Školní rok 2007/2008
3. číslo
• Ocenění pro náš časopis • Sportovní úspěchy • Příloha o projektovém DNI ZEMĚ • Rozhovory s žáky – hudebníky • Ze života naší školy • Perličky ze školních lavic • Nové redaktorky z 1. stupně • Co rády jedí naše paní kuchařky • Horoskop Chaosu • Pohádka a básničky
Z OBSAHU:
1
Úvodník Milí čtenáři, je tady konec školního roku a také třetí číslo Chaosu teenagerů. Nově v něm najdete povídání o našich bývalých žácích nebo „Perličky z naší školy“ - záznamy různých hlášek nebo trapasů, které se staly ve vyučování i o přestávkách. Poprvé Chaos obsahuje přílohu, a to o projektovém dni „Neničme si prostředí“. V časopisu najdete taky několik článků a rozhovorů věnovaných školnímu koncertu. Za všechny, kteří se na vzniku časopisu podíleli, Vám přejeme příjemné čtení.
CO SE DĚJE VE ŠKOLE /ZPRÁVY/ Náš školní časopis získal další ocenění Chaos teenagerů se ve své pětileté historii neustále zlepšuje. Svědčí o tom i jeho další úspěch – třetí místo v soutěži školních časopisů Moravskoslezského kraje Zlatý Solokapr III. Rostoucí úroveň časopisu lze dokumentovat jeho výsledky ve třech ročnících této soutěže. V prvním ročníku zůstal Chaos bez ocenění, v druhém mu porota udělila doplňkovou cenu za kvalitu článků. A letos? Nominace mezi ty nejlepší v konkurenci 44 časopisů a nakonec třetí místo v kategorii občasníků v základních školách. Porotcům, mezi nimiž byli profesionální novináři, pedagogové i výtvarník, se líbil jak obsah časopisu, tak jeho grafická stránka a ocenili i zajímavé nápady, jako je Slovník teenagera na zadní straně Chaosu. Slavnostní vyhlášení výsledků si mohlo 24 redaktorů našeho časopisu užít ve čtvrtek 3. dubna v divadelním sále Domu kultury Ostrava. Kromě diplomu a gratulace od náměstkyně hejtmana a patronky soutěže Jaroslavy Wenigerové si odnesli plnou tašku cen, mezi nimiž vynikají knihy panoramatických fotografií Beskyd a Jeseníků. Soutěž Zlatý Solokapr vyhlašuje občanské sdružení Novináři dětem s předsedou Petrem Bohušem, novinářem známým například z někdejšího pořadu České televize Ostrava Klekánice. Redakce
Chaos teenagerů – nejlepší školní časopis obvodu Ostrava-Jih
Nejnovější úspěch Chaosu je první místo v soutěži školních časopisů škol obvodu OstravaJih. Loni jsme byli druzí. Redakce
2
Naše děti byly oceněny jako žákovské osobnosti Ostravy Zážitek na celý život budou mít žáci naší školy, které město Ostrava ocenilo u příležitosti dne dětí jako žákovské osobnosti severomoravské metropole. Děti si musely připadat jako nějaké celebrity. Předávání ocenění ve velké zasedací místnosti Nové radnice, novináři, fotografové, na závěr profesionálně připravený raut a drahé ceny. To všechno čekalo ve čtvrtek 4. června na Tomáše Veselého z 9.A a 17 vybraných redaktorů školního časopisu Chaos teenagerů. „Cítím se tu jako v pohádce, sem bychom mohli chodit častěji,“ nechala se slyšet Daniela Mertová z 6.B. Dojem na ni udělalo už to, že každé křeslo v zasedací místnosti mělo připravenou kartičku se jménem školy, případně i žáka. Sál tak vypadal jako na nějakém sympoziu vědců nebo jednání politiků. Tomáš Veselý byl učiteli školy a následně organizátory na magistrátu vybrán pro své sportovní úspěchy – je vicemistrem republiky ve skoku vysokém a den před ceremoniálem si shodou okolností vylepšil na závodech svůj osobní rekord na 187 centimetrů. Redaktoři si podle učitelů nominaci zasloužili za dobrou úroveň jejich časopisu. Ten vyhrál několik cen, například v soutěži Zlatý Solokapr se stal ve své kategorii třetím nejlepším časopisem kraje. „Měl jsem trému, nohy se mi úplně třásly,“ přiznal 'Tomáš po převzetí ocenění z rukou náměstka primátora Lubomíra Pospíšila a rozhovoru s tiskovou mluvčí města Ostravy na mikrofon v zaplněném sále. Svou cenu měl skoro problém odnést. Dostal totiž tři velké společenské hry v obrovském balíku a k tomu, stejně jako redaktoři, taštičku s flesh diskem, čepicí, upomínkovými předměty a certifikátem stvrzujícím jeho titul žákovské osobnosti města pro rok 2008. „Něco takového jsem vážně nečekal,“ prohodil polohlasem ohromený Jan Valenta z 6.B. Na rautu si dal pohár, kuřecí maso, zákusky, čokoládové tyčinky Mars a čtyři skleničky dětského šampaňského. Michaela Kůdelová, která jako mluvčí školních novinářů po převzetí ocenění poskytla rozhovor redaktorce Českého rozhlasu, za ním o mnoho nezaostala. „Dala jsem si maso se sýrem, řízečky ve tvaru dinosaurů a džus.“ Poslední pozornost, kterou organizátoři akce pro děti připravili, byla návštěva vyhlídkové věže Nové radnice zdarma. Redakce
Nanuk pro tygra - rekord, rekord, rekord! V jubilejním desátém ročníku akce „Nanuk pro tygra“ jsme vybrali nejvíce peněz v celé historii sbírky – 22 257 korun. Peníze věnovali jak žáci prvního i druhého stupně, tak vedení školy, učitelé, správní zaměstnanci, školní družina i mateřská školka.
3
Nejštědřejšími dárci mezi třídami byla 7.C (2 150 korun), 4.C (1 600) a 1.B (1 400 korun), z žáků na tygra nejvíce mysleli Patrik Raška ze 4.C, který věnoval 600 korun, Michal Raška z 3.B (400 korun) a Ondřej Koutný (7.C), který přispěl 344 korunami. Žáci, kteří přispěli částkou nad sto korun, byli na přelomu dubna a května v ZOO slavnostně předávat šek zástupcům zahrady. Jako poděkování od zoologické zahrady dostává škola permanentky pro volný vstup našich žáků a učitelů. Redakce
Uspěli jsme ve fotografické soutěži Pouze fotografie našich žáků byly nominovány jako nejlepší v Moravskoslezském kraji v soutěži „Jak jsem potka vodu“. Porotě se líbily fotky s názvem Voda a slunce od Jana Škraboly z 6.C, Záplava 07 Veroniky Skřičkové z 6.B a Bublinka autora Vítězslava Liberdy (6.B). V průběhu dubna a května budou nominované práce vystaveny v prostorách ministerstva zemědělství, které fotografickou soutěž vyhlásilo. Na konci dubna budou vyhlášeni vítězové a slavnostní předání cen proběhne během měsíce června. Redakce
Sbírali jsme baterie a vyhráli Naše škola vyhrála sběrovou akci baterií pořádanou Střediskem volného času Gurťjevova. Děti sbíraly celý měsíc, nejvíce se to povedlo 8.B, která odevzdala 458 baterií. Nejvyšším kontem materiálu určeného k recyklaci vyniká Tibor Prelovský. Akci v naší škole ukončilo 11. dubna předání nasbíraných baterek pořadatelům. Ti baterie zvážili a 23. dubna za účasti OZO Ostrava vyhodnotili vítěze. Redakce
Navštívili jsme Českou televizi
Vyzkoušeli jsme si, jaký je to pocit stát za televizní kamerou Navštívili jste už někdy televizi a procházeli se po televizních studiích? My teda ano! Naše třída 6.C navštívila Českou televizi Ostrava. Prostorami ČT nás provázel technik Rudolf Antl. Prohlédli jsme si zpravodajské studio a také studio, kde se natáčí pořady jako Sama doma, Šikulové nebo Medúza. Ostatní pořady vyráběné v Ostravě (Hodina pravdy a Bludiště) se natáčí ve studiu, které sídlí v Ostravě-Radvanicích. Mohli jsme si i prohlédnout a vyzkoušet kamery. Poté jsme se podívali do režie, kde jsme se mimo jiné dověděli, kolik je v této místnosti kabelů a drátů. Podle pana technika asi deset kilometrů. Do střihárny jsme nemohli, protože se tam pracovalo a my bychom je znervóznili. Michal Pytlík a Jan Škrabola, oba 6.C
4
Dozvěděli jsme se něco víc o ohni Víte, že na čísla tísňového volání se z mobilu dovoláte bez kreditu, ale dokonce i bez sim karty a signálu? Tak tuhle a spoustu dalších zajímavých věcí jsme se dověděli ve středu 16. dubna v multimediální učebně, kde jsme se setkali s lektory požární prevence pro děti. Katka a Martin si s námi na úvod povídali o tom, na co všechno můžeme hasiče vlastně potřebovat, a taky si nás vyzkoušeli ze znalosti telefonních čísel na hasiče, policii nebo integrovaný záchranný systém. A výsledek? Všechno jsme věděli! Katka a Martin nás pochválili a taky nám dali dobré rady, jak důležitá čísla nikdy nezapomenout. Tak třeba 150 na hasiče si naši mladší sourozenci mohou zapamatovat tak, že ta nula je jako smotaná hadice. Dověděli jsme se taky o typech hasicích přístrojů i o ohni a požárech jako takových. Katka a Martin nejen že zajímavě povídali a při žádné záměrně hloupé odpovědi se nenaštvali, ale taky nám na tabuli Smart board pouštěli zajímavé obrázky a kreslili. Měli pro nás připravenou i soutěž, kdo uvede více příkladů dobrého a zlého ohně. Soutěž mezi holkami a kluky skončila nerozhodně, a tak všichni dostali něco malého za odměnu. Michal Pytlík a Jakub Šponiar, oba 6.C
V Renarkonu o šikaně Dne 12. dubna jsme navštívili centrum Renarkon a poučili jsme se o šikaně. Dozvěděli jsme se, že je šikana psychická a fyzická. Kdybyste nevěděli, tak psychická šikana znamená například, že vás někdo uráží, pomlouvá, nadává vám. Postiženého člověka to trápí a může to skončit i sebevraždou! Fyzická šikana znamená například, že vás někdo bije nebo vám shazuje věci z lavice. Kdyby se vám něco takového stalo, tak to okamžitě nahlaste třídnímu učiteli. Také jsme si zahráli jednu podivnou hru. Každý z nás dostal nějaký obličej, na kterém jsme měli poznamenat, co rádi a neradi vidíme, slyšíme a s kým rádi a neradi mluvíme. A nakonec jme měli vyhodnotit, jak se nám tato akce líbila. Jan Škrabola a Michal Pytlík, oba 6.C
Navštívil nás spisovatel Vzácný host přišel do naší školy v pátek 25. dubna. Navštívil nás spisovatel Jan Padych, který doposud vydal šest knih. Některé z nich se odehrávají v pravěku. „To je téma, kterému se nikdo jiný nejen u nás, ale v celé střední Evropě nevěnuje,“ říká Jan Padych. „Je to totiž velmi náročné na studium odborné literatury, aby seděly reálie, 5
které se v knize objevují,“ dodává. Beseda se odehrála v čítárně, kde se sešli především redaktoři školního časopisu. Spisovatele žijícího na sídlišti Bělský Les se ptali například na to, jak dlouho píše jednu knížku, jak začínal nebo jaké rady by dal začínajícím autorům. Rozhovor s Janem Padychem bude součástí projektu „Naše škola a sídliště Bělský Les. Redakce
Školní koncert byl skvělý zážitek Vůbec poprvé v dějinách naší školy se uskutečnil koncert žáků druhého stupně. 6. května jsme mohli vidět hrát, zpívat a tančit téměř dvě desítky mladých umělců – našich žáků. Ti ukázali nejen kus umění, ale hlavně neuvěřitelnou odvahu vystoupit před svými vrstevníky a učiteli. A taky dokázali, že naše škola nepatří jen sportu, ale chodí sem i spousta talentovaných lidí, kteří vynikají třeba v hudbě nebo tanci. Hudba, zpěv, tanec A co všechno vystupující v úterní odpoledne předvedli? Na šedesát diváků – žáků, učitelů, vedení školy i několika rodičů – si mohlo vychutnat vskutku pestrý program. Z nástrojů žáci zahráli na kytaru, klarinet, flétnu, housle, klavír, violoncello a tubu. Publikum si mohlo poslechnout taky tři pěvecká čísla – dvě sólistky a trio. A k vidění byl také tanec: latinskoamerický a disco. Programem provázely Eliška Urbančíková a Dominika Riedlová z 9.C. ,,Pohled na tolik lidí nás natolik vyděsil, že jsme to těsně před začátkem chtěly vzdát,“ přiznaly moderátorky. Super atmosféra Akce měla skvělou atmosféru. Publikum nadšeně tleskalo, i když interpret udělal nějakou tu chybičku. Bylo znát, že diváci oceňují už to, že vystupující našli odvahu předvést své umění před tolika lidmi. „Nechtěla bych být na místě vystupujících. Měla jsem trému za spolužačku Kristýnu Vítkovou, která zpívala. Možná větší než měla ona sama!“ řekla Helena Voznicová a dodala: „Kromě Kristýny mě zaujalo vystoupení Honzy Kováře, který zahrál na neobvyklý nástroj tubu, a taky Kamil Huták – na klarinet hrál fakt skvěle.“ Kdo měl ten skvělý nápad? Koncert zorganizovala paní učitelka Pavlína Franioková. „Uspořádat školní koncert mě napadlo při rozhovoru s žáky o tom, na jaké nástroje hrají. Vůbec jsem o jejich zájmech nevěděla a nejspíš ani nikdo jiný ve škole. A tak jsem si řekla, že by si tihle školní hudebníci a tanečníci zasloužili zpopularizovat,“ řekla Pavlína Franioková.
