2009 ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI

2/2009 ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI Z 13. zasedání Zastupitelstva obce Líšnice dne 10. 7. 2009 Zastupitelstvo obce vzalo na vědomí: • Zprávu o činnosti rady obce a výborů včetně zprávy z provedené veřejnosprávní kontroly v příspěvkové organizaci ZŠ a MŠ Líšnice • Výsledky provedené kontroly pojistného a plnění v nemocenském pojištění a důchodovém pojištění za zaměstnavatelem Obcí Líšnicí ze dne 8.6.2009. Zastupitelstvo obce schválilo: • Plnění rozpočtu k 30.6.2009 a rozpočtové změny • Na základě výsledků výběrového řízení na dodavatele pracoviště Czech POINT, uzavřít smlouvu se společností ASC HB, a.s. Hradec Králové, IČ:47468793, ve výši 81.013,- Kč včetně DPH. • Na základě výsledků cenových nabídek obálkovou metodou, prodej traktoru TURBO CUT, nejvyšší nabídce za cenu 21.800,- Kč a vyřazení traktoru z evidence na základě kupní smlouvy. • Dohodu o partnerství k projektu Technologická centra a elektronické spisové služby na území správního obvodu města Žamberka jako obce s rozšířenou působností.. • Kupní a darovací smlouvy k pozemkům, dle zveřejněných záměrů. Ze 14. schůze rady obce konané 18.5.2009 Rada obce projednala: • Výsledky výběrového řízení na dodavatele vybavení pracoviště CZECH POINT a vyhodnocení cenových nabídek na prodej traktoru TURBO CUT . • Záležitosti projektové přípravy 2. etapy kanalizace Rada obce schválila: • Rozpočtové změny v souhrnné výši 20.500,- Kč a rozpočtovou změnu na konání voleb do 1

LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ

září 2009

Evropského parlamentu ve výši 16.500,- Kč. • Prodej masných výrobků a uzenin firmy MASO-EKO pana Šlezingra z Letohradu z pojízdného auta u prodejny Konzumu. • Prodej traktoru za nejvýhodnější nabídku 21.800,- Kč • Zveřejnění informace daňově diskriminovaná obec na dopravních značkách s nápisem Líšnice Z 15 schůze rady obce konané 24.6.2009 Rada obce projednala: • Žádost žadatelů Jana a Petry Bečkových, čp. 204 o vyjádření ke stavbě pergoly, oplocení a umístění garáže na pozemku za autobusovou čekárnou naproti Líšnické a.s. • Vyrozumění poškozeného o obžalobě obviněného P.R. ve věci vloupání do výčepu pohostinství U Smrku • Návrh dohody o partnerství v projektu zřízení a provozování technologického centra u pověřeného Městského úřadu v Žamberku. • Dopis obchodního družstva Konzum k nežádoucímu obchodnímu jednání společnosti MASOEKO Rada obce schválila: • Rozpočtové změny v souhrnné výši 25.000,- Kč • Obsah vyjádření k žádosti manželů Bečkových čp. 204 • Program zasedání zastupitelstva dne 10.7.2009 Rada obce vzala na vědomí: • Orgnizaci prázdninových brigád Z 16. schůze rady obce konané 9.9.2009 Rada obce projednala: • Změnu systému svozu odpadů • Změnu územního plánu Žamberka – napojení obchvatu na státní silnici • Dopis ředitele o.d. Konzum Rada obce schválila: • Objednání popelnic do systému likvidace domovního odpadu

Z ČINNOSTI MLADÝCH HASIČŮ

V září minulého roku jsme se pokusili obnovit činnost kolektivu mladých hasičů v Líšnici. Na zahajovací schůzku přišlo 5 dětí, z nichž 3 se v zimním období zúčastňovali pravidelných schůzek. Zásluhou Honzíka Kopeckého, který tuto činnost propagoval v Mateřské školce se nám na jaře přihlásili postupně další zájemci. V sestavě Honza Kopecký (5 let), Filip Brůna (6 let), Jakub Císař (6 let), Adélka Hovádková (5 let), Eliška Šebestová (4 roky),Tomáš Jedlička (5 let), Dominik Žabka (5 let), Šimon Bednář (5 let), Markéta Brůnová (10 let), Adam Bednář (9 let) a Klárka Kopecká (9 let) jsme začali nacvičovat disciplíny hry Plamen a připravovat se na závody.

2


září 2009

Zkušenosti jsme sbírali na těchto soutěžích: 2. května „Májové štafety“ ve Vysokém Mýtě 15. a 16. května soutěže ve Svatém Jiří 29. a 30. května soutěže PLAMEN v Mladkově 13. června „Soptíkův závod zručnosti“ v Lichkově S ukázkami z naší činnosti jsme se představili také na akci „Vítání prázdnin“ 27. června v Líšnici. Po této akci jsme pobytem a nocováním v hasičské zbrojnici ukončili naši úspěšnou sezónu.

V naší činnosti budeme pokračovat po prázdninách. Čekají nás soutěže: 12. září požární útok v Chocni 26. září branný závod v Černovíru 10. října branný závod hry PLAMEN Za kolektiv vedoucích MH Lenka Břízová – vedoucí mládeže Pozn.redaktorky: Děkuji jménem všech rodičů dětí za úžasnou práci, kterou odvedli nejen Lenka Břízová a její maminka paní Vaněčková, ale i „pomocníci“ Vašek, Petr nebo Martin. Děti se na všechny akce těšily, zvládly trému a nepodařené kroky obrečely jen „mírně a v pozadí“. Dětem i vedoucím přejeme úspěšný další rok hasičských akcí a hlavně stále ten neutuchající elán a radost do cvičení!!!

3


září 2009

Sbírka „VARHANY DO KOSTELA“ Sběrací listina 2 000,-- Kč CELKEM k 31. 7. 2009 121 376,50 Kč

Korábovi, čp. 42

HORKÉ KŘESLO PANA STAROSTY

Kdo v obci zodpovídá za odvoz kontejnerů? Mnohdy jsme totiž svědky rozházených odpadků kolem kontejneru, pachu z odpadků a vlastně i nehezkého vzhledu. Když se kontejner vyveze a odpadky válející se kolem kontejneru se nahází do prázdného, dochází k paradoxu, že je opět kontejner naplněn a není opět místa na úklid a odvoz. Dá se s tím něco dělat? Odvoz kontejnerů je objednáván při naplnění, většinou v pondělí. Protože má EKOLA smluvní odvoz do tří pracovních dnů stává se, že v tuto dobu je stav již takový jaký je výše popsán. Přesto že se zastupitelstvo i rada pravidelně k této záležitosti vrací, je v současnosti tento stav již neudržitelný. Tolik diskutovatelná okolnost, že je lepší mít přístupné kontejnery, než nepořádek na jiných pozemcích dostává v poslední době trhliny v podobě vývozu a skládání odpadů na příkopy polních cest a do lesů. I z tohoto důvodu přistupujeme k rušení velkoobjemových kontejnerů a zavedení popelnicového systému, který je v současné době připravován ke „spuštění“ v listopadu tohoto roku. Popelnice na kolečkách 240 l /stejný objem jako na bioodpad/ budou k vyzvednutí po dodání svozovou firmou s četností svozu 39x ročně, tzn. v měsících říjen – březen každý týden, zbývající měsíce 1x za 14 dnů. V zhledem k obtížnostem svozu v zimním období budou určena místa svozu a vyprázdnění pro více domácností. Přesto bude ve většině případů vzdálenost kratší než je tomu doposud. Současně bude zřízeno ve skladováku na Dolním konci úložiště pro tříděný odpad /papír, sklo, železo, plasty/ a s tím dojde současně k přesunu některých zvonů na tříděný odpad na nová stanoviště a v důsledku konečné likvidaci stávajících stanovišť velkoobjemových kontejnerů. Bližší informace budou rozesílány letákovou zásilkou do každé domácnosti, proto je třeba věnovat likvidaci letáků zvýšenou pozornost. Informace budou zveřejňovány na webových stránkách obce www.obeclisnice.cz a upozornění na nové info budou též zasílána odběratelům SMS zpráv s přihlašovacím znakem 6, 5 a 1. Nabídka na přihlášení SMS zpráv Opakovaně nabízíme přihlášení ke službě zasílání SMS zpráv z obecního úřadu. Tato služba se od začátku jeví jako nejrychlejší přenos informací z obecního úřadu k občanům. Nejvyužívanějším způsobem je příjem všech zpráv, kde došlo od 31.3.2009, kdy byla tato služba zahájena k přenosu 12 zpráv /hlášení místního rozhlasu, zveřejnění dokumentů na úřední desce, různá oznámení např. o ztrátě domácích zvířat apod./. V četnosti využití pak následuje hlášení místního rozhlasu a umístění dokumentu na úřední desku. Protože nejsou zatím ke službě negativní připomínky, tak se jeví jako služba se kterou jsou odběratelé spokojeni. Službu lze aktivovat SMS zprávou odeslanou na mob. 736767730 ve tvaru čísla požadované služby. Číslování je následující: 1 – aktuální hlášení místního rozhlasu, 2 – upozornění na umístění nového dokumentu na úřední desku, 3 – akce společenské v Líšnici, 4 – akce sportovní v Líšnici, 5 – informace obecního úřadu, 6 – příjem všech zpráv. Odhlášení služby probíhá stejným kódem s předsunutím 0. Např. při přihlášení služby PŘÍJEM VŠECH ZPRÁV 4


