2004 k patnáctému výroèí sametové revoluce 17. listopad 1989 byl bezpochyby pøelomovým okamžikem novodobých èeských dìjin. Po ètyøic

MM IV

02

Cena: 10,-Kè

Prosinec 2004

Podzimní hlas

T

ak se nám ten letošní teplý podzim nachýlil k mrazivému konci. Však už byl bezmála nekoneèný, jak byl nabyt událostmi. Bush vyhrál americké volby, palestinský maskot odešel k pøedkùm zanechav Nobelovu cenu definitivnì doma, evropští kádrováci ukázali v kauze „Butiglione” , co všechno mohou a zmohou a v Èechách lítaly vzduchem nóty o Dalíkovi a parlamentní nadávky. Patnáct sametových let za námi. Rušno bylo od prázdnin až do „Dušièek” a v samém závìru to nejlepší: Volby na Ukrajinì. Soudek støelného prachu pod stromeèek. Také Národní sjednocení zažilo o letošním podzimu leccos. Tiskové útoky v èase senátních voleb, falešná obvinìní, fyzické napadení pøedsedy. Psát a èíst je tedy rozhodnì o èem a hlas Polnice mùže (alespoò zatím) volnì znít nad strnisky polí orných i váleèných. A tedy zní ten podzimní hlas žalu a žaloby, dokud trubaèùm docela neomrznou klouby prstù a neumlkne dech. V posledním lkavém tónu bude totiž zakleto nadìjné: „RORATE COELI”. Pøíslib Spravedlivého.

OBSAH: Prohlášení NSJ 23/04 k patnáctému výroèí "sametové revoluce" 28. øíjen je bezpochyby velkým dnem èeských dìjin! František Èervenka

Neopouštìjme loï, nebo se nepotápí František Èervenka

Volby, volby, volby Ing. Radek Bøezina

Moderní nacionalismus Evropský národní front Adam Gmurczyk

Dnes nás popravili. My ale opìt vstaneme

ThMgr. Ladislav Malý

Petr Švec

Hnutí homosexuálù boj za lidská práva nebo propaganda?

MEZI LEBKOU A HNÁTY

Jak postupovat dál? Nekompromisnì!

TOMÁŠ HAMET

Mým pøátelùm v Holandsku

Frank Vanhecke - Vlaams Blok

Mgr. Michal Semín

Prohlášení NSJ 22/04 ke skandálnímu zákazu Vlámského bloku

Proti "fašounùm" dovoleno vše PhDr. Radomír Malý

Mládež, drogy a budoucnost národa

Miroslav Èervenka

Co by byly feministky bez mužù? Martin R. Èejka

Prohlášení NSJ 13-21/2004

Prohlášení NSJ 23/2004 k patnáctému výroèí „sametové revoluce“ 17. listopad 1989 byl bezpochyby pøelomovým okamžikem novodobých èeských dìjin. Po ètyøiceti letech zaznìl hlas lidu volající po svobodì a spravedlnosti. Polistopadový vývoj však zklamal nadìje a oèekávání obèanù do té míry, že v souèasné dobì dokonce rostou preference neokomunistických sil. Hlavní pøíèiny tohoto stavu souvisí s neblahým vývojem svìtové politiky vùbec. Když sovìtští komunisté v padesátých letech minulého století stáhli železnou oponu, neposkytl západ odpùrcùm komunizmu žádnou vojenskou pomoc, (což lze v atmosféøe jaderné hrozby pochopit), ani nedokázal vùèi bolševickým režimùm uplatnit dùsledné obchodní embargo (což lze pochopit ponìkud ménì). Pøesto bylo možno poèítat alespoò s morální podporou pravicových sil v USA a západní Evropì. Situace se však radikálnì zmìnila v letech šedesátých. Inteligentní komunisté totiž zjistili, že socialistické hospodáøství není schopno držet krok s výkonnou ekonomikou vyspìlých západních zemí a zaèali pracovat na teoriích, které sluèovaly ideologii marxismu s liberálními formami hospodaøení. Tyto teorie konvergence, tedy sbližování komunizmu a kapitalizmu, se staly mimoøádnì nebezpeènými, nebo se zdánlivì stavìly proti ortodoxnímu komunizmu, ve skuteènosti však zevnitø rozkládaly západní spoleènost a podsouvaly jí komunistické ideje v líbivém balení. Stoupenci konvergence postupnì odsunuli z vedení komunistických stran tupé „proletáøe“, získali sympatie levicových a posléze i liberálních intelektuálù na západì a infiltrovali øady odpùrcù režimu v komunistických zemích. Typickým pøíkladem byl èeskoslovenský disent, zvláštì Charta 77, v níž se sešli poctiví demokraté, vlastenci a køesané, ale také reformní komunisté všeho typu (tzv. „osmašedesátníci“, anarchokomunisté a levicoví „humanisté“), kteøí na sebe od poèátku strhli vedení a byli podporováni levicovými kruhy v západní Evropì a Spojených státech. Intelektuálnì slabí pøedstavitelé reálného socializmu tìmto silám pochopitelnì nemohli trvale vzdorovat, tøebaže se jim v sedmdesátých letech podaøilo své pozice si doèasnì udržet pomocí násilí. Když stoupenci „konvergence“ ovládli v podobì „Perestrojky“ i sovìtské vedení, byly dny vládnoucích „proletáøù“ seèteny. Nebylo to však vítìzství svobody, nýbrž vítìzství nové komunistické doktríny, která bìhem let rozleptala také mravní, kulturní a politickou integritu západu. Tyto skuteènosti jsou dnes, s patnáctiletým odstupem od událostí roku 1989, stále zøetelnìjší. Znepokojivé jsou zejména sílící 2

antidemokratické tendence v souèasné Evropské unii a snaha nìkterých vlád využít nutné obrany proti mezinárodnímu terorizmu k radikálnímu omezení obèanských práv. Zásadní roli pøi desorientaci obèanù ÈR v polistopadovém období sehrála osoba Václava Havla. Právì on, který se v disentu tìšil mimoøádné autoritì, a pro èeskou veøejnost byl symbolem odporu proti komunizmu,

zneužil dùvìru, jež mu byla svìøena, znehodnotil mohutný potenciál nadšení, který se v prvých popøevratových letech mezi obèany vzedmul, rezignoval na nápravu zloèinù komunizmu i na obnovu suverenity a prosperity státu a stal se fanatickým šiøitelem utopií politického globalizmu založených právì na výše zmínìné teorii konvergence. Havlovo nešastné politické smìøování se projevilo zejména po jeho nástupu do prezidentského úøadu: Opakovanì deklarovaná mesianistická tendence, pøipravená pouèovat nejvýznamnìjší svìtové politiky, anarchistické pojímání lidských práv, mající více pochopení pro zloèince, než pro øádné obèany, ochota ke kompromisním dohodám s odstupující komunistickou mocí, umožòující bývalým agentùm STB, aby se zabydleli v demokratickém státním aparátu a zøetelná závislost na podpoøe z ciziny, zvláštì z Nìmecka, vedoucí k nevýhodné zahranièní politice a zpochybnìní ideových základù i územní celistvosti státu. Pøíznaky tìchto „zásad“ byly ovšem pøítomny v projevech a postojích Václava Havla a jeho spolupracovníkù již bìhem „sametové revoluce“, i když je v atmosféøe radosti z pádu nenávidìného režimu bylo snadné pøeslechnout. Byly to: 1) Neužívání termínu „komunizmus“ pøi veøejné kritice ètyøicetileté nesvobody. Místo toho zavádìn termín „totalita“. 2) Užívání obèanského principu jako zaklínadla. Plánovité vyhrocení rozporu mezi obèanským a národním principem, navzdory tomu, že tento rozpor není nutný. (Takže zatímco napø. Ústava Spolkové republiky Nìmecko má v

POLNICE 02/2004

preambuli napsáno, že je pøijata „z vùle nìmeckého národa“, ústava ÈR je pøijata “z vùle obèanù“). 3) Používání hesla „Nejsme jako oni!“, jakkoli bylo zøejmé, že sesazeným komunistùm nehrozilo žádné násilí. 4) Snaha naoèkovat všem obèanùm pocit jakési imaginární spoluviny za léta nesvobody, zatímco konkrétní komunistiètí viníci nebyli ani pojmenováni. 5) Nekritické propagování evropské politické integrace, jako nezpochybnitelné hodnoty, bez které snad ani není demokracie možná a zamlèování sporných stránek integraèního procesu i diferencovaného pøístupu r ù z n ý c h západních zemí k nìmu. (Tato vìc šla i do takových detailù, že podstavec bývalého Stalinova pomníku v Praze na Letné byl v dobì velkých listopadových demonstrací „vyzdoben“ modrým suknem se žlutými hvìzdièkami EU). 6) Ostouzení všech, kteøí poukazovali na výše uvedená fakta a jejich „ocejchování“ na nebezpeèné radikály a údajné pøíznivce teorií spiknutí. Nakolik tyto „prvky“ Havlových projevù pøedznamenávaly další vývoj v naší zemi je jasné, stejnì jako jejich sepìtí se stoupenci konvergence v západní Evropì i s vládnoucím levopravým establishmentem v ÈR. Jen v tomto kontextu je pochopitelné, proè mìl souèasný premiér Gross potøebu obklopovat se osobami s temnou minulostí, paní Emmerová mùže pøipravovat znárodòovací projekty (i když prý jen z legrace), ministerstvo vnitra smí používat neprùhledné metody kontroly a perzekuce odpùrcù vlády a ÈSSD si krátce pøed patnáctým výroèím listopadových událostí dovolí vyzývat k podpoøe komunistù ve druhém kole senátních voleb, aniž by se nesocialistické vládní strany (US , KDU-ÈSL) postavily rozhodnìji proti tomu. Politická strana Národní sjednocení se cítí znepokojena tímto vývojem a apeluje na obèany Èeské republiky, aby zabránili nástupu Grossovy „totality s dìtskou tváøí“, vzali vládu svých vìcí koneènì do svých rukou a definitivnì odkázali do patøièných mezí jak ortodoxní komunisty z KSÈM, tak i levicové intelektuály typu Václava Havla. Jen návratem k vlastním kulturním tradicím a historickému dìdictví, obnovou pocitu odpovìdnosti za osud potomkù a budováním sociálnì solidární národní pospolitosti mùžeme zvrátit neblahý soudobý trend zøetelnì smìøující k nové diktatuøe.

28. øíjen je bezpochyby velkým dnem èeských dìjin! František Èervenka

28. øíjen je bezpochyby velkým dnem èeských dìjin! Je vyvrcholením snah historického národa jehož tisíciletá státnost a dìdièná práva byla po staletí ponižována egoistickým velkonìmectvím a pøehlížena rakouskou kosmopolitní byrokracií. 28. øíjen, jak mu èeský národ rozumìl a jak si ho pøál, byl dnem obnovy, nikoli destrukce! I proto dìjinné události 28. øíjna 1918 probíhaly v oné typicky slovanské atmosféøe radosti, bez krveprolití a zášti. Èeskému národu nešlo primárnì o rozbití monarchie, nýbrž o obnovu historického èeského státu, jeho svobody a suverenity. Tento cíl, a právì jen tento cíl, sjednocoval národní hnutí a dodával obdivuhodnou morální sílu èeským legionáøùm v krvavých lázních svìtové války. Proto také dokázali vèas odhalit protinárodní charakter rozkladné bolševické propagandy, utrhli se ze øetìzu paøížských lóží a dali ru-

dým komisaøùm pocítit sílu ozbrojené vùle národa. Obnova èeské suverenity byla posvátným cílem všech poctivých Èechù a skuteèným obsahem 28. øíjna. To je nutno pochopit pøedevším. Otázka právní formy obnoveného èeského státu byla vyhrazena pováleèným diplomatickým jednáním a mìla øadu možných øešení. Oprávnìné požadavky národa nebyly ostatnì v nìjak nesmiøitelném rozporu ani s vùlí tehdejšího císaøe Karla I., bylo však již v pohybu pøíliš mnoho sil svìtové politiky a hodiny schizofrenní rakousko-uherské monarchie, vtažené Nìmci do nesmyslné a sebevražedné války, byly neodvolatelnì seèteny. Autentický národnì osvobodivý smysl 28. øíjna byl však náhle zastøen masivní levièáckou propagandou. Osoby, které byly bytostnými kosmopolity, a pøed válkou mìly pro èeské vlastenectví jen slova pohrdání, náhle pìly vlastenecké ódy, v nichž podsouvaly národnímu hnutí cizí, bùhví odkud vzešlé ideje pokrokáøství a pseudohumanity. Nejlepší z legionáøù, kteøí mìli s podobnými jedy zkušenost a mohli je odhalit nebyli dosud zpìt ve vlasti, a široké vrstvy lidu nechápaly nuance státoprávních termínù, ani nebezpeèí žurnalistických lží. Novodobý èeský resp. Èeskoslovenský stát tak dostal do vínku nejen formu parlamentní republiky vzniklé prý revolucí, nýbrž také politické, náboženské, a sociální rozpory, které rozdìlovaly národ a podvazovaly jeho vitalitu až po hoøká vyústìní Mnichova a února. Muži 28. øíjna byli odstrèeni, letité zásluhy národních vùdcù zapomenuty, starodávné tradice selektovány mìøítkem „pokrokovosti“ a plebejství povzneseno na piedestal. Leè národní hodnota 28. øíjna, totiž obnova èeské

suverenity, byla už nastolena a národ si ji navzdory zradám vládnoucích politikù již nedal vzít, ba, znovu za ni bojoval na bojištích 2. svìtové války i války studené. Ne za Beneše nebo Havly, ale právì jen a jen za suverenitu našeho národního státu. Rozumíme dnes skuteènému obsahu 28. øíjna? Nelze pøehlédnout paralely se 17. listopadem 1989. Tytéž národní barvy v ulicích, tatហèeská dobrotivost a nechu po zbyteènì prolité krvi, tatហpøekrásná touha po svobodì, narovnané šíji a obnoveném starodávném právu. Bohužel však brzy také obdobná zrada, tentýž pseudohumanistický jed, tatហztráta národní jednoty a totéž odsunutí pravých antikomunistù na vedlejší kolej. Nijak proto nepøekvapuje obdobné vyústìní: Totiž ztráta èeské suverenity, by nenápadná, nepøiznaná a èasovì rozfázovaná. Právì tyto paralely nás musí vést k tomu, abychom se pouèili z dìjinné zkušenosti 28. øíjna, nepropadali útoèící skepsi a vìøili, že si národ své nejcennìjší hodnoty uhájí. Nestaèí však chovat nadìji, nestaèí vìøit, ale je tøeba pracovat pro obnovu národa! Položit svìdectví vlastních životù proti falešným a zcestným hodnotám marxismu, pokrokáøství a kosmopolitního globalismu. To je odkaz 28. øíjna, který nás spojuje s pøedky i budoucími. Politická strana Národní sjednocení bude proti tìmto politickým jedùm bojovat až do povìstných hrdel a statkù. Nebo je-li s námi Bùh, kdo proti nám. Projev pøednesen na shromáždìní VF na Palackého námìstí v Praze 28. øíjna 2004 Autor je pøedsedou NSJ

