ČÍSLO 49 (4/2006) Prosinec 2006 Věstník evangelických sborů na Benešovsku
SOBĚHRDSKÝ BRATR ZAS BUDOU VÁNOCE V loňském roce (taky vám to připadá tak nedávno?) jsme v SOBRu otiskli hned tři tradiční kazatelské stížnosti na to, jak ten advent neumíme slavit. Mne už to, abych pravdu řekl, přestává bavit. Přestává mne bavit lidem vykládat, že se nemají honit a mají vyhlížet Vánoce a chodit pěkně do kostela. Přestává mne to bavit ne jako marné házení hrachu na zeď, ale jako nenáležité zacházení s adventním tématem. Ze starých kázání vyškrtávám napomínání těch, kteří stejně nepřišli, a s těmi co přišli, slavíme Příchod krále naděje a radosti. A tak vám přeji, nenechte se otrávit těmi, kdo vám brání běhat a shánět dárky a vymýšlet, co upečete za cukroví, a v tom shonu (a třebas i díky němu) se všelijak těšit na Vánoce. Nenechte si nakukat, že se musíme oprostit od každodenního shonu, usebrat se a patřičně se duchovně vyladit. Koneckonců, i matka našeho Pána utíkala před vánocemi za Alžbětou a ještě nenarozený Jan Křtitel poskakoval jak dítě před lákavě načančanou výlohou. Starání a shon kvůli druhým není nic, co bychom si měli nechat vyčítat. A tohle přání neberte jako výraz rezignace, ale jako svědectví adventní důvěry – jsme zváni slavit Příchod Příchodů, a ten nám žádný shon a ruch zastínit prostě nemůže. Tomáš Trusina Jedno předvánoční tázání však přece jen tiskneme – písničku Jana Buriana a Petra Skoumala, kterou jsme si vypůjčili na úvod benešovské vánoční hry. Přijměte ji ovšem zároveň jako pozvánku k tomu, aby se nám vánoce staly opět svátky rozpomnění na sílu evangelia, a příležitostí k setkání se silou Záchrany a Naděje. 1
Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem, jak urvat alespoň tu hvězdu nad Betlémem, jak vyhrát na frontě a sehnat to, co není Zas budou vánoce, ty svátky zapomnění. Zas budou vánoce, ty svátky vkladních knížek dav najde Ježíška a hned ho sejme z kříže Bude z něj manekýn tak do výkladních skříní, nade vším zakrouží solventní cherubíni Zas budou vánoce, těžko jít proti větru Dveře se zavřely, kdo na to doplatí Těhotná Marie mačká se někde v metru Bojím se, miláčku, mám strach, že potratí Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem, jak urvat alespoň tu hvězdu nad Betlémem, jak vyhrát na frontě a sehnat to, co není Zas budou vánoce, ty svátky zapomnění.
KÁZÁNÍ • •
čtení Gn 49,8-12 Text: Marek 11,1-10
HOSANA! Požehnaný který přichází ve jménu Páně, požehnané přicházející království! Proto jsme dnes, bratři a sestry, tady, abychom se připojili k volání, které takto vítá Ježíše, a na uvítanou mu vyzpívali tuto píseň velikého očekávání. S touhle adventní písní si můžeme uvědomit: Nemusíme jen pořád dokola, čím dál unaveněji, prosit „Přijď“, nám se také nabízí příležitost ho vítat. VÍTAT PŘICHÁZEJÍCÍHO a volat s velikou vděčností a s velikou úlevou – POŽEHNANÝ PŘICHÁZEJÍCÍ! Díky, že jsme se dočkali, díky, že jsi všem přines spásu a že ona přichází také k nám. Díky, že právě s tebou, králi na oslátku, přijíždí vlak Boží, který naloží všechny utrápené, domlácené, odkopnuté, ponížené, slepé, chromé, odsouzené k živoření či věčnému pocitu viny... Díky, před tebou se, požehnaný Králi králů, dobrovolně skláníme. Evangelista Marek své vyprávění píše a předává právě s tímto ohledem a pohledem na své bratry a sestry i všechny další generace křesťanů: PŘIPOJTE 2
SE, i pro vás je v tom zástupu místa dost. Jako uvážlivý vypravěč evangelia ovšem nechce, abychom se jen připojili do průvodu a bezmyšlenkovitě opakovali Hosana, Požehnaný, který přicházíš, halelůja, Amen. Nebere nás sebou ani na prvomájovou manifestaci ani na technopárty, nikam, kde člověk s vypnutým mozkem huláká či poslouchá to co ostatní. Naopak, píše docela komplikovaně, a jeho nesnadné vyprávění vyvolává otázky. Jde mu o to, abychom si S VELIKÝM SOUSTŘEDĚNÍM všimli, KOHO VÍTÁME, a do jakého příběhu ten vítaný patří. Na začátku evangelia zazněl refrén všech Ježíšových slov a činů: přiblížilo se Boží království. A na začátku dnešního příběhu slyšíme: Když se přiblížili k Jeruzalému. O to jde, o tohle Ježíšovo putování. Má svůj obsah: blízkost Boží vlády. A má své směřování: Jeruzalém. Chrám. Tradiční, “profláknutá” místa, spojovaná s Bohem Izraele a jeho blízkostí. Přitom blízkost Boží vlády, písničky, slova, akce, z kterých by tryskaly nové podněty pro víru, nové zdroje naděje a svobody, to bylo něco, nač si mnozí Ježíšovi současníci tak trochu zakázali myslet. Boží dílo pro ně bylo čím dál víc svázáno s minulostí, se starými, krásnými avšak odeznělými příběhy o Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, vyvedení z Egypta či legendami opředeném otci vlasti, králi Davidovi. Joj, kdysi to žilo. Dnes už se ničeho takového nedočkáme. Nám nezbývá než dodržovat ustanovená pravidla a šlapat v navyklém rytmu. Trochu nám to může souznít s