hnutí Křesťan a práce

Hnutí Křesťan a práce je občanské sdružení, založené v roce 1996. Není součástí žádné politické strany. Jeho cílem je zasazovat se o lidsky důstojné vztahy ve společnosti, organizovat k tomu potřebné vzdělávání, spoluvytvářet společenství těch, kteří ve svém prostředí budou místo sobeckého prospěchu prosazovat společné dobro dle konkrétních podmínek. Hnutí má za cíl prosazovat humánní vztahy ve společnosti, v neposlední řadě ve světě práce: „Se znepokojením sledujeme, jak se naše společnost těmto cílům spíše vzdaluje. Stále více se prosazuje životní styl respektující jen vlastní prospěch, třeba i na úkor druhého, ztrácí se úcta k životu, roste násilí, kriminalita, nepoctivé nabytí majetku se považuje za normální stejně jako nedodržování daného slova či nedodržování smluv. Hrozba nezaměstnanosti umožňuje v řadě podniků zhoršovat pracovní podmínky nevídaným způsobem, nezodpovědnost ve vzájemných vztazích se rozšiřuje, pedofilie, potraty, eutanázie se považuje za součást kultury požitku, který se pomalu stává jediným smyslem života v dnešním světě... Nejhorší je, že naši spoluobčané už ani nevědí, jak by život mohl vypadat jinak. Zvykají si, že to tak musí být, zájmem politiky se stávají už jen malichernosti. Nemůžeme se smířit s takovými přístupy a představami. Jsme přesvědčeni, že dlouhodobě ohrožují celou společnost a že je třeba k nim hledat alternativu. Spatřujeme ji v životním stylu založeném na důstojnosti člověka a respektování skutečných lidských hodnot...“ Hnutí se řídí křesťanským učením o společnosti (též křesťanské sociální učení nebo sociální nauka církve), které ukazuje principy a metody, jak humanizovat vztahy ve společnosti ve světle evangelia. Členové hnutí se společně zamýšlejí, jak myšlenky tohoto učení přenést do každodenního života, diskutují o tom a hledají východisko. Více informací na http://www.hkap.cz/ (PFJ) strana 6

 Svatí a jejich atributy

CHLUMEČEK 2/2009

Posvěcování času

CHLUMEČEK 2/2009

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY

POSVĚCOVÁNÍ ČASU

Sv. Kazimír, 4.3. Narodil se v Krakově roku 1458, byl synem Kazimíra IV., polského krále a velkovévody litevského. Už v raném mládí se u něho projevoval odklon od světa a jeho poct. Ve třinácti letech ho chtěli uherští magnáti zvolit za krále, ale zvolen byl nakonec Matyáš Korvín; uznal ho i papež Sixtus IV. Kazimír, uzavírající se stále víc do samoty a věnující se službě chudým, za nepřítomnosti svého otce spravoval polské království, ale když pro něho vybrali za ženu dceru císaře Fridricha III., odmítl, dovolávaje se svého slibu čistoty. Zemřel šestadvacetiletý na rychlé úbytě na litevském zámku Grodno. Zanechal po sobě vzpomínku na inteligentního, štědrého, radostného prince, oddaného těm, kdo nejvíc potřebují lásky, ctitele Matky Boží, muže modlitby. Začátkem sedmnáctého století byl prohlášen za patrona Polska. Dále je patronem Litvy, maltézských rytířů a mládeže. Atributy: koruna s žezlem u nohou.

ÚVOD Při přípravě na svátosti jsem narazil na fenomén „posvěcování času“. Docela mne tato otázka zaujala, a proto bych ji chtěl nějakým způsobem systematizovat. Nejprve se zeptejme, co to je něco nebo někoho posvěcovat. Být „svatý“ je vlastní Bohu. Bůh je svatý, nebo dokonce „třikrát svatý“. Svatý je používáno ve významu „oddělit“ nebo také „učinit jiným“, „učinit novým, čistým“. Bůh je jiný než cokoli stvořeného. On převyšuje všechno. S ničím stvořeným se nedá srovnávat. Bůh je zdrojem svatosti, posvěcení. Z posledního vyplývá, že Boží svatost se může týkat i stvořených věcí, které mohou jakoby nést odlesk Boží svatosti. Boží přítomnost tedy činí věci svatými nebo, chcete-li, posvátnými, posvěcenými. Svatý může být člověk, věc, určitá doba. „Posvěcovat čas“ v tomto duchu může znamenat: Činit určitý čas zvláštním, výjimečným, jiným, jinému určeným, prostě opak všedního, profánního, řádného. Mohli bychom ještě načrtnout otázku týkající se času jako takového. Sv. Augustin píše: „Když se mne nikdo (na to, co je čas) neptá, znám ho, ale jestliže ho mám vysvětlit někomu, kdo se mě ptá, neznám ho.“ My se o to společně pokusíme, protože čas a dějiny mají pro křesťany svou důležitost. Bůh do našeho času vstoupil. Křesťané mluví o dějinách spásy nebo o ekonomii spásy. Křesťanství je náboženstvím, které žije skutečnost světa, sleduje znamení času. A z těchto znamení slyší Boží hlas. Proto je na místě bavit se o čase a jeho posvěcování. Následující kapitoly jsou rozděleny na posvěcování hodiny, dne, týdne, měsíce, roku a století.