září 2009

odešlete SMS ve tvaru 6 na uvedené číslo mob. telefonu, při ukončení odběru zpráv pak kombinaci čísel 06, objednat lze taktéž příjem více služeb kombinací čísel např. 124. /starosta/

ANKETA O NÁZVECH MOSTŮ V LÍŠNICI

Do dnešního dne jsme dostali pouze jeden vyplněný lístek s názvy mostů. Přikládám ho tedy, alespoň k zamyšlení či jen k přečtení ze zájmu. Anonymní dotazník k pojmenování vodních staveb Stavba è. 1: most na horním konci Líšnice vedle p. Miroslava Píèe - hajného è. p. 53

Stavba è. 7: nový most pøes struhu na Olšinu vedle Hynkù è. p. 86

Název stavby è. 1:


Hajný most

Olšinský most

Stavba è. 2: jez s náhonem ke Korábovu mlýnu poblíž Kopeckù è. p. 47

Stavba è. 8: dolní jez s náhonem na vodní kolo dolního mlýna p. Stanislava Langra è. p. 133



Korábùv jez

Zámecký jez

Stavba è. 3: most pod jezem na pøíjezdu do Raèovic poblíž Venclù è. p. 195

Stavba è. 9: nový most na dolním konci, získal èestné uznání v kategorii dopravních a inženýrských staveb



Raèovický most

Vídeòský most

Stavba è. 4: most na Obec u budovy Líšnické a.s. è. p. 204 (bývalé Keprtovi pekárny)

Stavba è. 10: dolní masivní betonový most tehdejší okresní silnice od Žamberka



Vobecní most

Okresní most

Stavba è. 5: lávka pod hostincem u Kristiána smìrem na Obec èasto nazývaná Rabštejn

Stavba è. 11: hlavní most na souèasné pøíjezdové silnici ze Žamberka vedle Soukupù è. p. 11



Lávka Rabštejn

Žamberský most

Stavba è. 6: jez struhy pod starou a novou školou smìrem k Olšinì Název stavby è. 6: Podškolní jez

Kdyby obec Líšnice zajistila èástku na financování výstavby nového mostu, jaké øešení byste si vybrali? a) Nechat zbourat starý most a vystavìt nový b) Vystavìt nový most tam, kde ještì není Pøeškrtnìte to, co nevyhovuje!

Na jakém místì v Líšnici, kde most ještì nemáme by bylo užiteèné ho postavit: Pøes øeku z Obce na Olšinu v místech pod jezem è. 6 na hlavním toku øeky. Sloužil by k propojení dvou slepých èástí vesnice, jako souèást budoucí obslužné klidové mimosilnièní komunikace po celé vesnici. Pod jeho pøemostìním mezi pilíøi by mohla být integrována zvedací hráz (viz. Bývalé pøírodní koupalištì Žamberk.), která by regulovala hladinu øeky na vedlejší jez a spolu s ním by umožnila i rekreaèní využití èásti toku øeky nad mostem smìrem k høištím u sokolovny.

5


září 2009

CESTOPIS O FILIPÍNÁCH Na úvod bychom se rádi představili. Jmenujeme se Martin a Zuzana a v roce 2007 jsme se rozhodli, splnit si sen a procestovat část jihovýchodní Asie. Abychom naši cestu mohli uskutečnit, museli jsme mít dostatek financí a tak jsme se vydali na půl roku za prací do Anglie. Po návratu v roce 2008 jsme se měsíc připravovali, dokončili jsme povinná očkování a zhruba naplánovali, které země navštívíme. V příštích několika dílech Zpravodaje se vám pokusíme vylíčit pár nejzajímavějších zážitků z našich cest. Za půlroku v Asii jsme navštívili 9 zemí, z nichž jsme pečlivě vybrali ty, o kterých se domníváme, že byly nejzajímavější. Filipíny Filipíny jsou druhým největším souostrovím na světě a tvoří je celkem 7 107 ostrovů rozkládajících se v moři severovýchodně od Bornea. K Filipínám jsme se vydali právě z tohoto ostrova. Trvalo to dvě hodiny letu nad korálovými ostrovy, než jsme klesli k překrásné zelené zemi s pohořími a klikatými říčkami. Hory záhy zmizely a vystřídala je rovina s políčky, vesničkami, širokými mělkými řekami a sopkou Pinatubo na obzoru. Přistáli jsme na ostrově Luzon 70 km severně od hlavního města. Před letištní halou čekali nejen novináři s kamerou namířenou na deportované Filipínce z Malajsie, ale také výdělku chtiví taxikáři, kteří se předháněli o to, kdo si řekne o větší sumu za dopravu z letiště do města. V drobných nesnázích se nám dobrosrdečný domorodec nabídl, že nás spolu s rodinou do města sveze, byl už večer. S očima navrch hlavy nás vysadili v centru nějakého městečka, asi deset minut jízdy od letiště. Muselo to být centrum všeho, protože všude bylo spousta lidí a otevřených podniků. Když jsme se rozkoukali, tak jsme s úžasem zjistili, že se jedná většinou o noční zábavní podniky. Na ulici stály houfy filipínských žen a dívek čekající na své štěstí. Byly jsme v Angeles City – Andělském městě. Několik desetiletí americké poroby tu nadělalo své. V tomto městě o to víc, protože letiště, kde jsme přistáli, bylo původně americkou vojenskou základnou. Sehnat zde levnou místní restauraci byl problém, ale nakonec jsme objevili zapadlou prkennou jídelničku, kde jsme si dali po prvé filipínské jídlo. Pak jsme se prošli po tom to malém filipínském Las Vegas. Ve finále jsme našli uličku asi se sto padesáti domky v řadě. Každý domek měl otevřenou malou hospůdku anebo, a to v drtivé většině, místnost pro karaoke – tolik v Asii oblíbený zpěv podle vybrané melodie a zpěvníku. Takto se tu místní po večerech baví. Kdo z nás by si vzal dobrovolně před dalšími hosty mikrofon do ruky? Ráno panoval na ulici čilý ruch, lidé, motorky, taxíky, tříkolky a jeepneje. Jeepnej je vlastně jeden ze způsobů dopravy na krátké a střední vzdálenosti. Po druhé světové válce zde Američani zanechali haldu jeepů, následně místní dělný lid tyto stroje přestavěl na prostorné dopravní prostředky a úporní dříči zde jezdí dodnes a stále přepravují cestující, materiál i zvířata. Musíme říci, že tyto vyzdobené stroje patří spíš do ulic skutečného Las Vegas, neboť co kus, to unikát. Tento den jsme také z tohoto poněkud divokého městečka raději vyrazili dál na jih. Ze zapatlaných oken rozhrkaného autobusu jsme se dívali na rýžová políčka. V desetimilionové Manile - přesně se hlavní město jmenuje Metro Manila – nás konduktér nechal vystoupit v městské části Cubao, tedy na místě, kde jsme měli přestoupit na další autobus směrem ven z Manily. (Konduktér je ten, co má na zodpovědnost jízdu a prodej lístků; každý autobus i jeepnej má svého konduktéra). 6