předvánočními vzpomínkami na dětství či mládí, kdy člověk prožíval spoustu očekávání, krásných překvapení, silných dojmů – zatímco teď na něj nejvíc ze všeho dopadá stereotyp dospělosti či stárnutí; pocit, že se ničeho nového, pěkného stejně už nedočkáme, krásné zážitky máme za sebou, leda se tak na chvíli můžem vrátit k dětství, ale je užitečné v té iluzi zas moc dlouho nespočinout. Když se Ježíš přiblíží k Jeruzalému, vydá zvláštní pokyn: Jděte do vesnice před námi, tam najdete UVÁZANÉ oslátko. Odvažte je a přiveďte. A vzbudíte-li rozruch, udejte jako důvod PÁN JE POTŘEBUJE. PÁN POTŘEBUJE UVÁZANÉ OSLÁTKO. Člověka nad tím napadne, jak to Ježíš věděl, že tam to oslátko čeká? Nevím, zda to věděl Ježíš, ale bezpochyby to věděl evangelista. Oslátka v těchhle příbězích jsou totiž vypůjčena ze starozákonních písniček. A tohle UVÁZANÉ oslátko uvázal ke kmeni už praotec Jákob, když pro Judu zpíval mesiášskou písničku: Uváže oslátko ke kmeni vinnému, k révoví dobrému, oslátko své. A to oslátko bude uvázáno, dokud nepřijde ten, který vzejde z Judy. Teď přichází a věci se dávají do pohybu. Chromí skáčou, spoutaní jsou vy3
svobozováni, plačícím stírá slzy z očí, odsouzené vysvobozuje z pout a odsudků náboženských kádrováků. Teď přichází a vyhlašuje: Přiblížilo se Boží království. Teď přichází a poroučí odvázat oslátko. Poroučí ho odvázat jako ten, který dosvědčuje – živé dílo živého Boha nezůstalo svázáno s minulostí, s dávno odeznělými dobami praotců. Poroučí ho odvázat jako ten, který kolem sebe šíří mesiášskou volnost. Poroučí ho odvázat jako ten, který rozbíjí obruče strnulosti, do nichž lidé uzavřeli slovo „Bůh“, a umožňuje mnohým, aby se v přítomnosti Boží pěkně odvázali. A jak poručil, tak se stalo. Učedníci odešli, našli uvázané oslátko, odvázali ho, zodpověděli znepokojené dotazy, cože to provádějí. A pak se kolem odvázaného oslátka strhl pěkný odvaz: Přivedli oslátko k Ježíši, naskládali na něj své pláště a on se na ně posadil. A další z poutníků přistoupili na tu hru, a začali rozprostírat před oslátko své pláště jak koberec pro důležitou státní návštěvu. A ještě další s palmovými ratolestmi křičí: Hosana! Odvázané oslátko spustilo lavinu. Začalo to jako symbolická hravá scénka – a je z toho mesiášský průvod Božího království. Scéna, která pro její účastníky znamená najednou otázky života a smrti. Poutníci, kteří se ubírají slavit v chrámu svátky, poklekají před tím tak nekrálovským králem na oslátku a volají: Hosanna! tedy Spas, zachraň, prosím! A to není jen prosba ve smyslu: Pomoc! potřebujeme zachránit! Z jejich úst zní tohle žalmové volání zároveň jako volání a vyznání víry: Když už jsi tady, Ježíši, když ses teď na oslátku zjevil jako ztělesnění mesiášských zaslíbení, jako ztělesnění přicházejícího království, KONEJ TO, PROČ JSI PŘIŠEL, ZACHRAŇUJ, SPAS. Požehnaný PŘICHÁZEJÍCÍ!, volají: vždyť teď jsme se dočkali! Vítáme tě jako ženicha, který nese spásu dceři sionské, usouženému a zbídačenému Božímu lidu. Vítej králi náš, vítej Ježíši, jako ztělesnění přicházející záchrany! Že přitom nejde o nějaké duchovní, od života odtržené očekávání, vyjadřuje ještě jedna důležitá souvislost: Čtenářům a posluchačům z Markova sboru a Markovy doby nemohly při čtení tohoto textu nevyskočit před očima všichni malí či velcí potentáti, kteří svá vítězství oslavovali triumfálními vjezdy: tu na válečném oři, tu na slonu, přičemž vpředu a vzadu nešli učedníci, ale vojska nebo zajatci. Starověké triumfální vjezdy, to byly odstrašující přehlídky moci a síly. Ježíšova jízda na oslátku vedle nich působí až šaškovsky, jako parodie na lidské velikášství. Žádná strach nahánějící přehlídka, žádné strnulé obličeje, vyžehlené uniformy, nablýskané zbraně – ale oslátko. Jako by státní návštěva nepřijela mercedesem, ale na rozřachtaném bicyklu. 4
Když přichází mesiášská záchrana a mesiášský záchrance, vstupuje s tím vším doprostřed světa a doprostřed života tak, jak ho prožíváme, tak jak na nás dopadá, v tom, v čem nás svazuje, nahání nám úzkost, znechucuje nás, přivádí k zoufalství. Zesměšňuje všechny ty vítězoslávy, kterými chce někdo udělat dojem na druhé. Vysvobozuje z představ, že pravdu má vždycky ten, kdo umí vystavit na odiv své vítězství, kdo se umí prosadit, kdo vládne žebříčkům popularity. Sem, doprostřed světa, který na nás útočí z novinových zpráv, z obrazů v TV i obřích reklamních bilboardů, ze všech těch důležitě a vítězně se tvářících přehlídek – doprostřed světa, který nás tolikrát přivádí k rezignaci a beznaději – přichází Záchrana. Možnost obnovy žití. A adventním úkolem sboru, církve je povstat, shromáždit se právě sem, ke králi na oslátku – a hlasitě „manifestovat“ – tenhle chudý král, to je on, to je ten pravý. Požehnaný, který přicházíš a učíš neskládat v mocné naději. Požehnaný, který navštěvuješ bídné a přinášíš záchranu. Vítej králi náš. Amen.
OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM V SOBĚHRDECH kopce se vzdmuly pode mnou na místních duších vyhasle pohasínal třpyt jejich stínů na vyhaslých kopcích pode mnou dozníval soumrak svou sílu vržen a vyvržen do jejich samoty být v být vbýtinou pochodovat dlouho těšit se na mrazy a bát se jich do samoty toho kraje řádu samoty tichým krokem vyznávajícím tíže hrboly hlíny
* v závoji mlhy poznal jsem odloučenost možná to byl jen její symbol v závoji mlhy poznal jsem symbol samoty vlhkosti trošku zimy trošku strachu z toho, co bude trošku smíchu z malověrnosti trošku štěstí z náhody že tu jsem
5
Ö Instalace
Ten podivný termín znamená, že od 29. října je náš nový farář Petr Turecký slavnostně uveden a začleněn do našeho sboru. Jeho instalaci do Soběhrd přijel potvrdit náměstek seniorátní kurátorky Petr Hudec a také několik kolegů ze seniorátu, rodinní příslušníci a přátelé. Petr Turecký proslovil instalační kázání na text Žalmu 131 a my všichni jsme vyprošovali pro něj požehnání a chuť do práce. Po skončení slavnostních bohoslužeb jsme samozřejmě hodovali tak, jak se na správnou slavnost patří. Vítáme také jeho milou ženu Janu a doufáme, že jim u nás nebude smutno a že nám bude Petr dobrým pastýřem. MS
Ö Hřbitov Ve středu 8. listopadu při osobním jednání bylo domluveno, že Obec Soběhrdy převezme správu evangelického hřbitova od 1. ledna 2007. O správě bude mezi naším sborem a obcí uzavřena řádná smlouva. Obec uzavře s nájemci hrobových míst nájemní smlouvy a bude od nich vybírat poplatky, stanoví provozní řád pohřebiště, provede řádnou registraci u krajského úřadu a bude se starat o údržbu hřbitova. Hřbitov přitom zůstane v majetku našeho sboru. Přislíbili jsme předat obci do konce roku co nejúplnější údaje o nájemcích hrobových míst. Všechny nájemce, které máme v databázi (tedy kteří nám aspoň jednou nájem platili), jsme oslovili vysvětlujícím dopisem, požádali je o doplnění potřebných údajů (zejména jméno a úplná adresa nájemce a číslo a popis hrobu) a o vyrovnání poplatků do konce roku 2006. To znamená, že pokud má nájemce předplaceno na další roky, bude mu přeplatek vrácen. V naší databázi je bohužel řada údajů neúplných, někteří nájemci se odstěhovali či již nežijí. Omlouváme se všem za případné omyly a prosíme o součinnost při opravě údajů. Peníze, které jsme vybrali jako poplatky za hroby, a všechny účelové dary na opravy či údržbu na hřbitově vedeme od samého začátku ve zvláštním fondu, z něhož byly hrazeny pouze údržba a stavební práce na hřbitově. Připomínám, že v roce 2001 jsme provedli rekonstrukci vstupní budovy. V současné chvíli máme ve fondu asi 5 tisíc korun. Fond bude zachován pro případné investiční výdaje v dalších letech. Doufáme, že všichni přijmete informaci o předání správy hřbitova s pochopením. Odlehčí se tím našemu faráři, kurátorce i presbyterům, kteří práci konají ve svém volnu a budou tak mít více času na vlastní práci pro sbor. Věříme také, že obec bude správu hřbitova lépe zvládat, s ohledem na to, že se 6
již o jeden hřbitov stará, a může efektivně využít své osvědčené postupy. Závěrem ještě připomínám, že evangelický hřbitov v Soběhrdech je veřejným pohřebištěm ve smyslu zákona č. 256/2001 Sb., což znamená, že musí mít stejné podmínky pro sjednání nájmu hrobového místa pro všechny občany (bez ohledu na vyznání či místo trvalého pobytu). Jan Rataj
Ö Víkendovka Soběhrdy
23.-26. listopadu
První víkendovka v tomto školním roce se v Soběhrdech konala až v listopadu. Přijeli nás navštívit baptisté z pražského sboru Na Topolce se svým farářem Jáchymem Gondášem. Asi se nemýlím, když napíšu, že všichni byli poměrně zvědaví, ale naše obavy se nenaplnily. ☺ Ačkoliv byl mezi námi mírný věkový rozdíl, porozuměli jsme si a doufáme, že to nebylo naše poslední setkání. Společně jsme se zamýšleli nad povídáním z Lukášova evangelia, kapitola 5.1-11, a snažili jsme se vyzkoušet si různé metody práce s textem, které nám přiblížil právě Jáchym. Například jsme se pokoušeli příběh zhudebnit nebo zpracovat do podoby komixu a výsledky byly velmi zajímavé a vtipné. Petr T. potom vymyslel trasu sobotního výletu a překvapivě jsme zase skončili na Krásné hoře. Večer jsme pak věnovali vytvoření bibliodramatu na příběh o zničení Sodomy a Gomory a záchrany Lota. Přitom jsme si užili fakt hodně legrace, škoda, že to nepasovalo do nedělních bohoslužeb. Pokud chcete vidět nějaké fotky, koukněte se na internet na stránky soběhrdského sboru,ale zvažte to dobře. ☺ Noemi Mottlová
ÖJEŠTĚ TÁBOR ČÍM Z POHLEDU KUCHAŘEK Máme radost, že se tábor jako vždy vydařil a také nás těší, že byla spokojenost se stravováním a to je především zásluha vedoucího Aleše Bubly. Protože ani jedna z nás nevlastní řidičský průkaz, tak když jsme objevily nějaké, pro nás vhodné, zboží v akci, tak jsme to nahlásily Alešovi, který se nám již dříve nabídl a on ochotně jezdil a nakupoval. Před zahájením tábora s námi strávil půl dne nákupů po Benešově, stejně tak tomu bylo i loňský rok. Na táboře jezdil ráno do vedlejší vesnice pro čerstvé pečivo. Jistě by věděl o lepší náplni volného času. Ale pro nás je prima vědět, že kolem sebe máme lidi na které se můžeme spolehnout. Aleši díky!!! Drahuše Bohatová a Věra Chobotská 7
