2006 Sb

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Insolvenční návrh, jeho projednání a rozhodnutí o něm dle zákona č. 182/2006 Sb. Bakalářská práce

Autor:

Kristýna Kopecká Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Martin Litvan, LL. M.

Duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou, práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

................................................. V Praze, dne 21. dubna 2011

Kristýna Kopecká

Poděkování: Tato práce vznikla pod odborným vedením pana JUDr. Martina Litvana LL.M, kterému tímto děkuji za pomoc a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat asistentce pana JUDR. Martina Litvana, paní Mgr. Marii Zimákové, za její vstřícnost a poskytnuté rady. Také děkuji paní soudkyni JUDr. Haně Buršíkové z Justičního Paláce v Praze za podané informace. V neposlední řadě bych chtěla vyjádřit vřelý dík celé své rodině za projevenou podporu nejen při psaní bakalářské práce, ale během celého studia.

Anotace Bakalářská práce obsahuje výklad o insolvenčním řízení, se zaměřením na insolvenční návrh podávaný jak dlužníkem, tak věřitelem, spolu s obecnou charakteristikou insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů. Součástí práce je také projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm. Annotation Bachelor thesis contains description of the insolvency proceedings, with a focus on insolvency petition, served by debtor or creditor, together with the general characteristics of the Insolvency Act No. 182/2006 Coll., Bankruptcy and Settlement, as amended. The work also includes discussion of an insolvency petition and decided.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Charakteristika insolvenčního zákona ............................................................................... 9 č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ............................................................ 9 1.1 Základní pojmy insolvenčního zákona ........................................................................... 12 1.2 Subjekty insolvenčního řízení ........................................................................................ 12 1.3 Zásady insolvenčního řízení ........................................................................................... 14 1.4 Výjimky z působnosti zákona......................................................................................... 15 1.5 Úpadek a způsoby jeho řešení ........................................................................................ 16 1.5.1 Konkurs .................................................................................................................... 19 1.5.2 Nepatrný konkurs ..................................................................................................... 21 1.5.3 Úpadek finančních institucí ..................................................................................... 21 1.5.4 Reorganizace ............................................................................................................ 22 1.5.5 Oddlužení ................................................................................................................. 23 2. Charakteristika insolvenčního návrhu ............................................................................. 25 2.1 Zahájení insolvenčního řízení ......................................................................................... 25 2.2 Vyhlášení moratoria ....................................................................................................... 26 2.3 Šikanózní návrh .............................................................................................................. 28 3. Obsah insolvenčního návrhu a jeho náležitosti ............................................................... 30 3.1 Insolvenční návrh podaný dlužníkem a jeho náležitosti ................................................. 32 3.1.1 Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh ........................................................... 33 Pro důvod platební neschopnosti ............................................................................... 33 Pro důvod předlužení ................................................................................................. 33 3.1.2 Odpovědnost dlužníka za škodu, způsobenou nepodáním ...................................... 33 insolvenčního návrhu ........................................................................................................ 33 3.2 Insolvenční návrh podaný věřitelem a jeho náležitosti .................................................. 34 3.2.1 Náležitosti přihlášek a jejich časové požadavky ...................................................... 35 3.2.2 Přezkoumání přihlášek ............................................................................................. 36 4. Projednání insolvenčního návrhu ..................................................................................... 38 4.1 Zpětvzetí insolvenčního návrhu...................................................................................... 38 4.2 Osvědčení skutečností v návrhu dlužníka ...................................................................... 39 4.3 Dokazování ..................................................................................................................... 39 4.4 Výslech dlužníka ............................................................................................................ 40 4.5 Lhůty ............................................................................................................................... 40 5

4.6 Projednání insolvenčního návrhu při jednání a bez jednání ........................................... 41 5. Rozhodnutí o insolvenčním návrhu .................................................................................. 43 5.1 Náležitosti rozhodnutí o úpadku dlužníka ...................................................................... 44 5.2 Doručení rozhodnutí o úpadku ....................................................................................... 45 5.3 Oznámení o vydání rozhodnutí dlužníkova úpadku ....................................................... 45 5.4 Účinky rozhodnutí o úpadku .......................................................................................... 46 5.5 Odvolání proti rozhodnutí o úpadku ............................................................................... 47 5.5.1 Rozhodování insolvenčního soudu .......................................................................... 47 5.6 Negativní rozhodnutí insolvenčního soudu .................................................................... 47 5.6.1 Zamítnutí insolvenčního návrhu .............................................................................. 48 5.6.2 Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka ......................... 49 Závěr ........................................................................................................................................ 50 Seznam použitých pramenů a literatury .............................................................................. 52 Seznam použitých příloh ....................................................................................................... 54

6

Úvod Současná ekonomická situace si takřka na celém světě žádá prostředky, které by řešily negativní postavení dlužníků. Dnešní život vystihuje přirovnání „život na dluh“, tudíž není potřeba velkého kroku a dlužník má pohledávky u několika věřitelů zároveň, přičemž nemá peněžní prostředky na jejich úhradu. Tento způsob života je velmi riskantní a může mít nedozírné následky. Díky již zmiňovanému problému, který dnes zasahuje téměř celou společnost, je nutná existence právní úpravy regulující situaci účastníka, který se dostává do pozice dlužníka, zažívá hrozící úpadek či úpadek a dostává se do existenčního krachu. Stejně tak důležitá, jako je existence zákona pro dlužníka, je také pro věřitele, mající vůči dlužníkovi pohledávku, kterou mají právo uplatnit. K obnovení insolvenčího práva (dříve také označováno jako právo úpadkové či konkurzního) dochází v roce 1991 za dob Československé republiky, kdy byl přijat zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Tento zákon byl přijat z důvodu souvislostí, které bránily tržnímu hospodářství. Úpadkové právo procházelo během řady let spousty úpravami a doplňováním, až dospěly do podoby současného insolvenčního zákoníku, který prošel také několika novelizacemi. Parlament České republiky se usnesl na insolvenčním zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů, který je platný od začátku roku 2008. Cílem bylo vydání zákona, který bude rychlejší, úspornější a efektivnější, než-li úpravy předchozí. Statistiky, vydány k bilancování roku 2010 České republiky hovoří jasně. „V roce 2010 činil nárůst počtu insolvenčních návrhů u fyzických osob, spotřebitelů, 149,2 % proti roku 2009. Celkový počet insolvenčních návrhů fyzických osob tak byl 10 559.“1 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů, se obecně zabývá situacemi, kdy dlužník není schopen zvládnout svůj ekonomický stav. Cílem insolvenčního zákona je do nejvyšší poměrné míry uspokojit věřitele a nyní, pokud je to možné, nadále i zachovat činnost dlužníka. Tématem bakalářské práce je insolvenční návrh, jeho projednání a rozhodnutí o něm dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů. Bakalářská práce je uvedena první kapitolou, která se zabývá obecnou charakteristikou, jenž obsahuje mimo základní pojmy insolvenčního zákona také subjekty insolvenčního řízení, zásady insolvenčního řízení, na kterých stojí komplexní insolvenční zákon, výjimky působnosti zákona a rozebrání klíčového pojmu úpadek včetně způsobů jeho řešení. Druhou 1

ONDRÁČKOVÁ, Kamila . Počet insolvenčních návrhů na spotřebitele vzrostl v roce 2010 o 149 %, pomůže nový zákon?. FinExpert [online]. 4. 1. 2011, 1, [cit. 2011-04-16]. Dostupný z WWW: <www.finexpert.e15.cz>.

7

kapitolou je charakteristika insolvenčního návrhu, jejíž podkapitoly souvisejí se zahájením insolvenčního řízení, dále také osvětlují možnost vyhlášení moratoria a okolnosti, týkající se podávání šikanózních návrhů, které mohou být hrozbami velkých podniků s dobrým jménem v podvědomí společnosti. Pod třetí kapitolou bakalářské práce najdeme obsah insolvenčního návrhu, spolu s náležitostmi, které musí návrh obsahovat, dále insolvenční návrhy podávané oběma stranami, tedy jak dlužníkem, tak věřitelem. Pokračující podkapitolou je odpovědnost dlužníka za včasné nepodání insolvenčního návrhu, přičemž třetí kapitola je ukončena náležitostmi přihlášek spolu s jejich přezkoumáním. Předposlední, tj. čtvrtou kapitolou bakalářské práce, je projednání insolvenčního návrhu, s rozebráním možností zpětvzetí insolvenčního návrhu, dále osvědčení skutečností návrhu, dokazování, výslech dlužníka a projednávání insolvenčního návrhu v rámci jednání či nikoli. Na závěr práce jsem se věnovala konečné fázi insolvenčního řízení, tj. pátá kapitola rozhodnutí o insolvenčním návrhu, která zahrnuje náležitosti rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jeho doručení, oznámení, účinky a odvolání s podkapitolou o rozhodování insolvenčního soudu. Součást poslední kapitoly je v neposlední řadě také negativní rozhodnutí insolvenčního soudu, zamítnutí insolvenčního návrhu a návrhu pro nedostatek dlužníkova majetku. V přílohách, které jsou součástí bakalářské práce, přikládám grafické znázornění průběhu insolvenčního řízení, dále graf zobrazující počet insolvenčních řízení za daný časový úsek, graf počtu událostí proběhlých v insolvenčním rejstříku v konkrétních dnech, graf s počtem podaných návrhů na oddlužení a počtem uskutečněných oddlužení a podrobně rozepsané usnesení insolvenčního soudu.

8

1. Charakteristika insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení „Řešení dlužníkova úpadku zvláštním soudním řízením je nezbytné proto, že v krizové úpadkové situaci nelze porušení práv či neplnění povinností postihnout standardními procesními prostředky. Brání tomu okolnost, že při mnohosti dlužníkových závazků a nedostatku prostředků k jejich krytí, by použitím obvyklých právních prostředků byli někteří věřitelé vůči ostatním zvýhodněni, ať již proto, že splatnost jejich pohledávek nastala dříve nebo z jiných důvodů.“2 Dne 1. ledna 2008 se stal účinný zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, který nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Novým insolvenčním zákonem jsou tedy upravena řízení, která byla zahájena od 1. ledna 2008. Veškerá insolvenční řízení, jenž byla zahájena před tímto datem se řídí dle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. To znamená, že po určitou dobu vedle sebe existuje úprava nová a dosavadní. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů byl několikrát novelizován, což vyplývá ze změn provedených zákony „č. 312/2006 Sb., č. 108/2007Sb., č. 296/2007Sb, dále zákon č. 362/2007 Sb., (úplné znění je vyhlášeno pod č. 56/2008 Sb.), č. 301/2008 Sb., č. 458/2008 Sb., č. 7/2009 Sb., dále nálezem Ústavního soudu č. 163/2009 Sb., zákony č. 217/2009, č. 227/2009 Sb. a č. 285/2009 Sb“3. Původní zákon o konkurzu a vyrovnání fakticky jiné řešení dlužníkova úpadku než prodejem jeho majetku neumožňoval. Řešení úpadku konkursem mnohdy přicházelo pozdě a věřitelé neměli možnost průběh konkursu ovlivnit a k podstatným informacím o konkursech se často ani nedostali. Ukázalo se, že nedostatky zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, je možné řešit pouze novou a to ucelenou úpravou, která bude dostatečně a pružně reagovat na vývojové trendy, neboť jednotlivá, dílčí řešení prostřednictvím novel se ukázala jako neúčelová. Tuto právní úpravu představuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění

2 3

SCHELLOVÁ, Ilona. Úvod do insolvenčního práva, 1. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2007 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

9

pozdějších předpisů (dále jen InsZ), který jak již bylo uvedeno, vzešel v platnost dne 1. ledna 2008. Nová úprava by měla již výše popsané neduhy staré právní úpravy odstranit. Cílem insolvenčního zákona je zejména předvídatelnost úpadkového řízení, posílení postavení věřitelů, zrychlení řízení a řešení vztahů mezi dlužníkem, dále jeho transparentnost, možnost sledovat informace týkající se insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, motivace dlužníka ke snaze řešení svého úpadku včas, dále možnost sanace dlužníka, kde je to vhodné, nová řešení pro dlužníka a také přislíbení poměrného uspokojení věřitele a celkové zefektivnění úpadkového řízení. Oproti původní úpravě zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, je účelem insolvenčního zákona řešení úpadku, ale i hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením způsobem stanoveným zákonem. Během řešení dlužnického úpadku, nebo úpadku hrozícího, má dojít k zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů a také k majetkovému uspokojení všech osob, které jsou úpadkem, nebo hrozícím úpadkem dotčeny. Toto soudní řízení se nazývá insolvenční a zákon stanoví zásady, na kterých je postaveno. V nové úpravě insolvenčního zákona je také možnost oddlužení fyzických osob nepodnikatelských za podmínek, které stanovuje zákon. Jedním ze základních prvků nové právní úpravy je insolvenční rejstřík. Úprava insolvenčního rejstříku a ustanovení s ním spojená, se nacházejí v hlavě I. v části společných ustanovení. Zveřejnění v insolvenčním rejstříku je spjato se zahájením insolvenčního řízení, což uvádí § 101 InsZ. „Ustanovení § 101 představuje zásadní změnu českého insolvenčího práva směrem k transparentnosti celého procesu, včetně transparentnosti informace o tom, že insolvenční řízení bylo zahájeno.“4 Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný systém, který má úlohu zejména informační a vzhledem k systému jeho fungování také úlohu doporučovací. Jelikož je rejstřík veřejný, zajišťuje maximální míru publicity, přístup k informacím o jednotlivých řízeních mají k dispozici nejen dlužníci a věřitelé, ale také veřejnost. Je možno do něj nahlížet a také pořizovat jeho kopie. Přístupný je až na výjimky některých ustanovení: § 422 insolvenčního zákona, tj. údaje veřejně nepřístupné a § 423 insolvenčního zákona, tj. podání a jiné písemnosti podléhající utajení. V rejstříku jsou uváděny všechny důležité informace o insolvenčním řízení téměř okamžitě, jsou chronologicky řazeny, podle jejich vložení do