Neopouštìjme loï, nebo se nepotápí

O

pakuje se to pokaždé. Malé vlastenecké uskupení vyroste „zespoda“ sebere veškeré síly, finanèní i mentální, a zúèastní se nìjakých voleb. Protože lid je v zajetí naoèkovaných stereotypù, nedá národovcùm mnoho hlasù a na vysílené èlenstvo padne po volbách hluboká deprese. Zaène se analyzovat a pøipomínat pøemoudøelé: „Já to øíkal!“ Vznikají hádky a osobní spory, rodí se frakce. Každý si najednou pøipadá dost chytrý na to, aby pøevzal vedení a unavení vùdcové naopak nemají dost energie vzdorovat. Strany se pak dìlí, drobí a zanikají, aby se po èase, až se všichni otøepou zformoval zase nìjaký nový subjekt s inovovaným názvem i symbolikou a všechno se znovu opako-

František Èervenka

valo. Takhle se ale národovci neseberou nikdy, takhle jsou zaruèenì nepoužitelní. Co s tím? Neutíkat od zapoèatého díla, neobviòovat se navzájem a sdílet svou spoluodpovìdnost za úspìchy i neúspìchy ! Být každý upøímný sám k sobì a vlastní vùdcovské ambice buï sebekriticky likvidovat už v zárodku, nebo jim dát regulérní formu a na øádném snìmu (ale jen tam) kandidovat do vedení strany. Do té doby být nezlomnì loyální ke stávajícímu vedení. Prohry nutnì patøí k politickému životu a vskutku nezávislý politický subjekt musí brát ne jeden, ale celou øadu neúspìchù za organický pøedstupeò budoucího úspìchu. Pøedstupeò kultivující a v jistém smyslu posilující. Jen ne-

POLNICE 02/2004

smí ten neúspìch šokovat a deprimovat. Je to pøece jenom folklór a pìna dní, kterou je tøeba brát, navzdory vynaloženému úsilí, jen tak mimochodem. Nic hrozného se nedìje, jen nás to bolí, ale tak je to pøece vždycky, když o nìco doopravdy jde. Na nìkterých starobylých zbožných obrazech, zachycujících souboj sv. Jiøí s drakem, hledí svìtec jaksi mimo. Nedívá se na obludu, s níž zápasí. Nese to v sobì ohromný obsah! Dílèí prohra? No a co má být? Co nezabije posílí! Naše loï se rozhodnì nepotápí, utonou pouze ti, co uprostøed bouøe v panice skoèí pøes palubu. Autor je pøedsedou NSJ 3

Volby, volby, volby

M

áme za sebou krajské a senátní volby v ÈR. Výsledky jsou více než výmluvné: Totální propad neomarxistické ideologie grossismu a vítìzství pravicové, mírnì pronárodní ODS (a køesanských demokratù na brnìnsku). Levicoví tvùrci „rùžové“ Evropy mají o èem pøemýšlet a èeským volièùm nelze než zatleskat. Že nevolili NSJ ? To nás pochopitelnì mrzí, ale vìtšinì volièù to nelze zazlívat, vždy nejzákladnìjší informace o naší stranì se k nim tøeba ani nedostaly. (Ne každý má internet a snaha našich èlenù pøi plakátovacích výlepech èi „výjezdech do te-

Ing. Radek Bøezina

rénu“ zatím nemùže konkurovat mediální masáži velkých a bohatých stran). Volièi tedy volili jak umìli a nevolili nejhùø (i NSJ koneckoncù doporuèovala svým volièùm, aby ve druhém kole senátních voleb hlasovali pro ODS). Výsledek voleb zkrátka není špatným vysvìdèením pro èeské hlavy. Je ovšem otázkou, do jaké míry vítìzové voleb splní své tradièní sliby a budou - li vìrni vlastním heslùm. Bude strana modrého ptáka opravdu hájit svobodu národního státu proti tlaku EU? Podpoøí podnikatelskou sféru? A budou lidovci opravdu hájit køesanské hodnoty

v politice? Pokud by tomu tak bylo, mohla by se NSJ klidnì rozpustit, na základì dosavadních zkušeností se však domníváme, že tomu tak docela nebude! Zklamaným volièùm „obèanským“ i „køesanským“ pak lze pro pøíštì doporuèit jediné: Chcete - li opravdu podpoøit svobodu podnikání, národní zájmy a køesanskou morálku, pak v pøíštích volbách volte Národní sjednocení. www.natia.cz

Moderní nacionalismus Evropský národní front

S

e vstupem do XXI. století, v dobì, vyznaèující se znaènými zmìnami v evropské mentalitì, si musíme položit otázku: Jsme schopni na naší cestì nacionalistického myšlení prolomit vlnu destrukce, která nièí naše národy, naši civilizaci? Jsme schopni – my, lidé vyznávající hodnoty, které nejsou v souladu s tìmi oficiálnì povinnými – prolomit zaèarovaný kruh idejí, které jsou cizí a nepøátelské nejen evropským národùm, ale celému lidstvu? Odpovìï je jednoduchá: Ano. Protože tam, kde je pravda, se nachází i vítìzství. Úspìch ale není nikdy korunou neteènosti a marasmu. „Pomož si sám a Bùh ti pomùže“, øíkali jezuité, a tato každým coulem zdravá devíza by mìla osvìcovat naši každodenní práci. Zanechat boje za správnou vìc je totiž nejt잚ím høíchem v životì, který Nejvyšší žádným zpùsobem neodpustí. Tím, že jsme zaèali budovat hnutí, které má ve svých øadách shromáždit nacionalistické organizace z evropských zemí, jsme udìlali první významný krok smìrem ke koneènému vítìzství. Je to krok první, základní a jistì ne poslední.

Obrana civilizace

Základním cílem našich snah je obroda Evropy svobodných státù, Evropy národních státù, nezávislých na umìlých politických vrchnostech, které si navzdory zájmùm Evropanù vytváøejí svùj vlastní imaginární svìt. Pravá Evropa je kontinentem suverénních státù, jež jsou øízeny ve shodì s vùlí svých národù; státù vystavìných na starobylých základech køesanské civilizace. Evropa odtržená od køesanství se stává jen tavícím kotlem nízkých zájmù bez východiska, kterými snadno mohou zavládnout síly, jejichž cílem je znièení všeho, co svìdèí o naší identitì: víry, svobody, cti a hrdosti. Právì køesanská civilizace formovala dnešní národy, vštípila jim 4

Adam Gmurczyk univerzální hodnoty, dala sílu rodinì a zajistila celé evropské pospolitosti ekonomickou a spoleèenskou svobodu. Øíkáme køesanská Evropa a míníme tím pravé køesanství, mocné hrdostí a silou národù, ne nekoordinovaný systém pseudokøesanské filozofie, která z lidí èiní lùzu bez vùle, poslušný vládcùm nového svìtového øádu. Dìjiny dokazují, že tehdy, když bylo pošlapáváno køesanství, byly pošlapávány i národní práva a svobody.

Evropa svobodných státù

Dìjiny moderní Evropy jsou poznamenány krví jejích nejlepších synù. Dvì svìtové války, rozpoutané ve jménu partikulárních ekonomických zájmù úzkých skupin establishmentu a chorých imperiálních blouznìní proti zájmùm národù, vedly na kontinentì ke znièení skuteèných národních elit, ekonomickému pádu a omezení svobody. To se nesmí opakovat. Dnes naštìstí mùžeme øíci, že v Evropì neexistují – s výjimkou Nìmecka a Ruska, kde stále pøežívá primitivní a archaický imperializmus pùvodem z XIX. století – významnìjší revizionistické šovinistické tendence. Nacionalismus se v Evropì stává nacionalismem moderním, který hledí vpøed a nežije ve schizofrenním svìtì omezeného myšlení. Musíme ale mít na pamìti, že zmínìná skanzenová a pøestárlá verze nacionalismu, která se tu a tam stále ještì objevuje, je stejnì velkým nebezpeèím pro národní obrození Evropy, jako síly vládnoucího establishmentu. Primitivizací pojetí národa, civilizace a nacionalismu, zavádìním prvku nenávisti k jiným evropským národùm se stává skuteèným spojencem našich demoliberálních nepøátel. Nebo tak jako oni bojuje proti národním a køesanským hodnotám.

Evropský národní front

Žijeme v konkrétní politické realitì.

POLNICE 02/2004

Nezlobíme se na ni – prostì tady je a ve vztahu k ní musíme plánovat nìkteré naše èiny. V dnešní Evropì vládne nemocný systém Evropské unie. Tato quasi-státní organizace, jejímž neskrývaným cílem je naprosté znièení národù a jejich státù, se øídí svými právy. Jsou nám nepøátelské, ale nelze v nich nepostøehnout jisté skuliny, které mùžeme využít pro naši vìc. Potvrzuje to pøíklad Francie nebo Itálie, kde jsou národní síly – aniž by rezignovaly na svojí ideovou identitu – schopny dosáhnout nezanedbatelných politických úspìchù. Naší snahou je tento trend rozšíøit a posílit. To je jedním z praktických cílù Evropského národního frontu. Musíme se nauèit pùsobit globálnì, v prostoru celého kontinentu, abychom tak dosáhli lokálních úspìchù – bezpeènost a rozvoj našich národù a státù. Za poslední desetiletí bylo mnoho iniciativ, které hlásaly nutnost spolupráce evropských národù. Všechny skonèily nezdarem. Chybìly jim totiž pevné a nacionalistùm spoleèné ideovì-politické základy. Šovinismus, nenávist k jiným evropským národùm, pohanství, imperializmus a snaha o revizi hranic – tendence podporované, což dnes už není žádným tajemstvím, tajnými službami demoliberálních režimù – zpùsobily, že místo toho, aby došlo ke sblížení národních hnutí, ta se od sebe vzdálila a vzájemnì na sebe zanevøela, a tím vyklidila pole našim protivníkùm. Evropská unie ve své antinárodní podobì mohla mimo jiné vzniknout i díky tomu, že chybìl spoleèný postup evropských nacionalistických organizací. Úkolem Evropského národního frontu je tuto situaci zmìnit. A Evropský národní front ji zmìní. Autor je èlenem politické rady Evropského frontu národù Pøeložil Martin R. Èejka

Dnes nás popravili. My ale opìt vstaneme Frank Vanhecke - Vlaams Blok

D

nes /9.11.2004/ byla naše strana Vlámský blok odsouzena k smrti. Belgický nejvyšší soud odpoledne potvrdil verdikt odvolacího soudu v Ghentu ze dne 21. dubna, který prohlásil Vlámský blok za zloèineckou organizaci. Abychom uchránili naše èleny pronásledování, jsme nuceni stranu rozpustit. To co se dnes v Bruselu stalo je v západním svìtì naprosto ojedinìlé: takzvaný demokratický režim ještì nikdy nepostavil mimo zákon nejvìtší politickou stranu v zemi. Vlámský blok v posledních èervnových volbách podpoøil témìø jeden milion volièù. Ve Flandrech, kde žije 60% belgické populace, jsme získali 24,1% hlasù. Volby jsou v Belgii povinné a žádná jiná strana nemìla takovou podporu. Naše strana za poslední dvì desetiletí neustále rostla. Od roku 1987 vyhrála ve dvanácti volbách po sobì. Belgie, založená v roce 1830 francouzskými revolucionáøi, je umìlým výtvorem ovládaným socialistickou frankofonní menšinou ve Valonii. Hlavním cílem naší strany je odtržení Flander od Belgie. Flandry, holandsky hovoøící severní èást zemì, která se orientuje na svobodný obchod, jsou politicky ponižovány. Jsme demokratickým hlasem rostoucího poètu Vlámù, kteøí usilují naprosto nenásilnou cestou o konec Belgie. Síla našich volebních úspìchù vyvolala paniku v øadách belgického establishmentu. Nedávný prùzkum veøejného mínìní pro bruselský deník Le Soir a frankofonní státní televizi RTBF (24. øíjen 2004) ukázal, že by Vlámský blok dnes získal 26,9% vlámských hlasù. Pøestože by mìl boj proti politické stranì probíhat ve volebních místnostech, belgický režim již déle než deset let obtìžuje Vlámský blok soudními procesy. Belgický parlament, kde mají frankofonní neúmìrnou vìtšinu, zmìnil v roce 1999 ústavu a omezil svobodu projevu. Zároveò odhlasoval øadu nových zákonù, jejichž jediným cílem bylo kriminalizovat a poškodit naší stranu. Mezi jinými se jedná o zákon proti

rasismu a zákon proti diskriminaci, které definují „diskriminaci“ natolik široce, že na jejich základì mùže být stíhán kdokoli. (Viz www.flemishrepublic.org) Ba co víc, podle nových belgických drakónských zákonù mùže být každý èlen a spolupracovník organizace, která „diskriminaci“ propaguje, potrestán finanèní pokutou nebo vìzením. To však ještì není vše. Došlo k pøevrácení dùkazního bøemena, takže žalující nemusí dokazovat, že se obžalovaný dopustil „diskriminace“ èi „diskriminaci“ propagoval, nýbrž obžalovaný musí dokázat, že tomu tak není. V roce 1993 byla vyšetøující moc ve vìci diskriminace a rasismu pøenesena na vládní quango (zkratka od „quasi non-governmental“, tedy „kvazi nevládní“ – pozn. pøekl.), tzv. Centrum pro rovné pøíležitosti a boj proti rasismu (CPRPBPR), které pøímo podléhá premiérovi. Nejvyšší soud, který se skládá z politicky jmenovaných èlenù, z nichž polovina je frankofonní, nyní toto quango obhajuje. Dopustili jsme se nìkdy diskriminace na základì rasy? Ne, to ale belgickému establishmentu a jeho politickým soudním dvorùm nevadí. Byli jsme odsouzeni na základì vybraných citátù z textù, které si CPRPBPR obstaralo. Zmínìné citáty pocházejí z ne více, než 16 textù, které v období let 1996 až 2000 zveøejnily místní organizace Vlámského bloku. Podle soudu to, co jsme napsali, není nutnì nepravdivé, avšak naše „úmysly“ mìly kriminální povahu. Rozhodnutí z Ghentu, dnes znovu potvrzené nejvyšším soudem, uvádí, že naše èlánky (aèkoli nìkteré byly jen citacemi oficiálních statistik ohlednì kriminality a rozdìlování sociálních pøídavkù, další byl èlánek ženy tureckého pùvodu, èlenky Vlámského bloku, o postavení žen ve fundamentalistických muslimských spoleènostech) byly zveøejnìny se „zámìrem pøispìt ke kampani nenávisti“. Takový proces ïintention (odsouzení na základì spekulace o

