ZPRAVODAJ březen/2008
VELIKONOCE JSOU SVÁTKY NADĚJE Rozhovor s ředitelem Charity brněnské diecéze Oldřichem Haičmanem Co pro Vás znamenají Velikonoce? Jsou to pro mě především svátky naděje, kdy se člověk znovu a znovu může přesvědčovat o velkém milosrdenství a lásce Boží. Jsou to chvíle, kdy se k Bohu můžeme více přibližovat a setkat se s ním. Prožití tohoto sblížení přináší s sebou velkou posilu a novou motivaci pro mou práci v Charitě i pro vytrvání v dobrém i pro mou rodinu. Co byste v souvislosti s Velikonocemi popřál pracovníkům i příznivcům Charity? Přál bych všem, aby za utrpením a ukřižováním Ježíše viděli vždy jeho vzkříšení a mohli se z něho radovat. Aby tyto svátky prožili opravdu radostně a načerpali z nich vše, co je potřeba, aby mohli dále sloužit bližním nebo tuto službu podporovat. Práce Charity musí vždy znovu a znovu vyrůstat z nových mladých ratolestí jarních květů, výhonků a pupenů, nesmí se stát ustrnulým a starým kmenem, ze kterého nemohou vyrůst nové výhonky. Pokud i práce Charity bude neustále omlazována novou mízou, bude jejím stálým ovocem služba těm nejpotřebnějším a nejnuznějším bližním.
DUCHOVNÍ SLOVO Milé sestry, milí bratři, všichni toužíme po velké lásce. Ale opravdu velká láska je bytostně spjata s věrností, vytrvalostí a především s bolestí. Velká láska dává všanc sebe, svůj život. Před velkou láskou, které bychom dali sami sebe, ale máme strach. Ten k lásce nepatří. Velikonoce jsou obdobím, kdy je před nás rozprostřen obraz velké lásky, oběti života i jejího vítězství v Ježíši Kristu. Děkuji vám všem, kteří pravdivě a s nasazením pracujete na velkém Božím díle a dáváte všanc i sebe. Děkuji za vaše modlitby, oběti, námahy, trpělivost i snahu porozumět druhým v různosti dnešního světa a být jim správným ukazatelem na cestě. Přeji vám požehnané prožití velikonočních svátků a určitou empatii, která se stane osobním bohatstvím, z něhož máme rozdávat. Váš biskup Vojtěch Cikrle
Zmrtvýchvstalý Kristus vnáší skrze zavřené dveře apoštolům pokoj a velikou naději pro budoucnost. Přeji vám všem, kteří pracujete v Charitě a pro Charitu, abyste také za zavřené dveře lidské bídy a potřeb vnášeli svou obětavou prací tento pokoj a velikou naději. A toto velikonoční Boží obdarování ať plně pocítíte ve svých srdcích a ve svých rodinách. K tomu ze srdce žehná Mons. Josef Zouhar, prezident Diecézní charity Brno
1
Obsah:
UČENÍ JAKO HRA
VELIKONOCE JSOU SVÁTKY NADĚJE
Vzdělávací kurzy provedou zájemce světem počítačů i mezilidské komunikace Na začátku nového roku si často dáváme různá předsevzetí. Někdo chce zhubnout, někdo začít zdravě žít a někdo se zase chce naučit něco nového. Ten, kdo se rozhodne pro učení, má před sebou velký úkol. Vzdělávání nám umožní získat větší rozhled, nové zaměstnání, nebo poznat další lidi. I to jsou důvody, proč se někdy snažíme překonat strach z neznámého, vlastní předsudky, či osobní nejistotu a přihlásíme se do vzdělávacího kurzu. U nás potkávám každý den řadu odvážných, kteří dokázali překonat sami sebe. Centrum CELSUZ totiž nabízí řadu vzdělávacích kurzů pro všechny, kteří prožívají obtížné životní období. Nabídka