4

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. s. 208. ASPI, 2008

10

systému. Prakticky to bude znamenat, že věřitel musí u rizikových dlužníků provádět pravidelně kontrolu zveřejněných informací v insolvenčním rejstříku. V insolvenčním rejstříku se zahájení řízení oznámí vyhláškou do dvou hodin od uskutečněného podání návrhu (respektive do doby dvou hodin dle pracovní doby soudu). Na serveru ministerstva spravedlnosti www.Justice.cz jsou poskytovány informace online. Jednou z hlavních poskytovaných služeb je elektronický insolvenční rejstřík, jenž umožňuje vyhledávat dlužníky. Účastníci mohou nahlédnout do řízení u libovolného soudu a pozorovat postupy bez toho, aby byla vyžadována jejich osobní přítomnost u řízení. V insolvenčním rejstříku je pro jednotlivé dlužníky veden jeden insolvenční spis. Po pravomocném ukončení insolvenčního řízení bude vyškrtnut dlužník ze seznamu dlužníků soudem a jeho údaje v insolvenčním rejstříku znepřístupní. Kromě této funkce má rejstřík značný význam u doručování písemností. Rejstřík je nástrojem pro doručování většiny soudních rozhodnutí a dalších písemností. InsZ se dělí dle zákoníku do třech částí: Část první se nazývá obecná část, která má pod sebou jednotlivé hlavy, konkrétně to jsou hlavy číslo I. až VII. Část obecná tedy vymezuje jednotlivé paragrafy od základních ustanovení insolvenčního zákona, tj. hlava I., dále procesní subjekty, které jsou uvedeny pod hlavou II., ustanovení o insolvenčním řízení jsou obsaženy v hlavě III., hlava IV. je projednání o úpadku a rozhodnutí o něm, dále hlava V. což jsou věřitelé a uplatňování pohledávek, hlavou VI. je majetková podstata a pod hlavou VII. je uvedena neplatnost a neúčinnost právních úkonů. Jsou zde tedy uvedena zákonná ustanovení, která jsou společná pro všechny způsoby řešení úpadku, které již zmiňovaný zákon obsahuje. Je zde vymezen například jeden ze základních pojmů, tj. úpadek. Druhou částí insolvenčního zákona jsou způsoby řešení úpadků, které se dělí na pět hlav, jimiž jsou hlava I. – konkurs, hlava II. – reorganizace, hlava III. je spojena se zvláštními ustanoveními o vyloučení účinků zákona, dále hlavou IV. je úpadek finančních institucí a V. hlavou je oddlužení. Tato část je tedy zaměřena zejména na způsob, jak řešit úpadek a jeho jednotlivé způsoby řešení, jako je konkurs, reorganizace a oddlužení. Třetí částí a zároveň poslední, jsou hlavy tři, přičemž zde můžeme najít ustanovení, kde hlavou I. je insolvenční rejstřík, hlavou II. je vztah ke státům Evropské Unie a poslední hlavou je hlava III. ve které jsou uvedena závěrečná ustanovení. V insolvenčním zákonu jsou uvedeny také podstatné základní pojmy a subjekty insolvenčního řízení, které je důležité znát. Pojmy insolvenčního práva jsou obsaženy v § 2 písmena a) – k), subjekty jsou pak taxativně vymezeny v § 9 insolvenčního zákona. 11

1.1 Základní pojmy insolvenčního zákona Insolvenční řízení – soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení; Insolvenční soud – soud, před nímž probíhá insolvenční řízení, Insolvenční návrh – u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení; Incidenční spor – spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení Majetková podstata – majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů; Osoba s dispozičními oprávněními – osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá; Zajištěný věřitel – věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy; Přihláška pohledávky – procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení; Insolvenční rejstřík – informační systém, který obsahuje údaje podle tohoto zákona; Společný zájem věřitelů – zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů, Finanční instituce – banka, spořitelní a úvěrní družstvo, instituce elektronických peněz, pojišťovna a zajišťovna, a za dále stanovených podmínek tohoto zákona i některé další osoby.“5

1.2 Subjekty insolvenčního řízení V insolvenčním řízení vystupuje hned několik subjektů. To je zapříčiněno také tím, že v některých případech počty věřitelů převyšují počet a to až na několik set či tisíců. Mimo jiné zde i vystupují subjekty zvláštního druhu, tj. insolvenční správce podstaty a také věřitelské orgány. Procesními subjekty jsou ti, kteří mají v rámci insolvenčního řízení jak práva, tak určité povinnosti. Mezi nejdůležitější subjekty insolvenčního řízení řadíme insolvenční soud, účastníky řízení - dlužníka a věřitelé, insolvenčního správce, státní zastupitelství a likvidátora dlužníka. 5

§ 2 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

12

Insolvenční soud – Insolvenční soud je nepostradatelným subjektem řízení. Soud má výlučnou pravomoc, kterou není oprávněn převést na orgán jiný. Nelze ho nahradit ani jinou alternativou, jako například rozhodcem. Insolvenční řízení je vedeno samosoudcem, přičemž některé jednoduché soudcovské úkony jsou oprávněni vykonávat také vyšší soudní úředníci. Soud plní v řízení řadu funkcí jako např. vydávání rozhodnutí, (prohlášení do konkurzu, schválení konečné zprávy aj.), dále provádí předepsaná jednání, což je např. přezkumné jednání. Dále jak uvádí § 10 odst. b): „Insolvenční soud průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících („dohledací činnost“).“6 Proti rozhodnutí soudu při dohledací činnosti se nelze odvolat. Všechna rozhodnutí soudu mají formu usnesení a právě otázka odvolání se může stát někdy pochybnou. Účastníci řízení – Účastníky insolvenčního řízení je dlužník a jeho věřitelé, kteří u dlužníka uplatňují své právo, na které mají nárok . „Dlužníkem je subjekt, který je jako dlužník označen v insolvenčním návrhu a v navazujících rozhodnutích insolvenčního soudu.“7 Dlužníkem může být jak fyzická osoba, tak i právnická, také podnikatel či nepodnikatel. Podstatné je, aby vždy šlo o samostatný právní subjekt nikoli však o jeho organizační složku. Dalšími účastníky jsou věřitelé. Okruh věřitelů v insolvenčním řízení je většinou velmi široký a také proměnlivý, protože situace se v průběhu řízení mění. Počet věřitelů se sníží, protože jejich pohledávka byla již popřena či naopak uspokojena během řízení, pokud je to přípustné. Okolnosti vedou k tomu, že není příliš reálné, aby se jednalo s jednotlivými věřiteli individuálně, proto vznikly také zvláštní procesní subjekty, které se nazývají věřitelské orgány. Věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor (popř. zástupci věřitelů). „Tyto orgány v podstatě reprezentují zájmy většiny věřitelů. Dle dnešní úpravy schůze věřitelů ustanovuje věřitelský výbor a dále vykonává jen to, co si vyhradí. Běžnou působnost věřitelských orgánů vykonává věřitelský výbor, jehož ustanovení je obligatorní v případě, že počet věřitelů přesahuje padesát.“8 Pokud je nižší počet konkursních věřitelů, mohou si pak zvolit zástupce se stejnou působností jako věřitelský výbor. Insolvenční správce – Insolvenční správce je procesní subjekt, který se účastní insolvenčního řízení, jehož cílem je řešení úpadku nebo hrozícího úpadku zákonem 6

§ 10 odst. b) Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 7 LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 33 8 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní : doplněné o předpisy evropského práva. 5. Praha : Linde, 2008. s. 637

13

stanoveným způsobem tak, aby došlo co k nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení věřitelů. Insolvenční správci jsou ustanovováni ze seznamu insolvenčních správců, přičemž tyto seznamy jsou vedeny Ministerstvem spravedlnosti. Činnost insolvenčních správců obsahuje zejména zjišťování a sepisování majetkové podstaty, dále správu majetku a jeho oceňování, zpeněžování a také nakládání s výtěžkem zpeněžení. Zájemce o vykonávání funkce insolvenčního správce musí splňovat základní podmínky, jako jsou trestní bezúhonnost, plná způsobilost k právním úkonům, uhrazení správního poplatku ministerstvu spravedlnosti a uzavření pojištění profesní odpovědnosti. Mezi další povinnosti patří dokončené vysokoškolské vzdělání magisterského programu, které má zaměření ekonomického či právnického charakteru. Pokud zájemce tento požadavek o dosaženém vzdělání splňuje, musí podat žádost o vykonání odborné zkoušky insolvenčního správce, jejíž podmínky stanovuje ministerstvo spravedlnosti. Na základě úspěchu u této zkoušky, bude zájemci vydáno osvědčení o složení zkoušky insolvenčního správce. Pokud je zájemce o tuto činnost auditorem, daňovým poradcem či členem advokátní komory, skládá rozdílovou zkoušku insolvenčního správce. Důležité informace a pokyny ohledně této zkoušky nalezneme na webových stránkách ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. Předběžný správce – Předběžného insolvenčního správce ustanovuje soud a to nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Předběžný správce může být insolvenčním soudem stanoven také před rozhodnutím o úpadku. V § 27 odst. 3 je uvedeno, že ustanovení o insolvenčním správci jsou přiměřeně platná i pro předběžného insolvenčního správce. Státní zastupitelství – Státní zastupitelství, jenž vstoupilo do insolvenčního řízení, má oprávnění podat opravný prostředek proti rozhodnutí, které vydá insolvenční soud, pouze pokud mají toto oprávnění všichni účastníci. Likvidátor dlužníka – „Likvidátor dlužníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce; do jeho působnosti patří i součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi.“9 Likvidátor dlužníka disponuje právem na náhradu výdajů, které jsou nutné a také na přiměřenou odměnu, jejíž výši má za úkol určit soud dle zvláštního právního předpisu.

1.3 Zásady insolvenčního řízení Insolvenční řízení spočívá na zásadách uvedených v insolvenčním zákonu, zejména na těchto zásadách, které ustanovuje § 5: 9

§ 70 odst. 1. Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

14

„a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.“10 Nová úprava insolvenčního zákona vychází také z následujících zásad: a) „především je kladen důraz na pluralitu způsobu řešení úpadku, přičemž vedle likvidačního řešení se uplatňují i sanační řešení (tzv. reorganizace ohledně některých podnikatelských subjektů a oddlužení, týkající se nepodnikatelů). Naproti tomu se upouští od vyrovnání, které již není praktické; b) jsou posíleny právní nástroje směřující k tomu, aby úpadek byl řešen již v jeho počátečních fázích na návrh dlužníka; připouští se i řešení tzv. hrozícího úpadku; c) zavádí se jednotné řízení, jehož první fáze probíhá společně pro všechny druhy úpadku; teprve ve svém průběhu se diferencuje, přičemž vliv na výběr nejvhodnějších způsobů řešení mají všechny subjekty (nejen úpadce); d) samostatně jsou řešeny úpadky bank, pojišťoven a jiných finančních institucí, pro něž se obecná úprava nehodí; e) zákon má značný rozsah (přes 400 ustanovení), v nichž reaguje na dílčí nedostatky dosavadní úpravy a zavádí nové instituce (např. insolvenční rejstřík);“11

1.4 Výjimky z působnosti zákona Dle insolvenčního zákona neznamená, že úpadek všech fyzických osob nebo právnických osob je možné řešit dle právního režimu InsZ. „Zákon totiž některé vybrané subjekty z působnosti insolvenčního zákona výslovně vyjímá a favorizuje je tak v důsledku akcentace veřejného zájmu před ostatními.“12

10

§ 5 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní : doplněné o předpisy evropského práva. 5. Praha : Linde, 2008. s. 637 12 LISSE, Luděk. Insolvenční právo. 1.Praha: Europress, 2007 11

15

Výjimky z působnosti InsZ jsou ustanoveny v obecné části hlavy 1 v § 6 insolvenčního zákona. InsZ nelze použít za situace úpadku státu, České národní banky, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, dále Fondu pojištění vkladů a Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, zařízení podle zvláštního zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných a neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 483/2006 Sb. Dále se nevztahuje na veřejnou vysokou školu nebo právnickou osobu, jestliže stát, nebo vyšší územní samosprávný celek před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy, nebo se za ně zaručil. Dále zákon uvádí ve druhé části § 6, že nelze tohoto zákona použít jde li o: a) „finanční instituci, po dobu, po kterou je nositelem licence nebo povolení podle zvláštních právních předpisů, upravujících její činnost; b) zdravotní pojišťovnu zařízenou podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, odborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách ve znění pozdějších předpisů), po dobu, po kterou je nositelem povolení k provádění veřejného zdravotního pojištění; c) politickou stranu nebo politické hnutí v době vyhlášených voleb podle zvláštního právního předpisu;“13

1.5 Úpadek a způsoby jeho řešení V insolvenčním řízení jde zejména v první řadě o to, zda existuje úpadek v některé z jeho dvou forem. Pokud soud dospěje k závěru kladnému, že úpadek je, musí v následujícím kroku rozhodnout o tom, jakým způsobem bude úpadek řešit. Přesné vymezení a stanovení pojmu úpadek má velmi významný, či zásadní význam, neboť naplnění definice úpadku umožňuje, aby mohlo proběhnout insolvenční řízení. V průběhu vývoje práva se ustálily dvě formy úpadku, ze kterých vzešla jeho definice v převážné většině právních řádů, včetně našeho. Jedná se tedy o platební neschopnost a předlužení. Pojmovým znakem obou forem úpadku je existence více věřitelů. Existence více věřitelů je podmínkou, jelikož pokud má dlužník věřitele pouze jednoho, pak kdyby byla jeho majetková situace kritická, ač neúnosná, nikdy se nemůže jednat o úpadek. Existenci několika věřitelů je nutné prokazovat. V takovém případě, kdy dlužník má tedy věřitele pouze jednoho,

13

§ 6 Inolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

16

musí věřitel postupovat standardním způsobem, tj. získat exekuční titul a vymáhat splnění exekučně. Pojem platební neschopnost definuje InsZ v části obecné, hlavě I., § 3 tak, že se jedná o neschopnost plnit své závazky ve stanovené době vůči více věřitelům. Platební neschopnost je tedy třeba chápat jako stav objektivní, tedy jako nemožnost splnění závazků všem věřitelům v plné výši jejich pohledávek. Stav úpadku se nezakládá, pokud se jedná o případ, kdy z dlužníkovi strany se jedná o pouhou neochotu plnit závazky, nebo se jejich plnění vyhýbá, když dlužník peněžní prostředky na úhradu pohledávky má, nebo si je může opatřit. Ovšem, jde-li o neschopnost plnit skutečnou, není relevantní výše dluhů. Rozumíme-li neschopnost jako objektivní stav, znamená to, že na straně druhé je důležitý časový faktor, zejména proto, aby byla vyloučena náhodnost a přechodnost krizového stavu. Proto je třeba, aby takovýto stav již určitou dobu trval, nebo aby zde nebyla vyhlídka v blízké době jej řešit. Tato doba je stanovena na dobu delší než 30 dní po splatnosti. S platební neschopností jsou spojeny i vyvratitelné domněnky, které definuje § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, který stanovuje skutečnosti, za jejichž přítomnosti se má za to, že je dán úpadek formou platební neschopnosti, pokud není prokázán opak. Patří k nim neplnění splatných závazků déle než 3 měsíce, zastavení plateb, neúspěšnost výkonu rozhodnutí či exekuce a nepředložení seznamů, které soud uložil předložit dlužníkovi. Další podoba úpadku je nazývána jako tzv. předlužení. InsZ definuje předlužení v § 3 odst. 3, kde uvádí, že: „Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.“ 14 Ze zákonného ustanovení tedy plyne, že předlužení se může týkat právnických osob, aniž by muselo jít o podnikatele a u fyzických osob, u nichž se o podnikatele jednat musí. Pokud má dlužník splatné závazky vůči několika věřitelům a závazky převyšují majetek dlužníka, pak můžeme hovořit o předlužení. „Definice předlužení má však i svou druhou část. Podle ní se do ocenění dlužníkova majetku zahrne i očekávaný výnos z pokračující správy majetku, nebo podnikatelské činnosti.

