SOKRATES Správní právo - letní semestr 2011 Stavební zákon – použití v praxi. a. Právní úprava b. Základní pojmy c. Územní plánování d. Územní rozhodování e. Stavební řád: i. stavební řízení ii. užívání staveb iii. odstranění stavby f. Vyvlastnění g. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí h. Organizace státní správy i. Přestupky Právní úprava Stavební právo je důležitou součástí právního řádu již cca. dvě století. Počátky stavebního práva jsou spojovány s požárními řády z druhé poloviny 18. století. Následně během druhé poloviny 19. století bylo v tuzemském právu přijato 5 stavebních řádů (2 v Čechách, 2 na Moravě, 1 ve Slezsku), které spolu s dalšími předpisy platily až do konce 40. let 20. století, jelikož jejich přístup ke stavební problematice byl poměrně komplexní. Následný vývoj stavebního práva 50. a 60. let 20. století byl částečně ovlivněn snahou o centrální plánování. V 70. letech byl přijat zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který platil po určitých novelizacích až do roku 2006. Během jeho účinnosti se měnily politické poměry a celospolečenský přístup k některým institutům, což se spolehlivě do stavebního zákona promítalo. Příkladně na počátku 90. let 20. století se zásadním způsobem změnil postoj společnosti k soukromému vlastnictví, vlastnické právo bylo povýšeno a byla posílena jeho ochrana. Dnes se nám ta neúměrná ochrana vlastnického práva trochu vrací – nikdo nesmí nijak narušit nebo ohrozit cizí vlastnictví. V roce 2006 byl přijat této oblasti nový právní předpis, a to zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, který nově přeuspořádává dříve zavedená pravidla a sjednocuje úpravu na poli stavebnictví. Dalšími souvisejícími předpisy jsou poté - zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí - zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě - zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád - zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků - vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu - vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o technických požadavcích na výstavbu hl. m. Prahy - vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb - vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území
Základní pojmy Koridor: plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy Nezastavěné území: území nezahrnuté do zastavěného území nebo zastavitelné plochy Nezastavitelný pozemek: pozemek v území obce, který nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, př. pozemek veřejné zeleně sloužící obecnému užívání; za určitých podmínek zemědělský a lesní pozemek v intravilánu obce Obecné požadavky na výstavbu: obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby stanovené prováděcími předpisy Plocha: část území vymezená v PÚR, ZÚR, popř. ÚPP s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití Stavba: veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasnou stavbou se rozumí stavba, u níž stavební úřad omezí dobu jejího trvání. Nelze slučovat pojem stavby podle stavebního zákona a podle občanského zákoníku (§119: Věci jsou movité nebo nemovité. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Za takovou stavbu nelze považovat př. parkoviště, které by po oddělení od pozemku nebylo samostatně funkční.) Stavební dozor: odborný dozor nad prováděním staveb svépomocí vykonávaný osobou vysokoškolského vzdělání stavebního nebo architektonického směru; nebo středoškolského vzdělání stavebního směru s maturitou a alespoň tříletou praxí ve stavebním oboru Stavební podnikatel: osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních právních předpisů (obchodní zákoník, živnostenský zákon) Stavební pozemek: pozemek (jeho část nebo soubor pozemků) určený k umístění stavby (územní rozhodnutím nebo regulačním plánem) Stavebník: osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce; též investor a objednatel stavby Staveniště: místo, na němž se provádí stavba nebo udržovací práce; zahrnuje stavební pozemek, popř. zastavěný stavební pozemek anebo část stavby v rozsahu vymezeném stavebním úřadem. Terénní úpravy: zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a s nimi související práce. Veřejná infrastruktura: pozemky, stavby a zařízení pro dopravní