2001 Sb. Jaroslav Daněk

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva

Diplomová práce Aktuální problémy exekučního řízení dle zákona č. 120/2001 Sb. Jaroslav Daněk

2007/2008

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Aktuální problémy exekučního řízení dle zákona č. 120/2001 Sb. zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“

…………………………… Jaroslav Daněk

2

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 3 1 Úvod ................................................................................................................................... 5 1.1 Uvození podmínek práce ............................................................................................ 5 1.2 Uvození obsahu práce ................................................................................................ 5 2 Historický exkurz ............................................................................................................... 6 2.1 Uvození exkurzu ........................................................................................................ 6 2.2 Stanovení rozsahu exkurzu......................................................................................... 6 2.2.1 Občanský soudní řád, z.č. 99/1963 Sb. .............................................................. 6 2.2.2 Právní úprava předcházející úpravě dle 2.2.1. do doby Rakouska – Uherska a Rakouska……….. .............................................................................................................. 8 2.2.3 Jiné předcházející exekuční systémy................................................................ 10 2.2.4 z.č. 120/2001 Sb. ve znění p.p. dále jen exekuční řád ..................................... 12 3 Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení v důsledku smrti ............................................. 15 3.1 Smrt jako právní skutečnost ..................................................................................... 15 3.2 Praktické příklady .................................................................................................... 15 3.2.1 První příklad: .................................................................................................... 15 3.2.2 Druhý příklad ................................................................................................... 16 3.3 Vymezení problému ................................................................................................. 16 3.4 Řešení praktických otázek a zákonná úprava opatrovnictví .................................... 17 3.4.1 Okamžik přechodu vlastnictví .......................................................................... 19 3.4.2 Duplicitní zápis vlastnictví ............................................................................... 20 3.5 Současná praxe ustanovování opatrovníka a úprava do budoucna .......................... 20 3.5.1 Praxe opatrovnictví v e.ř. s návrhem de lege ferenda - bez kontroly exekutora ……………………………………………………………………...................21 3.5.2 Ustanovení opatrovníka soudním exekutorem s kontrolou v kontextu s nepověřením soudního exekutora provedením exekuce ................................. 23 4 Společné jmění manželů................................................................................................... 27 4.1 Manželství ................................................................................................................ 27 4.2 Bezpodílové spoluvlastnictví manželů ..................................................................... 27 4.3 Společné jmění manželů........................................................................................... 27 4.3.1 Rozsah společného jmění manželů .................................................................. 27 4.3.2 Změna rozsahu společného jmění manželů a jeho vypořádání ........................ 28 4.4 Obecné předpoklady vedení exekuce na majetek v SJM ......................................... 29 4.5 Postižení mzdy povinného ....................................................................................... 31 4.5.1 Způsob výpočtu srážek ze mzdy na praktickém příkladu ................................ 31 4.5.2 Postup při provedení srážky v nižší výši .......................................................... 33 4.5.3 Praktický problém u srážek dávek státní sociální podpory .............................. 34 4.6 Postižení mzdy manžela povinného ......................................................................... 35 4.6.1 Argumentace pro i proti postihování mzdy manžela povinného...................... 35 4.7 Postižení účtu manžela povinného ........................................................................... 38 4.7.1 Argumentace pro i proti postihování účtu manžela povinného s návrhem de lege ferenda ..................................................................................................... 38 4.8 Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu, obecná úprava, nastínění problému a jeho řešení ................................................................................................................ 39 5 Náklady exekuce v rámci rozvrhového jednání ............................................................... 41 5.1 Průběh exekuce prodejem nemovitosti .................................................................... 41

3

5.2 Příkaz k úhradě nákladů exekuce ............................................................................. 44 5.2.1 Praxe soudů před 1.1.2008 ............................................................................... 45 5.2.2 Úprava účinná od 1.1.2008 .............................................................................. 45 6 Postižení členských práv povinného jako člena bytového družstva ................................ 47 6.1 Vlastní průběh exekuce ............................................................................................ 47 6.2 Návrh úpravy de lege ferenda včetně odůvodnění ................................................... 49 7 Otázka odpovědnosti za škodu v exekučním řízení ......................................................... 54 7.1 Odpovědnost exekutora ............................................................................................ 54 7.2 Vymezení činností soudního exekutora ................................................................... 55 7.2.1 Výhradní odpovědnost soudního exekutora v rámci e.ř. .................................. 55 7.2.2 Výhradní odpovědnost pouze státu za škody v rámci řízení dle e.ř. ................ 55 7.2.3 Odpovědnost soudního exekutora a státu ......................................................... 56 7.3 Praktický příklad ...................................................................................................... 57 7.4 Shrnutí odpovědnosti s ohledem na možnou úpravu do budoucna .......................... 60 8 Závěr................................................................................................................................. 61 8.1 Obecné zhodnocení .................................................................................................. 61 8.2 Navrhované legislativní změny ................................................................................ 62 Resumé ..................................................................................................................................... 66 Seznam použitých právních předpisů:...................................................................................... 70 Seznam použité literatury: ........................................................................................................ 71 Seznam příloh ........................................................................................................................... 73 Seznam použitých zkratek:....................................................................................................... 74

4

1 Úvod 1.1 Uvození podmínek práce Při výběru tématu své diplomové práce jsem se rozhodl pro práci z okruhu exekucí a to nejen s ohledem na skutečnost, že od roku 2003 jsem zaměstnán soudním exekutorem JUDr. Robertem Pazákem, nejprve Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, a od 1.4.2006 Exekutorský úřad Brno-venkov, ale také zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že v rámci exekučního řízení přicházím do styku téměř se všemi oblastmi úpravy společenských vztahů, kde vznikají vymahatelné závazky, které nejsou dobrovolně plněny, a při vymáhání těchto závazků dochází k situacím, které je nutné řešit nikoli naučenými šablonami, ale vlastním uplatněním příslušné právní úpravy, včetně prosazení tohoto názoru nejen u oprávněného, ale i u povinného a zejména před příslušným obecným soudem.

1.2 Uvození obsahu práce S ohledem na výše uvedené je mým záměrem v rámci této práce nastínit na několika případech, které skutečně nastaly, popřípadě jež obecně nastávají, a to zejména spojených se ztrátou způsobilosti být účastníkem exekučního řízení a možnosti ustanovení opatrovníka, společného jmění manželů se zaměřením na možnosti postižení mzdy manžela povinného a účtu manžela povinného u peněžního ústavu s ohledem také na problematiku příkazu k výplatě z účtu, nákladů exekuce v rámci rozvrhového jednání ve vztahu na odměnu soudního exekutora při dražbě nemovitosti a otázku odpovědnosti za škodu v exekučním řízení. Tuto právní problematiku popsat a pokusit se ji rozebrat v kontextu s platnou právní úpravou a porovnat se skutečným případným faktickým řešením vzniklé situace a zamyslet se nad případnou možnou právní úpravou pro budoucno a případné dopady takto navržené úpravy. Jelikož v exekučním řízení jde v první řadě vždy o peníze, budu se snažit nastínit také případné finanční dopady, kdy však nejprve bych učinil malý historický exkurz s ohledem na skutečnosti, které jsou pro danou oblast právní úpravy stěžejní.

5

2 Historický exkurz 2.1 Uvození exkurzu Jelikož tématem této práce jsou „Aktuální problémy exekučního řízení dle zákona č. 120/2001 Sb.“, je zřejmé, že se jedná o poměrně novou právní úpravu, kde dochází k odlišné aplikaci psaného práva, a to jak u soudů všech stupňů tak i přístupem jednotlivých soudních exekutorů, jako základních konatelů, kdy reálné situace, které nastávají je třeba řešit za pomocí jiných právních předpisů a to nejen subsidiární povahy. Z uvedeného důvodu se domnívám, že zhodnocení předchozí právní úpravy, tedy úpravy platné před vstoupením citovaného zákona v platnost a účinnost, kdy tato je platná paralelně s citovaným zákonem, by mohlo být přínosem a to včetně širšího historického zjednodušení a závěrečného seznámení s právní úpravou jíž se zejména bude dotýkat tato práce.

2.2 Stanovení rozsahu exkurzu Zvolím-li sestupnou cestu po časové ose (s výjimkou z.č. 120/2001 Sb.), mohu ji v krátkosti nastínit následovně: 2.2.1. z.č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění p.p. 2.2.2. Právní úprava předcházející úpravě dle 2.2.1. do doby Rakouska – Uherska a Rakouska 2.2.3. Jiné předcházející exekuční systémy 2.2.4. z.č. 120/2001 Sb. ve znění p.p. dále jen exekuční řád

2.2.1 Občanský soudní řád, z.č. 99/1963 Sb. Tento zákon vstoupil v platnost dne 1.4.1964 a to současně s Občanským zákoníkem, z.č. 40/1964 Sb., kdy na vznik těchto právních předpisů můžeme s odstupem 45 let pohlížet bez emocí a zkreslení zapříčiněného jiným politickým klimatem. Vydání „nového“ občanského soudního řádu bylo z velké části důsledkem politického rozhodnutí činěného po přijetí ústavy v roce 1960, kdy u zákonodárného sboru, jehož složení je nade vší pochybnost jasné, převládlo přesvědčení, že z.č. 142/1950 Sb. je třeba zrušit a nahradit jej novým, jednodušším zákonem, který bude „srozumitelný“ všem pracujícím1, kdy tato tendence byla dána a aplikována i v jiných oblastech práva, například v trestním právu přijetím nového trestního zákona a trestního řádu. Tato skutečnost a snaha o zjednodušení, prováděná laicky 1 Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 67

6

na základě politické objednávky, vedla ve svém důsledku k pravému opaku, kdy náprava tohoto stavu byla zvolena cestou novelizací, kdy například v oblasti výkonu rozhodnutí bylo vytvořeno pod číselnou řadou § 336 dalších nových 16§ pod písmeny a-p, což nepovažuji za příliš vhodné řešení s ohledem na fakticitu prvotního vjemu a to, že jako první je nejprve vnímáno číselné označení paragrafu a podružně rozlišující písmeno, což působí nepříliš „profesionálně“, ale současně jedním dechem dodávám, že v dané době nebylo zřejmě jiného východiska a přijetí nové právní úpravy s sebou nese vždy komplikace nejen právní , ale i praktické, a to zejména s ohledem na dobu užívání tohoto předpisu. Občanský soudní řád, tedy zákon č. 99/1963 Sb. ve znění p.p., upravuje civilní proces i výkon rozhodnutí, kdy tento termín zavádí na místo vžitého termínu exekuce. Dále je tímto zákonem opuštěna terminologie vymáhajícího věřitele a dlužníka a nahrazena termíny oprávněný a povinný2. Zákon rozlišuje výkon rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění a k vydobytí nepeněžitého plnění. Tento zákon v době jeho schválení nepřevzal institut dražby a nahradil je jinými instituty jako např. úředním prodejem orgánem k tomu povolaným, tj. vykonavatelem, nebo státním notářstvím. Instituty a principy, které jsou zachovány do dnes jsou zejména princip dispoziční3 – řízení je zahájeno pouze na návrh a na návrh oprávněného, toho kdo navrhl zahájení řízení, musí být řízení zastaveno, princip ochrany povinného – výkon nesmí být prováděn ve větším rozsahu, než který dostačuje k uspokojení oprávněného a jiným způsobem, než oprávněný navrhl a než stanovuje zákon. Do tohoto zákona nebyla převzata ustanovení o generální exekuci – viz níže. Občanský soudní řád, je základním právním předpisem, který upravuje výkon rozhodnutí, exekuci a to jak ke splnění peněžité povinnosti, či jiné povinnosti uložené na základě vykonatelného exekučního titulu. Jeho vztahem k exekučnímu řádu se budu zabývat ve stati ad 2.2.4. Za zajímavou považuji i informaci, že do dnešního dne byl 88x novelizován a nejméně 5x podroben zásahu Ústavního soudu České republiky, jako negativního zákonodárce.4

2

Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 88 3 Stavinohová, J., Hlavsa, P.: Civilní proces a organizace soudnictví, 1. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2003, str. 167 a Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 88 4 Klíma, K., Ústavní právo, 2. rozšířené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, str. 4454 ústavko

7

2.2.2 Právní úprava předcházející úpravě dle 2.2.1. do doby

Rakouska – Uherska a Rakouska Jedná se občanský soudní řád, z.č. 142/1950 Sb., kdy tento vznikl v právnické dvouletce5 v reakci na politické změny přinesené únorem roku 1948. Tento zákon upravoval nalézací řízení a proces exekuční, který rozdělil na exekuci speciální a exekuci generální, kterou nazval exekuční likvidací. Exekuce speciální se dále dělí na vymožení peněžitého plnění a k vymožení nepeněžitého plnění. Je ji možné m.j. provést dražbou a u nemovitostí speciálním institutem tzv. úkojným právem – dnešní obdoba soudcovského zástavního práva. Za zmínku stojí zajisté i převzetí institutu exekučního minima6 při exekuci na plat, tj. vytvoření třetinového systému tak, že mzda byla rozdělena na tři části a stanoveny možnosti jejich zabavení podle druhu vymáhané pohledávky, kdy tento princip je uplatňován i dnes, samozřejmě se změnami přinášenými během času a ekonomických podmínek. Generální exekuce7 – exekuční likvidace, byla zákonem podrobně upravena a jejím předpokladem bylo, že dlužník byl předlužen, nebo neschopen platit a že měl více věřitelů, tedy základní podmínky pro prohlášení konkurzu dle současné právní úpravy, kdy postupem času a ekonomickým a politickým vývojem a jejich změnami, se z dané podoblasti exekučního práva stala samostatné právní odvětví nabývající na významu. Shora uvedený zákon nahradil právní úpravu platnou již za Rakouska-Uherska pro české země a to zákon č. 79 ř.z. ze dne 27. května 1896 (exekuční řád) a uvozovací zákon k němu také ze dne 27.5.1896 č. 78 ř.z., který byl změněn císařským nařízením č. 118 ř.z. ze dne 1. června 1914, tak zvaná novela o úlevách soudních, kdy takto byla převzata předmětná právní úprava vznikem samostatného československého státu zákonem č. 11/1918 Sb., kdy drobné a nikoli zásadní změny byly provedeny např. zákonem č. 314 sb. z. a n. ze dne 15. dubna 1920 a z.č. 177 sb. z. a n. ze dne 2. července 1924 a to ve vztahu k exekuci na platy a mzdy, a dále například z.č. 23 sb. z. a n. ze dne 19. ledna 1928.8 Jak již vyplívá ze shora napsané informace „pro české země“, je zřejmé, že jiné právní předpisy platili pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zde je pramenem exekučního práva zák. čl. LX z r. 1881 (exekuční zákon), který byl doplněn předpisy zák. článků XLI z roku 1908 a LIV z r. 1912, kdy po roce 5

období centrálního plánování zavedené po převzetí státní moci KSČ v únoru 1948, kdy doba plánování byla vymezena roky a v této době byly stanovovány úkoly na toto určité období, zpravidla pěti let – pětiletky, tedy tzv. střednědobé plánování, které nahradilo plánování ihned po převzetí moci v kratších úsecích dvou let, tzv. dvouletky – pozn. autora 6 Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 87 7 Schelleová, I. a kol., Konkurz něco ohledně konkurzu a vyrovnání, 2. doplněné vydání, Praha, Eurolex Bohemia, 2004, str. 77 8 Hora,V.:Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, vlastní náklad v Komisi Spolku čsl. právníků „Všehrd“ v Praze, 1930, str. 8