14

§ 3 odst. 3 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

17

To tedy znamená, že k ocenění dlužníkova majetku, který již fakticky existuje, se přičítají i hodnoty reálně očekávané (tzv. expectans), v rozsahu, v jakém jeho majetek zvýší. Očekávaný výnos ovšem musí být reálný, což mimo jiné znamená i to, že má být získán v dohledné době a že naděje na jeho získání není jen spekulativní, ale smluvně nebo jinak právně podložena. Význam ustanovení o očekávaném výnosu spočívá v tom, že brání tomu, aby za předlužení byl považován pomíjivý, přechodný stav, zajištěný např. při pravidelné rozvaze.“ 15 Novinkou insolvenčního zákona je zavedení nového pojmu, tzv. „hrozící úpadek“. Za hrozící úpadek je považována situace, kdy lze s ohledem na všechny okolnosti důvodně předpokládat, že dlužník nebude mít finanční prostředky, tudíž nebude schopen řádným způsobem a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

K podání návrhu

z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn jen dlužník a to s cílem příznivějšího řešení své situace. Použitím tohoto institutu by mělo mít za účinek, aby tímto včasným postupem byla zachována jeho činnost. Úpadek je vymezen i negativně, což ustanovuje § 6 insolvenčního zákona, který uvádí, v jakých případech nelze postupovat dle insolvenčního zákona, i když by situace dlužníka mohla být stanovena jako úpadková. Jakých institucí se toto vymezení týká, je již uvedenou výše, v kapitole 1.4 Výjimky působnosti zákona. Způsoby řešení úpadku Situace, kdy dochází ke stanovení způsobu řešení úpadku nastává tedy, pokud soud dospěje ke kladnému rozhodnutí o existenci úpadku, jak bylo již výše uvedeno, musí následně rozhodnout o způsobu, jakým se bude daný úpadek řešit. Nový InsZ oproti předchozímu zákonu o konkurzu a vyrovnání nabízí širší možnosti v situacích, kdy je podstatné řešení dlužníkova úpadku. Zatímco zákon o konkurzu a vyrovnání byl rozdělen na řízení konkurzní a vyrovnávací, přičemž obě tyto řešení byly postaveny na různých principech. U nového insolvenčního zákona se nyní úpadek dlužníka řeší i nadále konkursem, nově pak reorganizací a oddlužením. Zákon tak dává tímto způsobem dlužníkovi na výběr, která z variant nabízených zákonem pro něj bude ta nejvhodnější, přičemž počítá nejen s likvidačními postupy, ale i s prvkem sanačním. Cílem je poměrné uspokojení úpadcových

15

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní : doplněné o předpisy evropského práva. 5. Praha : Linde, 2008. s. 633

18

věřitelů, uspořádání majetkových vztahů k osobám, jenž jsou dotčeny dlužníkovým úpadkem. Jednotlivé způsoby řešení úpadku tento cíl však plní odlišně. Známe v podstatě dva způsoby řešení, kterými jsou řešení likvidační a řešení sanační. „Likvidační řešení vede k tomu, že úpadce je napříště prakticky vyřazen z ekonomických aktivit. Toto řešení sice neznamená ztrátu právní subjektivity úpadce a během insolvenčního řízení není její další trvání ani předmětem řízení. Avšak u právnických osob, zejména u obchodních společností a družstev, likvidační způsob řešení úpadku zákonitě vede k tomu, že následně zaniknou jako právní subjekty. U fyzických osob sice v moderních právních řádech nemůže dojít ke ztrátě jejich subjektivity, ale jejich možnost disponovat se svým majetkem je omezena na minimum.“ 16

1.5.1 Konkurs Konkurs je likvidačním způsobem řešení úpadku, který je obecný. Má tedy obecnou povahu, což znamená, že se může týkat kteréhokoliv subjektu – dlužníka, tedy podnikatele i nepodnikatele, osoby fyzické i osoby právnické. Konkurz však nelze prohlásit na osoby, instituce, které jsou z působnosti zákona vyňaty. Způsob řešení úpadku konkurzem je způsobem, který je historicky nejstarším. Pozdější způsoby řešení jako vyrovnání, reorganizace a oddlužení, tedy způsoby sanační, jsou alternativou ke konkursu. Název konkurs je původem z latinského concursus creditorum, což znamená sběh věřitelů. Během řešení úpadku konkursem jde zejména o poměrné uspokojení zjištěných pohledávek z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Pokud pohledávky, nebo jejich poměrné části nejsou uspokojené, neznamená to, že zanikají, ba naopak. Mohou být vůči dlužníkovi vymáhány tehdy, pokud mu určitý majetek po řešení úpadku konkurzem zbude, nebo získá nový majetek. Insolvenční řízení nazýváme konkursním, pokud je prohlášen konkurs. Prohlášení konkursu je takřka klíčovým bodem celého řízení, protože právě s ním je spojena řada účinků. Insolvenční soud vydá rozhodnutí (usnesení) o prohlášení konkursu. Rozhodnutí o konkursu je v podstatě rozhodnutí o tom, jak se bude úpadek nadále řešit. Usnesení o prohlášení konkurzu a doručování písemností se řídí dle ustanovení insolvenčního zákona. Usnesení je zveřejněno na úřední desce soudu, v insolvenčním rejstříku a také bývá v obchodním věstníku.

16

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní : doplněné o předpisy evropského práva. 5. Praha : Linde, 2008. s. 634

19

Prohlášení konkursu je spojeno s několika účinky, které jsou velmi široké a různorodé. Nejpodstatnější a zároveň nejzávažnější účinek s tím spjatý tkví v tom, že dlužník již nemá právo nakládat s majetkem v majetkové podstatě. Toto právo přechází na insolvenčního správce. Dlužník, který se ocitl v takovéto situaci, nesmí ohledně tohoto majetku uzavírat žádné právní úkony. Dlužník má pouze své holé vlastnictví, ale i o to může v průběhu konkursu přijít zpeněžením podstaty. Pojem holé vlastnictví pochází z latinského slova nuda proprietas. Dalším důležitým účinkem spojeným je předčasná splatnost dlužníkových pohledávek a závazků – ke dni, ke kterému bylo vzniklé prohlášení konkursu. Pokud by nebyl tento účinek přítomný, nemohli by se konkurzu včas účastnit věřitelé dosud nesplatných pohledávek a také by se do konkursní podstaty nedostala některá plnění osob třetích. Právě řada osob třetích se dostává do náročné situace, protože své závazky musí plnit okamžitě, i když počítali s jinou, dlouhodobou splatností. Nejobtížnější je tento účinek u některých pojistných smluv (proto je také specifická úprava konkursu pro banky a pojišťovny) a u dlouhodobých úvěrů. S prohlášením konkursu jsou spojeny také zásahy do některých hmotně právních sporů. Dochází k zániku kupříkladu plných mocí, prokury apod. Prohlášením konkursu také dochází k zániku společného jmění manželů, pokud je jedním z manželů právě dlužník. Pokud je dlužník nájemcem či pronajímatelem, prohlášení konkursu je důvodem k výpovědi nájemní smlouvy. Průběh konkursního řízení spočívá především v rozsahu a také skladbě majetkové podstaty, dále v počtu věřitelů a rozsahu zadlužení. Řízení o prohlášení konkursu se diferencuje dále dle povahy. Následně po prohlášení konkursu se stává aktivním především insolvenční správce. Ten je povinen sestavit seznam přihlášených pohledávek, dále sestavení soupisu majetkové podstaty. Pro dlužníky, kterých se týká vedení daňových evidencí, sestaví správce daně mezitímní účetní uzávěrku. Konečně pak zpracuje zprávu o hospodářské situaci dlužníka, která je také podkladem pro rozhodování o dalším postupu. Zpráva o hospodářské situaci dlužníka je zpracována pro schůzi věřitelů. Schůze věřitelů se musí nejpozději konat do dvou měsíců od rozhodnutí. Obvykle časově navazuje na přezkum jednání. Schůze nadále posuzuje všechny relevantní otázky, týkající se dalšího jednání. Po přezkumném jednání je současně znám také okruh věřitelů. Dále se pokračuje zpeněžováním majetkové podstaty. Zpeněžení lze provést trojími způsoby, o kterých rozhoduje insolvenční správce. Prvním způsobem, kterým lze provést 20

zpeněžení je formou veřejné dražby (dle zákona č. 26/2000Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů). Další možnost je uskutečnění zpeněžení prodejem nemovitých a movitých věcí dle občanského soudního řádu. Variantou třetí, tedy pokud dojde ke splnění určitých podmínek je prodej mimo dražbu, tzn. na základě kupní smlouvy mezi insolvenčním správcem a nabyvatelem. Zvláštní úpravu má zpeněžení podniku dlužníka. To se provádí smluvně a je možné jen se souhlasem soudu a věřitelského výboru. Insolvenční správce v závěru předkládá konečnou zprávu, spolu s vyúčtováním svých výdajů a také své odměny za odvedenou práci. Soud dále o konečné zprávě rozhodne tak, že ji přijme, nařídí změnu či doplnění, anebo zprávu odmítne. Podle výsledků, jakých bylo dosaženo v konečné zprávě, je proveden rozvrh, který určuje výši, do níž má být věřitelova pohledávka uspokojena. Zrušení konkursu je možné jen ze zákonem stanovených důvodů, mezi nimiž je zejména uveden důvod, že konkurs splnil svůj účel. Dále jsou důvody zrušení konkursu, např. v případě, pokud se ukáže, že není osvědčen úpadek, nebo zda není žádný přihlášený věřitel, anebo zjištění o nedostatečnosti dlužníkova majetku. Konkurs může být dále také zrušen úmrtím dlužníka, s tím, že věc postupuje soudu projednávající dědictví nebo při konsensu věřitelů a správce, který je prokázán s listinou a úředně ověřenými podpisy.

1.5.2 Nepatrný konkurs Nepatrný konkurs je zvláštní likvidační řešení. Nepatrný konkurs je tehdy, pokud je dlužník fyzická osoba nepodnikatel, nebo osoba s celkovým obratem za poslední účetní období nepřesahujícím 2.000.000Kč, s tím, že osoba nemá více než 50 věřitelů. Při splnění těchto podmínek jsou procesní pravidla oproti konkursu zjednodušena. Soud je povinen o nepatrném konkursu vydat zvláštní rozhodnutí, a to ač společně s prohlášením konkursu, tak samostatně. Nepatrné konkursy a řízení o nich by nemělo být v porovnání s konkursem toliko nákladné, mělo by být rychlé, efektivnější a také pružné.

1.5.3 Úpadek finančních institucí Finanční instituce nespadají pod působnost insolvenčního zákona, pokud jsou nositeli licence či povolení dle zvláštního předpisu. Dojde-li u finanční instituce ke ztrátě licence či zvláštního povolení, pak lze úpadek finanční instituce řešit způsobem likvidačním. Ten má 21

však hned několik specifických znaků. Znaky jsou upraveny v insolvenčním zákoníku ve IV. hlavě § 367- 388. Tato právní úprava se týká finančních institucí, které lze rozdělit na dvě skupiny. Jedna skupina, složená z bank, spořitelen, institucí elektronických peněz a úvěrních družstev. Dále druhá skupina, kam patří pojišťovny a zajišťovny. Zvláštní právní úprava a její důvody, nespočívají z hlediska řešení úpadku ve favorizování finančních institucí. Tyto důvody jsou však naopak spojeny s ochranou jejich klientů, aby vklady a pojištění obyvatelstva pociťovali úpadek finanční instituce co nejméně, popř., aby tento škodlivý účinek byl vyloučen úplně.