Sv. Bernadetta, 16.4. Bernadetta Soubirousová se narodila roku 1844 v Lourdech jako dcerka lourdského mlynáře. Od dětství trpěla nemocemi. Když jí bylo asi čtrnáct let, zjevila se jí v lesní jeskyni Panna Maria, oděná do bílého roucha. Vyzvala dívku, aby se šla napít a omýt v blízkém prameni, který se pak ukázal jako léčivý. Panna Maria se jí pak zjevila ještě sedmnáctkrát. Zpráva o tomto zjevení se rychle rozlétla po celém kraji a později i ve Francii a po celé Evropě a celá záležitost se stala předmětem vášnivých sporů i různých výkladů. Bernadetta se pak uchýlila do kláštera, kde v pouhých pětatřiceti letech zemřela. Lourdy se však staly jedním z nejproslulejších poutních míst vůbec a každoročně tam přicházejí milionové zástupy poutníků, toužících po uzdravení. Protože zázračná moc tohoto místa se prokázala již mnohokrát, jeho světová proslulost trvá dodnes. (PFJ) strana 7

V MODLITBÁCH NEUSTÁVEJTE „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte, za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás“ (1 Sol 5, 16-18). „Nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci“ (Žl 1, 2). Je možné modlit se stále, bez přerušení, dnem i nocí? Kdo by se o to pokusil, myslím, že by dlouho nevydržel. A přesto je to možné. Co musíme dělat bez přestání, minutu po minutě, den co den? Musíme dýchat, musí nám bít srdce. Všimli si toho východní křesťané, kteří naučili svůj dech a své srdce modlit: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným.“ (Lk 18, 38). Nazvali tuto modlitbu Modlitbou Ježíšovou. A více byste se o ní dočetli v knize Modlitba Ježíšova – modlitba srdce od Richarda Čemuse SJ. Každý večer děláme také zkušenost s umíráním, když usínáme, protože sami nad sebou ztrácíme vládu. A každé ráno děláme zkušenost s rozením nebo stvořením nebo zmrtvýchvstáním. Když po probuzení vejdeme do prostoru Boží přítomnosti a přijmeme svůj život od Tvůrce jako dar a před usnutím ho odevzdáme zpátky, pak mezi těmito dvěma extrémy je náš den naplněný Božím doprovázením, Boží přítomností. Pak ať děláme cokoli, jsme v Boží blízkosti. strana 8

Posvěcování času

CHLUMEČEK 2/2009

HODINA I přes snahu křesťanů modlit se neustále, během dne vykrystalizovaly některé hodiny, které byly zvláštním způsobem privilegované. Jsou spojené s důležitými okamžiky Kristova života nebo klíčovými událostmi života církve. Křesťané žijí v tzv. „poslední hodině“. Poslední hodina nastala, když přišel na svět Mesiáš, Ježíš Kristus. Je to hodina utrpení i slávy, kterou vrcholí Boží plán spásy lidí. Náš současný svět se nachází v poslední hodině, ve které si máme zachovat postoj činorodé bdělosti. Ač od příchodu Krista na tento svět uplynuly dva tisíce let a tento čas se může stát pro někoho unavující, takže přestává čekat završení této hodiny, je potřebné stát se „strážcem jitra“ (Iz 21, 11, Srov. Promluva Jana Pavla II. při vigilii Světových dnů mládeže na Tor Vergatě v Římě 19. srpna 2000). Stav očekávání konce poslední hodiny zajímavě popisuje C. S. Lewis ve své knize Velký rozvod. Cituji pasáž z rozhovoru jednoho z pasažérů autobusu, který jede na výlet z pekla do nebe: „Je to úžasné, jaké primitivní pověry ještě přežívají mezi lidmi. Neexistuje ani sebemenší důkaz pro domněnku, že by se soumrak mohl změnit v noc. Ve vědeckých kruzích se o tom vedly dlouhé polemiky a diskuse a divím se, že jste o tom neslyšel. Postupným vývojem poznání se však podařilo zcela popřít teorie našich prapředků, takže můžeme říci, že z vědeckého hlediska chápeme nynější šero jako příslib svítání, přiklonění celého národa ke světlu. Samozřejmě pomalé a téměř neznatelné přiklonění. Ale jak bylo řečeno: „Když nastává úsvit, přichází nejen východními okny.“ A ty „reálné“ věci, o kterých mluvil váš soused, to je čirý materialismus. To je zpátečnictví, svázanost se zemí. To je touha po hmotě. My vidíme toto duchovní město (a ono je duchovní přes všechny své nedostatky) jako dětskou školku, ve které budou mít tvořivé vlastnosti člověka, konečně osvobozeného od svázanosti hmotou, možnost rozletu. To je vznešená, čistá myšlenka“ (C. S. LEWIS, Velký rozvod, Návrat, Praha 1993, str. 13). Biblický člověk nepočítal hodiny tak jako my. Denní dobu dělil na denní oddíly, jež nazývali „svítání“ (Gn 32, 24), „ráno“ (po východu slunce asi do deváté hodiny), veliké horko na den (devět hodin až poledne Gn 18, 1), „poledne“, „podvečer“ nebo „k větru dennímu“, kdy začal vanout osvěžující vánek (Gn 3, 8) a „večer“. Noc byla dělena podle třech nočních hlídek na „počáteční bdění“ (od 18 – 22 hodiny), „bdění prostřední“ (22 – 2 hodiny v noci) a „bdění jitřní“ (2 – 6 hodiny ráno). Více se zastavíme před svítáním, v 6 hodin, 9 hodin, v poledne, v 15 hodin, v 17 hodin, ve 21 hodin a o půlnoci. (Z knihy P. Šabaka: Posvěcování času, pokračování příště) strana 9

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 2/2009

PROROK Chalíl Džibrán Básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře, jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky. S filosofickou hloubkou a poetickým stylem se v nich snaží proniknout tajemství základních lidských hodnot. Smrt ukončila básníkův život dříve, než celé dílo dokončil. Avšak i v této podobě zůstává už více než půlstoletí vyhledávaným pramenem tvořivé životní inspirace. „Říkám vám také, že život je temnota, a vy unaveni opakujete to, co hlásali unavení. A já pravím, že život je skutečně temnotou, není-li v něm úsilí, a veškeré úsilí je slepé, není-li spojeno s poznáním, a všechno poznání je marné, není-li spojeno s prací, a všechna práce je planá, není-li spojena s láskou. Když pracujete s láskou, spojujete se sami se sebou, jeden s druhým a s Bohem.... A nemůžete-li pracovat s láskou, ale jen s nechutí, pak bude lépe, když opustíte své dílo, posadíte se u chrámových vrat a budete brát almužny od těch, kdo pracují s radostí. Neboť pečete-li chléb lhostejně, pečete hořký chléb, který sytí hlad jen napůl. A nelisujete-li rádi hrozny, vaše nelibost nakape do vína jed. A zpíváte-li třeba jako andělé a nemáte zpěv rádi, uzavíráte lidské uši hlasům dne i hlasům noci...“ „Budete svobodni, ne až vaše dny budou bez starostí a vaše noci bez touhy a zármutku, ale až starosti, touhy a zármutek opásají váš život a vy se nad ně povznesete nazí a nespoutaní. A chcete-li se zbavit starosti, pamatujte, že jste si ji spíše sami zvolili, než aby na vás byla vložena. A chcete-li zahnat strach, pamatujte, že sídlo strachu je ve vašem srdci, ne v rukou toho, koho se bojíte...“ (Lenka Urbanová)