8

vyhlášení samostatnosti dne 28.10.1918 byly provedeny drobné změny z.č. 123/1923 Sb. a zásadní změny z.č. 23/1928 Sb., kdy tímto zákonem bylo až na drobné rozdíly sjednoceno exekuční řízení na území českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi.9 Jako nejzajímavější institut se mi jeví možnost vést exekuci k vymožení nepeněžitých pohledávek vazbou10, která mohla trvat v každém jednotlivém případě nejvýše dva měsíce , celkem však nejvíce šest měsíců. Dále bylo možno vést podle exekučního řádu exekuci zajišťovací11, která mohla být nařízena za podmínky, že budoucí výkon uhrazovací exekuce bude ohrožen a exekuční titul doposud není přesně definován, či spíše není v právní moci, kdy po nabytí právní moci, tedy definitivnosti exekučního titulu se exekuce zajišťovací změnila na exekuci uhrazovací. Oproti tomuto stojí tzv. prozatímní opatření kterým bylo možno podle exekučního řádu zajistit nárok, který ještě nebyl určen za předpokladu, že by uspokojení tohoto nároku mohlo být ohroženo, kdy k jeho nařízení bylo třeba osvědčit nárok a také osvědčit ohrožení jeho uspokojení. Jednalo se například o soudní zápověď12 zcizit nebo zastavit movité věci. Za zmínku zajisté stojí také skutečnost, že v popisované právní úpravě nebylo zakotveno a upraveno konkurzní právo, kdy byl vydán samostatný konkurzní řád a to císařským nařízením č. 337 ř.z. z r. 1914, který byl nahrazen zákonem č. 64/1931 Sb. Pro období předcházející shora popsaným pramenům exekučního práva platila právní úprava platná pro země Rakouské a to Josefínský soudní řád z roku 1781 a Západohaličský soudní řád z r. 179613. Jejich největším významem bylo odstranění zvykového práva při provádění exekuce a zavedení exekuce uhrazovací a zajišťovací, kdy exekuci prováděl buď soudní komisař – zejména notář, nebo exekutor – soudní zřízenec. Dále bylo možno vést k vymožení peněžitých pohledávek exekuci personální, která se prováděla dlužnickým vězením, kdy toto bylo zrušeno zákonem č. 34 z roku 1868 ř.z., nepeněžité plnění mohlo být vymáháno vazbou v délce až jednoho roku a zajímavostí určitě je vrácení manželky a dětí do společného bydliště.14 Exekuci zajišťovací bylo možno vést jako exekuci uhrazovací, kdy však výtěžek musel být uložen do úschovy soudu. Dalším významným přínosem je zavedení 9

Hora,V.:Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, vlastní náklad v Komisi Spolku čsl. právníků „Všehrd“ v Praze, 1930, str. 9 10 Hora,V.:Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, vlastní náklad v Komisi Spolku čsl. právníků „Všehrd“ v Praze, 1930, str. 278 11 Hora,V.:Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, vlastní náklad v Komisi Spolku čsl. právníků „Všehrd“ v Praze, 1930, str. 280 12 Hora,V.:Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, vlastní náklad v Komisi Spolku čsl. právníků „Všehrd“ v Praze, 1930, str. 292 13 Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 82 14 Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 84

9

personálního arestu a reálního arestu. Personální arest se prováděl vazbou dlužníka na dobu nejdéle šesti měsíců a z které se mohl dlužník vyplatit složením jistoty, reální arest spočíval v prozatímní správě předmětu sporu nebo jiné věci a nebo v zákazu uloženém soudem třetí osobě, dlužníku dlužníka, uhradit závazek. Exekuční právo bylo v té době pokládáno za samostatnou součást civilního procesu když bylo upraveno v jednotném kodexu procesním.

2.2.3 Jiné předcházející exekuční systémy Při zhodnocení jiných systémů budu vycházet z vlastních procesních systémů vztažených k určitému období vývoje společnosti na konkrétním území. Jedná se zejména o římský civilní proces, který byl prvním upraveným civilním procesním právem a který nucené vymáhání plnění nazval exekucí – exsecutio, kdy tento termín se stal běžným pojmem v řadě právních řádů do dnešní doby a je běžným pojmem vědeckým. Římská exekuce prošla vývojem, který lze, samozřejmě s trochou nadsázky, v přeneseném významu vysledovat v moderních dějinách při každé zásadní změně politického systému. Jedná se o vývojové stádium začínající svépomocí věřitele, kdy společenská potřeba donutí společnost vydat a respektovat určitá pravidla a postupně dochází ke změně od exekuce personální k exekuci speciální – reální. Taktéž římská exekuce prošla těmito vývojovými stadii, kdy živelnost svépomoci byla změněna na exekuci proti osobě dlužníka, neboť dlužník za splnění svého peněžitého závazku odpovídal celou svojí osobností a vymáhání na plnění jiných nároků, jako vydání věci apod. nebylo potřebné, neboť u těchto věcí byla přípustná žaloba actio in rem, a sám magistrát v rámci svého imperia tento nárok vymáhal. Exekuci proti osobě dlužníka – personální – bylo možno vést tím způsobem, že věřitel mohl dlužníka zajmout a odvést jej do své moci a posléze jej usmrtit, či prodat do otroctví, kdy k tomuto postupu musely být splněny předpokládané podmínky. Současně s dlužníkem připadla věřiteli celá jeho rodina a celý majetek, kdy postupem doby se vyvinul princip ochrany dlužníka spočívající v nepřípustnosti usmrcení dlužníka, či jeho prodeje do otroctví, ale možnosti domáhat se uspokojení svého nároku držbou a prodejem celého dlužníkova majetku – tedy exekuce generální. Bylo-li více věřitelů, kteří se domáhali uspokojení svých nároků, byla prétory vypracována úprava postupu k prodeji celého dlužníkova majetku a došlo tím k položení základu konkurzního práva spočívající v zavedení zásady přednosti – oddělené uspokojení věřitelů s právem na přednostní uspokojení a zásada proporcionality – poměrné uspokojení všech věřitelů. I přes

10

skutečnost nemožnosti usmrcení dlužníka či jeho prodeje do otroctví, i tzv. infamie15 a ztráta svobody dlužníka – dlužnické poddanství, které zaniklo až odpracováním, či úhradou dluhu, přestala být společensky přijatelná a generální exekuce – na celý majetek byla nahrazena exekucí na jednotlivé části dlužníkova majetku, které postačovali k jeho uspokojení – tzv. exekuce speciální. Tato exekuce byla namířena nejprve proti movitým věcem a prováděla se jejich zabavením a posléze bylo možno postihovat i nemovité věci a ještě s dalším vývojem i jiná práva a pohledávky, kdy však zůstávala zachována exekuce personální ve formě dlužnického vězení. Dále se vyvinul zvláštní exekuční institut přísaha dlužníka, při které dlužník uváděl veškerý svůj majetek. Germánské právo původně neznalo reálnou exekuci, nýbrž jen personální exekuci jako odvetu, ale již salickým zákonem z 5. století n.l.16 byla zavedena reálná exekuce na movité věci, kdy pokud dlužník neměl movitých věcí bylo možno přistoupit k exekuci na nemovitosti a nebyly-li zjištěny ani tyto, mohlo dojít k exekuci personální ve formě dlužnického poddanství, kdy si dlužník musel svůj dluh odpracovat. Postupem času se dlužnické poddanství přeměnilo na dlužnické vězení, kdy jako další prostředky sloužili při personální exekuci peněžité tresty a nebo vložení vojenské stráže do domu dlužníka, kdy tuto vojenskou stráž musel dlužník živit. V českých zemích se vedla exekuce dle práva zemského a nebo dle jednotlivých práv městských. Podle práva zemského se vedla cestou administrativní a složitou od vydání upomínacího dopisu, přes přikázání majetku dlužníka do držby věřitele až do převedení majetku do vlastnictví věřitele, které bylo zapsáno do zemských desek. Podle městského práva byla exekuce velmi tvrdá, kdy dlužníku bylo na návrh věřitel třikráte uloženo, aby svůj dluh zaplatil, kdy poprvé byla stanovena lhůta čtrnácti dnů, podruhé lhůta tří dnů a potřetí lhůta do západu slunce. Pokud dlužník svoji povinnost ani na potřetí nesplnil byl zatčen a tak dlouho držen ve vazbě dokud dluh nebyl splněn nebo složena jistota. Po šesti týdnech mohl věřitel požádat o uvedení do držby dlužníkova majetku, kdy po dobu držby měl právo na plody a pokud došlo k uspokojení jeho pohledávky byl dlužník propuštěn, jednalo se vlastně o exekuci personální i exekuci generální .17

15

Blaho, P., Haramia, I., Židlická, M.: Základy rimskeho práva, Bratislava, Vydavatelstvo MANZ a PrF UK, 1997, str. 473 16 Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 77 17 Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 78

11

2.2.4 z.č. 120/2001 Sb. ve znění p.p. dále jen exekuční řád Dne 28.2.2001 byl v částce č. 48/2001 Sbírky zákonů na straně 3029 vydán z.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Dle mého názoru k přijetí tohoto zákona vedlo několik významných skutečností: -

nízká efektivita vymáhání pohledávky formou výkonu rozhodnutí

-

nutnost označování majetku dlužníka pro nařízení jednotlivých výkonů rozhodnutí

kdy nově schválená právní úprava zavedla do té doby nepoužitý institut soudního exekutora, nikoli zaměstnance soudu jak známe z předešlého výkladu, ale osoby samostatně výdělečně činné, podnikající na základě zvláštního zákona a konajícího na základě pověření soudu, který exekuci může vést souběžně několika způsoby výkonu rozhodnutí18 a sám za pomocí obecných součinností zjišťuje i bez návrhu oprávněného majetek dlužníka, tak aby došlo k vymožení pohledávky co nejrychleji a nejefektivněji. Osoba soudního exekutora je přímo ekonomicky závislá na výsledcích svého snažení a to stanovením degresivní procentní odměny z celkově vymoženého plnění pro oprávněného. Pro dokreslení mnou uplatněných tvrzení o nízké efektivitě vymáhání pohledávky formou výkonu rozhodnutí bych uvedl jeden příklad, kterého jsem přímým účastníkem. Finanční úřad Brno-venkov podal v roce 1999 návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti povinného. Znalecký posudek byl zpracován ke dni 14.8.2000 a opakované dražební jednání bylo nařízeno až na den 9.2.2007. Při tomto dražebním jednání byl udělen příklep a usnesení o příklepu z téhož dne bylo doručeno dne 26.2.2007, kdy povinný podal odvolání doručené soudu dne 7.3.2007 a spisový materiál byl zaslán z Okresního soudu Brno-venkov Krajskému soudu v Brně až dne 12.6.2007. Z uvedeného je patrné, že v řízení o výkonu rozhodnutí jsou značné časové prodlevy, které ve svém důsledku způsobují, že se řízení provádí neúměrně dlouho, což vede k jednoznačnému poklesu veřejného přesvědčení o vymahatelnosti práva. Kdykoliv se mě ptá oprávněný na to, kdy dostane své peníze, už mám naučenu odpověď, kterou to vyjadřuji následovně: „Pokud mu bude co vzít a nebude se odvolávat, tak počítejte než soud nařídí exekuci tak měsíc až dva, než se vrátí součinnosti další měsíc, než soud vyznačí právní moc dva měsíce a pak než banka pošle peníze měsíc, takže pokud má peníze na účtu, tak půl roku, pokud půjdeme na nemovitost tak rok a půl a pokud se bude odvolávat, tak každé odvolání plus jeden rok. Když nebude mít majetek, tak nevím, ale zase po dobu exekuce se Vám nárok nepromlčuje.“ Věřte mi, že se tato odpověď nikomu nelíbí, ale s ohledem na moje osobní zkušenosti, si dovolím tvrdit, že je to obecně aplikovatelné. 18

Kasíková,M. a kol.:: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář, 1. vydání C.H.Beck, 2007, str. 1-2

12

Zákonodárce tento předpis sám nazval exekučním řádem, kdy však tento zákon není uceleným souborem většiny právních norem upravujících tuto oblast, ale je uvozením norem obsažených v občanském soudním řádu, kdy jednotlivé postupy a způsoby provádění exekuce se řídí právní úpravou pro příslušný výkon rozhodnutí. Myšlenka a způsob provedení takovéto zástupnosti již byla použita v úpravě za Rakouska Uherska i úpravě první republiky do roku 1950.19 Tento způsob řešení se mi nejeví nevhodným, kdy polemika kolem slovíčka řád, je v podstatě pouze debatou akademickou, kdy jako odstrašující příklad, alespoň z mého pohledu, snahy zákonodárců o komplexní úpravu určité oblasti práva, může sloužit nový insolvenční zákon20 se svojí duplicitní úpravou doručování, kdy kdyby byla ponechána obecná úprava dána občanským soudním řádem, byla by daná úprava jednodušší a srozumitelnější. Tento zákon zaznamenal k dnešnímu dni 16 novel, kdy poslední novela nabyla účinnosti ke dni 1.1.2008 a byl jí zaveden institut vykonavatele soudního exekutora, kdy k jeho funkčnosti je třeba součinnosti Exekutorské komory České republiky za účelem vydání stavovského předpisu ke kvalifikační zkoušce zkouškám a dále byla dána úprava jednoznačně stanovící, že náklady exekuce se při dražbě nemovitostí uspokojí v 1. skupině. Dále je připravována tzv. střední novela tohoto zákona, kterou má dojít m.j. k zavedení výkonu exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného21 , oprávnění soudního exekutora vyškrtnout věc ze soupisu22, zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech23 , ale jako hlavní navrhovanou změnu vnímám nikoli nařizování exekuce, ale pouze pověřování exekučním soudem exekutora provedením exekuce s možností podat pouze návrh na zastavení ve lhůtě 8 dnů od doručení a stanovení lhůt pro pověření24 a také jiné drobnější změny. Z uvedeného je patrné, že tento právní předpis, kterým se řídí k dnešnímu dni 134 jmenovaných soudních exekutorů25 při vymáhání peněžitých tak nepeněžitých plnění od povinných na základě exekučních titulů, kterými jsou vykonatelné rozhodnutí soudu a to i v trestním řízení, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis, či exekutorský zápis, s doložkou vykonatelnosti, vykonatelná rozhodnutí orgánů veřejné správy, vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, 19

Hora,V.:Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, vlastní náklad v Komisi Spolku čsl. právníků „Všehrd“ v Praze, 1930, str. 9 a Fiala, J.: Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Universita Karlova, Praha, Iuridica monographia XXI, 1974, str. 85 20 z.č. 186/2006 Sb., § 71-§80 21 návrh střední novely exekučního řádu rozeslaný k připomínkování EK ČR, § 65b 22 návrh střední novely exekučního řádu rozeslaný k připomínkování EK ČR, § 68 23 návrh střední novely exekučního řádu rozeslaný k připomínkování EK ČR, § 69a 24 návrh střední novely exekučního řádu rozeslaný k připomínkování EK ČR, § 44 a § 46 25 www.ekcr.cz, dne 9. března 2008, avšak někteří již činnost nevykonávají, byli odvoláni apod.-pozn. autora

13

jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny,26 je předpisem dynamicky se vyvíjejícím se zásahy prováděnými z vůle politické i z důvodu vyšší právní síly, kdy s jeho stavem nikdy nebude spokojena ta část veřejnosti, která se zabývá jeho praktickou realizací, tedy výkonem exekuční činnosti, a již vůbec nebude spokojena ta část veřejnosti, která je postižena jeho praktickou aplikací, tedy povinní. Zda zákonodárce prováděnými a zamýšlenými novelami nastavil a nastaví rovnováhu mezi zcela protichůdnými zájmy obou skupin je opět otázkou víceméně akademickou na kterou odpoví až zkušenost učiněná každým z nás a v běhu času zavedená praxe při realizaci exekučního řízení.

