téma měsíce:
Z I M A
číslo 1/2009 * * * www.zsbouzov.cz * * *
[email protected] * * *
PODĚKOVÁNÍ Naši žáci měli možnost během ledna věnovat peněžní příspěvek potřebným a obdarovaného si i vybrat. Děkuji třídám za to, že se postavily k této záležitosti pozitivně a skutečně věnovaly peníze na různé organizace a projekty. 1. a 2. ročník věnoval peníze na naši adoptovanou holčičku Lailu. 3. a 4.ročník zaslal peníze na hypoterapii dětí u firmy Chrpa. 6., a 7. ročník věnoval vysokou finanční částku dětskému domovu v Plumlově. 9. ročník poskytl peníze organizaci Život dětem. 8. ročník neposlal nikomu nic a peníze si ponechal. Andrea Řezníčková, ředitelka školy
Lenivého tahá mráz za nos, p řed pilným smeká. V lednu za pec si sednu. Ryje-li krtek v lednu, kon čí zima v květnu. Leden studený, duben zelený. Mlhavý leden-mokré jaro. Když kráčíš po sněhu, neskryješ své stopy. Dobrý přítel přinese topení, když svět zapadne sněhem. Vrána zůstane černá, i kdybys ji ve sněhu vyválel. Peníze jsou jako sníh, na který se lije horká voda. Jaro může přijít až po zimě. terry-
Sněhové vločky se u nás obyčejně tvoří při teplotách od -1 do + 1°C. Jejich velikost stoupá úm ěrně s teplotou. Při nízkých teplotách padají jen drobné ledové krystalky. Vločky mají tvar pravidelného šestihranu a jejich velikost je obvykle okolo 1 centimetru. Vyskytují se však i vločky větší, až 4 centimetry. Vločky se navíc často spojují a vytvářejí větší shluky sněhu. Jak vznikají sněhové vločky? Možná vás překvapí, že sníh je nad naší hlavou v podobě nejvyšších mraků, či beránků vlastně po celý rok, tedy nejen v zimě. V těchto mracích jsou drobné kapky podchlazené vody a ledové krystalky. Přechlazená voda se odpařuje a její páry se srážejí na oněch drobných sněhových krystalech, budoucích vločkách. Tedy i letní déšť začíná jako sníh a ve vysokých vrstvách se změní v pouhou vodu.
Formy sněžení Sněhová přeháňka Srážka složená z ledových krystalků, které většinou vytvářejí hvězdice.. Ve sněhové přeháňce bývá značný pokles dohlednosti, mimo přeháňku bývá dohlednost dobrá. Déšť se sněhem Srážka složená současně z vodních kapek a sněhových vloček se nazývá déšť se sněhem. Sněhové krupky Srážka se skládá z bílých neprůsvitných ledových zrn. Tato zrna jsou kulovitá, někdy kuželovitá. Sněhové krupky jsou křehké, dají se snadno stlačovat. Při dopadu na tvrdou plochu odskakují a snadno se tříští. Většinou se vyskytuji v přeháňkách. Sněhová zrna Srážka skládající se z velmi malých a neprůsvitných ledových zrn. Tato zrna jsou zploštělá nebo podlouhlá, jejich průměr bývá menší než 1 mm. Při dopadu na zem se netříští a neodskakují. Zmrzlý déšť Srážka je složená z průhledných ledových zrn. Vzniká zmrznutím dešťových kapek nebo sněhových vloček, které během svého pádu téměř roztály a opět zmrzly. Ledová zrna zmrzlého deště mají zpravidla kulovitý nebo nepravidelný, vzácně i kuželovitý tvar. Námrazové krupky Srážka složená z průsvitných ledových zrn převážně kulovitého, též kuželovitého tvaru. Jsou to sněhová zrnka obalená tenkou vrstvou ledu. Námrazové krupky se vyskytují výhradně v přeháňkách. -kika-
Lyže, sáňky a brusle -Kdysi dávno lyže byly dřevěné, žádné lyžáky nebyly jako jsou dnes, vázáni spíše jako dnes u běžek…. Staré lyže
Hůlky nebyly jako jsou dnes, byly to jen velké klacky, více můžete vidět na obrázku
Staré brusle
fotka z filmu Krakonoš a lyžníci
A jen tak pro srovnání:
Čaj je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lísky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy a odvary různých rostlin (například tzv. bylinné čaje nebo šípkový čaj). Čaj má v mnoha případech blahodárný vliv na organismus díky látkám v něm obsaženým. Pěstování: Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu.
Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii, při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Tchajwan, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Nejlépe se mu daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500m.