našich domnìlých motivech) je opravdu nechutný. Skuteènost, že se k tomu belgické soudnictví snížilo, jen dokazuje, že k našemu odsouzení nebyly shledány žádné jiné dùvody. Nikdy jsme nepropagovali, neobhajovali a nepodíleli se na žádné diskriminaci. Nikdy. Následky odsouzení jsou pøesto vážné. Podle dikce zákona se každý èlen strany nebo ten, kdo s ní spolupracoval, i když se sám nedopustil žádného zloèinu, stává zloèincem, jen z dùvodu svého èlenství nebo spolupráce s naší stranou. Ghentský verdikt doslova uvádí: „Vztažení trestní odpovìdnosti na každou osobu, která patøí ke skupinì èi spoleènosti, nebo s ní spolupracuje (…) slouží k tomu, aby byla úèinnými prostøedky taková skupina èi spoleènost potlaèena dle úmyslu zákonodárce. Vztažení trestní odpovìdnosti na èleny a spolupracovníky skupiny èi spoleènosti podstatnì ohrožuje budoucí existenci nebo fungování skupiny èi spoleènosti (…).“ Potvrzení ghentského verdiktu nejvyšším soudem nás nutí rozpustit naší stranu, abychom neohrozili její èleny a spolupracovníky. Proto se pøíští nedìli sejde stranický kongres, aby stranu oficiálnì rozpustil. Kongresu ale pøedložíme návrh na založení nové strany, která by bránila priority, za nìž Vlámský blok vždy bojoval: nezávislou a demokratickou Vlámskou republiku, tradièní morální hodnoty západní civilizace a právo Vlámù bránit svojí národní identitu, holandský jazyk a kulturu. Dìkuji tìm, kteøí v roce 1977 naší stranu založili, a všem, kteøí ji posledních 27 let podporovali. Svádìli dobrý boj. Dìkuji milionu našich volièù. Zaslouží si demokracii. Belgie ji jim nezaruèí, my ano. Dnes byla naše strana zabita, ne však volièi, ale soudci. Založíme novou stranu, kterou Belgie nebude schopna pohøbít. Ona pohøbí Belgii. Pøevzato z The Flemish Republic Pøeložil Martin R. Èejka

Prohlášení NSJ 22/2004 ke skandálnímu zákazu Vlámského bloku

Pøedstavitelé NSJ pøi pøedání protestní nóty proti zákazu Vlámského bloku pøed Belgickou ambasádou v Praze Foto: Jan Pavlovèín

P

olitická strana Národní sjednocení (NSJ) je šokována skandálním zákazem politické strany Vlámský blok, ke kterému došlo 9. listopadu 2004. Zásadnì nesouhlasíme s rozhodnutím Nejvyššího soudu Belgického království, který odsoudil Vlámský blok za údajné zloèiny diskriminace, což má za

následek vynucené ukonèení èinnosti zmínìné strany. Jsme pøesvìdèeni, že se jedná o pøípad politického pronásledování. Jakožto pøedstavitelé národa, který mìl bìhem vlády komunistického totalitního režimu zkušenost s kriminalizací smýšlení a zneužíváním politické moci, jsme pøirozenì citliví, když nìkterá soudní a politická rozhodnutí, pøípadnì èiny, vykazují obdobnou povahu. Vlámský blok, jeho sympatizanti a volièi reprezentují nezanedbatelnou èást belgické a vlámské populace, a to nikoli bezdùvodnì - vnášejí do otevøené a demokratické politické diskuse otázky, které

POLNICE 02/2004

jsou vznikající elitou eurokratù považovány za politicky nekorektní - obrana národní nezávislosti, subsidiarita, ochrana manželství a rodiny, význam náboženství pro veøejný život a další pøíbuzná témata. Obáváme se, že politicky motivovaná likvidace Vlámského bloku je právì jedním ze zvolených prostøedkù, jak tuto svobodnou diskusi k výše zmínìným problémùm znemožnit, a to dokonce i za cenu kriminalizace oponentù liberálnì-socialistické ideologie, která dnes vítìznì pochoduje institucemi, jež vyrostly na pùdì námi ctìného køesanského Západu. 5

Mým pøátelùm v Holandsku ThMgr. Ladislav Malý Když jsem pøed rokem v èervenci psal úvahu Jak dál?, ani ve snu mnì nenapadlo, jak brzo se naplní její chmurná pøedpovìï. V uvedené úvaze jsem po referendu do EU nahrubo naèrtl rozbor souèasného stavu politiky v Evropì i v naší vlasti. Vykreslil jsem i snahy zednáøsko – sionistických vládnoucích elit po vytvoøení jakéhosi superstátu Evropy, jež by byl rozdìlen na blíže neurèené regiony a jehož východní hranice by konèila nìkde v poušti u Sýrie. Podle tìchto lidí by Evropa mìla být multikulturní a multietnická, pøísnì sekulární, politické subjekty politicky korektní, svoboda nìkterých obèanù témìø bezbøehá, - ne ovšem tìch slušných obèanù. V takové Evropì by se národy rozpustily jako cukr v èaji, zákonem by bylo zakázáno katolické „tmáøství“, všude by vládla tolerance a humanita, zednáøská pseudoláska a pseudopravda by už koneènì zvítìzily. Tato utopická vize pøirozenì naráží na zdravý lidský rozum, ostatnì tak jako každá od života odtržená ideologie. Sotva jsme dveømi vyhodili heslo: „Proletáøi všech zemí, spojte se!“, už nám okny cpou multikulturalitu s levièáckým liberalismem zabaleným do hávu pseudodemokracie. Ono je to v podstatì totéž, oba systémy mají stejný marxisticko-sionistický pùvod. Co se nepodaøilo bolševikùm, dodìlá rudá buržoazie. Firma zùstává stejná, jen reklamní štít nabízí odlišné logo. Dále jsem ve své úvaze upozornil, že to zednáøi s uskuteèòováním své falešné vize tak lehké mít nebudou. Že totiž ty rùzné hordy èernochù, asiatù a zejména Arabù budou svými zvyky a kulturou, na hony vzdálenou zjemnìlé evropské køesanské kultuøe a morálce, iritovat autochtonní evropské obyvatelstvo, vyvolávat proti sobì nevraživost a spoleèenské napìtí, které tu a tam probleskne do krvavých nepokojù a konfliktù. Netušil jsem za jak krátkou dobu se takový konflikt odehraje. V Holandsku, v zemi, ve které bych to asi nikdo neèekal, (nebo jestli nìkde na svìtì zednáøská média lidem dokonale vymývala mo-

6

zek, tak to bylo právì v Holandsku) zavraždil bestiálním zpùsobem mladý muslimský vrah holandského filmového režiséra jenom proto, že se opovážil napsat èlánek proti muslimským praktikám v manželství i mimo nìj. Odpovìdí byl neèekanì razantní odpor majoritní holandské veøejnosti, který donutil vládu k pøijetí pøísných opatøení proti neevropským migrantùm. Vzápìtí se ovšem dostavila msta muslimù. Bandy islámských útoèníkù vypalují køesanské kostely a páchají krutosti na Evropanech a jejich majetku. Policie dokonce odhalila výcvikové støedisko muslimské zdivoèelé mládeže, kde se pøipravovali k teroristickým akcím. Ilegální vojenské výcvikové støedisko vlastní a spravuje tzv. Kurdská strana práce, což jsou ty nejkonzervativnìjší neostalinistiètí bolševici. Situace došla pøesnì tam, kam jsem ve své úvaze pøedpovídal. Vzdìlaní a svìtem protøelí zednáøi, politologové a sociologové by mìli varovat evropské vlády pøed hrozící katastrofou z muslimského pøistìhovalectví do Evropy. Mìli ostatnì tak èinit už od padesátých let XX. století, to by ovšem nesmìli být zednáøi ! Namísto toho národùm Evropy nasazují svìrací kazajku nové totality a jako praví pohùnci katanù chtìjí zardousit evropskou køesanskou civilizaci. Tak napøíklad pøed nìkolika dny, tj. 9. listopadu 2004, zakázal Nejvyšší soud v Gentu v Belgii èinnost vlastenecké politické stranì „Vlámský blok“, protože si pøedstavitelé této strany „dovolili kritizovat“ agresivní muslimy v Belgii. Prý diskriminují menšinu! Strana, která dvacet sedm let bránila kulturní a jazykovou identitu svého národa škrtem pera pøestala existovat. Jaké to bezprecedentní násilí v rukavièkách páchané na obyvatelstvu…! O tom nᚠzednáøský tisk mlèí. Vot éto dìmokrácia! Je jenom otázkou èasu, kdy se krvavé konflikty rozhoøí v Nìmecku. Tam žije více než 6 milionù muslimù. Ve Francii muslimové pøijali nacistickou strategii boje: nejdøív štvou Židy, a až se Židé z Francie vystìhují, protože francouzská vláda není schopna jim zajistit bezpeènost pøed zdivoèelou muslimskou sbìøí, budou tvrdì napadat a terorizovat nás køesany a nᚠmajetek. A až budou ve Francii ale i jinde vládnout, až budou mít vìtšinu, - možná ještì teï tohle tvrzení zní jako utopie, ale staèí se podívat do demografických roèenek jednotlivých evropských státù, aby každému vtipálkovi zmrzl úsmìv na tváøi, - budou „fyzicky likvidovat“ zbytek bílých obyvatel kdysi køesanské Evropy. Všimnìme si, kolik podobností má islám s nacismem a komunismem. Je to pøede-

POLNICE 02/2004

vším víra ve falešného, náhražkového boha, je to fanatismus a fatalismus, je to úporná snaha násilnì si podrobit svìt, je to totalita v ryzí krystalické podobì, dokonalý brainwashing porobeného obyvatelstva, a koneènì je to snaha fyzicky likvidovat svého protivníka z rasistických, náboženských èi politických dùvodù. Jak je možné, že vlády jsou tak slepé a nevidí v multikulturalitì trojského konì islámu a tím nebezpeèí pro Evropu ? Tvrdím, že se tak dìje úmyslnì! Muslimové se po Evropì roztahují jako mor. Svým satanským náboženstvím se snaží infikovat neznalé Evropany, kteøí bohužel dopustili, aby jim zednáøská a socialisticko - komunistická média vymyla mozek, a zapudili víru svých otcù. Evropané jsou v obrovské vìtšinì sekulární, zbaveni duchovní i fyzické opory, a dneska už i vojenské obrany. Jejich bohem se stalo euro a konzum. Køesanské kostely se vyprazdòují, v Èechách dokonce rozpadávají, zato se více a více stavìjí supermarkety a dálnice. Rodina, jakožto základní buòka spoleènosti pomalu pøestává existovat. Dnes je už pro Evropany naprosto iluzorní, že by pøi její obranì umírali. Rovnìž tak za svou vlast. Místo národních armád Evropu ochraòují jen žoldácké sbory. Navíc zde jako „pátá kolona“ žije pøes deset milionù muslimù. Nedivme se proto muslimským duchovním vùdcùm a vojenským stratégùm islámu, že pošilhávají po Evropì jako po zaslíbeném území, když jim ona sama padá do klína. Pøíjemnì pøekvapující je ovšem ona pøirozená reakce prostých Evropanù, zejména pøátel z Holandska, kteøí v mezní situaci i pøesto, že jim byl „ukraden“ Bùh a postupnì byli zbavováni své národní identity, najednou v sobì objeví, že krev není voda a evropská pùda není arabská pouš. Evropské koøeny a výchova tkví hloubìji v duších lidí, než by se na první pohled zdálo. Ne, Holandsko není v šoku, jak píše nᚠzednáøský tisk. V šoku jsou zednáøi, socialisté, liberalisté, elitáøi a ti otcové – zakladatelé všech tìch evropských dohod, kteøí pøivedli Evropany do nebývalého duchovního a morálního rozkladu. Poèítali, že jsme už jak ty ovce, jen je zaøíznout. Poèítali, že jsme ztratili vùli k obranì a lásku ke své vlasti. Že se pøepoèítali, o tom svìdèí Holandsko tìchto dnù. Pøátelé v Holandsku, vy, kteøí bráníte svou vlast, èest, víru a své evropanství proti brachiálním pøivandrovalcùm z Arábie, kteøí nám chtìjí ukrást Evropu a z nás nadìlat otroky, vìøte, že v Èechách a na Moravì máte pøátele, kteøí stojí s Vámi v jednom šiku a modlí se, aby vᚠstateèný a spravedlivý boj byl korunován vítìzstvím.

Evropa Evropanùm!