kurzů je skutečně široká. Je možné přihlásit se do dlouhodobého kurzu PC a komunikace. Jeho cílem je zvládnutí základních programů Word, Excel a internet. V nabídce je také rekvalifikační kurz Administrativní pracovník nebo Angličtina pro začátečníky i mírně pokročilé. Mnozí absolventi dlouhodobých kurzů rádi využívají možnosti pokračovat v kratších, specializovaných kurzech Excel, Word a Excel a Psaní všemi deseti. Novinkou od letošního roku je kurz Základy podnikání Snažíme se o to, aby každý v kurzu dostal
Rozhovor s ředitelem Diecézní charity Brno Oldřichem Haičmanem str. 1
DUCHOVNÍ SLOVO Přání otce biskupa Vojtěcha Cikrleho a otce prezidenta Josefa Zouhara str. 1
UČENÍ JAKO HRA Vzdělávací kurzy provedou zájemce světem počítačů i mezilidské komunikace str. 2
UPRCHLÍCI ZDE HLEDAJÍ TEPLO DOMOVA Poděkování občanům Bílovic
str. 3
OZVĚNY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY UŽ JEN KVŮLI TOMU MUSÍM ŽÍT Radost z Břeclavska
str. 3
VELBLOUD NEBO AUTOBUS? Mudrcové z Blanenska
str. 4
JAK JSME KOLEDOVALI KAPKU DO MLÝNA… Pro žďárskou charitu putovali králové i v mrazech KOLEDNÍKŮM SE DĚKOVALO str. 4
OSUDY MARTINOVY ŽIVOTNÍ VÝHRY A PROHRY Martinova životní pouť z okraje společnosti k vlastnímu bydlení str. 5
VÝSLEDKY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY str. 6 TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT
str. 6
ZAJÍMAVOSTI ZAČÁTKY JSOU TĚŽKÉ, ALE VÝSLEDEK STOJÍ ZATO Zahraniční stáž naší dobrovolnice v Barnardo´s ve Velké Británii str. 7
prostor pro otázky a pochybnosti. Skutečně důležitý je pro nás osobní přístup ke každému účastníku kurzu. Velmi často proto doplňují práci přednášejícího lektora také studenti nebo absolventi předchozího kurzu, kteří pomáhají při hodině jako asistenti. K dispozici je také doučování, které pomůže dohnat krátkou nepřítomnost nebo nejasnosti. Dvakrát v týdnu nabízíme kursistům zdarma PC s připojením na internet. Velkým strašákem bývají u většiny kurzů závěrečné testy a zkoušky. Určitá nervozita je asi vždy pochopitelná, ale nechceme nikoho zbytečně stresovat. Nejlepší známkou našich znalostí přece je, že pak sami začneme poznatky v praxi používat a že nám pomáhají. Simona Šlezingerová PR asistent, Celsuz DCHB
Podrobnější informace na www.celsuz.cz, na tel.: 538 700 950 nebo osobně v CELSUZ, tř. Kpt. Jaroše 9 v Brně, 8.00 – 20.00 hod.
LETEM CHARITNÍM SVĚTEM CO SE UDÁLO & CO NÁS ČEKÁ str. 8
Foto: Zuzana Hrivňáková Editorial: Vydává Diecézní charita Brno, tř. Kpt. Jaroše 9, 602 00 Brno, neprodejné Redaktor: Diana Tuyet-Lan Kosinová, Petr Kubíček Uzávěrka: 27. 2. 2008 Milí čtenáři, foto: archiv DCHB je nám opět potěšením pootevřít okno do charitního dění prostřednictvím velikonočního Zpravodaje. Ohlédneme se za Tříkrálovou sbírkou a se vypravíme do světa dalších zajímavostí. Vaše redakce
2