Druhy: Druhů je moc nejběžnější jsou zelené, bílé, ovocné nebo černé… -chico-
Polární zvířata Chtěl sem si pro vás připravit 6 zvířat, které se mi hodně líbí. A chci vám je přiblížit jejich život. Liška polární Lišky mají měkký, hustý a dlouhý kožich. Patří mezi psovité šelmy. Celý život žijí v trvalých párech. Jejich nory tvoří velice spletitý labyrint. Bohužel patří mezi ohrožené druhy.
Mrož lední Mrož je typický zástupce polárních zvířat. Je to nejtěžší a největší ploutvonožec. Vyznačuje se zejména dlouhými kly. Ty můžou vážit až 6 kg a měřit mohou u samců až 3,5 metru. (!) Mroži jsou docela neohrabaní. Vždyť taky váží něco kolem 1000 kg!
Tuleň Tuleni jsou nejpočetnější skupinou ploutvonožců. Na zemi se pohybují plazením po břiše. Jsou velmi dobří plavci a pod vodou dokonce i spí! Tepelnou izolaci zajišťuje podkožní tuk.
Lední medvěd Je to největší druh medvěda na světě. Vyskytuje se v Grónsku a na severu Ameriky a Asie. V těchto oblastech je chráněn. Vlk polární Vlk polární žije na Antarktidě. Jen málokteří savci dokáží přežít v takových podmínkách jako vlk polární. Aby vlk něco ulovil, musí lovit ve smečkách.
Velryba grónská Patří mezi kytovce. Může dosahovat délky až 20 metrů a hmotnosti až 50 tun. (!)
-čik-
Spojené státy americké se rozkládají od Atlantského po Tichý oceán. Díky enklávě Aljaška sahá území USA i k břehům Severního ledového oceánu
Cestovatel Tomáš Maršík trávil svůj první den ve srubu! Ještě sice zdaleka není hotový, ale již se v něm dá bydlet. Venku je -45 °C a on je schopen ho vytopit na teplotu asi o 30 stupňů vyšší. Vevnitř má tedy asi -15 °C. Nicméně, když vejde zvenčí dovnitř, je to příjemný pocit tepla. Síla, co????
Příroda na Aljašce Aljašské ministerstvo životního prostředí je zodpovědné za zachovávání, ochranu a využívání přírodních zdrojů a životního prostředí, kontrolu znečištění vody, půdy a vzduchu.
Zacházení s odpady Na Aljašce byly založeny zavážky, splňující moderní ekologické normy, přesto je mnoho odpadů likvidováno ve starých zařízeních. Otevřené skládky jsou primárními zařízeními na likvidaci odpadů na aljašském venkově. V roce 2001 měl stát Aljaška na svém území 7 nebezpečných míst pro likvidaci odpadu na federálním seznamu pro území s nutností přednostního vyčištění, pro jejich vážný stav nebo bezprostřední blízkost lidem. Je znát pokrok v úsilí redukovat znečištění, v rozpětí let 1995 - 1998 bylo množství toxických látek vypouštěných do prostředí sníženo o 72 procent. Kvalita vzduchu Přestože je kvalita vzduchu na Aljašce obecně dobrá, stát se potýká s několika problémy znečištění ovzduší. Hlavním problémem je vysoký obsah oxidu uhelnatého v zastavěných oblastech v zimním období. V zimě, během teplotních inverzí, překračuje občas znečištění vzduchu v Anchorage a Fairbanks státní limity. Automobilová doprava, ve Fairbanks tepelné elektrárny spalující uhlí a domácí vytápění přispívají ke znečištění ovzduší. Toxické emise, zejména amoniak a benzen, jsou výrazně vázány na oblasti okolo ropných rafinerii.
Kvalita vody Téměř všechny vody na Aljašce jsou neznečištěny. Nicméně mnoho pitné vody pochází ze zdrojů, které porušují federální standardy pro pitnou vodu. Většina problémů s pitnou vodou pochází z nedostatečné kanalizace, zejména na venkově. Kvalita vody trpí také ropnými skvrnami a jejich nedostatečnou likvidací. 24. března 1989 došlo k havárii super tankeru Exxon Valdes v zálivu Prince William. Vyteklo asi 40 milionů litrů ropy!!! Největší ropnou skvrnou v historii Spojených států bylo znečištěno přes 1 100 km pobřeží (včetně např. Kenai Fjord a Katmai National Park a Alaska Maritime National Wildlife Refuge). Bylo nalezeno 34 434 mrtvých ptáků, 9 994 vyder.