infrastrukturu (stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť), technickou infrastrukturu (př. vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby pro nakládání s odpady, apod.), občanské vybavení (př. pro vzdělávání a výchovu, sociální služby, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, apod.), veřejné prostranství ve veřejném zájmu Veřejně prospěšná stavba: stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená v územně plánovací dokumentaci Zastavěné území: území takto vymezené územním plánem nebo postupem podle stavebního zákona Zastavěný stavební pozemek: evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela Zastavitelná plocha: plocha vymezená k zastavění v územním plánu obce nebo v zásadách územního rozvoje
Územní plánování Územní plánování je způsob zobrazení celého území naší republiky do mapy (uspořádaných podle hierarchie) se zaměřením na to, zda lze na daném území stavět nebo je nutno zachovat stávající kulturu pozemku, tj. lesní, zemědělskou, vodní, apod. plochu. Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území. Tzn. - zjišťovat a posuzovat stav území (jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty) - stanovit koncepci rozvoje území - prověřit a posoudit potřeby změn území i z hlediska veřejného zájmu - stanovit požadavky na umístění, uspořádání a řešení staveb - stanovit podmínky pro ochranu území - určit nutné asanační, rekonstrukční a rekultivační zásahy do území - atp. Územní plánování se promítá do několika různých typů dokumentace hierarchicky seřazených podle jejich závaznosti a územní působnosti. Každý dokument se skládá z textové a obrazové části. 1. Politika územního rozvoje (PÚR) 2. Zásady územního rozvoje (ZÚR) 3. Územní plán (ÚP) Politika územního rozvoje: obsahem jsou aktivity a záměry celorepublikového nebo mezinárodního významu. PÚR vymezuje plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury celorepublikového významu, stanoví republikové priority územního plánování s ohledem na trvale udržitelný rozvoj, vymezuje oblasti se specifickými hodnotami nebo problémy mezinárodního nebo republikového významu, atp. Pořizovatelem PÚR je Ministerstvo pro místní rozvoj, přičemž k návrhu dokumentace se může vyjádřit každý. MMR povinně zveřejňuje návrh na internetu, včetně vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a lhůty pro podání připomínek. Připomínky by měly uvádět všechny skutečnosti, které mohou být důvodem pro změnu PÚR. Politika není vydávána formou opatření obecné povahy jako ostatní dokumenty územního plánování, a proto ji není možné napadat žalobou u Nejvyššího správního soudu. Jedinou možností, jak do ní tedy zasáhnout, je toto připomínkovací řízení. Politika územního rozvoje je závazná pro všechny nižší typy dokumentů územního plánování. Zásady územního rozvoje: představují jakýsi přechod mezi celostátní PÚR a podrobným územním plánem obce. Jedná se o dokument vymezující zásadní změny a charakter území kraje, v němž se vymezují některé typy důležitých staveb, příkladně veřejně prospěšné stavby. ZÚR se připravují ve dvou fázích. Na základě rozhodnutí zastupitelstva připravuje krajský úřad Zadání ZÚR. Po schválení zadání zastupitelstvem připravuje krajský úřad dále Návrh ZÚR. Zastupitelstvem schválený návrh ZÚR je poté předložen veřejnosti k připomínkování a námitkování. Rozdíl mezi připomínkou a námitkou je otázka jejího zohlednění při přijímání ZÚR. Připomínku může podat každý, přičemž při vydání ZÚR musí být zohledněna. Námitku mohou podat jen určité subjekty a musí o nich být rozhodnuto v samotných ZÚR včetně odůvodnění. Subjekty, oprávněnými podat námitku, jsou příkladně dotčené obce nebo tzv. zástupce veřejnosti – osoba vystupující jménem určeného počtu občanů obce (cca. 200) nebo kraje (500). Všechny námitky a připomínky musí být uplatněny nejpozději v průběhu veřejného projednání ZÚR. Zastupitelstvem schválené ZÚR se vydávají jako opatření obecné povahy, zveřejňují se na všech úředních deskách dotčených obcí a na úřední desce kraje (které povinně umožňují dálkový přístup). Kdokoli má právo nahlížet do vydaných ZÚR a pořizovat si z něj výpisky a kopie. Proti přijetí ZÚR je možno podat žalobu ve správním soudnictví. ZÚR jsou závazné pro územní a regulační plán obce.