6
Seznam vystupujících Monika Homolková, 6.B – flétna Kateřina Kelemenová, 6.A – flétna Lucie Zdráhalová, 6.B – zpěv Daniela Mertová, 6.B – zpěv Tina Nguyen, 6.B – zpěv Kamil Huták, 7.C – klarinet Karolína Maxerová, 7.C – housle Václav Stískala, 7.C – kytara
Andrea Pravdová, 8.C – flétna Kristína Posoldová, 9.B – zpěv Jan Kovář, 9.A – tuba Kristýna Vítková, 9.C – zpěv Adam Harmáček, 9.A – violoncello Eliška Urbančíková, 9.C – tanec Redakce
Jan Polomík, Vendula Klimantová, 8.C – tanec
Činoherní inscenace Carmen 20:07 Třídy 7.C, 9.C a 9.B byly 10. března v kulturním domě Akord na činoherní představení Carmen 20:07. Příběh se odehrává na malém českém nádraží, kde všichni žijí svůj nudný život, občas se někdo popere, občas si zajdou společně zazpívat. Až jednoho dne přijde prazvláštní dívka Carmen. Tahle dívka se zde objeví jen náhodou, avšak obrátí životy všech naruby. V představení hrálo 15 herců Divadla Drak z Hradce Králové a hudebně je doprovázela Dračí kapela. Celou činohru režíroval Jakub Krofta, text napsal Jan Kašpar a hudbu zařídily skladby Georgese Bizeta. Tato činohra je velmi zajímavá a všem ji doporučujeme, protože vás jistě bude bavit. Tereza Olšáková a Karolina Maxerová, obě 7.C
Školní parlament ve znamení maskota a diskotéky Ve školním parlamentu, do kterého se ve středu 9. dubna dostavilo 24 žáků prvního i druhého stupně, opět zaznělo několik velice zajímavých nápadů. Ještě před tím ale učitel Goj chtěl znát názor žáků na poslouchání MP3 ve výuce. Mnohé děti přiznaly, že občas tímto způsobem porušují školní řád a současně daly najevo, že to i podle jejich názoru není vzhledem k vyučujícímu vhodné chování. Příloha školního časopisu pro první stupeň, diskotéka a maskot Žáci prvního stupně by se mohli v příštích dnech a týdnech pustit do tvorby své přílohy školního časopisu. Budou psát, kreslit a zvolí si zástupce, kteří budou materiál shromažďovat. V této nové příloze by se možná už brzy mohlo psát o školní diskotéce, která se bude konat jednou za měsíc v hale. Alespoň tak by si to představovali ti žáci, kteří by rádi před spolužáky předvedli své taneční umění nebo alespoň to, jak se umí krásně vyblbnout. A třetí nápad? Žáci navrhli, že by škola mohla mít svého maskota. Ne logo, které již existuje, ale maskota v podobě nějaké postavičky, plyšáka a podobně. Ten by potom mohl fandit na různých sportovních akcích, které naše škola pořádá. Velká přestávka na školním hřišti a možnost přisolit si jídlo S blížícím se teplým počasím by žáci rádi dostali možnost trávit velkou přestávku venku na školním pozemku. Tento návrh vzbudil mezi žáky zpočátku nadšení, které ale v nastalé 7
diskusi postupně vychládalo. „Kdo by ty žáky hlídal? Vždyť by se jim mohlo něco stát, někoho by mohlo napadnout, že ze školy odejde,“ namítali mnozí. Někdo pak navrhnul, aby žáci dostali lístek, kde by se k tomu mohli vyjádřit rodiče. To se zdálo většině přítomných jako příliš složité řešení i vzhledem k evidování těch, jejichž rodiče s pobytem žáka venku souhlasí, a těch, kde doma řekli ne. Žáci opět připomněli svou prosbu z minulého parlamentu o zavedení dvou druhů jídel ve školní jídelně a nově se ptají, zda by mohli mít možnost jídlo si přisolit nebo jinak okořenit. Redakce
Naše škola dostala nové barvy Zeptali jsme se paní zástupkyně ředitelky Jany Krejčí, jak to bylo s malováním školy. „Malovalo se kolem dvou měsíců. Celý první stupeň, družina, malá sborovna, ředitelna a ostatní kanceláře,“ uvedla a dodala, že druhý stupeň je dokončen částečně. Malování bylo podle slov paní zástupkyně finančně i organizačně náročně. „Poděkování za práci ve ztížených podmínkách patří správním zaměstnancům i pedagogům.“ Důležitá věta Jany Krejčí na závěr: „Prosím všechny žáky, aby tuto tvrdou dvouměsíční práci neničili a aby tak prostředí naší školy zůstalo co nejdéle pěkné.“ Michal Černý a Matěj Grék, oba 7.B
Malování v Domě umění Dům umění v centru, docela starou budovu, která se renovuje, navštívila 1. dubna třída 6.B. Šli jsme do druhého patra, museli jsme jít potichu. Poté, co jme přišli do místnosti, sedli jsme si na zem - na polštářky. Paní, která nás měla celou tu dobu na starosti, se nám představila. Někteří už ji znají z předchozí návštěvy, která se týkala výtvarné výchovy. Tato návštěva se týkala českého jazyka. Dívali jsme se na obrazy, ale museli jsme mít odstup 60 centimetrů. Po chvíli nás mělo napadnout klíčové slovo. S tím jsme potom pracovali a vymýšleli různé příběhy. Byli jsme snad jediná třída, která za 90 minut třikrát spustila alarm. Dokázal to jeden náš milý spolužák. Jinak se nám tato akce moc líbila. Poslední návštěva – graffiti a alarm Naše třetí a zároveň poslední návštěva se konala 13 května. Průběh této akce byl podobný jako ty předcházející až na to, že jsme všichni kreslili grafity. Klukům se to líbilo, protože se hodně o takové věci zajímají. Dívali jsme se na obrazy a museli jsme vybrat klíčové slovo, které jsme napsali v podobě graffiti. Při této poslední návštěvě jsme překonali náš rekord a čtyřikrát jsme spustili alarm. Taky za námi přišel nějaký pán a seřval nás za to, že děláme blbosti a křičíme. Ještě že tato návštěva byla poslední, protože bychom tu ostudu nepřežili! Mirka Kuncová a Barča Kohoutová, obě 6.B
Malovali jsme obrázky v Domě umění V Domě umění v Ostravě, kde jsme byli ve čtvrtek 3. dubna, jsme nejdříve poslouchali paní, která nás provázela. Mluvila o obrazech, které pocházejí z doby renesance a baroka. Potom jsme si měli vybrat jeden obraz a sami ho namalovat zvláštními temperovými barvami. Když jsme to měli hotové, tak jsme si o našich obrázcích povídali. Nakonec jsme se mohli zapsat do knihy návštěv galerie. Daniel Augustýnek, 7.C
8
Pěvecká soutěž Anglický slavík Dne 22. dubna proběhla ve Středisku volného času na Ostrčilově ulici soutěž Anglický slavík. Naši školu reprezentovaly Kristína Posoldová, Tina Nguyen a my dvě – Lucie Zdráhalová a Daniela Mertová. Spolu s Tinou jsme ve skupině zpívaly písničku Last Christmas, Kristína vystoupila s písní Sometimes. Pár týdnů před soutěží jsme nacvičovaly v baletním sále naší školy. Někdy to bylo náročné, nemohly jsme se dohodnout, ale nakonec to vše dopadlo podle plánu a dobře jsme se secvičily. Vedla nás paní učitelka Reljičová, která s námi taky jela na soutěž do centra. Soutěž byla rozdělena do tří kategorií: žáci 4. a 5. tříd (skupiny i jednotlivci), žáci 6. a 7. tříd a nakonec 8. a 9. třídy. Kristína získala ve své kategorii druhé místo, my a Tina jsme byly čtvrté. Lucie Zdráhalová a Daniela Mertová, obě 6.B
Zeměpisná olympiáda Dne 21. února se uskutečnilo školní kolo zeměpisné olympiády. Žáci soutěžili ve třech kategoriích: šesté třídy, sedmé, a osmé+deváté třídy. Celkem se soutěže zúčastnilo 60 žáků. Vítězové jednotlivých kategorií postupují do okresního kola, které se uskuteční 19. března ve Středisku volného času na Ostrčilově ulici. 6. třídy 1. místo Michal Pytlík, 6.C 2. místo Kamila Kruková, 6.C 3. místo Jakub Šponiar, 6.C a Lucie Zdráhalová, 6.B 7. třídy 1. místo Ondřej Vežranovský, 7.B 2. místo Ondřej Koutný, 7.C 3. místo Silvie Kalabzová, 7.C 8. a 9. třídy 1. místo Duc Cuong Do, 9.C 2. místo Dominika Riedlová, 9.C 3. místo Dominika Slezáková, 8.C a Rostislav Ondráček, 8.A Redakce
Naši běžci přivezli tři poháry najednou Velkým úspěchem skončil pro naši školu další závod ALOŠ (Atletická liga ostravských škol), konaný 14. května v Základní škole Paskovská. Ve štafetovém běhu 6 X 250 metrů brali naši běžci v konkurenci osmi škol (234 závodníků) dvakrát zlato (v kategoriích 4.,5. třídy a 8., 9. třídy), v kategorii 6. a 7. tříd bronz. „Pořadatelé nám v žertu řekli, že už nás příště nepozvou. Kvůli tomu, že jsme vyhráli, co se dalo,“ 9
říká s úsměvem učitelka tělocviku Soňa Hubáčková, která s kolegyní Renatou Adamíkovou žáky na akci doprovázela. Naše týmy – vždy tři chlapci a tři dívky – dostaly poháry, diplomy a každý běžec získal také krásnou medaili. Ocenění předával starosta obce Hrabová Rostislav Naď. ALOŠ je atletická soutěž mezi školami, která probíhá celý školní rok. Započítává se do ní mnoho závodů, včetně štafet na Paskovské. Naše škola si průběžně vede v tomto seriálu výborně. Závěrečný závod ligy, kde se také rozhodne o celkovém vítězi, se uskuteční 24. června na vítkovickém stadionu. Naše vítězné družstvo ze 4. a 5. tříd: Jokl, Kebísek, Šrámek, Dybalová, Škovronová, Kačenová Tým z 6. a 7. tříd, skončil na třetím místě: Mayerová, Šmýdová, Bystroňová, Pálka, Havrilák, Mrocek Vítězná štafeta deváťáků: Vavříček, Veselý, Hummel, Fucimanová, Pustějovská, Mačáková Redakce
Naši fotbalisté vyhráli obvodní kolo McDonald`s cupu Porazili i tým fotbalové školy Něco takového fotbalisté z hostitelské ZŠ Klegova asi nečekali. Naši kluci ze 4. a 5. tříd jim 12. května nadělili tři branky, když sami nedostali ani jednu. „Klegováci, kteří na rozdíl od nás hrají fotbal závodně, nastoupili v perfektních dresech, plní sebevědomí. A nakonec jsme jednoznačně vyhráli. Je to velký spěch,“ raduje se učitelka tělocviku Soňa Hubáčková. Poměrem 3:0 porazili naši i další dva soupeře – ZŠ Lukášovu a ZŠ Formanovu – a celý turnaj vyhráli. Postoupili tak do městského kola, které se konalo na ZŠ Šoupala o den později. Tady už byly samé fotbalové školy a naši kluci skončili pátí. Redakce
Přespolní běh na našem školním hřišti Mezi školami jsme zvítězili Běh se uskutečnil v úterý 15. dubna na našem školním hřišti. Zúčastnilo se sedm škol a 229 běžců. Ve třech kategoriích z šesti naši závodníci vyhráli, v jedné jsme obsadili třetí místo. Celkově tak naše škola zvítězila před ZŠ Kosmonautů 15 a Mitušovou. Nejlepší běžci dostali medaile a diplomy. Celou akci uspořádal pan učitel Černý a také třída 9.A pomáhala s organizací. Vladimír Černý je spokojen s výsledky žáků naší školy. „Kluci i holky podali kvalitní, bojovný výkon,“ řekl učitel tělocviku a trenér atletiky. Přespolní běh je součástí soutěže ALOŠ (Atletická liga ostravských škol), do které patří také štafety a atletický čtyřboj.