ZAMYŠLENÍ NAD POVÍDKOU Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše Na oslavu desátého výročí svého manželství poslala manželka svému muži dopis do oblíbeného časopisu, který pravidelně rád četl. Dopis zněl takto: Díky, díky, lásko moje. To, že jsem šťastná žena, manželka i matka, to je díky tobě. Díky, že mi dáváš pocítit, že jsem stále na světě jediná žena pro tebe. Díky, že mi dáváš pocítit, že jsem krásná. Díky, že mi dáváš pocit vlastní důležitosti. Díky za tvé láskyplné pohledy, když jsme mezi lidmi. Díky za tvé „miluji tě“, jimiž mě zahrnuješ tu a tam, zvlášť když to neočekávám. Děkuji, že jsi, děkuji za tyto nádherné roky lásky.

Máme velikou moc rozhodovat o tom, zda ti, kteří žijí s námi, budou šťastni nebo nešťastni. Obvykle někteří zapomenou říci obyčejné „děkuji“. Ať již toto vyznání dotyčné osoby se zakládá na pravdě nebo je vymyšlené, má a projevuje nesmírnou vnitřní radost a úctu z tohoto poznání, ale i vyznání. Osobně mě to velmi oslovilo a přeji si, aby tomu bylo tak i u vás, kdo budete tyto řádky číst. Vždyť dovést uznat hodnoty svého protějšku je to nejkrásnější. Je krásné, když si můžeme vzájemně říci „miluji tě“. (JM) strana 10

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 2/2009

PŘIŠLA JSEM VÁM SLOUŽIT P. prof. Petr Piťha Oheň je záře, plamen je žár. Oheň je to, co jsem já a co jsi Ty. Všechny jsme oheň jednoho mistra, všechny jsme jedna jediná zář. Sestra M. Eliška Pretschnerová se narodila 26.9.1911 v Nových Zámcích poblíž Nymburka. Otec byl hraběcí lesník, bydleli na samotě v lese. Na křtu dostala jméno Anna. Měla čtyři sourozence. Rodiče měli zájem, aby všichni vystudovali nějakou školu. Anna studovala u Školských sester v Chrudimi. Pocítila hluboký vztah k víře, toužila vstoupit do řádu, což se uskutečnilo v r. 1930 – do Kongregace školských sester Třetího řádu sv. Františka. Když oblékla řeholní šat, přijala jméno Eliška. Studovala dál, získala titul středoškolské profesorky, v r. 1938 složila doživotní sliby. Z doby, kdy naši vlast napadl německý nacismus, se v osobních zápiscích s. Elišky nic nedochovalo. Museli být tenkrát opatrní, docházelo k mnoha zatčením i duchovních. Mnoho absurdností lze vyčíst z archivů KSČ bezohlednost, tvrdost, hloupost z řad jejich stoupenců. Autor knihy vystihl problematiku této doby slovy: Hlavním motorem tohoto zla byla závist. Vadilo jim, že jedni něco mají a druzí nikoli a pod slibem spravedlivé rovnosti získávali stoupence a vedli třídní boj. Jejich snahou bylo zničit všechny, kteří něco mají nebo něco umí, chudé štvali po majetku, primitivy proti vzdělaným lidem. Vedoucí činitelé strany byli sžíráni touto vlastností a vášnivě až k smrti nenáviděli. Měli radost, když viděli utrpení, ponížení a smrt těch, kterým záviděli. S. Eliška učila na gymnáziu v Praze na Vinohradech. Projevovala se rozhodně, klidně a díky její silné osobnosti byla zvolena místní představenou. Po únorovém převzetí komunistické moci byla s.Eliška zvolena 1.provinciální rádkyní, poté představenou komunity na Vinohradech. Po zestátnění škol musela i s.Eliška vydat klíče od budovy gymnázia. Sestry byly donuceny ukončit svou činnost v r.1949. S.Eliška se vrátila do mateřince v Břevnově, byla zvolena představenou. Rok na to musely sestry opustit Břevnov, odstěhovaly je bez jakýchkoliv prostředků do Krnova. Některé sestry pracovaly v nemocnici, v zařízení pro přestárlé. Byla jim umožněna taková práce, kterou jiní nechtěli dělat. S.Eliška pracovala v nemocnici v Podbořanech. Z jejích zápisků se dovídáme, že tam pracovala ráda, poznala lidskou lásku, uměla ji obětovat pro lásku Boží. Tato zkušenost s.Elišku upozornila na něco, co v životě sester chybělo, na skutečný vřelý lidský vztah. A ten ona vždy upřednostňovala, takže když z Podbořan sestry odcházely, mnoho lidí ji milovalo pro krásný poměr k lidem. S. Eliška pod nátlakem státních orgánů odcházela do Budeniček, kde pracovala v ústavu pro mentálně postižené. strana 11