1.5.4 Reorganizace Reorganizace je sanační způsob, který se poprvé objevuje v právu ve Spojených státech amerických, kdy většina právních řádů jej poté převzala. Reorganizace se týká podniku, případně i dalšího majetku dlužníka. Typickým charakteristickým rysem reorganizace je to, že provoz podniku je dále zachován, když je podroben různým sanačním opatřením, která byla schválena soudem a jejichž provádění se podrobuje průběžné kontrole. Dlužníkem musí být podnikatel, a to fyzická či právnická osoba, přičemž je reorganizace určena především pro střední a velké podnikatele. Aby mohla být reorganizace přípustná, musí podnikatel dosáhnout ročního obratu za poslední účetní období 100.000.000 Kč, anebo zaměstnávat alespoň 100 zaměstnanců. Také nesmí být v likvidaci, nesmí být obchodníky s cennými papíry nebo osoby, jenž mají oprávnění k obchodování na komoditní burze. Reorganizace má v podstatě 2 podoby a to ve formě dlouhodobé, či krátkodobé. Podoba dlouhodobá je podobou základní. Při ní se jedná o to, že dochází k postupnému a poměrnému uspokojování pohledávek dlužníka z provozu jeho podniku, při realizaci sanačních opatření, které byly schváleny. Krátkodobou podobu mají jednorázová opatření a jejich realizace, která poskytují kapitálové přínosy, nebo směřují k změně struktury podniku – tzv. restrukturalizaci. Způsob řešení úpadku formou reorganizace může nastat pouze tehdy, je li navržena. Návrh na reorganizaci si podává nejpozději do 10-ti dnů před první schůzí věřitelů. Oprávnění na podání návrhu k reorganizaci má dlužník a přihlášený věřitel. Podává li návrh přihlášený věřitel, následně jej musí schválit schůze věřitelů. Podávaný návrh má náležitosti, které jsou obligatorní, tj. předepsané. Nemá li návrh všechny náležitosti, insolvenční soud vyzve k jejich doplnění, popř. k jejich opravě. Pokud se tato výzva soudu nestane úspěšnou, insolvenční soud návrh odmítne. Zpětvzetí návrhu lze 22

uskutečnit do doby, kdy o něm insolvenční soud rozhodne. Insolvenční soud rozhodne do doby 3 měsíců o tom, zda povolí reorganizaci, avšak až po schůzi věřitelů. Po povolení reorganizace má dlužník dispozitivní oprávnění. Úkony, které jsou zásadní a týkají-li se majetkové podstaty, může dlužník činit pouze, pokud to věřitelský výbor odsouhlasí. Reorganizace rozděluje věřitele do skupin. Stanovení těchto skupin je součástí obsahu reorganizačního plánu. Skupiny mají význam jak pro rozsah uspokojení, tak pro hlasování. Samotná skupina je tvořena každým zajištěným věřitelem, další skupinu tvoří společníci a členové dlužníka, dále další věřitelé pohledávek, kteří nebyli dotčeni reorganizačním plánem. Základní dokument pro reorganizaci se nazývá reorganizační plán. V tomto plánu je obsažen způsob reorganizace, rozdělení věřitelů do skupin, sanační opatření, rozsah uspokojení věřitelů a další náležitosti, které stanovuje § 340 insolvenčního zákona. Reorganizační plán je projednáván na schůzi věřitelů. Tato schůze je svolávána soudem právě k tomuto účelu. Reorganizační plán musí nadále schválit soud svým rozhodnutím. Pokud se reorganizační plán stává účinným, plně se tak obnovují dispoziční oprávnění dlužníka, upravují se zakladatelské dokumenty a stanovy dlužníka podle reorganizačního plánu, dále se obnovuje funkce valné hromady. Všem věřitelům, i třetím osobám zanikají práva k majetkové podstatě. Platí pouze reorganizační plán. Oprávnění dohledu nad dlužníkovou činností provádí insolvenční správce, ale také výbor věřitelů je orgán, který má právo kontroly. Reorganizace je ukončena splněním reorganizačního plánu. V pravomoci soudu je stanoveno také to, že může rozhodnout o přeměně reorganizace na konkurs na návrh, anebo pokud dojde ke zjištění, že během provádění reorganizace došlo k nedostatkům, pro které by účel reorganizace nebyl dosáhnut.

1.5.5 Oddlužení Oddlužení je způsob, který se týká pouze osob, dlužníků, kteří nejsou podnikatelé. Může se jednat jako o osoby fyzické, tak o osoby právnické, přičemž fyzické osoby převažují. Pokud dlužník chce, aby jeho úpadek byl řešen formou oddlužení, musí podat návrh společně se svým insolvenčním návrhem. Pokud je situace taková, že insolvenční návrh nepodává dlužník, ale jiná osoba, pak má dlužník možnost připojeného návrhu, který je povinen podat do doby 30-ti dní. Návrh na oddlužení musí splňovat zákonem předepsané náležitosti a připojují se k němu stanovené přílohy. Pokud jsou zde učiněny nějaké nedostatky, lze je opravit na základě výzvy soudu. Prohlášení osob, kteří jsou ochotni být spoludlužníky či dlužníkovými ručiteli, s tím, že tyto osoby musí návrh na oddlužení podepsat, což patří mezi podstatné 23

náležitosti. Soud může návrh na oddlužení zamítnout pro vady, které se nepodařilo napravit, dále vezme na vědomí jeho zpětvzetí, nebo zamítne dle důvodů zákonem stanovených § 395 insolvenčního zákona. Oddlužení se provádí formou dvou způsobů: První formou je v podstatě zpeněžení majetkové podstaty, tedy podobně jako u způsobu řešení úpadku způsobem konkursu, nebo je varianta, že dlužník bude nezajištěným věřitelům po dobu 5-ti let plnit částí svých příjmů v míře, která mu bude stanovena soudem. Věřitelé, kteří jsou zajištěni, se uspokojují z výtěžku svých zajištění. O tom, jakým způsobem bude oddlužení prováděno, hlasují věřitelé kvalifikovaným způsobem. Konečným subjektem, který finálně rozhoduje a schvaluje způsob oddlužení je soud, který má ostatně také možnost, kterou může rozhodnout negativně, což znamená, že řešení bude konkursem. Pokud dojde ke schválení oddlužení, jeho účinky jsou takové, že dlužník nedisponuje s majetkem, který je určen ke zpeněžení, ani s tím, který slouží k zajištění. Této formy řešení úpadku se také týká rozhodnutí soudu, kterým je dlužník osvobozen od placení neuspokojených částí pohledávek zahrnutých do oddlužení. Tedy pouze v tom případě, kdy dlužník plnil své povinnosti, vyplývajících z oddlužení, řádně a také včas.

24

2. Charakteristika insolvenčního návrhu Insolvenční

řízení

se

zahajuje

prostřednictvím

insolvenčního

návrhu.

Bez

insolvenčního návrhu není možné, aby došlo k zahájení řízení. Insolvenční návrh má právo podat jak věřitel, tak také dlužník. Pokud jde o úpadek hrozící, může insolvenční návrh podávat jen dlužník.

2.1 Zahájení insolvenčního řízení Insolvenční řízení se zahajuje dnem, kdy dojde insolvenční návrh ke krajskému soudu, který přísluší do obvodu, ve kterém má dlužník bydliště. Důležitým procesním úkonem, který je společný pro věřitelské i dlužnické návrhy, zákon vyžaduje, aby byl insolvenční návrh opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala. Variantou druhou je zaručený elektronický podpis podávajícího. Tímto úkonem se insolvenční řízení zahajuje a nastávají specifické zákonné účinky, které jsou s úkonem spojené. Zahájení řízení oznámí soud vyhláškou, která je doručena účastníkům řízení. Vyhláška je zveřejněna nejpozději do doby 2 hodin, kdy soudu došel insolvenční návrh. Pokud insolvenční návrh dojde soudu mimo dobu, která je stanovena jako doba úředních hodin soudu, poté soud tuto vyhlášku zveřejní do 2 hodin od zahájení úředních hodin v nejbližším pracovním dni. O zahájení řízení vyrozumí také v zákoně uvedené státní instituce. Spolu se zahájením řízení se automaticky spojují stanovené účinky. Tyto účinky nastanou tehdy, kdy je vyhláška zveřejněna. Zahájení řízení je spojeno s řadou účinků. Způsobuje například omezení práva dlužníka nakládat s majetkem v majetkové postatě. Pokud nerozhodne soud jinak, dlužník má povinnost zdržet se od doby, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou, včetně majetku, který do ní může náležet. To tehdy, pokud by mělo jít o zásadní změny v určení či skladbě majetku. V určitých případech může soud stanovit předběžného správce, který má za úkol zejména zajištění a zjištění majetku dlužníka. Peněžité závazky, které dlužníkovi vznikly před zahájením insolvenčního řízení smí dlužník plnit jen v rozsahu podmínek stanovených v zákoně.

25

Se zahájením insolvenčního řízení jsou spojeny tyto další účinky, které jsou uvedeny v § 109, odst. 1: „pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou; právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést;“17 Tyto účinky začínají okamžikem, kdy je vyhláška zveřejněna a trvají do ukončení insolvenčního řízení. Pokud nestanoví zákon jinak. Pro osoby podnikající je vyhlášení úpadku krajním řešením, proto zákon nabízí následující možnost, která je i po zahájení insolvenčního řízení. Je to možnost poslední, která má napomoci odvrátit nepříznivé či fatální důsledku úpadku. Soud může vyhlásit moratorium.

2.2 Vyhlášení moratoria Vyhlášením moratoria rozumíme stav, kdy pokud je vyhlášeno a po dobu jeho trvání, nemůže dojít k rozhodnutí o úpadku. Smyslem tohoto institutu je nabízená možnost pro dlužníka, aby získal možnosti, jak se vyrovnat s věřiteli před proběhnutím insolvenčního řízení. Během moratoria nemůže být vydáno rozhodnutí o úpadku. Tato doba nesmí přesahovat hranici delší než 3 měsíce. Požaduje-li dlužník v návrhu delší lhůtu, důvodem k zamítnutí jeho návrhu to není, ale insolvenční soud vyhlásí maximálně dobu stanovenou zákonem. V některých zvláštních případech lze lhůtu o 30 dní prodloužit. Pokud dlužník k návrhu připojí, ke dni jeho podání, aktualizovaný seznam se závazky a také prohlášení většiny věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že souhlasí s prodloužením moratoria, je možnost využití prodloužení lhůty. Prohlášení věřitelů musí být písemné a s notářsky ověřenými podpisy.

17

§109 odst. 1 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

26

Aby mohlo dojít k vyhlášení moratoria, musí být splněny stanovené náležitosti. Je tedy třeba, aby dlužník, podnikatel předložil k návrhu potřebné písemnosti a aby byl také prokázáno souhlasné prohlášení od většiny věřitelů. Pokud dojde k náležitému splnění těchto podmínek, soud neprodleně vyhlásí moratorium v insolvenčním rejstříku. Insolvenční soud vyhlašuje moratorium pouze tehdy, došlo-li ke splnění náležitostí a nebylo-li dosud rozhodnuto o insolvenčním návrhu, jinak se návrh na moratorium odmítá. Proti rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým vyhlásí moratorium, se nelze odvolat. Odvolat se může dlužník a to jen v případě, že insolvenční soud návrh na moratorium odmítne. Dlužník, který je podnikatelem, může podat insolvenčnímu soudu návrh na vyhlášení moratoria do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, nebo do 15-ti dnů od doby, kdy byl doručen insolvenční návrh insolvenčním soudem, pokud jde o návrh věřitele. Insolvenční soud rozhodne o návrhu na vyhlášení moratoria do konce pracovního dne, který následuje po dni, kdy soudu daný návrh došel. Za této situace rychlého rozhodování, musí být návrh perfektní, protože k rozhodování dochází, jak již bylo uvedeno, následující den po doručení. Návrh na moratorium může dlužník podat u insolvenčního soudu také před zahájením insolvenčního řízení. Od práva na podání návrhu na vyhlášení moratoria jsou oproštěni právnické osoby v likvidaci. Po dobu, kdy moratorium trvá, zůstávají stále zachována opatření, resp. omezení, která plynou ze zahájení řízení. Spolu s návrhem na moratorium má dlužník povinnost připojit seznam svého majetku, spolu se svými pohledávkami a s uvedením dlužníků. Dále uvádí seznam svých závazků a svých věřitelů, listiny, dokládající úpadek či hrozící úpadek, seznam zaměstnanců, poslední účetní závěrku písemné vyjádření většiny věřitelů, že souhlasí s moratoriem, přičemž podpisy na tomto prohlášení musí mít notářské ověření. Dlužníkova oprávnění se rozšiřují. Moratorium zanikne, pokud uplyne doba, na kterou bylo moratorium vyhlášeno a soudem, pokud to navrhne kvalifikovaná většina věřitelů, nebo zda vyjde najevo úmysl dlužníka založený na nepoctivém záměru. Usnesení o vyhlášení moratoria musí obsahovat: a) výrok o vyhlášení moratoria (Např.: „na majetek dlužníka XY se vyhlašuje moratorium na majetek dlužníka“) b) délku trvání moratoria (Např. „ moratorium trvá ode dne 1. března 2010 od 12 hodin 30 minut do dne 20. května 2010 do 24 hodin 0 minut).

27

Rozhodnutí o vyhlášení moratoria nebo odmítnutí návrhu se doručuje: a) obecnou

vyhláškou, zveřejněním na

úřední

desce insolvenčního soudu a

v insolvenčním rejstříku; b) zvláštním doručovacím způsobem, a to dlužníku, prozatímnímu správci, prozatímnímu věřitelskému výboru, státnímu zastupitelství, které do insolvenčního řízení vstoupilo a orgánu, vedoucí obchodní nebo jiný rejstřík, ve kterém je dlužník uveden, pokud jde o písemnosti, o nichž tak stanovuje zvláštní právní předpis. Účelem moratoria je na straně jedné ochrana dlužníka před jemu hrozícím rozhodnutí o úpadku a straně druhé je jeho záměrem také ochrana dlužníka před jeho věřiteli. V podstatě v celém moratoriu jde o to, aby byl poskytnut dlužníkovi určitý omezený čas a zároveň oddych, který by měl dlužník využít zejména pro řešení a překonání svého úpadku či hrozícího úpadku.