10
Z našich závodníků byli nejúspěšnější: Lukáš Jokl (4. – 5. třídy) – 1. místo Marie Mayerová (6. – 7. třídy) – 1. místo Daniel Augustýnek (6. – 7. třídy) – 1. místo Kristína Posoldová (8. – 9. třídy) – 3. místo Adéla a Renáta, obě 9A
Krajské kolo ve volejbale Naše škola pořádala krajské kolo ve volejbale. Dne 6. května přijelo šest družstev z měst: Krnov, Opava, Ostrava, Frenštát, Frýdek Místek a Nový Jičín. Naše škola si v tomto turnaji nezahrála, protože v obvodním kole skončila na druhém místě – postupoval jen vítěz. Loni jsme však v kraji vyhráli třetí místo. Lucie Frejková a Andrea Pravdová, 8.C
DOBRÝ NÁPAD CHAOSU Legální zeď pro gaffiti na školním hřišti Školní parlament. Na této schůzi zaznívá mnoho návrhů na zlepšení chodu školy, prostředí pro žáky a tak. Ale dosud tam nepadl návrh, který by mohl vylepšit estetičnost okolních domů. Řeč je o legální zdi pro graffiti, která by se mohla objevit vzadu na školním hřišti. Jistě by ubylo posprejovaných a potagovaných domů. Většina writerů se chce pouze ukázat, a jelikož zde v okolí není doposud žádná legální zeď, musí jim padnout za oběť obydlené domy. Peníze a prostor Legální zeď na školním hřišti by byla financována ne školou, ale žáky, kteří by se buď obětovali a dali dejme tomu dvacet korun, nebo by sami chtěli ukázat své umění a pak by přispěli nějakou tou stovkou. Mnoho lidí by také mohlo donést své vlastní cihly a maltu a sami by zeď mohli postavit. Jediné, co schází, je prostor. A proto prosíme paní ředitelku, aby povolila výstavbu legální stěny a obětovala kousek prostoru na školním hřišti někde vzadu za brankou směrem k lékárně. Jan Valenta, 6.B
ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE Perličky z naší školy Hlášky, trapasy, vtipné situace. Co všechno se stává ve vyučování i o přestávkách. Jeden žák při písemce vstal, odhodil svůj papír a prohlásil: ,,No, neumím to.“ Při hodině šel žák z ničeho nic k oknu, kde následně vykřikl: ,,Už si idu, počkej tam!“ A odešel ze třídy. 11
Paní učitelka požádala o slovo zvednutím ruky, přičemž se zeptala: ,,Co to je?“ Načež jí žák odvětil: ,,Ruka ne.“ Dvě holky se spolu začaly rvát v hodině tělocviku, jen protože jedna z nich zakřičela přes tělocvičnu ,,Pozor“. Při hodině ruštiny řekla učitelka svému žákovi: ,,Nemluv a začni konečně číst.“ Žák odvětil: ,,Jak mám nemluvit a číst?“ Při hodině angličtiny vyvolala paní učitelka žáka, ať čte a překládá. Ale poté, co začal číst, vyvolala jiného žáka a ten první dostal poznámku a 5 za to, že mluví v hodině. V naší hodině se přešlo na téma „paranoik“. Žák prohodil: Nebyl to i Stalin?“ ,,Jo, to je vodka, Stalinovy slzy,“ vzpomněla si žákyně. Ondra se následně nechal slyšet: ,,Já dávám Stalinovi nanejvýš dva až tři roky.“ V hodině fyziky se začalo házet kapesníky a časopisem Káčko. ,,Neházej to Káčko, nebo ti střelím,“prohlásila žákyně. Žák odtrhl část časopisu, na kterém bylo napsáno KÁČKO, a pokračoval v házení. ,,Já nechci křečka!“ zvolal Ondra. ,,Protože se bojíš, že už nebudeš středem pozornosti?“ zazněla otázka z lavic. O přestávce často hrajeme s ukazovátkem baseball, někdy s gumou, někdy s oplatkem. Ten den zrovna s oplatkem. Na řadu přišla jedna žákyně. Uchopila ukazovátko. Ale než jí hodili oplatek, tak ho rozmačkali. Spolužačka se trefila a oplatek se rozprskl po celé třídě. ,,Dobrý odpal, meta zdarma!“ řekl její spolužák. V hodině dějepisu jsme zrovna probírali Peršany. Paní učitelka Krmášková nám zrovna říkala, že se Peršané cpali do Evropy. Jedna žákyně odvětila: ,,Byli to ale blbci! To je, paní učitelko, jako by se vám někdo začal rvát do kabinky na WC!“ A za pět minut se opět paní učitelka zeptala: ,,Děti, kdo žil v Africe?“ Ondra odvětil: ,,No přece opice! To nevíte, paní učitelko?“ V hodině rodinné výchovy měli žáci vymyslet slova, která začínají na písmena BMI. Zaznělo: „Bačovicová má infarkt.“ Paní učitelka Rašková bere na rozdíl od ostatních učitelů všechno s klidem a srandou. Například: Žák 7.B řval a dělal blbosti s klavírem. Paní učitelka Rašková přišla a řekla mu: „Pojď se mnou na chodbu se projít… nádech a výdech.“ Moje kamarádka po mně ve vyučování hodila mobil. Trefila mě přímo do spánku. Byla to pomsta za to, že jsem prozradila, kdo je její bývalý, kterého chce teďka zpátky. Mobil se nerozbil, mě to ale dost bolelo. Kamarádka se mi asi desetkrát omluvila. V deváté třídě učitel navrhl žákům, že by někdy mohli jít na video dívat se na film. „A co si pustíme?“ ptal se učitel v dobré víře, že žáky potěší. „Porno!“ vykřikl s nadšením jeden žák. Psali jsme písemku a několik žáků se podepsalo místo normálními jmény svými přezdívkami. Jedna z nich je „Prdel“. Paní učitelka zareagovala pohotově: začala dotyčnému žákovi říkat stejně. V hodině řekla: „Prdel, ticho.“ 12
Perličky ze třídy 7.C Naše přestávky jsou hrozně fajn. Pokaždé se u nás něco děje a všichni se u toho moc bavíme, hlavně kluci, kteří nám dělají naschvály. Někdy nám to vadí, ale někdy je to uplně bomba. Třídní aquapark Největší zážitky jsou o velké přestávce, kde máme plno času na blbosti. Největší legrace je, když si děláme z naší třídy aquapark. To je super, kluci si na nás berou flašky a dělají si do vršku dírky, aby to lépe stříkalo. My s holkama křičíme a snažíme se utíkat, ať nejsme mokré až tak moc. Jsme pak sice mokré, ale nás to baví. Kluci taky bývají mokří, ale to se stává, jen když je náhodou trefíme, protože oni jsou moc rychlí. My sice máme radost, ale paní učitelky, ty jsou z nás vždycky rozčílené a musíme uklízet a vytírat vodu. Pravítko a krev Jednou jsem šla z chodby do třídy a můj spolužák mi střelil do čela trojúhelník. Bylo to hrozné, hlavně pro mě. Když jsem si sáhla na čelo, měla jsem tam krev. Všichni mí spolužáci byli nervozní a mně bylo na omdlení. Pak děcka zavolala paní třídní učitelku. Já jsem nechtěla, aby to říkali, ale spolužáci říkali, že to mám říct. Já jsem pořád nechtěla, ale oni to stejně řekli. Šla jsem první za paní učitelkou Krmáškovou, která byla tak ochotná a vyšetřila mě. Čelo se mi pak uzdravilo a pořád s holkama a s klukama děláme nezapomenutelné přestávky. Nikol Ščudlová a Zdeňka Šedová, obě 7.C
Pozdní Aprílový žertík Nic pro slabší žaludky aneb Příběh jednoho kluka Jeden nejmenovaný žák z naší třídy byl kdysi velmi hodný kluk. Skoro každý ho měl rád a byl i docela oblíbený. Jenže pak se něco zvrtlo. Jednoho dne přišel do školy s pistolí. Byl odhodlán zabít každého, kdo mu vstoupí do cesty. Ten den byl strašný a každý se ho bál. Každý měl strach, že by ho ten kluk mohl zabít. Jenže pak z ničeho nic vykřikl v místnosti plné lidí: ,,Vodní pistolka, blbci!“ Všechny postříkal vodou a zvolal: „Apríl!“ Michaela Kůdelová a Romeo Kovář, oba 8.B
Jíst v hodinách? Žádný problém Dnes už je to celkem normální vytáhnout si uprostřed hodiny jídlo a začít jíst. Ale měli byste znát pár fíglů. Našeho spolužáka Víťu nachytal pan učitel Goj při pojídání bonbónů. Když pan učitel psal na tabuli, Víťa začal jíst. Když se učitel otočil, Víťovi doslova zkameněla ústa. Takže pan učitel hned poznal, že něco jí. Našemu spolužákovi Ondrovi je úplně jedno, jestli ho učitel při porušování pravidel vidí. ,,Prostě si vytáhnu jídlo a začnu jíst. Je mi jedno, jestli se na mě učitel dívá nebo ne,“ říká Ondra. 13
A nebo můžete zkusit jeden fígl, který nám poradila Lucie. „Když se učitelka nedívá, začněte jíst. Když se otočí, tak si ústa překryjte rukou a jezte dále. Většinou si toho vyučující nevšimne,“ radí Lucka. A co se nejčastěji pojídá v hodinách? „Já jím prostě všechno, co najdu,“ říká Patrik. Někdo jí housky nebo chipsy. Ale třeba Víťa a Lucie nemůžou odolat bonbónům. „Já si nejvíce pochutnám na rohlících a houskách,“ slastně říká Ondra. Tak jaký fígl jste si vybrali? Zkamenělá ústa, překrývání rukou nebo prostě jíst a nevšímat si učitelů? Lucie Zdráhalová a Tina Nguyen, obě 6.B
Nepořádek v naší škole aneb 41 odpadků Poprvé (v úterý 5. a 6. hodinu) V hodině žurnalistiky jsme dostaly za úkol spočítat, kolik nepořádku je v naší škole. Prošly jsme jak první, tak druhý stupeň. Z třetího patra na druhém stupni jsme šli dolů a potom rovnou přes jídelny na první stupeň od zdola nahoru. A našly jsme plno papírků a jiných věcí. Na druhém stupně jsme našly: popcorn, na záchodě rohlíky a papíry, držátko na skříňku, násadu, plastový kelímek, papíry, rozdrcené preclíky a chipsy, rozdrolený oplatek u haly, katalog a zase papíry. V jídelně: tři papíry pod stolem Na 1.stupni jsme našly: rohlík, jehličí na schodech, na záchodě toaletní papír, spadané listí na podlaze, dvě stopky od jablka, použitý kapesník, obaly od oplatků. Dohromady: 41 různých odpadků. Lucie Frejková, Klaudie Houdková a Andrea Pravdová, všechny 8.C
Podruhé (v pátek 5. a 6. hodinu) Prošly jsme šatny, chodby, tělocvičny a schody. A co jsme na druhém stupni našly? Houska se salámem, balíček chipsů, obal od perníku, rohlík se salámem, poházené kiwi na podlaze, ubrousek s kečupem, rozšlápnuté kiwi (už druhé), sáček na schodech, rozšlápnuté brambůrky, pod ping pongovým stolem alobal a posmrkané kapesníky. Zdeňka Šedová, Nikola Ščudlová, obě 7.C
Poslouchání mp3 ve vyučování Mnoho žáků poslouchá mp3 v hodinách. Pár učitelů se to snaží přehlížet, ale mnozí z nich tyto problémy řeší. Na druhém stupni snad není žáka, který by neměl mp3 přehrávač nebo mobil s hudbou. Mnoho učitelů ani nepozná, že žák poslouchá hudbu, protože děvčata sluchátko zakryjí svými vlasy. A kluci to mají hold blbé! Většina žáku poslouchá hip-hop, rnb, dramy, techno.