Územní plán: by měl být poměrně trvalý dokumentem obce o podrobném vymezení území z hlediska jeho zastavitelnosti a ochrany hodnot území. Územní plán je vydáván taktéž formou opatření obecné povahy a je závazný pro regulační plán a územní rozhodování. Územní plán se pořizuje v několika fázích, přičemž zadání, koncept i návrh ÚP pořizuje obecní úřad odborně k tomu vybavený, zpravidla tedy obecní úřad s rozšířenou působností. Povinnými fázemi je zadání a návrh ÚP. Schválení územního plánu je však v kompetenci jen obecního zastupitelstvo té obce, pro kterou je územní plán pořizován. Územní plán je pořizován na základě rozhodnutí zastupitelstva, podnět k přijetí rozhodnutí však může dát obec sama, orgán veřejné správy, občan obce nebo i fyzická či právnická osoba, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce. V každé fázi mohou občané uplatňovat své námitky či připomínky k dokumentaci, přístup k jejich vyhodnocení a zohlednění je stejný jako u ZÚR – připomínku má obec povinnost „pouze“ zohlednit, o námitce musí rozhodnout a své rozhodnutí odůvodnit. Někdy je nutno před přijetím územního plánu zajistit stanovisko krajského úřadu k vyhodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. SEA). Územní rozhodování Konkrétní správní řízení o zákonem předpokládané situaci na základě žádosti. Rozlišujeme druh územního rozhodování, který určuje věcnou stránku věci rozhodnutí, a formu, podle které příslušný úřad dodržuje procesní postup. Druhy: - o umístění stavby - o změně využití území - o změně stavby - o dělení nebo scelování pozemků - o ochranném pásmu Forma: - územní rozhodnutí - zjednodušené územní řízení - územní souhlas - územně plánovací informace - veřejnoprávní smlouva - regulační plán - územní opatření Územní řízení je zahájeno na základě žádosti, jejíž obsah dále určí okruh účastníků a dalších dotčených osob. Vymezení účastníků podle stavebního zákona je takto speciální vůči obecné podpůrné úpravě účastenství ve správním řádu. Účastníkem územního řízení je žadatel, obec určená dle místa záměru, vlastník dotčeného pozemku či stavby, vlastník sousedního pozemku či stavby, jejichž práva a povinnosti mohou být rozhodnutím dotčena a osoby dle zvláštních zákonů (př. občanská sdružení), společenství vlastníků jednotek (podle zákona o bytech č. 72/1994 Sb.). Dalším subjektem tohoto řízení jsou dotčené správní úřady (př. orgán ochrany přírody, orgán státní památkové péče, silniční správní úřad, apod.). Žádost zahajující územní řízení musí kromě klasických náležitostí dle správního řádu taktéž obsahovat zvláštní náležitosti jako doklad o vlastnictví, rozhodnutí a stanoviska dotčených orgánů, stanoviska vlastníků infrastruktury a dokumentaci záměru. Po podání žádosti je záměr žadatele zveřejněn, následuje veřejné ústní jednání a místní šetření, na jehož základě jsou dodávána stanoviska, námitky a připomínky. Po uplynutí stanovené lhůty je záměr posouzen, případně i z hlediska vlivů na životní prostředí (EIA) a správní úřad vydává rozhodnutí. Nejdůležitějším typem územního řízení je řízení o umisťování staveb, které je nezbytné pro vydání stavebního povolení. Řízení o umístění stavby slouží jako jakýsi předstupeň skutečného povolení a zahájení stavby. V určitých případech lze řízení o umístění a povolení stavby sloučit do jednoho řízení.