ÖKonfirmace v Soběhrdech Je nedělní ráno. V kostele panuje dnes slavnostní nálada a to nejen, protože začíná advent, ale také proto, že se všichni po delší době těšíme na konfirmaci. V člověku se až tajil dech, když s farářem Petrem Tureckým a místokurátorem Martinem Litomiským přicházeli tři mladí muži v oblecích, hoši k nepoznání od toho, jak je běžně známe. Asi všichni jsme byli plni očekávání, jak to bratr farář celé pojme, byla to jeho první konfirmace. Vzhledem k tomu, že konfirmandi se připravovali dva roky pod vedením Martina Litomiského spolupracoval na bohoslužbě s ním. Konfirmační vyznání byl takový pěkný celek, který patřil konfirmandům Honzovi Fojtů, Markovi Hudci a Martinovi Ratajovi. Jako první měl slovo Martin Litomiský, který celou slavnost uvedl. Následovalo pak vlastní vyznání kluků, propojené slovem bratra faráře. Každý z konfirmandů si vybral jedno podobenství, které ho nejvíce oslovilo a na jeho pozadí vyznal, proč k němu mluví dnes aktuálně, proč z něho k němu mluví Bůh. A tak jsme postupně slyšeli Honzovo vyznání k podobenství o hořčičném zrnu, Markovo vyznání k podobenství o rozsévači a Martinovo vyznání k podobenství o dvou synech. Vyznání jasné, znějící do srdcí nás všech. Písničky rámující blok vyznání vybrali kluci ze zpěvníku Svítá a sami si je doprovodili na kytaru a klavír. Celé to na mě působilo uceleně a harmonicky se sílou víry. Všichni jsme určitě prožívali radost nad pěkným dopolednem, kdy jsme byli svědky hroznů na Boží vinici. Chtěla bych poděkovat Martinovi Litomiskému a Petrovi Tureckému, kteří se klukům věnovali a celou slavnost pro nás připravili, ale také celému společenství, v němž kluci rostli až po tento pro ně významný okamžik, a našemu Pánu za lásku, se kterou nás přivedl až k této neděli. Věra Hudcová
Úvaha o konfirmaci na text 1. S 3,1-10 Je to známý příběh o mladém Samuelovi, který vyrůstal v Boží svatyni v Šílo a učil se sloužit Hospodinu pod vedením kněze Élího. V předcházející kapitole je k tomu poznamenáno, že „prospíval a byl oblíben u Hospodina i u lidí“. V našem textu je popsáno, jak do jeho života vstoupila důležitá událost – byl osloven Bohem. Nepoznal, že je to Hospodin kdo ho volá, zaměnil jeho hlas za hlas Élího. Pochopitelně. Vždyť jeho znal jako svého učitele a vůdce, on mu byl dosud největší autoritou. Ale ani Élí, kněz Hospodinův hned nepochopil, o co jde. Teprve až na potřetí. Pak ovšem jednal moudře. Nepokoušel se udržet Samuela u sebe jako žáka, nechtěl být tlumočníkem mezi ním a Hospodinem. Nepostavil se do jeho cesty k Bohu. Poradil mu a šel spát. 8
Druhý den vyslechl ze Samuelových úst slovo Hospodinovo a přijal ho, i když bylo tvrdé. Už tu nebyl učitel a na něm závislý žák, ale dva lidé, kteří spolu hledají Boží vůli, spolu se dotazují a slouží si tak navzájem. Dnes se nestává, že by hlas Hospodinův někdo zaslechl tak, jako kdysi proroci. Máme snad říci, že Hospodinovo slovo je vzácné, nebo dokonce nezní vůbec? To ne, máme přeci svědectví Písma svatého a Bůh nás v Duchu svatém oslovuje takto. Konfirmace je jednou z možných odpovědí. Není to úplně první krok a věřím, že ani poslední. Ale je důležitý. Vede k Samuelově odpovědi a vyznání: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší“. Martin Litomiský
9
OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM V BENEŠOVĚ
Ö Tábor 2006-Strměchy – ohlédnutí ještě za létem Letos sice se zpožděním, ale přece tzv. ,,pravidelná dávka informací z tábora benešovského sboru. Letos se konal třetí týden v červenci, ale ne na statku pana Hlaváče v Širokém Dole, jak jsme byli doposud zvyklí, ale v jiné malé vesničce jménem Strměchy, které leží nedaleko Pelhřimova. Další novou věcí byla pak i účast menších (předškolních) dětí, která se osvědčila. Hlavní vedoucí byli již tradičně Petr a Ruthka Konvalinkovi a Tomáš Trusina. Obětavě nám vařila Debora Thálová (občas se proměnila i ve zdravotnici) a pro většinu bylo velkým překvapením i Bára, která dělala na minulém táboře vedoucí a letos pomáhala Deboře. Skupinky byly letos tři a jelikož nás tam bylo šest ,,menších vedoucích,“ ,mohly jsme být po dvojicích. Všichni jsme se poklidně ubytovali a poskládali na tamější faře, která byla sice maličká, ale nám bohatě stačila. Téma byl příběh Eliáše, takže jsme se rozhodně nenudili. Probíhalo mnoho obvyklých činností jako třeba každodenní udělování kočičky a prasátka, rozcvička, fotbálek, vybíjená a odbornosti. Učili jsem se táborovou písničku na melodii Čest dej a dokonce nechyběla ani tradiční hra ve městě, takže jsme mohli poznat krásu historického středu města Pelhřimov. Jelikož blízko byl krásný rybník, jezdili jsme se skoro každý den koupat a cvičili jsme se v „kohoutích zápasech“. Jednou jsme se taky někteří vydali od rybníka pěšky, sice jsme trošilinku zabloudili, ale prošli jsme mnoho pěkných polních cest a vesnic, takže toho vůbec nelitujeme. Každý den jsme hráli velmi zajímavé hry, ve kterých jsme si mohli procvičit tělesnou i duševní zdatnost. Celý tábor jsme zakončili velkolepou hostinou a zúčastnili se i někteří rodiče. Samozřejmě bych neměla zapomenout poděkovat. Takže pěkně popořadě. Nejdřív Ruthce, Petrovi a Tomášovi za obětavé vedení, pak Deboře a Báře za úchvatné pokrmy, kterými sytily naše hladová břicha a také mým spoluvedoucím za skvělé nápady a trpělivost, kterou prokazovali při vedení ☺. Na konci nás ale smutně překvapilo, že Konvalinkovi s naším táborem končí, bohužel mají přes léto táborů hodně a vše nestíhají. Takže bych jim ještě jednou chtěla poděkovat za to, že s námi byli na 5 táborech a se vším nám pomáhali. Já nevím, jak ostatní, ale mně ten týden šíleně rychle uteče. Celý rok se tam těším a za chvíli se loučíme a můžeme odpočítávat dny do dalšího tábora. Naštěstí bydlíme téměř všichni blízko sebe, takže se můžeme vídat i během školního roku a společně rádi vzpomínáme. Noemi Mottlová 10