14
I přesto, že se mobily nemohou používat, většina žáku toto porušuje (není jich málo). Musíme se přiznat, že i my toto pravidlo porušujeme a taky nejsme jediní. Kantoři si hold budou muset zvyknout (to myslíme jako vtip). I když na druhé straně je pravda, že mobil občas ve výuce zazvoní i učiteli. Co si o tom máme myslet? Nikola Novotná a Denisa Kalocsaiová, obě 8.D
Žákyně ze čtvrté třídy napsaly svůj první časopis Renátku Pastrňákovou baví psát a vymýšlet nové věci. Jednou ji napadlo, že se svou kamarádkou napíší svůj vlastní časopis. Pracovaly na něm téměř dva dny. V časopise najdeme hádanky, vtipy, dokonce i recepty na vynikající dobrůtky. „Velice nás bavilo vymýšlet, co tam bude, i psát, aby to ostatní žáky zajímalo,“ říkají dvě malé novinářky. Proto uvažují, že udělají další a ještě zajímavější časopis nejen pro první, ale i pro druhý stupeň naší školy. Kristýna Lehocká a Veronika Vranová, obě 9.C
Janička Štrosová z 1.A napsala svůj vlastní časopis Teprve sedmiletá Janička napsala svůj vlastní časopis. Pracovala na něm necelý týden a s vypracováním jí pomáhala její maminka Iva. Janička, která ráda čte ze Sluníčka povídky, básničky a vyplňuje různé doplňovačky, se rozhodla, že napíše svůj vlastní časopisek. Sama nakreslila obrázky a vymyslela různé říkanky. „Časopis jsem dělala velmi ráda a bavilo mě to,“ říká Janička, která má mladší sestřičku. Ve škole se jí líbí a už se těší na svoji vymalovanou třídu. Časopis se dostal na veřejnost díky paní vychovatelce Žanetě Navrátilové, která jej po přečtení předala redakci školního časopisu Chaos teenagerů. Janin časopis je inspirací i pro náš nový Chaosek, který bude vycházet pro 1. stupeň jako příloha Chaosu teenagerů. Zdenka Polcíková a Klára Vaňková, obě 9.C
Den bez sprostých slov Naše třídní učitelka se rozhodla, že každý pátek nebudeme mluvit sprostě. Bylo to velmi těžké vydržet celý den bez sprostých slov. Každý řekl průměrně čtyři až pět sprostých slovíček, ale to se dalo tolerovat. Pro našeho rekordmana to vůbec těžké nebylo. Schválně o přestávkách mluvil sprostě a za šest hodin ve škole řekl 250 sprostých slov. Doma už to nepočítal. Paní učitelka se rozhodla, že v této akci budeme pokračovat každý pátek po celý den. Jak to slyšeli někteří žáci, tak se divili a uznali, že by tohle nechtěli. Bára Kohutová a Mirka Kuncová, obě 6.B 15
PROJEKT KE DNI ZEMĚ „NENIČME SI PROSTŘEDÍ“ Co se kde dělo, rozhovory s učiteli a dalšími zaměstnanci školy, ankety, zajímavosti Jak jsme prožili projektový Den Země Byl to trochu jiný školní den než obvykle. Nejen že výuka byla zkrácena na čtyři hodiny, ale lišil se hlavně svou náplní. Celé vyučování jsme totiž věnovali ekologii a ochraně přírody. Voda, země, vzduch a energie Jak taky jinak, když jsme slavili svátek Země, kdy si lidé připomínají, že by pro její ochranu měli něco dělat. Každý ročník měl jedno téma – šesťáci vodu, sedmáci zemi, osmé třídy vzduch a deváté energii. V jednotlivých hodinách, přestože do nich učitelé chodili podle rozvrhu, se neučily jednotlivé předměty jako obvykle, ale všechno „se točilo“ kolem daného tématu. Žáci a učitelé o nich diskutovali, četli si různé texty, které se k nim vztahují, či řešili kvízy. Vytvářeli ale také vlastní dílka, například plakáty propagující ochranu přírody. Pracovali povětšinou ve skupinkách. Kolik je ve škole zářivek? Zajímavý nápad měl pan učitel Ošmera, který je třídním v 9.A. Téma energie tu pojali vskutku prakticky – žáci chodili po škole, všude počítali zářivky a v závislosti na tom množství energie, která se každý den ve škole průměrně spotřebuje. V každé třídě, kterou navštívili, se taky ptali žáků i učitelů, jestli tam šetří proudem. Reportéři v akci Ve škole také pracoval tým žáků-novinářů, kteří zaznamenávali, co se kde děje, dělali rozhovory se spolužáky, učiteli nebo třeba s vedoucí kuchyně, fotili. Ze svých článků vytvořili přílohu školního časopisu Chaos teenagerů věnovanou speciálně tomuto projektovému dni. Ten najdete níže. Příjemné čtení. Redakce
Martin Zavadil: Den Země mě moc nebere Žáci 8.B pracovali s paní učitelkou Adámkovou na chemických příkladech. Dozvěděli jsme se, co si Martin Zavadil myslí o tomto dni. ,,Tento den je významný v tom, že máme pouze čtyři hodiny a budeme se na obědě cpát, když někteří velice, ale velice spěchají domů.“ A jak sám Martin Den Země prožíval? „Nejhorší bylo, když jsem se podíval ospalý z okna, ospalý jak Simona, viděl jsem pouze déšť, mokré cesty, chodníky a tak dále. Na druhé straně se mi den zalíbil - tím, že jsem si nebral věci do školy (doufám, že to nečte žádná paní učitelka ),“ prozradil Martin Zavadil. Třída 8.A pracovala v angličtině na zopakování slovíček a vět, které se týkají životního prostředí. V 8.C. přidělávali na nástěnku poštovní známky, obrázky a další zajímavé věci. Nakonec si rozdali testy Co všechno ví o lese a pracovali na nich. V 8.D se zabývali životním prostředím ptáků - vzduchem. Soňa Pánková a Lucka Vymyslická, obě 8.B 16
Paní učitelka Bačovicová: Projekt je věc spolupráce Projekt „Neničme si prostředí“ u příležitosti mezinárodního Dne Země organizovaly paní učitelky Bačovicová, Adámková, Tomášová, Vachtová, Adamíková a Kaperová. Prvně jmenované jsme položili několik otázek. K čemu tento projekt slouží žákům a učitelům? Žáci by si měli uvědomit, jak se chovat ke své Zemi a prostředí. Jsou součástí tohoto světa, každý z nás může přispět. Jak jste si tento projekt představovala? Jako výsledek spolupráce kantorů a žáků. Myslím, že tento ročník se povedl. Jsou s takovým projektem nějaké problémy? Myslím, že ne. Každý projekt je o spolupráci a každý může říct svůj názor. Jakou teď máte ve třídě atmosféru? Žáci momentálně dokončují práce a pokoušejí se uklidit třídu. Jak se tu cítíte? Normálně. Jako každý den. Soňa Pánková a Lucka Vymyslická, obě 8.B
Co dělají učitelé a zaměstnanci školy pro přírodu? Paní učitelka Krmášková přírodu doslova miluje. Pečlivě třídí odpad a dokonce posílá i peníze na organizaci Greenpeas. Co si myslí o projektu?,,Myslím si, že si učitelé důkladně vytvořili program pro své žáky. Dnes se budu chodit dívat do tříd, jaký mají program.“ Paní učitelka je přesvědčená, že jeden den pro Zemi nestačí. Každý den by měl být, podle jejích slov, Den Země. Pro paní učitelku Kaperovou je Den Země volání S.O.S. pro planetu. Také vysazuje stromky, stejně jako paní učitelka Krmášková. O lidech, co ničí přírodu, si myslí, že jsou nevychovaní a přírody si neváží. ,,V Chaosu a chvatu. Je toho hodně a vše se nedá stihnout,“ odpovídá paní učitelka na otázku, jak prožívá projektový den. Paní tajemnice Radana Kozoňová také třídí odpad a vysazuje stromky, ale Den Země prožívá stejně jako každý jiný den. Myslí si, že tento den je hlavně o lidech, jak se k tomu postaví. Má ráda všechna zvířata až na pavouky, procházky přírodou, ale moc času jí tuto zálibu nezbývá. Obě oslovené paní učitelky i paní tajemnice svorně doufají, že o přírodu budeme pečovat nejen na Den Země, ale každý, i úplně obyčejný den. Lucie Zdráhalová, 6.B
17
Paní zástupkyně pro 1. stupeň Jana Krejčí prožívá Den Země úplně stejně jako ostatní všední dny. Je velká milovnice přírody, proto vysazuje do přírody stromky. Myslí si, že jeden den je pro přírodu málo a měli bychom se o ni starat pořád. A proto připravujeme pro děti různé akce, například: OZO, VITA, spolupracujeme s lesní školkou, kde se děti seznamují s různými stromky a živočichy. Pan lektor jim dává různé soutěže, hry a úlohy. Paní učitelka Miluše Šelleová připravuje stejně jako její kolegové učitelé z prvního stupně svůj vlastní program. Témata jsou různá: voda, ekologie, třídění odpadu, chráněné oblasti v ČR, příroda kolem nás. Paní učitelka si vybrala téma chráněné oblasti. Bára Kohutová a Mirka Kuncová, obě 6.B
Anketa: Jaký máte vztah k přírodě? Václav Kopecký, školník Dělám myslivost, protože rád pomáhám zvířatům. Zvířata jsou jako lidé - každé zvíře je jiné, má jinou povahu.
Mirka Kuncová, žákyně 6.B Nemám žádný mimořádný vztah k přírodě. Ráda chodím do lesa, ale nelíbí se mi v Bělském lese. Líbí se mi srnky, ale nemusím je vidět pokaždé, když jdu do lesa. Tina Nguyen, žákyně 6.B Nemám žádný zvláštní vztah k přírodě. Někdy chodím do lesa, trošku se mi líbí v „Běláku“. Paní vedoucí kuchyně Křtěnová Mám zvláštní vztah k přírodě, protože mám zahradu. Jakub Konečný a Adéla Košňovská, oba 7.C
Vedoucí kuchyně Miloslava Křtěnová: Třídíme jen papír Jak je to s ekologičností naší školní kuchyně? Je jídlo ve školní kuchyni bio? Trochu jo, kdyby bylo moc, tak by to nikdo nejedl. Když je na oběd kapusta nebo luštěniny, tak to nikdo nejí a lidi si odhlašují obědy. Třídí se ve školní kuchyni odpad? Ne, netřídíme, protože tu nejsou ty speciální popelnice, třídíme jenom papír, který dáváme do sběru. Třídíte odpad doma? Ne, netřídím, protože bydlím v rodinném domě a k popelnicím to mám daleko. Vaříte na Den Země něco speciálního? Ne, nevaříme, protože jsme nevěděli, že je projekt. Chcete, aby projekt Den Země byl v naší škole i nadále? Ano, protože děti se z toho snad poučí. Myslíte, že tento den změní chování žáků k přírodě? Měl by a přála bych si, aby to tak bylo. Jakub Konečný a Adéla Košňovská, oba 7.C 18
Jak jsme na tom s tříděním odpadu? Ptaly jsme se na pár věcí v 7.C, například: Jste pro, aby u vašeho bydliště bylo více popelnic na třídění odpadu? Většinou nám žáci odpověděli, že ano, protože plno lidí třídí odpad, ale někdo to má daleko od svého bydliště. Dále jsme se ptaly, jestli děcka a učitelé třídí odpad. Většina dotázaných se přiznala, že odpad netřídí. Jako důvod uváděli to, že barevné popelnice jsou daleko od jejich baráku. Paní učitelka Bačovicová řekla, že třídí papír a plasty, stejně jako paní učitelka Bezručová. Naše třetí otázka zněla: Odhazujete někdy odpadky na zem? Paní učitelky řekly, že ne. Děti z 6.B i ze 7.C řekly, že někdy, ale jen malé papírky. Tereza Olšáková a Zdeňka Šedová, obě 7.C
Den Země ve škole: činorodý ruch i spánek Co se dělo ve třídách? Paní učitelka Machačová uvedla, že se svou 6.A uklízeli třídu a říkali si základní informace o vodě. Paní učitelka Vachtová prožívala den v činorodém ruchu. Žáci pracovali ve skupinkách na plakátech o životním prostředí a každá skupinka měla jiné téma. Navazovali na učivo probrané v občanské výchově. Pan učitel Pracný řekl, že se snaží Den Země prožívat v přírodě. Ptali jsme se taky žáků. Petra Doležalová ze 7.C uvedla, že Den Země neprožívá nějak zvláštně. Bere ho jako každý jiný den. Nikola Korytářová ze stejné třídy to vidí stejně, je to pro ni taky úplně obyčejný den. Bára Peterková ze 7.B řekla: „Já ani nevím, že je nějaký Den Země, celý jsem ho prospala.“ Silvie Kalabzová (7.C) se nechala slyšet, že Den Země je pro ni zajímavý tím, že se neučíme. Nosíme sběr? Všichni, kterých jsme se ptali, řekli, že ne, jen Gabriela Sukeníková uvedla: „Já ne, ale můj bráška z prvního stupně jo, baví ho to.“ Nikol Ščudlová, Markéta Maxerová, Renata Míčková, Barbora Ptáčková, všechny 7.C
Paní uklízečky a školníci třídí odpad, děti už méně Na Den Země jsme kladli otázky týkající se ekologie mimo jiné paním uklízečkám. Co řekly? Jedna z nich uvedla, že třídí odpad a šetří vodou. Když jsme se ptali, co si myslí o ovzduší v Ostravě, tak odpověděla, že není moc dobré. Paní uklízečce na prvním stupni jsme položili stejné otázky. „Odpad třídím jenom někdy, šetřím vodou a ovzduší v Ostravě je nic moc,“ odpověděla. A co na tyto otázky odpověděli školníci? Dalibor Pavlovič třídí odpad, šetří vodou a myslí si, že ovzduší by mohlo být trochu lepší.