Příjemný pohled na polární záře vlci na Aljašce
NEOBVYKLÉ ZIMNÍ SPORTY Skialpinismus: Horolezectví a lyžování v jednom Jeden z mála obvyklých, ale velmi náročných zimních sportů vznikl na počátku 20. století v alpských zemích. Skialpinismus existuje v mnoha podobách, které se liší náročností. Běžná skialpinistická túra spočívá ve volném pohybu zasněženým terénem mimo vyznačené a upravené trasy, a to jak nahoru do kopce, tak i dolů. Extrémní podoba skialpinismu je výstup s nutností využít horolezecký materiál, kdy sportovci slézají ledové stěny nebo sjíždí velmi prudké svahy. Zážitek ze skialpinistické túry může doplnit také táboření ve stanech, jeskyni nebo iglú. Skialpinistické lyže se od běžných sjezdových liší zejména volnou patou, která se pro sjezdy upevní. Na stoupání se využívají tzv. tulení pásy, které zabraňují podklouznutí lyže.
Skijöring a mushing: Koňská síla a psí spřežení Proč se namáhat, když za nás může práci vykonat někdo jiný? Tak by se dal charakterizovat sport, pocházející ze severských zemí. Skijöring spočívá v tom, že si lyžař zapřáhne koně a nechá se jím táhnout po zasněžených pláních. Dnes u nás tuto atrakci nabízí řada firem jako netradiční dárek pro naše nejbližší. Podobným druhem sněhové zábavy je také mushing, kde místo koně táhne lyžaře psí spřežení. Mushing je oblíbený zejména mezi chovateli severských psích plemen, kteří se každoročně účastní řady závodů.
Snowkiting je velmi populární v zemích, kde jsou rozlehlé polární pláně (Kanada, Finsko, Švédsko atd.) a v zemích s vhodnými horskými terény (Francie, Švýcarsko). I v České republice se však tento sport rozšiřuje díky příznivým větrným podmínkám a množství vhodných lokalit. Větrný rozsah, kdy je možné snowkiting provozovat, je zhruba od 4 m/s; podle dlouhodobých statistik je v zimních měsících v ČR více než polovina dní nad touto hranicí (4m/s odpovídají 3. stupni Beaufortovy stupnice větru). Pro snowkiting se většinou používají draci komorové konstrukce, není ale výjimkou ani použití nafukovacích draků. Používají se běžné lyže či snowboard, existují ale i specializované
snowkiteboardy. Od snowboardu se liší především vyztuženou zadní hranou bez vykrojení. Podobně jako kitesurfing, landkiting či buggykiting je i snowkiting považován za extrémní sport, proto patří přilba k základní výbavě.
Snowtubbing: Jde o jízdu na speciální nafukovací duši sněhovým korytem.
MÓDA V ZIMĚ Některé ženy věnují chvilky volného času přemýšlení nad tím, jaké zimní boty budou v módě v roce 2009. Možná, že si „vystačíte“ právě s tím, co doma schováváte v botníku. Nevěříte? Pak si pečlivě přečtěte celý článek. Může vám posloužit jako inspirace.
Co inspiruje návrháře obuvi Návrháři obuvi se v nadcházející a pokračující zimní sezóně soustředí na originální tvarování a nápadité detaily. Stále budou v kurzu kozačky, které zvýrazní nejen vysoké podpatky a zipy, ale také různé přezky nebo rafinovaně umístěné švy. V obchodech naleznete kozačky jak podobné klasickému jezdeckému stylu, tak i tvarově výstřední. Návrháři vsadili štěstí i na kozačky s futuristickými prvky.
Lesklá nebo lakovaná kůže Obecně se letošní sezóna těší většímu zájmu o lesklé materiály. Výrobci se snaží kozačky a elegantní obuv vylepšovat, a proto lakovanou kůži kombinují s jinými materiály. Nezapomínají ani na broušenou kůži nebo velur. Návrháři se také nechali inspirovat motorkářským stylem, který by se podle odhadů měl stát trhákem počátku roku 2009. V tomto případě budou kozačky objemné, vysoké a budou je zvýrazňovat velké kovové ozdoby, přezky a nýtky. Velké přezky dodají i jednodušší botě ten pravý šmrnc -vera-
Zimní olympiády Historie zimních olympiád: Historie tělesné kultury a sportu nemá počátky ve starověkém Řecku, jak je ve většině případů mylně uváděno, ale už mnohem dříve – u Sumerů, Egypťanů, Babylóňanů, Asyřanů, Chetitů a zejména Číňanů. Velkého rozmachu dosáhly olympijské hry právě ve starověkém Řecku. Římská kultura se snažila navázat na řeckou krásu těla, nikdy však olympijské hry nedosáhly takové úrovně jako v kultuře starověkého Řecka. Sporty: například: biatlon, boby, krasobruslení, lední hokej, lukostřelba, lyžování, rychlobruslení Největší úspěchy Čechů:
Čeští hokejisté vybojovali roku 1998 zlatý pohár v Naganu. Nejbližší zimní olympiáda je v roce 2010 ve Vancouveru.