září 2009

Ulice Angeles City Nakonec jsme v hlavním městě strávili přebíháním, hledáním a cestováním v městských autobusech několik hodin navíc. Viděli jsme tak Ortigas, rádoby luxusní čtvrť s rostoucími mrakodrapy, ale na druhou stranu také manilskou bídu a špínu, igelitové a plechové slumy, ve kterých u nás žije jen pár bezdomovců, v hlavním městě Filipín možná i miliony lidí. Dopravní chaos kde se bojuje o každou píď asfaltu, vedro a smog nečiní z Manily velkou atrakci. Na druhou stranu tu žijí přívětiví a usměvaví lidé. Během cesty procházelo autobusy vždy několik prodejců nápojů a buráků snažících se vydělat pár pesos. V Pasay, další části Manily, jsme konečně přesedli na bus do Tagaytay - města ležícího asi 70 km jižně od Manily, které mělo být také cílem dnešní cesty. Pohled na rybářské slumy v Manila Bay – Manilské zátoce – se nám vryl hluboko do paměti. Bída tu skutečně sužuje spoustu lidí. Řidič a konduktér jsou placeni za počet pasažérů a tak za utržené nebo doslova urvané peníze. Proto je tu cestování docela nevšední zážitek. Spolu se stovkami jeepnejů, kteří se také snaží naložit co nejvíce cestujících, je to na cestě, z pohledu Evropana, docela divočina. Do Tagaytay jsme dospěli asi po dvou hodinách a vystoupili jsme na zcela neznámém místě. Asi hodinu, jsme hledali levné ubytovaní (levné znamená okolo 500 pesos což je v přepočtu cca 170 Kč, za oba dohromady). Našli jsme jej v téměř rodinném zázemí, skromná místnost byla malá, futra také, boule na hlavě byla veliká. Hned jsme vyrazili někam, kde jsme tušili obchod, restauraci. Našli jsme malou hospůdku se třemi stoly a grilem. Objednali jsme si hned místní jídlo, majitel byl strašně ochotný, jmenoval se Boy. Ochutnali jsme tak v první fázi Bopis, což je směs vepřových vnitřnosti v kořeněném sósu podávaná s česnekovou rýží. Boy hned pochopil, že budeme chtít ochutnat více z filipínské kuchyně, tak přinesl krevetovou pastu, která je spolu s citronem prostě vynikající. Po nákupu jsme se sem ještě vrátili na kuřecí křidýlka a samozřejmě na filipínské pivo San Miguel, které si tu můžete dát z půl či litrových lahví. Za okny restaurace byl jiný svět, svět lidí, kteří třeba dnes ještě nejedli. Měli jsme z toho smíšené pocity. 7


září 2009

Jeepnej A ráno? Vylezli jsme na terasu - výhled z 600 metrů vysokého útesu na jezero Taal a stejnojmennou sopku, která ještě nedávno zlobila, jak nám sdělila matka ubytovatelky. Filipínci jsou daleko přátelštější než třeba Malajci, rádi si povídají. Dalekohledem, který jsme si původně koupili na pozorování opic, jsme pozorovali tisíce rybářských klecí na jezeře, rýžová políčka ale hlavně sopku Taal čnící ze středu jezera do výše 250 metrů. Co chvíli se však panorama zahalilo neprostupnou mlhou, výstup na sopku jsme proto zrušili a šli za Boyem na oběd s tím, že pak budeme pokračovat na jih. Boy nám k obědu nabídl Tapsilog a Longsilog (obě jídla s česnekovou rýží a volským okem, lišící se masovou přílohou, Longsolig je s filipínskou klobáskou a Tapsilog se sušeným masem naloženém v cukru a octě). Slýchávali jsme, že filipínská kuchyně je špatná, ale není to pravda!! Ještě nám nabídl výbornou grilovanou rybičku Tilapii, grilovaný lilek a santol, lahodný plod, který se obvykle vychutnává právě s rybí pastou. K tomu jako drobnou pochoutku vařené buráky ve slupce. Nakonec dezert - ube - fialovou sladkou placku, jejíž příprava trvá celé dvě hodiny. Po obědě jsme šli chytat bus do Batangas City. Po hodině čekání jsme nasedli do jeepneje. Že se snaží někteří Filipínci na turistech obohatit, to chápeme, ale že pro mrzký peníz vezmou nebohého turistu na cestu úplně jiným směrem, to jim asi jen tak neodpustíme. Do přístavního města Batangas City vzdáleného z Tagaytay pouhých 70 km jsme tak cestovali celý den. Ale vzali jsme si z toho to lepší, viděli jsme neplánovaně krásné kraje a poznali milé Filipínce, kteří se nám snažili z té situace pomoci. Batangas bylo ponuré, smutné město, které nemá co nabídnout. Museli jsme však přespat. Našli jsme hotýlek, kde bylo možné setrvat 24 nebo 12 hodin anebo také pouze 3 hodiny. Vybrali jsme 12 hodin a šli do města hledat potravu. Po příchodu na pokojíček jsme zneškodnili malou rodinku švábů a dali si na odvahu zakoupené San Miguely a šli spát. Ráno jsme vyhrazený čas dodrželi a hrnuli se z pokoje. Na chodbě nás přivítala vypasená krysa, také ji asi vypršel čas na pokoji. Do přístavu jsme šli raději pěšky, vystříhali jsme se tak půtek při dohadovaní cen za svoz. Za „odměnu“ jsme tak byli na dotek s úděsnou bídou, ve které tu místní lidé 8


září 2009

musejí existovat. Když už se talíře z bídné restaurace musejí mýt v kaluži, to už je síla. Ačkoliv cestou z Tagaytay jsme viděli rodinu s malým miminkem bydlící v autobusové zastávce, kterému umývali lahvičky také v kaluži, takže restaurace s „dřezem“ v kaluži už nám tak drsná nepřišla. Místní lidé přijímají svůj osud tak jak je. V přístavu jsme za loděnku zaplatili hned třikrát, jednou to byla vlastní loděnka, pak jsme značně přispěli na životní prostředí Filipín a nakonec se český oslík musel otřást naposled při platbě jakéhosi nástupištního lístečku. Celou dobu nás vzorně doprovázela halda otrapů. Konečně jsme byli vpuštěni na palubu jakéhosi bambusového katamaránu. Pluli jsme k břehům ostrova Mindoro, v moři radostně skákali delfíni. Asi za dvě hodiny jsme přistáli v malém a krásném přístavu Puerto Galera s kotvícími bankami – filipínskými loděmi. Otrapy a tříkolkáře jsme nechali trochu uklidnit a pak jsme se nechali po okolních plážích povozit za cenu zhruba čtvrtinovou. Nakonec jsme skončili na nejznámější White Beach – Bílé pláži - a našli si docela levné ubytováni v bambusové chatce. Tady jsme si mohli konečně oddechnout a dívat se na spokojenější tváře Filipínců, kteří si tu v poklidu hrají oblíbené Bingo nebo karty, či řádí v metrových vlnách. Relativní klid občas zaříznou nespočetní otrapové ve snaze prodat něco z cetek v košíku, prodavači zájezdů či výletů nebo ženy nabízející masáže, které jsou schopné kvůli vám se pohádat, takže lepší bylo se dát na ústup. Co se týče výletů – rozmanité korálové útesy pobřeží u Puberto Galera jsou vynikající potápěčskou lokalitou. Na tradiční jídlo bylo lepší se vydat do vesnice. Dostali jsme na stůl tradiční filipínské Adobo s rýží (Adobo je např. kuřecí v sojové omáčce a octu s pepřem a česnekem) a Bicol Express, což je vařená zelenina s kokosovým mlékem, sojovou omáčkou a octem. Ocet je tu nedílnou součásti stravy. Na závěr smažené banány v karamelu. Cele to za dva přišlo na 35 Kč. To platí i o obchodech. A pokud v nákupní tašce chybí ovoce, stačí se rozhlédnout po okolí. Medová manga a banány tu prodává každý.