2.3 Šikanózní návrh Pojem šikanózní návrh není jasně vymezen, nejedná se totiž o zákonný termín. Je to situace, kdy věřitel zneužívá účinku zahájení insolvenčního řízení, s tím účelem, aby nasměroval dlužníka k určitému jednání. Šikanózní návrhy mají poškozující záměr a to například v rámci konkurence. Takto neoprávněně podaný návrh může s sebou nést spoustu následků, jako omezení podnikatele, proti kterému je insolvenční návrh směřován, dále omezení nakládání s majetkem a majetkovou podstatou a zejména také hází špatné světlo na dobré jméno firmy, její dobrou pověst, včetně důvěry obchodních partnerů. Častým cílem šikanózních návrhů se stávají známé společnosti v podvědomí široké veřejnosti, kterým tímto způsobem hrozí reputační riziko, ale také může jít o nástroj tlaku na dlužníka, v rámci řešení i mimosoudních sporů. Podle ministerstva spravedlnosti je závažný především fakt, že až 5% návrhů podaných na právnické osoby se jeví zjevně bezdůvodných, a mají tedy výhradně šikanózní charakter. „Jejich účelem je zdiskreditování obchodního partnera, oslabení jeho pozice na trhu a nejlépe jeho naprostá eliminace z konkurenčního prostředí,"

18

uvedla Tereza Palečková z

tiskového odboru Ministerstva spravedlnosti ČR.

18

Insolvenční šikana může ještě přitvrdit. Hospodářské noviny [online]. 4.2.2011, 1, [cit. 2011-04-16]. Dostupný z WWW:http://m.ihned.cz/c4-10152120-49757010-700000_hndetail-insolvencni-sikana-muze-jeste-pritvrdit

28

Vhodný postup proti šikanózním návrhům se doporučuje: a) „Monitoring insolvenčního rejstříku – včasná identifikace návrhu, vědět o problému dříve než obchodní partneři. b) Komunikace s obchodními partnery a veřejností – rychlost a transparentnost, dodatečné zajištění dodavatelům, trvat na platební morálce odběratelů, potvrzení od obchodních partnerů (potvrzení o bezdlužnosti), inzeráty, veřejná oznámení c) Komunikace s insolvenčním soudem – rychlost, odbornost, důkazy d) Komunikace s navrhovatelem – zpětvzetí návrhu, náhrada škody.“19 Dlužník má poté právo na náhradu škody či způsobené újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení. Tuto sankci může zákonným způsobem uplatnit dlužník proti navrhovateli. Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu předkládá informaci, že dochází k nárůstu podávání insolvenčních návrhů dle insolvenčního zákona, a to zejména z iniciativy věřitelů, kteří vedou konkurenční boj a na jeho základě podávají insolvenční návrhy na dotčené soutěžící s účelem vytlačit konkurenta z dalšího konkurenčního boje v dané podnikatelské oblasti. Cílem těchto návrhů je pak zejména poškodit soutěžícího na pověsti a důvěryhodnosti, ale také na možnosti ucházet se o veřejné zakázky, na možnostech a podmínkách získání úvěru apod. V dané situaci bez ohledu na to, zda bude rozhodnuto o úpadku či nikoli, může dotčeného zdiskreditovat a poškodit tak, že znejistí a poškodí jeho postavení v očích veřejnosti a především u smluvních partnerů. To vyplývá z praxe, kdy bylo zjištěno, že informace o pouhém návrhu o insolvenčním řízení jsou v očích veřejnosti vnímány tak, že subjekt se nachází v tísnivé finanční situaci a zároveň tak již přestává být relevantním partnerem v dalších obchodních vztazích. Již samotné reakce na insolvenční návrh veřejnosti znamenají i pro ekonomicky zdravou firmu likvidační, nedozírné následky. Cílem je snaha co nejvíce eliminovat takovéto návrhy ze strany s negativními úmysly, které mají za cíl uškodit. Tyto návrhy je třeba tedy minimalizovat a zabránit tak eventuálně možným dopadům na fungování společnosti.

19

SEDLÁČEK, Dušan ; BARABÁŠ, Ivan . Šikanózní insolvenční návrhy. [online]. 8.12. 2010, Dostupný z WWW: .

29

3. Obsah insolvenčního návrhu a jeho náležitosti Obsah a náležitosti insolvenčního návrhu obsahuje § 103 a následující Insolvenčního zákona. Insolvenční návrh musí obsahovat také obecné náležitosti podání, které jsou určeny v § 42 odst. 4 občanského soudního řádu. Z tohoto ustanovení musí být patrné, kterému soudu je podání určeno, kdo dané podání činí, dále které věci se podání týká a taktéž co sleduje. Podání musí být řádně podepsané a s uvedeným datem. Pokud účastníka zastupuje advokát, může být jeho podpis nahrazen otiskem podpisového razítka, přičemž jehož vzor je u soudu, kterému je podání určeno, uložen. Podání v listinné podobě je nutné předložit se stejnopisy a přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal soudu a každý účastník vlastnil jeden stejnopis. Pokud jde o podání, které je ve formě elektronické, je nutno připojit stejnou formou také přílohy. Insolvenční návrh musí také kromě obecných náležitostí, které jsou obsaženy v § 42 odst. 4 občanského soudního řádu, obsahovat i náležitosti zvláštní. Musí obsahovat označení dlužníka a insolvenčního navrhovatele. Fyzická osoba musí splňovat podobu označení spočívající v uvedení jména, příjmení, bydliště - popř. sídlo a pokud se jedná o osobu podnikající, pak také identifikační číslo. U právnické osoby se uvádí obchodní firma či název, dále sídlo a identifikační číslo. Za situace, kde se stává navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh splňovat náležitosti jako označení příslušné organizační složky státu, která bude vystupovat před insolvenčním soudem za stát. Insolvenční návrh musí dál obsahovat skutečnosti, ze kterých plyne dané oprávnění insolvenční návrh podat – musí být uvedeny skutečnosti, které jsou podstatné v tom, že usvědčují dlužníkův úpadek, či jeho úpadek hrozící. Insolvenční návrh se předkládá se stanoveným počtem stejnopisů, s tím že jeden stejnopis zůstává insolvenčnímu soudu a každý, komu se doručuje, dostává také jeden stejnopis. Kdokoli z dlužníkových věřitelů má možnost insolvenční návrh podat sám, což znamená, aniž by byl spojený s jiným věřitelem. Jelikož je základním znakem úpadku existence několik věřitelů, věřitel je povinen ve svém návrhu prokázat, že jsou i další osoby (věřitelé) dlužníka. Věřitel, jenž insolvenční návrh podává, je povinen doložit, že má vůči dlužníkovi pohledávku a podá tak přihlášku. Soud je oprávněn udělit navrhovateli povinnost ke složení zálohy na náklady konkursu a to do výše 50.000 Kč. Tuto povinnost pro navrhovatele může soud stanovit po podání návrhu. 30

Je to záloha, která je určena k financování počátečních nákladů související s konkursem, ještě předtím, než dojde ke zpeněžení konkursní podstaty. Pokud zálohu složil věřitel, na konci řízení, se tato záloha vrací. Dlužníci, kteří jsou právnickou či fyzickou osobou podnikatelem mají uloženou povinnost podat insolvenční návrh neprodleně, bez zbytečného odkladu poté, kdy se dozvěděli o úpadku formou platební neschopnosti. Tato povinnost se také týká statutárních orgánů a likvidátorů právnických osob. Účelem této povinnosti je dosažení toho, aby nedocházelo k poškozování věřitelů, kteří mají pozdější lhůtu splatnosti svých pohledávek. Tito by pak v situaci, kdy by došlo k opožděnému podání insolvenčního návrhu, nemuseli být pak vůbec uspokojeni. Pokud došlo k porušení a osoba povinná nepodala insolvenční návrh včas, pak zodpovídá za škodu, kterou tím způsobila za podmínek stanovených § 99. Odpovědnost za škodu nebo jinou újmu upravuje InsZ, který v § 99 uvádí že: „1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti; 2) Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel; 3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat;“20 Náhrada za takto způsobenou škodu je možné zajistit také během řízení předběžným opatřením. Je-li podán návrh, který je natolik vadný, že musel být zamítnut, povinnost splněna není.

20

§ 99 odst. 1 - 3 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

31

3.1 Insolvenční návrh podaný dlužníkem a jeho náležitosti Insolvenční návrh podaný dlužníkem se od návrhu podávaného věřitelem odlišuje jak formálními náležitostmi, tak zejména v tom, že dlužník má v některých situacích povinnost vycházející ze zákona podat insolvenční návrh. Zásadním problémem totiž může být to, že insolvenční návrh, který je podaný dlužníkem opožděně, pak výrazně snižuje šanci na úspěšné řešení úpadku způsobem jiným, než-li je konkurs. Dlužník, jenž je právnickou či fyzickou osobou podnikatelem, má povinnost podat insolvenční návrh neprodleně poté, co se dozvěděl o tom, že je v úpadku. Toto ustanovení zahrnuje také situaci, kdy se povinnost podat insolvenční návrh týká také dlužníka, který se měl o svém úpadku dozvědět při náležité pečlivosti. O svém úpadku by se měl podnikatelský subjekt dozvědět v nejpozdějším možném případě při sestavování účetní závěrky. Povinnost neprodleného podání insolvenčního návrhu mají dle předchozího odstavce i zákonní zástupci dlužníka, jeho statutární orgán a likvidátor, který je osobou právnickou v likvidaci. Pokud tyto osoby mají oprávnění jednat jménem dlužníka samostatně, mají pak tuto povinnost. Insolvenční návrh tak podávají dlužníkovým jménem. V případě, že insolvenční návrh podává sám dlužník, jsou vyžadovány přísnější a širší náležitosti. Náležitosti insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem musí obsahovat rozhodující skutečnosti, které dokazují dlužníkův úpadek či hrozící úpadek a také musí být patrné, čeho se navrhovatel domáhá. Dlužník musí ke svému návrhu připojit seznam majetku a to včetně pohledávek, které má, a to s uvedením svých dlužníků. Dlužník má za povinnost svůj majetek označit a u pohledávek uvést jejich výši. Dále se připojuje seznam svých závazků, včetně uvedení věřitelů a seznam zaměstnanců. Pokud žádné zaměstnance či dlužníky nemá, pak to výslovně uvede v seznamech. K návrhu se připojují také listiny, které dokládají úpadek či hrozící úpadek. Předložené seznamy pak musí být dlužníkem podepsány, přičemž musí být také uveden výslovný souhlas, že jsou zcela úplné a správné. Pokud v průběhu insolvenčního řízení vyjdou najevo skutečnosti, které jsou v rozporu s údaji, které jsou obsaženy v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu, nelze dále postupovat. Seznamy a listiny připojené plní tedy významnou funkci v rámci insolvenčního řízení. Například seznam věřitelů dlužníka je důležitým pomocníkem k tomu, aby insolvenční soud mohl neprodleně vybrat a zároveň jmenovat členy a také náhradníky pro sestavení prozatímního věřitelského výboru.

32

3.1.1 Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh Pro důvod platební neschopnosti Tento typ úpadku podmiňuje existence minimálně dvou dlužníkových věřitelů, peněžitými závazky delších 30-ti dní po době splatnosti a také neschopností dlužníka závazky plnit, což znamená platební neschopnost. Platební neschopnost se stává tehdy, pokud nemá dlužník dostatek finančních prostředků, které by mohl použít na úhradu splatných závazků. Je v podstatě o porovnání finančních prostředků a splatných závazků. Platební neschopností je tedy definován okamžitý stav, který může mít různý vývoj v rámci určitého účetního období a je závislý na operativním finančním řízení.

Pro důvod předlužení Základním nástrojem ke zjištění předlužení jsou závěrečné výkazy, které se sestavují vždy na konci účetního období. V účetnictví je tímto pravidelným závěrečným výkazem rozvaha, která je rozdělena na dvě strany. Na straně jedné obsahuje důležité informace o majetku, na straně druhé údaje o závazcích a vlastním kapitálu. Řada podniků sestavování účetních výkazů spojuje s určitým bilancováním podniku a jeho činností, sestavují plány a takto získané informace poté uvádí ve výroční zprávě. Dalším obdobným výkazem je přehled o majetku a závazcích, který má sice jednodušší strukturu než rozvaha, ale i tak může podávat informace dostatečné k zjištění možnosti předlužení. Dále také vedení zvláštní evidence, při které se váže sestavování závěrečných výkazů na přiznání k dani z příjmu fyzických osob a to za situace, když dlužník vede daňovou evidenci. Pokud dochází k posuzování dlužníkovi povinnosti, která mu uděluje podat insolvenční návrh, je nutné zohlednit jak typ úpadku, ve kterém se nachází, tak i informační možnosti.

3.1.2 Odpovědnost dlužníka za škodu, způsobenou nepodáním insolvenčního návrhu „Koncepci odpovědnosti za škodu při nepodání insolvenčního návrhu dlužníkem (resp. dalšími osobami uvedenými v § 98) řeší v současné době insolvěnční zákon § 99.“21 Podstatným paragrafem je tedy § 99, který říká, že pokud osoba nepodala insolvenční návrh, pak zodpovídá věřiteli za jemu způsobenou škodu či jinou újmu, ke které došlo v souvislosti s tímto porušením. Odstavec druhý uvádí, že způsobená škoda je chápána jako rozdíl insolvenčním řízením zjištěnou výši pohledávky a částkou, kterou věřitel v řízení obdržel.

21

LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 79

33

Ke zproštění odpovědnosti dojde tehdy, pokud bude dokázáno, že uskutečněným porušením povinnosti k podání insolvenčního návrhu nijak neovlivnilo výši částky určené k uspokojení pohledávky věřitele. Dalším důvodem zproštění může být podstata, že povinnost nebyla splněna vzhledem ke skutečnostem, jenž se dělí nezávisle na vůli, a aniž by šly nějakým způsobem zastavit či odvrátit.