19
Václav Kopecký třídí odpad, šetří energiemi i vodou. A o ovzduší v Ostravě si myslí: „Se zvyšující se cenou plynu, kterým se vytápí například rodinné domky, se zhoršuje životní prostředí, protože se lidé vracejí k vytápění tuhými palivy.“ Vydali jsme se taky do dvou devátých tříd, abychom zjistili, co se tam dělá a jak jsou na tom žáci s ekologickým chováním. V 9.A žáci zjišťovali, kolik je v celé škole zářivek a počítali, kolik korun se prosvítí v jednotlivých částech školy. Ve všech třídách se ptali, jestli žáci šetří elektřinou. Žáků 9.A jsme se zeptali, jestli šetří vodou a třídí odpad. Sedm z 24 žáků vodou šetří, zbytek odpověděl, že ne. Pouze šest žáků této třídy uvedlo, že doma třídí odpad. Na otázku, jestli je v Ostravě podle jejich názoru dobré ovzduší, odpověděli všichni, že nikoli. V 9.B byly schopny odpovídat na naše otázky pouze dvě žákyně: Pavla Doležalová a Vendula Klimantová. Doležalová třídí odpad, ale přiznává, že nešetří vodou. Klimantová netřídí odpad, ale vodou šetří. Obě dvě říkají, že ovzduší v Ostravě je špatné. Jakub Šponiar, Michal Pytlík a Jan Škrabola, všichni 6.C
Co se dělo v 9.A v první hodině na Den Země? První hodina byla spíš ve smyslu „Co bychom mohli udělat pro naši Zemi?“ Hned na začátku jsme se měli rozdělit do skupin po čtyřech lidech a ti se měli nejdřív pobavit a následně napsat na papír něco o ekologii. Byly tam různé názory a argumenty. Odpad a auta První téma bylo třídění odpadu. To je už několik let diskutabilní záležitostí, každý říká, jak se má odpad třídit. Podle mne se odpad nikdy moc třídit nebude! Potom se také hodně mluvilo o ježdění autem. Přesněji abychom omezili jízdu autem. Na jednu stranu by to bylo dobré aspoň týden nejezdit autem, ale je to prakticky nemožné, protože auto se stalo součástí práce a dalších různých věcí, bez kterých se neobejdeme. Takže podle mne se autem jezdilo, jezdí a jezdit bude a to ještě ve větším množství než teď. Po autech následovala debata o pet láhvích. Byly tam názory, že se bez plastových láhví neobejdeme, ale i obejdeme. Je pravda, že hodně znečisťují životní prostředí, ale není to tak hrozné jako třeba ježdění autem. Tyto tři problémy jsou podle mne nejzávažnější z pohledu znečištění ovzduší a nepořádku na Zemi. Celkový závěr vyšel tak, že se budeme snažit naši Zem chránit, co to pude. Jiří Navrátil, 9.A
20
Kolik peněz prosvítíme ve škole zbytečně? Holky ze třídy 9. A měly za úkol zjistit, kde na druhém stupni naší školy zbytečně svítí světla. První vyučovací hodina Sborovna 216W Chodbička u sborovny 144W Chodba u vrátnice 288W Šatny 144W Chodba u PC 720W Vrátnice 72W Chodba první patro 432W Druhé patro výklenek 360W Za tuto hodinu svítilo zbytečně 2,376 kW, což je 8,30 Kč Druhá vyučovací hodina Sborovna 144 Chodba v sborovny 432W Šatny 144W Vrátnice 72W Kumbál v hale 144W Za tuto hodinu svítilo zbytečně 0,936 kW = 3,30 Kč Třetí vyučovací hodina Předsíň u sborovny 144W Za tuto hodinu svítilo zbytečně 0,144 kW = 0,50 Kč Za tři hodiny svícení v nevyužívaných prostorách druhého stupně utratila škola v tento den zbytečných 11 korun. (Do výpočtu nebylo zahrnuto zbytečné svícení ve třídách, budova prvního stupně, školka) Kolik korun asi zaplatí škola zbytečně za elektřinu za celý školní rok? Oldřich Ruffer a Martin Ošmera, 9.A
21
ŽÁCI NAŠÍ ŠKOLY Za dobré „vízo“ dostanu 2600 korun Jaké odměny za dobré známky dostávají naši žáci od rodičů? A jak je rodiče trestají za známky špatné? Olga Novotná, 7.B Za špatnou známku dostanu „zaracha“, na počítač, kroužky atd. Tyhle zákazy ale nedodržuju. Za čtyřku mě seřvou více než za pětku! Nikol Ščudlová, 7.C Když dostanu například tři jedničky, tak do mojí peněženky přistane 50 korun, za trojku, kterou rodiče považují za ještě dobrou známku, dostanu 20 kaček, ale za pětku musím vrátit pět korun zpátky. Dobré vysvědčení pro mě znamená pět „kilo“ a od babičky dvě stovky. Michal Černý, 7.B Minulý rok jsem za jednu jedničku dostával 10 korun. Nakonec jsem si za známky a z kapesné našetřil na kameru. Za vízo dostanu od mamky 1200 korun a od taťky taky a k tomu od babičky 200 korun. Ondřej Polák, 6.A Za jedničku pochvala, za tři jedničky „kilo“. Špatná známka - dostanu „sprda“ a zákaz PC. Dobré vysvědčení pro mě znamená například nový mobil. Veronika Bystroňová, 6.A Pětka: taťka si z toho dělá srandu, mamka mi vynadá, děda řekne: žádná pětka a babička řekne: jen tak dál. Za dobré vysvědčení si zajdeme do KFC nebo na pizzu. Dobré známky pro mě nic neznamenají. Ondřej Florčík, 6.A Když dostanu jedničku, tak mě rodiče pochválí, naopak za pětku mě seřvou a musím se učit. U babičky si za špatné známky musím číst a za dobré dostanu peněžitý obnos. Bára Peterková, 7.B Rodiče po mě řvou za špatné známky a nebaví se se mnou, někdy mám i zákaz na počítač, ale to málokdy. Za dobré známky dostanu větší kapesné. Jiří Ledvoň, 6.A Minulý rok jsem za jedničku dostával deset korun. Ale klesalo to, protože jsem dostávat méně známek. Za špatné známky mi vynadali a za dobré vysvědčení jsme šli do aquaparku a podobně. Tento rok čekám nejhorší vysvědčení v mém životě. Jakub Konečný a Barbora Ptáčková, oba 7.C
22
Víťa Liberda z 6.B: Chodím do gymnastiky Chodím do gymnastiky v Centru Ostravy, do Hotelového domu Jindřich vedle krytého bazénu Čapkárna. Jedu tam každé úterý a pátek, od 16:00 do 17:30. Ale my s klukama tam chodíme už ve dvě, protože si tam můžeme dělat ty dvě hodiny co chceme. Potom přijde trenér a děláme stojky, salta, přemety. Ze švédské bedny děláme salta do žíněnek. V tělocvičně je nás jen šest. První měsíc to stojí 165 korun a pak jen 85 korun.
Moje cesta světem graffiti Už odmalička mě zajímalo kreslení. Trávil jsem mnoho času nad rozkreslenými listy a asi tak ve třetí třídě mi kamarád ukázal způsob kreslení písmenek. Bylo to lehké a rychle mě to chytlo. Domácí úkol sestry – můj začátek Nebylo to jako kreslení postav nebo věcí, ale něco úplně jiného. Psal jsem a zároveň kreslil. Když ale asi před dvěma lety sestra donesla domů úkol do výtvarné výchovy, který nesl název Co je to graffiti?, začal jsem se o toto výtvarné umění více zajímat. Zjistil jsem, že písmena se různě tvarují a zdokonalují. Přešel jsem z tužek a popsaných sešitů na Sketche nákresy graffitu fixy a tak. Do teď mám doma vrstvy pokreslených papírů ještě z mých začátků. Bratranec a vysoká zeď Taky jsem zjistil, že i můj bratranec se graffiti věnuje. Najednou jsme si s bratrancem o moc víc rozuměli. Seznámil mě se spoustou svých kamarádů, kteří jsou také writeři - sprejeři. Zavedl mě na chatu jednoho ze svých kamarádů, která má vzadu na dvorku asi tak pět metrů dlouhou a tři metry vysokou zeď. Tam můžeme malovat, kdykoliv se nám zachce. Spreje a kýbl barvy Pokaždé s sebou ale musíme mít svoje spreje - což není problém, i když spreje stojí něco kolem sta korun. Bratranec má ale několik kamarádů, kteří spreje obstarávají přes další příbuzenské vztahy. A také potřebujeme kýbl barvy, abychom si zamalováním předešlých obrázků obstarali místo na zdi. I když je to nepříjemné něco nakreslit, za tři týdny přijít a zjistit, že dílo tam už týden není. Společně s bratrancem jsem nakreslil několik „chromů“ - stříbrné graffiti, několik „charakterů“ - obrázky obličejů, věcí, nebo čehokoli jiného, co doprovází písmena. Já ale zatím moc expert nejsem. Sprejem mi to ještě tolik nejde, ale snažím se. Jan Valenta, 6.B
23
ROZHOVORY S ŽÁKY - HUDEBNÍKY Málem byla v X-factoru Po ukončení školního koncertu jsme pro vás udělaly rozhovor s naší spolužačkou Kristýnou Vítkovou, která se na vystoupení žáků podílela svým úžasným zpěvem. Byla jsi před svým vystoupením nervózní? Ze začátku jsem byla hodně nervózní, ale nervozita pozvolna vyprchala. Povedl se zpěv podle tvých představ? Po zbytek odpoledne jsem si myslela, že to mohlo být lepší, ale snad se to líbilo. A co říkáš na ostatní účinkující? Podle mě se to povedlo všem, tak jak chtěli. Proč sis vybrala zrovna písničky The kill od 30 second to mars a The Inocence od Avril Lavigne? Tyto písničky se mi velice líbí a mám k nim zvláštní vztah. A jaký? To je osobní záležitost, která se týká mě a mé kapely. Ty máš kapelu? Ano mám v Praze, ve které hraje můj přítel a kamarádi. Myslíš, že někdy prorazíš do světa hudby? Myslím, že když se budu snažit, tak někdy snad jo. Moc bych chtěla. Slyšely jsme o tobě, že ses chtěla zúčastnit pěvecké soutěže X- factor, je to pravda? Ano. Ale nakonec z toho z rodinných důvodů sešlo. Eliška Urbančíková a Dominika Riedlová, 9.C
Mám trému a potí se mi ruce Jana Sestřenková z 9.A hraje už sedm let na klasickou kytaru. Co tě ke kytaře přivedlo? Taťka hrával na kytaru a mně se to zalíbilo. Tak jsem s tím začala taky. Koncertuješ? A jak často? Ano, ročně to je kolem tří koncertů. Zúčastnila ses nějakých soutěží? Ano, zúčastnila. 24
Jak dopadly, jaké máš ze svých vystoupení pocity? Dopadly mi dobře, ale před tím, než to odehraji, mám vždy pocity špatné – trééému! Máš nějaké zlozvyky před vystoupením? Chodím pořád na záchod s kapesníkem v ruce. A proč jako kapesník? Protože se mi hodně, ale fakt hodně potí ruce. Budeš v hraní nadále pokračovat? Ano, pokud mi struna nevystřelí oko. Jan Kovář a Pavlína Zaoralová, oba 9.A
Pro velkého chlapa velký nástroj! Jan Kovář z 9.A hraje na zvláštní dechový nástroj – tubu. Hrál na ni už na pěti koncertech. Co tě přivedlo k tomu , žes začal chodit do umělecké hudební školy? Přivedl mě tam kamarád Adam Harmáček. Začal jsi hrát hned na tubu? Ne! S čím jsi tedy začínal? S violoncellem, potom jsem hrál na flétnu a z té teprve vyrostla tuba. A jak dlouho hraješ na tubu? 730 dnů. Uspěl si v nějaké soutěži? V žádné jsem zatím nebyl. Jak dlouho si myslíš, že v tom chceš pokračovat? Dokud nás smrt nerozdělí. Jak často cvičíš? 3600 sekund denně. Máš nějakou oblíbenou skladbu? Celine Dion – Titanic. Měl jsi před koncerty trému? Když všichni přede mnou hrají bezchybně, tak i celkem jo, ale když to někdo přede mnou zkazí, tak už si z toho hlavu nedělám. Hraješ v nějakém orchestru? Ano, v hudební škole máme orchestr. Jana Sestřenková a Pavlína Zaoralová, obě 9.A 25
Adam Harmáček: Když nehraju před holkama, tak mám trému Většina žáků ve svém volném čase sportuje a nebo sedí u počítače. Adam Harmáček je jiný, věnuje se hraní na violoncello. Jak ses dostal ke hraní na violoncello? Co tě k tomu vedlo? Mamka mi řekla, že mám hudební sluch, a tak mě chtěla přihlásit na nějaký hudební nástroj. Jak dlouho už hraješ? Osm let na violoncello a předtím tři roky na flétnu. Co na to tvoje rodina a kamarádi? Má rodina mě podporuje a kamarády moje hudba baví. Trénuješ radši před rodinou, nebo o samotě? Nejradši hraji o samotě, protože se více soustředím na svůj výkon. Kde si všude vystupoval? Nejraději vystupuji v Základní umělecké škole Viléma Petrželky, kde se taky učím hrát. Taky jsem si už zahrál v obřadní síni. Míváš před vystoupením trému? Před vystoupením mívám trému, protože se bojím, že to popletu, a protože tam nejsou holky. Hraješ v nějakém orchestru? Ne, nechce se mi. Hraju jenom ve školním souboru. Uvažoval jsi, že bys to chtěl dotáhnout daleko, nebo naopak skončit? Uvažoval jsem, že bych skončil s hraním, protože už mě to nebaví. Bavilo mě to do minulého roku. Lucie Vymyslická a Soňa Pánková, obě 8.B
Karolína Maxerová: V souboru můžu pokecat Dělali jsme rozhovor s naší kamarádkou Karolínou Maxerovou ze 7. C, která hraje na housle. Jak dlouho už hraješ na housle? Od školky, to je asi osm let. Kolikrát týdně chodíš do houslí? Dvakrát týdně. Jednou týdně mám souborku a jednou svojí vlastní hodinu s mojí učitelkou.