UPRCHLÍCI ZDE HLEDAJÍ TEPLO DOMOVA Poděkování občanům Bílovic za pomoc Oddělení migrace Diecézní charity Brno si dovoluje touto cestou poděkovat všem občanům Bílovic nad Svitavou, kteří se zapojili do pořádání sbírky vánočního cukroví, sladkostí a ovoce. Sbírku uspořádala Farní charita Bílovice nad Svitavou v předvánočním období roku 2007. Sbírka byla určena na pomoc migrantům a uprchlíkům z pobytového střediska Zastávka, kteří v České republice žádají o azyl. Životní situace uprchlíků je v mnoha ohledech velmi komplikovaná. Tito lidé pocházejí z různých zemí světa, které jsou obvykle postiženy válečnými konflikty, přírodními katastrofami, napjatou politickou situací nebo špatnými ekonomickými podmínkami. Uprchlíci
O Z VĚNY
přicházejí do České republiky z různých důvodů, ale se stejným cílem: získat tu azyl - ochranu - bezpečný domov. Sbírka cukroví a ovoce byla rozdána dětem žadatelů o udělení mezinárodní ochrany u příležitosti vánoční besídky, kterou pracovníci Charity uspořádali 19. prosince 2007 v Pobytovém středisku Zastávka. Děkujeme všem, kteří se do sbírky zapojili a tímto způsobem ukázali, že jim nejsou lhostejné osudy lidí postižených válečnými konflikty či politickým pronásledováním. Pavel Filo, Oddělení migrace DCHB
T ŘÍ KRÁ L O V É
SBÍ RKY
UŽ JEN KVŮLI TOMU MUSÍM ŽÍT Radost z Břeclavska Tříkrálová sbírka nadchla přes tisíc dobrovolníků, kteří se svérázně a s plným nasazením rozhodli pomoci druhým, kteří si sami pomoci nemohou. Bylo krásné, že v některých částech města nebo vesnicích sbírka probíhala poprvé. Získali jsme 5 obcí navíc, ve kterých se v minulém roce nekoledovalo, a zbytek obcí jsme neztratili. Celkem šlo o 50 obcí. Některé lidi sbírka dojala tak, že se rozplakali. V Břeclavi na Záhumní ulici babička nevěřila vlastním očím, když uviděla „krále“, jež přišli rozdávat radost a poselství, které sbírka sebou nese. Po zapsání nápisu nad dveře pravila: „To je nádhera, už jen k vůli tomu musím žít! Přijdete zase za rok?“ Po těchto slovech mi napadlo jedno, musím oslovit další lidi dobré vůle, kteří by procházeli i v ulicích a to nejen v Břeclavi, ve kterých se nikdy nekoledovalo! Za všechny dárce a koledníky srdečné díky! Jagošová Hana koordinátorka Tříkrálové sbírky OCH Břeclav
3
VELBLOUD NEBO AUTOBUS? Mudrcové z Blanenska Jako kolednici Tříkrálové sbírky se mi vybavuje pár vzpomínek na nápadně barevný šat, drobné krůčky omezené rochetou, omrzlé tváře a pokladničky kývající se na šňůrce zavěšené na krku ze strany na stranu … Je to však jen snaha poskládat slova tak, aby přiblížila atmosféru několika prvních lednových dnů. Jde to ale jen stěží. Naštěstí ti, kteří chodili, zpívali a hráli, kteří pomáhali oblékat a uvazovat pokladničky za krk i ti, kteří vlídně otevřeli svoje dveře, si ji dokáží vybavit velmi dobře. Pěkně to vystihuje známý slogan jedné reklamy: „Já už nemusím, já už vidím!“ Dobrá
reklama se zkrátka do myslí vkrádá rychle. Letošní postřehy tříkrálových koledníků to jen potvrzují. Říkají, že rok co rok se jim koleduje lépe. Lidé jsou už dobře informovaní, mají ve sbírku důvěru, ví, co mají očekávat. Někde už i koledníky vyhlížejí z oken a těší se připraveni přispět do pokladničky nebo i něčím sladkým do kapsy. Ubývá těch, co jsou ke sbírce lhostejní nebo zlostně naladění. Tři králové ve druhé sloce písničky zpívají: „Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka.“ Ani pro koledníky z Rájce – Jestřebí nebyla cesta zrovna nejkratší.