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 2/2009

Chovanky si ji zamilovaly. Při dalším potřebném vzdělávání onemocněla infekční hepatitidou, což ji poznamenalo na celý další život, byla unavená a náchylná k depresivním stavům. V r. 1954 se stala provinciální představenou a zároveň místní představenou ve Slatinanech. I zde pracovala s postiženými, kde byly soustředěny děti s těžkými mentálními vadami. Byla to velmi těžká práce, ale s. Eliška i zde pracovala s láskou jak k chovancům, tak k sestrám. Snažila se vnášet mezi ně vlídnost, radost a každému, koho přijala, věnovala mu tolik času, kolik bylo zapotřebí. Byla také vyzvána, aby se postarala o vybudování domova důchodců pro sestry. Našla zámeček v Hoješíně. Tam začala pro sestry neúnavná dřina, a díky vytrvalosti, vlastnímu nasazení byla rekonstrukce dokončena a z jejího podnětu byla vybudována i esteticky krásná kaple. Od poloviny 60.let docházelo k určitému uvolnění, vraceli se političtí vězni, kněží, věřící. Do společnosti se vracely intelektuální špičky, což posílilo teologické myšlení. Biskup František Tomášek byl poslán na vatikánský koncil. Policie uměla po patnácti letech lépe pronikat do církve a lidé se naučili žít v pololegálních podmínkách. S. Eliška žila v církevním propojení, byla opatrná, dbala na disciplínu utajení. Její angažovanost v životě církve byla velká, docházelo k mnoha setkáním řeholních představených. 2. vatikánský koncil (1962-65) byl pro všechny velkou vzpruhou. S. Eliška patřila mezi omládlé duchem, přijala ho jako jiskru naděje a dbala, aby byly sestry v kongregaci dobře poučeny. Chopila se realizace změn a kaple ve Slatinanech ožila obnovenou liturgií. Navštěvovala kněze ve farnostech, diskutovala s nimi, pomáhala řešit prostorové řešení umístění oltářních stolů, i kaple v Hoješíně zaznamenala nové uspořádání. Zdálo se, že církev bude moci plně pracovat, ale 21.srpen 1968 změnil názor na svobodný život. Sovětští okupanti přinesli tvrdé změny. V říjnu 1969, po 15 letech své práce, předala s. Eliška úřad provinciální představené a požádala o odchod do důchodu. Odešla do Cetovic, kde pracovala s novickami. Odjela spolu s dalšími sestrami do Říma, kde se chystaly volby do čela kongregace. S. Eliška se stala generální představenou. Uvědomovala si svůj věk, neznalost jazyků, viděla své stinné stránky, o silných vůbec neuvažovala. Vadily jí poměry – italské sestry si žijí podle svého, jiné jdou nezdravými směry a mramorový palác, kde měla bydlet a pracovat, neodpovídal chudým dcerám sv. Františka. Citlivá a rozhodná s. Eliška navázala na svůj osobitý přístup ke každému člověku a začala formovat i sestry kolem sebe. Byla zkušený pedagog, vedla je vlastním příkladem. Podnikala mnoho vizitačních cest, byly jiné než ty, na které byly sestry předtím zvyklé. První cesta vedla do Chile, kde si uvědomovala, kolik přírodní krásy je od Stvořitele a na druhé straně viděla tolik bídy a ponížení člověka. Snažila se poznat všechny sestry, rozmlouvala s nimi a ony pocítily její povzbuzení a radostnou lásku. Další cesta byla do USA, kde autor popisuje zajímavá setkání v provinciích. Před Vánocemi v r.1972 se vrací na návštěvu do své vlasti. Tolik se na to těšila. Sotva docestovala do Prahy, zadržela ji policie a byla vyslýchána StB. strana 12

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 2/2009

Byla překvapená, kolik informací věděli a uvědomovala si, že některé sestry se nechaly zmanipulovat. S. Eliška vyšla z této bitvy vítězně, ale byla tím jedem jakoby uštknuta a zraněna. Neměla nikoho, komu by se svěřovala a jediný, ke komu se upnula, byl Ježíš. S. Elišce byl zadržen pas, několikrát o něho žádala, aby se mohla vrátit do Říma, ale bezúspěšně. Obdržela jej nenadále, potom zjistila, že stejným letadlem, kterým ona odcestovala, přiletěl do Prahy kardinál A.Casaroli, který měl s představiteli ČSSR jednat o otázkách církve a státu a měl prošetřit záležitost sestry E.Prertschnerové. Po návratu znovu neúnavně pracovala, cestovala a prováděla vizitace. S. Eliška je vůdčí postavou pokoncilní práce v kongregaci. Sama duchovně rostla a pronikala hluboko do františkánské spirituality. Léta přibývala a s. Eliška pomýšlela na odchod z generalátu. Přijíždí domů do své vlasti, kde se během 12 let poměry změnily. Klidný život v Hoješíně ji ale přiměl ke sledování zpráv z Říma, cestovala i do zahraničí. Po listopadu 89 žila v tichosti, předávala plody svého duchovního zrání při různých setkáních. V posledních třech letech života rychle stárla, dostavila se únava, zapomínání, v poslední fázi byla upoutaná na lůžko. Sestry se o ni s láskou staraly. Pán si ji k sobě povolal 4.5.1993. Česká biskupská konference zahájila 1.6.2001 v Hradci Králové beatifikační proces. Sestra Eliška měla mnoho ctností – celoživotní péči o duši, zachovávání řádu, růst v dobru, prokazování lásky, pravdivost, spravedlivost, statečnost, úctu k druhým lidem. Cesta svatosti je čitelná z jejího života. (MZ) Zápisník Elišky obsahuje také méně známé verše básníka J. V. Sládka: Kde ti krůpěj lásky dají, ber a dlužen nezůstávej. A kde rány rozdávají, také ber, však nerozdávej. Za krůpěj lásky dávala sestra Eliška celý vodopád. Rány přijímala, ty však zůstávaly jejím tajemstvím. Sestry Kongregace, kterou milovala a pro kterou žila, mají její odkaz, její stopy. Můžeme zde myslet na slova básníka, který napsal, že je stopa, která hřeje, a stopa, která zebe. Až bude srdce sester svírat úzkost a beznaděj, ať vstoupí do šlépejí sestry Elišky, a ty zahřejí, dají jistotu, radost a odvahu. strana 13