V Praze dne 13.11. 2004 Autor je signatáøem Charty 77 a èlenem Národního sjednocení

MEZI LEBKOU A HNÁTY Mgr. Michal Semín

T

ento pøíspìvek ètete v den, kdy už je o všem rozhodnuto. Všichni už víme (pokud se nestane nìco podobného jako pøed ètyømi lety ve státì Florida), zda je americkým prezidentem zvolen na druhé volební období George Bush èi jeho protikandidát John Kerry. V èase pøedvolební kampanì se ve veøejném mínìní, utváøeném masovými sdìlovacími prostøedky, ustavilo pøesvìdèení o diametrální ideové odlišnosti obou kandidátù. Nìkterá média o souboji Bush – Kerry hovoøí dokonce jako o souboji století. Toto silné tvrzení si zaslouží kritické zhodnocení. Je všeobecnì známo, že John Kerry kandiduje s profilem katolíka, zatímco Bush je evangelikálním protestantem. Pro katolíka by tedy volba mìla být jasná, pokud by ovšem Kerryho „katolictví“ mìlo cokoli spoleèného s autentickým katolickým uèením. Kerry a jeho politická strana, Demokraté, pøedstavují krajnì libertinský a zároveò socialisticko-revoluèní program – jsou otevøenì pro potraty, homosexualitu a „homosòatky“, podporují feminismus, kontrolu porodnosti v USA i v zahranièí, a to vše za souèasného nárùstu moci federální vlády na úkor zprostøedkujících institucí a jednotlivých státù americké unie. To, co mají Demokraté ve stranickém programu, také dùslednì plní. Jaký rozdíl oproti Demokratické stranì z pøedváleèných let, stranì katolických imigrantù, s jejímž programem se bylo možné ztotožnit! Je smutnou skuteèností, že John Kerry kandiduje na amerického prezidenta v trikotu „katolíka“ a naprostá vìtšina amerických biskupù nepovažuje jeho zvrácenou morálku za dostateèný dùvod k tomu, aby katolické vìøící vyzvali k odmítnutí tohoto kandidáta. Kdyby katolická církev v USA mìla tu spoleèenskou autoritu, o kterou se mohla opírat v dobì pøed 2. vatikánským koncilem, kdy odsouzení amerických biskupù nìkterého z holywoodských filmù vedlo k jeho finanènímu krachu a prázdným kinosálùm, jistì by dovedla odsoudit prezidentského kandidáta, jehož program je ve všech závažných mravních otázkách pøímým protikladem katolického morálního uèení, následkem èehož by byl podobný kandidát nucen se své kandidatury vzdát. Našlo se sice 12 amerických biskupù (ze 295) – Bùh jim za to žehnej – kteøí se vy-

jádøili v tom smyslu, že politik, hájící právo žen na potrat, není pro katolíka volitelný a že by tomuto nejmenovanému kandidátovi odmítli podat Nejsvìtìjší svátost oltáøní – jejich postoj se však setkal se všeobecným posmìchem i odsudkem. Oproti tomu prezident Bush je mnoha konzervativními katolíky považován za výteèného kandidáta, jehož morální a politické postoje jsou pro katolíky pøijatelné. Do tohoto svìtla staví Bushe také všechna významná americká a zahranièní média. Je pøedstavován jako kandidát „náboženské pravice“, dùrazný zastánce práva na život (tzv. pro-life kandidát), ochránce tradièní rodiny, manželství a hodnoty náboženství v soukromém i veøejném životì. Tento mediální obraz Bushe do té míry utváøí mínìní naprosté vìtšiny Amerièanù, že je objektivnìjší hodnocení prezidenta Bushe jen obtížnì proveditelné. Pøesto se o nìj chci v tomto pøíspìvku pokusit. Jak je to s tvrzením, že George Bush je principiálním zastáncem ochrany nenarozeného života? V jeho prospìch bývá uvádìno jeho opakované tvrzení, že je tøeba každý lidský život vítat jako dar, v èemž má nepochybnì pravdu. Zastánci Bushe také argumentují tím, že prosadil zákaz tzv. potratù pøedèasným porodem, kdy je dìtem v okamžiku porodu rozdrcena hlavièka. Je pravda, že federální soudy toto rozhodnutí zablokovaly, a tak je tento zpùsob potratù i nadále v USA legální, to však nelze klást Bushovi za vinu. Také je však tøeba poznamenat, že zákaz tohoto zpùsobu potratu by nemìl vliv na legalitu potratù provádìných jinými metodami a to i ve fázích pozdního tìhotenství, proto by ve skuteènosti tento zákaz žádné dìti pøed zabitím neuchránil. Plyne z výše uvedených údajù závìr, že je Bush „pro-life“? George Bush se nechal mnohokrát slyšet, že je zastáncem výjimek a to v pøípadì znásilnìní, incestu a zdravotních komplikací ženy. Je také zastáncem abortivní antikoncepce, oplodnìní in vitro a pøi nìkolika veøejných vystoupeních americkou veøejnost ujistil, že rozhodnì nehodlá zrušit rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1973 (tzv. Roe v. Wade), které zlegalizovalo provádìní potratù v USA. Jeho žena Laura je také zastánkyní tzv. práva žen na potrat. V dobì, kdy byl guvernérem Texasu, jmenoval za soudce osoby, jež zastávaly stanovisko zamìøené proti životu (právì jím jmenovaní soudci rozhodli, že nezletilá dívka má právo na potrat bez vìdomí svých rodièù). Když v letošních primárních volbách v Pennsylvanii bojoval o nominaci Republikánské strany na úøad senátora 100 %“pro-lifista“ a katolík Pat Toomey, podpoøil Bush v kampani jednoho z nejvýraznìjších zastáncù potratu v Republikánské stranì stávajícího senátora Arlena Spectera. S Bushem v zádech pochopitelnì Specter Toomeyho porazil. Postoj, který lze jen stìží oznaèit za „pro-

POLNICE 02/2004

life“, projevil též svým rozhodnutím poskytnout finanèní podporu z federálního rozpoètu na výzkum kmenových bunìk z embryí, jež již byly k dispozici. Mnozí konzervativci jej tehdy chválili za to, že neumožnil pøísun federálních penìz na vytváøení nových embryí, pøesto lze jeho rozhodnutí tìžko hájit jako výraz „ochrany již poèatého života“. Bushovo rozhodování se navíc týkalo jen penìz z federálního rozpoètu, výzkum embryonálních kmenových bunìk by byl nadále možný z jiných veøejných rozpoètù a pochopitelnì výzkum ze soukromých zdrojù ( a prostøedky z tìchto zdrojù jednoznaènì dominují) by rovnìž omezen nebyl. Spoleènost pro plánované rodièovství (Planned Parenthood), která je zodpovìdná za provádìní vìtšiny potratù v USA, si sotva mùže stìžovat na nedostatek podpory ze strany republikánské administrativy. Pøipomínám, že Republikánská strana má ve Snìmovnì reprezentantù i Senátu vìtšinu, a tak by se dalo oèekávat, že alespoò nìkteré kroky ve prospìch života budou politicky prosaditelné. Ve skuteènosti je to právì rok 2003, kdy výraznì vzrostlo financování potratové politiky z prostøedkù federální vlády! Srovnáme-li tedy postoj Bushe a Kerryho v otázce potratù, je mezi nimi rozdíl spíše kvantitativní než kvalitativní. Zatímco Kerry je zastáncem potratù ve všech pøípadech, Bush jen v pøípadech omezených. Pokud jde o postoj k rozhodnutí Roe v. Wade, je jejich stanovisko v zásadì shodné. Princip tedy vyznávají stejný – ne každý poèatý lidský život má být chránìn pøed zabitím. Jak je to s Bushovým postojem k homosexualitì a sòatkùm mezi homosexuály? Prezident Bush jmenoval do významných politických a soudních funkcí osoby, jež jsou otevøenì homosexuální èi schvalují legalizaci homosexuálních sòatkù. Do èela Národní rady pro boj s AIDS jmenoval známého homosexuálního aktivistu Scotta Evertze, navzdory nesouhlasu rumunské vlády jmenoval dalšího z homosexuálních aktivistù velvyslancem USA v Rumunsku a jeho „partnerovi“ udìlil statut, který mají v diplomatických službách manželé èi manželky velvyslancù (tomuto velvyslanectví se v diplomatických kruzích a pozdìji i v tisku zaèalo pøezdívat „nejvìtší rùžový bordel ve východní Evropì“). Pøestože Bush není pøíznivcem „homosòatkù“, otevøenì podporuje, a to v protikladu k oficiálnímu programu Republikánské strany, tzv. registrované partnerství. Bushùv viceprezident a jeden z hlavních architektù invaze do Iráku Dick Cheney je otevøeným zastáncem homosòatkù. Není divu, když je jeho žena Lynne autorkou lesbického románu „Sestry“a jejich dcera je lesbickou aktivistkou. Zatímco se Bush jako prezident USA nikdy nezúèastnil každoroèního Pochodu pro život, který se koná pár krokù 7

od Bílého domu, osobnì se úèastnil zasedání Log Cabin Republicans, sdružující homosexuální èleny Republikánské strany, aby jim podìkoval za jejich práci pro stranu a americký národ. Aèkoli se v tomto èlánku zamìøuji na otázku ochrany nenarozeného života a pøíbuzných morálních témat, nelze pøehlédnout dùležitost hodnocení invaze do Iráku pro rozhodování amerických katolíkù, koho podpoøit v letošních prezidentských volbách. Chybìjící zbranì hromadného nièení, již oficiální doznání, že Saddám nepøedstavoval pro USA a Západ obecnì žádné vážné nebezpeèí vyžadující okamžité vojenské øešení, otøesné události z prùbìhu okupace a výrazný nárùst militantního islámu vyhazujícího do povìtøí nejen vozy a jejich americké posádky, ale v rostoucí míøe i køesanské kostely, zahánìjíce køesany do katakomb èi exilu – to vše vede k potvrzení mého hodnocení z loòského roku (viz Reporty z té doby), že se bude jednat o válku nespravedlivou, jejíž dùsledky mohou být katastrofické nejen pro Irák, ale i pro celý svìt. Jak vidno, postoje Bushe a Kerryho nejsou tak diametrálnì rozdílné, jak by se mohlo zdát z èetby èi poslechu bìžných sdìlovacích prostøedkù. Je tu však ještì jedna vìc, která je spojuje a tou je jejich spoleèné èlenství v tajné or-

ganizaci Skull and Bones (Lebka a hnáty). Tato spoleènost byla založena ve 30. letech 19. století studentem prestižní university v Yalu Williamem H. Russellem, který se pøi pøedchozím roèním pobytu v Nìmecku stal aktivním èlenem tajné sekty, vycházející z tradice Iluminátù Adama Weishaupta. Po návratu na Yale založil organizaci nazvanou Bratrstvo smrti neboli Øád Lebky a hnátù. Mezi èleny této spoleènosti jsou mnohé významné osoby amerického politického, hospodáøského a mediálního života. Pokud jde o rodinu G. Bushe, èlenem této organizace je i jeho otec, bývalý prezident G. Bush st. i jeho již zesnulý dìdeèek. Také vìtšina Rockefellerù, tvoøících páteø opozièní strany Demokratù, byla èi jsou èleny Øádu Lebky a hnátù. Øád pøijímá èleny pouze z øad studentù elitní Yaleské university. Existuje mnoho zajímavých èlánkù i knih na toto téma, zatím snad nejrozsáhlejší a nejobjektivnìjší se jeví být publikace bývalé èlenky Skull and Bones Alexandry Robbins „Tajemství hrobky“. V této knize se mj. doèteme, jak probíhá obøad zasvìcení, obøad, kterým byli za èlena Øádu pøijati jak George Bush, tak John Kerry. Po vstupu do „hrobky“, tmavé krypty bez oken v New Haven, pøísahá kandidát èlenství vìrnost a uta-

jení èinnosti Øádu. Poté se kandidát válí v blátì a je bit, což symbolizuje „smrt“ svému dosavadnímu životu. Poté leží nahý v rakvi, dopouští se høíchu proti 6. pøikázání a pøítomným èlenùm se svìøuje s dosavadní historií svého sexuálního života. Po této „oèistì“ urèený èlen oblékne kandidáta do róby, jež znaèí jeho novou identitu. Nový èlen obdrží též øádové jméno a má zajištìnu politickou èi finanènì-hospodáøskou kariéru po zbytek svého života. Tato jistota je vyvážena povinností finanènì pøispívat na chod organizace a na podporu svých nových bratrù a sester. Oba souèasní kandidáti na funkci amerického prezidenta Bush i Kerry svoje èlenství pøed zraky televizních divákù letos potvrdili, odmítli však k èinnosti organizace cokoli dalšího poznamenat. Zdá se tedy, že jako mají ameriètí konzumenti volbu mezi Coca-colou a Pepsi-colou, stojí pøed podobnou volbou pøi výbìru z tìchto dvou kandidátù. Zatímco americká média masírují veøejné mínìní tvrzením, že v moderních amerických dìjinách proti sobì dosud nestáli tak ideovì rozdílní kandidáti, je na amerických volièích, zda budou Spojeným státùm, a nejen jim, po následující 4 roky vládnout „hnáty“ nebo „lebka“. Pro katolické volièe je pak snad nejlepší zùstat doma a usilovat o to, aby v budoucích prezidentských kláních byl pøítomen kandidát, který lépe splòuje mìøítka, jež na politiku a politika klade katolické morální a sociální uèení. Pøevzato z Mezinárodního reportu

Proti „fašounùm” dovoleno vše

V

internetovém médiu ChristNet po volebních výsledcích pražského kandidáta do Senátu Petra Švece z NSJ (necelé 1 proc. hlasù) napsal novináø MFDnes Jan Ziegler: "Pøeji Malému stejný výsledek....Fašouni nebudou mít nikde šanci." K tomu je možno dodat: Pokud by ji mìli, tak nebude problémem je o ni pøipravit. Jakýmikoliv metodami. Úèel posvìcuje prostøedky. Tuto zásadu, lživì pøipisovanou jezuitùm, uplatnili právì v tìchto volbách liberálové vrchovatou mìrou. Ale po poøádku. Byl bych naivní, kdybych pøedpokládal, že mám šanci v tìchto volbách dostat se do Senátu. Mnì šlo o nìco úplnì jiného, totiž o to, aby nᚠhlas, národních a katolicky ortodoxních subjektù, zaznìl i v politické rovinì. Protože pøes KDU-ÈSL nebylo možno toho dosáhnout, vstoupili jsme do boje v rámci strany Národního sjednocení, která mi nabídla místo na kandidátce. Bohužel je jasné, že úspìch v senátních volbách je na prvním místì otázkou penìz. Billboardy, plakáty, letáky, inzeráty, poplatky za pronájem schùzovních místností atd., tady se získá8

PhDr. Radomír Malý vají hlasy. Kdo na to nemá finance, ten ztrácí šanci. Jeden z mých pøíznivcù si povzdechl: Peníze vítìzí nad morálkou. NSJ skuteènì není bohatou stranou a nemùže si dovolit kampaò ve stylu ODS, KSÈM, ÈSSD nebo KDUÈSL. Už tím je limitována. Jestliže pøesto pøese všechno se podnikají umìlé kroky, aby její volební výsledky byly co nejnižší, pokud možno zcela mizivé, pak to svìdèí o tom, že liberálové a socialisté z ní mají strach, nebo její program pøece jenom není podle všeho tak "nepøitažlivý" a "nereálný". Proto bude dobré znièit její kandidáty všemi možnými zpùsoby bez ohledu na morálku. Pøedevším se vžilo oznaèení "neofašisté" užívané zednáøsko-liberální lobby na naši adresu. Pøitom staèí jen zdravý rozum, aby toto bylo vyvráceno, doporuèuji podívat se na nᚠprogram zveøejnìný na www.nsj.cz. A mi kritikové najdou, co je tam (neo)fašistického! Ani politolog Mareš netvrdí, že NSJ je fašistické, podle nìj se jedná o "nacionalistickou stranu s krajnì katolickým zamìøením". Pøesto ji prý zmiòuje zpráva o extrémismu ministerstva vnitra. Grossova ministerstva, prolezlého bývalými estébáky a komunistickými "mlátièkami" á la Pøibyl, Borník atd., kde se to hemží korupèními a "odposlechovými" aférami! Pokud ti nás poklá-