A tak si část cesty chtěli zkrátit. Na ceduli je sice vyobrazený autobus, ale kdo ví, jaký „dopravní prostředek“ jim nakonec zastavil. Kamila Srncová
JAK JSME KOLEDOVALI KAPKU DO MLÝNA… Pro žďárskou charitu putovali králové i v mrazech rtech. Tři králové byli úžasní, dveře od dveří zpívali s nadšením všech pět slok „My tři králové…“. Lidé, kteří nám otvírali, byli po ránu ještě rozespalí. Většinou jsme je ale přáním do nového dne i roku dobře naladili. Letos jsme se Tříkrálové sbírky zúčastnili poprvé, a tak jsme s radostí sledovali, jak vinšování nového roku vykouzlilo na tvářích dárců úsměv. Nejen, že přispívali do kasičky finančními dary, ale někteří obdarovali děti i něčím dobrým do bříška, což zase vykouzlilo úsměv na tvářích tří králů. Dostali jsme i teplý čaj na zahřátí. Zima byla ale vytrvalá a po poledni už jsme byli dost promrzlí, hlavně děti. Proto jsme se rozešli domů, i když nám bylo líto, že jsme nemohli popřát všem, První lednová sobota začala pro naši rodinku ve kterým jsme popřát chtěli. Ale odnášeli jsme si znamení tříkrálové sbírky. Počasí se moc pocit, že jsou stále ještě mezi námi dobří lidé, nevydařilo, takže ti, co nemuseli ven, zůstali kteří podporují charitativní akce pro potřebné. raději v teple domova. My jsme se ale těšili, A naštěstí je takových lidí ještě hodně. Patří jim protože nás čekalo koledování. Po snídani jsme dík za dobrý úmysl a vstřícnost, s jakou nás se důkladně oblékli, teple a stylově. V osm vítali ve dveřích. Jim i těm, ke kterým jsme už hodin už jsme přebírali kasičku společně nedorazili, přeji za všechny tříkrálové koledníky s letáky a cukříky. Věděli jsme, že při venkovní - ať je ten nový rok 2008 zase aspoň o trošku teplotě -7°C to nebude žádný med, přesto nás lepší než ten rok minulý. Totéž přeji koledníkům hřálo vědomí, že tou svojí kapkou do mlýna a všem, kteří se jakkoli na tříkrálové sbírce podíleli. přispějeme. A tak jsme vyrazili s úsměvem na Gabriela Německá, Nové Město na Moravě
KOLEDNÍKŮM SE DĚKOVALO Osmý ročník tradiční sbírkové akce, která je pro své dobročinné účely známá v celé republice, byl i pro Oblastní charitu Žďár nad Sázavou opět úspěšný. Pro všechny, kteří se do této aktivity jakýmkoliv způsobem zapojili, připravila Charita ve spolupráci s Římskokatolickou farností Nové Město na Moravě v neděli 13. ledna druhý Tříkrálový koncert. Hlavními účinkujícími se stali členové novoměstské scholy sv. Kunhuty, kteří svými písněmi s křesťansky laděnými motivy zakončili nejenom vánoční dobu, ale i Tříkrálovou sbírku roku 2008. Výtěžek koncertu byl původně určený pro účely scholy, ale její členové se rozhodli finanční prostředky poskytnout k charitním účelům. Dar poputuje na potřeby zařízení Charity Žďár n. S. Také zpěváčci z Ořechova uspořádali v neděli 6. ledna v kostele sv. Jakuba charitativní koncert dětského pěveckého sboru, aby poděkovali všem za pomoc při Tříkrálové sbírce 2008. Lenka Judová, PR asistentka OCH Zďár n. S.