26

z.č. 120/2001 Sb. ve znění p.p., § 40

14

3 Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení v důsledku smrti 3.1 Smrt jako právní skutečnost Pohlédneme-li na tuto událost, kterou lze vnímat ve více rovinách a to od hluboké lidské tragedie, kdy smrtí vše končí, až po duchovně založený pohled, kdy smrtí teprve začíná odhmotněný život, pouze z hlediska právního, dojdeme k závěru, že smrt je právní událostí ve většině případů nezávislou na lidské vůli, jako podskupinou právních skutečností.27 Tato právní skutečnost má za následek vznik, zánik či změnu právních vztahů a to jak po hmotně právní stránce, tak i procesně právní stránce. Každý z nás, kdo se s touto právní skutečností setkal osobně, a to jak v kruhu svých blízkých, či jiných osob, ví, že jsou s touto skutečností spojeny nemalé komplikace a jejich řešení potřebuje nejen znalosti právní, ale také navíc tzv. sociální inteligenci, tedy schopnost vcítění se do situace zúčastněných osob. Jelikož, použiji-li všeobecně přijímanou lidovou moudrost „smrt si nevybírá“, i v exekučním řízení účastnící umírají, tedy ztrácí způsobilost být účastníky řízení, považuji za vhodné se této problematice věnovat, neboť skutečně s sebou nese určité specifické problémy.28

3.2 Praktické příklady Pro uvození dalšího výkladu bych nejprve popsal dva reálné případy na jejichž základě bych se pokusil nastínit způsoby řešení.

3.2.1 První příklad: -

vydáno usnesení o nařízení exekuce k vymožení peněžité pohledávky cca 500 tis. Kč

-

usnesení o nařízení exekuce doručeno oprávněnému a povinnému, který byl svobodný, a současně doručena výzva k dobrovolnému plnění a také exekuční příkaz kterým byla postižena nemovitost ve vlastnictví povinného

-

usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci

-

usnesením přibrán znalec a uložen mu znalecký úkol k ocenění nemovitosti postižené exekučním příkazem, usnesení doručeno účastníkům a nabylo právní moci

-

vyhotoven znalecký posudek a usnesením o ceně určena obvyklá cena nemovitosti, usnesení doručeno účastníkům a nabylo právní moci

27 28

vydána dražební vyhláška, doručena účastníkům a nabyla právní moci

Harvánek, J. a kolektiv, Teorie práva, Brno, PrF MU č. 341, 2. opravné vydání, 2004, str. 198 Harvánek, J. a kolektiv, Teorie práva, Brno, PrF MU č. 341, 2. opravné vydání, 2004, str. 198

15

-

v dražební den udělen příklep, vydáno usnesení o udělení příklepu, doručeno oprávněnému, od povinného se vrátilo zpět s poznámkou pošty „Adresát zemřel“

-

v centrální evidenci obyvatel jako den úmrtí zjištěn třetí den po udělení příklepu

-

na návrh oprávněného soud ustanovil povinnému opatrovníka dle § 29 odst. 3 o.s.ř.

-

usnesení o příklepu doručeno opatrovníkovi, vydražitel doplatil nejvyšší podání, vyrozuměn příslušný katastrální úřad o změně vlastnictví, jako vlastník zapsán vydražitel, dán návrh na rozvrhové jednání, vydáno usnesení o rozvrhu a doručeno oprávněnému a opatrovníku, vyplacen výtěžek dražby dle rozvrhového usnesení oprávněnému

3.2.2 Druhý příklad Druhý případ je totožný po doručování usnesení o příklepu, kdy z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že povinná zemřela den před konáním dražebního jednání. Další vývoj byl následující: -

vymáhaná pohledávka byla včetně příslušenství přihlášena do dědického řízení

-

dědic dědictví neodmítl, usnesení o dědictví nabylo právní moci

-

bylo vydáno soudním exekutorem usnesení o změně účastníka na straně povinné a po právní moci tohoto usnesení bylo doručeno usnesení o udělení příklepu

-

pak už je postup stejný jako u prvého případu, tedy zaslání listin na příslušný katastrální úřad a rozvrhové jednání a výplata vymoženého plnění

3.3 Vymezení problému U obou popisovaných případů, kam tak nečekaně vstoupila smrt povinného, se jednalo o exekuci prováděnou prodejem nemovitostí povinných, tedy způsobem, kde smrtí nezaniká postižený nárok, či právo. Například u přikázání jiné pohledávky z důchodu povinného vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení by smrtí povinného nárok povinného na výplatu peněžní dávky - důchodu zanikl a nebylo by možné exekuci dále vést. U obou případů nastala situace, že soudní exekutor byl kontaktován notářem jako soudním komisařem pověřeným v rámci projednání dědictví. Vlastní problém v rámci vedeného exekučního řízení spočíval ve skutečnosti zda předmětné nemovitosti patří do dědictví či nikoli. V prvním případě notář tvrdil a sděloval to opakovaně i vydražiteli, že na LV nechá zapsat duplicitní vlastnictví a že nemovitost patří do pozůstalosti a také v ní bude projednána. Vydražitel tak stále atakoval exekutorský úřad a žádal svoji ochranu, resp. ochranu nabytých práv v dražbě, neboť na doplacení nejvyššího podání čerpal úvěr a okamžikem zapsání duplicitního vlastnictví by porušil podmínky banky a úvěr by se stal 16

splatným celý. Přístup notáře je pochopitelný zejména s přihlédnutím k faktu, že povinný jiný majetek nezanechal a tudíž nebyla žádná hodnota dědictví a tím pádem také žádná odměna. Taktéž nejistota na straně vydražitele je ve světle uvedeného zřejmá. Notář namítal faktickou nemožnost nabytí právní moci usnesení o udělení příklepu a zpochybňoval ustanovení opatrovníka zemřelému.29 Po telefonickém jednání soudkyně, která vydala usnesení o ustanovení opatrovníka, s notářem jako soudním komisařem, notář uznal argumentaci spočívající v tom, že vlastnické právo k nemovitosti přešlo zpětně v době za života povinného a tedy nemovitost nepatří do dědictví a vyznačení duplicitního vlastnictví by bylo jen zbytečným aktem demonstrace tvrdohlavosti. Ve druhém případě nebyl ustanoven opatrovník, notářka vyzvala k přihlášení a vyčíslení pohledávky, soudní exekutor takto učinil i za oprávněného, bylo soudem vydáno usnesení o potvrzení nabytí dědictví jediným dědicem a po právní moci tohoto usnesení byl tento dědic vzat do řízení na straně povinného a dále byl průběh jak uvedeno výše. V tomto případě spočívá problém ve sdělení vydražitele, že příslušným katastrálním úřadem mu mělo být sděleno, že bude zápis jeho vlastnictví na základě listin vyhotovených exekutorským úřadem, zapsán na příslušný list vlastnictví duplicitně vedle vlastnictví dědice. Z uvedených případů vyplývají následující otázky: -

je možno ustanovit dle ustanovení § 29 o.s.ř. zemřelému opatrovníka?

-

kdy dochází k přechodu vlastnictví v rámci dědictví a v rámci dražby?

-

je postup ohledně případného duplicitního zápisu vlastnictví na listu vlastnictví v souladu s právní úpravou?

-

jak tomuto účinně zabránit?

3.4 Řešení praktických otázek a zákonná úprava opatrovnictví Co se týče skutečnosti, zda je možno ustanovit opatrovníka zemřelému, dovoluji si vyslovit vlastní názor, že podle současné právní úpravy toto možné není. Budu-li citovat ustanovení § 29 odst. 1 a 3 o.s.ř.: „1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. 3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se 29

usnesení Okresního soudu v Ostravě, č.j.: 94 Nc 10358/2005-15, ze dne 6.2.2006

17

nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.“ Tak z těchto ustanovení výslovně nevyplývá možnost soudu ustanovit povinnému, který přestal být způsobilý účastníkem řízení smrtí, opatrovníka. Odstavec první je pro případy, že účastník nemůže samostatně jednat před soudem, kdy tato překážka v jednání má charakter nezpůsobilosti např. v nedostatku věku, nikoli definitivní nezpůsobilosti, že zemřel. I když na druhou stranu zákon výslovně nestanoví, že účastník musí být živý, ale váže to na podmínku že účastník nemůže před soudem samostatně jednat a to skutečně mrtvý nemůže. Tento výklad mi však přijde natolik účelově pokroucený, že i při naplnění druhé podmínky dle odstavce prvého, a to nebezpečí z prodlení, bych takovéto usnesení nevydal, což v popisovaném prvém případě soud učinil. Třetí odstavec stanoví výčet možností, kdy předseda senátu může, ale nemusí, ustanovit opatrovníka účastníku. Jedná se o tyto možnosti. Je neznámého pobytu, nepodařilo se doručit na známou adresu v cizině, duševní porucha, či jiný zdravotní důvod pro který se nemůže trvale účastnit jednání. Zde je opět na místě položit si otázku, zda smrt účastníka je zdravotní důvod. Není, smrt to je faktický stav, neměnný a trvalý, byť vycházející ze zdravotních důvodů a zdravotního stavu. Soud prvního stupně přesto podle ustanovení § 29 odst. 1 o.s.ř. opatrovníka ustanovil. V tomto konkrétním případě tento postup soudu vedl k urychlení celého exekučního řízení, kdy však pokud by notář trval na svých stanoviscích, stala by se situace značně komplikovanou a vedlo by to ke spoustě praktických a právních složitostí, kdy však konečný efekt by byl stejný, tedy nemovitost by platně přešla do vlastnictví vydražitele ještě za života povinného. S ohledem na výše uvedené se mi jako právně čistší jeví možnost soudu postupovat ve smyslu ustanovení § 29 občanského zákoníku, který se svojí dikcí poskytuje soudu širší možnost volní úvahy pro důvody ustanovení opatrovníka, než shora označené ustanovení § 29 o.s.ř. a to zejména s přihlédnutím k uvedení důvodu, že toto ustanovení opatrovníka vyžaduje veřejný zájem. Ve shora popsaném případě č. 1 by takovým veřejným zájmem mohl být jednak zájem společnosti na rychlém průběhu exekučního řízení a ochrana dědiců a vydražitele před škodlivými následky průtahů, jako například nejasné vlastnictví ve vztahu k nemovitosti a její možné poškozování jako neobydlené budovy bez pohybu domácích osob vetřelci a zabránění daňové zátěže na dani dědické.30

30

v té době byla platná úprava o dani dědické při majetku nabytém v dědictví nad jeden milion korun ve výši 3% - pozn. autora

18

3.4.1 Okamžik přechodu vlastnictví Pro správné rozhodnutí a stanovení postupu v obou případech je zapotřebí kvalifikovaně zodpovědět druhou otázku, tedy určení okamžiku na časové ose ve kterém dojde v tomto případě k přechodu vlastnictví. Nahlédnu-li do zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který nabyl stejně účinnosti jako tolikrát již zmiňovaný o.s.ř. – viz výše, tak tento obecně ve svém ustanovení § 133 stanoví okamžik nabytí vlastnictví k převáděné věci na základě smlouvy následovně. Jedná-li se o movitou věc, nabývá se vlastnictví předáním, jedná-li se o nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí, tak vkladem do katastru nemovitostí, jedná-li se o nemovitost neevidovanou v katastru nemovitostí, tak okamžikem účinnosti této smlouvy. To ovšem není právní úprava rozhodující pro popsané případy, neboť zde nedochází k převodu práva, ale k jeho přechodu. Je proto třeba vyhledat právní úpravu pro tyto případy a tato se nachází v ustanovení § 460 občanského zákoníku, které zcela jednoznačně tento okamžik nabytí vlastnictví určuje na okamžik smrti zůstavitele – tedy toho kdo zemřel. Tak v prvém popsaném případě dědicové nabývali vlastnictví po udělení příklepu a ve druhém popisovaném případě před udělením příklepu. Okamžik udělení příklepu, spíše den vydání usnesení o udělení příklepu, je rozhodný pro určení dne ke kterému přechází, nikoli se převádí, vlastnické právo k dražené nemovitosti a to s ohledem na ustanovení § 336l odst. 2, kde je stanoveno, cituji:“Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o udělení příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu.“ Tedy za splnění podmínky právní moci a uhrazení nejvyššího podání, na které se započítává složená dražební jistota, stává se vydražitel vlastníkem zpětně k datu vydání usnesení o příklepu. Dědic nabývá vlastnictví smrtí zůstavitel a vydražitel zpětně k datu udělení příklepu. Z uvedeného plyne, že v prvém popsaném případě, za předpokladu zákonnosti ustanovení opatrovníka a tudíž nabytí právní moci usnesení o příklepu, v den smrti zůstavitele de jure netvořila předmětná nemovitost jeho majetek, tudíž nemohla býti předmětem dědictví. De facto v den své smrti tuto nemovitost měl ve svém vlastnictví, protože nebyly splněny dané zákonné podmínky a měla být tedy nemovitost předmětem dědictví? Podle mého názoru nikoli, neboť dědické řízení běží v čase také nějakou dobu a již v daném případě bylo zřejmé a jasné, že byly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva v době kdy povinný žil. V tomto je rozdíl mezi prvním a druhým případem, kdy ve druhém případu došlo ke smrti povinného před vydáním usnesení o příklepu, tedy příklep byl vydán po nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti dědicem a tedy

19

v tomto případě nezbylo, a to zcela správně, než vyčkat potvrzení o nabytí dědictví a po té dědici, který se stal pravomocně účastníkem řízení na straně povinné, doručit usnesení o udělení příklepu a dále pokračovat v exekučním řízení, kdy přechod vlastnického práva na dědice nebrání provedení a dokončení exekuce.

3.4.2 Duplicitní zápis vlastnictví Je tedy otázkou proč příslušný katastrální úřad sdělil vydražiteli, že bude zapsáno na list vlastnictví jeho vlastnické právo vedle vlastnického práva dědice. Jelikož se jedná o záležitost čerstvou, nemohu sdělit jak tato záležitost skutečně dopadla, a můžeme jen o tom spekulovat, ale po svých zkušenostech s katastrálními úřady jsem přesvědčen, že duplicitní vlastnictví zapsali. Správně měl katastrální úřad postupovat tak, že po doručení pravomocného usnesení o dědictví měl katastr zapsat záznamem vlastnické právo k předmětné nemovitosti s účinky ke dni úmrtí ve prospěch dědice, kdy veškeré skutečnosti ohledně vedené exekuce zůstanou v oddíle C příslušného listu vlastnictví zachovány a po doručení listin exekutorským úřadem opět záznamem zapsat vlastnictví k předmětné nemovitosti ve prospěch vydražitele. Pokud katastrální úřad zapsal duplicitní vlastnictví, jsem přesvědčen, že tak učinil v rozporu s platnou právní úpravou a to zejména s ustanovením § 7 a § 8 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění p.p., neboť z katastrálnímu úřadu předložených listin jednoznačně vyplývá chronologie a posloupnost jednotlivých kroků. Katastrální úřad zajisté bude argumentovat ustanovením § 37 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kde je stanoven postup pro případ, že je katastrálnímu úřadu postupně doručeno několik vykonatelných rozhodnutí a nebo jiných listin, z nichž každá svědčí o vlastnictví jiné osoby k téže nemovitosti, tím způsobem, že katastrální úřad zapíše do katastru duplicitním zápisem vlastnictví. Bohužel ale někdy je jednodušší, než vést spor s takovýmto správním orgánem, učinit úkrok ve formě souhlasného prohlášení s dědicem a být jediným vlastníkem zapsaným na listu vlastnictví. Tímto jsem odpověděl i na poslední otázku jak se proti tomuto bránit. Nejjednodušší a nejrychlejší je dohoda, ale pokud k ní nedojde jsou dvě cesty. Trpělivé a úmorné přesvědčování příslušné pracovnice katastrálního úřadu o své pravdě a druhá podání žaloby na určení vlastnictví a požadování náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu.