3.2 Insolvenční návrh podaný věřitelem a jeho náležitosti Věřitel podává insolvenční návrh většinou pokud dojde k závěru, že jiná varianta pro uspokojení svých pohledávek není, tudíž mu zbývá pouze insolvenční řízení. Pokud je insolvenční návrh podáván věřitelem, je povinen podle § 105 insolvenčního zákona: „doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.“22 Avšak každý návrh musí dodržovat obecné náležitosti insolvenčního návrhu, které jsou stanoveny v insolvenčním zákonu v § 103, musí obsahovat osvědčení o úpadku dlužníka, označení důkazů a také návrh, čeho se chce věřitel domoci. Insolvenční návrh, který je podaný věřitelem, bude podáván nejčastěji na základě platební neschopnosti, a proto jsou také důležitými náležitostmi věcné náležitosti jako: „doložení existence vlastní splatné pohledávky, označení dalších známých věřitelů dlužníka a uvedení okolností svědčící o jeho úpadku, uvedení návrhu, kterého se věřitel domáhá“ 23 Doložení existence vlastní splatné pohledávky: Při doložení existence vlastní splatné pohledávky jde zejména o doložení aktivní legitimace věřitele. Doložením aktivní legitimace dlužníka se dokazuje také jeho oprávnění podat insolvenční návrh. Před tím, než věřitel podá insolvenční návrh k soudu, tak musí mít k dispozici dokumenty dané pohledávky. V případech u pohledávek, které jsou sporné, je důležité zvážit možnost, zda je u dlužníka uplatnit ve formě podání insolvenčního návrhu a přihlášky. Pokud by spor vyžadoval rozsáhlé dokazování, pak by zřejmě věřitel v insolvenčním řízení pravděpodobně nebyl úspěšný a je možnost vzniku povinnosti pro věřitele k náhradě škody a to z důvodu podání „šikanózního návrhu“.

22 23

§ 105 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 83

34

Označení dalších věřitelů dlužníka: V rámci insolvenčního řízení dochází jen k velmi malému procentu řízení, ve kterém mají dlužníci v určitém okamžiku pouze jednoho věřitele. Mnohost věřitelů vůči jednomu dlužníku je jedním ze základních znaků úpadku. Existence více věřitelů se prokazuje uvedením konkrétních věřitelů, či věřitelů pravděpodobných. Uvedení návrhu, kterého se věřitel domáhá: Dá se říci, že pro podání insolvenčního návrhu věřitelem je zásadní zjistit úpadek. Pokud je zjištěn úpadek, lze tak dále pokračovat v insolvenčním řízení. Může se jednat také o situace, kdy věřitel navrhne zjištění úpadku a spolu s ním současně i prohlášení konkursu.

3.2.1 Náležitosti přihlášek a jejich časové požadavky Přihláška je právním úkonem, ze kterého musí srozumitelně vycházet, kdo jej činí. Přihláška pohledávky musí obsahovat jak obecné náležitosti, které jsou vymezeny v § 42 odst. 4 občanského soudního řádu, tak ustanovení § 174 insolvenčnáho zákona, který říká, že přihlášky pohledávek spolu s přílohami musejí být podány dvojmo, přičemž přihláška i přílohy budou formou stejnopisu doručeny insolvenčnímu správci. V přihlášce pohledávky musí být dále uvedena výše přihlašované pohledávky a důvod jejího vzniku, tedy uvedení skutečností, které jsou základem pohledávky. Pokud je pohledávka zajištěná, musí být věřitelem uvedeno, zda-li uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění, dále musí být označena doba jeho vzniku a také druh zajištění. Poslední odstavec § 174 insolvenčního zákona uvádí skutečnost, kdy: „Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.“24 Dalším důležitým paragrafem týkající se náležitostí pohledávek je § 175 a §176. V § 175 insolvenčního zákona se zmiňuje informace o vyčíslení pohledávky v penězích. Pohledávky tedy musejí být uvedeny v penězích a to i za případu, kdy se jedná o pohledávku nepeněžitého charakteru. Pokud je pohledávka v cizí měně přepočítává se dle devizového kurzu, který je vyhlašován Českou národní bankou na českou měnu. Kurz stanovený Českou národní bankou v den, kdy je zahájeno insolvenční řízení. Pokud se stala pohledávka splatnou v dřívější dobu, pak se týká kurzu, který byl vyhlášen v den její splatnosti. V případě, kdy jde o pohledávku, která je nepeněžitá či je to pohledávky neurčité výše, pak se vyjadřuje odhadem její hodnoty. 24

§ 174 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

35

Následujícím článkem insolvenčního zákona je § 176 insolvenčního zákona, který upravuje správnou podobu formuláře přihlášky. Přihlášku lze tedy podat pouze na formuláři. Tato povinnost je zveřejněna na portálu ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. Zde jsou uveřejněny tiskopisy. Právo uplatnit své pohledávky mají dlužníkovi věřitelé od počátku zahájení insolvenčního řízení a to i v případě, když soud ještě nevyzval k podávání přihlášek. Přihlášky je možné podávat až do doby rozhodnutí o úpadku.

3.2.2 Přezkoumání přihlášek Insolvenční praxí je dokázáno, že je potřebné zabezpečit, aby byly pohledávky jak věcně, tak formálně prokazatelné. Právě k tomuto účelu slouží institut přezkoumání. Ten je rozdělen do dvou stupňů. První stupeň se zabývá přezkoumáváním uplatněných pohledávek, což je úkolem insolvenčního správce. Druhý stupeň představuje přezkumné řízení, kterého se účastní, i když s jiným postavením, v podstatě všichni účastníci insolvenčního řízení. Insolvenční správce tedy podané přihlášky přezkoumává dle přiložených dokladů nebo také podle vedených evidencí upravených zvláštním předpisem, nebo podle účetnictví. Insolvenční správce dále vyzývá dlužníka, aby měl možnost se k pohledávkám vyjádřit. Pokud je to nutné, jsou dále provedena nezbytná šetření. Přezkoumání se účastní jak insolvenční správce tak oba dva subjekty a to dlužník a věřitel. Posuzování přezkoumání se realizuje v několika krocích: Z počátku, v první fázi je přihláška posuzována insolvenčním správcem z hlediska formálního. Výsledkem této fáze může být odsouhlasení formálních náležitostí či určení vady. Druhá fáze je zaměřena na věcné náležitosti přihlášky, z hlediska: „důvodu vzniku pohledávky, výše jistiny a pohledávky, výše příslušenství a způsobu jeho výpočtu a souvisejících charakteristik, jako vykonatelnost, zajištění apod.“25 Insolvenční správce dospěje po tomto posouzení k názoru, který směřuje k odsouhlasení věcných náležitostí, či ke zjištění určité vady. Ve třetí fázi je vyzván dlužník, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Dlužníkův názor je důležitý zejména proto, že on sám zná nejlépe stav svých závazků, proto může poskytnout také dodatečné informace, který mohou být pro insolvenčního správce důležité a dál z nich může vycházet. Posledním krokem, který není krokem povinným, jsou nezbytná šetření. Je možné využití orgánů, které mu bez zbytečného odkladu poskytnout součinnost. Jde například o 25

LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. s. 105

36

provozovatele telekomunikačních služeb, osoby zabývající s přepravou zásilek či finanční instituce, a další jsou ustanoveny v § 43 insolvenčního zákona. Pokud je přihláška neúplná či vadná a nelze ji přezkoumat pro tyto nedostatky, insolvenční správce vyzve věřitele k opravě či doplnění a to do doby 15-ti dnů, není li stanovena lhůta delší. Spolu s výzvou k opravě či doplnění současně věřitele poučí, jak je třeba opravu provést. Věřitel musí být zároveň poučen o skutečnosti, že pokud nebude úplná přihláška podána včas, k přihlášce pohledávky se nepřihlíží.

37

4. Projednání insolvenčního návrhu Tuto fázi insolvenčního řízení, tedy fázi projednání isolvenčního návrhu, spolu s rozhodnutím o něm, upravuje 5. díl hlavy IV. insolvenčního zákona. Projednání insolvenčního zákona je ustanoveno v § 128 – 135. Tato fáze insolvenčního řízení nastává za situace, kdy již řízení zahájené a má splněny procesní podmínky a předpokládá se tedy vydání meritorního rozhodnutí. „Vychází se z přesvědčení, že zahájení insolvenčního řízení je tak závažným zásahem do postavení dlužníka, že je rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí26.“ Pokud jde o osobu, která svou nedbalostí způsobí vadný insolvenční návrh, pak má soud plné opodstatnění v danou situaci reagovat tím způsobem, jakým je odmítnutí takového návrhu. Soud odmítnutí učiní tak, aby újma, která tím byla způsobena, byla co nejvíce minimalizována. Osoba, jenž vadný insolvenční návrh podala, má možnost podat řádný insolvenční návrh znovu. Důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu jsou vady, které uvádí § 128 insolvenčního zákona. Například v odstavci 2 se uvádí, že i nepředložení zákonem stanovených příloh, nebo příloh, které neobsahují zákonné náležitosti, jsou důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu s tím, že je v takovém případě udělena lhůta, která nesmí mít dobu trvání delší než-li 7 dní; neplatí v případě, jde-li o insolvenční návrh dle § 98 odst. 1. Předepsané přílohy mají nezastupitelnou roli, pokud nebudou ve stanovené lhůtě doplněny, soud insolvenční návrh zamítne. Insolvenční navrhovatel, tedy dlužník i věřitel, nemají žádné způsoby omezování v dispozici s insolvenčním návrhem.

4.1 Zpětvzetí insolvenčního návrhu Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět, až do doby kdy dojde k vydání rozhodnutí o úpadku. Přesněji do dne, hodiny a minuty vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním úpadku. Takzvané zpětvzetí návrhu, které je učiněné věřitelem, je možné podat znovu pro tutéž pohledávku až po době uplynutí 6 měsíců, ode dne, kdy došlo ke zpětvzetí. To samé opatření patří pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla. Důvodem, proč je toto ustanovení limitováno uplynutím 6 měsíců, je zejména proto, aby nedocházelo k šikanózním podáváním insolvenčních návrhů pro tutéž pohledávku. Zpětvzetí návrhu je upraveno v § 129 insolvenčního zákona. 26

Důvodová zpráva insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. s. 43

38

Pokud je insolvenčních navrhovatelů více a návrh zpět vezme pouze některý z nich, soud nezjišťuje souhlas či nesouhlas ostatních navrhovatelů, ale insolvenční soud zastaví řízení pouze ve vztahu k navrhovateli, který žádal o zpětvzetí návrhu. Dojde li ke zpětvzetí insolvenčního návrhu opožděně, to znamená po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, kdy jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu nabylo právní moci, insolvenční soud vydává deklaratorní rozhodnutí o tom, že zpětvzetí návrhu není účinné. V § 131 insolvenčního zákona se uvádí, že skutečnosti, které jsou pro soud rozhodující a zásadové musí být také řádně osvědčeny v rámci projednávání.

4.2 Osvědčení skutečností v návrhu dlužníka „U insolvenčního návrhu dlužníka postačí, jsou-li rozhodné skutečnosti osvědčeny údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami.“27 Odstavec první tedy uvádí, že pokud je dlužníkův insolvenční návrh v pořádku, v určité a srozumitelné podobě, shodující se s přílohami, jedná se o podklady, které jsou dostatečným základem k rozhodnutí o dlužníkově úpadku. Ustanovení 132 odst. 2 insolvenčního zákona se zabývá situací, kdy dlužník má více osob, které jsou oprávněny za něj jednat před soudem. Podle § 132 odst. 3 insolvenčního zákona se rozumí, že pokud vyjdou najevo v průběhu řízení skutečnosti, které jsou v rozporu se tvrzeními dlužníka v povinných listinách, nelze postupovat dle § 132, odst. 1 insolvenčního zákona. InsZ „Totéž platí, jestliže insolvenční soud zjistí, že další osoby oprávněné jednat jménem dlužníka, které insolvenční návrh nepodepsaly, s podáním insolvenčního návrhu nesouhlasí“28

4.3 Dokazování Dokazováním se zabývá § 86 insolvenčního zákona, v němž se uvádí, že insolvenční soud má povinnost provádět také jiné důkazy, které jsou potřebné k osvědčení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka, než-li ty, které byly účastníky navrhovány. „Dokazování ke zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele – povaha řízení o insolvenčním návrhu vylučuje provádění dokazování ke zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele či jiného věřitele vůči dlužníku, ustanovení § 86 tím není dotčeno“ 29

27

§ 132 odst. 1Insolvenční zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 28 § 132 odst. 3 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 29 KUČERA, František. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení. 1. PRAHA: C.H. BECK. 2009. s. 40

39

4.4 Výslech dlužníka K dalším důkazním prostředkům patří bezpochyby také výslech dlužníka. Toto ustanovení uvádí, že od slyšení dlužníka lze upustit, pokud se daný dlužník zdržuje v cizině a pokud je zde nebezpečí nepřiměřeného prodlení. Insolvenční soud může vydat rozhodnutí či učinit jiný úkol až po slyšení dlužníka, to znamená, že v případě výše uvedeném se jedná o změnu situace – výjimku. Určitou náhradou se pro tuto situaci může stát poskytnutí výslechu dlužníkovi blízké osoby či zástupce dlužníka. Tento postup platí také pro fyzické osoby, které jsou oprávněny jednat za dlužníka.

4.5 Lhůty Projednání insolvenčního návrhu je spjato s lhůtami, které jsou poměrně krátké. Poměrně krátké lhůty jsou zejména z důvodu, aby uspokojovali požadavek co nejrychlejšího řešení, zamezili průtahům a celkově urychlili řízení i v souvislosti s ohledem na uspokojení pohledávek věřitelů. Lhůty, vztahující se k rozhodnutí o insolvenčním návrhu jsou stanoveny v § 134 insolvenčního zákona. Insolvenční soud má povinnost vykonat úkony, které budou směřovat k rozhodnutí věci, a to do 10-ti dnů od doby podání insolvenčního návrhu. Takovým úkonem je například doručení perfektního insolvenčního návrhu včetně výzvy dlužníkovi, aby se k němu mohl dlužník vyjádřit a také aby sdělil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Lhůta je 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Pokud nejde o insolvenčním návrhu věřitele rozhodnout bez nařízení jednání, poté je dalším úkonem insolvenčního soudu, aby nařídil jednání, ve kterém bude zjišťován a dokazován dlužníkův úpadek. Jednání má být připraveno takovým způsobem, aby bylo možné rozhodnout pouze v jediném jednání. Předvolání musí být účastníkům vyrozuměno a doručeno minimálně 10 dní před dnem zahájení jednání. Tato lhůta zajišťuje účastníkům dostatek času, aby byli na jednání připraveni. Insolvenční soud musí rozhodnout o insolvenčním návrhu věřitele jakmile je dlužníkův úpadek osvědčen, tedy bez zbytečného odkladu. O insolvenčním návrhu dlužníka musí soud také rozhodnout neprodleně, to znamená od doby, kdy jsou osvědčeny rozhodné skutečnosti insolvenčního návrhu a jeho přílohy. Lhůta je 15-ti denní, ovšem pokud bylo vyhlášeno moratorium, nemůže lhůta skončit dříve, než-li uplyne doba 10 ti dnů od zániku moratoria.