Nejsložitější formou rozhodnutí je územní rozhodnutí, kdy je nutno prokázat soulad záměru se všemi požadavky dle stavebního zákona, tj. s územně plánovací dokumentací (PÚR, ZÚR, ÚP), s cíly a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, s právy a právem chráněnými zájmy účastníků řízení, apod. Rozhodnutí se musí vyrovnat se všemi námitkami, odůvodnit postoj příslušného orgánu a zohlednit včas podané námitky. Územní rozhodnutí je platné 2 roky. Zjednodušené územní řízení je možno vést v případě, že záměr se nachází v zastavitelné ploše nebo zastavěném území, že nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí, žádost je kompletní, obsahuje všechna vyjádření dotčených orgánů a souhlas dalších účastníků. Za obdobných podmínek je vydáván i územní souhlas, který je však dále vázán na podmínku, že realizací záměru nedojde k podstatné změně poměrů v území. Územně plánovací informaci podává na žádost krajský úřad, úřad územního plánování, stavební úřad apod. o podmínkách provedení jednoduchých staveb bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Tato informace může v případě jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nahradit jakýkoli jiný způsob umístění stavby. Veřejnoprávní smlouva je uzavírána na základě žádosti žadatele nebo na základě žádosti stavebního úřadu. Má povinně písemnou formu a předpokládá souhlas všech účastníků řízení. Regulační plán: je územním rozhodnutím o hromadném umístění staveb. RP lze označit jako přechodový stupeň mezi územním plánem (vydáván opatřením obecné povahy) a územním rozhodnutím (řeší umístění konkrétních staveb). RP může řešit i celý komplex staveb, z nichž pro každou jednotlivě by jinak bylo třeba žádat o samostatné územní rozhodnutí. Regulační plán se vydává z podnětu nebo na žádost formou opatření obecné povahy. RP je hromadným územním rozhodnutím, a proto se okruh účastníků shoduje s účastníky případného územního řízení. Vyhodnocení námitek a připomínek je stejné jako u ZÚR a ÚP, přičemž právo podat námitku mají obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn, dotčených vlastník sousední nemovitosti i občanské sdružení za podmínek zvl. právních předpisů. Na základě projednání návrhu regulačního plánu zastupitelstvo rozhodne o jeho vydání, příp. jej vrátí k přepracování nebo jej zamítne. Územní opatření: jsou vydávána formou opatření obecné povahy a spadají sem dva typy rozhodnutí – územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře. ÚO o asanaci reaguje na špatný stav staveb a zařízení v území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií. Dále lze nařídit asanaci, tj. odstranění závadných staveb ve veřejném zájmu z důvodů hygienických, bezpečnosti, požární ochrany, plynulosti provozu nebo ochrany životního prostředí. Smyslem ÚO o stavební uzávěře je zakázat nebo omezit určitou stavební v konkrétním území na vymezenou dobu. Typicky se stavební uzávěra vyhlašuje jako zákaz stavební činnosti v území, pro které je v budoucnu plánováno specifické využití, př. budoucí veřejně prospěšná stavba velkého rozsahu, přílišná zastavěnost dříve poklidné obce (satelitní vesničky). Stavební řád K samotnému zahájení stavební činnosti musí stavebník projít postupem podle části stavebního zákona o povolování staveb, tzv. stavebního řádu. Stavební řád zná tyto typy provedení stavby, tj. ohlášení stavby, řádné stavební řízení, zkrácené stavební řízení a veřejnoprávní smlouva. Stavební řízení Volný režim je možno použít u jednoduchých typů staveb a v praxi tzn., že stavba nepodléhá ani ohlášení ani stavebnímu povolení. Zákon (§103) přesně jmenuje, které stavby pod tento režim spadají, a jsou jimi příkladmo - stavby o jednom nadzemním podlaží do 25 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění, neslouží k ustájení zvířat a nejde o sklady hořlavých kapalin a hořlavých plynů; - stavby pro zemědělství o jednom nadzemním podlaží do 70 m 2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, s výjimkou staveb pro ustájení zvířat, pro chovatelství a zemědělských staveb, které mají sloužit
pro skladování a zpracování hořlavých látek (např. seníky, sušičky, sklady hořlavých kapalin, sklady chemických hnojiv); - přístřešky o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiné veřejně přístupné přístřešky do 40 m 2 zastavěné plochy a do 4 m výšky; - technická infrastruktura a doprovodná technická zařízení pro rozvod vody, energií, tepla, pro zajištění služeb elektronických komunikací, pro odvádění odpadních a dešťových vod a větrání, a to … nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, a telefonní budky, včetně přípojných komunikačních vedení veřejné komunikační sítě a přípojných energetických vedení, zejména pro veřejné telefonní automaty a jejich stavební úpravy; … vedení technického zařízení uvnitř budov a jejich stavební úpravy; … povrchová zařízení pro rozvod nebo odvod vody na zemědělské půdě nebo na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, nejde-li o vodní díla; atp.