ÖČas příhodný Tématem letošní presbyterní konference pražského seniorátu, která se konala 22. října v Berouně, byla Rodina a manželské vztahy v současné společnosti. Manželství a rodina je také tématem pro nadcházející Synod naší církve. V Berouně v diskusi, po úvodních přednáškách sestry PhDr. Jiřiny Šiklové – Posun v chápání rodiny v naší společnosti a bratra Doc. Jindřicha Halamy – Manželství, rodina a teologie, mimo jiné zaznělo, že v současné bohaté společnosti převládá trend mít všechno „instantní“, pokud možno „na jedno použití“. Lidé nejsou zvyklí opravovat porouchané věci, ale ani napravovat pokažené vztahy. Obvyklým zdůvodněním tohoto postupu je potřeba šetřit čas – protože „čas jsou peníze“. A právě přemýtání o čase, z různých úhlů pohledu, je náplní letošního Evangelického kalendáře. V příspěvku Ladislava Pokorného „Nemáš čas? Nemáš – čas má tebe“ zazněly důrazy, které jsou důležité v kontextu rodiny a vztahů vůbec a o které bych se rád se čtenáři SB podělil. Charakteristickým rysem soudobé úrovně naší civilizace je, že na mnoho věcí, které bychom chtěli a měli dělat, nemáme čas. Zejména máme stále méně času na to nejpodstatnější: na zamyšlení se nad světem a nad sebou, a na komunikaci s druhými lidmi, včetně vlastních rodin i s ostatním stvořením. Životní tempo se neustále zrychluje a modla ekonomického růstu nás – lidi – všechny pohlcuje. Ukazuje se, že zatímco moderní a hypermoderní technologie výroby, dopravy, komunikace a zpracování informací by měly podle všech pravidel šetřit lidskou práci – je skutečnost právě opačná. Nejlépe je to patrné ve Spojených státech, kde se dnes pracuje intenzivněji a horečnatěji než před 10 lety; v průměru tam lidé pracují asi o 350 hodin za rok více než Evropané a dokonce i více než přičinliví Japonci. Cítíme to však i u nás a dříve nebo později tato civilizační situace postihne i ostatní svět. V důsledku tohoto jevu jsme svědky stále ostřejšího dělení společnosti na úspěšné a neúspěšné. V sázce je stále víc – a děláme vše proto, abychom mohli pobývat v okruhu vítězů a aby se tam bezpečně dostaly i naše děti. Proto nám všem nezbývá než pilněji pracovat. Nedávná otázka futurologů a sociologů, co si počneme se vším tím volným časem, který nám poskytne zavedení nových technologií – očividně ztrácí smysl. Jakkoli je nová ekonomika báječná – ztrácíme kvůli ní určité stránky svého života: rodinu, přátelství, společenství a sami sebe. Ztrácíme vztahy – protože jejich budování vyžaduje investovat čas – který nemáme. Co je vlastně čas? Důležitá fyzikální veličina, která zprostředkovává popis jevů a zejména jejich změny. Tento čas – řecky chronos – nemá žádný mravní 11
či duchovní rozměr. Prostě ubývá – nezávisle na nás a našem hodnocení. Vedle toho však stejným českým slovem čas označujeme i jinou skutečnost, kterou Řekové nazývali kairos. Takto chápaný čas není fyzikální veličinou, ale spíše se jedná o čas příhodný, lhůtu – k něčemu nebo pro něco. To je čas o kterém mluví KAZATEL ve 3. kapitole: „všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat/ je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat/ je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat/ je čas mlčet i čas mluvit/ je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje“. K tomuto rozměru času již nemůžeme být neutrální – ať chceme nebo nechceme. Tady nejde o popis skutečnosti, ale o výzvu pro naše rozhodování. Všimněme si, že ani chronos, který běží nezávisle na nás a tím méně kairos, nemáme a nemůžeme mít, t.j. vlastnit a volně s ním disponovat. Oba typy času jsou nám prostě dány. A říkáme-li, že na to či ono nemáme čas, zakrýváme tím vlastně, že jsme se rozhodli něco udělat a něco jiného naopak odložit. A tak sebe i vás – milí čtenáři – chci povzbudit, abychom byli na pozoru a nepropásli čas příhodný pro budování vztahů. Jiří Zavadil
Ö Projekt znovuobsazení sboru Sedlec–Prčice Sedlecko prčický sbor se odhodlal vážně uvažovat o znovuobsazení. Požádal o přidělení Hlavního daru lásky JJ, aby mohl zrekonstruovat byt v kapli. Následující text shrnuje důvody, proč o znovuobsazení uvažovat. Historie sboru Sbor vznikl v době přestupového hnutí, původně jako dílo metodistické misie podporované z USA ve dvacátých letech na Sedlčansku. Poté, co podpora práce za velké hospodářské krize ustala, rozhodl se v r. 1932 sbor začlenit do ČCE. Sbor byl nejprve kazatelskou stanicí, poté filiálkou táborského sboru. V r. 1942 přifařena benešovská kazatelská stanice v Sedlčanech a zřízena kaz. st. ve Voticích. R. 1956 samostaným farní sborem. Od r. 1962 je ovšem sbor bez vlastního kazatele, administrován ponejvíce z Benešova, příp. Soběhrd. Současná situace Sbor se rozkládá na Sedlecko-Prčicku a Sedlčansku. Základní sborová infrastruktura je na středočeské diasporní poměry poměrně funkční. V prčické modlitebně se pravidelně konají bohoslužby (K; 8,00; prům. úč. 15-25); jednou měsíčně rodinné bohoslužby, jichž se účastní 5-12 dětí; biblické hodiny (pá; 2006 22x, prům. 8); rodinné biblické (pá; 2006 22x, prům. 4 dosp. a 9 dětí); každý týden se koná „setkání žen“. 12