-petas-
Eskymáci č Inuité je etnický termín označující skupinu domorodých obyvatel a jejich potomků, osídlujících severní část Severní Ameriky a Asie. Předci Eskymáků pocházejí ze Sibiře, přesněji z asijského poloostrova Čukotka. Přibližně před 12 000 lety přešli přes Aljašku podél kanadského pobřeží Severního ledového oceánu do Grónska. Jejich jazyk je eskymácko-aleutský. Eskymáci Kanady a severní Aljašky se sami nazývají Inuité, což v překladu znamená lidé. Na Sibiři a na jižní Aljašce se nazývají Juité a v Grónsku Kaluaité. Částečně žijí polokočovným typem života, v létě pod stany z kůže a v zimě v iglú nebo v obydlích ze dřeva a drnů. K přežití v arktických oblastech vynalezli kajak, olejovou lampu, iglú, anorak a parku. Jejich přirozeným zdrojem potravy je maso (většinou tuleni či velryby, které uvízli na mělčině, nebo sob či pižmoň, dále třeba ptačí vejce). Oděv si vyráběli z kožešin, nástroje z kostí a kamene. Charakteristickými znaky Eskymáků jsou černé rovné vlasy, žlutá až světle hnědá pleť, mongoloidní rysy a malý vzrůst. Eskymáci často obchodovali s dýmkami. Mimo jiné materiály je vyráběli také z velrybích kostí. Dnes žijí ve vesnicích v domech s elektřinou a dalšími modernějšími věcmi. S příchodem nové technické doby však nastala velmi problematická sociální situace. Jejími důsledky je zánik původních tradic, alkoholismus, negramotnost a nezaměstnanost. Teprve v současné době se stát Kanada snaží zvýšit jejich životní úroveň. Eskymáci prosazují mnohomužství. tuleň a jak je nádherný… -ivče-
Jsem eskymák z Afriky a je tam vedro jak … (cenzurováno)…a proto vám povím, jak jsem se přestěhoval na Aljašku. Nemusel jsem moc platit za to stěhování, nám to platila americká vláda, protože my nejsme na takové teplo zvyklí. Cesta byla velice dlouhá…ale létání letadlem mám rád (dobře tam vaří). Na letišti jsem se nevyznal zrovna nejlépe, ale dostal jsem se ven…tam jsem sehnal TAXI a jel jsem do hotelu.Tam jsem měl pokoj 333 (pěkné číslo k zapamatování). A to je vše o té cestě na Aljašku. O dva týdny po přistěhování do hotelu jsem sehnal práci číšníka ve čtyřhvězdičkové restauraci. Plat byl přímo senzační…o 2 roky později jsem si koupil luxusní dům a velikou zahradu a žiji si takhle senzačně až to teď. -chico-
Eskymák Narodil jsem se jako eskymák v jedné velké rodině. Bylo nás 8 i s rodiči. Ale moc se mi ten život nelíbil, třeba bobovat mě bavilo - kromě těch medvědů na dráze, občas se tam i liška objevila. Ale ty snídaně! To byla hrůza! Jen ryby a ryby! Jednou jsem ochutnal něco o dost lepšího. Našel jsem jednou totiž ztraceného turistu, tak jsem ho vzal k nám a on mi dal to nejlepší jídlo na světě: a to je koblížek. Tak jsem se ho zeptal, kde ho vzal? On říkal, že v Česku a že tam jsou daleko lepší věci jako pizza, hamburger apod. Nemohl jsem odolat, a tak když jel domů, tak mě vzal s sebou. Naši mi to normálně dovolili! Když jsme dorazili, tak jsme šli hned do restaurace. Ten pán mi objednal řízek. Nic lepšího jsem nikdy neměl! Jediná věc, co mi vadilo, tak bylo to hrozný teplo! Bylo k to nevydržení. Hned jsem si šel koupit kraťasy a kšilt, bezva věc! Tak takhle jsem se dostal do Česka… -mark-
Narodila jsem se jako Eskymačka a přijela jsem na Bouzov. Na Bouzově zrovna bylo léto. Lidé mi ukázali, co a kde je. Oblékli mě lehce do halenky a kraťasů. Skamarádila jsem se hodnými lidmi, byli tak přátelští! Jednou mě vzali k rybníku. Já jsem nevěděla, co to je, a tak mi to po cestě vysvětlili. Když jsem to viděla, tak bylo jasno, co to je. Byli jsme se koupat s kamarádkami. Celé léto jsme se bavili. Poté nastal podzim. Chodili jsme po parku a běhali v listí bylo to super. Celý podzim jsme prožili báječně. Nastala zima a já jsem jim říkala, co jsme na severním pólu dělali, na co jsme si v zimě hráli a co jsme lovili. Lovili jsme ryby a dospělí lidé lovili velká zvířata. Také jsem jim ukázala naše hry a hráli jsme si tak celou zimu. Mí kamarádi byli nadšení. A bylo jaro, začalo co by dup. Ukázali mi spoustu květin a já jsem jim poděkovala a odjela jsem zpátky na severní pól za rodinou. Byl to príma rok. -venš-