Ohlášení stavby K provedení jednoduchých staveb, které jsou v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, s územně plánovací informací, které jsou umisťovány v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se jimi podstatně nemění a které nevyžadují nové nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, postačí ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Spolu s ohlášením stavebník stavebnímu úřadu doloží, že o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich. Tito mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky proti stavbě do 15 dnů ode dne, kdy byli stavebníkem informováni. Tyto stavby jsou opět přesně vymezeny zákonem a spadají sem příkladmo - stavby pro bydlení a pro rekreaci do 150 m 2 zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím, - podzemní stavby do 300 m 2 zastavěné plochy a hloubky do 3 m, pokud nejsou vodním dílem, - stavby do 300 m 2 zastavěné plochy a výšky do 10 m, s výjimkou staveb pro bydlení, a haly do 1000 m 2 zastavěné plochy a výšky do 15 m, pokud tyto stavby a haly budou nejvýše s jedním nadzemním podlažím, nepodsklepené a dočasné na dobu nejdéle 3 let, atp.
Toto ohlášení obsahuje údaje o stavebníkovi, stavbě, jejím rozsahu a účelu, případně dobu jejího trvání, stavebník připojí doklady prokazující majetkoprávní vztah k dotčeným nemovitostem (př. vlastnické právo, právo provést stavbu, právo odpovídající věcnému břemeni, atp.). Součástí žádosti je i projektová dokumentace stavby. Řádné stavební řízení Jde o řízení, v němž stavebník musí prokázat, že jeho stavba vyhovuje stavebně technickým požadavkům. Účastníci stavebního řízení jsou vymezeni odlišně od podpůrné úpravy správního řádu, zato velmi obdobně jako v případně územního řízení. Žádost o stavební povolení obsahuje vyjma klasických náležitostí údaje o požadovaném záměru, identifikační údaje o pozemcích a stavbách, doklady prokazující majetkoprávní vztah stavebníka k využití dotčených pozemků a staveb, projektovou dokumentaci, plán kontrolních prohlídek stavby, závazná stanoviska dotčených orgánů apod. Stavební řízení je zahájeno na tuto žádost, následuje její přezkoumání stavebním úřadem, oznámení známým účastníkům a dotčeným orgánům, ústní jednání a ohledání na místě (od něhož lze upustit). Ve stanovené lhůtě mohou účastníci a ostatní osoby uplatnit svá stanoviska, námitky a připomínky. Po vyhodnocení všech částí stavební úřad vydává rozhodnutí, které je kladné za předpokladu proveditelnosti stavby, souladu projektové dokumentace s územně plánovací dokumentací, obecnými požadavky na výstavbu apod. Rozhodnutí se opět musí vypořádat s námitkami a odůvodnit rozhodnutí o nich, zohlednit připomínky, stanovit případné podmínky pro provedení stavby, apod. Stavební povolení je platné dva roky.