40

„Pokud by dlužník podal insolvenční návrh a sedmý den poté by podal návrh na moratorium, jemuž by insolvenční soud vyhověl, lze po zániku moratoria rozhodnout o úpadku dlužníka v další, nové desetidenní lhůtě.“

30

Podává li insolvenční návrh dlužník,

neprodleně musí být soudem jmenován věřitelský výbor. Pokud je projednáván insolvenční návrh, který je podaný jinou osobou než-li je dlužník, jiné osoby – účastníci, mají stejná práva a povinnosti jako navrhovatel, s tím, že jednají pouze sami za sebe. Jedná se o samostatné procesní společenství. Pokud jejich úkony odporují úkonům insolvenčního navrhovatele, tak je posuzuje dle uvážení všech okolností insolvenční soud.

4.6 Projednání insolvenčního návrhu při jednání a bez jednání Rozhodnutí o insolvenčním návrhu jiné osoby – než-li dlužníka, lze pouze tehdy, jestliže: a) „insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na účasti projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí“ 31 Dle ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání bylo umožněno soudu rozhodnout o návrhu na prohlášení konkurzu zpravidla bez jednání. Toto ustanovení vycházelo zřejmě z názoru zákonodárce, který tak předpokládal větší úsporu času a rychlosti rozhodování soudu. Nicméně v praxi se ukázalo, že požadovaný výsledek je spíše opačný. Často však také docházelo k takzvaným „sporům o úpadek“, kdy dlužník například nesouhlasil s návrhem. Pokud soud projednával takový návrh na prohlášení konkurzu, aniž by bylo nařízeno jednání, následně veškerá písemná podání účastníků vedou k zahlcování konkurzního spisu opakovaným vyjádřením stran, aniž by ovšem došlo k nějakému podstatnému závěru procesních postojů a námitek účastníků. Důsledkem toho, že nedošlo k nařízení jednání, bylo to, že po takto vedeném řízení, v němž byl prohlášen konkurz, se snižuje jak míra věrohodnosti rozhodnutí a jeho důvěryhodnost, tak dochází i ke zvyšování podávaných počtů opravných prostředků, které jsou všeobecně nežádoucím jevem. Tento postup nijak zásadně nezkracoval délku řízení o věřitelském návrhu, ba naopak paradoxem bylo, že docházelo i k protahování insolvenčního řízení. 30

ZELENKA, Jaroslav. InsZ. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady EU 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. PRAHA: LINDE 2008. s. 226 31 § 133 odst. 1 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

41

V § 133 insolvenčního zákona je ztělesněna snaha s účelem předejít situaci, výše popsané. Toto zákonné ustanovení přitom zachovává pozitivní stránky rozhodnutí bez jednání v případech, ve kterých dlužník při projednání návrhu zůstává nečinným nebo pokud dlužník návrhu neoponuje. Dále také dává možnost rozhodnutí o věřitelském návrhu na základě předložených listin, pokud účastníci projeví souhlas či se vzdají práva účasti na projednání věci. V případech, kde je veden „spor o úpadek“ a tam kde se vyskytují sporné skutkové okolnosti případu, je vždy předpokládáno nařízení jednání. Dále je vhodné, aby insolvenční soud doručil insolvenční návrh dlužníkovi spolu s výzvou, aby se k němu vyjádřil a také uvedl popřípadě souhlas, aby mohlo být o věci rozhodnuto bez jednání. K výzvě je připojena doložka ve smyslu § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, kde se uvádí, že pokud nebude učiněno vyjádření dlužníka v určité lhůtě, soud bude předpokládat, že s tímto rozhodnutím souhlasí. Pokud nejsou splněny předpoklady, které jsou důležité k rozhodnutí bez nařízení jednání, insolvenční soud poté nařídí jednání o věci samé. Předmět jednání by měl spočívat v zjištění, zda existuje či neexistuje dlužníkův úpadek, tedy „spor o úpadek“ a nikoli, aby se v jednání zabývalo zjišťováním aktivní legitimace dlužníka.

42

5. Rozhodnutí o insolvenčním návrhu Rozhodnutí soudu je možné shrnout do obecné charakteristiky jako „výrok soudu, který má závazné právní důsledky, stanovené objektivním právem.“32 Typické pro rozhodnutí soudu je autoritativnost a také závaznost. Již z pozice soudu v rámci procesního právního vztahu vyplývá autoritativnost rozhodnutí soudu. Soud je orgán státu, jenž plní v civilním procesu donucovací funkci. Také závaznost soudního rozhodnutí je spjato s jeho autoritativností. Obsahuje v sobě vázanost všech procesních subjektů včetně soudu, přičemž v některých případech i osob. Zahrnuje také vynutitelnost toho, co bylo výrokem daného rozhodnutí stanoveno. Specifické pro rozhodnutí je také fakt, že jde o procesní úkon, který je výhradou pouze soudu, pro něž je charakteristický. Soud do procesu vstupuje s tím, že vydává rozhodnutí, kterými dané řízení končí. Rozhodnutí je typickým úkonem pro soud, zatímco pro účastníky řízení je typické podání. Vydání rozhodnutí je projevem vůle soudu. Tento projev vůle musí dodržovat zákonem stanovená náležitosti, které mají předepsanou formu. Zákonná ustanovení § 136 – 147 insolvenčního zákona řeší rozhodnutí o insolvenčním návrhu, kterému soud může vyhovět, nebo naopak je možnost zamítnutí insolvenčního návrhu. V § 88 insolvenčního zákona se uvádí, že v insolvenčním řízení se rozhoduje formou usnesení. V tomto paragrafu jsou uvedeny náležitosti, které musí rozhodnutí splňovat: „Nestanoví-li tento zákon jinak, v záhlaví písemného vyhotovení usnesení vydaného v insolvenčním řízení se uvede označení insolvenčního soudu, jména a příjmení soudců, označení dlužníka a jeho zástupce, označení osoby, o jejímž podání se rozhoduje, a jejího zástupce a označení věci. Je-li to možné, uvede se v označení dlužníka též jeho datum narození nebo jeho identifikační číslo osoby.“33 Obecné náležitosti usnesení jsou uvedeny v občanském soudním řádu v § 169.

32

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní : doplněné o předpisy evropského práva. 5. Praha : Linde, 2008. s. 280 33 § 88 odst. 2 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

43

5.1 Náležitosti rozhodnutí o úpadku dlužníka Pokud se dokazováním a osvědčováním zjistí, že dlužník je v úpadku, nebo mu úpadek hrozí, tak insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat náležitosti, které jsou stanoveny insolvenčním zákonem, přesněji v § 136. „Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat: a) výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce, c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku, d) výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání, e) výzvu, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, f) výzvu, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní a dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti, g) výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání, h) výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, i) označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.“34 Dále v ustanovení tohoto paragrafu je v posledních dvou odstavcích uvedena lhůta k přihlášení pohledávek, která je stanovena v rozhodnutí a nesmí být kratší 30-ti dní a přesáhnout dobu 2 měsíců. V případě, kdy je rozhodnutí o úpadku spojeno s rozhodnutím o povolení oddlužení, lhůta činí jen 30 dnů. Nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku insolvenční soud svolává schůzi věřitelů. Dále také musí dojít ke svolání schůze věřitelů, která je stanovena na dobu konání nejpozději do dvou měsíců od uplynutí lhůty, do které mají být přihlášeny pohledávky. Ne však dříve, než po 7 dnech po uplynutí této lhůty. Insolvenční soud má pravomoc lhůtu prodloužit.

34

§ 136 odst. 2 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

44

V případě, kdy je s rozhodnutím o úpadku spojeno povolení na oddlužení, má soud pravomoc stanovit termín prvního přezkumného jednání, s tím, že se musí konat nejpozději do doby 15-ti dnů, od uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek. Insolvenční soud většinou svolává schůzi věřitelů současně s přezkumným jednáním, v tentýž den.

5.2 Doručení rozhodnutí o úpadku Oproti minulé úpravě, zákonu o konkursu a vyrovnání, se u rozhodnutí o úpadku nepočítá s obesíláním všech známých věřitelů dlužníka. Pokud soud považuje za vhodné doručit rozhodnutí o úpadku či pouze jeho zkrácenou formu i věřitelům dlužníka, kteří své pohledávky přihlásili před jeho vydáním, může tak dle § 138 insolvenčního zákona učinit. Přestože obecná přístupnost k informacím a aktuálním údajům je značná a je jím tak zajištěna značná míra publicity a otevřenosti, soud tuto možnost má a může s ní nakládat dle svého uvážení. O výčtu osob, kterým soud doručuje rozhodnutí, informuje tentýž paragraf, odst. 2. Jedná se tedy o dlužníka, insolvenčního správce, předběžného správce, insolvenčního navrhovatele a osoby, které k řízení přistoupily. Přičemž dlužníku a insolvenčnímu správci se rozhodnutí o úpadku doručuje do vlastních rukou.

5.3 Oznámení o vydání rozhodnutí dlužníkova úpadku Oznámení o vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, vyrozumí insolvenční soud subjekty, níže uvedené. „a)orgán, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán, b) finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník sídlo, je-li právnickou osobou, jinak finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník bydliště; místo toho vyrozumí jiný finanční úřad, o němž je mu známo, že je správcem daně dlužníka, c) úřad práce, v jehož obvodu má dlužník, který je zaměstnavatelem, sídlo; místo podnikání, je-li dlužníkem fyzická osoba, která nemá sídlo nebo bydliště, je-li dlužníkem fyzická osoba, která nemá ani místo podnikání, d) příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, e) obecný soud dlužníka, f) soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá řízení o nárocích, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek dlužníka,

45

g) Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému uvedeného v seznamu České národní banky podle zvláštního právního předpisu, h) Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem vypořádacího systému podle zvláštního právního předpisu, i) orgán nebo osoba, která vede veřejný či neveřejný seznam, který podle zvláštního právního předpisu osvědčuje vlastnictví dlužníka k majetkové podstatě nebo existenci práva dlužníka náležejícího do majetkové podstaty, zejména katastrální pracoviště, která v katastru nemovitostí evidují majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že náleží dlužníkovi; Notářskou komoru České republiky, která v Rejstříku zástav eviduje majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že náleží dlužníkovi; Středisko cenných papírů, které eviduje zaknihované cenné papíry dlužníka.“ 35 Insolvenční soud, který má povinnost k vyrozumění osob výše uvedených, splní tuto povinnost tím, že doručí rozhodnutí o dlužníkově úpadku zvlášť, prostřednictvím veřejné datové sítě. Informační systém datových schránek byl spuštěn k 1. 11. 2009, díky kterým se mění způsob doručování pouze v listinné podobě na podobu i elektronickou. Pomocí tohoto systému je možné zasílání dokumentů orgánům veřejné moci a zároveň je od nich přijímat. Zákon o datových schránkách se zasloužil o zrovnoprávnění papírové a elektronické formy zasílaného dokumentu.

5.4 Účinky rozhodnutí o úpadku Novou možností, která nastala oproti původnímu zákonu o konkursu a vyrovnání je fakt, že lze provádět započtení pohledávek dlužníka a věřitele poté, co bylo rozhodnuto o úpadku. Podmínkou, kterou zákon stanovuje za nutnou, je započetí před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Započtení není přípustné tehdy, jestliže dlužníkův věřitel, který provádí započtení se svojí započitatelnou pohledávkou, se nepřihlásil do insolvenčního řízení. Další z podmínek je, pokud věřitel získal pohledávku neúčinným způsobem, nebo pokud v době nabytí započitatelné pohledávky věděl, že je dlužník v úpadku. Posledním důvodem, kdy započtení není možné je tehdy, pokud dlužníkův věřitel: „dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele“ 36Započtení dle tohoto ustanovení není také možné v případě, kdy došlo k nařízení předběžného opatření insolvenčním osudem. 35

§ 139 odst. 1 insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 36 § 140 odst. 3 d) Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších

46

5.5 Odvolání proti rozhodnutí o úpadku Další podstatnou kapitolou v rámci vydání rozhodnutí o insolvenčním návrhu je § 141 zabývající se odvoláním proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku. InsZ ve své úpravě upravuje možnosti odvolání účastníků řízení k insolvenčnímu soudu. Pokud soud vydá rozhodnutí o úpadku, na základě návrhu podaného dlužníkem, není odvolání přípustné. V případě rozhodnutí o úpadku, který inicioval věřitel svým insolvenčním návrhem, jedinou osobou, která je sto podat odvolání, je dlužník.

Dlužník je oprávněn podat odvolání

z důvodu, že nebyl osvědčen úpadek či z důvodu bránění překážky stanovené zákonem. Ke skutečnostem vzniklých po rozhodnutí soudu prvního stupně, není v odvolacím řízení přihlíženo.