 Ohlasy – Adventní zastavení

CHLUMEČEK 2/2009

ADVENTNÍ ZASTAVENÍ Během adventní doby, která je velice důležitá pro dokonalou přípravu na hluboké prožití narození Ježíše Krista v čase a jeho opětovné duchovní rození do našich srdcí, pro naše povzbuzení přijel P. Josef Šplíchal, který vedl duchovní obnovu v pátek a v sobotu. Jeho promluvy byly zaměřené na mariánský pohled. Skrze Marii bylo vše směřováno na Krista a jeho pozemský život v pohledu jeho Matky. Ve svých promluvách rozebíral radostný růženec. Velice povzbudivé a vedoucí k zamyšlení byly vždy otázky, které každého vedly k osobnímu setkání a promítnutí svého života do života Mariina. P. Šplíchal nám skrze své promluvy přiblížil Mariin život a dokázal povzbudit naše bytí k následování Marie. Jeho slova se možná zdála velice složitá, ale po zamyšlení každý zjistil, že každé slovo bylo povzbudivé a přinášelo jiný pohled na náš osobní duchovní život. Kdo naslouchal slovům otce Šplíchala, mohl z jeho myšlenek čerpat i během Vánočních svátků a tyto svátky prožil v hlubším spojení s Kristem a Marií. (Petr Čapek)

MISIJNÍ BONBÓNEK Milí čtenáři, farníci i poutníci! Nejdříve Vám všem děkujeme jménem Papežských misijních děl za vaši obětavou pomoc těm nejpotřebnějším během loňské vánoční doby. Největším překvapením byl výtěžek sbírky „Jeden dárek navíc“, která vynesla za tak krátkou dobu úctyhodných necelých šest tisíc korun českých! Na letošní postní dobu jsme s dětmi vyrobili další pokladničku, tentokrát s názvem „Misijní bonbónek“. Jedná se o celoroční aktivitu Papežského misijního díla, kdy můžeme střádat peníze za bonbónek, který si 1x týdně odřekneme. Někteří střádají bonbónek například každý pátek večer, jiní před nedělním obědem. Ukazují tím, že chtějí nejdříve vzpomenout na hladovějící děti a teprve potom se sami najedí. Výtěžek odešleme na účet PMD, odtud pak bude zaslán do misijních zemí a pomůže chudým dětem. Dokázali bychom spočítat, kolik jsme již za život snědli bonbónků? A jak jsme si pěkně zamlsali? Víte ale, který bonbónek je nejlepší a má u Boha největší cenu? Ten, který dokážu někomu z lásky dát. Uděláme tak obrovskou radost misijním dětem, kterým mnohdy i zachráníme život. Přejeme Vám, ať Vás celou postní dobou provází slůvka Matky Terezy: „Chceme dělat jen nepatrné věci ale s obrovskou láskou.“ (Johanka Jirásková) strana 14

 Ohlasy – Svatý Václav

CHLUMEČEK 2/2009

 Ohlasy – Ekumenické setkání

CHLUMEČEK 2/2009

SVATÝ VÁCLAV – OCHRÁNCE ČESKÉ ZEMĚ

EKUMENICKÉ SETKÁNÍ

V lednu jsem měl možnost navštívit výstavu o svatém Václavovi. Výstava je umístěna v Anežském klášteře v Praze, jehož prostory bývalého kostela Krista Spasitele a bočních kaplí se k tomuto účelu výborně hodí. Na začátku prohlídky si mohou návštěvníci přečíst Václavův životopis s dalšími významnými událostmi, spojenými s osobností světce až do současnosti. Samotná výstava začíná obrazy českých umělců zobrazujících svatováclavskou tradici. Jde o výjevy ze světcova života nebo o zobrazení s jinými českými světci a panovníky. Velmi pěkné jsou stříbrné, pozlacené relikviáře, které uchovávají ostatky sv. Václava a českých světců. Jsou zdobeny podobiznami světců s jejich atributy. Je zde vystavena i relikviářová busta, která je zhotovena ze dřeva (viz. obr.) a monstrance. K vidění je přilba, střevíc a Svatováclavský meč, který se používal při korunovaci českých králů. Jako za jedno z nejvýznamnějších lze označit Palladium země České. Podle legendy darovala Palladium sv. Václavovi jeho babička sv. Ludmila, která ho dala zhotovit na radu sv. Cyrila a Metoděje. Sv. Václav pak tento kovový reliéf, který znázorňuje Pannu Marii s Ježíšem, nosil celý život na prsou. Po jeho smrti ho jeho sluha zakopal do země. Později bylo nalezeno, zmocnili se ho Švédové a darovali do Vídně. Odtud bylo slavnostně přeneseno zpět do Prahy a trvale uloženo ve Staré Boleslavi. Při slavnostním uvítání byl reliéf oslavován jako Palladium země České. Jako umělecké dílo současnosti je pak třeba zmínit Myslbekův návrh sochy pro pomník na Václavském náměstí. Na závěr výstavy je ještě možno zhlédnout dokument o životě sv. Václava spolu s dějinnými souvislostmi té doby. Výstava je otevřena do 8. března, kdy proběhne v katedrále její zakončení a tím i celého Svatováclavského roku. (Josef Vostrovský)

Tradiční ekumenické setkání lužských křesťanských církví proběhlo v kostele sv. Bartoloměje v Luži ve čtvrtek 29.1.2009 od 18:00. V útulném prostoru kostelíka se sešlo kolem 40 lidí, které přivítali představitelé tří církevních obcí: P. Josef Hubálek, římskokatolický farář v Luži, Rut Kučerová, kazatelka Českobratrské církve evangelické v Lozicích a Aleš Kocián, kazatel Církve adventistů sedmého dne v Luži. Po srdečném přivítání hostitele P. Josefa Hubálka se ujala slova Rut Kučerová a úvodní modlitbou předznamenala cíl tohoto setkání: Milý Bože, děkujeme Ti za možnost být pospolu, sdílet se, zpívat, modlit se, podat si ruku, usmát se na sebe. Být si blízko. Děkujeme, že nás to učíš - být si nablízku. Asi víš, že nám to působí v životě největší radost. Děkujeme, že jsi nám nablízku Ty a my pak v Tvé blízkosti dostáváme odvahu přiblížit se k sobě navzájem. Děkujeme Ti za lidi, kteří nám nablízku žijí. Za rodiče, za partnery, za děti. Díky, že můžeme společně růst a zrát a stárnout. Prosíme, pomoz nám snižovat hory nedorozumění, pomoz rovnat křivolaké cesty, abychom si uměli odpouštět, pokud jsme ještě na cestě. Prosíme, dávej do našich srdcí lítost a soucit. A prosíme Tě, uč nás dívat se na svět a lidi kolem nás laskavýma očima. Amen. Myslím, že cíl byl nakonec velmi blízko. Ať už k tomu přispěla povzbudivá a podnětná úvaha o křesťanovi a krizi Aleše Kociána, upřímné modlitby účastníků při tiché chvíli, anebo doprovodný zpěv lužské katolické mládeže: „Pokoj ať mezi vámi trvá dál, radost ať překonává každý žal, ať Bůh je s vámi, váš pevný mocný hrad, a láska ať vzkvétá napořád...“

Katolický týdeník s pražským arcibiskupstvím a společností T-Mobile připravil soutěž o 25 mobilních telefonů pro čtenáře, kteří navštíví tuto výstavu. Stačí jen vyplnit a vystřihnout kupón z čísla 9 Katolického týdeníku na straně 2 a vhodit jej do označené krabice u pokladny v Anežském klášteře, kde se výstava koná. Tak hodně štěstí!