POLNICE 02/2004

dají za "extrémisty", je to velká èest, alespoò pro mne osobnì. Jsou-li vlastenectví a katolictví (nechápu oznaèení prof. Mareše "krajnì katolické zamìøení") extrémistickými hodnotami, pak se k takovému "extrémismu" rád hlásím, odmítám ale kategoricky nálepku "(neo)fašisty". Prùzkumy, zveøejnìné MFDnes, mi dávaly šanci cca 10 procent. Toho se patrnì nìkdo zalekl. V pátek 29. 10. rozeslala MFDnes na e-maily všem 8 kandidátùm do Senátu v obvodu Brno-venkov otázky, na nìž chtìla odpovìï do soboty 30. 10. Já vyuèuji na univerzitì v Èeských Budìjovicích, žiji ale s rodinou v Brnì. Svou e-mailovou adresu mám na pracovišti v Budìjovicích. Ponìvadž ale ve ètvrtek 28. 10. byl státní svátek a nᚠrektor udìlil na pátek 29. 10. rektorské volno, odjel jsem domù k rodinì už ve støedu 27. 10. a vrátil se až v úterý 2. 11., kdy jsem teprve otázky na své e-mailové adrese objevil. To už bylo po termínu. Novináø Ziegler se o den pozdìji na ChristNetu ptal, proè prý jsem neodpovìdìl. Vysvìtlil jsem situaci a napsal v tomtéž médiu, že bych ještì rád na otázky odpovìdìl. Ziegler však sdìlil, že už je pozdì. Nebylo, protože odpovìdi kandidátù zveøejnila MFDnes až ve ètvrtek 4. 11. (o mnì tam nepadla ani zmínka, že kandiduji), nehledì k

tomu, že Ziegler velmi dobøe ví, kde pracuji a kde bydlím, mohl proto logicky pøedpokládat, že asi nebudu na pracovišti, když jsem se na internetu nehlásil, zvláštì v dobì, kdy se to dalo u vysokoškolského pedagoga pøedpokládat (státní svátek). V tom pøípadì nebyl žádný problém spojit se se mnou telefonicky, to bych pokládal dokonce za povinnost v zájmu spravedlnosti a poskytnutí rovnosti šancí. MFDnes skuteènì nedìlalo žádné technické potíže se se mnou telefonicky spojit, a to ve ètvrtek 4.11., avšak ze zcela jiných dùvodù. Chystali totiž èlánek do páteèního vydání brnìnské pøílohy. Redaktor, jehož jméno jsem si nezapamatoval, mne vyzval, abych se vyjádøil k námitce, že prý jsem "neofašista" a kandiduji za "neofašistickou" stranu. Vysvìtlil jsem mu rozdíl mezi dnes už neexistujícím Hnutím národního sjednocení, které politologové prof. Fiala a prof. Mareš skuteènì oznaèili jako "neofašistické" (nechci rozebírat, jestli oprávnìnì èi neoprávnìnì) a od r. 2002

fungující stranou Národního sjednocení, za niž jsem kandidoval. Pøijal to, popøál mi hodnì úspìchù, za pár minut se ale ozval znovu s tím, že prý "objevil" mùj èlánek nìkdy z r. 1996 na stránkách èasopisu "Naše èest", který skuteènì vydávalo bývalé Hnutí národního sjednocení. Øekl jsem mu, že v tom nevidím problém, mám èisté svìdomí, nebo když jsem do èasopisu psal, hnutí se teprve formovalo a nikdo nemohl vìdìt, jakým smìrem pùjde, nehledì k tomu, že v mém èlánku nebylo absolutnì nic "fašistického". Jenže dnes asi v rámci "politicky korektního" chování je rozhodující ne, co jste napsali, ale kam jste to napsali. Pøíští den v pátek 5.11. se skuteènì objevil v brnìnské pøíloze MFDnes èlánek s titulem "Podporovali neofašisty, dnes jsou na kandidátce", podepsaný jistým Pavlem Mackù. Výroky, které jsem den pøedtím øekl do telefonu, jsou sice interpretovány vìrnì, ale jako "doklad", že prý jsem "neofašista". Ten-

to dojem má u ètenáøù vyvolat uvedený nadpis èlánku. Nejhnusnìjší však je, že tento artikul má pokraèování na druhé stranì pojednávající o brnìnských neonacistech, pod podpisem pana Mackù je totiž v závorce uvedeno (Viz Neonacisté...str. 2), což má navodit pøedstavu, že jsem nejen neofašista, nýbrž i "neonacista". To už je opravdu podlé a hnusné právì tak jako titulní strana vydání MFDnes tohoto dne, kde hned vedle èerveného nápisu DNES je avizováno: Zprávy z vašeho mìsta BRNO: Lidé, kteøí podporovali neonacisty, dnes kandidují. Je mi jasné, že èlánek byl napsán na nìèí objednávku, aby mne a celé NSJ maximálnì poškodil. Lži, manipulace, neposkytnutí stejných šancí, podvody. Taková je linie liberálních médií. Než podniknu další kroky, chci, aby uvedená fakta byla alespoò takto publikována a aby solidní a rozumnì uvažující obèané vìdìli s kým mají tu èest. Autor je èlenem NSJ

Mládež, drogy a budoucnost národa

D

Petr Švec

le výsledkù prùzkumù Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, které dne 26.11.2004 v páteèním vydání zveøejnila MF Dnes, jsou Èeši nekorunovanými králi Evropské unie v kouøení marihuany a užívání drogy extáze.“ Zatímco marihuanu si oblíbilo 20% mladých Èechù, extázi užívá 6% z nich. Pokud si tuto zprávu zkorigujeme se skuteèností, vyjde nám, že onìch 20 resp. 6% „Èechù“ se rekrutuje z øad liberálù. Od konzervativnì založeného èlovìka totiž podobné chování nelze oèekávat. Dle v èlánku uvedených názorù domácích odborníkù na tuto problematiku je souèasný stav dùsledkem snadné dostupnosti obou drog. Že se jedná zjevnì o hmatatelné plody pøehnanì liberální státní politiky a ještì k tomu provádìné v nepravém sektoru, není tøeba složitì vysvìtlovat. Odpovídající platné zákony, soudì podle výsledkù, jsou neúèinné, zèásti na vinì mùže být i nedostateèná vùle jejich ne-

dodržování postihovat. Ani kvalitnì provádìná represe za souèasného spoleèenského klimatu sama o sobì ovšem k nápravì staèit nebude. A neviditelná ruka trhu rozhodnì nepomùže, ta v tomto pøípadì pùsobí právì opaènì. Bude tedy tøeba identifikovat a následnì odstranit pøíèinu. Tou je podle mého názoru ponìkud zvrácený hodnotový žebøíèek, kterému na prvním místì vévodí peníze. Dokud všeobecnì platil hodnotový žebøíèek tradièní, vycházející z køesanských hodnot a lásky ke svému národu, tyto problémy v takové míøe neexistovaly. Rozumný èlovìk se osvìdèených zpùsobù nevzdává. Proè by to také dìlal. Lze však od liberálù oèekávat nápravu? Pro jejich z dlouhodobého hlediska sebedestruktivní hodnotovou orientaci vskutku stìží. Z toho vychází, že dokud budou u moci, žádného fungujícího øešení se nedoèkáme. Pokud se vèas k moci nedostanou konzervativci, bude muset zasáhnout matka Pøíroda. Ta se s patologickými jevy dokáže vypoøádat sama. Formou pøirozeného výbìru. K prospìchu onìch mladých lidí ani jejich pøípadných potomkù to ale urèitì nebude. Autor je místopøedsedou MO NSJ Praha, [email protected], http://cz.altermedia.info

Jak postupovat dál? Nekompromisnì!

I

do celostátních médií pronikly z Dìèína informace o vyhrocené situaci v domech vlastnìných pøinejmenším kontroverzním podnikatelem Janem Davidem Horskym. Lidi mimo Dìèín, neznalé místní reality, možná na chvíli napadlo: "zase jeden chudák majitel, lidé mu neplatí a je za souèasných postkomunistických podmínek v oblasti zákonné podoby vztahu domácí-nájemník a lá poslanec Køeèek v zoufalé situaci, nebo nechce asociální zpùsob bydlení parazitních nájemníkù hradit ze svého". Opatrnì však s ukvapenými soudy. Jsem rovnìž majitelem èinžovního domu a zdaleka si neidealizuji soužití s problémovými nájemníky, v pøípadì pana J.D.Horskyho se však jedná o atypickou situaci. Je

Miroslav Èervenka fakt, že severoèeské vodovody pøestaly do 51 domácností dodávat vodu z dùvodu neuzavøení kupní smlouvy a letitých dluhù, co se do médií ale nedostalo, je podivný zpùsob, jakým tento majitel obhospodaøuje svùj bytový fond. Zdá se to asi tìžko uvìøitelné, ale pan Horsky obsazuje(narozdíl od bìžné praxe) byty, jež se mu èas od èasu uvolní, výhradnì Romy(!), takže se budoucí problémy s neplacením služeb a nájemného daly èekat. Pravdìpodobnì chce tímto zpùsobem tlaèit na starousedlíky s regulovaným nájemným, aby se v dùsledku problémù plynoucích ze soužití s novými obyvateli domù vystìhovali. Uvolnìné byty pak pravdìpodobnì hodlá pronajímat za tržní nájemné. I takovouto podobu mùže

POLNICE 02/2004

mít stávající socialistický model èásteèné regulace nájemného. Zatím se p. Horskymu ale po mìstì podaøilo v prùbìhu doby vytvoøit pouze nìkolik malých "Chánovù". Kdo mohl, ten se již dávno z jeho domù odstìhoval a i místní radnice po zkušenosti se zpùsobem, jakým tento majitel zámku a velkostatku v Souticích v Dìèínì postupuje, zastavila další prodeje domù jeho osobì.Tragický je pøitom osud starých lidí nebo chudších, kteøí mají vše øádnì uhrazeno a nechtìjí se v èím dál hùøe obyvatelných domech již déle zdržovat, ale nemají kam jít. Ti se stali prakticky pøes noc rukojmími svého majitele domu a mnohé protesty na otøesné podmínky v tìchto "domech hrùzy" zùstaly prakticky bez odezvy. 9

Podivné je v této souvislosti váhání mìstské radnice, nebo v domech p. Horskyho již dávno nejsou respektovány hygienické normy a problémy s hlukem a nepoøádkem obtìžují i obyvatele žijící v okolí. Naopak, sám pan kapitalista, který samozøejmì ve svém domì nebydlí, patrnì inicioval prostøednictvím 48 udání, u nìj v domech žijících Romù, trestní oznámení za podnìcování rasové atd....(však to znáte) na místní týdeník Princip, jenž si dovolil jeho metody kritizovat. Rasistického pøístupu se pøitom dopouští sám pan Horsky, který zneužívá Romy pro své ekonomické zájmy Nejsem pøíliš znalý legislativy v dané oblasti, ale vìøím, že musí existovat nìjaká norma, která by podobnou situaci øešila. Není pøece možné nechat slušné lidi, kteøí žijí v souladu s platnými zákony, jen tak na holièkách. Zatím celá situace ukazuje na selhání tržních mechanismù a absenci èi nefunkènost nástrojù, které by mohly takovéto selhání napravit. Dávno již mìla být

ze strany radnice na nìj podána trestní oznámení minimálnì z dùvodu obecného ohrožení. Dnes je již pomalu za pár vteøin dvanáct, ale i tak by v normálnì fungujícím státì bylo možné ještì leccos podniknout. Pøinejmenším by mìl zasednout neprodlenì (pokud možno ihned) soud (podnìt pøeci mùže v takto jasném pøípadì, kdy hrozí, že mnoho rodin zùstasne po delší dobu bez vody podat i místní prokurátor) a pøijmout pøedbìžné opatøení, kterým by pod vysokou sankcí uložil svéhlavému majiteli zjednat nápravu. Ovšem situace v domech p. Horskyho není ojedinìlá. Podobné životní podmínky mají i nájemníci mìstských domù v Boleticích i jinde, kde se potýkají s podobnými asociálními živly. V dnešní politicky korektní spoleènosti totiž v Dìèínì lidem(za podmínky, že mají dìti, které jim slouží jako pojistka), kteøí neplatí nájem ani služby a žijí v domech spoleènì s obèany, kteøí si své životní náklady pravidelnì hradí, témìø nic nehrozí. Vede-

ní mìsta daný problém dlouhodobì neøeší a spíše zbabìle hradí náklady asociálù z penìz svìdomitých nájemníkù. Pøitom pøíklady, že to jde i jinak existují, napø. ve Slaném se cestou nulové tolerance podaøilo podobný problém ráznì vyøešit. Staèí jediné, mít vùli dohodnout se, být dostateènì nekompromisní a místo výstavby bytù postavit nìkolik nízkonákladových holobytù (vybavené zaøízením na dodávku tepla, elektøiny i vody oproti úhradì). Sem pak na základì veøejnì publikovaného seznamu neplatièù postupnì umisovat dlužníky a jejich stávající byty pøidìlovat zájemcùm. Takovýto postup se mi jeví logický i spravedlivý a v rámci komunální politiky místní organizace Národního sjednocení jej budeme v následujícím období prosazovat. Autor je pøedsedou MO NSJ Dìèín

Co by byly feministky bez mužù?