26
Baví tě to? Záleží na tom, jakou mám náladu a jaké je počasí. Máš dobrého vyučujícího? Ano, učí mě paní učitelka Leokádie Obluková. Na jakou školu chodíš? Na ZUŠ (Základní Umělecká škola) Viléma Petrželky. Dáváš přednost moderní nebo vážné hudbě? Moderní, asi jako každý teenager. Máš raději soubor nebo soukromé hodiny? Soubor, tam můžu alespoň pokecat s kámoškama (smích) Olšáková Tereza, Renata Míčková, Markéta Maxerová všechny 7.C
Bývalí žáci naší školy Jak se dneska mají? Adam Nguyen Je mu 18 let a právě studuje na střední škole Krakovské, kde se učí na kuchaře. Adamovi se jeho nová škola velice líbí, jenom praxe podle jeho slov nestojí za nic. „Místo pořádného vaření děláme jenom pomocné práce, jako je krájení zeleniny a podobně,“ vysvětluje Adam. Na základku už by nešel. Nemá žádnou přítelkyni a ani ji nehledá. Nedávno se rozešel s nějakou holkou, která shodou okolností chodí do naší školy.
David Švec Je mu taky 18 a zrovna se vyučuje autolakýrníkem, chodí na dopravní školu ve Vítkovicích. „Kolektiv je tam výborný a super je, že učitelé si taky občas do někoho rýpnou,“ chválí si David novou školu. ,,Praxe je v klidu, ta mi problém nedělá,“ dodává. První ročník je na dílnách a servisech ve škole, v podstatě samá praxe. Od druhého ročníku a výš se chodí do autoservisů po městě, kde učni pracují a dostávají i nějaké peníze. Vzpomněl si na některé naše učitele, které měl velmi rád. Je to paní učitelka Kramášková, Tomášová a pan učitel Růžička. Do základky by se ale nevrátil. „Střední škola je úplně něco jiného než základka. Na střední se může začít od znova.“
Simona Kaňoková Je jí 18 let a po neúspěšném prvním ročníku na obchodní škole, která sídlí na Krasové 16 v Marianských Horách, přestupuje na jinou školu. „Na obchodce byla strašně těžká matika. Raději půjdu studovat administrativní a sociální obor,“ vysvětluje Simona. V jejím osobním životě se jí daří velice dobře, momentálně je svobodná. Lucie Vymyslická a Lucie Konečná, obě 8.B
27
CO VŠECHNO DOKÁŽEME Jiní chtěli být hasičem, já spisovatelem Romeo Kovář píše knihu. Jmenuje se FAIW – Finall Akatsuki Warrior. Zatím má asi osmdesát stránek. Svou knížku i sám ilustruje. Jak tě to napadlo psát knížku? Kluci v tvém věku většinou hrají hry na počítači nebo fotbal. Sledoval jsem japonský animovaný seriál Naruto a postupem času se mi zdál nudný. Tak jsem si řekl, že bych mohl pokračovat podle sebe. Moje knížka je taková neautorizovaná verze toho seriálu. Co je vůbec Naruto? Naruto je animovaný seriál pojmenovaný podle hlavního hrdiny, který se chce stát ninjou. Jeho jméno je Uzumaki Naruto. Jak dlouho knížku píšeš? Leze mi do toho učení, přesto se snažím psaní věnovat. Píšu tak dva, tři měsíce. Většinou si najdu půlhodinku večer. Odráží se v knize nějak reálný život a lidé? Určitě. Když jsem na někoho hodně naštvaný, tak tam hodím bitku. Už jich je tam pět, těch bitek. I jedna postava je obrazem skutečného člověka, mě samotného. Ta postava vyjadřuje, jaký bych chtěl být a co bych chtěl prožít. Je to taková směsice lidí, kteří se mi líbí, třeba mého oblíbeného Dr. House. Co na to říkají rodiče a kamarádi? Rodiče mě chválí, četli to. Ději teda moc nerozumí, protože neviděli ten seriál, ale pochválili mě za to, jak jsem to napsal. Co se týče kamarádů, dal jsem to číst jenom dvěma a těm se to moc líbí. Uvažoval jsi, že bys byl jednou spisovatelem? Ano, uvažoval, bylo to mé vysněné dětské povolání. Všichni chtěli být hasiči, kosmonauti – a já spisovatel. Tak si říkám, jestli nejsem trošku zvláštní… Kdybych dostal příležitost, tak bych asi psal, ale moc nevěřím tomu, že by se mi mohlo podařit něco takového jako autorce Harryho Pottera Joan Rowlingové. Máš pocit, že se jako autor zlepšuješ? Naopak bych řekl, že se spíš zhoršuju. Mám hodně učení a nemám čas si s tím tolik pohrát. A co tvé další knížky. Máš už nějaké nápady? Ano, dokonce tři. Mám takový bloček, do kterého si píšu nápady na další příběhy, třeba když je v matice nuda. Byly by to zase fantasy knihy. A o čem ty knihy budou? To se nechte překvapit, až to napíšu. Nemám rád, když se o knížce, která ještě není napsaná mluví. Ať si to potom ten čtenář přečte. Lucie Vymyslická, 8.B
28
Tanečnice Sabina Straková má pokoj plný plyšáků – s medailemi na krku Drobná, nenápadná dívka, žákyně šesté třídy základní školy. Kdo by do ní řekl, že je čerstvou mistryní republiky v tanci a z dřívějška i Evropy a světa! Sabina Straková to však skutečně dokázala. Se svou skupinou z taneční školy Akcent vyhrála už 15 medailí. Podle důležitosti: na mistrovství Moravy, republiky, Evropy i světa. „Medaile nosí moji plyšáci - medvědi a psi, které mám ráda. Jsou v mém pokoji všude možně, na stole, skříni, na posteli. Poslední zlatou z mistrovství republiky jsem pověsila na krk myši Didlině,“ říká Sabina, která tančí už osm let. Křičeli „Vyhrajem!“ a vyhráli Třpytivou okrasu pro svou plyšovou myšku vybojovala 3. a 4. května v Brně. Spolu s 23 kamarády ze své formace tančící disco porazili více než šest desítek jiných skupin. „Bylo tam hodně dobrých týmů, třeba z Pardubic, Prahy nebo Karviné, tak jsme ani nečekali, že vyhrajeme. Možná nám pomohl náš bojový pokřik „Vyhrajem!“, při kterém zvedáme ruce nad hlavu, jako by se už stalo,“ vypráví štíhlá blondýnka. Odměny od rodiny Na závody do Brna Sabina nejela sama. Doprovázela ji mamka, taťka i jeden ze dvou bratrů. „Nejvíc nervózní byla mamka, ale když jsme vyhráli, tak samozřejmě jásali všichni,“ říká. Rodina je na svou Sabinku hrdá a za její úspěchy ji odměňuje dárky. „Moji bráchové mě vždycky někam vezmou, třeba do restaurace na můj oblíbený hamburger. Se starším, kterému je třicet, teď půjdu na pouť. Už se moc těším,“ usmívá se nadějná tanečnice, která má pod postelí připravenou zásobu dalších plyšáků – na nové medaile. Redakce
Čtyři otázky pro Sabinu Jely na mistrovství jenom holky nebo i někteří kluci? Kluci tam jeli taky, ale v naší formaci máme jenom jednoho. Jak jste se tam bavili? V autobuse jsme si četli a ze srandy jsme se žduchali. Byli jste nervózní? Ano, nervozita tam byla opravdu velká. Jak se ti líbilo Brno? Líbilo, ale moc jsme toho neviděli. Byli jsme totiž pořád v hale, kde jsme se připravovali na vystoupení. Nikola Ondrušová a Nela Juřičková, obě 6.C
29
Koně mám jako koníčka Andrea Kubová z 9.A jezdí závodně parkur. Kdy si poprvé seděla na koni a jaký to v tobě zanechalo pocit? Poprvé jsem seděla na koni asi ve 4letech na pouti a bylo nádherný zážitek a proto jezdím dodnes. Kdo tě k tomuto sportu přivedl? Ke koním mě dovedl taťka, i když se tomuto sportu nevěnuje. Kolik máš koní? Na tuto sezonu mám bohužel jenom dva mladé, a to jednoho čtyřletého a jednoho šestiletého. S oběma jezdím soutěže, které jsou speciálně pro mladé koně a hodnotí se podle stylu koně. Jak se jmenují? Cadetka a Madelaine. Tvoje úspěchy v sedle? Kdysi jsem jezdila na ponících a to jsem se dostala pětkrát na mistrovství České republiky a skončila jsem dvakrát čtvrtá. S velkými koňmi jsem byla loni na velkém finále mladých koní a tam jsem skončila s Cadetkou druhá. A letos už jsem byla na závodech ve Frenštátě pod Radhoštem, kde byl pohár žen, a tam jsem skončila také druhá. Jinak jsem ráda za každý dobře zajetý parkur. Monika Dančišínová, 9.A
UČITELÉ A ZAMĚSTNANCI ŠKOLY Odpověď na dopis z předchozího čísla časopisu Milá Verunko, děkuji Ti za krásná slova věnovaná mně, která jsi zveřejnila v našem školním časopise. Někdo by si řekl: „A to jí nemohla poděkovat osobně?“ Ty jsi ale vyjádřila naději, že Ti odepíšu. A já tak s radostí činím. Jsi velmi šikovná, hodná a statečná slečna. Ty možná obdivuješ mne, ale já obdivuji a vážím si Tebe, jak překonáváš překážky. Přeji Ti, abys měla kolem sebe hodné lidi, dobré přátele, kteří Tě nezradí a budou Ti nablízku, když je budeš potřebovat. Připojuji obrázek, který mi mnohdy pomohl překonat trable života. Tvoje učitelka dějepisu Vlasta Krmášková
30
Učitelé: Umějí být milí, ale z legrace chytí i pod krk Každý den se na ty lidi díváme. Jak vnímáme své učitele my žáci? Paní učitelka Bezručová je to moc hodná učitelka, ale dokáže se taky naštvat. Když ji náš nejmenovaný milovaný žák rozčílí, tak je schopna třísknout třídnicí o stůl. Nebo například u jiné paní učitelky se nám velmi líbí, jak píše a mluví. Píše velmi rychle a má velmi zvláštní sklon ruky. Také jiná paní učitelka - učí nás angličtinu - stále říká „bezvadně“. U jednoho pana učitele se nám nelíbí, že když ho naštve opět ten milovaný žák a spol., tak kreslí virtuálně různé obrazce a máchá rukama. Pan učitel Goj nám veškeré učivo vysvětlí a můžeme se ho na cokoli zeptat. Vysvětlí nám to tak, že to skoro vždy většina třídy pochopí. Pan učitel Pracný má podobnou povahu jako paní učitelka Bezručová. Je hodný a učivo nám vysvětlí tak, že to skoro vždy celá třída pochopí. Umí se i naštvat a některým žákům zvedá morálku. Občas z legrace někoho chytí i pod krk. Monika Homolková, Barbora Kohutová a Mirka Kuncová, všechny 6.B
Rita Velartová: Hospodařím s penězi školy Možná tuto paní neznáte, ale potřebujeme ji, jinak by nám ve škole ani nesvítila světla. Je to paní hospodářka Rita Velartová. Společně s paní ředitelkou rozhoduje o všech penězích, které jsou v rozpočtu školy. Svoji pracovnu má na prvním stupni. Co obnáší být hospodářkou školy? Hospodařím se všemi penězi, které dostanu. Platím faktury za potraviny a teplo.