Kazatelsky je sbor obstaráván administrátorem z Benešova (1x měsíčně), zbývající neděle bývají čtené (sbor má 3 předčitatele), nepravidelně vypomáhají kazatelé seniorátu. V Sedlčanech práce ustala v 90. letech, v letošním roce jsme se s členy kaz. stanice a církve metodistické a ČSCH sešli ke dvěma shromážděním za vydatné podpory prčických. Pastorační péče je prakticky nulová, katecheze probíhá dohromady s benešovskými. V loňském roce dva mladí lidé přijali v rámci konfirmace křest. Počet aktivních členů nepřevyšuje příliš počet účastníků shromáždění. Nepracuje se v diaspoře: Sedlčansko, Chlumecko a j. Jde o venkovské, zatím řídčeji osídlené oblasti, turisticky poměrně atraktivní, kam se v současné době stěhují mj. i křesťanské rodiny z Prahy. S dalším nárůstem přistěhovalectví lze počítat v případě výstavby dálnice z Prahy do Českých Budějovic. Sám o sobě je to ekonomicky chudý region, ze Sedlece-Prčice se lidé stěhovali za prací, mnozí však zůstali věrni svému kraji. Tato mentalita je zřetelně patrná u členů sboru, a to ve starší i mladší generaci, u těch, kdo bydlí trvale v místě, i u těch, kdo dojíždějí na víkend z Prahy. V okolí se navíc nalézá několik dětských domovů, domovů důchodců a pod. V oblasti soustavně pracují pouze římští katolíci, členové ostatních církví (metodisté, ČSCH) jsou obstaráváni z Prahy či Benešova. Vzhledem k tomu, že se letos uvolnil farní byt, jehož obyvatelé obětavě správcovali v celém objektu modlitebny, rozhodlo se staršovstvo - povzbuzeno rozhovorem se seniorátním výborem - vydat se cestou hledání vlastního kazatele. Důvody znovuobsazení místa 1. Přínos vlastního kazatele Soustavná kazatelská služba pro nevelké ale stabilní, očekávající a vděčné společenství posluchačů. Účelné bude do budoucna zachovat pravidelné bohoslužby „pro malé i veliké“. Větší ukotvení sboru v nedělních bohoslužbách, prohloubení znalosti písní. Možnost využít aktivně působících laiků pro spolupráci při vedení bohoslužeb. Možnost otevřít bohoslužby pro příležitostné návštěvníky. Sbor si z vlastní iniciativy pořídil zpěvníky Svítá a doplnil jimi EZ a Dodatek a rád se učí novým písním. Potřebuje k tomu však příslušné vedení. 2. Katecheze Členové sboru jsou ochotni a schopni scházet se k pravidelným každotýdenním biblickým hodinám. Jde o společenství soutředěného naslouchání, doprovázeného místy živým rozhovorem. Lze navázat na stávající rozsah vyučování dětí a konání biblických hodin v rodinách pro děti i dospělé. Práci půjde zintenzivnit a rozšířit o práci s mládeží. Nabízejících se možností není možno v rámci administrace využít. 13
3. Pastorační práce Toto pole práce je zřejmě nejzanedbanější. Současní členové sboru převážně nezažili pravidelný kontakt s kazatelem na pastorační rovině. Nepracuje se také příliš s pasivními členy sboru. Pastorační péče ve všech svých aspektech je jedním z nejpádnějších důvodů, proč hledat kazatele. 4. Funkce sboru v rámci seniorátu Pod vlastním kazatelem sbor najde lépe svoje místo i v seniorátním svazku. Bude moci nabídnout své prostory k setkání konfirmandů, mládeže a dalších skupin. Seniorát „objeví“ sbor a jeho region, což přispěje k větší sounáležitosti, a bude příp. i seniorát motivovat k podpoře práce sboru. 5. Možnosti další práce kazatele v regionu Ekumenická spolupráce, zkoumání terénu v Sedlčanech, budování předpokladů pro obnovu kazatelské stanice, příp. spolupráce s dalšími protestantskými církvemi. Půjde navázat kontakty s doposud nezakotvenými křesťany, kteří se do regionu stěhují. Snad se otevře možnost spolupráce s některým z dětských domovů. 6. Proč právě teď Podle názoru administrátora a staršovstva nastává nyní v určitém ohledu zlomová situace. Generace dnešních šedesátníků, která život sboru nese, má před sebou ještě jistou perspektivu aktivní práce. Momentálně vytváří zázemí, s kterým lze počítat a na něž může nový kazatel navázat. Hrozí však, že se bez vlastního kazatele nepodaří odpovědnost za sbor předat nástupcům ani nabídnout duchovní péči nově přicházejícím. Vzhledem k tomu, že seniorát vyslovil zřetelně svou vůli podpořit sbor a obsadit ho, vnímáme to jako jedinečnou příležitost zhodnotit dosavadní věrnost zdejšího společenství a vykročit do nové etapy života sboru. Předpokladem obsazení sboru je ovšem rekonstrukce a zásadní rozšíření stávajících bytových prostor. Staršovstvo bylo seznámenou s koncepcí arch. Pavla Geiera a považuje ji za velice dobře využitelnou. V Benešově 10.11. 2006
Tomáš Trusina, administrátor
Práce na úpravách modlitebny plánované na podzim 2006 se zdržely. V modlitebně už sice máme nový stůl Páně, podstavec pod kytky, desku na písně a kříž na čelní stěnu, ale nejsou hotové zednické a malířské práce. Firma, která je slíbila udělat, požádala o změnu termínu, protože v letošním teplém podzimu pracovali dlouho venku. K opravám a vymalování dojde během ledna. Zatím si tedy můžeme modlitebnu prohlédnout na počítačové vizualizaci v presbyterně nebo na webových stránkách. 14
Výročí postavení modlitebny plánujeme oslavit v neděli 22. dubna při sborovém dnu, kdy bude naším hostem bratr synodní senior Joel Ruml. Pozvěte při této příležitosti i přátele a blízké, kteří ve sboru vyrůstali a nyní bydlí jinde. Dary a salár jste někteří zvyklí dávat na konci roku. Prosíme, pamatujte štědře na potřeby sboru i letos. Budeme hradit opravu modlitebny (rozpočet je na 55.000 Kč). Zvyšují se např. i náklady na cestovné, které v našem diasporní sboru činí značnou část výdajů. Bratr pokladník Šturc vám i letos nachystá potvrzení o darech pro účely daňového přiznání. Podrobně o příjmech a výdajích budete informováni v příštím čísle Soběhrdského bratra.
PŘIPOMÍNKA Žalmista Jiří Strejc ( 1536 – 1599 ) Malá připomínka dvou nenápadných výročí Ó Pane, smiluj se nad námi, své lásky štědře uděl nám, svým světlem zůstávej vždy s námi, každou při nás tmu rozptyl sám… Žalm 67,2 v úpravě J. Strejce Letos si připomeňme 470. výročí narození žalmisty Jiřího Strejce a v příštím roce 420. výročí prvého vydání kancionálu „ Žalmové aneb zpěvové sv. Davida“, který obsahoval zveršování všech 150 žalmů do písňové formy od Jiřího Strejce. Jiří Strejc se narodil 1536 v Zábřehu na Moravě v bratrské rodině. Jako dvacetiletý odchází do bratrského domu a školy v mladé Boleslavi. Zde se dále učí a posluhuje. Pomalu se projevují jeho schopnosti a nadání, a tak je poslán r.1560 na univerzitu do Královce a za další rok přechází do Tűbingen na luterskou vysokou školu. Z Tűbingen si odnáší výbornou znalost němčiny a latiny a také znalost Kalvínova učení, ke kterému pak po celý život tíhne. Po dvou letech strávených na dvou univerzitách se vrací do Mladé Boleslavi a je vysvěcen na jáhna, což znamenalo, že může být správcem bratrské školy a vykonávat pomocné duchovenské práce. Roku 1567 jako jedenatřicetiletý je vysvěcen na kněze a ustanoven správcem sboru v Hranicích. Jiří Strejc byl velmi svérázný a trochu tvrdohlavý člověk, který míval občas potíže s dodržováním přísného bratrského řádu a kázně. Uveďme příklad. V Jednotě té doby bylo zvykem, že její kněz, chtěl-li se oženit, byl povinen svůj záměr ohlásit starším. Ti pak svatbu povolili nebo doporučili odklad na pozdější dobu, aby kazatele mohli přeložit do bohatšího sboru, který by jeho rodinu mohl 15