3.5 Současná praxe ustanovování opatrovníka a úprava do budoucna Smrt povinného ovšem nemusí nastat jen u případů, kdy je vedena exekuce prodejem nemovitosti, ale například i prodejem movitých věcí, přikázáním pohledávky jak již zmíněno shora např. vůči plátci důchodu, či při jakémkoliv způsobu provádění exekuce. Za současné

20

právní úpravy se mi jako právně puristický postoj jeví jednoznačně postup spočívající ve vyčkání pravomocného rozhodnutí o dědictví, kdy však nesmí soudní exekutor v tomto okamžiku za žádných okolností polevit na ostražitosti, neboť již jsem viděl usnesení o zastavení dědického řízení z důvodu, že zůstavitel – povinný nezanechal žádný majetek a přitom v katastru nemovitostí byly na povinného a jeho manžela evidovány pozemky v centru obce určené k zástavbě. Dluh vznikl pouze jednomu z manželů, ale za trvání manželství, kdy společné jmění a exekuce bude předmětem další stati. O této skutečnosti vyrozuměl soudní exekutor bezodkladně soud a toto usnesení bylo zrušeno a bylo dále pokračováno v projednání dědictví, tak aby mohlo dojít k přechodu práv i povinností. Toto vyčkávání je však obdobím určitého pohybování se ve „vzduchoprázdnu“, a zdržením v provádění exekuce v řádech nikoli měsíců, ale let. Samozřejmě, že procento těchto případů je velmi mizivé, v kanceláři kde pracuji cca 0,1%, jinak vyjádřeno tři případy do roka, u jiných exekutorů žádný, ale vždy taková událost přijde v nejméně vhodnou dobu, což je ovšem běžným jevem. S ohledem na tuto početnost případů se domnívám, že dosavadní právní úprava je dostatečná k řešení a rozhodování shora popsaných kolizních situací. Ale v rámci úvah de lege ferenda je možné nastínit následující právní úpravu, kdy by došlo k novelizaci ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. a to tak, že se vypouští tečka na konci odstavce a vkládají se slova nebo který zemřel. Co by tato právní úprava přinesla? V podstatě právní základ pro rozhodování v obdobných věcech jak je popsáno o prvního případu a de jure by zemřelý mohl být prostřednictvím opatrovníka stále účastníkem řízení, což mi zní dosti nepřirozeně, nehledě na mnou vnímaný rozpor s ustanovením § 7 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví jednoznačně, že smrtí zaniká způsobilost k právním úkonům, ale nezanikají práva a povinnosti, která již vznikla a nemají osobnostní charakter, tedy pro správu těchto práv a povinností by o ustanovení opatrovníka mohlo být uvažováno. Ale jak jsem již uvedl, tato možná úprava se mi jeví natolik nevhodná, že ji nebudu ani v závěru této práce uvádět. Vtělením těchto slov do třetího odstavce by byla zachováno možnost rozhodnutí zda ustanovit opatrovníka či nikoli na předsedovi senátu. Na tomto místě je vhodné zabývat se otázkou zda může soudní exekutor sám ustanovovat opatrovníka.

3.5.1 Praxe opatrovnictví v e.ř. s návrhem de lege ferenda - bez kontroly exekutora Běžná praxe je taková, že soudní exekutor žádá o ustanovení opatrovníka povinného exekuční soud, tedy soud, který nařídil tu kterou konkrétní exekuci svým usnesením. Tato praxe vychází z ustanovení § 44 odst. 8 z.č. 120/2001 Sb, ve znění p.p., exekuční řád, kdy toto

21

ustanovení stanoví možnost pro soudního exekutora požádat exekuční soud o ustanovení opatrovníka (pouze) povinnému z důvodů § 29 odst. 3 o.s.ř. Toto ustanovení, tak jak je formulováno, dává soudnímu exekutorovi možnost požádat exekuční soud, nikoli povinnost požádat a oproti tomuto oprávnění není stanoven zákaz sám ustanovit tohoto opatrovníka. Výslovné zmocnění k ustanovení opatrovníka však v exekučním řádu nenajdeme. Jsem toho názoru, že daná praxe vychází ze základního principu veřejného práva vyjádřeného zásadou, že orgán práva veřejného činí pouze to co mu zákon výslovně umožňuje.31 Z tohoto mi vyplývá, že soudní exekutor není podle současné právní úpravy oprávněn ustanovovat opatrovníka povinnému, neboť kdyby zákonodárce chtěl, aby soudní exekutor takto činil, vtělil by do zákona výslovné zmocnění. Tento stav by mohl být změněn tak, že by bylo do exekučního řádu dáno výslovné oprávnění soudního exekutora ustanovit opatrovníka účastníku řízení, nikoli pouze povinnému, dle celého ustanovení § 29 o.s.ř. a to následujícím způsobem: § 44 odst. 8 e.ř. zní „Exekutor je oprávněn postupovat dle ustanovení § 29 o.s.ř., přičemž má postavení předsedy senátu.“ Toto zmocnění pro soudního exekutora by vycházelo z premisy, že potřeba ustanovení opatrovníka povinnému, bohužel někdy i oprávněnému, je častější, a to mnohonásobně, než potřeba řešit exekuci, kde zemřel povinný, a že tímto zmocněním by byly často odstraněny průtahy v exekučním řízení způsobené nemožností doručit písemnost, např. usnesení o nařízení exekuce, povinnému, kdy toto má za následek faktickou nemožnost exekuci provést – nelze přibrat znalce32, nelze poukázat zablokované prostředky z účtu povinného na základě exekučního příkazu na účet soudního exekutora33. Proč zákonodárce toto oprávnění soudnímu exekutorovi nesvěřil se mi nepodařilo vypátrat ani v důvodové zprávě při přijímání exekučního řádu. Možná to byla obava, aby nedocházelo k ustanovování opatrovníka předčasně a zbytečně, kdy soudy dnes chtějí, aby současně s žádostí o ustanovení opatrovníka jim bylo doručeno sdělení Vězeňské služby ČR o tom, že se povinný nenachází ve výkonu trestu ani vazby, že byly provedeny opakované pokusy o doručení na všechny známé adresy, tedy adresu z centrální evidence obyvatel, zdravotní pojišťovny, konkrétní záznam o provedeném místním šetření s uvedením osob, které sdělili, že povinný tam nebydlí a po jakou dobu, výsledky součinností, zda z nich nevyplývá jiná adresa a zda byl učiněn pokus o doručení na tuto adresu. Možností, která k tomuto vedla, je také zachování kontroly soudu nad tímto institutem, aby nemohlo dojít k situaci, že by se povinný o exekuci vůbec nedověděl a nebyl mu exekuován jeho majetek na základě usnesení 31

Klíma, K., Ústavní právo, 2. rozšířené vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, str. 55 a čl. 2 odst. 3 z.č. 1/1993 Sb 32 viz ustanovení § 336 o.s.ř. 33 viz § 305 o.s.ř..

22

o nařízení exekuce, které by bylo v právní moci, neboť bylo doručeno opatrovníku, kterého ustanovil sám soudní exekutor pověřený provedením exekuce, kdy princip kontroly nad ustanovováním opatrovníka a de facto doručováním usnesení o nařízení exekuce by nebyl žádný. Tedy by mohla nastat situace, že by soudní exekutor byl pověřen usnesením exekučního soudu provedením exekuce proti povinnému, na místo doručení by mu byl ustanoven opatrovník, kdy tento postup ustanovení opatrovníka by byl například odůvodněn nepřevzetím zásilky uložené na exekutorském úřadu na základě oznámení o uložení zásilky ponechaném v místě bydliště, a tomuto opatrovníku byly doručovány veškeré písemnosti v exekučním řízení. Opatrovník by se neodvolával a řízení by se neprodlužovalo a nekomplikovalo, popravdě často nesmyslnými, podáními. A kdyby povinný měl nemovitost, tak jednoho krásného dne, den po vydání usnesení o udělení příklepu,34 by do domu ještě povinného, přišel vydražitel nemovitost převzít, ale to by bylo moc brzy, neboť by nebylo usnesení o udělení příklepu ještě v právní moci a nebyl by vyznačen záznamem v příslušném katastru nemovitostí přechod vlastnického práva k nemovitosti a povinný by měl ještě nějaké způsoby obrany. Kdyby tato shora naznačená situace nastala až po doplacení nejvyššího podání a zápisu nového vlastníka do katastru nemovitostí, obrana povinného by byla velmi těžká. Tímto však nechci říci, že by k tomuto běžně docházelo, ale umím si představit, že by k takové situaci mohlo dojít, protože každý, tím myslím skutečně každý, i já, má snahu práci si zjednodušovat a ulehčovat, kdy tato případná možnost by toto ulehčení poskytovala a někoho mohla k tomuto i svádět, kdy však je otázkou určité stavovské cti případné zneužívání tohoto oprávnění. Když jsem tuto možnost konzultoval s jedním z exekutorů, sdělil mi, že si myslí, že tato obava je naprosto zbytečná, neboť nikdo by neriskoval „kulaté razítko“, tedy úřad, kvůli takovéto banalitě.

3.5.2 Ustanovení opatrovníka soudním exekutorem s kontrolou v kontextu s nepověřením soudního exekutora provedením exekuce S ohledem na shora naznačené v předchozí stati považuji ve směru možnosti ustanovení opatrovníka zemřelému dosavadní právní úpravu za dostačující, kdy procento případů, ve kterých by bylo možno aplikovat uvažovanou shora naznačenou legislativní změnu je mizivé a tudíž není potřeba tento stav měnit, jen si dovolím poznámku a to , že rychlost projednání dědictví by mohla být vyšší, kdy průměrná lhůta je více jak jeden rok, což v případech, kdy nejsou žádné odůvodnitelné průtahy ze strany dědiců, se mi jeví jako příliš

34

viz § 336l odst. 1 o.s.ř.

23

dlouhá doba. Co se týká nastíněné změny ohledně oprávnění soudního exekutora postupovat ve smyslu ustanovení § 29 o.s.ř., jsem toho názoru, že tato změna by výrazně urychlila vyšší procento případů než v případě smrti účastníka řízení, které váznou právě z důvodu nemožnosti doručení, avšak by bylo třeba zakotvit současně s tímto oprávněním i mechanizmus zabraňující zneužití takovéhoto oprávnění, neboť když takovéto zneužití napadlo mne, zajisté by napadlo i jiné, kteří by byli ochotni je realizovat a měli k takovéto realizaci oprávnění. Takovýmto mechanizmem by částečně mohla být věta druhá navrhované úpravy, kdy celý nový odstavec ustanovení § 44 odst. 8 e.ř. zní: „Exekutor je oprávněn postupovat dle ustanovení § 29 o.s.ř., přičemž má postavení předsedy senátu. Exekutor je povinen doručit rozhodnutí o postupu dle § 29 o.s.ř. do tří dnů po vydání, včetně listin prokazujících oprávněnost tohoto rozhodnutí, exekučnímu soudu, který může vydané rozhodnutí zrušit ve lhůtě 15 dnů od doručení.“ Zůstává otázkou nakolik by se exekuční soud zabýval relevancí předložených listin a také nakolik by se zabýval pravdivostí jejich obsahu. Dále si neumím představit vlnu odporu na straně exekutorů v případě takovéhoto legislativního návrhu, kdy tento odpor by se pohyboval od uražené ješitnosti typu oč jsou soudci lepší jak my, po věcnou argumentaci ve vztahu k velké možnosti ingerence soudu prvého stupně do rozhodnutí soudního exekutora, kteréžto je považováno taktéž za úkon soudu prvého stupně35. Ustanovení § 28 e.ř. zcela nelogicky vedle sebe staví princip volnosti oprávněného při výběru osoby soudního exekutora, kterého navrhne aby byl pověřen provedením exekuce – první věta, a princip úkony soudního exekutora jsou úkony soudu.36 S první větou se pojí oprávnění oprávněného zvolit si kteréhokoliv soudního exekutora a to dle svého uvážení, kdy nelze takto označeného soudního exekutora ze strany soudu odmítnout jmenovat s tím, že je třeba svým sídlem mimo územní působnost exekučního soudu, což se zpočátku platnosti exekučního řádu stávalo37. Soud může odmítnout osobu označenou oprávněným pověřit provedením exekuce pouze ze dvou základních důvodů a to: 1) navržená osoba není způsobilá dle e.ř. provést exekuci – není exekutorem, zemřela, byl odvolán38 a za 2) exekutor je osobou podjatou pro svůj vztah ke kauze. V této souvislosti bych zmínil přístup

35

viz § 28 e.ř. druhá věta Kasíková,M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související, Komentář, C.H.Beck, 2005, str.143 37 Kasíková,M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související, Komentář, C.H.Beck, 2005, str. 141, zejména takto činil Okresní soud Plzeň-město – pozn. autora 38 kauza soudního exekutora ve Znojmě dr. Procházky, který považuje svoje odvolání za nezákonné a prováděl, možná provádí, exekuční činnost dále, viz. www.znojemsko.cz/udalosti.php?idi=2247 – pozn. autora 36