4
OSUDY MARTINOVY ŽIVOTNÍ VÝHRY A PROHRY Martinova životní pouť z okraje společnosti k vlastnímu bydlení Martin se léta pohyboval spíše na okraji společnosti. V místech, odkud se těžko dostává nahoru. V barech a hospůdkách, kde blikající barevná světýlka dávají falešnou naději na tučnou výhru. Martin patří mezi „sedmdesátky“. Ročníky, které i v písni od skupiny Chinaski patří mezi ty silné, údajně prosperující „Husákovy děti“, které prošly změnou a citelně je zasáhla doba „před a po“ listopadu 89. Tahle doba, zvláště první polovina devadesátých let, přinesla všem do života spousty změn. Někteří využili dobu a stali se z nich podnikatelé, jezdící v drahých zahraničních život nemá cenu. Završením tam nezůstal. Odešel, aby automobilech, zvyšující svou jeho dosavadního života byl i nadále pokračoval ve své původní životní pouti. životní úroveň. Nebo pokus o sebevraždu. Možná se divíte, jak to cestovatelé, kteří opustili domě našel republiku s vidinou zbohatnutí mohl udělat. Možná vás tyto V azylovém řádky vedou k otázce „proč?“ zázemí v cizí zemi. Není to tak dlouho, snad Martin nebyl ani jeden Myslím, že odpověď je velmi z nich. Zůstal doma. Během té jednoduchá. Ten, kdo nezažil rok a pár měsíců, co se Martin doby se stačil oženit, zplodit opravdový pád „na dno“, tak objevil u brány azylového dítě a vše vypadalo na téměř nedokáže pochopit, jak často domu Oblastní charity Břeclav. klidný rodinný život. Nestalo se si člověk v téhle situaci Měl po vážném úrazu ruky, tak. Možná se chtěl vydat za pohrává s myšlenkou skončit takže nemohl pracovat. Byl dobrodružstvím, možná zvýšit život. Někomu se podaří nad bez možnosti bydlení a tím svou životní úroveň. A možná touto myšlenkou zvítězit a již i obstarávání si jakékoliv to byl jen „životní úlet“. Herny, vícekrát nad ní nepřemýšlet. obživy. Na azylový dům byl automaty a občasná opilost, to Jsou však mezi námi lidé, kteří přijat, jelikož splňoval veškeré pro poskytnutí byla hlavní náplň Martinova bohužel nezvítězí... A my už podmínky života. Vášně ho obraly se jen dozvíme tu smutnou charitních služeb. Po několika měsících strávených o rodinu, přátele a peníze, po novinu. v azylovém domě v Břeclavi kterých jako spousta jiných se podrobil operaci zraněné toužil. Není divu, že se Sebevražda nevyšla Pokus o sebevraždu mu ruky. O vážnosti úrazu svědčí rozvedl, ztratil domov, rodinu, přátele. A hlavně chuť žít. nevyšel a já osobně jsem i fakt, že dostal částečný Neměl žádnou motivaci změnit velmi rád, že mohu pokračovat invalidní důchod, což je možná svůj život. Tak se i nadále v jeho příběhu. V jeho jistý příjem, ale jde o dosti životě větší malou finanční částku na to, potloukal po ulicích, dosavadním noclehárnách, azylových změny nenastaly. Stále měnil aby dokázal slušně žít. Po pobytu v nemocnici se místa pobytu i zaměstnání. Ale domech. k jisté změně přece jen došlo. vrací zpět na azylový dům. Výdělek utopil ve sklenici Uvědomoval si čím dál více Občas si zašel na pivo, ale jak Občas našel práci, ale svou situaci a rozhodl se se zdá, celou svou situaci výdělek většinou utopil ve podstoupit léčbu závislostí. natolik přehodnotil, že peníze, sklenicích s alkoholem nebo Možná proto, že na chvíli které dostal v případě úrazu blikajících bednách, které mu získal střechu nad hlavou, a měsíční příspěvek jako přinášely krátkodobé teplou a pravidelnou stravu, invalidní důchodce, dává na zapomenutí na životní ale také možná proto, že speciálně založené konto, pochopil svou situaci a chtěl jí které spravuje jeho matka. Tím neúspěch Takhle se to táhlo pár let, řešit. Jen Martin zná tento má finance opravdu jen na nutné výdaje spojené důvod. Jisté však je, že dlouho než Martin pochopil, že takový
5