V ulicích Manily 9


září 2009

Jinak jak už jsme se zmínili, pivo se tu pije i z litrových láhví, ale je to věru práce. Litrovka přijde na 15 korun, zatímco v Malajsii na stovku. Večer se v mnoha restauracích lemujících písčité pobřeží griluje, hovězí špízy, různé druhy právě vylovených ryb, sépie. Nakonec jsme v tomto přívětivém místě zůstali o noc déle. Pokračování příště Martin a Zuzana Kocmánkovi

POZDRAV ZE ŠKOLY

Dne 26. 7. 2009 jsme slavnostně ukončili školní rok 2008/2009. V uplynulém školním roce se děti opět zapojily do celoškolního projektu „ Čarodějnická škola“, kde na ně čekaly tyto akce: Zápis do čarodějnické školy - přespání ve škole. Podzimní čaroden - děti vyráběly z keramické hlíny a připravovaly adventní věnce. Podzimní výlet - ZOO Liberec. Zimní čaroden - děti připravovaly „ Čarodějnické Vánoce“. Čarodějnické Vánoce - vystoupení žáků školy a posezení s rodiči. Jarní čaroden - příprava výzdoby na čarodějnický bál. Letní čaroden - věnován požární ochraně a první pomoci. Školní výlet - Praha: Poslanecká sněmovna ČR, Pražský hrad. Ukázka techniky policie ČR. Zahradní párty - vystoupení ZŠ a MŠ, soutěže a tanec. Slavnostní závěrečná hostina. Soutěžní dopoledne a šerpování budoucích prvňáčků. Ve školní družině si děti mohly vyzkoušet paličkování, tkaní koberců, práci s keramickou hlínou a pletení košíků. S dětmi jsme navštívili předvánoční koncert ZUŠ Žamberk, divadelní představení „Čertův švagr“ a „ Kašpárek a drak“ a dvě taneční vystoupení. V letošním roce s se nám také podařilo zorganizovat „ Čarodějnický bál“. Akce se konala v SOKOLOVNĚ 25. dubna. Pro účastníky byla připravena tombola, dvě předtančení, jídlo a pití. Ke všemu hrála skupina Wejvrat. Tato akce se nám podařila uskutečnit díky podpoře všech zaměstnanců školy a školky, rodičů, obce, místních SDH, členům Sokola a ostatních příznivců naší školy. Všem ještě jednou velice děkujeme. V novém školním roce jsme přivítali 7 nových prvňáčků. Za celý kolektiv školy Eliška Vacková

ADOLF URBAN, POSLEDNÍ STAROSTA LÍŠNICE ZA RAKOUSKO-UHERSKA Otec Adolfa Urbana Josef se narodil na statku č. p. 16 ve Slatině v roce 1814 Martinu Urbanovi. Josef Urban měl se svoji první manželkou Františkou, též ze Slatiny 7 dětí; Josefa, Františku, Františka (dostal statek č. p. 16 ve Slatině), Josefu, Antonína, Karla a Annu. Se svoji druhou manželkou 10


září 2009

Kateřinou, rozenou Tomkovou *1828, pocházející z Lukavice č. p. 133 měl syna Adolfa *20. 5. 1860 a dceru Otýlii *1866. V letech 1865 – 1866 vystavěl Josef ve Slatině hostinec č. p. 210. Zemřel tam jako hostinský roku 1877 ve stáří 63 roků. Po jeho smrti postupně prodala vdova Kateřina hostinec a polnosti ve Slatině Josefě, dceři z prvního manželství otce Josefa Urbana s Františkou. Kateřina v roce 1878 koupila v Pěčíně rolnickou usedlost č. p. 124 od Jana Píče za 2.600 zlatých s povinností doživotního výměnku pro matku p. Píče. S dětmi Adolfem a Otýlií se tam nastěhovali v roce 1879. Adolfova matka Kateřina nakonec zemřela v Kunvaldě roku 1892. Adolf Urban se oženil 10. 2. 1885 s Marii, rozenou Zörbsovou *11. 6. 1863, pocházející z Rokytnice č. p. 61. Měli spolu syna a pozdějšího majora Čs. armády Josefa Urbana*14. 8. 1886, +22. 2. 1945, který se oženil 10. 2. 1914 s dcerou řídícího učitele Josefa Žabky v Líšnici, Elizabet rozenou Žabkovou *16. 8. 1886, + 1. 4. 1969. Dne 15. 1. 1892 byl Adolf Urban účasten v Žamberku na trhu a místo obchodu s kravkami tam vydražil nabízenou chalupu (hostinec) s polnostmi v Líšnici č. p. 41(dnes Zábrahovi) za 4.594,38 K (korun rakouských). Urbanovo nově získané stavení s hospodářstvím si žádalo investic, v roce 1896 bylo v něm prostavěno za 2.536,40 K. Živnost obchodní dle článku 38. obdržel Adolf Urban 30. 9. 1893 a později 26. 3. 1910 i živnost hostinskou a výčepnickou. Adolf Urban byl inteligentní, rozumný, společensky činný a pečlivě pracující člověk, velice brzy se v Líšnici prosadil. V roce 1901 byl spoluzakladatelem „Mlékařského družstva pro Líšnici a okolí s.r.o.“ v č. p. 249 (dnes kovofirma ALF s.r.o), kde od 1. 12. 1902 vykonával funkci pokladníka až do 20.7 1919, kdy funkci převzal p. Marvan. Koncem roku 1901 byla také dokončena silnice vedoucí hořejší částí obce od hostince Františka Bednáře, později Františka Hůlky č. p. 244 (dnes Sokolovna) po stavení Jáchyma Berana č. p. 35 (dnes Miroslav Maixner), vystavená obcí líšnickou ze zemské subvence 4.000 K, jejímž podnikatelem byl Adolf Urban a v roce 1909 už jako starosta stavěl její pokračování od mlékárny směrem k Nekoři v délce dílčího úseku 1550 metrů. Obecním starostou byl Adolf Urban zvolen 26. 11. 1905. Funkce se ujal slibem na hejtmanství 4. 12. 1905 po odstupujícím starostovi a svém sousedovi Antonínu Korábovi ze mlýna č. p. 42, který byl před ním ve funkci starosty v době od 16. 9. 1899 do 26. 11. 1905 a zemřel 17. 5. 1911 ve věku 49 let. Líšnický starosta a hostinský Adolf Urban byl ve svěřené funkci po sobě jdoucích 14 let. Započal v období slibného růstu společnosti, bohužel předčasně ukončeného tragédií I. Světové války. Ve funkci končil 13. 7. 1919 po válečném zmaru a politickém převratu, jenž vyústil ve vznik samostatného Československa. Za jeho starostování byla Líšnice v dobrých rukou i přes nepřízeň válečnou a následně mravní. Řešily se věci důležité pro život i budoucí rozvoj vesnice, dokončení silničního průtahu vesnicí, problémy mostů a břehů řeky, rozšíření hřbitova, ale i společenský život a činnost spolků. Největší společně rozpracovanou regionální akcí přímo se dotýkající Líšnice byla v té době plánovaná stavba „Poorlické dráhy“, železnice vedoucí ze Žamberka údolím Divoké Orlice k Trčkovu. První jednání byla započata v roce 1910, ale stavbu téměř před zahájením zastavila válka. Události starosta Adolf Urban řádně dokumentoval a se svým synem Josefem, vojákem z povolání shromažďovali i staré příběhy z historie Líšnice. František Langr z Líšnice „V Kotli“ č. p. 197 se ujal funkce 1. 3. 1923, jako první líšnický kronikář. Dle svých slov mu s úvodem kroniky mimo jiné ochotně pomáhali syn Adolfa Urbana, kapitán zásobnictva Čs. armády Josef Urban a jeho tchán, řídící učitel v Líšnici Josef Žabka, oba rodáci z Pěčína. Vše uvedené v kronice před rokem 1923 je dopsáno zpětně a je poznat, jak hodnocení dějů, hlavně politických, je ideologizováno novou dobou v čase zápisu. Paradoxně nejpodrobněji jsou však v kronice zdokumentovány děje před rokem 1923, kdy se kronika v podobě jak ji známe dnes ještě nevedla. Pozdější informace, které měly být 11