24

OS ve Znojmě, kde v posledních dvou měsících u veškerých návrhů vypracovaných naším úřadem na žádost oprávněného a podepsaných oprávněným, je zasílána ze strany soudu oprávněnému výzva, aby označil jiného exekutora, neboť JUDr. Pazáka nelze pověřit provedením exekuce pro podjatost, protože vypracoval návrh na nařízení exekuce.39 Doposud žádné řízení nebylo zastaveno, tak nemohlo být podáno odvolání, aby ve věci rozhodl KS v Brně. Já osobně jsem toho názoru, že pokud na základě žádosti oprávněného pro něj sepíši návrh, kde před označením účastníků vyznačím, že návrh sepisuji jako zaměstnanec exekutora na žádost oprávněného, a vlastní text návrhu podepisuje oprávněný, nemůže být o podjatosti a důvodech nepověření soudního exekutora provedením exekuce ani řeč. Když jsem pátral po příčinách tohoto stavu, tak jediný podpůrný argument, který mi byl soudkyní sdělen je stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, které uvadí: „Popsané veřejnoprávní znaky postavení exekutora znemožňují, aby exekutor – byť s odvoláním na oprávnění podle § 74 odst. 1 písmeno a) e.ř. – poskytoval právní pomoc, jejímž obsahem je zastupování oprávněného v exekučním řízení, v němž podle jím podávaného návrhu má být současně pověřen provedením exekuce. Lze mít za to, že okolnost, že v návrhu na nařízení exekuce je označen jako exekutor, který má být pověřen provedením exekuce (§38 odst. 1 e.ř.), exekutor k tomu nezpůsobilý proto, že současně vystupuje (nepřípustně) jako zmocněnec oprávněného, zakládá vadu návrhu na nařízení exekuce takový návrh je totiž svou povahou neurčitý (vnitřně rozporný).“ Sepis návrhu na nařízení exekuce však není zastupováním oprávněného v průběhu exekučního řízení, kdy také ve shora označeném případě není respektován soudkyní okamžik zahájení exekučního řízení40, kdy sepisu návrhu není takový účinek dán. Avšak dlužno podotknout, že se našli jedinci, kteří neomaleně účtovali povinnému náklady oprávněného v exekučním řízení za zastoupení exekutorem v rámci jím vedeného exekučního řízení41. Tedy nyní zpět k případné argumentaci proti naznačené ingerenci soudu do rozhodnutí soudního exekutora. Takovéto rozhodnutí soudního exekutora by zajisté bylo ve formě usnesení, kdy opravným prostředkem by bylo odvolání. Soud prvého stupně by také rozhodoval usnesením, proti kterému by však odvolání již nebylo přípustné. Princip, že o rozhodnutích soudního exekutora v exekučním řízení rozhoduje odvolací soud je prolomen u příkazu k úhradě nákladů exekuce, kterým je rozhodováno o nákladech exekuce.42 Tedy by to nebylo nic nového v exekučním řádu, ale je tam rozdílná povaha práv o kterých by bylo 39

Okresní soud ve Znojmě, č.j.: 8 Nc 6752/2007-43, ze dne 14.12.2007 Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, Praha: C.H.Beck, 2001, str.237 41 Osobně jsem viděl PUNE, kde takováto odměna za zastupování byla účtována, bohužel nemám kopii tohoto rozhodnutí k dispozici, tudíž neuvedu bližší údaje 42 viz ustanovení § 88 odst. 3,4 e.ř 40

25

rozhodováno. U usnesení o ustanovení opatrovníka by bylo rozhodováno o procesním postavení povinného, o faktické možnosti provést exekuci, u příkazu k úhradě nákladů exekuce je rozhodováno o výši vymáhané povinnosti nad rámec exekučního titulu. Já osobně si umím představit, že by navržená úprava ustanovení § 44 odst. 8 e.ř. byla do exekučního řádu zakotvena, avšak současně dodávám, že pokud by soud na zaslané návrhy k ustanovení opatrovníka reagoval pružněji, cca do 30 dnů, nebylo by takovéto úpravy vůbec třeba.

26

4 Společné jmění manželů 4.1 Manželství Manželství je definováno v § 1 zákona o rodině jako trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, kdy jeho hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Institut manželství je založen na následujících pojmových znacích. Manželství může vzniknout jen mezi mužem a ženou, na základě principu monogamie, který je pod ochranou trestních předpisů, vztah je založen na dobrovolnosti a manželství musí být uzavřeno před příslušným orgánem a to předepsaným způsobem, kdy rovnoprávnost mezi mužem a ženou je dána zákonem.43

4.2 Bezpodílové spoluvlastnictví manželů Právní úprava do roku 1998 znala při manželství institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tento pojem vyjadřuje skutečnost, že za trvání manželství je majetek nabýván manželi do společného vlastnictví, které není vyjádřeno poměrem podílů. Předmětem bezpodílového spoluvlastnictví je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství s určitými výjimkami, které jsou shodné s úpravou SJM. Ustáleným právním názorem na BSM je ten, že do BSM patří všechny hmotné věci, movité i nemovité bez ohledu na způsob jejich nabytí a jejich určení za podmínky že byly nabyty za trvání manželství44.

4.3 Společné jmění manželů Novelou občanského zákoníku č. 91/1998 Sb. byl zaveden institut společného jmění manželů, kdy obecně lze říci, že terminologicky došlo k opuštění pojmu podílů a vyjádření, že společné vlastnictví majetku je třeba chápat jako vlastnictví celku.

4.3.1 Rozsah společného jmění manželů Pro vymezení obsahu pojmu SJM bych nahlédl do občanského zákoníku, kde v ustanovení § 143 je vymezeno společné jmění manželů takto: „1) Společné jmění manželů tvoří: 43

Plecitý, V., Salač, J., Základy rodinného práva, Praha: EUROUNION, s.r.o., první vydání, 2001 Jehlička, O. – Škárová, M. – Švestka, J. – Vodička, A. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Praha, C.H. Beck 1994, 2. vydání, str. 163 44

27

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.“ Dalším velmi důležitým ustanovením občanského zákoníku je ustanovení § 144, kde je vyjádřena domněnka společného jmění a to dikcí: „Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.“ S ohledem na výše uvedené mohu konstatovat, že společné jmění manželů tvoří vše co je penězi ocenitelné v rozsahu věcí movitých a nemovitých, pohledávek45 a závazků a co manželé nabyli za trvání manželství, s výjimkou majetku nabytého jedním z manželů dědictvím a darem, či nabytého za věci pocházející z výlučného vlastnictví. U závazků nepatří do SJM závazky dotýkající se majetku patřícího do výlučného vlastnictví jednoho z nich a závazky přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převezme jeden z manželů bez souhlasu druhého.

4.3.2 Změna rozsahu společného jmění manželů a jeho vypořádání Tak jak bylo možno změnit zákonem stanovený rozsah BSM, je i možno zákonem vymezený rozsah SJM změnit a to smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu, kdy je možno měnit rozsah do budoucna, popřípadě změnit již existující stav. Dotýká-li se změna nemovitosti, je nutný pro její účinnost vklad do katastru nemovitostí.46 Další možností změny rozsahu, opět dohodou ve formě notářského zápisu, je možnost vyhradit zcela nebo zčásti vznik SJM ke dni zániku manželství, s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti.47 Dalším institutem ohledně SJM je zúžení společného jmění dle ustanovení §

45

Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, str. 585, bod 8. 46 viz § 143a odst. 1 OZ 47 viz § 143a odst. 2 OZ

28

148 OZ, kdy soud může na návrh některého z manželů ze závažných důvodů zúžit SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti48. Až na stejný rozsah zúží SJM soud v případě získání podnikatelského oprávnění jedním z manželů, či jeho stáním se neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Zde stojí za zmínku fakt, že dle prvého odstavce musí být dáno více důvodů a to závažných, kdy tato závažnost je zajisté posuzována individuálně případ od případu, a přesto soud nemusí rozsah SJM zúžit, kdežto dle druhého odstavce soud musí rozsah zúžit, není mu zákonodárcem poskytnuta možnost volby, a postačí naplnění podmínky získání podnikatelského oprávnění, či stání se neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství – viz § 149 odst. 1. Zánik manželství je spojen zejména s těmito skutečnostmi – smrtí a rozvodem, tedy právní mocí rozsudku o rozvodu manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, je třeba jej vypořádat. Takovéto vypořádání je třeba provést a to i při změně rozsahu společného jmění a zúžení společného jmění dle zásad vyjádřených v ustanovení § 149 odst. 2 a 3 OZ, které bych shrnul následovně. Je zde v odstavci druhém vysloveno, že se má za to, že podíly obou manželů jsou stejné, je zde dáno právo regresu za vložené investice do SJM a také právo regresu za investice ze SJM do majetku mimo SJM, také je stanovena povinnost hradit závazky vzniklé za trvání manželství rovným dílem. Odstavec třetí stanoví obecná aplikační hlediska jako je přihlédnutí k potřebám nezletilých dětí a tomu jak se který z manželů staral o rodinu. Vlastní provedení vypořádání upravuje ustanovení § 150 OZ, kde je zakotveno, že tato dohoda musí mít písemnou formu a práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena. Nedojde-li mezi účastníky k dohodě, rozhodne o vypořádání soud a to na návrh některého z nich. Nedojde-li k této dohodě, nebo není-li podán návrh na vypořádání SJM soudu a to do tří let od zániku SJM, platí zákonná fikce, že movité věci jsou vlastnictvím toho kdo je užívá jako vlastník a o nemovitostech a ostatních movitých věcech, že přešly do podílového spoluvlastnictví, přičemž podíly jsou si rovny. Totéž platí o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích, tedy pohledávky jsou chápány jako součást SJM49.

4.4 Obecné předpoklady vedení exekuce na majetek v SJM Pro vlastní provedení exekuce je důležité ustanovení § 42 e.ř., které stanoví

48

domácnost - § 115 OZ Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, str. 613, bod 1. 49

29

„1) Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. 2) Při provádění exekuce se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění manželů v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.“ Na základě uvedeného zákonného ustanovení je tedy možno: -

vést výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů pro pohledávku vůči jednomu z manželů za podmínky, že tato pohledávky vznikla za trvání manželství

-

je vyslovena fikce, že za majetek patřící do společného jmění manželů se považuje to co by jej tvořilo, kdyby nebylo smlouvy, která zužuje rozsah, nebo posouvá na časové ose okamžik jeho vzniku na okamžik zániku manželství

-

nepřihlíží se ke smlouvě kterou byl zákonem stanovený rozsah SJM zúžen

-

nepřihlíží se ke smlouvě kterou byl zákonem stanovený rozsah SJM rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do SJM v době vzniku pohledávky

Porovnáním ustanovení § 42 e.ř. s ustanovením § 262a o.s.ř.(upravuje výkon rozhodnutí) jsem dospěl ke zjištění, že se jedná o zcela identická ustanovení, kdy aplikace dle o.s.ř. je možná pouze pro výkon rozhodnutí, z důvodu užití slov “výkon rozhodnutí“, proto e.ř. tuto úpravu převzal. Jaké praktické problémy toto ustanovení přináší? Toto ustanovení řeší jen situace, které nastávají na základě smlouvy, neřeší tedy situace, kdy manželé postupovali dle ustanovení § 148 občanského zákoníku – zúžení SJM soudem, tedy není možné se dovolávat ustanovení § 42 e.ř. při zúžení SJM na základě rozhodnutí soudu, bez toho aby v obecné promlčecí době byla podána žaloba na neúčinnost tohoto právního úkonu, kterým byl zkrácen věřitel na svých právech. Tento stav považuji za jasně daný a dále neměnný. Nejvíce potíží, stížností, oznámení, návrhů a emotivních telefonátů, nastává ohledně společného jmění manželů, v případě, že je postihována mzda manžela povinného a také že je postihována účet manžela povinného. Těmto tématům je věnována následující stať, ve které se nejprve pokusím objasnit obecná právní východiska a podat vlastní názor.

30

4.5 Postižení mzdy povinného Za vykonanou práci zaměstnance pro zaměstnavatele přísluší zaměstnanci nárok na mzdu, plat, nebo odměnu na základě dohod o provedení práce. Tedy fakticky zaměstnanec dodá zaměstnavateli svoji práci a dodáním této práce mu vzniká za zaměstnavatelem pohledávka, která je splatná ve výplatním termínu. V rámci exekuce tedy dochází k postihování

mzdy

jako

nároku

na

její

výplatu,

pohledávky

zaměstnance

za

zaměstnavatelem. Zaměstnanec jehož mzda je postižena, nemůže se účinně domáhat vyplacení částky, která mu nebyla z jeho nároku vyplacena na základě exekuce, za předpokladu správnosti sražené částky50 – viz níže. Exekučním prostředkem je zde exekuční příkaz srážkami ze mzdy, kdy za mzdu se považuje také jiný příjem, resp. ustanovení e.ř., které odkazuje na příslušná ustanovení o.s.ř. ohledně srážek ze mzdy se použije i na srážky z platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstev územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově51 a také jiné příjmy, které nahrazují odměnu za práci a to zejména v praxi nejčastěji postihované nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, odstupné a další příjmy uvedené v § 299 o.s.ř. odst. 1. Exekuční řád upravuje srážky ze mzdy ustanovením § 60, kde je uvedeno, že pokud nestanoví e.ř. jinak, užije se na exekuci srážkami ze mzdy přiměřené ustanovení o.s.ř. Odchylkou je vynětí z pravomoci soudního exekutora rozhodování o výši srážené částky pro příslušné výplatní období a dále rozhodování o výši vyplácené částky, je-li více oprávněných.

4.5.1 Způsob výpočtu srážek ze mzdy na praktickém příkladu Praktický postup je následující. Po doručení usnesení exekučního soudu o nařízení exekuce je SE za pomoci součinnosti s VZP ČR, popř. jinou zdravotní pojišťovnou, zjištěn zaměstnavatel a je vyhotoven exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy. Tento příkaz musí být vydán za podmínek a s formálními náležitostmi uvedenými v ustanovení § 48 e.ř. Obsah výroku exekučního příkazu stanovuje § 49 e.ř. s přihlédnutím ke zvolenému způsobu provedení exekuce. Tedy ve výroku musí být označen ten, vůči komu má povinný nárok na mzdu, tedy označení plátce mzdy. Plátci mzdy se doručuje EP do vlastních rukou, tzv. na „červenou“. Úprava srážek ze mzdy obsažená v o.s.ř. je velmi obsáhlá a je rozpracována ustanoveními § 276 až § 302, kdy ji rámcově lze shrnout následovně. Plátce 50

Kasíková,M. a kol.:: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář, 1. vydání C.H.Beck, 2007, str. 223 51 exekuci jednorázově vyplácených dávek SSP nelze provést ani EP na přikázání jiné pohledávky – pozn. autora

31

mzdy po doručení exekučního příkazu je povinen provádět srážky ze mzdy a tyto srážky zadržet do okamžiku doručení vyrozumění SE o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu. Srážky je povinen provádět až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a také nákladů exekuce. Výši srážky si pod svojí majetkovou odpovědností vypočte plátce mzdy samostatně a to dle následujícího modelového výpočtu. Výpočet srážky působí plátcům mzdy někdy velké problémy a proto si dovolím jednoduchý příklad. Pro modelový výpočet musíme znát následující skutečnosti. Výši čistého příjmu, zda se nejedná o pohledávku přednostní,52 počet vyživovaných osob, osobní stav a místo bydliště. Nejdůležitější je správné stanovení základní částky, která nesmí býti sražena, tzv. nezabavitelné částky. Ta je rovna 2/3 součtu částky životního minima jednotlivce (dnes 3.126,- Kč – viz § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním minimu) a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu v obci od 50.000 do 100.000 obyvatel (dnes 3.155,- Kč – viz § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 S., o státní sociální podpoře) a 1/4 nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné, na manžela vždy. Na povinného je nezabavitelná částka 4.188,- Kč a manžela a vyživovanou osobu 1.571,- Kč (částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru). Dalším důležitým mezníkem pro výpočet je částka, nad kterou se srazí bez omezení zůstatek čisté mzdy po odečtení nezabavitelné částky. Tato částka je dána součtem životního minima jednotlivce (3.126,- Kč) a normativních nákladů na bydlení, nyní už dle místa skutečného bydliště (pro Brno 3.383,- Kč, celkem 6.509,- Kč). Nyní již k samotnému výpočtu: - čistá mzda 20.000,- Kč - manželka a dvě děti - místo bydliště Brno - vymáhaná pohledávka není pohledávkou přednostní Od 20.000,- Kč čisté mzdy odečtu nezabavitelnou částku ve výši 8.901,- Kč (4.188,- Kč nezabavitelná částka na povinného plus 4.713,- Kč – nezabavitelná částka na manželku a dvě děti, tedy 3x1.571,- Kč). dostávám částku 11.099,- Kč jako částku pro srážky ze mzdy, nyní od této částky odečtu 6.509,- Kč (částka nad kterou mohu srážet vše) a dostanu 4.590,- Kč, tedy částku, kterou mohu na vymáhanou pohledávku srazit plně. Částku 6.509,- Kč, jako rozdíl zůstatku čisté mzdy nad nezabavitelnou částku do částky plně zabavitelné, a musím zaokrouhlit směrem dolů na částku dělitelnou 3 bezezbytku, tedy na 6.507,- Kč. Z této částky je možno provést 1/3 srážku ve výši 2.169,- Kč. Z čisté mzdy 20.000,- Kč bude na běžnou 52

přednostními pohledávkami jsou takové pohledávky u kterých je zvýšený společenský zájem na jejich vymožení, např. výživné – výčet uveden v § 279 odst. 2 o.s.ř. – pozn. autora

32

pohledávku, např. vzniklou z titulu nespláceného spotřebitelského úvěru, sráženo v tomto modelovém případě 6.678,- Kč. Do částky čisté mzdy 8.901,- Kč v tomto případě nebude možné srážky provádět a do částky 15.410,- Kč bude srážena pouze jedna třetina nad nezabavitelnou částku. V souvislosti s tímto výpočtem stojí za zmínku skutečnost, že až úpravou platnou od 1.1.2007 došlo k odstranění anomálie spočívající v tom, že při výpočtu nesrazitelné částky, se povinnému započítávali do výše nesrazitelné částky osoby, kterým měl platit výživné.