Eskymák. Nedávno jsem měl sen. Ocitl jsem se na kontinentě věčného ledu a sněhu. Vychovával mě starý lední medvěd samotář, který mě našel ve vánici. Spával jsem s ním v jeho ledové jeskyni. Když se oteplilo, vyšli jsme ven a medvěd šel na lov. Vrátil se někdy za několik dní. A tak ubíhal čas, zapomněl jsem mluvit, číst a psát, uměl jsem jen brumlat. Jednoho dne na Antarktidu přijela výprava polárníků. Nedopatřením nám zničili naši ledovou jeskyni. Můj lední medvěd jim za to také zničil jejich tábor. Výprava se musela vrátit. A já jsem se také vrátil, probudil jsem se v teplé posteli a byl jsem rád, že to byl jen sen. ANDREJ. -ondré-
ESKYMÁK Ahoj jsem eskymačka Tyty a bydlím v Antarktidě. Stavíme iglú. Moc nás baví chytat ryby, je u toho hrozná zábava.! A taky se u nás pořádají závody se sáněmi taženými sněžnými psy. A zrovna dnes jedeme na Bouzov podívat se na hrad! Všichni jsme se tam moc těšili. Když jsme tam konečně dorazili, tak tam bylo takové vedro, že jsme si museli koupit kraťase a tričko s krátkým rukávem. Pak jsme šli si koupit vstupenky a moc jsme se těšili, jak hrad bude vypadat, protože u nás hrady nemáme. Po prohlídce jsme si šli koupit zmrzlinu a hodně studené pití. Pak jsme se šli ubytovat do jednoho hotelu. V noci jsme nemohli vůbec spát, protože nám bylo pořád velké vedro. Druhý den jsme se sbalili a jeli jsme zpátky domů. Doma jsme všem řekli, jaké to tam je. A oni říkali, že zase za rok s námi pojedou! -tera-
Žily byli jedni eskymáci. Skamarádila jsem se s nimi, když jsem se dostala sem, na Severní pól. Vždycky jsem měla sen vidět opravdového eskymáka. Když jsem se dozvěděla o tom , že zrovna sem má letět letadlo, nemeškala jsem a hned jsem si rezervovala místo. Když jsem odlétala, byla jsem moc šťastná. Za pár dní jsem tam už byla. Hned jak jsem vystoupila a vyložila si zavazadla, letadlo odletělo. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem to tam neznala. Zahlédla jsem v dálce něco, co se hýbe. Přišla jsem blíž, ale všimla jsem si, že je to lední medvěd! Začala jsem se bát. Myslela jsem si, že si mě medvěd nevšimne, ale ten mě hned uviděl a rozběhl se proti mně. Dala jsem se do běhu. Ale co čert nechtěl, zapomněla jsem si v tom zmatku vzít zavazadla. Běžela jsem a běžela. Nakonec jsem přišla k nějakému místu, kde bylo moc iglú. Najednou se seběhli eskymáci a začali na mě zvláštně povykovat. Když jsem se po chvíli s nimi domluvila pomocí částí těla, hned jsem pochopila, že mají strach. Nabídli mi, že u nich můžu bydlet. Tak jsem nemeškala a zabydlela se. Jednoho dne k našemu obydlí přišli medvědi. Nic jsem netušila a spala. Najednou mě něco probudilo. Zjistila jsem, že v našem obydlí jsou medvědi a strašně jsem se začala bát po tom, co se mi stalo hned, když jsem se přiletěla. Naštěstí eskymáci na tohle už byli zvyklí a medvědy zahnali. Zase se mi zastesklo po domově. Chtěla jsem domů! Jenomže jsem nevěděla, jak si přivolat letadlo. Svěřila jsem se s tím eskymákům. Když jsem za pár dní přišla k jednomu eskymákovi do jeho království, všimla jsem si něčeho zvláštního. Měl tam hromadu věcí, které našel při svých procházkách. Hned jsem si je začala prohlížet. Najednou jsem zpozorovala