5.5.1 Rozhodování insolvenčního soudu „Insolvenční soud jako zásadní otázku pro své rozhodnutí bude posuzovat osvědčení úpadku dlužníka. Pokud bude potvrzen závěr soudu prvního stupně o úpadku dlužníka, odvolací soud odvolání zamítne bez ohledu na své případné zjištění, že insolvenční navrhovatel nedoložil existenci své splatné pohledávky, či skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Takto nastavené parametry výrazně posilňují postavení věřitelů ve vztahu k osobě dlužníka, když vychází z aplikace logického závěru, že v případě existence úpadku byla dána povinnost podat insolvenční návrh na osobě dlužníka a proto případné výše uvedené vady jinak správného rozhodnutí o úpadku dlužníka toto rozhodnutí fatálně nezatěžují.“37

5.6 Negativní rozhodnutí insolvenčního soudu Negativní rozhodnutí insolvenčního soudu jsou taková, ve kterých není rozhodnuto o úpadku. Negativní rozhodnutí a jeho vymezení nacházíme v insolvenčním zákonu nikoli pod tímto názvem, ale pod ustanovením „jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu“, tj. § 142. „Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou: a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady (§128), b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (§130),

37

BUDÍN, Petr. InsZ krok za krokem. Noviny pro konkurs a vyrovnání [online]. 11/ 2006, 1. Dostupný z WWW: .

47

c) zamítnutí insolvenčního návrhu (§143), d) zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka (§144).“ 38 K bodu a), tj. odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, je již zmiňováno v kapitole 4. „Projednání insolvenčního návrhu“ a k bodu b), tj. zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, je již také uvedeno, a v kapitole 4.1. „Projednání insolvenčního návrhu.“ Bod c) zamítnutí insolvenčního návrhu a bod d) zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka je rozepsán v této podkapitole.

5.6.1 Zamítnutí insolvenčního návrhu Zamítnutí insolvenčního návrhu vzniká tehdy, pokud nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, stanovené zákonem. Insolvenční návrh, který podal věřitel insolvenční soud zamítne, pokud věřitelským insolvenčním návrhem nebyla mnohost věřitelů osvědčena. Za další osobu není považována osoba, na kterou byla převedena pohledávka navrhovatele proti dlužníkovi nebo její část v době 6-ti měsíců před podáním insolvenčního návrhu, či po době zahájení insolvenčního řízení. Následující odstavec obsahuje zákonné ustanovení, ze kterého vyplývá, že pokud dlužník není v úpadku pro předlužení, pak se insolvenční návrh podávaný věřitelem zamítá i tehdy, pokud dlužník osvědčí, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání, kterého se dopustily třetí osoby. To i pokud je předpokládatelná možnost, že bude odvrácena během doby 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků. Je-li dlužníkem právnická osoba, insolvenční návrh podaný věřitelem je zamítnut, přestože stát či vyšší samosprávný územní celek po zahájení insolvenčního řízení nejen převezme dluhy, nýbrž se i zaručí.

38

§ 142 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

48

5.6.2 Zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka Insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu také způsobem, že odmítne insolvenční návrh z důvodu nedostatku majetku dlužníka. Tento způsob zamítnutí nastává jestliže: „a)

dlužník

je

obchodní

společností,

která

byla

zrušena

rozhodnutím

soudu,

b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, o kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny“39 Insolvenční návrh nebude zamítnut pro nedostatek dlužníkova majetku, pokud navrhovatel složí zálohu na náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí má možnost odvolání i věřitel, je zde nutnost doložení pohledávky u dlužníka. Pokud insolvenční soud vydá rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka, poté je tento návrh podkladem pro vymazání dlužnické osoby z obchodního rejstříku, pokud nejde o právnickou osobu, která byla zřízena zákonem.

39

§ 144 odst. 1 Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů

49

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo podání podrobného výkladu, rozebírající insolvenční návrh, spolu s jeho charakteristickými znaky a náležitostmi, dále také způsob jeho projednání a rozhodnutí o něm. Jde v podstatě o komplexní shrnutí náležitostí, práv a povinností, týkající se insolvenčního návrhu. To vše je upraveno odpovídající úpravě dle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů, který je pro vývoj insolvenčního práva klíčovým. V jednotlivých částech bakalářské práce jsou rozebrány kapitoly do takové hloubky, která byla dle mé úvahy a posouzení zapotřebí, vzhledem k důležitosti dané kapitoly pro tuto práci. Nová úprava úpadkového práva, která vzešla v platnost s Novým rokem 2008, s sebou přinesla řadu změn. Změny to byly jak pozitivní tak dle mého názoru i negativní, což je víceméně přirozeným znakem, se kterým lze relativně počítat již s předstihem. Praxe ve spoustě případů dokazuje, že pokud je vytvořen nový koncept, který má odstranit neduhy dosavadní úpravy, zlepšení v praxi může být reálně pociťováno. Jak to již bývá, většina zlepšení s sebou nese i své stinné stránky, které jsou protihodnotou dosaženého úspěchu. Pokud tuto svou myšlenku převedu do praktického pojetí insolvenčního práva, uvedu příklad, který s sebou, dle mého názoru, přinesl nový insolvenční zákon. Tedy, přijatý insolvenční zákon klade velký důraz na úsporu času během řízení. Zákonem je stanoveno, že informace o zahájení řízení jsou zveřejňovány do dvou hodin od přijetí insolvenčního návrhu. Zveřejňují se tedy v podstatě okamžitě. Úředníci, kteří mají na starost tuto činnost, jsou zahlceni administrativou, nemohou insolvenční návrhy prověřovat. V ekonomické situaci se dnes také rozmáhají šikanózní insolvenční návrhy, které jsou podávány se záměrem uškodit. Jedná se zejména o konkurenční boje. Bohužel i tyto neopodstatnělé insolvenční návrhy jsou do dvou hodin uveřejňovány v insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že je rejstřík veřejný a má vysokou míru publicity, informaci o tom, že je společnost v insolvenci, může způsobit škodlivé následky. Tyto následky tak mohou mít dopad na celou obchodní společnost, její chod a uzavírání zakázek. Obchodní partneři společnosti nebudou mít interes na uzavírání zakázek a obchodování s firmou, protože ji budou považovat za již neperspektivní a nedůvěryhodnou. To jsou dle mého názoru některé z negativních dopadů. Ovšem tyto negace jsou proti pozitivům, které zákon přinesl, řekla bych zanedbatelné. Velikým kladem, který bych ráda zdůraznila je fakt, že i při řešení úpadku je možné díky nové úpravě, ponechání činnosti 50

dlužníka, který neutrpí tak veliký sociální šok, a řeší svůj úpadek případnou reorganizací, přičemž dochází k zachování jeho činnosti. Dalším nový užitečným způsobem je také oddlužení. Změny, které nastaly po příchodu nové úpravy úpadkového práva a též srovnání insolvenčního zákona spolu s úpravou předchozí, tj. zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je rozebráno hned z počátku bakalářské práce v kapitole 1. tj. „Charakteristika insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení“. Těmito rozdíly je téměř protkaná celá práce, kdy se jednotlivé rozdíly prolínají skrz celý text. Téma „Insolvenční návrh, jeho projednání a rozhodnutí o něm dle zákona č. 182/2006 Sb.“ jsem si vybrala z důvodu jeho nadčasovosti, aktuálnosti a také proto, že se bohužel dotýká čím dál tím většího počtu jak jednotlivců, tak podniků a společností. Důležitým faktorem, který měl vliv na celkovou ekonomickou situaci, je celosvětová krize, která se projevila velmi důrazně a téměř ve všech odvětvích. Celosvětová ekonomická krize se začala prodírat na povrch v létě roku 2007, přičemž její dozvuky jsou stále aktuální a můžeme je pozorovat na ekonomické i podnikatelské půdě i nyní. Insolvenční zákon je propracovaný, transparentní a myslím, že dostatečně reagující na požadavky dnešní „zadlužené společnosti“. Ovšem budou-li statistiky vykazovat nižší čísla s počty podaných insolvenčních návrhů, bude lépe pro všechny. Arabské přísloví říká: „Být chudý a bez dluhů - to je největší bohatství.“

51

Seznam použitých pramenů a literatury Odborné publikace 1. HOSTINSKÝ, Jan. Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu.Ostrava: KEY Publishing 2. KOTOUČOVÁ, Jana, a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), komentář. Praha: C. K. BECK, 2008. 1076 s. ISBN: 978-80-7179-595-7 s. r. o., 2009. 112 s. ISBN: 978-80-7418-010-1 3. KOZÁK, Jan. BUDÍN,Petr, DADAM Alexandr. PACHL, Lukáš. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení, komentář. Praha: ASPI a. s., 2008, s. 928. 4. KUČERA, František. Insolvenční právo. Praha: C. H. Beck, 2009. 306 s. ISBN: 978-80-7400-163-5 5. LANDA, Martin. Ekonomika insolvenčního řízení. Ostrava: KEY Publishing s. r. o., 2009. s. 426 ISBN 978-80-7418-031-6 6. LISSE, Luděk. Insolvenční právo. Praha: EUROPRESS, 2007. 89 s. ISBN: 978-80-86754- 91-8 7. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. ASPI.2008. 471 s. ISBN: 978-80-7357-329-4 8. SCHELLEOVÁ, Ilona. Úvod do insolvenčního práva. Ostrava: KEX Publishing s. r. o., 2007. 94 s. ISBN: 978-80-87071-54-0 9. WINTEROVÁ, Alena, a kolektiv. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha, a. s., 2008. 750 s. ISBN 978-80-7201-726-3 10. ZELENKA, Jaroslav, a kolektiv. Insolvenční zákon, poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000, Praha: Linde Praha a.s., 2007. 800 s. ISBN: 80-7201-707-2

52

Právní předpisy 1. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů 3. Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje 1. www.justice.cz 2. www.finexpert.e15.cz 3. www.m.ihned.cz 4. www.uppcr.cz 5. www.konkurs-vyrovnani.cz 6. http://www.cak.cz/ 7. www.sagit.cz

53

Seznam použitých příloh 1. Průběh insolvenčního řízení od počátku, kdy je stanoven úpadek, přes návrh, rozhodnutí o něm a způsobech jeho řešení 2. příklad usnesení, rozpracovaný dle § 136 insolvenčního zákona a jeho podbodů a) – i) 3. Graf zobrazující počet podaných návrhů na oddlužení a počet schválených oddlužení 4. Graf, který uvádí počet provedených operací v insolvenčním rejstříku v konkretně určených dnech roku 2011 5. Graf zobrazující počet insolvenčních řízení ku měsícům roku 2008, 2009, 2010 a 2011 s nejaktuálnější informací z dubna roku 2011

54

Příloha č. 1. Průběh insolvenčního řízení od počátku, kdy je stanoven úpadek, přes návrh, rozhodnutí o něm a způsobech jeho řešení

Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/insolvence-upadek-opu/1000818/47945

55

Příloha č. 2 V textu níže je uveden příklad usnesení, rozpracovaný dle § 136 insolvenčního zákona a jeho podbodů a) – i). a) Zjišťuje se úpadek dlužníka Japansushi s.r.o. se sídlem Pardubice, Dolní 120, PSČ 53000, IČ 12345678; b) Insolvenční soud jmenuje insolvenčním správcem Ing. Božidaru Malou, Skuteč, Domácí 12, PSČ 539 73, RČ: 123456/1234; c) Účinky rozhodnutí nastávají dne 20. října 2009 v 13 hodin 30 minut; d) Věřitelé, kteří doposud nepřihlásili svoje pohledávky, se vyzývají, aby tak učinili nejpozději do 30-ti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku; přihlášky a jejich přílohy se podávají dvojmo na adresu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, Pardubice, Máláskova 556, PSČ 53086 na předepsaném formuláři. K přihláškám, které budou soudu doručeny později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. e) Osoby, které mají své závazky vůči dlužníkovi, vyzývá insolvenční soud, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci; f) Insolvenční soud tímto vyzývá věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách. Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že tento věřitel nepodal přihlášku své pohledávky; g) Nařizuje se přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 5. prosince 2009 v 11:00 hodin, číslo dveří 2491, III. patro v budově Krajského soudu, pobočka Pardubice, Pardubice, Maláskova 1556. Insolvenční soud dále svolává schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání na stejném místě. Předmětem jednání schůze věřitelů budou níže uvedené body: 1) zpráva prozatímního věřitelského výboru o jeho dosavadní činnosti 2) zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti 3) volba věřitelského výboru 4) rozhodnutí věřitelů a eventuální odvolání dosavadního insolvenčního správce

56

z funkce a ustanovení nového insolvenčního správce 5) rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku; h) Dlužníku se ukládá, aby do 15-ti dnů sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů; i) Rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v Insolvenčním rejstříků.

57

Příloha č. 3 Graf zobrazující počet podaných návrhů na oddlužení a počet schválených oddlužení

Zdroje: http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://img.mf.cz/631/921/insolvencni_navrhy.jpg&imgr efurl=http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/insolvencnich-navrhu-je-vice-nez-za-cely-rok2009&usg=__aVXXMw9MGvqucLvt3j_6Nu3NDng=&h=383&w=565&sz=127&hl=cs&star t=0&zoom=1&tbnid=aROerPrEmpqW4M:&tbnh=150&tbnw=221&ei=V3GwTYmLNcbDsw aPuqXYCw&prev=/search%3Fq%3Doddlu%25C5%25BEen%25C3%25AD%2B%2Bosobn%25C3%25AD%2Bbankroty%2B%25C4%258Dr%26hl%3Dcs%26biw%3D1021 58

%26bih%3D464%26gbv%3D2%26tbm%3Disch&itbs=1&iact=rc&dur=344&page=1&ndsp= 9&ved=1t:429,r:6,s:0&tx=125&ty=51 Příloha č. 4 Graf, který uvádí počet provedených operací v insolvenčním rejstříku v konkrétně určených dnech roku 2011

Zdroj : http://insolvencni-rejstrik.cz/ 59

Příloha č. 5 Graf zobrazující počet insolvenčních řízení k měsícům roku 2008, 2009, 2010 a 2011 s nejaktuálnější informací z dubna roku 2011

Zhuštěná data (některé měsíce jsou pro zachování přehlednosti grafu vynechány) Počet zahájených insolvenčních řízení ve skončených měsících Průběžná data za aktuálně probíhající měsíc

Zdroj: http://www.cesr.cz/?act=1&subaction=8#graf

60