Chtěla jste vždy dělat tuto práci? Ano chtěla, práce s penězi mě vždy bavila. Jakou školu jste vystudovala? Vystudovala jsem ekonomickou školu. V naší škole pracuji od roku 2000. Učila jste někdy žáky? Ne, nikdy jsem neučila. Je práce hospodářky fyzicky těžká? Fyzicky to těžké není, ale psychicky ano. Jakou máte pracovní dobu?? Pracovní doba je od 6 do 14:30. A když máme uzávěrku, tak tu jsem i do večera. Mirka Kuncová a Barbora Kohutová, obě 6.B
31
Příhody našich učitelů a zaměstnanců školy z dovolené Eva Machačová Když jsme s kamarádkou jely pod stan, tak jsme večer měly mokré plavky, proto jsme si je daly na sušák. Potom jsme šly spát. Ráno mi kamarádka řekla, ať vezmu plavky ze šňůry, že si půjdeme zaplavat. Jenomže plavky nikde! Nejdříve jsem si myslela, že si ze mě dělá srandu. Jenomže opak byl pravdou. Ještě že jsme měly jedny v zásobě. Potom jsme se s kamarádkou na pláži dívaly, jestli někdo na sobě nemá naše plavky.
Ilona Adámková Když jsme byli v Londýně, probíhalo vše skvěle. Až na ten osudný konec. Když jsme chtěli odletět, letadlo odletělo bez nás. Tím pádem jsme museli přenocovat na letišti. A vážně to nebylo pohodlné! Takže žádný happyend.
Paní uklízečka z 2. stupně (nepřeje si zveřejnit jméno) Když jsem byla na dovolené, tak jsem plavala v moři. A menší chobotnice mě uštípla. K tomu všemu, jak jsem utíkala z toho moře, jsem šlápla na mořského ježka. A opravdu to nebylo nejpříjemnější. Potom už jsem do moře moc nechodila, ale jen se opalovala. Olga Novotná, 7.B
Školní psycholožka: Jsem tady pro vás Chtěla jste být už odmala psycholožkou? Ne, ale vždycky se mi líbila práce s dětmi. Moje původní profese je totiž učitelka v mateřské škole. Většinou se říká, že například učitel se i doma chová jako učitel. Platí to i u psychologů? Někdy se tomu neubráním, ale snažím se nenosit práci domů. Byl v naší škole nějaký závažný případ? Za krátkou dobu mého působení ve škole se zatím nic závažného nestalo. Ale to, co je pro jednoho důležité, může být pro druhého maličkost. Máte vystudovanou nějakou speciální školu? Vystudovala jsem střední pedagogickou školu a jednooborovou psychologii na vysoké škole. Chodím k vám třeba rodiče pro rady, jak vychovávat své děti, a děti, jak to zvládat s rodiči? Ano, chodí jak děti, tak rodiče. Jsem tady ale i pro učitele i veškeré zaměstnance školy.
32
Když je nějaký závažný případ, jste nucena oznámit ho na policii nebo sociálku? Záleží na závažnosti problému. V případě trestného činu jsem povinna čin nahlásit na příslušném úřadě nebo policii. Musíte se držet nějakého pracovního postupu, například jako policista při zatýkání? Když se to týká trestného činu, existují dané postupy. Ve všech ostatních situacích si práci s klientem plánuji sama. Každý člověk je jiný a vyžaduje odlišný přístup. Dovídá se o problémech, které řešíte, paní ředitelka? Pokud jde o naléhavý problém, který souvisí se školou a jeho řešení je ve prospěch školy, tak o tom s paní ředitelkou mluvím. Používáte nějaké odborné termíny? Občas ano, ale pokud mluvím s dětmi, snažím se jim vyhýbat, abychom si dobře porozuměli. Co by měl udělat žák, když se s vámi chce setkat. Může se za mnou zastavit kdykoli v době mé přítomnosti ve škole. Může přijít před vyučováním, o přestávce i po výuce. V naléhavých případech i v době výuky s vědomím učitele. Setkat se můžeme i prostřednictvím internetu. Michaela Kůdelová a Romeo Kovář, oba 8.B
Kuchařky v naší kuchyni nepohrdnou ani šneky Ptaly jsme se kuchařek: 1. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo ? 2. Jaké neexotičtější jídlo jste jedla ? 3. Jaké jídlo nejraději vaříte ? p. Strakošová 1. Svíčková s knedlíkem. 2. Klokana a žraloka. 3. Nejraději vařím nudle s mákem, protože je to rychlé. p. Slížová 1. Řízek. 2. Mořské plody. 3. Drůbeží minutky . p. Štefaňáková 1. Řízek. 2. Exotiku moc nemusím. 3. Ráda vařím řízky, jsou rychlé. p. Věra Kopková (hlavní kuchařka) 1. Guláš 2. Humří salát, který ale není můj oblíbený. 3. Nudle s mákem a řízek.
33
Nechtěla být uvedena 1. Segedínský guláš a svíčkovou. 2. Šneky a chobotničky a bylo to velmi dobré. 3. To, co mám ráda, i ráda vařím a odměnou pro nás jsou prázdné talíře. Nechtěla být uvedena 1. Mám ráda všechno. 2. Nikam nejezdím, proto exotiku nejím. Karolína a Markéta Maxerovy, Tereza Olšáková, Renata Míčková, všechny 7.C
ZA DVEŘMI ŠKOLY Dva portréty lidí, které budou součástí projektu Naše škola a sídliště Bělský Les Moje prababička: má 103 a pravidelně cvičí Nevím to jistě, ale prababička je asi nejstarší člověk v našem kraji. Byla dokonce v televizi, takže je něco jako celebrita. Pro mě teda určitě. Cvičení, becherovka, pivo Možná si myslíte, že prababička celé dny sedí v křesle a skoro nevnímá. Tak to byste se zmýlili. Ona pravidelně každé ráno cvičí – dělá dřepy a jezdí na rotopedu – a dodnes je tak ohebná, že se při předklonu dotkne celými dlaněmi země. Jejda, vždyť to nezvládnu ani já a to chodím teprve do šesté třídy základní školy! Teda ne že by prababička jen cvičila. Ráda se taky posilní svou oblíbenou becherovkou, ale kouření, kterému se poddávala od 50 do 90 let, už nechala. V létě chodí i ven, zajde si třeba na pivo na nedalekou zahrádku na ostravském sídlišti Bělský Les, kde bydlí. Dá si tak jedno, dvě. Jaký měla prababička život A teď něco ze života prababičky, takže z doby, kterou dneska už skoro nikdo nepamatuje. Prababička, která se celým jménem jmenuje Josefa Odehnalová, se narodila roku 1905, kdy v Čechách ještě vládl císař pán. Prababička Josefa přežila první i druhou světovou válku. "Za války, té druhé, to bylo hrozné. Přišli sem Němci, Rumuni a jiné národy. Přišli i k nám do bytu a vykradli nás. Museli jsme utíkat do tunelů, kde byli lidé, kteří se schovávali jako my,“ vypráví prababička se smutkem v hlase.
34
...a za rok byla svatba Ve 22 letech se vdala. Poté se jí narodil syn a za pár let i dcera. "S mým manželem Rudolfem jsme se poznali na hodech v Husovicích, kam mě vzala moje kamarádka. Bylo to takhle: přišel ke mně jeden mladík a požádal mě o tanec. Já mu řekla, že tančit neumím, a chtěla jsem jít domů. On se nabídl, že mě doprovodí. Tak jsme se poznali a za rok byla svatba,“ popisuje prababička seznámení se svým budoucím manželem. Ti kluci jsou fakt pořád stejní! Teda až na tu svatbu, dodávám já. Lucie Hrubá (6.A) a kamarádka Lucie Zdráhalová(6.B)
Můj život na nitích Milada Kubicová, loutkářka a místní občan Téměř dvacet let vyrábí dřevěné loutky. Doma jich má na stovku.
Malý byt v paneláku na periferním sídlišti v Ostravě. Tady by asi nikdo nečekal člověka, který je nějak zvláštní nebo něčím vyniká. A přesto právě tady bydlí Milada Kubicová, která má doma skutečnou kuriozitu. Sbírku asi stovky loutek, které sama vyráběla a s nimiž hraje vlastní hry. Cenu svého pokladu majitelka odhaduje na 300 tisíc korun. Loutky kam se podíváš U paní Kubicové se člověk cítí jako v muzeu. Na nitích kolem zdí visí nejrůznější postavičky – kostlivci, ježibaby, draci, zvířata, princezny a desítky dalších. Loutky se všelijak šklebí, některé mohou otvírat pusy, mají různé vlasy, klobouky a roztodivné oblečky. Začátky Loutky začala paní Kubicová vyrábět před 18 lety, kdy odešla do důchodu. Její láska k dřevěným hercům má ale mnohem delší historii. „Plácala jsem si je už jako malá holčička z hlíny a oblékala je do šatiček. Učila jsem se od svých bratrů i od strýce Miloše Šiguta, který v Ostravě po válce spoluzakládal Dřevěné království, pozdější Divadlo Loutek,“ vzpomíná loutkářka. Na scéně V jednom pokoji má paní Kubicová loutkové divadlo a nahrávací studio, kde její syn hry natáčí a vyrábí filmy. Scéna s kulisami, světla, u stropu kamera, mikrofony, počítač a několik monitorů. Připadáte si jako v nějakém mini Hollywoodu. Paní Kubicová nejen že píše scénáře, ale taky skládá písničky, hraje a celé pohádky režíruje. Redakce
35
Jaké hry nás čekají roku 2008 a 2009 V tomto roce nás čeká plno nových počítačových her. Jsou to tituly jako GTA 4, Mafia 2, Far cry 2, Sprinter cell Conviction, Stalker:Clar sky Alan Wake, Dead space, Just cause 2, Rezident evil 5, Metal gear solid 4 a plno dalších. Nové Gta4 bude stát za to Vybereme jen některé hry, jako je Gta 4. To už vyšlo, a to 29.dubna, ale bohužel jenom na PS3 a X box 360. Verze pro PC bude na trhu až o Vánocích, ale máme se na co těšit - velký svět, plno automobilů a plno možnosti. A o co ve čtvrtém dílu půjde? Inu, je to první next-genový díl, takže se především dočkáme zcela nové, vylepšené technologie. Naopak nelze očekávat radikální změny ve městě. A za koho budete hrát? Jmenujete se Nico Belic, jste z Ruska a pojedete do New Yorku za přáteli. Dále nevíme, musíte si počkat. Další očekávaná hra je Mafia 2, na tu se můžeme těšit až v roce 2009. Nejočekávanější na konzole je Rezident evil 5, Metal Gear Solid 3 a plno dalších. Škoda, že musíme čekat tak dlouhou dobu. Pokud vás zajímá více, můžete se zeptat na emailové adrese
[email protected]. René Klimo a Michal Pytlík, oba 6.C
Svět v budoucnu Až se bude psát rok 2108 Lidská technologie vzroste na vysokou úroveň. Běžné výtahy dnes jezdí šest kilometrů za hodinu, ale v budoucnu budou jezdit nad 150. Auta jezdí v běžné době do 300 km/h, ale za sto let bude rychlost minimálně 600 km/h a přitom se auta budou vznášet a budou jezdit na vodík. A co teprve školy. Učitelé budou roboti, knihy se budou otevírat na hlasový povel. Letadla budou létat až dvacetkrát rychleji než zvuk a kosmické rakety se dostanou do takové vzdálenosti, že dokážou opustit naší sluneční soustavu. Ale je možné, že se na nové planetě stvoří život jako na Zemi. Na Jupiterově měsíci se totiž tvoří život a sonda HL-36 od společnosti NASA objevila na nové sluneční soustavě planetu, na které se také tvoří život. V domácnostech budou roboti, kteří za vás budou pracovat, například žehlit, prát a vařit. Ochrana domácnosti bude velmi vysoká. Do domu se dostanete pomocí otisky prstů, a jestli k vám bude někdo chtít na návštěvu, tak si ho jednoduše uložíte do databáze. Ale jednoho dne náš svět zahyne. Když za pět miliard let našemu slunci dojde palivo, zvětší se a zneškodní blízké planety včetně Země. Slunce pak exploduje a stane se z něj bílý trpaslík. Jakub Peňáz, 6.C
36
ORIGINÁLNÍ HOROSKOP CHAOSU Vymysleli ti nejlepší astrologové. Ti, kteří umí předpovědět pětku, poznámku a každý průšvih. Naši žáci. Beran 21.3. - 20.4. „ Naslouchejte svému srdci!“ V jarních dnech si budete připadat okouzleni. Všichni vás budou mít rádi, ale někteří to nemyslí doopravdy. Proto si vybírejte kamarády, kterým důvěřujete. Ve škole se může stát, že při vyučování usnete, ale v lásce to bude o to lepší. Nejlepší flirtovací partner je střelec a váhy. Naopak si nemusíte rozumět s vodnáři a rybami.