J

e paradoxní, že hlavní tón ve feminismu od zaèátku udávali muži. Díky nim dostala tato ideologie tvar. Pøedchùdci "osvobození žen" nebyl nikdo jiný, než staøí známí osvícenci, zejména utopiètí socialisté Jean Antoine Condorcet a Charls Fourier, kteøí oceòovali angažovanost žen bìhem Francouzské revoluce. Pøiznávám, že nejsem historik a netuším, zda ženy sehrály v této neblahé události nìjakou strategickou roli. Doufám, že ne. Nicménì oba socialistiètí pánové vycházejí spíše ze svých koncepcí usilujících o likvidaci rodiny, která støeží soukromé vlastnictví. Podle nich žena v rodinì hraje úlohu soukromého vlastnictví muže a je utlaèována. Revoluce by mìla ženu "osvobodit" a "emancipovat". Tyto pojmy, které Fourier použil, se pak staly stavebním prvkem feministické rétoriky. Oba zmínìní revolucionáøi navrhovali nahradit manželství a rodinu volnými svazky a kolektivní výchovou v duchu rovnosti. Ve stejném duchu pozdìji píše i Bedøich Engels svoje dílo Pùvod rodiny, vlastnictví a státu (1884), kde uvádí, že k sexuálnímu ujaømení ženy došlo v dobì, kdy se na scénì dìjin objevilo soukromé vlastnictví. Mimochodem, feministky, stejnì jako komunisté, mají svojí "prvobytnì pospolnou spoleènost". Mnoho místa boji za "osvobození žen" vìnoval ve svých knihách nìmecký socialista August Bebel, autor poeticky znìjícího pojednání Žena a socialismus, který po jistý èas spolupracoval s Rùžou Luxemburgovou a radikální soudružkou Clarou Zetkinovou. Když 10

Martin R. Èejka v socialistickém táboøe dochází ke štìpení, kdy reformisté usilují o širší elektorát, který by jim pomohl nastolit socialismus demokratickou cestou, zaèínají komunisté oprašovat "emancipaèní" hesla, aby pøitáhli politicky aktivní ženy. Soubìžnì s aktivitami levice však feminismu èasto nechtìnì napomáhají i nìkteré další "objevy" 19. a 20. století, které zejména reprezentují Charles Darwin, Johann Jakob Bachofen a Sigmund Freud. A je komické, že se feministky na tyto lidi dívají jako na prototypy "bílých misogynù" utužujících otroctví žen. Evoluèní teorii viktoriánského patriarchálního otce deseti dìtí, Charlese Darwina, aplikovali jeho nástupci na spoleènost, v níž, podle nich, probíhá tøídní boj, boj národù, rasový boj, boj generací nebo boj pohlaví. Marx tento pohled zavedl do svých politických názorù a podobnì i feministky takto odùvodòují oprávnìnost jejich boje za rovnoprávnost. Narozdíl od Darwina, který v tom byl více ménì nevinnì, Johann Bachofen rozvinul svoje antropologické koncepce zcela vìdomì. Neognóze tohoto švýcarského protestanta, aèkoli jí feministky vytýkají, že roli ženy degraduje do roviny "materiální existence" a výluènì mužùm vymezuje "oblast idejí", pøisuzuje ženám zvláštní úkol pøi nábožensko-spoleèenské obrodì lidstva. V roce 1861 vychází jeho dílo Das Mu-

POLNICE 02/2004

tterrecht, v nìmž postuluje, že ideální spoleènost je založena na rovnosti. A nejen to. Podle Bachofena dvojí pohlaví vyjadøuje náboženský dualismus. Žena je spojena s kultem Zemì a Mìsíce, kdežto muž se solárními božstvy nebe. Bachofen tvrdil, že drtivá vìtšina evropské symboliky má skrytý matriarchální význam. Religionisté pozdìji vyvrátili názory svého švýcarského kolegy, ale obávám se, že feministky si pøece jenom z Bachofenova díla nìco odnesou, napøíklad tvrzení, že Afrodita naplòuje èlovìka pohlavním pudem, který je u zvíøat i lidí nejdùležitìjší silou. Dalším "sexistou", který z pohledu feministek témìø 50 let zotroèoval svojí ženu Marthu Bernaysovou v monogamním svazku, a pøesto obohatil "osvobozenecké" hnutí žen, byl psycholog Sigmund Freud. Je pravda, že bylo nutné jeho teorie ponìkud pøepracovat, èehož se ujala tzv. neopsychoanalýza, ale nìkteré myšlenky obsažené v díle Totem a tabu nebo traktátu Ženskost, vydatnì obohatily svìt feminismu. Opìt dodávám, že zcela nechtìnì. Freud, autor otázky "Was will das Weib?" (Co chce žena?), se ve své knize Totem a tabu, kterou Mircea Eliade ironicky nazývá "evangeliem západní inteligence", vìnuje antropologickým otázkám, které souvisí s pøípady otcovraždy v mytologii rùzných kultur. Podle jeho názoru spoleènost a náboženství vzniklá ve chvíli, kdy "Adama" zabijí jeho synové, aby se zmocnili žen, které jsou pod jeho vládou. Po vraždì synové otce bìhem hostiny sní a stopy této události mùžeme prý najít od Amazonie (totemické hostiny) až po baziliku sv. Petra (Mše sv.). I když Malinowski, Kroeber nebo Schmidt pseudovìdecké teorie zakladatele psychoanalýzy vyvrátili, Freud, jelikož byl novodobý intelektuál, si

z námitek nic nedìlal. Nicménì právì zde nalezneme impuls pro tzv. ginekoteologii a feministické spoleèenské teorie. Zmínil jsem Freudovu sta Ženskost, v souvislosti s ní dochází ke kuriózní situaci, kdy feministky pøijímají základní východisko pohledu a zároveò obrací na hlavu jeho závìry. Freud zde popisuje ženské tìlo jako ménìcenné, "nekompletní". Tento nedostatek vyvolává závist vùèi mužùm. Mimochodem stejnou argumentaci, i když ponìkud ostøejší, použila v polemice s americkými feministkami jejich kovaná odpùrkynì Marlen Dietrich, což vyvolalo ještì vìtší bouøi pobouøení, než dílo mistra samo. Jak jsem øekl, feministky Freudova tvrzení staví do zcela opaèného gardu: Nadvláda mužù ve svìtì politiky, kultury a umìní je projevem kompenzace, která pramení ze závisti mužù vùèi vzhledu a biologickým možnostem ženského tìla. Nejznámìjšími zastánkynìmi této teorie jsou Karen Horneyová a Luce Irigarayová. Pochopitelnì svá smìlá tvrzení pøíliš nedokazují. Také Karl Gustav Jung, žák a soupeø Sigmunda Freuda, vydatnì napomohl ideologii feminismu, když navrhoval pøestavbu køesanství skrze návrat k zapomenutému dìdictví. Dùležitou roli v jeho úvahách hrálo osvobození sexuální síly v èlovìku, ženských atavismù, díky restauraci mysterijního náboženství a polygamie. Když jsem v úvodu øekl, že pøedchùdci feminismu nebyl nikdo jiný, než staøí známí osvícenci, pak nemohu v souvislosti s revo-

N

luèními lety 20. století hovoøit jinak než opìt o starých známých, a to o pøedstavitelích levicové Frankfurtské školy, zejména Maxi Horkeimerovi, Theodoru Adornovi a Herbertu Marcusovi, jejichž nové pojetí levice vtisklo ráz dnešnímu feminismu. Podle Marcusovy koncepce "represivní tolerance" mají menšiny žijící v ponížení právo na odpor za použití nelegálních prostøedkù, pokud se dostupné prostøedky ukážou jako nedostateèné. V takové situaci je dokonce oprávnìné použít násilí, protože tím nezaèíná násilí nové, pouze se trhá stávající øetìzec násilností, i kdyby byl skrytý. Boj osvícené elity, v našem pøípadì feministek, o práva utiskované menšiny domácích hospodynìk, které "nemají od života nic kromì muže, dìtí a domácnosti", jak øíká feministická aktivistka Betty Friedanová, a které si nejsou vìdomy svých práv, legitimizuje veškeré kroky radikálního feministického hnutí. Velký vliv na uvažování feministek mìl mimo jiné americký psycholog, tvùrce teorie "pyramidy potøeb" a pøedchùdce New Age, Abraham Maslow. Nemalým dílem "do mlýna" pøispìl i opìvovatel komunistického edukaèního programu, Benjamin Spock. Podle nìj "sovìtské dìti, jejichž matky mají mimo této role v životì i jiné cíle, nebo se vìnují medicínì, vìdì, edukaci, prùmyslu, umìní a dokonce i vládnutí, se zdají být vyrovnané, hodnìjší a dospìlejší než jejich ameriètí vrstevníci, o nìž se matky stále starají". Betty Friedanová ve své knize The Femine My-

stique dává kolegovi zapravdu a pøemítá, zda "sovìtské ženy nejsou lepší, protože mají v životì k dosažení dùležité cíle". Sovìtský komunismus ženám jistì nabízel "vzletnìjší" cíle než plenky, viz kosmický let Valentiny Vladimirovny Tìreškovové, a feministky mají pøeci rády výzvy, obzvláštì když jsou lehèí než spoøádaná výchova dìtí. Hesla o "osvobození žen" jdou v ruku v ruce s dalšími levicovými slogany o osvobození neuvìdomìlých menšin všeho druhu. Feminismus vystupuje proti køesanství a základùm øecko-øímské civilizace, pøièemž se èasto dovolává "úspìchù" primitivních pohanských spoleèností nebo mýtických, neexistujících kultur a náboženství. Pokud budeme brát misogynii jako mužskou psychickou nemoc, tak jak to vnímá moderní psychologie, mùžeme také feminismus zaøadit mezi tìžké a rozšíøené psychické poruchy. Symptomy této nemoci jsou: popøení vlastní pøirozenosti a pøenesení objektu nenávisti na vytoužené mužství. Myslím, že Gustave Le Bon, francouzský sociolog a autor knihy Psychologie davu, mìl pravdu: Feminismus, stejnì jako socialismus, se musí léèit. Úryvek z pøednášky Feministky, èarodìjnice a opièky bonobo pøednesené 1.12.2004 v Plzni pro obèanské sdružení Lipový køíž. Autor je pøedsedou MO NSJ Praha

Hnutí homosexuálù - boj za lidská práva nebo propaganda?

a konci roku 2004 vyšel v ÈR èeský pøeklad knihy LaGarda Smithe s názvem Hnutí homosexuálù - boj za lidská práva, nebo propaganda? Jde o jednu z tìch knih, které se ètou doslova jedním dechem a které èlovìk odkládá až s pøeètením poslední stránky. O co v ní jde? Známý køesanský autor a bývalý profesor práv na Pepperdine University se zaobírá vznikem a taktikou homosexuálních lobby, které se v posledních desetiletích rozšíøily prakticky po celém svìtì. Dovozuje, že tento mimoøádnì znepokojivý jev není nièím náhodným, nýbrž byl pøipraven a je øízen nejrùznìjšími politickými skupinami /výslovnì jmenuje napø. Clintonovu administrativu v USA/. Taktika je pøitom jednoduchá a vždy shodná: homosexuálùm se nejdøíve namluví, že jsou "diskriminovanou menšinou", a jejich následný "boj za lidská práva" je zneužit k politickým úèelùm. Takto vzniklé "homosexuální hnutí" pak již žije svým vlastním životem a politikové ho už pouze podle svých momentálních potøeb usmìròují a radikalizují. Autor si na více místech své knihy všímá pokøivené logiky, pseudoargumentù vyslovených lží, které jsou používány na

podporu a propagaci homosexuálního zpùsobu života. Napøíklad: homosexuální aktivisté se èasto brání názoru, že mezi homosexuály je znaèné procento pedofilù - souèasnì ale neustále usilují o snížení vìkové hranice pro tzv. "povolený sex". Èasto praktikovanou a dlužno dodat i velmi podlou taktikou bývá prohlašování významných a již zemøelých lidí za homosexuály, a to bez jakýchkoli dùkazù - pøesnì podle hesla, že mrtvý se bránit nemùže. S tímto se ostatnì setkáváme i u nás napø. o vynikajícím malíøi a èlovìku bezúhonného života Janu Zrzavém se mùžeme bìžnì doèíst, že byl "homosexuál". Kde vlastnì hledat koøeny homosexuality? F. LaGard Smith odmítá jako nevìdeckou nièím nepodloženou, o to èastìji však uvádìnou hypotézu o tzv. "homosexuálních" genech a tudíž "vrozenosti" homosexuality. Její pùvod naopak spatøuje v chybném citovém vývoji mladého èlovìka, v neurotické poruše osobnosti. Èást homosexuálù se také rekrutuje z mravnì rozvrácené a pøirozeným jící homosexuálové, by by své jednání jaksexem pøesycené populace, takže jde vlastnì koli omlouvali, cítí ve svém nitru amorálnost o "normální" jedince, pro nìž se ovšem stal takovéhoto zpùsobu života. sex svého druhu drogou, ženoucí je až k proZa velmi cenný pøínos knihy povati pøirozenému jednání. Zároveò ale praktiku-

POLNICE 02/2004

11

žuji rovnìž tu pasáž, v níž se autor vypoøádává s dnes èasto používaným a zavádìjícím termínem tzv. homofóbie. Øíká, že pro každého normálního zdravého èlovìka, a to bez ohledu na to, je-li vìøící èi nikoli, je pøedstava homosexuálních praktik spojena s pocity hnusu a štítivosti. Sama pøíroda, samotná lidská pøirozenost je tedy homofóbní, když èlovìku neomylnì ukazuje, co je špatné a zvrácené. Celá strategie homosexuálních aktivistù je založena na matoucí høe slov, na používání nejrùznìjších eufemismù; v tom nacházíme podobnost s aktivisty propotratovými. F. LaGard Smith píše: "Ti, kdo se zastávají interrupcí, musí hovoøit èistì abstraktnì, o právu na volbu. Kdyby kdokoli vidìl skuteèný potrat na vlastní oèi, musela by pro nìj skonèit veškerá debata". A právì taková je i argumentaèní taktika gayù, za žádnou cenu nedopustit, aby se veøejnost dozvìdìla, na jaké konkrétní vìci chtìjí mít zákonné právo. Zdá se, že homosexuální hnutí postupuje nezadržitelnì vpøed. Ustupují mu politici stejnì tak jako znaèná èást veøejnosti.

Vlastnì mu vzdoruje už pouze církev a F. LaGard Smith se ptá: "Zaprodá se nakonec i církev? Dovolíme menšinì tìch, kteøí už nerozlišují mezi správným a špatným?" V závìru své knihy pak vyzývá všechny lidi dobré vùle: "Pomáhejte si navzájem k odvaze èelit spoleèenskému tlaku doby, který požaduje ztrátu úsudku a vede k pøehlížení høíchu. Otevøete své oèi, abyste vidìli tu skuteènou duchovní bitvu, která se odehrává v našich domovech, školách, v parlamentu. Pokud militantní homosexuálové dobudou srdce a mysl národa, pak národ pøekroèil Rubikon a jakoukoli úctu k Bohu zanechá navždy na druhé stranì". Homosexuálové si neustále stìžují na to, že jsou diskriminováni a že je jim ubližováno. V tom mají naprostou pravdu. Ubližují jim a diskriminují je však ti, kdo jim zatajují pravdu o jejich úchylce, kteøí schvalují jejich sexuální chování, ti, kdo je zmanipulovali pseudofrázemi o "právu na volbu a životní styl". Ubližují jim psychiatøi, kteøí je odmítají léèit, protože "homosexualita již dnes není považována za duševní nemoc".

TomᚠHamet

TomᚠHamet

...i proti ní (zima 04) / Antiheretikon - 2004

Jezdci / Te Deum - 2003 Ve skle chladnou zbytky alkoholu Je to za mnou a my už nejsme spolu Boøí se brána, kterou hlídali psi Jednoho rána jezdci Apokalypsy vyjedou...

Na oknì kvìty z ledu tají Stáhnout rolety, zahnat splín Snìhové vloèky podnikají Nìžné nálety na Berlín

Nemám co ztratit, krom nesmrtelné duše Chtìl jsem se vrátit a zvonek zvonil hluše Boøí se brána, poslušní jako mezci Jednoho rána do svìta ètyøi jezdci vyjedou ...

Na poli sníh a na snìhu vrány Hrom aby bacil do tìch vran Vypit je líh, zloèiny vykonány Tak dùslednì a bez zábran Poražen král, už nic tu není jeho Spálena tráva, stržen krov V ruinách stál a z døeva lipového Køíž vyøezával na svùj rov A já ho znal. Vždycky jsem ho znával Jeho tváø mám pøed oèima Tak, jak se smál, i tak, jak dokonával Tenkrát taky byla zima Na oknì kvìty, tma je venku Tam umírají nevinní Zpívám si písnì pro Kaèenku I proti ní...