řádně vydržovat. Této druhé možnosti se Jiří Strejc obával a bez oznámení starším se oženil. Co Bůh spojil, nikdo neměl právo to rozloučit, a tak starší Jiřímu Strejcovi jen vytkli, že dává špatný příklad nekázně! Když ovdověl, znovu se oženil kvůli svým šesti dětem. A opět nepožádal starší o souhlas a navíc si vzal evangeličku luterského vyznání a nikoliv členku Jednoty – tedy opětovné a dokonce dvojí porušení přísného řádu! Roku 1575 se v Praze konal sněm, na kterém si stavové vymohli na císaři, aby mohli jednat o reformě české konfese. Jiří Strejc byl jmenován do komise, která měla vypracovat podklady pro znění České konfese. Jiří Strejc do jednání velmi zasahoval, zvláště se snažil, aby se neodsuzovalo Kalvínovo učení, ale zaujalo se k němu smířlivé stanovisko. Úspěšné jednání pozvedlo vážnost J. Strejce v celé Jednotě. Proto byl r.1577 na synodě v Holešově zvolen do Úzké rady jako konsenior, a také pro své vynikající znalosti byl povolán k účasti na překladu a vydání Bible kralické. Co mu bylo svěřeno, přesně a zaručeně nevíme, ale asi překlad žalmů. Jiří Strejc začal pracovat i na básnickém, písňovém převodu žalmů do češtiny. V roce 1587 vyšly v Kralicích žalmy v jeho básnické úpravě, potom v r.1590 a později jako součást bratrských kancionálů. Žalmy ve zveršování Jiřího Strejce a zpívané na francouzské melodie (zvláště od Loyse Bourgeoise – viz evangelický zpěvník) dosáhly výjimečné obliby. Značný počet vydání těchto žalmů vyšel v době předbělohorské, v exilu i v době potoleranční. Na 16. století je Strejcovo dílo vskutku mimořádné a vpravdě mistrovské. I v současnosti pro 420 letech stále při bohoslužbách zpíváme žalmy v jeho úpravě. Kromě této obrovské práce J. Strejc psal i praktické výchovné spisky: „ Mravové aneb naučení potřebné dítkám“ a „ Zrcadlo poctivé ženy a naučení manželům“. Přeložil i rozsáhlou Kalvínovu Instituci („Christianae religionis institutio“ – nauka křesťanského náboženství). Závěrem už jediné: Jiří Strejc byl vroucně a hluboce věřící křesťan, věrný služebník Jednoty a požehnaný básník. Proto je dobré si občas připomenout jeho osobnost i dílo. Z pojednání prof. ThDr. Ferdinanda Hrejsy vybral František Šturc Poznámka pod čarou: V potoleranční době byla obliba Strejcových žalmů tak velká, že jakýkoliv pokus o nové přebásnění skončilo nezdarem, neujalo se. Až teprve v roce 1879 se pokus o nové zveršování žalmů s pozoruhodným úspěchem povedl faráři Františku Šebestovi působícímu na Moravě. Žalmy v jeho úpravě máme též v našem zpěvníku. A jak je ten svět malý. Syn Františka Šebesty – Josef Šebesta byl dlouholetým farářem v Soběhrdech a do kazatelské stanice Benešov dojížděl se svými kázáními a vyučoval tu i náboženství. 16
KNIHY Jan Heller, Stezka ve skalách, Postila, Kalich 2006. Čtenáři, který se s Janem Hellerem setkává poprvé, je kniha svědectvím, jak víra snoubená s celoživotním vědeckým zájmem, může přinášet své ovoce ne v suchopárných poučkách, ale v poetických popisech života. Jan Heller se ve svých kázáních odvažuje popisovat svět způsobem, který si mnohý kazatel říkat nedovolí. V Hellerových textech biblické postavy ožívají způsobem, který přesahuje to, co jsme zvyklí označovat jako racionální. Pracuje s Biblí jako vědec, a přece mi jako vědec nepřipadá. Vědec už dnes totiž dávno není ten, kdo touží po opravdovém Poznání. Přírodní vědec v moderním pojetí je spíše pracovník, který pracuje určitou metodou, třídí, sbírá, reflektuje, jeho práce je přísně oddělená od jeho soukromého života. Heller pracuje pomocí současných exegetických metod, zná dokonale dějiny výkladu biblického textu. Některá kázání opravdu nezastřou vědecký potenciál pisatele. Avšak skutečný vědec touží po opravdovém poznání, v němž se sjednocuje osobní život, touha po poznání, touha po naplnění, touha po jednotě... Když píše, tak ví, co píše, proč píše, kde svým myšlením stojí. Typ vědeckosti, které se více blíží básnictví, umělecké tvořivosti, někdy možná až bláznovství – takovým typem vědce je pro mne Jan Heller. Jen takový člověk si může dovolit mluvit zasvěceně o Bohu, o Kristu, o Satanu, o dobru, zlu. Ne z pýchy, ale z odvahy, která vyrostla z pokory člověka toužícího po poznání. Kvalitní věda se stává poezií neobyčejně silnou, schopnou zvát na cestu. To je nakonec asi nejvýznamnější důsledek takového typu práce: dává druhým naději. Jan Heller je jedním z nemnoha lidí, kteří dovedou druhým dát opravdovou naději. Naději víry. Petr Turecký Nový soubor kázání profesora Evangelické teologické fakulty UK, religionisty, biblisty a evangelického kazatele Jana Hellera, obsahuje přes šedesát kázání rozčleněných podle církevního roku, od adventu přes Vánoce, Velikonoce, Letnice až po období po Svaté trojici. Připojeno je také osm příležitostných promluv (při křtu, svatbě, pohřbu, církevním jubileu atp.) a autorův dovětek Jak jsem kázal. Předmluvu napsal profesor Pavel Filipi, fotografiemi doprovodil Tomáš Vokatý.