Zkrácené stavební řízení Za podmínek, že stavebník uzavře smlouvu s autorizovaným inspektorem o provedení kontroly projektové dokumentace pro stavbu, kterou hodlá provést, může takovou stavbu pouze oznámit stavebnímu úřadu. Stavebník musí zajistit souhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení. Stavba nesmí být podle dalších kritérií nezpůsobilá pro zkrácené stavební řízení. Stavebník k oznámení stavby připojí projektovou dokumentaci stanovenou prováděcím právním předpisem a certifikát vydaný autorizovaným inspektorem. S případnými námitkami se vypořádá buď stavební úřad, nebo autorizovaný inspektor. Veřejnoprávní smlouva Namísto rozhodnutí lze uzavřít mezi žadatelem a stavebním úřadem veřejnoprávní smlouvu o povolení stavby, avšak pouze se souhlasem ostatních účastníků a dotčených orgánů. Užívání staveb Stavební zákon vychází z toho, že stavebník má právo na užívání stavby v bezprostřední návaznosti na její dokončení, jestliže byla stavba provedena v souladu s povolením stavebního úřadu nebo jiným obdobným souhlasem. Dokončenou stavbu lze užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu nebo kolaudačního souhlasu. První režim spočívá v tom, že stavebník nejméně 30 dní před zahájením užívání stavby oznámí svůj záměr stavebnímu úřadu a ten má možnost mu toto zakázat. Stavební úřad zakáže stavebníkovi užívat dokončenou stavbu zejména tehdy, jestliže na základě závěrečné prohlídky zjistí závažné nedostatky, nebo že nejsou splněny stanovené podmínky. Kolaudační souhlas (vyšší forma rozhodnutí) se potom vyžaduje především u staveb, v nichž není možno předem specifikovat počet budoucích uživatelů (př. škola, nemocnice, …). Stavební úřad stanoví na základě žádosti stavebníka o vydání kolaudačního souhlasu termín závěrečné kontrolní prohlídky. Pokud při ní nezjistí závady, vydá do 15 dnů od jejího provedení kolaudační souhlas. Žádost o vydání kolaudačního souhlasu může stavebník též doložit odborným posudkem (certifikátem) autorizovaného inspektora. Zvláštními instituty této části zákona jsou poté tzv. povolení předčasného užívání stavby, zkušební provoz a změna v užívání stavby. Odstranění stavby Odstranění stavby je institut, jehož je možno využít dobrovolně – na vlastní žádost, nebo jehož využije stavební úřad z vlastní činnosti, tj. ex offo. Odstranění stavby na vlastní žádost spočívá v tom, že stavebník hodlá změnit zástavbu na pozemku a k této činnosti potřebuje svolení stavebního úřadu. Za splnění zákonem stanovených podmínek stavební úřad odstranění stavby povolí. Stavebník doloží stavebnímu úřadu i dokumentaci budoucí demolice. V druhém případě se jedná o to, že stávající stavba je v rozporu příkladně s obecnou bezpečností, stavba byla postavena bez nezbytného povolení stavebního úřadu, nebo je stavbou dočasnou a již uplynula doba jejího trvání. Po zjištění některé z těchto skutečnosti nařídí stavební úřad vlastníku stavby její odstranění, případně nařídí odstranění stavby jiné osobě na náklady vlastníka stavby. V případě stavby postavené bez povolení stavebního úřadu může dojít k dodatečnému povolení stavby, pokud stavebník zajistí splnění podmínek stanovených zákonem. Správní orgán zde nemá prostor ke správnímu uvážení, splní-li vlastník stavby podmínky stanovené zákonem, musí stavební úřad stavbu dodatečně povolit. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že rozlišujeme stavby nepovolené a neoprávněné. Nepovolená stavba znamená stavbu provedenou bez potřebného výstupu stavebního úřadu. Stavba neoprávněná znamená, že stavebník si nezajistil majetkoprávní vypořádání s vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna – tento druhý spor má občanskoprávní charakter a zpravidla jej nebude řešit stavební úřad, ale soud.