vysílačku. Zkoušela jsem, jestli ještě funguje. Za chvíli jsem se spojila s policií. Řekla jsem jim všechno, co jsem potřebovala a oni řekli, že mi hned pošlou nějaké letadlo. Za pár dní už jsem nastupovala do letadla. Bylo mi moc líto odejít od eskymáků, ale chtělo se mi strašně domů. Nakonec jsem se rozhodla. Eskymáci poletí se mnou! A tak jsme letěli. Doma jsem je tak nějak seznámila s mojí rodinou a eskymákům se tady strašně líbilo, akorát jim bylo pořád strašně moc horko. Byl mezi nimi i jeden malý eskymák, kterému bylo tak 8 let. Všechno se zařídilo a začal chodit do školy. Eskymáci jsou od té doby mými sousedy. Nechali jsme jim postavit dům vedle nás. Moc se jim tady líbí. A tak jsem ráda. A žijí s námi až dodnes. -vera-
Ahoj jmenuji se Eskymák. A žiji na Aljašce. Jsem tady hodně rád, líbí se mi tady. A moc mi chutnají ryby. Jednou nám došly ryby. A tak jsem jel s tátou na lov ryb. Ale přišla strašná bouře a my jsme se objevili u nějakého břehu. Bylo tam strašné horko a tak jsem se divil, jak tam mohou bydlet a najednou jsem uviděl jakéhosi černého chlapa. Napřed jsem se ho bál, ale nic nám neudělal. Zato nám toho tolik ukázal! Já se chtěl podívat dál, ale táta nechtěl jít. Tak já jsem šel, ale táta tam zůstal. Šel jsem asi tak šest měsíc. Až jsem došel až na Slovensko. Ale tam se mi nelíbilo, a tak sem šel zase. Ale tentokrát jsem šel do České republiky. Došel jsem do Prahy, ale tam bylo málo sněhu, a tak jsem šel dál, až jsem došel do Jeřmaně. Tam se mi líbilo, a tak jsem tam začal stavět iglú. Tam jsem byl až do jara. A pak jsem šel domů. Došel jsem domů, máma byla ráda, že jsem zase doma. Řekl jsem jí, že táta tam zůstal. A tak jsem byl zase doma. AHOJ -jaku-
Eskymák Jako malý jsem žil v Grónsku. Ale byla tam velká zima. Někdy jsem chodil se svým otcem na lov. Potom, až jsem vyrostl, tak jsem se rozhodl odjet někam, kde by mohlo byt tepleji. Sbalil jsem si věci, které jsem potřeboval na cestu s sebou a odjel jsem na malé letiště kousek od svého domova- Na letišti jsem se rozhodl, že se zaletím podívat do České republiky, protože jsem tam měl kamaráda. Letěl sem asi 8 hodin když jsem přiletěl do Brna. Svého kamaráda jsem tam nenašel, protože se odstěhoval. A tak jsem se ubytoval v hotelu. A jak jsem se ubytoval a šel jsem se tam všude, kam jsem mohl, podívat. A hlavně jsem se projel v parníku po přehradě. A na internetu jsem zjistil, že je tady nějaký hrad Bouzov. Tak jsem sedl do taxíku a jel se na něj podívat. Když jsem se podíval, kam to šlo, tak jsem po nějakém čase odjel se svojí manželkou za mými rodiči a tam jsme spolu zůstali až do konce života. -čik-
Eskymák Jsem eskymák a narodil jsem se v Grónsku kdysi jsem přešel do Ameriky a tam jsem si našel práci a koupil byt bydlel jsem tam 20 let a pak jsem si koupil letenku do Prahy a z Prahy jsem jel taxíkem na Olešnice tam mam totiž bábi a tam jsem byl jenom chvilku a pak jsem šel přes Podolí a tam se mi to nelíbilo tak jsem šel dal a došel jsem na Bouzov tam jsem byl pár let starostou a vytvořil jsem tam par okolních vesnic ale pak jsem odstoupil z místa starosty a rozhodl jsem se jet do Ruska do malé vesničky 7km od Moskvy a tam jse mi zalíbilo na tolik že jsem tam vybudoval hokejovou arénu a udělal jsem tam hokejový tým a tak tam jsem manažérem do dnes. -petas-
Byl jednou jeden eskymák jmenoval se Belimák. Žil si v klidu Dole v Grónsku a měl kamarádku v Podigónsku. Chodily spolu na let brusle měly scarlet. Měly se rádi moc a přáli si dobrou noc. -kat-