září 2009

zapisovány v reálném čase se tomu již nevyrovnaly. Urbanův hostinec „Zátiší“ a obchůdek v č. p. 41 byl dlouhá léta jedním ze středisek vesnického dění. Za dobu jeho fungování v něm našlo obživu ve službě několik lidí a další na příležitostných, polních, nebo sezónních pracích. Můj děda František Bříza, Kolář *27. 10. 1905, + 23. 8. 1987 vzpomínal, že si už jako kluci v hostinci rádi přivydělávali stavěním kuželek v kuželně. Po smrti své manželky Marie Urbanové + 29. 11. 1927, šenkoval a hospodařil Adolf Urban za pomoci služky Marie Frimlové ze Studeného. Pomalu se zhoršující zdravotní stav ho vedl k rozhodnutí ukončit hostinskou činnost a hostinec prodat. Poslední šenkování v Urbanově hostinci proběhlo 14. 5. 1929 a od té doby byli Urbanovi již zcela přestěhováni do sousední chalupy č. p. 166 (dnes pravnuk Jiří Pecháček s manželkou), kterou Adolf Urban s přilehlým pozemkem a stodolou zakoupil trhovou smlouvou ze dne 10. 11. 1909 od Jirčíkových za 3.800 K. Novými majiteli hostince v č. p. 41 se stali dle smlouvy trhové ze dne 27. 4. 1929 Josef a Eliška Kotyzovi z České Rybné. Josef Kotyza obdržel dne 4. 6. 1929 koncesi hostinskou dle stávajícího oprávnění Urbanů a zároveň živnost obchodní. Adolf Urban byl dobrý hospodář, než se přestěhoval do chalupy č. p. 166, pronajímal ji. První nájemníci byli Marie a Jan Zářeckovi (švec), po nich staří manželé Fajtovi, když prodali dolní mlýn. Od roku 1921 až do r. 1926 byl nájemníkem Josef Bříza z č. p. 83. Ze svých poctivě našetřených financí poskytoval Adolf Urban dlouhá léta lidem službu zapůjčení peněz. Dlužné zápisy řádně vedl v knihách záznamů dlužníků. Touto činností dokázal zhodnotit svoji hotovost i mimo vklady ve spořitelně v průměru o 5% a zároveň tím lidem dokázal hodně pomoci. Když už cítil, že může přijít konec jeho dnů na tomto světě, zanechal synovi vzkaz v knize dlužníků: Milý synu! Mám k Vám jednu prosbu. Kdybych snad náhle zemřel, tak dejte z té mé polovičky peněz do našeho kostelíčku osvětlení elektrické,snad to nebude tak nejdražší, myslel sem dříve, že bychom něco přidali na opravu věže a světlo do kostela bude lepší. Mohl by ses pozeptat v Žamberku p. Kumpošta, co by to asi stálo. Doufám, až budeš jednou prohlížet knihu, že na tohle zde přijdeš; prosím tě nezapomeň na to! V Líšnici dne 6. Května 1930, Adolf Urban. Adolf Urban zemřel 25. 3. 1931, pohřeb měl v Líšnici 29. 3. 1931. Syn přání svého otce znal a respektoval jej. Elektrické osvětlení jsem v líšnickém kostele nechal zhotoviti firmou Kumpošt&spol v Žamberku v Dubnu 1931, stálo 5.000Kč firmě placených a na podíly dám 210Kč družstvu v Líšnici. Náklad celkem 5960Kč = celkem 5.210Kč a darovací daň 750Kč. Světlo bylo dohotoveno do 21. 4. 1931, kdy měla svatbu naše Mařka – Marie Frimlová s Rud. Břízou č. p. 16 a kdy jsem světlo to v celém kostele poprvé rozžehnul za značné účasti obecenstva. Všeobecně se osvětlení kostela velmi líbilo a kostel tím podstatně získal na své vnitřní výpravě. Je to krásná památka na naši rodinu. V Líšnici 22. 4. 1931. Štábní kapitán Josef Urban. Žamberecký deník „Naše zájmy“ ze dne 3. 4. 1931: Dne 25. 3. 1931 zemřel v Líšnici pan Adolf Urban rolník, dříve hostinský a obchodník. Byl rodák ze Slatiny a do Líšnice se přistěhoval r. 1892 z Pěčína. Záhy po svém příchodu do Líšnice získal si obliby občanstva, byl zvolen do obecního zastupitelstva, kde se svým rozhledem a snahou o prospěch obce velmi dobře uplatnil, takže byl již r. 1905 zvolen starostou obce a tuto zodpovědnou funkci zastával 12


září 2009

až do roku 1920. Jeho úsilím se také podařilo docílit výstavbu silnice po celé obci a její převedení do správy okresu. Svoji velikou pílí a obchodní zdatností nejen že přivedl svoji živnost do nejlepšího stavu, ale vydatně také přispěl k rozvoji místních hospodářských korporací, zejména při založení družstevní mlékárny v Líšnici, jejíž byl hospodářem po dobu 20 ti let. Mlékařské družstvo založilo 25 rolníků v r. 1890, postupně byla postavena mlékárna a od roku 1902 byl zahájen provoz mlékárny, jejíž členy se pak stali všichni rolníci. Adolf Urban byl také členem a funkcionářem všech místních spolků a mnohá dobrá a prospěšná myšlenka vyšla z jeho hlavy. Svým vzorným životem, věnovaným pilné práci, jakož i příkladné péči o rodinu zanechává po sobě tu nejlepší vzpomínku. Čest jeho památce. Z každé doby a z každého úhlu pohledu je viditelná dobrá práce dobrých lidí. Minulost, hloupost, ale ani žádný monumentální pomník na hřbitově tyto lidi nezastíní.

Adolf Urban

Syn Josef Urban s rodiči Adolfem a Marií

Poznámka: Služka Marie Frimlová ze Studeného sloužila v hostinci č. p. 41 od 1. 1. 1922 do 14. 5. 1929 a poté v chalupě č. p. 166 až do smrti Adolfa Urbana. Provdala se za rolníka Rudolfa Břízu v Líšnici č. p. 16, jehož hospodářství svoji pracovitostí a svými zkušenostmi velmi povznesla a za několik let přestavěli chalupu na nové větší stavení. Jejich synu Antonínu Břízovi byl štábní kapitán a pozdější major Josef Urban za kmotra. Přátelský vztah pokračoval i v dalších letech. Major Československé armády, syn Adolfa Urbana, Josef Urban *14. 8. 1886, +22. 2. 1945 13


září 2009

měl se svoji ženou Elizabet, rozenou Žabkovou *16. 8. 1886, + 1. 4. 1969 dvě děti. Dceru Alžbětu *28.11.1914, +9.1.2001 provdanou za p. Pecháčka , jejich syn Jří Pecháček se svoji manželkou jsou současní majitelé chalupy č.p.166. Syna Josefa Urbana *4.7.1917, +7.4.1997.

Současná chalupa č. p. 166, v pozadí bývalý hostinec č. p. 41. Děkuji p. Jiřímu Pecháčkovi a jeho manželce za poskytnutou důvěru. Mohl jsem si přečíst rodové podklady po Vašem pradědovi Adolfu Urbanovi. Věřte, že je mi ctí sepsat článek do Líšnického zpravodaje přibližující životní dráhu významného Líšnického občana a dlouholetého starosty Adolfa Urbana. ©Zdeněk Bříza č. p. 29

KDO JE KDO – DÍL XXIV.

Ing. JAN BEDNÁŘ - *1879 +1945 Každý život je provázen svým osobitým utrpením, každý život je provázen osobitou radostí… Inženýrské povolání si zvolil pan Bednář po vzoru Stanislava Kapouna z Nekoře. Tento se stal inženýrem státních drah v Linci. Pan Bednář vystudoval císařskou a královskou vyšší reálnou školu v Hradci Králové. Francouzské řeči se učil u učitele pana Volence v Klášterci nad Orlicí. Po vystudování reálné školy nastupuje do c.k. vysoké školy technické v Praze. Z původního zemědělsko-technického učení přechází do oddělení stavebního inženýrství. Tady se studovalo o dva roky déle. Zkoušky zde složil s vyznamenáním. V říjnu 1903 nastupuje na vojnu, ale vzápětí je propuštěn a 18.7.1904 nastupuje praxi u ing. Myslivečka v Luštěnicích u Mladé Boleslavi. V této době pracuje v akademickém spolku Arnošta z Pardubic a ve spolku Krakonoš. Odtud zís14