4.5.2 Postup při provedení srážky v nižší výši Jak jsem již uvedl výše, někteří zaměstnavatelé, plátci mzdy, mají se shora popsaným způsobem výpočtu potíže, kdy například Hlavní město Praha, mzdová účtárna Městské Policie Praha, prováděla srážky z čistého platu ve výši cca 30 tis. ve výši 2.000,- Kč a teprve po doručení vyrozumění o nabytí právní moci začali provádět srážky v zákonem stanovené výši. Když jsem na tuto skutečnost telefonicky upozornil zodpovědnou pracovnici, tak mi bylo sděleno, že do doručení vyrozumění o právní moci si výšku srážky stanovuje sama po dohodě s povinným a po mé oponentuře a sdělení o odpovědnosti za škodu a možnosti poddlužnické žaloby53 mi stroze oznámila, když nás zažalujete, tak my jej vyhodíme a nebudou žádné srážky. V této konkrétní věci byl s oprávněným dohodnut postup spočívající v podání žaloby až téměř před vypršením obecné tříleté promlčecí doby, kdy tato počala běžet, dle mého názoru, dnem kdy plátce mzdy zaslal nesprávně sráženou částku na účet soudního exekutora, neboť následujícím dnem teprve oprávněný mohl uplatnit své právo na správnou splátku poprvé. V tomto výše uvedeném případě je odpovědnost plátce mzdy jednoznačně dána. Dalším okruhem tvořící značně problematickou oblast při tomto způsobu provádění exekuce, je změna plátce mzdy. Současná právní úprava dle o.s.ř. stanoví plátci mzdy, zaměstnavateli, povinnost, při přijímání zaměstnance do práce, vyžádat si od něj potvrzení vystavené předchozím zaměstnavatelem, o tom, zda byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze zaměstnancovi mzdy, kterým soudem a v čí prospěch. Také povinnému je stanovena povinnost vyrozumět soud o tom, že přestal pracovat.54 A stejná povinnost vyrozumění je stanovena i pro zaměstnavatele. Nesplnění této povinnosti je u zaměstnavatele možno sankcionovat náhradou škody a u povinného uložením pokuty. Toto je úprava dle o.s.ř., kdy e.ř. ve svém ustanovení § 60 stanoví, v e.ř mnohokrát použitý princip, přiměřeného použití o.s.ř. upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy při provádění exekuce srážkami ze mzdy 53

viz. § 292 o.s.ř. povinnost zaměstnavatele - ustanovení § 294 a § 295 odst. 2 o.s.ř. a povinnost povinného – ustanovení § 295 odst. 1 o.s.ř.

54

33

a jiných příjmů. Lze aplikovat v exekučním řízení na základě zásady přiměřeného použití i povinnosti plátce mzdy a povinného? V praxi tyto povinnosti plněny nejsou a dochází ke škodám, jakoukoliv judikaturu i nižších soudů jsem nenalezl. Nezbývá než vyslovit vlastní názor. Jsem toho názoru, že lze na základě zmocňovacího ustanovení e.ř. postihnout v exekučním řízení neplnění povinnosti plátce mzdy a také neplnění povinností povinného, ač to z právní úpravy není přímo patrné, neboť v e.ř. je uvedeno „na provádění exekuce“, tedy na vlastní výkon provedení srážek, kdy tímto je rozuměn faktický výkon, tedy procedura upravující z čeho, kolik, komu, na co, nikoli co se stane nesplní-li plátce mzdy či povinný svoji zákonnou povinnost. Na toto téma není vedena žádná širší diskuse a není to problém nějak zásadně vnímaný, ale je tu skrytý potenciál do budoucna, kdy tento by byl odstraněn např. pouhým doplněním do § 60 e.ř. a to tak: „ruší se tečka na konci věty a vkládají se slova povinnosti oprávněného a povinného dle os.ř. jsou zachovány i v exekučním řízení.“

4.5.3 Praktický problém u srážek dávek státní sociální podpory Dalším dílčím problémem, který přinesla aplikace novely platné od 1.6.2006 provedena z.č. 134/2006 Sb. v praxi, je skutečnost, že do té doby bylo možno provést exekuci na pravidelně vyplácené dávky státní sociální podpory a to výkonem rozhodnutí přikázáním jiné pohledávky nebo exekucí přikázáním jiné pohledávky. Po účinnosti novely bylo možno nikoli jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory postihnout toliko pouze výkonem rozhodnutí, a tím i exekuce, srážkami ze mzdy, který je možno vést i na jiný příjem dle ustanovení § 299, kde je výslovně uveden jako jiný příjem, příjem na základě dávek státní sociální podpory. Jiný institut není k postižení takovéhoto peněžitého nároku – pohledávky možný. Po účinnosti této novely některé Úřady práce přestali provádět srážky v plné výši ( to je rozdíl mezi přikázáním pohledávky a srážkou ze mzdy) a iniciativně podávali návrhy na zastavení v rozsahu vydaného exekučního příkazu přikázáním jiné pohledávky. Toto bylo způsobeno tím, že se odpovědní pracovníci neseznámili s přechodnými ustanoveními k této novele, kde je jednoznačně uvedeno v čl. IV odst. 2., že se použijí dosavadní právní předpisy pro výkon rozhodnutí vedený přikázáním jiné pohledávky na dávky státní sociální podpory, za podmínky, že byl pravomocně nařízen před dnem nabytí účinnosti citované novely. Tento problém byl během cca 6 měsíců vyřízen a to tak, že podané návrhy byly zamítnuty a v rámci tohoto státního orgánu byla direktivně sjednána náprava. Přesto tento již vyřešený problém

34

stojí za zmínku, neboť dokresluje a podtrhuje nutnost seznámení se s celou novelou, včetně přechodných ustanovení.

4.6 Postižení mzdy manžela povinného Hlavním problémem, aktuálním a do změny právní úpravy trvalým, zůstává ohledně SJM otázka, je možno postihnout plat, mzdu, manžela povinného? Obecná praxe je taková, že všichni soudní exekutoři vydávají exekuční příkazy k provedení exekuce srážkami ze mzdy manžela povinného. To je, že u všech exekučních řízení, kde manžel povinného pracuje a tento výkon práce je zjištěn, je tento způsob exekuce prováděn. V zhruba jedné desetině případů tento způsob provedení exekuce napadne manžel povinného buď sám, či prostřednictvím svého právního zástupce, návrhem na zastavení exekuce v rozsahu vydaného exekučního příkazu.

4.6.1 Argumentace pro i proti postihování mzdy manžela povinného A v této fázi dochází k nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů. Část obecných soudů takto vedenou exekuci zastaví a část nikoli. Ty soudy, které exekuci zastaví, argumentují nemožností provedení výkonu rozhodnutí srážkou ze mzdy, tedy i exekuce dle ustálené a publikované judikatury zejména NS ČR. Po seznámení s obsahem rozhodnutí KS v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 46/2003 publikovaném pod č. 186 v Přehledu judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce a dále s usnesením NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1774/99 a sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, si dovoluji shrnout důvody o které je opíráno stanovisko nemožnosti postihnutí mzdy manželky povinného následovně. Nárok na mzdu, tedy pohledávka vzniká pouze jednomu z manželů a tedy nepatří do SJM. Do SJM patří pouze vyplacená mzda. S takto uplatněnou argumentací si dovoluji nesouhlasit. Jak jsem již konstatoval v úvodu této kapitoly, je mzda pohledávkou zaměstnance za zaměstnavatelem z důvodu vykonané práce a splatnost tohoto závazku zaměstnavatele nastává ve výplatní den. Toto mé hodnocení se ztotožňuje i s citovanými komentáři Exekučního řádu, kdy z Občanského zákoníku a jeho komentářů vyplývá, že pohledávka spadá do SJM. Ještě považuji za vhodné rozlišit jednou větou mzdu a plat. Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci a plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územně samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace jejíž náklady na platy jsou poskytovány z rozpočtu zřizovatele a školská zařízení zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo 35

dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona.55 Výkon práce v rámci pracovního poměru má osobnostní charakter, tedy je přímo vázán na osobu zaměstnance.56 Nikoliv však nárok na mzdu. Tento nárok je pohledávkou a zaniká vyplacením. Vyplacení může proběhnout v zásadě dvěma způsoby. V hotovosti k rukám zaměstnance, nebo jím písemně zmocněné osoby, kdy o externalitě na základě z.č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, tedy o vyplácení mzdy jiné osobě než zaměstnanci, bez souhlasu zaměstnance, nebudu uvažovat. Druhý způsob je převodem na účet u peněžního ústavu zaměstnancem písemně označený zaměstnavateli. Tento účet nemusí být ve vlastnictví zaměstnance na rozdíl od výplaty například výluhového příspěvku orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky, kde pro zasílání tohoto příspěvku je třeba doložit potvrzení peněžního ústavu o tom, že označený účet je veden na jméno osoby oprávněné k vyplácení výsluhového příspěvku a dále prohlášení této osoby, že má k tomuto účtu dispoziční právo. Rozdělení způsobu úhrady je důležité pro další odůvodnění nesouhlasu se závěry Nejvyššího soudu ČR. Jsem toho názoru, že nárok na mzdu, tedy pohledávka zaměstnance za zaměstnavatelem z titulu vykonané práce, jednoznačně spadá do společného jmění manželů pokud je práce vykonána za trvání SJM a k výplatě dojde také za trvání SJM. SJM je totiž vymezeno jako soubor majetku (aktiv – toho co mám a co po právu očekávám) a závazků (pasiv – toho co jsem spotřeboval a na získání aktiv vynaložil) za splnění v zákoně uvedených podmínek. Majetkem rozumím vše co je penězi ocenitelná, soubor věcí movitých, nemovitých, pohledávek a jiných práv, např. věcných břemen, a je ve vlastnictví určitého subjektu.57 Manželé takovýmto subjektem jsou a jednoznačně právo na mzdu vzniká jednomu z nich a trvá-li manželství a SJM patří tato pohledávka z titulu mzdy jednoho z manželů do společného jmění manželů. Tento svůj závěr opětovně opírám o skutečnost, že mzda je pohledávkou a pohledávky patří do SJM a dále podpůrně bych uvedl např. rozsudek NS ČR ze dne 27.2.2002, sp. zn. 30 Cdo 2051/2001 z kterého právní věta zní: „Příjmy z výdělečné činnosti jednoho z manželů, vykonané před uzavřením manželství, patří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jestliže byly vyplaceny za trvání manželství.“ nebo R 42/1972: „Do bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří celá vyplacená mzda, nikoli jen ta část, která zůstala po uspokojení osobních potřeb toho manžela, o jehož mzdový nárok jde.“ Jsem toho 55

viz § 109 odst. 2 a 3 z.č. 262/2006 Sb. Bělina, M. a kol., Pracovní právo, 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, str. 118 a 358 57 Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, str. 585, bod 8.

56

36

názoru, že Nejvyšší soud České republiky účelově rozdělil mzdu na mzdu vyplacenou a nevyplacenou, kdy i z uvedených judikátů plyne, že skutečně hovoří o vyplacené mzdě, kdy je však třeba vzít v úvahu, že druhý z nich je 36 let starý a první řeší stále situaci za úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Exekučním příkazem srážkami ze mzdy je možno postihnout, budu-li se držet terminologie NS ČR, jen mzdu nevyplacenou, tedy smyslem tohoto exekučního příkazu je zabránit situaci, a to zejména do budoucna, aby nárok byl vyplacen, tedy aby pohledávka ze mzdy zanikla splněním ze strany zaměstnavatele. S ohledem na výše popsané způsoby vyplacení v případě vyplacení mzdy manžela povinného přicházejí do úvahy pouze dva způsoby provedení exekuce. Přikázáním pohledávky u peněžního ústavu za účelem zajištění finančních prostředků na účtu u peněžního ústavu a prodejem movitých věcí, při kterém je možné zajistit hotové peníze nad částku 1.000,- Kč. Tedy nelze uvažovat o způsobu provedení exekuce srážkami ze mzdy, skutečná povaha výplaty mzdy toto jednoznačně znemožňuje, proto uvedené rozdělení na vyplacenou a nevyplacenou mzdu považuji za účelové a ve své podstatě znemožňující vlastní postižení mzdy manžela povinného. Dalším faktem s kterým se NS ČR dle mého názoru dostatečně nevypořádal, je skutečnost, že pohledávka manželu povinného za zaměstnavatelem vzniká a patří s ohledem na dikci občanského zákona o SJM jednoznačně do SJM, nehledě na zákonnou domněnku uvedenou v ustanovení § 144 OZ. Zákonná ustanovení zákoníku práce o možnostech výplaty mzdy pouze zaměstnanci jsou ve vztahu speciality k obecné úpravě občanského zákoníku pro nakládání s majetkem v SJM, tedy toto zákonné omezení je přípustné. Ustanovení o.s.ř. a e.ř., které umožňuje postižení majetku v SJM výše popsaným způsobem je zase ve vztahu speciality k omezením danými pracovně právními předpisy, tedy řetězec se uzavírá a je možno k tomuto výkonu rozhodnutí, exekuci, přistoupit a provést jej. Argumentace o mzdě vyplacené a nevyplacené je pouze přetrvávání ve stále užívané šabloně myšlení a použité argumentace věcí rozhodnutých dle jiné právní úpravy (BSM), bez reflektace na novou právní úpravu a celospolečenský zájem na efektivnějším vymáhání práva. Lhostejno zda formou výkonu rozhodnutí, či exekuce.58 Otázky vznikající při postihování mzdy manžela povinného vyřeší až jednoznačná právní úprava, která by mohla znít následovně: „Ustanovení § 60 e.ř. se doplňuje o větu Jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze exekuci provést i srážkami ze mzdy a jiných příjmů manžela povinného.“