s bydlením na azylovém domě. Byl to první velký krok ke změně. Z ulice se dostal k práci vrátného V létě roku 2007 se Martin zúčastnil výběrového řízení na vrátného a jako jeden z mála uspěl. Až s údivem se okamžitě zapojil do role svědomitého pracovníka a za každého počasí sedl na kolo, které si pořídil ihned, co se dozvěděl, že byl přijat. Práce se stala jeho motivací změnit svůj život. Ptáte se, jak to s Martinem dopadlo? Na tuto otázku vám asi již neodpovím, jelikož na sklonku roku 2007 si pořídil malý domeček, odstěhoval se z azylového domu a snaží se žít jako většina z nás. Možná se o něm dovím a podělím se s vámi, ale tenhle příběh mi odvyprávěl ještě v době, kdy bydlel na azylovém domě, kde pracuji. Mě tento příběh zaujal. Cítím z něj sílu jedince, který se i přes veškerou nepřízeň osudu dostal na vlastní pomyslný vrchol. A ten máme každý jinak vysoko. Text a foto: Alexandr Makai
VÝSLEDKY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY Oblastní charita Blansko Brno Břeclav Hodonín Jihlava Rajhrad Tišnov Třebíč Znojmo Žďár n. Sáz. Celkem
Výtěžek v Kč za r. 2008 983 055,50 1 342 978,50 1 456 968 1 867 102,50 762 810,50 1 928 176 841 545 1 384 676 1 132 199 1 728 185 13 427 696
Počet pokladniček Oblastní rok charita 2008 Blansko 245 Brno 279 Břeclav 350 Hodonín 442 Jihlava 239 Rajhrad 344 Tišnov 172 Třebíč 311 Znojmo 284 Žďár n. Sáz. 321 Celkem 2987
výtěžek v Kč za r. 2007 977 170 1 484 880 1 330 281,50 1 769 094 800 278,50 1 773 246,50 642 654,50 1 291 968 1 151 665,50 1 737 188 12 958 426,50
rozdíl 5 885,50 - 141 901,50 126 686,50 98 008,50 - 37 468 154 929,5 198 890,50 92 708 - 19 466,50 - 9 003 469 269,50
rok 2007 245 287 285 470 268 292 145 294 291 307 2884
TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT 6. ledna 2008 v Hudební scéně Městského divadla v Brně Ve spolupráci s Českou televizí – studiem Brno se podařilo poprvé za osm let existence Tříkrálové sbírky ve prospěch lidí v nouzi oslovit veřejnost jedinečným pořadem, který sledovalo dle odhadu 340 000 lidí. Během necelé hodiny trvání koncertu přispělo dárcovskou dms 7840 dárců, což činí
212 000,Kč pro potřebné. V hledišti se koncertu účastnilo přes 600 tříkrálových koledníků. Koncertem provázeli Lucie Výborná, Zdeněk Junák, vystoupili Ewa Farná, G apeels, Petr Kolář, Peha. Foto: Jiří Brauner
6
ZAJÍMAVOSTI ZAČÁTKY JSOU TĚŽKÉ, ALE VÝSLEDEK STOJÍ ZATO Zahraniční stáž naší dobrovolnice v Barnardo´s ve Velké Británii Barnardo´s je nezisková organizace, která pomáhá dětem a mladým lidem ve Velké Británii. Pro mnoho lidí v této zemi je jméno Barnardo´s synonymem pro sirotky a sirotčince. V období průmyslové revoluce se populace v Londýně dramaticky zvýšila a nejvíce postihla východní část města, která byla plná chudoby, nezaměstnanosti a nemocí. Když vypukla cholera, tisíce dětí spaly na ulicích a další z nich byly nuceny pracovat v továrnách. Na tuto situaci zareagoval dr. Thomas John Barnardo, který v roce 1870 otevřel svůj první domov pro chlapce. Jeho hlavním cílem byla pomoc sirotkům bez ohledu na jejich poměry, pohlaví a rasu. Viktoriánská doba považovala chudobu za předstíraný výsledek lenosti. Tento muž dokázal akceptovat všechny děti a zdůrazňoval, že každé dítě má právo na nový začátek ve svém životě. Zanedlouho otevřel také vesnický dům v Barkingside. Sirotci, kteří odsud odcházeli, se byli schopni sami o sebe v reálném životě postarat. Když v roce 1905 dr. Barnardo zemřel, organizace, kterou zřídil, čítala 96 domků, jenž byly určeny pro více než 8 500 dětí. Mnoho dospělých, kteří zde vyrůstali často na tuto dobu vzpomínají a jsou přesvědčení, že se tato organizace pro ně stala druhou rodinou. V současné době Barnardo´s poskytuje podporu 110 000 dětem, mladým lidem a jejich rodinám přes 