Vyvlastnění Jedná se o institut, jimž stát zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit. Právní úpravou je speciální zákon o vyvlastnění č. 184/2006 Sb. Vyvlastnění je možno použít pouze za splnění následujících zásad: existuje zde vyšší společenský zájem, převažující nad ochranou soukromého vlastnického práva, který umožňuje omezit vlastníka v užívání jeho vlastnického práva k věci. Vyvlastněním se sleduje ochrana veřejných hodnot a je možno jej uplatnit pouze na základě zákona, za náhradu, jen pro stanovený účel (oportunita), nelze-li dosáhnout účelu jinak (subsidiarita), na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu (proporcionalita). Je nutno vždy prokázat v konkrétních souvislostech veřejný zájem. Účel by měl být stanoven ve zvláštním zákoně (nikoli o vyvlastňovacím řízení), př. stavební zákon, silniční z., vodní z… Stavební zákon uvádí tyto typy staveb: veřejně prospěšná stavba, veřejně prospěšné opatření, provedení asanace území, stavby k zajištění obrany státu, zřízení nezbytného přístupu ke stavbě nebo pozemku. Náhrada má být přiměřená a spravedlivá, v souladu s cenou obvyklou, stanovenou znaleckým posudkem. Dále se připočítává nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s vyvlastněním. Příslušnost je dána speciálním vyvlastňovacím úřadům. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí Posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen proces EIA, proces SEA) je v České republice upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, který nahradil původní zákon č. 244/1992 Sb. Proces posuzování vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí je založen na systematickém zkoumání a posuzování jejich možného působení na životní prostředí. Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů realizace na životní prostředí. V rámci procesu EIA jsou posuzovány zákonem stanovené stavby. Projekty posuzované v procesu EIA jsou například stavby, komunikace, výrobní haly, těžby nerostných surovin, provozy – nově budované, ale i jejich změny, tj. rozšiřování, změny technologií, zvýšení kapacity apod. Proces EIA probíhá vždy dříve, než jsou záměry povoleny a než se započne s jejich vlastní realizací. Bez závěru procesu EIA nesmí povolující úřad (např. stavební úřad) rozhodnout o povolení záměru. V rámci procesu SEA jsou posuzovány koncepce stanovené zákonem. Proces SEA provádí posuzování koncepcí na úrovni celostátní (rozvojové koncepce a programy), regionální (územní plány velkých územních celků) a místní (územní plány obcí). Organizace státní správy Na poli stavebního zákona působí stavební úřady o obecné: jejich pravomoc je dána v oblasti územního rozhodování, stavebního povolování, kolaudačního souhlasu, stavebního dozoru apod. Řadíme sem Ministerstvo pro místní rozvoj, krajské úřady, magistráty statutárních měst a hl. m. Prahy, úřady (stanovených) městských částí a měst. Obvodů, pověřené obecní úřady (obecní úřady 2) a další (vybrané) obecní úřady. o speciální: které mají v gesci vodní díla; dopravní stavby (dráhy, letiště, pozemní komunikace). Jejich pravomoc je dána jako u obecných stavebních úřadů vyjma územního rozhodování. Řadíme sem vodoprávní úřady (stavby vodních děl: obecní úřady 2 a 3, krajské úřady, Ministerstvo zemědělství), drážní úřady (stavby drah a na dráze: Drážní úřad, MHMP, silniční správní úřady, obecní úřady 3, krajské úřady, Ministerstvo dopravy), … o vojenské: na území vojenských újezdů; stavby pro obranu státu o jiné: zajišťují stavby pro bezpečnost státu; stavby pro vězeňství; stavby pro těžbu, zpracování, radioaktivních surovin, jaderná zařízení
Přestupky Správního deliktu se dopustí fyzická nebo právnická osoba v případě, že - provádí stavbu nebo její změnu, terénní úpravy, zařízení anebo udržovací práce, které je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez takového ohlášení, nebo takovou stavbu, změnu stavby, terénní úpravy anebo zařízení užívá, - stavbu, na kterou se vztahuje povinnost oznámení, užívá bez zkoušek a jejich vyhodnocení, které je povinen stavebník zajistit, - odstraní stavbu, terénní úpravy nebo zařízení, aniž by takový záměr byl ohlášen, anebo toto odstranění provede bez povolení přesto, že stavební úřad, že k odstranění je třeba povolení, - provádí vybrané činnosti ve výstavbě bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu, - provádí činnosti, ke kterým je třeba územní rozhodnutí, bez tohoto rozhodnutí nebo v rozporu s ním, popřípadě bez územního souhlasu anebo v rozporu s ním nebo provádí činnosti územním rozhodnutím zakázané, - provádí změnu stavby bez stavebního povolení, veřejnoprávní smlouvy nebo certifikátu autorizovaného inspektora, … Za spáchání správního deliktu lze uložit pokutu podle závažnosti až do výše 2 000 000,- Kč.