Ahoj jmenuji se Lu Lu. Je mi 13 let a mám kamarádku Ňuňu a taky ŤuŤU kterým je taky 13. Bydlíme v Grónsku. Je tady zima ale když tu bydlíte od malička tak si zvyknete. Jednoho dne jsem se sbalila a odjela k babičce na Bouzov. Z Grónska jsem letěla do Prahy tam na mě čekala babička a jeli jsme vlakem do Olomouce a z Olomouce autobusem na Bouzov, byla to dlouhá cesta a tak jsem hned po večeři usnula.Hned ráno jsem se vydala na průzkum Bouzova. Moc mě to bavilo se potulovat venku ale taky jsem se musela vrátit domů.Ale co se nestalo ztratila jsem se! Nemohla jsem najít cestu ven a už skoro byla tma a nikdo nikde.Začala jsem volat:,,POMÓC“ ale nikdo mě asi neslyšel.Po nějaké době jsem našla cestu ven z lesa byla tma a já jsem vůbec nevěděla kde to jsem. Najednou jsem viděla holku jak venčí psa. Šla jsem za ní a ona řekla že jsem ve Hvozdečku. Hvozdečko je kousek od Bouzova ale já to nevěděla. Ta holka se jmenovala Tereza byla hodná a vzala mě k sobě domů všechno mi ukázala. Další den jsem sní jela do školy a po škole jsme šli hledat moji babičku ale nepovedlo se nám to věděla jsem jen to o babičce že bydlí na Bouzově a je to moje babička to bylo všechno co jsem o babičce věděla. Tereza mi říkala že ať nestrácím naději že se babička určitě oběví ale já jsem si nebyla jistá.Po patnácti dnech jsme konečně babičku objevily.Já jsem byla ráda že mám zase svou babičku u sebe a za dva týdny se mám vracet do Grónska a všechno povyprávím svím kamarádkam a rodině popovídam co jsem tady zažila.
Tak ahoj vaše Lu Lu -terry-
Dobrý den já jsem malá eskymačka Bžukžumžu a budu vám vypravovat, jak žijeme a jak jsme byli na návštěvě na Bouzově. Žijeme prostě. Živíme se lovem a z toho, co dům dá. Bydlíme ve středu Grónska v iglú. Já mám velkou rodinu: dvě sestry, tátu, mámu, babičku. Jednou, když jsme šli na letiště, abychom se dostali do ČR, se nám do cesty připletlo malé hravé medvídě. Vzali jsme ho a táta se šel podívat, kde má medvídě mámu. Do hledání jsme se zapojili všichni, ale po dvou hodinách jsme hledání vzdali a medvídě vzali s sebou. Došli jsme na letiště jen tak tak, že jsme odlet našeho letadla stihli. Aerolinky měly problém, že máme s sebou malého ledního medvídka, ale nakonec se s tím, že medvídě máme, smířily a nechaly ho letět s námi. Doletěli jsme do Brna a z něj jsme jeli autobusem do Bouzov Doly. Z Dolů jsme museli pěšky strmým kopcem do Bouzova. Cesta nám trvala půl hodiny. Jak jsme došli na Bouzov, tak jsme šli do hotelu, abychom se mohli ubytovat. Vedoucí měl také problém, že máme medvídě, ale nakonec ho nechal bydlet s námi na pokoji, protože se velice líbilo jeho synovi. Jak jsme se pořádně zabydleli, šli jsme se projít a prozkoumat, jak tu lidé žijí. Hrozně se nám způsob života tady těch lidí líbil, ale bylo tu na nás hrozné teplo. Museli jsme jít do obchodů koupit si nějaké oblečení, protože naše kožichy byly moc teplé. Také jsme se divili, jakou tady mají techniku. To u nás ještě nikdo nevynalezl. Den nám uplynul jako voda a šli jsme spát. Druhý den jsme zažili také velké množství dobrodružství, ale tentokrát bez medvíděte. To si zůstalo hrát se synem vedoucího hotelu. Uplynul týden a my jsme museli domů. Vůbec se nám ale nechtělo, protože jsme si zvykli a našli si nové kamarády. Ale na druhou stranu jsme se domů těšili. Jak se říká „všude dobře doma nejlíp“. My jsme se těšili hlavně na staré známé a také jsme se těšili, že předvedeme věci, co jsme si v ČR koupili. Sbalili jsme se a rozloučili s kamarády a sedli do autobusu, který nás zavezl na Doly. Tam jsme přesedli do dalšího autobusu a tímto jsme jeli až na letiště. Nastoupili jsme do letadla a pak jen pozorovali, jak nám cesta ubíhá a počítali, za jak dlouho budeme doma. Jak jsme přijeli, tak nás všichni vítali a byly šťastni, že jsme konečně zpátky. Chvíli nám trvalo si zvyknout na tu zimu, ale vše dobře dopadlo a my si zvykli. Teď do ČR jezdíme každý rok a naši kamarádi z Bouzova za námi. -kat-