58

V této části si dovoluji podotknout, že chybí jasná a účinná právní úprava ochrany manžela povinného v případě vzniku závazku za trvání manželství pouze povinnému, obdobně jak je tomu v případě prohlášení konkurzu na jednoho z manželů.- pozn. autora

37

4.7 Postižení účtu manžela povinného Jak naznačeno výše obdobná situace jako při postihování mzdy manžela povinného panuje i ohledně postihování účtu manžela povinného. Lze postihnout účet manžela povinného exekučním příkazem na provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu? Podle mne ano a to exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu. EP musí obsahovat obecné náležitosti dle ustanovení § 48 e.ř. a výrok musí být v souladu s ustanovením § 49 e.ř. Tedy výrok musí obsahovat označení peněžního ústavu a přesné číslo účtu, je-li postihováno více účtů u téhož peněžního ústavu, musí být označeno i pořadí v jakém má být vymáhaná pohledávky odepsána. Rozporuplnost současné praxe dokreslují různé přístupy KS, kdy např. KS v Brně potvrdil uložení pokuty peněžnímu ústavu, za ztěžování řízení a to nepostižením účtu manžela povinného.59

4.7.1 Argumentace pro i proti postihování účtu manžela povinného s návrhem de lege ferenda Podle judikatury citované ve stati 4.6. a usnesení NS ČR ze dne 31.7.2003, sp. zn. 20 Cdo 1284/2002 nelze postihnout výkonem rozhodnutí, exekucí, účet manžela povinného u peněžního ústavu. Jako argumentace je uváděno, že pohledávka manžela povinného za peněžním ústavem z důvodu peněžních prostředků na jeho účtu u peněžního ústavu, netvoří SJM. Nezahrnutí finančních prostředků na účtu jednoho z manželů do SJM je odůvodňováno zvláštním režimem tohoto typu pohledávek dle zákonné úpravy. Vztahy založené mezi peněžním ústavem a majitelem účtu se řídí ustanoveními obchodního zákoníku a to § 709 - § 715 pro běžné účty a § 716-§719a pro vkladové účty. Je třeba konstatovat, že podle současné právní úpravy pouze majitel účtu má práva vymezená zákonem vůči peněžnímu ústavu. Jedině majitel může účet rušit, dávat dispozice k převodům, peníze vybírat apod. Ovšem vyvozovat z této skutečnosti bez dalšího závěr, že prostředky na účtu jednoho z manželů nejsou součástí SJM je dle mého názoru chybné. Tímto závěrem dochází opět k účelovému výkladu bránícímu provedení výkonu rozhodnutí, popř. exekuce, přikázáním prostředků na účtu manžela povinného u peněžního ústavu. Chybnost tohoto shora popsaného judikovaného závěru spočívá v popření vztahu speciality právních předpisů upravujících možnost postižení 59

usnesení o uložení pořádkové pokuty, EÚ Praha 7, č.j. 63EX 2601/06-6, ze dne19.9.2006 usnesení KS v Brně, č.j. 20 Co 641/2006-35, ze dne 12.6.2007

38

majetku v SJM pro pohledávku vzniklou pouze jednomu z manželů k právní úpravě vztahů mezi majitelem účtu a peněžním ústavem s přihlédnutím k úpravě SJM a to přesně podle vzorce popsaného v bodě 4.3.3. i zde si dovoluji vyslovit názor, že tyto spory nejasnosti odstraní pouze jasná právní úprava, která by mohla znít následovně: „Ustanovení § 62 e.ř. se doplňuje o odstavec 3, který zní 3) Jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze exekuci provést i přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného a také příkazem k výplatě z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.“ Zde bych vyzdvihl z navrhované úpravy skutečnost, že touto úpravou by nedošlo k uzákonění možnosti postihnout jakoukoliv pohledávku manžela povinného, tedy i tu, která by jednoznačně nesplňovala kriteria SJM, ale pouze pohledávky z titulu účtu vedeného u peněžního ústavu.

4.8 Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu, obecná úprava, nastínění problému a jeho řešení Na základě ustanovení uvedeného v 4.7.1. by bylo možno vést exekuci na základě exekučního příkazu k výplatě z účtu manžela povinného u peněžního ústavu. Příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu je poměrně novou právní úpravu60 rozpracovanou v ustanovení § 320b až 320h o.s.ř., která se v praxi vůbec nepoužívá a která umožňuje přikázat příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu kterémukoliv peněžnímu ústavu, který nemusí být přesně označen, aby po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a předložení tohoto pravomocného rozhodnutí a vlastního příkazu k výplatě, vyplatit částku určenou v příkazu na účet oprávněného. V rámci exekučního řízení se přiměřeně použije ustanovení o.s.ř.61 Tato úprava se mi jeví dobrou a akční, přesto je však nevyužívána a její aplikace bude v praxi výrazně omezená na jednotlivé případy a také bude spojena s aplikačními problémy v případě střetu tohoto výkonu rozhodnutí, exekuce, navzájem popřípadě s přikázáním pohledávky z účtu. Z.č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí tuto situaci neupravuje. Přijde mi logické, že pokud bude účet u peněžního ústavu „blokován“ předchozí exekucí vedenou standardně přikázáním pohledávky z účtu, nebude moci být výplata na základě příkazu k výplatě z účtu u peněžního ústavu provedena. Ale toto nikde z úpravy nevyplývá a charakter příkazu je jednorázový, tedy nějaké řazení „do pořadí“ nepřichází v úvahu, kdy buď se v den doručení provede zcela, nebo z části a nebo se neprovede a jeho účinky zanikají. Nastíněný problém bych navrhoval řešit novelizací 60 61

platná od 14.5.2006, zavedeno novelou č. 113/2006 Sb. – pozn. autora viz § 65a e.ř.

39

ustanovení § 320f odst. 2 o.s.ř. následovně: „Ve větě první druhého odstavce se za slova částka uvedená v příkazu k výplatě vkládají slova k dispozici bez omezení a dále se pokračuje původním textem.“ Tato úprava řeší jen například předchozí výkony rozhodnutí na účtu povinného, ale neřeší situaci, kdy by došlo k doručení více příkazů k výplatě ve stejný den, toto by bylo třeba řešit novelizací ustanovení odstavce 1 a to: „Odstavec jedna se doplňuje následovně: Je-li v jeden den doručeno témuž peněžnímu ústavu více příkazů k výplatě, a peněžní prostředky nedostačují na plné vyplacení všech, peněžní ústav provede výplatu poměrně.“

40

5 Náklady exekuce v rámci rozvrhového jednání Dražba nemovitosti, většinou obydlí povinného, je jedním ze způsobů provedení exekuce za účelem vymožení závazku povinného, který však trvá ze všech způsobů provedení exekuce nejdéle s ohledem na množství přípustných opravných prostředků ze strany povinného a administrativní složitost, ale patří k nejefektivnějším způsobům provádění exekuce. Jako velký problém, který vedl až téměř k neprovádění dražeb nemovitostí u většiny exekutorů, jsem v době zadání tématu této práce vnímal skutečnost nezařazování nákladů exekuce při provádění exekuce prodejem nemovitosti do tzv. I. skupiny, tedy mezi náklady státu, tedy soudní exekutor byl uspokojován, byl-li vůbec uspokojován, nejčastěji v III. skupině. Tento problém vyřešila novela účinná od 1.1.2008, avšak také ne zcela, jak rozvedu níže.

5.1 Průběh exekuce prodejem nemovitosti Exekuční řád upravuje exekuci prodejem nemovitosti výslovně v ustanovení § 66, kde je také omezení rozhodovací pravomoci soudního exekutora.62 Dále je konkrétní úprava uvedena v § 68 a odkaz na o.s.ř. § 69. Vlastní praktický průběh je následující. Exekuční soud pověří provedením exekuce soudního exekutora, tento si zajistí výpis z listu vlastnictví, je-li z tohoto listu vlastnictví zřejmé, že nemovitost je ve vlastnictví povinného vydá soudní exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného, tento exekuční příkaz musí obsahovat mimo obecných náležitostí také identifikaci nemovitostí, kterých se týká a tato identifikace musí odpovídat ustanovení § 5 z.č. 344/1992 Sb., a také se v něm přímo uloží povinnému, aby ve stanovené lhůtě sdělil soudnímu exekutorovi kdo a jaká práva má k nemovitostem dle EP, takto vyhotovený exekuční příkaz se doručí oprávněnému (i usnesení o nařízení exekuce) a zejména příslušnému Katastrálnímu úřadu, kdy den doručení KÚ je rozhodující pro stanovení v případě souběhu několika exekucí, či výkonu rozhodnutí, která exekuce je přerušena a v které je možno pokračovat.63 Pak se provedou veškeré součinnosti, tyto se vyhodnotí a usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkaz se zašle povinnému. Proti EP není přípustný opravný prostředek, avšak proti usnesení o nařízení exekuce ano a to do 15 dnů ode dne doručení. Po doručení usnesení o nařízení exekuce oprávněnému i povinnému (povinnému nesmí býti doručeno dříve, než oprávněnému) jsou doručenky od doručení usnesení o nařízení exekuce do vlastních rukou zaslány exekučnímu soudu k vyznačení právní moci. Pokud není podáno odvolání soud dříve či později právní 62 63

viz. § 66 odst. 3,4 e.ř. viz. § 14 z.č. 119/2001 Sb

41

moc vyznačí a zašle jedno vyhotovení usnesení o nařízení exekuce zpět soudnímu exekutorovi, který může po právní moci usnesení o nařízení exekuce, přibrat znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady cen nemovitostí. V tomto usnesení se znalci uloží znalecký úkol spočívající ve stanovení ceny obvyklé nemovitostí postižených a označených v exekučním příkaze současně s termínem do kdy znalec vypracuje a předá tři vyhotovení znaleckého posudku.64 Dále znalec musí ocenit práva a závady s nemovitostí spojené. Po vypracování znaleckého posudku je vydáno usnesení o ceně, kterým se stanovuje výsledná cena pro stanovení nejnižšího podání a tato cena reflektuje na práva a závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, kdy těmto také znalec stanovuje cenu. Toto upravuje § 336a odst. 2, kde je použito terminologie „u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále“, což je právně neurčitým termínem při jehož výkladu je nutné se řídit nejen praxí, ale, a to zejména, sociální inteligencí. Toto usnesení se doručuje účastníkům a osobám o kterých je známo, že pro ně na nemovitosti váznou práva a závady a je proti němu přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení. Po právní moci usnesení o ceně je nařízeno dražební jednání usnesením, kterým je mimo jiné stanoveno den, hodina a místo konání dražebního jednání, nejnižší podání a to ve výši 2/3 výsledné ceny a dražební jistota. Často dochází k tomu, že je stanovena dražební jistota ve výši vyšší než ekvivalent 15.000,- Euro a tato dražební jistota je přijímána v hotovosti a po dražebním jednání zase vyplácena v hotovosti. Tato praxe odporuje z.č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, s možnostmi sankcí v zákoně uvedených a to až do výše 5 mil. Kč jak příjemci platby, tak i poskytovateli. Do zahájení dražebního jednání mohou věřitelé přihlásit svoje vymahatelné pohledávky, k později přihlášeným pohledávkám se nepřihlíží a jsou odmítnuty usnesením, bez možnosti odvolání, tedy nebudou uspokojeny z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitosti. Taktéž vymáhající věřitel, další oprávněný, či přihlášený věřitel by měli soudu sdělit, zda žádají zaplacení svých pohledávek. Pokud tak neučiní vystavují se riziku, že vydražitel převezme dluh povinného.65 Pokud není podána vylučovací žaloba,66 popřípadě odvolání do dražební vyhlášky, nastane den dražby. Dražit mohou ti co složili dražební jistotu a nebrání jim v nabytí nemovitosti jiný zvláštní předpis. 64

V poučení usnesení o přibrání znalce, kdy účastníci mohou pouze uplatnit námitky proti osobě znalce, je vhodné uvést, že použije-li znalec ke stanovení obvyklé ceny srovnání prodejních cen obdobných nemovitostí, musí uvést identifikaci nemovitosti a informačního zdroje, tak aby byla zajištěna přezkoumatelnost jeho závěrů. – pozn. autora 65 S tímto případem jsem se v praxi ještě nesetkal, kdy oprávněný v 70% případů skutečně o výplatu nepožádá. Tato situace by byla velmi výhodná pro vydražitele, který by držel proti oprávněnému nevymahatelnou – nevykonatelnou pohledávku. Převzetím by nastoupil na místo dlužníka, z rozvrhu by dostal částku nejvyššího podání, bez nákladů exekuce na dražbu, zpět a okamžikem právní moci usnesení o rozvrhu by započetl. Jiný případ, kdy by se tento postup vyplatil mne nenapadá. – pozn. autora 66 ve věci sp. zn. 66E 180/2004 bylo konáno na MěS Brno dražební jednání, ikdyž byla soudu doručena vylučovací žaloba a soudce to konstatoval do protokolu o průběhu dražby

42

Dražit nesmí povinný, manžel povinného, soudci, zaměstnanci soudů. Zde nastává otázka, v minulosti medializovaná, zda může u jiného exekutora dražit jiný exekutor.67 Jsem toho názoru, že nesmí. Když jsou úkony soudního exekutora považovány za úkony soudu a při výkonu exekuční činnosti je soudní exekutor v postavení veřejného činitele a má se přiměřeně používat ustanovení občanského soudního řádu, tak dražit nesmí, ač to, byť prezident Exekutorské komory České republiky, zdůvodňuje jakkoliv. V rámci dražebního jednání je udělen příklep na nejvyšší podání, vyhlášeno usnesení a posléze vydáno usnesení o udělení příklepu. Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání. Ode dne právní moci usnesení o udělení příklepu běží vydražiteli lhůta na doplacení nejvyššího podání na které se započítává složená dražební jistota. Tato lhůta nesmí být delší jak dva měsíce. Dnem následujícím po dni vydání usnesení o udělení příklepu je vydražitel oprávněn převzít vydraženou nemovitost, tedy ujmout se držby, což je velmi zásadní průlom do domovní svobody, neboť při převzetí nemovitosti je vydražitel jen vydražitel, nikoli vlastník a k převzetí nemovitosti je třeba přistupovat vždy s citem. O převzetí nemovitosti je povinen vydražitel vyrozumět soud. Po doplacení nejvyššího podání podává soudní exekutor návrh exekučnímu soudu na rozvrhové jednání při kterém je rozdělen výtěžek dražby včetně přírůstků. Z uvedeného důvodu máme složené dražební jistoty a doplacená nejvyšší podání uložena na účtu, který není úročen, neboť vyčíslovat přírůstek je bez součinnosti banky nemožné a žádný oslovený peněžní ústav nenabízí individualizovaný výpočet úroků z jedné částky, ale pouze z celku, tedy by musel být na každou dražbu zvláštní účet. Nejpozději při rozvrhovém jednání je účastník rozvrhu oprávněn popřít pravost, výši a zařazení do skupin pro uspokojení. Po doplacení nejvyššího podání vydává soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce – viz bod 5.2. spojených s dražbou nemovitosti. Soud na základě rozvrhového jednání vydá rozvrhové usnesení, kterým provede uspokojení pohledávek podle jejich zařazení do skupin a pořadí. I. skupinou jsou náklady řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, kdy jak uvedeno shora soudy neakceptovaly náklady soudního exekutora určené v příkaze k úhradě nákladů exekuce jako náklady státu – viz dále. Právní mocí usnesení o rozvrhu zanikají zástavní práva, věcná břemena a nájemní práva na nemovitosti váznoucí za předpokladu, že za ně nebyla vyplacena náhrada vydražiteli. Po právní moci usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty získané dražbou nemovitosti soudní exekutor vyplatí částky dle rozvrhového usnesení a také zašle vyrozumění příslušnému katastrálnímu úřadu, která zástavní práva a omezení zanikla. Praxe některých KÚ je taková, že pokud je na LV zapsáno více EP k prodeji nemovitosti požadují, aby každý

67

medializovaná kauza JUDr. Podkonického, viz. např. www.kn.cz/clanek.html?ida=1726.