Doporučujeme knihy z čerčanské knihovny: Frouzová, Magdalena – Mříže v ráji O máločem se dnes mluví tolik jako o muslimech v Evropě – zpravidla ale v souvislosti s tématy, jako je terorismus, integrace a problémy soužití. Zato o ženách muslimkách se mluví málo. Jejich obraz bývá redukován na „utiskovanou ženu v domácnosti“. Ve své nové knize Magdaléna Frouzová přináší příběhy žen, které se narodily nebo strávily nějakou část svého života v Evropě. Ukazuje, jak rozličné jsou jejich životní styly, názory na 17
svět, stupeň integrace, postoj k Evropě, a že je nemožné je považovat za homogenní skupinu. Uris, Leon – Exodus Monumentální román vypráví o tragických osudech židovského národa a o postupném vzniku státu Izrael. Děj je upředen z řady autentických příběhů, které se pojí s milostným příběhem americké ošetřovatelky a mladého hrdiny Mossadu. Kniha zároveň zachycuje nejen život v evropských židovských ghettech, pogromy v Rusku, zrod sionismu a kibuců, vznik státu Izrael, ale také třeba principy tzv. ropné politiky či dobu britského mandátu v Palestině. Helena Ratajová
DĚTEM
☺☺
Slovo nejen (!) pro děti:) Pro koho vyšla hvězda naděje? Už jste někdy v noci hleděli s otevřenými ústy na hvězdnou oblohu? Hledali na ní rozlité mléko a parádní velký vůz? Hloupá otázka, snad každý zná ten pocit, kdy se díváme do hvězdné oblohy. Chceme si na ty krásné drahokamy sáhnout, ale je to tak nekonečně daleko..., daleko, ale přece blízko. Nevěříte? Ptáte se občas, proč Bůh takové krásné drahokamy stvořil? Podíváme se na to od začátku. Na počátku nebylo nic. Pak Bůh stvořil Nebe a Zemi. Ale světla ještě nebylo, všude byla tma. Samá tma... Ve tmě člověk nevidí vůbec nic, nevidí na cestu, nevidí do tváře druhému člověku, nevidí do svého okolí... Jó, kdyby tma byla jen záležitostí noci a černé barvy... Tmu v sobě občas nosíme i my lidé – když jsme z něčeho smutní, když nás něco trápí, tíží nebo když nám na srdci leží těžký kámen. Když špatně spíme a bojíme se, co přijde dál. Tehdy v sobě nosíme tmu... Jenže tmou to neskončilo – ani při stvoření. Když budeme číst dál, tak uslyšíme: „Buď světlo!“ Bůh stvořil světlo. A najednou byla tma přemožena, všechno, co bylo zahaleno do černého pláště, zmizelo pod paprsky Slunce... Když přijde noc a Země se zahalí do tmy, tak není nikdy černočerná tma, na nebi svítí krásné hvězdy a měsíc. To proto, aby černou a strašidelnou tmu proměňovali v krásnou mozaiku světélek. O Vánocích na nebi bylo mimořádně veselo, zářila tam totiž jedna krásná a velká hvězda. Byla to hvězda naděje. Hvězda, která oznamovala všem lidem, kteří ji viděli, že přišel Bůh na Zemi. Že přišlo světlo do tmy. Když se o Velké noci narodil Ježíš Kristus, byla tma prozářena jasným Božím světlem. Ta hvězda naděje je pro mne, je pro tebe... je pro každého, kdo ji chce vidět a nechat se jí prozářit... a pak už v něm nebude tma, ale Boží světlo... Petra Macháčková 18
BLAHOPŘEJEME K narozeninám Leden 3.1. Šíma Bohumil, Vlašim – 60 let; 10.1. Filipová Věra, Čerčany – 55 let; 13.1. Volenec Josef, Vlašim – 65 let; 28.1. Skopec Karel, JUDr – 89 let; 27.1.Škvor Jaroslav, Přestavlky – 92 let Únor 6.2. Škodová Vlasta, Hvězdonice – 55 let; 17.2. Matoušková Jana – 30 let; 21.2. Reitingerová Eleonora, Týnec n.S. – 92 let; 22.2. Pohůnek Miloslav, Petroupim – 50 let; 24.2. Matoušková Růžena, Kozmice – 60 let; 24.2. Krásová Zdeňka, Vlašim – 65 let; 24.2. Zikmund Josef, Benešov – 87 let; 25.2. Boháčová Marie, Soběhrdy – 83 let Březen 2.3. Krejčí Jana, Týnec n.S. –70 let; 4.3. Rataj Jan, Vysoká Lhota – 45 let; 5.3. Císař Josef, Městečko – 60 let; 8.3. Bezoušková Františka, Čerčany – 86 let; 14.3. Zachová Jana, Petroupim – 81 let; 14.3. Šilínek Jan, Petroupim – 60 let; 21.3. Doktorová Ludmila, Lštění – 50 let Všem jubilantům ze srdce blahopřejeme a přejeme posilu a Boží požehnání do dalších let. Blahopřejeme našim dětem k narozeninám ☺ Alžběta Trusinová 11.ledna – sedmnácté narozeniny, ☺ Jindříšek Turzík 17.ledna – sedmé narozeniny, ☺ Vojta Rataj 1.února – dvanácté narozeniny, ☺ Matěj Sýkora 2. února – jedenácté narozeniny, ☺Vojta Goby 28.února – patnácté narozeniny, ☺ Jakub Podroužek 18.března – čtrnácté narozeniny, ☺ Vlasta Gobyová 21.března – dvanácté narozeniny, ☺ Pavla Hudcová 27.března – dvanácté narozeniny, ☺ Lukáš Šimon 31.března – osmé narozeniny.
VÁNOČNÍ RECEPTY Sýrová kolečka Marie Dubské ze Sedlce-Prčice Těsto: 33dkg polohrubé mouky, 12 a 1/2 dkg másla, 1 vejce, 1 lžička soli, 1/2 lžičky cukru, 1/2 prášku do pečiva, 1/2 – 1 dcl mléka Náplň: 12 a 1/2 dkg másla, 10 dkg cihly, 10 dkg nivy, jemně ustrouhat. Postup: Na vále vypracujeme těsto. Těsto rozdělíme na 2 díly. Každý díl rozválíme na obdélník, na něj dáme 1/2 množství náplně a rozetřeme po celém obdélníku. Potom celé srolujeme do válečku a dáme do lednice ztuhnout. Potom krájíme na 1/2 cm kolečka a 19
dáváme je na vymazaný plech, na kolečko dáme 1/2 jádra vlašského ořechu. Pečeme při teplotě 180°C dorůžova. Tvarohová štola Aleny Mottlové 250 g Hery, 1 tvaroh, cukr, 500g polohr. mouky, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, ořechy, čokoláda, kandované ovoce, rozinky Vytvoříme těsto, vytvarujeme štolu (nebo použijeme formu) a pečeme. Po upečení potřeme rozpuštěným máslem a posypeme cukrem A ještě dva recepty od Drahušky Bohatové – můžete se třeba inspirovat na Silvestra Pomazánka zaziky 1 pomazánkové máslo a 1 krabička tavených sýrů (Veselá kráva...) se utře, ochutí se kořením zaziky (ne tzaziky) a trochu majolky. Dávám na chuťovky. Krabí pomazánka 1 krabí tyčinky (250g) nastrouhám na struhadle na větších okách, 1 menší mrkev nastrouhám na jemnějších, přidám 1 cibuli na droboučko nakrájenou, osolím a spojím majolkou.
Soběhrdský bratr: Vydává sbor ČCE v Benešově a sbor CČE v Soběhrdech
FS ČCE Benešov: Husova 656, 256 01 Benešov. Kazatel farář Tomáš Trusina, kurátor Jiří Zavadil, Tel: 317 722 215, e-mail:
[email protected], www stránky: benesov.evangnet.cz. Číslo účtu 320132379/0800. FS ČCE Soběhrdy: Soběhrdy čp. 21, 256 01 Benešov. Kazatel Petr Turecký tel.:317 795 634; e-mail:
[email protected], www stránky: sobehrdy.evangnet.cz. Číslo účtu 1190782/0300. Kurátorka RNDr.Věra Hudcová 323 649 011 nebo 737 946 480,
[email protected]; Adresa redakce:Helena Ratajová, Vysoká Lhota 39, 257 22 Čerčany e-mail:
[email protected]. Sazba Marie Stolařová e-mail:
[email protected] Vychází 4 x ročně, počet výtisků 400. Pro členy ČCE v Benešově a v Soběhrdech zdarma. 20