PŘÍCHOD ZIMY
Paní zima Paní zima se probudila, za námi zas zaskočila. Na bílém koni přicválala, krajinu sněhem pokrývala. Sněhové mraky, jakož její věrní sluhové, vypustily na nás vločky sněhové. Zima vystřídala podzim, kdy zasadilo se obilí ozim, Léto, a jaro upadlo v zapomnění, Musíme čekat v domnění, že zima odplouží se brzy a za nedlouho ustanou mrazy. Když krápníky se utvoří, mráz se trochu udobří. Pošle na nás pouze vločky, příjemné jak vrnění kočky. Ledovka se namrazí, leckomu nohy podrazí. Nakonec po všech těch mrazech a vločkách na pařezech, nezůstane jen jinovatka obyčejná, ale krásná krajina zasněžená. Bílé království načas zavládne,
sníh Sněží a sněží, zima dál běží. Vločky na zem padají, krásou svou se netají. Každá vypadá jinak krásně, ty vločky ve světle září tak jasně. Na zemi už závěje, kdo ty vločky ke mě zavěje? Bílé vločky a bílý sníh, jen oni vidí ten můj smích. Mám radost, že je zima bílá a všechna tajemství v sobě skrývá
Když zamračí se nebe, od noh nás zebe, jinovatka trávu pokryje, listy, stromy a keře jí pokryje. když slunce vychází později a zachází dřívěji, když se na nás z nebe sesype, pár vloček mrzutě, když na oknech si mráz kreslí obrázky, na hřištích rozjedou se skluzavky, když brusle a lyže opráší se, sáňky namaží se, když začínají být stavění sněhuláci, a když nasadíme si kapuci a čepici, tak to je jasné znamení že zima, a zase po roce zastavila
První vločka
První vločka snesla se z nebe, společně na nás, na mě i tebe. Za ní padá druhá a vzápětí třetí, ve vzduchu je cítit to vločkové napětí. Když prvních pár vloček snese se k zemi, ostatní zrychlit by chtěly. Jejich přání vyslyšeno jest, a vločky začnou padat fest. Záhy je přes ně nevidět, a tudíž jich je hned přebytek. Když chumelenice sněhová končí, a poslední vločky se s námi loučí, tak mrzí nás konec velkolepé podívané, ale další den nás čeká překvapení v podobě krajiny zasněžené
Přišla paní zimou se svou tváří známou, donesla k nám dobu zrádnou. Nikdo neví či začne padat sníh, tedy jestli děti budou jezdit na saních, sjezdovky se zaplní, všemožnými lyžaři. Všichni čepice nasadí, anoraky navléknout, a pak už se mohou po sjezdovce rozlétnout. Stejně tak jako může začít sněhové období, může být i zima, mráz a náledí. Úsměvy z tváří se pak vymažou, děti sice brusle namažou a budou utíkat směr kluziště, ale dospělí nevrle koukají na zmrzlá strniště. Nevyzpytatelná paní zima nastolí svůj řád jakkoli, bez obav, jestli jí to někdo povolí. Buď tuhé mrazy stihnou naše tváře a nebo se za okny budu třpytit sněhu záře. Zima sebou sice přináší nepříjemné věci, ale kdo říká:Nemám rád sníh!- jsou to keci Sníh působí jednorožčím dojmem, Nevinně. Ale záleží jak to pojmem. Bílá krajina je věc romantická, a pro děti fantastická. I když zimu někdo nesnáší, tak se mu sice od pusy nepráší, ale má smůlu, zima je totiž součástí roku, tak je škoda neužít si ji, aspoň trochu -terry-
Na Bouzově se dají dělat sporty: Bruslit na Panských rybnících Bobovat za Šípkovým A v Jeřmani: Bobovat za Frankovým Bruslit na nádrži V Kladkách je velká sjezdovka
Už se na rybníku stali i úrazy dvě zlomené ruce !!! -jaku-
REDAKCE *Terka Pavlíčková (-tera-)*Vendula Šišmová (-venš-)*Ivana Čepová (-ivče-)*Honza Čikl (-čik-) *Ondřej Holuša (-ondré-)*Katka Kamlerová (-kat-)*Jarda Kuba (-jaku-)*Marek Kryl (-mark-)* *Petr Odložil (-petas-)*Martin Paulíny (-chico-)*Tereza Pustinová (-terry-)* *Kristýna Smékalová (-kika-)*Veronika Šipková (-vera-)*Lada Machalová (-LM-)