(PFJ) strana 15

strana 16

Články – Slavnost uvedeí Páně

CHLUMEČEK 2/2009

SLAVNOST UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU

Články – Pavlův list

CHLUMEČEK 2/2009

PAVLŮV LIST CHRASTECKÝM, NOVOHRADSKÝM

V pondělí 2. února jsme slavili svátek Uvedení Páně do chámu, nebo jinak řečeno Hromnice. Je to významná událost ze života Svaté rodiny, kdy Josef s Marií přinesli svého syna Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby ho zasvětili Pánu Bohu. Stařičký Simeon, který je tam potkal, poznal v dítěti očekávaného Mesiáše. Tento svátek je provázen symbolikou světla, proto se v tento den žehnají svíce, rozsvěcují se během mše svaté. My si je odnášíme domů a v těžkých chvílích si je rozžíháme, aby nás ochránily od zlého. Pan farář nám také představil pět dětí, které letos přistoupí k prvnímu svatému přijímání: Klárku Doležalovou, Mariánka Jiráska, Péťu Študenta, Adélku Tesařovou a Denisku Tesařovou. Každé z nich rozsvítilo svou svíci na připraveném nazdobeném stojanu, aby se vědomě připravovalo na přijetí Pána Ježíše v Eucharistii a my se za ně mohli přimlouvat a modlit. Bylo to pro nás něco nového, je to obohacení nejen pro děti, ale i pro nás přítomné. Protože následující den byl svátek sv. Blažeje, otec Josef v závěru mše svaté udílel svatoblažejské požehnání, které nás chrání od všeho zlého a nemocí krčních. Děkujeme Ti, Pane Ježíši, že jsme tento den přijímali tolik milostí a prosíme, aby děti, které Tě letos poprvé přijmou, se dobře připravily a toužily po Tobě po všechny dny svého žití. (MZ)

TĚŠÍTE SE NA FARNÍ PRÁZDNINOVÝ POBYT? Milé děti! Zajímá Vás, kdy a kam se vydáme letos o velkých prázdninách? Společně budeme putovat po stopách sv. Pavla od 1.8. do 8.8. 2009 v podhorské vesničce Liberk a jejím okolí. Fara leží asi 6 km severovýchodně od Rychnova nad Kněžnou. Těšíme se na Vás! (Anička Zárubová)

Milost Vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za Vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která Vám byla dána v Kristu Ježíši. V něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu. On Vám také dá, že vytrváte až do konce. Občas o Vás slýchám od otce Jana a otce Zdeňka nebo od poutníků, kteří přicházejí na Chlumek. Dovolám se za svědka Boha, kterému se učím sloužit celým srdcem, že na Vás pamatuji v modlitbách. Těším se, že se mi zase jednou podaří dorazit do Chrasti nebo do Nových Hradů a budu tam několik dnů. Toužím po tom Vás zase vidět a dát Vám nějaký duchovní dar… (úvod z listů Kor. a Řím.) Parafrází úvodních slov z listů Korinťanům a Římanům si dovoluji pozdravit čtenáře našeho časopisu z Chrasti, Chroustovic, z Nových Hradů, a širšího okolí. I když nejsem apoštol Pavel, slova o návštěvě vašich farností myslím vážně. Věřím, že se najde neděle, kdy budu moci vašeho duchovního otce zastoupit na bohoslužbě a nebo vy přijede na poutní místo k P. Marii. Píšu tímto stylem jen proto, abych Vás přivedl k přemýšlení nad poselstvím, které nám sv. Pavel zanechal. Nejen evangelium, ale i jeho listy lze adresovat přímo na naši životní situaci. Uvažujeme v letošním roce o jeho životě, protože nám byl doporučen jako vzor pravého hlasatele. Papež Benedikt XVI. vyhlásil rok sv. Pavla. Co vlastně o něm víme? Známe ho z nedělní liturgie, když nasloucháme druhému čtení. Náš vztah bývá k němu studený. Je to často způsobené tím, že ho vlastně moc neznáme. Když se vydáte na „pouť“ jeho listy, zjistíte, jaké bohatství nám zanechal. Je to muž, do jehož života vstoupil vzkříšený Pán a zcela proměnil jeho život. Jeho slova: „nechci znát nic než Krista Ukřižovaného“ jsou toho dokladem. Díky jeho odvaze se křesťanství dostalo ze synagogy ven, k lidem, kteří o bohatství evangelia neměli tušení. Jemu skutečně vděčíme za to, že přinesl naději, radost i pokoj, který pramení z evangelia, do celé Evropy. V jeho slovech najdeme obraz Boha, který má otevřené srdce pro všechny národy. Udělejme si v postní době chvilku času a přečtěme si některý z jeho listů. Jsem přesvědčený o tom, že nás to velmi obohatí. S pozdravem otec Josef Hubálek (PS: List adresovaný Lužským zatím nepíšu, protože jsem v Luži doma.)