září 2009

kává pro Líšnici, kde se narodil 18.10.1879 a do svých 24 let žil, knihovnu. O prázdninách pracoval v ochotnickém spolku „Tyl“. 21.7.1904 nastupuje práci u architekta Otakara bureše na Královských Vinohradech. Tady pracuje na projektu výstavby ústavu v Bohnicích. Poté opět nastupuje u ing. Myslivečka, zde projektuje vodní dílo v Přerově nad Labem. Přichází rok 1908 a nastupuje na projekt odvodňování Lublaňských močálů, patřících v té době Rakousku. Služební postavení si pilnou prací upevňuje a postupně se dostává až do funkce vrchního stavebního komisaře. Tímto je jmenován 24.4.1918. Mezi tím se ing. Bednář oženil – 1.2.1910 s Olgou Splítkovou a 30.9.1912 se jim narodila dcera. Dostala jméno Danica (Jitřenka). V roce 1918 vstupuje do služeb Československa. Ihned odchází na Slovensko, kde projektuje vodní dílo na Váhu. V roce 1920 je povolán zpět do Prahy. Tady nastupuje u zemské politické správy – silniční oddělení. První stavbou byl asfalto-betonový most a úsek silnice mezi Chuchlí a Zbraslaví. Služebně postupuje na stavebního radu. Od roku 1934 je jmenován vrchním radou a ministerským radou pro úsek státních a okresních silnic ve východních Čechách. V této době se podařilo provést rekonstrukci silnic na úseku Žamberk – Líšnice. Zde se musela vybudovat velmi nákladná zeď pod zámkem v Žamberku. V této době podle pamětí pana ing. Jana Bednáře byla provedena výstavba silničních staveb za 250 mil. Kč. Šetrností obou manželů se podařilo za celý život uspořit na rodinnou vilku v Praze Dejvicích. Tuto si kupuje v roce 1939 a odchází do důchodu. V době své aktivní činnosti využívá všech svých vlivů a známostí k praktické pomoci své rodné obci, na kterou nikdy nezapomněl. S poslancem, panem Zářeckým, obhajují celý komplex krásného lesa „Sekýří“. Tento je v pozemkové reformě v roce 1930 přidělen obci. Velikou podporu dostala obec i na novou silnici kolem tohoto lesa směrem na Pastviny. Náročné bylo i prosazení a napojení vodovodu na skupinový vodovodní řád ze Suchého vrchu. Na této akci se zasloužil společně s panem Zářeckým. Těsně před vypuknutím druhé světové války byl zpracován projekt na výdlažbu celé obce Líšnice, od dolního mostu až po horní konec a nad kostel. Tento záměr již nebyl proveden, neboť jej zhatila válečná vřava. Celou válku pobýval i se svojí manželkou v Líšnici. Zde jej také zastihla smrt 27.9.1945. Z čp. 48 byl převezen do Prahy, kde je pochován na hřbitově u kostela sv. Matěje v Praze- Dejvicích. (D.H.)

LÍŠNICKÝ PUCHÝŘ 2009, OHLÉDNUTÍ

Letošní v pořadí VIII. ročník turistického pochodu Líšnický puchýř se konal na Valérii, v sobotu 18. 4. 2009 pod zataženou oblohou. Nedošlo k žádné tragédii, ale chybičkou na kráse bylo krátkodobé ukončení hezkého, zcela slunečného počasí předešlých čtrnácti dnů. Jako naschvál přišly v pátek 17. 4. 2009 intenzivní přeháňky s bouřkami až o 5 tisících výbojích po celé České republice. Sobota již byla zamračeně klidná. Bleskosvod Prokopa Diviše odsál elektřinu z ovzduší a umožnil nám v klidu projít se okolím a navštívit rodný domek vynálezce bleskosvodného stroje. Trasy pochodu byly místně naučné (město Žamberk, muzeum, rodný domek Prokopa Diviše, Tyršova rozhledna Rozálka, hřeben Litického Chlumu) a také poučné (pivovar a restaurace Žamberecký Kanec a jiné restaurace na trase, včetně cíle u sokolovny). Pochodníci nám zdrávi došli a organizátoři snad nevytvořili žádný závažný renonc, který by kazil radost z prožitého. Pokud jste byli spokojeni, přijďte zase, rádi Vás uvítáme. Děkujeme všem za pěknou účast a sdělujeme, že IX. ročník turistického pochodu Líšnický puchýř 2010 se bude konat v sobotu 17. dubna roku 2010. 15


Líšnický puchýř 2009 Souhrnné údaje Styl účasti na pochodu Pěší Kolo Celkem osob na trase Celkem účastníků pochodu

září 2009

Trasy v Km 16 32 Počet osob 71 81 13 5 16 23 76 97 36 226 8

64 0 17 17

Podíl ve stylu 165 61 Účast Za TJ Sokol Líšnice Zdeněk Bříza č. p. 29

ZE SPORTU

26. června 2009 odjelo 14 stolních tenistů z oddílu TJ Sokol Líšnice do německé Sehmy, aby zde sehráli 33. vzájemné setkání. V pátek večer se hrál turnaj čtyřher, kde startovalo 12 dvojic. Výsledky turnaje čtyřher: 1) SEHMA (Schonfelder – German) 2) LÍŠNICE (Bečka P.-Dostál M.) 3) LÍŠNICE (Brökl J.- Bečka J.) Na sobotu pro nás připravili naši přátelé ze Sehmy výlet po okolí Sehmy spojený s návštěvou muzea „Model Bahn land“ (muzeum miniaturních modelů železnic) v Schönfeldu. Překvapila nás ohromná rozloha a počet jezdících souprav vláčků jezdících v miniaturní krajině. V sobotu odpoledne se hrálo oficiální 33.utkání obou oddílů. Z každého oddílu hrála 3 družstva (A,B,C). V utkání TSG Sehma A- Sokol Líšnice A zvítězilo družstvo Sehma A 8:6. Další zápasy skončili vítězstvím Líšnice: TSG Sehma B – Sokol Líšnice B 4:10 TSG Sehma C – Sokol Líšnice C 6:8 Oddíl stolního tenisu TSG Sehma slaví v letošním roce 60-té výročí svého založení a tato návštěva našich hráčů a vzájemné utkání bylo součástí oslav. V neděli 28.června jsme po rozloučení s našimi přáteli odjížděli v 10 hodin ze Sehmy a do Líšnice jsme se vrátili v 15.30 hodin plní krásných dojmů a představ, jak v roce 2010 toto setkání sportovcům ze Sehmy oplatíme. Zdeněk Bednář

PODĚKOVÁNÍ

Za všechny maminky, které přivedly na hřiště o prázdninových středách své ratolesti, chci poděkovat p. Janě Břízové, p. Boženě Stejskalové a i ostatním, které se podílely na vymýšlení aktivit pro (nejen) líšnické děti. Neměly to mnohdy jednoduché, neboť věk dětí byl od 2let až po 14-ti leté. Děti si však vždy našly činnost, která jim nejvíce vyhovovala a strávily tak pěkné dopoledne. Těším se, že příští prázdniny bude pro líšnické děti opět vymyšlen program, kde alespoň na chvíli zapomenou na počítačové hry a věnují se svému tělu. Jana Hovádková 16


září 2009

OHLÉDNUTÍ PO ČTYŘECH LETECH V září 2005 jsme vám představovali v IX. díle našeho seriálu „Kdo je kdo“ Martina Peka. Uplynulo mnoho dní a z tohoto talentovaného sportovce se stává úspěšný reprezentant a ctižádostivý mladý muž. Do Líšnice stále zajíždí za kamarády a halvně na chalupu svého dědy a babičky. Každý, kdo žije trochu společenským životem, tak zná sympatické manžele Mlynářovi, kteří žijí v Líšnici-Polsku čp. 235. Sem, jakmile má trochu času, zajíždí Martin, relaxuje a sbírá sílu na další závody a studie. Nyní žije v Praze v bytě u rodičů. Tito nejdříve skateboardingu nebyli nakloněni. Oba byli vrcholově oddáni cyklistice a pozemnímu hokeji. Rodiče toužili, aby syn hrál basket. Nakonec je ale syn přesvědčil a vše dobře dopadlo. Skateboarding je sport, kde se člověk musí vypracovat sám, bez trenéra, jen svou pílí. Stojí to hodně odříkání a hlavně modřin a odřenin. Kdo sledoval televizi Nova a její pořad Snídaně s Novou, , tak mohl být svědkem rozhovoru tohoto sportovce v přímém přenosu, také jsme mohli slyšet jeho rozhovory v rozhlase. Za poslední čtyři roky vyspěl jak v mladého muže, tak sportovce, který jde pevně za svým cílem. Zúčastňuje se závodů jak u nás, tak i v zahraničí, hlavně ve Spojených státech. Reprezentuje značky Vehicle Clothing, Circa Shotes, Streetmarket.cz, Créme Skateboards (amatér za evropský tým), Suriva, Skullcandy, Fury Trucks a Mob Grip. Letos vyšlo video Black Rabbit 3 profil, které natáčel Martin Pek dohromady tři roky. „Na vrcholové úrovni nemůžu být, aniž bych tvrdě netrénoval a nedodržoval životosprávu. Jídelníček se skládá z těstovin, kuřecího a krůtího masa, ostatní masa jen výjimečně, i když je to někdy těžký“, říká Martin. Nyní je jeho cílem dodělat školu a až potom se plně věnovat sportu. „Uvidím, jak se mi to vše podaří nebo nepodaří. To záleží na štěstí, zdraví a penězích“. Věříme, že se vše podaří a Martin Pek i nadále bude úspěšně reprezentovat jak doma, tak i v zahraničí. Tím, že se Martin zařadil za poslední čtyři roky do naší špičky skejtu, vděčí hlavně své vůli a schopnosti klást si cíle. Martin Pek na rozdíl od mnoha jeho vrstevníků ví, co chce a kam kroky své budoucnosti směřovat. Poděkování manželům Mlynářovým a redakci časopisu Board (DH)