Býk 20.4. – 21.5. „Dejte si pozor na své činy!“ V následujícím měsíci by si býci měli dávat pozor na své chování, které by mohlo ovlivňovat vaše okolí. Vaši nejbližší by vaše chování nemuseli vždy brát s humorem a optimismem. Rada na závěr: Pokud si chcete udržet kladný vztah k vašemu okolí, nevycházejte po zbytek tohoto měsíce z bytu!
Blíženec 21.5. – 21.6. „Nechte být práci a skočte padákem!“ Jste přepracovaní. Měli byste si dát voraz – sednout si do měkoučkého křesílka, dát si čaj, něco si přečíst. Pozor na vašeho miláčka, nějak se mu zapalují lýtka. Asi ho začínáte nudit, tak s tím něco dělejte! Nechte si udělat nový účes, kupte seskok padákem nebo ho alespoň vezměte na večeři do exotické restaurace… Nezapomínejte na staré kamarády. To je největší chyba, kterou byste mohli udělat.
Rak 22.6. – 22.7. „Soustřeďte se na vzdělání!“ Teď jste šťastní, váš přítel, rodina, přátelé, všichni jsou super. Ale nenechte se zmýlit. Pro jednou přestaňte myslet na ostatní lidi a začněte se soustředit na vzdělání. Všechno vypadá v pohodě, ale nastane zvrat, který vám překope celý život. O své milé se vůbec nebojte, budou vás mít rádi, i když na ně budete mít méně času než předtím. Lev 23.7. – 23.8. „Pozor na trapas a tajnou lásku…“ Dávejte si pozor, aby se vám nestal trapas. Mělo by to dlouhé následky a vysloužili byste si nepříjemnou přezdívku. Ovšem nezoufejte, konečně si vás všimne vaše tajná láska. Nezahoďte tuto šanci, naopak měli byste ji využít. Panna 24.8. – 23.9. „Pozor na obvinění!“ Příští týden se vám nebude dařit v rodině, bude vás čekat špatné znamení. Ve škole si na vás učitelé pěkně smlsnou a podobně to bude vypadat s vašimi písemkami. Budete obviňováni z mnoha činů, které jste ovšem nespáchali. Také si dejte pozor na své partnery. Je tu mnoho příležitostí, aby vám zahnuli.
37
Váhy 24.9. – 23.10. ,,Pozor na své činy!“ Ve vašem životě jste většinou vyrovnaní a všichni vás mají rádi. Ale nic není na věčnost a věřte, že i vám se stane něco neočekávaného. Jestli to ovšem bude dobré, nebo zlé, záleží jen na vašich činech. Proto se snažte být na všechny mílí a ohleduplní. Nenechte se jen tak něčím zastrašit a vyprovokovat. Jen tímhle dosáhnete zaručeného úspěchu. Štír 24.10. - 22.11. „Únos do oblak?!“ Po dlouhodobém čekání vás to konečně potká…velká láska! Na nic nespěchejte, ona si vás najde sama. Dávejte pozor, aby vás neunesla do oblak, i přesto se jí věnujte pečlivě, ale přitom se naučte nezanedbávat své blízké. Střelec 23.11. - 21.12. „Využijte volný čas!“ Po dlouhých a nudných dnech budete konečně překypovat energií. Využijte ji proto správně a zajděte se svojí láskou na dlouhou večerní procházku. V lásce se vám bude dařit, ale pozor, budete mít sklony k hádce. Ve škole to půjde samo a co nevidět se to projeví i na vašich známkách. Vaše rodina si vás bude vážit a vy budete ve středu pozornosti! Kozoroh 22.12. – 20.1. „Vymalujte byt!“ V poslední době jste nějak zlenivěli. Je to tak vážné, že se svou lenivostí už jdete na nervy dokonce svému miláčkovi. Zamyslete se nad sebou a začněte něco dělat! Vymalujte byt, vyrobte ptačí budku, myjte denně nádobí. Nechcete přece, aby si váš partner myslel, že jste nenapravitelná líná kůže. Ve škole si nevedete tak špatně. Daří se vám totiž příliš na sebe neupozorňovat a učitelé vám dávají pokoj. Ale pozor, tahle pohodička nebude trvat věčně. Vodnář 21.1. – 19.2. „Dejte si do těla, otevřete své touhy!“ Připravte se na milostnou scénu. Vyzařuje z vás neskutečná energie, kterou je nejlepší využít! Jste vtipní a přátelští a uvnitř to bude vřít. Užívejte si, dokud je čas a vaše láska je na blízku. Čas na lásku právě nadešel, a proto se porozhlédněte kolem sebe a využijte možností. Láska je nádherná věc. Ryby 20.2. – 20.3 ,,Přiznejte se!“ Většinou jste nesmělí a bojíte se všeho nového. Teď je ovšem ta pravá chvíle vyjádřit své pocity. Nebojte se říct své lásce, že ji milujete a svému nepříteli, že ho nesnášíte. Ale pozor, jen to nepřežeňte, musíte přemýšlet nad tím, co je a není vhodné. V otázkách lásky se vám bude dařit dobře, naproti tomu v otázkách práce a vzdělání jste trošku poklesli. Nezoufejte, vše zas bude dobré.
38
POHÁDKA O pyšném mládenci a kouzelném žebrákovi Jan Valenta Kdysi v době, když zemi vládli králové a královny, existovala jedna malá vesnička. A to vám byla vesnička. Lidé se zde měli rádi, nekradli a pomáhali si. Všichni, až na mladého muže jménem Jakob. Byl to pohledný, mladý jinoch, který byl pyšný a domýšlivý. Lidé ho neměli rádi. Jeho rodiče však byli úplně jiní. Byli hodní na každého milí a usměvaví. Svého syna ale vychovali v blahu. Co chtěl, to dostal, a nebyl toho, řeknu vám, málo. Jednoho dne, když Jakob slavil osmnáct let, byl podle tradice puštěn do světa, ať se naučí, jak to všude chodí. Když se vše každý mladý muž ze světa dozví, může se vrátit domů a najít si manželku. Jakobovi se nechtělo. Bál se. Ovšem když dostal vak a malý nožík, strach ho přešel a ucítil naprostou hrdost. Přijal zbraň a na záda si hodil vak. „Děkuji a na tuto zbraň slavnostně přísahám, že se vrátím jako muž!“ pravil Jakob. „Ano, Kubíčku, a nezapomeň být k lidem vždy hodný a slušný,“ kladla mladému chlapci na srdce jeho matka. „Neboj, matko!“ zasmál se Jakob a odešel stezkou lesem. Šel cestou necestou. Míjel podivné stromy a v uších mu zněly poslední slova jeho matky. Všímal si, že v hlubokém lese žijí podivná zvířata, která nikdy neviděl. Například veliký kůň s parohy. Nebo podivný rezavý pes předstírající smrt. Jakob se musel zasmát a začal si hvízdat. Začalo se mu tady líbit. Tedy dokud nepřišel k příkrému kopci. Nikde jinde cesta nevedla a mladý muž si povzdychl. Sedl si na veliký kámen a sejmul ze zad vak. Otevřel ho a napil se z měchu té nejčistší vody. Potom zakousl chléb a pochutnával si na svačině. Asi po další hodině usnul. Byl zvyklý chodit spát se západem slunce a bral to jako ukolébavku. Když se Jakob probral, měl jídlo schované ve vaku a na dalším kameni v řadě seděl starý muž. Byl špinavý a zarostlý. Přes jedno oko měl špinavý hadr a tím druhým pošilhával. Jednu nohu měl obvázanou krvavým hadrem. „Zdravím, mládenče!“ zasmál se. „Kdo jste?“ vyprsknul Jakob a tasil nožík. Žebrák se zalekl a klidnil Jakoba. „Prosím tě, chlapče, vyneseš mě na ten kopec, mám nemocnou nohu a sám tam nevylezu!“ řekl žebrák a Jakob se pohrdavě zasmál. „To není moje vina, žebráku, sám tam skoro nevylezu!“ smál se Jakob. „Moje vina to není, žebráku, že jsi nemotora a zranil sis nohu…moje ne!“ S těmito slovy Jakob vybíhal kopec. Když byl až nahoře, podíval se na žebráka. Ten cosi zašeptal. Bylo to: „Jen si zkus být žebrákem, pyšný Jakobe!“ Potom mávnul rukou a Jakob spadl na zem. Ztratil vědomí. Když se Jakob probral, cítil strašnou bolest v levé noze. Neviděl na jedno oko a připadal si hladový. Podíval se pod kopec. Žebrák tam nebyl. Podivil se. Potom se postavil. Cítil bolest v kloubech. Šel dál. Bolest zesilovala. Až Jakob došel k vodě, upadl a zoufale si chladil zpocené čelo. Potom si všiml, jak má špinavé prsty. Lehl si na záda. Byl vyčerpaný a zoufalý. Potom se naklonil nad vodu a chtěl se napít. Najednou ho vlastní obraz vyděsil skoro k smrti. Protřel si zrak, zda se mu to nezdá, ale nezdálo. Jeho tvář byla špinavá a zarostlá. Přes jedno oko měl pásku. Vypadal přesně jako žebrák. Chvíli si Jakob zoufal. Prosil. Křičel. Ale nakonec pochopil, že mu to k ničemu není. Ve snaze najít původního starce se Jakob zmrzačený a zoufalý plížil ke kopci. Když se k němu dostal, sešel ho. Dvakrát uklouzl a natloukl si koleno. Potom se rozhlížel a řval: „Starče! Kde si?“ 39
Žádná odpověď. Sedl si na kámen a zavřel oči. Rukama si jezdil po tváři. Když oči opět otevřel, stál před ním usměvavý stařec. „Ahoj, Jakobe!“ pozdravil slušně a nedokázal zapřít úsměv. „Žebráku, prosím vrať mi zpátky mé tělo, mé oči, mou tvář! Prosím!“ skoro ze rozbrečel Jakob. „Víš, Jakobe, já bych rád, ale tady pod kopcem toho moc nedokážu a na kopec nevylezu!“ zkoušel žebrák. „Já tě tam ale nevynesu, jsem zmrzačený a slabý!“ bránil se Jakob. „Tak potom v téhle podobě zůstaneš na…“ Žebrák to ani nedořekl a už se objevil Jakobovi na zádech. Ten s ním vyběhnul kopec a položil ho na zem. „Zvládl jsi to, Jakobe, a já se ti odměním!“ řekl žebrák a mávnul rukou. Jakob ucítil, jak ho přestává bolet celé tělo. Změnil se. Za to žebrákovi poděkoval a řádně se uklonil až k zemi. Potom žebrák zmizel. Jakob se vrátil do vesnice a byl úplně jiný. Začal lidem pomáhat a našel si hodnou ženu. Žili na statku ve vesnici, a pokud nezemřeli, žijí dodnes.
POEZIE Marie Ševčíková (9.B)
Veronika Bystroňová (6.A)
Neptej se mě!
Tajemství lesa
Neptej se mě, jak se cítím, musela bych lhát.
Tajemný les ve svém nitru skrývá tajemství, velké jak celá ves. Jen stromy mohou to tajemství rozluštit, jen oni mohou jen.
Neptej se mě na mou duši, je temná jako černá noc. Neptej se mě, jak získat lásku, nad ní nikdo nemá moc.
Kdo by chtěl to velké tajemství rozluštit, ten podat by se osudu svému musel. Jen on by se to tajemství dozvěděl, a nikdo jiný by to nikdy neuslyšel.
Neptej se mě, co je štěstí, nevím, jak ti odpovědět.
Školní časopis Chaos teenagerů Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava – Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace Šéfredaktor: Jan Goj Redakční rada: žáci PVP žurnalistika Grafická úprava: Martin Ošmera Náklad: 50 výtisků 40