Fara, zvonička a kostel sv. Petra a Pavla v Liberku. strana 17

strana 18

Články – Blahopřání

CHLUMEČEK 2/2009

BLAHOPŘÁNÍ JOSEFŮM

Články – Výročí Rudolfa Vtípila

CHLUMEČEK 2/2009

99. NEDOŽITÉ NAROZENINY RUDOLFA VTÍPILA

Sv. Terezie z Avily, velká učitelka církve, vysvětluje, proč právě sv. Josefa považovala za svého patrona: „Já si zvolila za svého přímluvce a patrona slavného svatého Josefa a svěřila jsem se mu s nadšením. Tento můj otec a ochránce mi pomohl v nesnázi, do které jsem se dostala, a v mnoha jiných, daleko těžších, v nichž šlo o mou čest a o spásu mé duše. Viděla jsem jasně, že jeho pomoc byla vždy větší, než jsem mohla doufat. Nevzpomínám si, že bych ho někdy prosila o nějakou milost, aniž bych ji hned nedostala. A je to úchvatné, vzpomínat na velkou přízeň, kterou mě Pán zahrnul, a na nebezpečí pro duši i tělo, z něhož mne vysvobodila přímluva tohoto požehnaného světce. Jiným světcům, zdá se, že Bůh dovolil, aby nám přispívali v té či oné potřebě, zatímco já zakusila, že přímluva sv. Josefa se vztahuje na všechny. Tím nám Pán dává pochopit, že jako mu byl na zemi poddán, kde mu jako pěstoun mohl rozkazovat, tak i nyní v nebi udělá vše, oč ho požádá" (Sv. Terezie od Ježíše, Život, č. vyd., str. 48-49).

Milý otče Josefe, drazí Josefové! K Vašemu svátku Vám přejeme, abyste v životě stále cítili pomoc a přímluvu svého patrona, aby Vám pomáhal růst ve ctnostech, ve kterých on vynikal: důvěře v Boha, odvaze, rozhodnosti, pracovitosti, moudrosti a lásce. (Redakce) strana 19

Rudolf Vtípil – varhaník, učitel hudby, učitel náboženství, divadelní ochotník, muzikant tělem i duší, veselý společník… Narodil se 31.3.1910 v Krouně. Již v 10 letech „zdědil“ varhany po starším bratru Janovi. Vzpomínám si, že když hrál na varhany, kamarádi ministranti poznali, že udělal chybu, když pan farář kroutil hlavou. Jeho bratr Jan Vtípil (nar. 12.7.1901, zemřel 4.8.1968) dostal místo varhaníka na milovaném Chlumečku, kam za ním malý Ruda každou sobotu chodil pěšky z Krouny s čistým prádlem a něčím dobrým od maminky na přilepšenou. Jan tu působil asi dva roky, pak si ho povolala Matička Boží do Itálie, kde studoval na kněze Seleziána. Byl posledním ředitelem Seleziánského ústavu v Pardubicích na Skřivánku. Rudolf s rodinou se v r. 1944 přestěhoval z Krouny do Horní Rovně, kde potřebovali varhaníka a učitele náboženství. Kromě toho učil hudbu, byl kapelníkem, členem ochotnického souboru v Litětinách, často si s nimi zahrál i Jaroslav Vojta, Zdeněk Novák a jiní. Také poznal v r. 1953 pana biskupa Karla Otčenáška v roveňském kostele sv. Kateřiny, tehdy jako mladého velebníčka. Velice si spolu rozuměli. Na konci r. 1971 se mu splnil největší sen – hrát Matičce na Chlumečku. Po 50 letech opět zdědil po bratru Janovi varhany. Už byl v důchodu, ale v novém domově se zapojil do všech akcí – pomáhal stavět mateřskou školu, i v Luži si našel žáky, které učil hrát, vedl kapelu, zahrál si se souborem Jaroslav. Jeho štěstí na Chlumečku trvalo krátce – dva roky. Zemřel po těžké nemoci ve Vysokém Mýtě 20. prosince 1973. Pohřeb se konal 23. prosince z chrámu Panny Marie Pomocnice křesťanů. Přišlo se s ním rozloučit několik kapel, varhaníků a hodně kněží, se kterými se za léta služby u varhan setkal, a mnoho dalších lidí. Vzpomeňte v modlitbě spolu s námi. (Za celou rodinu Ludmila Baťová – Vtípilová) strana 20

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 2/2009

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 2/2009

Ahoj holky a kluci!

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫ ÚNOROVÉ PLESÁNÍ FARNOSTI V LUŽSKÉ SOKOLOVNĚ V podstatě to tak opravdu je, že se na plese KDU-ČSL sejde většina lidí z naší farnosti, což je vlastně moc fajn. Můžeme se společně pobavit a vydovádět, a to je někdy hodně potřeba, a taky se nemusíme tvářit pořád tak vážně, jak jsme zvyklí v kostele . A byla to vážně vydařená akce – jako na každém správném plese se tancovalo... Někdo jen tak lehce a nenáročně, jiní to zvláště ke konci – tedy k ránu – pěkně rozjeli, až jsem se nestačila podivovat mnohdy odvážným tanečním kreacím! Jen tak dál! O půlnoci byla tradičně tombola, takže mnozí zažívali chvíle napětí a následné radosti ze zajímavých cen (a letos skutečně ty ceny stály za to – ať už třeba hlavní cena domácí pekárna, dort nebo dokonce sele!). Jenom já jsem zas nevyhrála nic... Jako výborný komentátor výher z tomboly se projevil Fanda Bárta – překvapivě opravdu nápadité, živé, zábavné, zcela přirozené a spontánní, fakt dobré!!! Bavilo mě to! Hudba hrála do samého rána, měli výdrž, my jsem odcházeli až kolem 4 hodiny ranní a taky jsme toho měli dost! Výborné a moc krásné byly pěvecké výkony našich mladých lužských pěveckých talentů – Honzy Brázdy a Markéty Bouškové, chvílemi z toho šel až skoro mráz po zádech!!! Gratuluji!!! Na celém plese panovala taková jakoby až rodinná atmosféra, menší parket, lidí tak akorát a bylo právě dobré, že jsme se navzájem všichni znali a nikdo si tam nemusel připadat opuštěný a sám. Bylo fajn i to, že jsme se mohli setkat i s lidmi, které jsme třeba delší dobu neviděli – třeba s mladými z Chrasti; nedávno byly naše farnosti od sebe odděleny, už se přece jen vidíme hodně zřídka. A na samý závěr letí díky všem, kteří se na přípravě tohoto plesu nějakým způsobem podíleli. Jo, zvláště ty balónky se na samý závěr ukázaly být velice efektivní (to vědí všichni ti, co tam vydrželi být až do rána! ). Děkujeme a těšíme se na příště (až to zase roztočíme...)!