JAK SE DNES PŘIČINIT O UKONČENÍ SVĚTOVÉ CHUDOBY

Není nevhodná doba na výzvy vůči movitým lidem, aby zesílili snahy o potlačení chudoby v jiných zemích? Důrazně odpovídám, že ne. Není pochyb, že světová ekonomika má těžkosti. Jenže pokud je vlády či jednotlivci použijí jako výmluvu k omezování pomoci pro ty nejchudší na planetě, pouze znásobí závažnost problému pro svět jako celek. Finanční krize poškozuje mnohem více chudé než bohaté. Aniž bych jakkoliv zlehčoval ekonomickou a psychologickou újmu, již lidé utrpí, když přijdou o práci, přece jen nezaměstnaní v bohatých zemích mají záchrannou sociální síť v podobě dávek sociálního zabezpečení a obvykle bezplatné zdravotní péče a bezplatného školství pro děti. Rovněž mají základní hygienu a nezávadnou pitnou vodu. Chudí lidé v rozvojových zemích žádné z těchto vymožeností nemají, což se podle odhadů každoročně stává osudným 18 milionům z nich. To je vyšší roční počet mrtvých než během druhé svět.války a je snadné tomu zabránit. 17


září 2009

Mezi ty, kteří zemřou v důsledku odstranitelných příčin souvisejících s chudobou, patří podle UNICEF bezmála deset milionů dětí ve věku do pěti let. Umírají na nemoci, jako jsou spalničky, průjmy a malárie, které lze snadno a lacino léčit nebo jim preventivně předcházet. Můžeme sice bolestně pociťovat propad z úrovně movitosti, na niž jsme uvykli, ale většině lidí ve vyspělých zemích se podle historických měřítek stále daří mimořádně dobře. Koupili jste si za poslední týden láhev vody, pivo nebo kávu, byť voda z kohoutku byla po ruce bez placení? Pokud ano, jedná se o luxus, který si nejchudší miliarda lidí na světě nemůže dovolit, protože musí přežít celý den s tím, co jste zaplatili za jediný z těchto nápojů. Jedním z důvodů, proč si můžeme dovolit zvýšit množství finanční pomoci, kterou poskytujeme, je fakt, že suma, kterou dnes dáváme, je ve srovnání s tím, co utrácíme za jiné věci nepatrná. Vláda Spojených států např. vynakládá na zahraniční pomoc kolem 22 miliard dolarů, přičemž Američané soukromě darují dalších asi 10 miliard dolarů. Ve srovnání se stimulačním balíčkem za 787 miliard dolarů, který minulý měsíc podepsal prezident Barack Obama, je 32 miliard nicotných. Je to rovněž necelých 0,25 dolaru na každých 100 dolarů, které si Američané vydělají. Samozřejmě, některé státy si vedou lépe – Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Lucembursko překročily cíl Organizace spojených národů vyčlenit na zahraniční pomoc ekvivalent 0, 7 procenta HDP. Jenže ani 0,7 dolaru z každých 100 dolarů není právě mnoho na řešení jednoho z největších morálních problémů našeho věku. Pokud připustíme nárůst krajní chudoby, zapříčiní to vznik nových problémů, včetně nových nemocí, které se ze států, jež nedokážou zajistit řádnou zdravotní péči, budou šířit do ostatních zemí. Bída povede k tomu, že o přesun do bohatých zemí, ať už legálně či nelegálně, bude usilovat vyšší počet migrantů. Až konečně dojde k ekonomickému oživení, globální ekonomika bude menší, než by byla, kdyby se jí mohli účastnit všichni lidé světa. Globální finanční krize rovněž není pro světové lídry důvodem k nedodržení slova. Před téměř devíti lety čelní představitelé 180 zemí včetně všech významných bohatých států přislíbili na rozvojovém summitu tisíciletí v New Yorku, že do roku 2015 společně splní Rozvojové cíle tisíciletí. Tyto cíle zahrnují snížení procenta světové populace žijící v chudobě na polovinu a zajištění, aby se dětem všude na světě dostalo úplného základního vzdělání. Od vrcholné schůzky v roce 2000 naplňování těchto závazků stále vázne a do roku 2015 už zbývá jen šest let. Seškrtáme-li pomoc, nedodržíme svůj slib a chudé země opět zjistí, že činy bohatých zemí mají k jejich inspirativním proslovům o snižování světové chudoby daleko. To není dobrý základ pro budoucí spolupráci mezi bohatými a chudými zeměmi v oblastech, jako je změna klimatu. Konečně vzejde-li ze současné celosvětové finanční krize něco dobrého, bude přehodnocení našich základních hodnot a priorit. Musíme si uvědomit, že skutečně nezáleží na nakupování dalšího a dalšího spotřebního zboží, nýbrž na rodině, přátelích a na vědomí toho, že svými životy děláme něco, co stojí za to. Pomáhat s potíráním otřesných důsledků světové chudoby by mělo být součástí tohoto přehodnocení. Převzato z časopisu Respekt 13/2009 P.S. Ve společnosti postavené na průmyslové výrobě připadá na jednu tunu produktů 30 tun odpadu, přičemž 98 procent z finálního výrobku se stane odpadem v průběhu šesti měsíců. Pouze u jednoho z deseti tisíc produktů jsou použita nějaká opatření, která se snaží snížit jeho dopady na přírodu. 18


září 2009

Ohromujícím číslům, jež uvádí Edwin Datschefski v knize Úplná krása věcí, se skoro nechce věřit. Na jejich základě však pochopíme, proč je rukodělná výroba, hlavně práce se dřevem a hlínou, tématem alternativních environmentálních časopisů, proč se často řemeslem živí lidé, kteří usilují o ekologickou příznivost života. Výroba ručního papíru, pletení košíků, práce na hrnčířském kruhu, batikování textilií, patří k praktikám ekologické výchovy. Osvědčený tradiční výrobní postup vylučuje nezamýšlené vedlejší důsledky, které jsou charakteristické pro převratný vývoj technologií. R.Doleček (z Olšiny)

MALÁ POZNÁMKA K OBDOBÍ PŮSOBENÍ P. JANA ŠIMKA V ŽAMBERKU Jistě za dobu 35 let vykonal P.Jan Šimek mnoho dobrého v naší farnosti, poznal mnoho lidí, kteří také uznali a uznávají jeho zásluhy. Po odebrání státního souhlasu by to snad byl první případ v zákazu kněžské služby, kdy byl na přímluvu občanů státní souhlas tak brzy navrácen. Rovněž tak je překvapující angažování představitelů města, které spolu s líšnickými občany pomohlo dosáhnout uváděného výsledku. Je zajímavé, že představitelů města musela být asi většina, ale kolik je dnes poslanců ve sněmovně, kteří souhlasí s částkou z rozpočtů státu po dobu 60-ti let určenou všem církvím v Česku jako náhrada za nevrácený majetek? Koho dnes zajímá, že Česko jako jediná ze zemí bývalého tzv. východního bloku, které jsou členy EU, ještě nemá smlouvu s Vatikánem? A to je dnes naprostá svoboda projevu i náboženská na rozdíl od doby před r.1989, kdy lidé, kteří se obávali o své pracovní nebo vedoucí místo, jezdili na nedělní mši svatou do vzdálenějších kostelů, kde je nikdo neznal. Dobře si vzpomínám na období služby P. Jana Šimka, kdy byl problém, kdo jej přiveze se svým autem do Líšnice na nedělní mši sv. Byli i tací, kteří nejeli kvůli obavám, aby jim to kádrově neuškodilo… R.Doleček (z Olšiny)