12

Diskriminují je politici, kteøí zneužívají jejich neštìstí ke svým vlastním sobeckým úèelùm. Každý èlovìk bez rozdílu je ve svém životì konfrontován s nejrùznìjšími pokušeními a s náklonnostmi ke zlému a záleží jen na nìm, rozhodne-li se s nimi bojovat a pøemáhat je, nebo zvolí pohodlnou, ale èlovìka nedùstojnou cestu do vlastní záhuby. Tuto volbu pøed sebou má i každý homosexuál. A domnívám se, že právì toto je hlavním poselstvím úchvatné a burcující F. LaGard Smithovy knihy. Knihy, kterou by mìli èíst knìží jako návod pro správnou a vskutku køesanskou pastoraci homosexuálù. Knihy, s níž by se mìli seznámit rodièe, toužící ochránit své dìti pøed škodlivými vlivy agresivnì propagované pseudomorálky v dnešní spoleènosti. Knihy, kterou by si mìl pøeèíst každý, kdo se chce s fenoménem tzv. "homosexuality jakožto životního stylu" seznámit z jiného úhlu pohledu, než jaký mu pøedkládají zbulvarizované a zmanipulované sdìlovací prostøedky. (hof) Pøevzato z Mezinárodního reportu

TomᚠP. P. Hamet - Listopad 2004 Foto: Jan Pavlovèín

TomᚠHamet

Hanibal Ante Portas / Antiheretikon - 2004 Krajina rozervaná halí se do rubáše když bota okovaná pøekroèí hory naše armády cizích zemí schází se pod horami Hanibal Ante Portas, Hanibal pøed branami Krajina rozervaná ví, že to nepøežije a v otevøených branách ti, kteøí pozvali je a nad branami hlavy odbojných obyvatel Hanibal Ante Portas, Hanibal dobyvatel POLNICE 02/2004

Nemám co ztratit, pøesto se hroznì bojím Nemám èím platit a tak to neustojím Zvonek zní hluše a v pøedposlední fázi Boøí se duše a z trosek ètyøi zkázy vyjedou … Krajina rozervaná se pøed oèima ztrácí a lidu vzali pána kati a funebráci a vymývají mozky, to uèí myslet novì Hanibal Ante Portas, Hanibal na høbitovì Krajina rozervaná choulí se pod horami kdysi to bylo na nás, teï ale Panbùh s námi všechno nám neukradnou, my jim to dáme sami Unia ante portas, Unie pred branami! http://www.natia.cz/hamet/index.htm

Prohlášení Národního sjednocení... ...13/2004 Návrh na udìlení státních vyznamenání Josefu a Ctiradu Mašínovým, Milanu Paumerovi, prof. Josefu Kalvodovi, Karlu Krylovi a Miroslavu Dolejšímu

P

olitická strana Národní sjednocení navrhuje vyznamenat za protikomunistický odboj a boj za svobodu a nezávislost Èeské republiky následující osoby: Ctirada Mašína a jeho bratra Josefa Mašína stejnì jako jejich druha ve zbrani Milana Paumera za ozbrojený odboj proti zloèinnému komunistickému režimu. Všichni tøi jmenovaní zahájili ozbrojený odpor proti vládnoucí komunistické stranì a hrdinnì se prostøíleli až do západní Evropy. Tímto svým jednáním podle Národního sjednocení osvìdèili mimoøádnou stateènost a oddanost ideálùm svobody a demokracie, které komunistický režim tvrdì potlaèoval. Národní sjednocení proto pro všechny tøi navrhuje nejvyšší státní vyznamenání øád Bílého lva. Za protikomunistický odboj, publicistickou a historickou práci a organizování pravicového exilového hnutí navrhuje na øád Bílého lva „in memoriam“ prof. Josefa Kalvodu. Kalvoda se svou vlasteneckou èinností rozhodnì zasadil o pravdivý výklad našich dìjin a udržení historické pamìti v našem národì. Nezapomenutelná je rovnìž jeho èinnost v èeském exilovém hnutí v USA, kde jako vùdèí

P

osobnost pomáhal organizovat odpor vùèi vládnoucímu bolševickému režimu v Èeskoslovensku. Prof. Josef Kalvoda byl pøedsedou exilového Køesansko demokratického hnutí. Za protikomunistický odboj a nedocenitelný pøínos pro èeskou kulturu navrhuje NSJ vyznamenat øádem Bílého lva „in memoriam“ zpìváka a básníka Karla Kryla, který svými písnìmi a básnìmi burcoval èeský národ k odporu proti komunistické totalitì a ani po listopadu 1989 se nikdy nezpronevìøil svým vysokým mravním zásadám. Za protikomunistický odboj a politologický pøínos k pravdivému poznání postkomunistické skuteènosti navrhuje Národní sjednocení udìlit vysoké státní vyznamenání „in memoriam“ Miroslavu Dolejšímu, který byl za svou odbojovou èinnost žaláøován od svých 18 let ihned po únorovém komunistickém puèi a strávil v komunistických koncentrácích nejlepší léta svého života. Za protistátní èinnost byl rovnìž uvìznìn v sedmdesátých letech normalizaèním bolševickým režimem. Miroslav Dolejší je autorem „Analýzy 17. listopadu 1989“, která v mnohém pøedbìhla

svoji dobu a poskytla nový pohled na naši pøítomnost i minulost. Politologickou hodnotu této práce naplno docení až budoucí generace, které pøijdou po nás a budou schopny objektivnì zhodnotit polistopadový vývoj v bývalém Èeskoslovensku a v samostatné ÈR. Národní sjednocení je pøesvìdèeno, že nastal èas, aby nejvyšší státní vyznamenání obdrželi skuteèní bojovníci za svobodu našeho národa, pro které se stal tento boj životním posláním. Všech šest osobností je v naší veøejnosti dostateènì známo i pøes snahu postkomunistických „publicistù“ a „historikù“ vymazat je z pamìti národa a znevážit jejich zásluhy za naši svobodu. Národní sjednocení je pøipraveno pøedložit všechny potøebné náležitosti vèetnì podrobných životopisù jmenovaných osobností, tak aby mohlo dojít 28. øíjna k vyznamenání tìchto vlastencù na Pražském hradì. Na vìdomí: Prezident ÈR prof. Václav Klaus, Pøedseda Senátu ÈR – JUDr. Petr Pithart, Pøedseda Poslanecké snìmovny parlamentu ÈR – Lubomír Zaorálek Praha 27. èervna 2004

...14/2004 NSJ požaduje po pádu Špidlovy vlády pøedèasné volby

olitická strana Národní sjednocení pøivítala oznámení pøedsedy vlády Vladimíra Špidly o demisi jeho vlády. Tento krok považuje NSJ za správné øešení souèasné vleklé politické i spoleèenské krize v Èeské republice. Národní sjednocení poukazovalo již delší dobu na nekompetentnost Špidlovy vlády a vyzývalo ho ve svých prohlášeních k demisi. Je pøíznaèné, že k odstoupení vlády dochází rok po konání referenda o vstupu ÈR do EU, které tato vláda nepøípustným zpùsobem ovlivnila ve prospìch svých zájmù. Tato „loutková vláda“ Bruselu nezastupovala èeské národní zájmy, naopak každý další den existence této vlády vedl k oslabení státní suverenity Èeské republiky a k zadlužování zemì ve prospìch nadnárodních finanèních institucí. Souèasná vládní krize není podle NSJ øešitelná jiným zpùsobem než pøedèasnými volbami. Pøedstava souèasné vládní koalice o

pokraèování vlády po provedené rekonstrukci a nahrazení Vladimíra Špidly Stanislavem Grossem je pro NSJ nepøijatelná. V eurovolbách nebyla poražena jen vládní koalice, ale celá koncepce smìøování ÈR do EU, což daly najevo témìø dvì tøetiny obèanù, kteøí tyto volby bojkotovali. Porážka souèasné eurokracie v ÈR je o to drtivìjší, že i volièi, kteøí se k volbám dostavili, volili pøevážnì eurokritické strany. Snaha ÈSSD a KDU-ÈSL (euronadšenecká Unie svobody byla v tìchto volbách vymazána z politické mapy) pokraèovat v této situaci v nastoleném eurokurzu je kombinace zoufalství a strachu pøed ztrátou lukrativních vládních køesel. Rozsáhlá sí klientelistických vztahù napojená na evropské instituce a státní rozpoèet, ze kterého tyto skupiny žijí, by byla pøedèasnými volbami znaènì narušena a drtivá vìtšina souèasných „eurolobistù“ by musela z politiky

navždy odejít. Toto jsou hlavní dùvody proè se souèasná vládní koalice brání zuby nehty pøedèasným volbám a snaží se jejich termín posunout co nejdále. Národní sjednocení proto dùraznì požaduje okamžité vypsání pøedèasných voleb do Poslanecké snìmovny parlamentu ÈR, které by se mohly konat na podzim letošního roku spoleènì s volbami krajskými a senátními. NSJ vyzývá obèany Èeské republiky, aby vytvoøili dostateèný tlak na své volené zástupce, aby umožnili nové rozdání karet na politické scénì.

Obèané, Národní sjednocení je s Vámi, buïte s námi! Pøes pøedèasné volby k samostatnému a suverénnímu èeskému státu. Praha 30. èervna 2004

...15/2004 k válce izraelských mafií v Praze Politická strana Národní sjednocení je velmi znepokojena posledními událostmi souvisejícími s granátovým útokem na izraelského majitele Casina Royal Assafa Abutbula, ke kterému došlo 1. srpna v centru Prahy na Pøíkopech. Podle všech dostupných informací je jasné, že jsme svìdky války mezi znepøátelenými skupinami izraelské mafie. Pøi atentátu, který byl vyøizováním úètù

mezi izraelským podsvìtím, bylo zranìno osmnáct lidí, vìtšinou zahranièních turistù, naštìstí se jednalo jen o lehká zranìní. Vrah chtìl hodit granát do odjíždìjícího auta s Abutbulem a jeho ochrankou, výbušnina však skonèila pod pancéøovaným vozidlem, kde explodovala, což zabránilo mnohem vìtšímu neštìstí. Rodina Abutbulù se již roky vzájemnì vyvražïuje s konkurenèní rodinou Abergilù.

POLNICE 02/2004

Jedná se tedy o válku dvou nejvlivnìjších rodin izraelského podsvìtí. Bylo by ovšem chybou se domnívat, že jde jen o ojedinìlé excesy. Národní sjednocení již dlouhou dobu upozoròuje na rozsáhlou sí mezinárodního organizovaného zloèinu, který v Èeské republice našel své domovské území. Situace, kdy hlavní opìrné body podsvìtí, jako jsou kasina a noèní kluby (bordely), rostou v 13

naší zemi jako houby po dešti, je neúnosná. Je to jen další z dùkazù, že znaèná èást státní správy vèetnì mnoha politikù se s tìmito zloèineckými skupinami spolèila proti obèanùm ÈR. Navzájem žijí v symbióze a vytvoøili neprostupnou oligarchii, která se postupnì mìní ve vládnoucí „juntu", která je pøipravena uhájit moc všemi prostøedky. Se zaèlenìním ÈR do EU se taková moc mnohonásobnì zvìtší a pronikání organizovaného zloèinu se stane nekontrolovatelným. Je známo, že tyto zloèinecké skupiny vlastní znaènou èást nemovitostí ve støedu Prahy a Karlových Varù. Øešení této situace není

P

možné bez zásadních politických zmìn, které umožní zpøetrhání korupèních vazeb mezi nejvyššími místy ve státní správì, „legálním" byznysu a mafiemi. To podle NSJ umožní nastolení prostøedí, které nebude pøíznivé pro mafiánský byznys. Postupné zavádìní tìchto opatøení by mìlo vést k odchodu a vyhošování tìchto zloèineckých skupin mimo území ÈR. Národní sjednocení proto navrhuje následující kroky vedoucí k oèištìní zemì od mafií: 1) Vystoupení ÈR z EU a nastolení suverénního právního øádu samostatného státu 2) Zákaz podnikù a zaøízení, které se stávají

centry organizovaného zloèinu (jako jsou napø. kasina, herny a erotické kluby) 3) Pøísnou kontrolu podnikatelských aktivit cizích státních pøíslušníkù na území ÈR 4) Pøísná evidence všech cizincù pùsobících na území ÈR 5) Okamžité vyhoštìní všech cizincù nelegálnì pobývajících na území ÈR 6) Vyhoštìní všech cizincù, kteøí se prokazatelnì podílejí na organizovaném zloèinu, nebo závažné trestné èinnosti, vèetnì jejich rodinných pøíslušníkù Praha 14. èervna 2004

...16/2004 ke Grossovì vládì a bývalému „esenbáèkovi“ Pøibylovi

olitická strana Národní sjednocení vyzývá obèany Èeské republiky k odporu proti vládì pod vedením Stanislava Grosse a jeho pravé ruky Pavla Pøibyla, který byl Grossem jmenován do funkce vedoucího úøadu vlády. Pavel Pøibyl, který má podle svazáka Grosse všechny pøedpoklady pro výkon jedné z nejdùležitìjších funkcí ve státì, byl velitelem roty Pohotovostního pluku VB, který mìl za úkol rozhánìt obèany pøi protikomunistických demonstracích.Velel tedy bicím komandùm bílých pøileb, které masakrovaly obèany pøi Palachovu týdnu od 15. do 20. ledna 1989 na

Václavském námìstí. Jako pøímí úèastníci tìchto akcí prohlašujeme, že se tyto kreatury v bílých pøilbách chovaly zvláštì otøesným zpùsobem, který vyústil v množství tìžce zranìných obèanù. Brutalita pøi Palachovì týdnu pøedèila dokonce i policejní zásah pøi demonstraci 17. listopadu. Tyto zloèiny má na svìdomí mimo jiné i dnešní Grossùv „odborník“ Pavel Pøibyl. Tato „Špidlova vláda bez Špidly“ je pro Národní sjednocení „zlým snem“. Apelujeme proto na všechny poslance bez rozdílu stranické pøíslušnosti, aby tomuto vládnímu tìlesu nedali potøebnou dùvìru a

umožnili tak promluvit obèanùm v pøedèasných volbách. Zvláštì poslanci vládní koalice, kteøí se považují za slušné lidi, by nemìli umožnit svým hlasem vládnout v naší vlasti èlovìku, kterého bývalý pøedseda vlastní strany oznaèil za „mafiána“. Vláda tohoto „mafiána“ ruku v ruce s karieristickým „esenbáèkem“ je silná káva i v našich postkomunistických pomìrech. Národní sjednocení proto vyzývá øadové obèany i slušné politiky, aby tento komplot „karieristických lumpù“ odmítli. Praha 15. srpna 2004