Posílám pozdravy všem zvídavým klukům a holkám, kteří se společně se mnou vydali po stopách sv. Pavla. V tajence z minulého čísla se skrývalo město Antiochie, protože ho sv. Pavel navštívil při své první cestě. !!!Krásný anglický slovník s obrázky vyhrávají naráz dva luštitelé: Vojta a Petr Tesařovi!!! Dnes vás bude Všudybýlek provázet po druhé misijní cestě sv. Pavla. Pavel se rozhodl, že by měl navštívit místa, kde hlásal lidem Krista při první cestě. Doprovází ho tentokrát Silas. Oba putují od města k městu a povzbuzují ve víře místní obyvatele. Jednou měl Pavel sen, aby se vydali také do Makedonie. Zde zažili zvláštní věc. Někteří obyvatelé je obvinili, že vyvolávají nepokoje a dali je do vězení. Pavel a Silas se tam modlili. Najednou nastalo zemětřesení a dveře cel všech vězňů se otevřely. Když to viděl žalářník, myslel, že vězni utekli a chtěl se zabít. Poté, co mu Pavel řekl, že jsou všichni vězni v celách, klekl před ním a ptal se ho, jak může dojít spásy. Pavel mu řekl, ať věří v Ježíše Krista a říkal mu o Bohu. Žalářník je pak vzal k sobě domů, ošetřil jim rány a nechal se pokřtít. Odtud putovali dál a hlásali Boží slovo židům i pohanům. Tak se Pavel dostal do Athén. V Athénách žilo hodně vzdělaných lidí, ale uctívali různé vymyšlené bohy. To se Pavlovi nelíbilo. Ve městě také objevil oltář „Neznámému bohu“. Řekl tedy obyvatelům: „Co vy neznáte, a přece to ctíte, já vám zvěstuji.“ A vyprávěl jim o Bohu a Pánu Ježíši. Někteří mu uvěřili a přijali víru, jiní se mu posmívali. Dalším městem, kde se Pavel zastavil, byl Korint. Zde měl sen, kde mu Pán Ježíš řekl, aby se nebál a dál o něm mluvil, protože zde je hodně lidí, kteří čekají na jeho slovo, a aby se pak stali křesťany. A Pavel ho poslechl. Všudybýlek tedy ví, že když se ho jeho kamarádi zeptají na Pána Ježíše, tak jim o něm řekne třeba to, co se dozvěděl na náboženství nebo v kostele. Aby ho také znali.

Pro zvídavé: Víš, co znamená znak k Roku svatého Pavla?

(Lenka Urbanová) strana 21

strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 2/2009

 Informace

CHLUMEČEK 2/2009

Pro extra chytré hlavičky: Znáš svatého Pavla? Odpověz na otázky týkající se života apoštola Pavla. Správně je vždy jedna odpověď. Když její písmeno napíšeš podle čísla do tabulky, zjistíš, co dělal sv. Pavel po svém obrácení po zbytek života. Můžeš k tomu použít z Nového zákona knihu Skutky, kde se o sv. Pavlovi píše.

Tajenku spolu se jménem,věkem a bydlištěm pošli formou sms na číslo 776 815 190, nebo mailem na [email protected]. strana 23

 „Bohemia sancta“ – vzdělávací cyklus přednášek a seminářů pro veřejnost k 20. výročí svatořečení Anežky České bude probíhat od 10. března ve Velkém Adalbertinu v Hradci Králové.  Duchovní obnova s Prof. P. Piťhou: sobota 14.3.2009 v kostele sv. Bartoloměje. Dopoledne dvě přednášky (pravděpodobně v 8.30 a v 10.00), v mezičase adorace. Odpoledne zakončíme obnovu mší sv. v 15.00 hod.  Velikonoční bohoslužby: Květná neděle 5.4.2009 9:15 Začátek u sv. Bartoloměje, svěcení kočiček, průvod na Chlumek, zpívané pašije Zelený čtvrtek 9.4.2009 18:00 Chlumek Velký pátek 10.4.2009 18:00 Chlumek Bílá sobota 11.4.2009 20:00 Chlumek Zrmtvýchvstání 12.4.2009 9:30 Chlumek Páně Pondělí 13.4.2009 9:30 Chlumek velikonoční 11:00 Voletice  Večery mladých: pátek 20.3.2009. Mše sv. v kostele sv. Bartoloměje v Luži bude v 19.00 hod. Hostem večera bude T. Řehák. Bude mluvit na téma partnerské vztahy (jak si najít správné děvče nebo správného kluka pro život).  Udělení svátosti nemocných: pátek 27.3.2009 při mši sv. v 17.00 v kostele sv. Bartoloměje.  Koncert souboru Svatomichalská gregoriánská schola: poslední březnový víkend (5. neděle postní, v sobotu či v neděli) v kostele sv. Markéty v Podlažicích. Na pořadu bude tentokrát (v postním zaměření) renesanční polyfonie. Dotazy na upřesnění termínu nebo i žádosti o zpřístupnění kostela mohou zájemci podat na emailové adrese: [email protected] nebo na tel. čísle: 469666518 (děkanství v Chrasti).  Víkendové diecézní setkání ministrantů: 24. – 26. dubna 2009 v Kutné Hoře. Setkání je určeno pro kluky a děvčata od 6 do 15 let. Předběžný program: Pátek 24.4. od 19.30 – 21.00 večerní program s přivítáním o. biskupa D. Duky. Sobota dopoledne soutěže a katecheze. V 16.00 mše sv. – večerní program s adorací. V neděli v 10.00 mše sv. v chrámu sv.Barbory s o. biskupem Kajnekem.  Farní zájezd: 1.5.2009, bližší informace Tomáš Tesař.  Farní setkání dětí: 8.5.2009, bližší informace Barbora Brázdová.  Pouť k 70. výročí vzniku českého schoenstattu v Rokoli: 23.5.2009, celodenní pestrý program. strana 24