ZAHRÁDKÁŘI INFORMUJÍ

Tak jako každý rok, i letos zahájil svoji činnost náš svaz zájezdem. 24.4.2009 jsme se rozjeli do Olomouce, kde jsme navštívili výstavu FLORA 2009. Předtím byla naše zastávka v Lošticích. Tady nás průvodkyně v místním muzeu seznámila s tradicí a výrobou sýrů. Každý z návštěvníků této zajímavé expozice si za výhodné ceny mohl zakoupit výrobky v podnikové prodejně. Po občerstvení a prohlídce města jsme pokračovali do Olomouce. Na výstavišti po delší době opět vystavovala firma z Rakouska a Polska. Bylo zde možné obdivovat i výpěstky slovenských a našich zahradníků. Ve specializovaných prodejnách se nabízely jak osvědčené výpěstky, tak i novinky. Ve velkém sále probíhala zajímavá přednáška, kde pan RNDr. Josef Klimeš odpovídal na různé dotazy přítomných. Zajímavé bylo např. informování o pěstování broskvoní ve vyšších polohách. Nejlepší hnojení je chlévskou mrvou. Toto hnojení opakujeme každé dva roky. Broskvoně se mají vysazovat až na jaře. Vzrostlé stromky přihnojujeme napůl na podzim a druhou polovinou na jaře. Před zimou musíme stromky důkladně zalít. V místě rozvětvení jsou stromy choulostivé na mráz, a tak je také před zimou na kmínku až po rozvětvení obalujeme nejlépe slamou. Před rašením doporučujeme chemicky ošetřit 19


září 2009

proti kadeřavosti. Po těchto opatřeních nám nezbývá již nic, co by bránilo v úspěšné sklizni. Postřik proti kadeřavosti: kadeřavost způsobuje houba puchýřnatka broskvoňová, první postřik provedeme 15-20.listopadu. Druhý do konce února před rašením pupenů. Postřik provádíme Kuprikolem 50 nebo Championem 50 WP 50 oba v 0,6% roztoku. Sulka se používá v 5% roztoku. Postřik můžeme též provést Delanem SC 750 anebo 700 WDG, oba v ředění 0,1%. (Svaz zahrádkářů)

Domov pro ženy a matky s dětmi v tísni nabízí pomoc ženám a matkám s dětmi z tohoto regionu. Domov provozuje Občanské sdružení CEMA Žamberk. Byl založen s hlavním cílem podpořit ženy, jež jsou oběťmi domácího násilí (ať fyzického nebo psychického). Těmto ženám poskytujeme přístřeší a pomáháme jim nalézt bezpečí. Kromě dlouhodobější pobytové pomoci také poskytujeme pobytovou krizovou pomoc po 24 hodin denně. Poskytujeme řadu služeb a nabízíme každé mamince ubytování v samostatném, vybaveném pokoji s vlastním sociálním zařízením. K dispozici je také herna, dílna, společenská místnost a zahrada s herními prvky. Naše zařízení můžete kontaktovat zcela nezávazně a anonymně. Rádi vyslechneme vaše požadavky, obavy a zodpovíme dotazy. Bližší informace najdete na www.pohoda.org, nebo žádejte na telefonu 465321295 a na adrese Domov pro ženy a matky s dětmi, ČSA 728, 564 01 Žamberk. Domov podporují MPSV, Pardubický kraj a obce našeho regionu.

GRATULUJEME!!! V měsíci srpnu oslavili narozeniny tito jubilanti: 50 let: JOSEF DANIEL, Líšnice 88 65 let: MARIE BŘÍZOVÁ, Líšnice 29 75 let: VLADIMÍR KEPRTA, Líšnice 31 79 let: MARIE ŠTĚPÁNOVÁ, Líšnice 112 86 let: ANTONÍN HOVAD, Líšnice 5 88 let: RŮŽENA MUSILOVÁ, Líšnice 251

20


září 2009

V září oslavili narozeniny: 50 let: IVA BŘÍZOVÁ, Líšnice 253 DANA JANOUŠKOVÁ, Líšnice 72 70 let: ANNA KLÁŠTERECKÁ, Líšnice 265 65 let: FRANTIŠEK VENCL, Líšnice 75 83 let: LUDMILA KEPRTOVÁ, Líšnice 110 BOHUMIL SUCHOMEL, Líšnice 187 86 let: ELIŠKA BUCHMÜLLEROVÁ, Líšnice 117 V říjnu nezapomeňte popřát těmto oslavencům: 70 let: JOSEF KLOUČEK, Líšnice 104 80 let: JAN BŘÍZA, Líšnice 177 VRATISLAV BŘÍZA, Líšnice 83 65 let: JOSEF BŘÍZA, Líšnice 169 77 let: BLANKA PROKOPCOVÁ, Líšnice 173 LADISLAV ZÁŘECKÝ, Líšnice 257 79 let: MARIE PŘIBYLOVÁ, Líšnice 99 83 let: FRANTIŠEK BEČKA, Líšnice 4 Listopad je měsícem narozenin těchto spoluobčanů: 60 let: MARIE FRANKOVÁ, Líšnice 176 MARIE MALEČKOVÁ, Líšnice 176 70 let: VĚRA KUMPOŠTOVÁ, Líšnice 43 90 let: MARIE KUBÍČKOVÁ, Líšnice 141 75 let: ZDENĚK KUMPOŠT, Líšnice 43 85 let: ANNA KREJSOVÁ, Líšnice 152 MIROSLAVA WOLFOVÁ, Líšnice 81 78 let: JARUŠKA KORÁBOVÁ, Líšnice 42 ELIŠKA ZÁŘECKÁ, Líšnice 257 Poslední měsíc roku 2009 oslaví narozeniny: 60 let: JARMILA BŘÍZOVÁ, Líšnice 105 80 let: JAROSLAVA ČERNOCHOVÁ, Líšnice 1 79 let: JIŘÍ POLÁČEK, Líšnice 125 89 let: ANNA HOVÁDKOVÁ, Líšnice 19 Všem oslavencům přejeme vše nejlepší, hodně zdraví, pohody, dobré nálady a dostatek životního elánu!!!

21


září 2009 OBSAH LISTŮ

ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI........................................................................................... 1 Z ČINNOSTI MLADÝCH HASIČŮ........................................................................................................... 2 Sbírka „VARHANY DO KOSTELA“...................................................................................................... 4 HORKÉ KŘESLO PANA STAROSTY........................................................................................................ 4 ANKETA O NÁZVECH MOSTŮ V LÍŠNICI............................................................................................. 5 CESTOPIS O FILIPÍNÁCH......................................................................................................................... 6 POZDRAV ZE ŠKOLY............................................................................................................................... 10 ADOLF URBAN, POSLEDNÍ STAROSTA LÍŠNICE ZA RAKOUSKO-UHERSKA............................ 10 KDO JE KDO – DÍL XXIV........................................................................................................................ 14 LÍŠNICKÝ PUCHÝŘ 2009, OHLÉDNUTÍ............................................................................................... 15 ZE SPORTU................................................................................................................................................ 16 PODĚKOVÁNÍ.......................................................................................................................................... 16 OHLÉDNUTÍ PO ČTYŘECH LETECH................................................................................................... 17 JAK SE DNES PŘIČINIT O UKONČENÍ SVĚTOVÉ CHUDOBY......................................................... 17 MALÁ POZNÁMKA K OBDOBÍ PŮSOBENÍ P. JANA ŠIMKA V ŽAMBERKU................................. 19 ZAHRÁDKÁŘI INFORMUJÍ.................................................................................................................... 19 GRATULUJEME!!!.................................................................................................................................... 20

Uzávěrka příštího čísla Zpravodaje bude 30.11.2009

LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ, č. 2/2009, občasník OÚ Líšnice. Registrováno MK ČR E 14134. Sazba a tisk: Grantis s.r.o., Ústí nad Orlicí Vychází nákladem 150 ks, cena 10,- Kč 22

2009 ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI

Recommend Documents