383 fungujících projektů. Mottem Barnardo´s je vrátit dětem zpět jejich budoucnost. Vize je pak taková, že životy všech dětí a mladých lidí by měly být osvobozeny od chudoby, zneužívání a diskriminace. A proč se o tom všem zmiňuji? Protože na podzim roku 2006 jsem měla jedinečnou příležitost v této organizace během necelých 2 měsíců vykonat zahraniční stáž a ráda bych se podělila o zkušenosti a poznatky, které jsem v průběhu svého pobytu měla možnost načerpat. Po celou dobu jsem navštěvovala rezidenční zařízení, které bylo založeno v roce 1978 v rámci Barnardo´s – The Bridge Project. Pracuje se zde s dětmi a mladými lidmi, kteří mají poruchy učení, tělesné postižení nebo jsou autisty. Tito jedinci potřebují nepřetržitou profesionální péči a zůstávají zde do dovršení 19. roku věku. Během dne jsou ve škole a to od 9 hodin do 3 hodin odpoledne a poté je autobus doveze zpět do zařízení. Umístění dítěte nebo mladého člověka do tohoto zařízení závisí na žádosti sociálního pracovníka, ale je rovněž možná vlastní žádost ze strany zájemce. V zařízení je zaveden tzv. „třísměnný provoz“, tedy , ranní odpolední a noční směna a vždy zde musí být alespoň 2 zaměstnanci, jsou-li v domě přítomny děti. K dalším pracovníkům patří lidé s polovičním úvazkem, dobrovolníci nebo případná výpomoc od pracovníků z příslušné agentury. V době mé přítomnosti pobývali v domě 2 chlapci a 1 dívka. Bylo samozřejmostí, aby každý jedinec měl svůj vlastní pokoj, vymalovaný svou oblíbenou barvou a případně dovybaven vlastními oblíbenými hračkami a věcmi, které si přivezl ze svého původního bydliště. Každý pracovník měl na starosti 1 dítě nebo mladého člověka a byl za něj zodpovědný. Ta zodpovědnost spočívala převážně ve školních výsledcích, zdravotní stránce, příslušné stravě nebo v plánování aktivit, které by mohl tento člověk vzhledem ke svému stavu zvládnout. Jezdili jsme proto do různých klubů, které děti navštěvovaly, chodili jsme na oblíbené procházky do parku, hráli jsme hry nebo nakupovali v nákupní centrech. Za tu dobu jsem měla možnost se s tímto vším seznámit a projít určitými situacemi, které velmi ovlivnily můj postoj k této problematice. Za další přínos považuji také zdokonalení se v anglickém jazyce a poznání kulturních památek, které má tato zem velké množství a má se opravdu čím chlubit. Jsem velmi vděčná za to, že jsem svou zahraniční stáž mohla absolvovat právě ve Velké Británii, v organizaci Barnardo´s a právě s těmi lidmi, kteří mi byli velkou oporou po dobu mého pobytu. Pro ty, kteří zvažují vypravit se do zahraničí, ať už jako dobrovolník nebo stážista tuto příležitost mohu jen vřele doporučit. Pravdou je, že začátky jsou vždy těžké, ale výsledek pak stojí opravdu za to. Helena Hanáková
7
LETEM CHARITNÍM SVĚTEM CO SE UDÁLO Znojemská charita se rozrůstá o další projekt pro potřebné V pondělí 11. února v 10.00 hod. se otevřel jeden z mnoha podpořených projektů z tříkrálového výtěžku – dostavba Domova pro rodiny v tísni ve Znojmě – Hradišti. Domu požehnal prezident Diecézní charity Brno Mons. Josef Zouhar. Slavnostního otevření se účastnil hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek a starosta města Ing. Petr Nezveda.
CO NÁS ČEKÁ
Dne 14. května v 16.00 hod se uskuteční přednáška Adopce na dálku v Knihovně Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou. Přednáší Mons. Josef Suchár - prezident Diecézní charity Hradec Králové. Prostory Čechova domu ve Žďáře nad Sázavou se ve dnech 5. - 31. 5. promění v expozici fotografií s názvem Můj svět. Výstava je pořádána ve spolupráci s Charitou Opava, která v loňském roce vyhlásila soutěž pro zaměstnance a dobrovolníky všech Charit v České republice. Tématem soutěže byl portrét.
www.dchbrno.caritas.cz 8