...17/2004 k ubodání staøenky šesticí nezletilých vrahù v Olešnici Politická stana Národní sjednocení (NSJ) je šokována a otøesena brutální vraždou, které se dopustilo šest, podle všeho cikánských dìtí. V obci Olešnice ubodaly 12. srpna Janu Otèenáškovou (81) kvùli nìkolika stovkám korun, které ženì uloupily. Podle vyšetøovatelù je na místo hrùzného èinu dovezl otec dvou chlapcù, nìkolikrát soudnì trestaný Vladimír Giòa. Tento pøípad dokumentuje hned nìkolik skuteèností, na které NSJ již delší dobu upozoròuje veøejnost a státní orgány. Mimo jiné se zde potvrzuje nebezpeèný trend stále se zvyšující brutality nezletilých pachatelù, kteøí si v dnešní legislativní situaci

uvìdomují svou beztrestnost. Dále je patrná stále se zhoršující sociální adaptabilita cikánských spoluobèanù, zejména mládeže, která pøi neøešení této situace mùže pøerùst ve vážný spoleèenský problém nedozírných rozmìrù. Patrný je také nebezpeèný vliv zejména elektronických médií, propagujících sex a brutalitu v míøe, která není myslitelná ani u našich liberálních západních sousedù. Kombinace všech tìchto faktorù vytváøí podle NSJ výbušnou smìs, která ohrožuje èeské dìti, matky i babièky. Tato situace je už dále neudržitelná, a proto Národní sjednocení navrhuje následující body øešení:

1. Snížení trestní odpovìdnosti nezletilých pachatelù závažných trestných èinù na 12 let. V pøípadì nižšího vìku pachatelù pøevedení trestní odpovìdnosti plnì na rodièe. 2. Zrušení nesmyslného zákona o zákazu zveøejòování identity mladistvých pachatelù trestných èinù. 3. Zøízení speciálního útvaru Policie ÈR, který by se zabýval cikánskou (romskou) kriminalitou. 4. Zahájení vážné spoleèenské diskuse, za úèasti odborníkù, nad problémem prezentace násilí v médiích. Praha 4. záøí 2004

...18/2004 ke krajským a senátním volbám

Politická strana Národní sjednocení se zúèastní krajských i senátních voleb 5. - 6. listopadu. V krajských volbách zaregistrovalo Národní sjednocení své kandidáty v šesti krajích. V kraji Støedoèeském, Plzeòském, Karlovarském, Ústeckém, Jihomoravském a Moravskoslezském. Ve Støedoèeském kraji vede kandidátku pøedseda NSJ František Èervenka. V Plzeòském pøedseda NSJ Plzeò Vít Skalský a na druhém místì mistr svìta v kick boxu Jan Kalaš. V Karlovarském kraji vede kandidátku místopøedseda NSJ Jan

Pavlovèín. V Ústeckém kraji pøedseda NSJ Dìèín Miroslav Èervenka. V Jihomoravském kraji povede kandidátku do krajských voleb místopøedseda NSJ Bohuslav Šimek a v Moravskoslezském kraji pøedseda NSJ Havíøov Mirko Musil. Hlavním heslem, se kterým jde Národní sjednocení do krajských voleb je „Zastavte kriminalitu! Volte Národní sjednocení!“ Boj proti kriminalitì a obrana tradièních hodnot, vèetnì tradièní rodiny, jsou hlavní cíle Národního sjednocení. V senátních volbách budou barvy Národního sjednocení

w

14

w

w

.

n

a

t

i

POLNICE 02/2004

a

hájit dva kandidáti. V doplòovacích volbách ve volebním obvodu Praha 4, které se konají 8. øíjna, bude kandidovat místopøedseda pražské organizace NSJ Petr Švec. V obvodu Brno – venkov se bude ucházet o hlasy volièù signatáø Charty 77, publicista a historik a èlen brnìnské organizace NSJ PhDr. Radomír Malý. Programy a východiska obou kandidátù jsou zveøejnìny na webových stránkách NSJ. Praha 6. záøí 2004

.

c

z

...19/2004 k teroristickému útoku na školu v ruském Beslanu Politická strana Národní sjednocení je pobouøena a šokována nedávnými událostmi v Rusku. Teroristé si vybrali za terè školu v severoosetském Beslanu. Svým cílem i rozsahem teroristický akt nemá obdobu. Zde teroristé neútoèili na významnou státní instituci nebo strategicky dùležitý objekt, ale útok byl veden na obyèejnou školu ve mìstì, jehož název do té doby málokdo slyšel. Týrání dìtských rukojmích snad nikoho nenechalo klidným. Velké ztráty na životech dìtí s námi hluboce otøásly. Tato kauza nám jasnì ukázala èeho jsou teroristé schopni. V tomto kontextu je tøeba se podívat, jak jsou chránìni obèané ÈR proti podobnì brutálnímu útoku. Naprostá vìtšina teroristických útokù nejen v Rusku, ale i na celém svìtì má spoleèného jmenovatele, je jím na jedné stranì pøíslušnost etnická na druhé stranì náboženská orientace. Co do etnicity se jedná o Araby a o pøíslušníky kavkazských a støedoasijských národù. Náboženstvím vìtšiny teroristù je zradikalizovaný Islám. Pod dojmem strašlivých událostí v Beslanu se musíme ptát , jak je v naší zemi , obzvláštì ze strany ministerstva vnitra, pøistupováno k zmínìným cizincùm, kteøí tvoøí potenciál pro teroristické útoky. Právì ministerstvo vnitra nese odpovìdnost za bezpeènost obèanù. Cizinci s islámským vyznáním, pùvodem z arabských zemí, z Kosova nebo kavkazských republik èi Afghánistánu, musí být pøísnì provìøováni. Je nepøípustné, aby se tyto osoby

pohybovaly na našem území bez pøísné kontroly. Musí být monitorována minulost tìchto osob, pøísnì musí být provìøen úèel jejich pobytu na našem území, pod dohledem musí být i jeho délka. Je nemyslitelný souèasný stav, kdy se na území naší republiky pohybují osoby ze zahranièí, tvoøící potenciál pro pøípadné teroristické útoky, ve velkém poètu a bez patøièné kontroly. Zde jde o životy èeských žen a dìtí! Pokud je nám známo , na našem území se pohybují osoby z bývalé Jugoslávie a bývalého Sovìtského svazu, které spadají do rizikové kategorie, bez pøísného provìøení. Dokonce snad na ministerstvu vnitra není znám pøesný poèet tìchto osob, které se u nás zdržují! Podle zpráv z tisku si dokonce MV není schopno vytvoøit odhady v øádech desítek tisíc, o tìchto osobách. O nebezpeèí terorismu hrozícího ze strany zmínìných cizincù musel vìdìt souèasný premiér Stanislav Gross, který byl v tu dobu v èele ministerstva vnitra. Jestliže bylo v oblasti pøístupu k tìmto cizincùm ze strany ministerstva vnitra nìco zanedbáno, mìl by za to být nìkdo odpovìdný. Demokratický systém je postavený pøedevším na dùvìøe a odpovìdnosti. Pøikláníme se k názoru, že bezpeènost našich obèanù z dùvodù absence kontroly a regulace pohybu osob z rizikových oblastí na našem území, byla trestuhodnì zanedbána . Velké množství tìchto potenciálnì nebezpeèných cizincù u nás, jestliže nejsou pod

pøísnou kontrolou, vytváøí ideální podmínky pro vytvoøení teroristické buòky, která by mohla zaútoèit tentokrát na školu v Èeské republice. V jistém úhlu pohledu by se mohlo øíci, že hlavním viníkem pøípadného teroristického útoku v budoucnosti u nás, by mohl být právì bývalý ministr vnitra Stanislav Gross. Neschopnost postavit se tomuto nebezpeèí, pramení ze samé podstaty sociální demokracie. Jestliže si sociální demokraté myslí, že plnì internacionalizovaná spoleènost bude lepší než ta stávající, do jisté míry tradièní, mìli by øíci, jestli do tohoto schématu zakalkulovali také bezpeènost „pùvodních“ obèanù této zemì, popøípadì, kdy se bude bezpeènostní situace v nových podmínkách mìnit k lepšímu. Dále nelze vylouèit, že sociální demokraté skrytì pøedpokládají, že „noví“ obèané rekrutující se z øad cizincù, budou pravdìpodobnými volièi ÈSSD. Také je možné, že ÈSSD chce absenci prorodinné politiky v naší zemi a tím snížené porodnosti za své vlády, maskovat pøísunem cizincù „za každou cenu“. A již je ve zmínìném problému motivem jedna z tìchto vìcí nebo jejich kombinace, anebo se jedná o Grossovu nedbalost, domníváme se, že bývalý ministr vnitra uvedl obèany ÈR v nebezpeèí. Pøíliv cizincù s rizikovým pùvodem mìl být za Grossova pùsobení v èele MV omezen nebo alespoò pøísnì kontrolován. Pokud je nám známo nestalo se ani jedno. Praha 8. záøí 2004

Pøihlášku zasílejte na adresu: Havlovská 28, 160 00 Praha 6

POLNICE 02/2004

15

P

...20/2004 ke skandálnímu jmenování Marksové - Tominové vedoucí odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních vìcí ÈR

olitická strana Národní sjednocení (NSJ) považuje za alarmující, že do funkce zastupující øeditelky odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních vìcí byla jmenována a v dohledné dobì má být ve funkci definitivnì potvrzena Michaela MarksováTominová. Tato osoba je øeditelkou spoleènosti Gender Studies a v širší odborné vìøejnosti je známa jako propagátorka vyhranìného feminismu, který nepøihlíží k dobru rodiny jako celku, ale vnímá vztahy uvnitø rodiny na bázi konkurenèního boje. Právì pojem „gender“ implikuje kulturnì-sociální podmínìnost mužského a ženského rozmìru života, popírající pøirozené danosti a odlišnosti mužù a žen. Jako projev realitu znásilòujícího dekonstruktivismu se „gender feminismus“ stává jedním z nástrojù kulturní neo-

marxistické revoluce, která v duchu svého teoretika A. Gramsciho organizuje „vítìzný pochod kulturou a institucemi“. Má-li mít odbor rodinné politiky na MPSV vùbec nìjaký smysl, pak pouze jako úøad odstraòující umìlé pøekážky rodinì pro sledování svých pøirozených cílù vyplývajících z fyziologickopsychologicko-pøirozené komplementarity mužù a žen. MPSV by namísto propagace umìlých typù rovnosti tam, kde je nerovnost pøirozená (z nerovnosti neplyne nižší dùstojnost!), mìla podporovat manželství založené na celoživotním svazku muže a ženy a otevøené k životu ve prospìch budoucích generací èeského národa. Marksová-Tominová je v pøípadì své

nové funkce pøísloveènou žábou na prameni a bylo by tedy pro èeskou rodinu prospìšné, pokud by v této funkci na MPSV nebyla potvrzena. Praha 12. øíjna 2004

...21/2004 k odmítnutí podpisu evropské Ústavy

P

olitická strana Národní sjednocení (NSJ) nesouhlasí s podpisem evropské ústavní smlouvy, ke kterému došlo 29. øíjna v Øímì a považuje tento podpis ze strany našich „zástupcù“ premiéra Stanislava Grosse a ministra zahranièí Cyrila Svobody za vlastizrádný akt. Schválená ústavní smlouva EU pøedstaviteli èlenských státù Evropské unie je dalším z høebíèkù do rakve, do níž je násilnì pokládána politická samostatnost evropských národù a státù, aby byla definitivnì pohøbena spolu s tím, co skuteènou identitu Evropy po staletí utváøelo, køesanským náboženstvím a smyslem pro objektivnì platný mravní øád. Navzdory propagandì eurokratických elit, kterým se domácí politické elity poslušnì podrobily, že pøijetím ústavní smlouvy nevznikne evropský superstát, odkazující jednotlivé dosavadní evropské státní útvary na vedlejší kolej, je z textu schválené Ústavy zøejmé, že platí pravý opak. Zatímco Evropská unie až dosud neexistovala jako samostatný subjekt práva, hned 6. èlánek 1. hlavy Ústavy tuto právní subjektivitu ustavuje. O jaký typ suverenity se zde jedná? Odpovìï nacházíme v èlánku 10 hlavy 3, kde èteme: „Ústava a právní akty pøijaté orgány Unie pøi výkonu pùsobnosti, která je jí svìøena, jsou nadøazeny právním øádùm èlenských státù“. Vzhledem k tomu, že se oblast výluèné suverenity evropského zákonodárství rozšiøuje o 40 nových oblastí veøejného života a že i ty, které spadají do oblasti sdílené kompetence èi kompetence èlenských státù musí být v souladu s uskuteèòováním cílù zakotvených v Ústavì, je možnost jednotlivých státù EU jednat v dùležitých spoleèensko-politických otázkách samostatnì a bez diktátu shora znaènì okleštìna. S tím souvisí postupný nárùst rozhodování na základì principu vìtšiny,

omezující možnost jednotlivých státù zablokovat pøijetí takových spoleèných norem, jež jsou v rozporu se spravedlností èi èeským národním zájmem. Nepøijatelným rozšíøením politické moci eurostátu je též ustavení Evropského soudního dvoru jako nejvyšší soudní instance EU jako závazného vykladaèe lidských práv. Vzhledem k jejich zpùsobu vymezení v Chartì základních práv EU, jež je souèástí schválené Ústavy, je jisté, že se ty jevy nové mravní hegemonie sekularizovaných a protikøesansky smýšlejících elit promítnou skrze soudní moc do právní praxe èlenských státù EU navzdory pøípadnému nesouhlasu vìtšiny jejich obyvatel a státních reprezentací. Vývoz výdobytkù kulturní revoluce prostøednictvím Evropského soudního dvora v Lucemburku patøí mezi nejvìtší noèní mùry, vylétající z pøíšeøí nových potenciálnì totalitních struktur evropského superstátu. Národní sjednocení bude proto apelovat na èeské obèany, aby žádali po svých politických elitách konání referenda o pøijetí této Ústavy a udìlá vše proto, aby ji obèané v tomto referendu odmítli. Za tímto úèelem odstartuje od ledna pøíštího roku NSJ informaèní kampaò v èeských i moravských mìstech, aby pøesvìdèila obèany o potøebì odmítnutí Euroústavy. NSJ považuje kampaò „Stop Euroústavì“ za prioritu následujících dvou let, samozøejmì v návaznosti na úèast v nadcházejících parlamentních volbách.

Vždy vìrní Praha 5. listopad 2004

Vydává politická strana Národní sjednocení pod reg. èíslem: MKÈR E 15322 IÈO: 26590018 Objednat lze na adrese: Havlovská 28, 160 00 Praha 6 [email protected], www.nsj.cz Vychází dle potøeby