43

soudní exekutor zaslal sdělení, že oprávnění provést exekuci zaniklo, aby KÚ zapsané poznámky ve sdělení přesně označené, vymazal. Tímto jsem v krátkosti popsal jak probíhá exekuční řízení prodejem nemovitosti u soudního exekutora. V rámci tohoto řízení je doručováno do vlastních rukou cca 20 písemností, 40 doporučeně s dodejnou a je 5 možností odvolání a dvě možnosti podání námitek.

5.2 Příkaz k úhradě nákladů exekuce PUNE je rozhodnutím svého druhu68 vedoucí ke stanovení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, vydávaným na základě speciálního zmocnění v usnesení o nařízení exekuce a to většinou slovy: „Povinný je povinen uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce, jejich výše bude vyčíslena exekutorem samostatným rozhodnutím. Nařízení exekuce se vztahuje i na tyto náklady.“69. Nákladem exekuce je odměna soudního exekutora a náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a náhrada za osobní doručování písemností – viz vyhláška č. 330/2001 Sb. ve znění p.p., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Nákladem oprávněného je účelně vynaložený náklad na provedení exekuce a to zejména náklady právního zastoupení v exekučním řízení, kdy jejich výše se určí dle ustanovení příslušných ustanovení vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění, sazby odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem. Samozřejmě to může být i jiný náklad, kdy kriteriem je účelnost, kdy to může být i nájemné uhrazené oprávněným za nájem bytové náhrady ode dne vykonatelnosti rozhodnutí o vyklizení bytu do provedení vlastního výkonu.70 Pro rozvrhové jednání –viz výše, by měl být vydáván PUNE v souvislosti s provedenou dražbou nemovitosti a dotýkající se pouze nákladů s touto dražbou spojených a odměnou z vymoženého plnění touto provedenou dražbou, kdy takto vydaný PUNE po své právní moci slouží jako rozhodnutí, kterým byly pravomocně stanoveny náklady oprávněného a náklady exekuce v rámci dražby. Podmiňovací způsob v předchozí větě jsem užil záměrně, neboť často tomu tak není a v PUNE vydaném po doplacení nejvyššího podání je rozhodováno o nákladech celé doposud provedené exekuce bez návaznosti na provedenou dražbu, tedy PUNE je vydáván na vyšší částku, než na kterou by měl dle mého názoru znít. PUNE soudní exekutor doručuje oprávněnému a povinnému, kteří mají ve lhůtě osmi dnů od

68

Kasíková,M. a kol.:: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář, 1. vydání C.H.Beck, 2007, str. 300 69 viz. usnesení Městského soudu v Brně, č.j. 96 Nc 387/2008-15, ze dne 29.1.2008 70 usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 16 Co 29/2005

44

doručení podat proti příkazu námitky. Podle úpravy platné do 31.12.2007 byla tato lhůta třídenní, tedy došlo k jejímu výraznému prodloužení. PUNE, který je v právní moci společně s USNE s vyznačenou doložkou právní moci, je dostatečným podkladem pro rozvrhové jednání exekučního soudu o rozdělení výtěžku dražby nemovitostí ve vztahu k nákladům exekuce.

5.2.1 Praxe soudů před 1.1.2008 Do účinnosti novely e.ř. od 1.1.2008 byla nejednotná praxe obecných soudů při uspokojování nároku soudního exekutora vzniklého v souvislosti s dražbou nemovitosti povinného a to v tom smyslu, že některé soudy zařazovaly nárok soudního exekutora vyjádřený v PUNE do I. skupiny jako náklady státu (ust. § 337c odst. 1 písm. a), některé soudy postupovaly poměrně složitým způsobem poměrného uspokojování dle uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného, a jiné soudy zcela odmítali přiznat soudnímu exekutorovi jakýkoliv nárok. Tato nejednotnost v praxi nebyla odstraněna ani stanoviskem NS ČR sp. zn. Cpjn 200/2005, kde v bodě XVIII. je výslovně uvedeno, že nelze uspokojit nárok soudního exekutora v první skupině a to z důvodu, že skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ samozřejmě nečiní. Pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř.). I po vydání tohoto stanoviska bylo dále postupováno tak jak je uvedeno výše, tedy třemi způsoby. Tato situace vedla v podstatě k tomu, že nebyly nařizovány dražby nemovitostí v těch případech, kde bylo známo o exekučním soudu, že soudního exekutora nezařadí do skupiny ve které dosáhne uspokojení. Současně byl i vedlejší negativní efekt a to v tom, že SE vydal PUNE a jeho právní mocí byl povinen odvést DPH z takto vyúčtovaného plnění, aniž by toto plnění přijal.71

5.2.2 Úprava účinná od 1.1.2008 K odstranění jednoznačné nedostatečnosti v oblasti popsané v bodě 5.2.1. došlo novelou s účinností od 1.1.200872, kdy bylo novelizováno ustanovení § 68 a to tak, že byl vložen odst. 2, který zní: „Náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř.“ Já osobně tuto formulaci bych doplnil následovně: za slova náklady exekuce vložit „vzniklé v souvislosti s provedením exekuce prodejem nemovitosti“ a ponechat ostatní text. Toto nevyjádření specifikace nákladů exekuce 71 72

viz pokyn Ministerstva financí České republiky D 247/02. projednání a schválení této novely stálo EK ČR 478.000,- Kč bez DPH – pozn. autora a přiložená zpráva

45

povede k zbytečným polemikám o tom, zda veškeré náklady exekuce jako takové, či jen ty, které mají vztah s prodejem nemovitosti. S ohledem na čerstvost této úpravy nelze odhadnout, zda toto nevyjádření povede skutečně k nějakým střetům, ale vyjdeme-li z úvahy, že se jedná o náklady státu v souvislosti s dražbou nemovitosti, mělo by se jednat o náklady exekuce také v souvislosti s dražbou nemovitosti. Nyní lze pouze pozitivně, z pohledu soudního exekutora, hodnotit tu skutečnost, že když exekutor provede exekuci prodejem nemovitosti povinného, nebude tak konat zdarma, ale bude s ním v rozvrhu počítáno, tedy dojde své odměny. Další skutečností, kterou novela neřeší, jak bude postupováno v případě dražeb uskutečněných před účinností novely. Jsem toho názoru, že rozhodující by mělo být datum, kdy bude konáno rozvrhové jednání, tedy rozvrhové jednání by mělo probíhat dle práva platného v den konání.73 Jinak řečeno po 1.1.2008 by měl být nárok soudního exekutora uspokojován jako nárok státu, ale až čas ukáže jaká bude skutečná praxe.

73

Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, Praha: C.H.Beck, 2001, str.1631

46

6 Postižení členských práv povinného jako člena bytového družstva V rámci této práce bych rád nastínil jak současnou právní úpravu postižení členského podílu povinného v bytovém družstvu, tak ekonomické dopady současné právní úpravy a zamyslel se nad možností vytvoření institutu, který by tyto negativní ekonomické dopady odstranil.

6.1 Vlastní průběh exekuce Postižení členského podílu v bytovém družstvu je prováděno exekučním příkazem k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv povinného – členských práv a povinností a to na vypořádací podíl za zaniklé členství povinného v bytovém družstvu, jedná se o provedení exekuce, která ve své podstatě vychází z výkonu rozhodnutí postižením jiných majetkových práv, který je speciálním ustanovením k výkonu rozhodnutí přikázání pohledávky.74 Takto vydaným exekučním příkazem zakáže exekutor povinnému pohledávkou na vypořádacím podílu za bytovým družstvem jakkoliv nakládat a bytovému družstvu zakáže vyplatit pohledávku povinnému a uloží ji vyplatit soudnímu exekutorovi. Tento exekuční příkaz musí opět splňovat obecné náležitosti dle ust. § 48 a výrok musí ve smyslu ustanovení § 49 e.ř. obsahovat označení členství v družstvu a to identifikací družstva. Vztahy mezi členem bytového družstva a družstvem upravuje obecně obchodní zákoník části druhé v obecných ustanoveních pro obchodní společnosti a družstva - § 56 – 260 a pak v speciálních ustanoveních části druhé, hlavy druhé v ustanoveních § 221 - § 260. Pro vlastní pochopení shora popsaného způsobu při provádění exekuce považuji za vhodné zdůraznit následující skutečnost. Vydaným EP je postihován nárok na vypořádací podíl člena družstva, kterému zaniklo členství v družstvu ve smyslu ust. § 231 odst. 1 ObchZ. Způsob výplaty, a její výši, vypořádacího podílu upravují stanovy toho kterého bytového družstva, není-li tam úprava obsažena, postupuje se dle zákona.75 Výše vypořádacího podílu je povětšinou smluvně vázána na členský vklad u družstev vzniklých před rokem 1989 a u po tomto roce vzniklých družstev na tzv. další členský vklad. Obojí vyjadřuje částku zaplacenou družstevníkem družstvu za svůj majetkový-družstevní podíl. S členstvím v bytovém družstvu je spojeno právo na uzavření nájmu ke konkrétnímu bytu, bytové jednotce, z vlastnictví družstva mezi tímto družstvem a družstevníkem. Dalším smluvním limitujícím faktorem pro výplatu vypořádacího 74

Kasíková,M. a kol.:: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), Komentář, 1. vydání C.H.Beck, 2007, str. 229 75 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník, Komentář, 9. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, str. 293

47

podílu je vázání okamžiku výplaty na uvolnění a předání bytu zpět vlastníku, tedy družstvu. Tedy prakticky to probíhá tak, že je samozřejmě nařízena exekuce usnesením soudu, je –li zjištěn členský podíl v družstvu, kdy v drtivé většině případů bývá zjištěn tím způsobem, že povinný má evidováno trvalé bydliště v domě, který je ve vlastnictví bytového družstva, kdy pokud je členem družstva a nájemcem bytu a nemá tam trvalý pobyt, či jinou dosledovatelnou vazbu, nebývá takový členský podíl zjištěn a postihován, je vydán EP a tento doručen. Po nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a EP je vyhotoveno vyrozumění o nabytí právní moci a toto je odesláno družstvu. Tedy družstvo by mělo poslat peníze, kdy zákonná úprava je do tří měsíců po schválení účetní uzávěrky za rok ve kterém zaniklo členství. Jenže toto není úprava od které by se nedalo odklonit, je to pro případ, že společenská smlouva nestanoví něco jiného a jak jsem uvedl většinou, tedy v 90% případů, stanoví. Takže nastává situace, že povinnému zanikl členský podíl v družstvu, byt stále užívá, platí nájem, družstvo to žádným způsobem neřeší a oprávněný neobdržel a neobdrží žádné plnění. Ve zbytku případů, kdy družstvo nemá výplatu vázanou na podmínky, je soudnímu exekutorovi vyplacena dle exekučního příkazu částka ve výši několika tisíc až desítek tisíc korun. Nejvíce co jsem se setkal s vyplacením vypořádacího podílu ze zaniklého členství v družstvu byla částka 130.000,- Kč a bylo to díky tomu, že to bylo družstvo vzniklé po roce 1989 za účelem privatizace bytového domu z majetku města, kde byl složen další členský vklad na opravu domu a to zateplení pláště budovy a výměnu oken. Abych tedy shrnul současnou praxi, stává se, že členský podíl v bytovém družstvu (v podstatě v každém družstvu) z důvodů shora uvedených není postižen, neboť není žádná zveřejňovaní, či registrační povinnost, členů družstva vůči třetím osobám či nějakému centrálnímu registru, když je podíl zjištěn a jsou v rámci exekučního řízení splněny procesní náležitosti pro vznik a výplatu nároku na vypořádací podíl, nejsou splněny podmínky pro výplatu vypořádacího podílu dle stanov družstva – viz výše a pokud vše proběhne a je ze strany družstva vypořádací podíl vyplacen, je výplata tak nízká, že nebývá uspokojena celá pohledávka oprávněného. Vezmu-li, v kontextu s výše uvedeným, do úvahy cenu za kterou je prodáván podíl v bytovém družstvu s návazností na uzavřenou nájemní smlouvu, je zde výrazný nepoměr a dochází k poškozování oprávněného, ale i povinného, neboť reálná cena podílu, který mu v rámci exekučního řízení zanikne, by často postačil na úplné vyrovnání závazku vymáhaného v rámci exekuce, ale i na úhradu nákladů exekuce a nákladů oprávněného, tedy povinný by plně uspokojil svého věřitele a často by zůstal i kladný rozdíl pro jeho osobu. Jen pro praktickou představu. Vypořádací podíl na členský podíl v SBD Mír se sídlem v Brně, kdy členství vzniklo v roce cca 1985 a s kterým je spojena nájemní smlouva k bytu I. kategorie o dispozici 48

3+1 na sídlišti v městské části Brno –Vinohrady činí cca 50.000,- Kč. Za převod členských práv k témuž bytu je dnes běžně požadováno 2,2 milionu Kč76. Toto je propastný rozdíl, který odůvodňuje závěr o tom, že tento způsob exekuce, je-li proveden, de facto poškozuje všechny strany exekučního řízení a jediným, kdo z této situace může těžit je vlastní bytové družstvo. Jako správnou hodnotím praxi v rámci dědického řízení, kdy zůstavitel byl členem družstva, a hodnota tohoto členského podílu bývá soudním komisařem stanovena nikoli ve výši vypořádacího podílu, ale ve výši dle jeho skutečné, tržní ceny. Je faktem, že v tomto případě dochází k zániku členství smrtí člena, ale dědic může požádat o členství v bytovém družstvu, kdy pokud tak neučiní, je to jeho svobodná volba a vznikne mu nárok na vypořádací podíl.

6.2 Návrh úpravy de lege ferenda včetně odůvodnění Současná právní úprava, tak jak je popsána výše i se všemi dopady, jiný než popsaný postup neumožňuje, čehož využívají různá individua, která se zabývají lichvou v pravém slova smyslu a už i téměř všechny realitní kanceláře. Ke změně tohoto stavu by mohlo dojít pouze novelizačním zásahem, který by změnil v současné době obchodním zákoníkem stanovený zánik členství v družstvu (obecně), a to na okamžik nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, či vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Je otázkou zda takto postupovat pouze u bytových družstev, či všech družstev obecně. Pro potřeby této práce budu dále uvažovat pouze o členství v bytovém družstvu. V rámci obchodního zákoníku je tedy třeba změnit, jak jsem uvedl výše, skutečnost zániku členství v bytovém družstvu. Další novelizační zásah by se musel dotýkat o.s.ř. v rozsahu tom, jak postupovat, když by nešlo použít speciální výkon rozhodnutí na principu přikázání jiné pohledávky, neboť tato pohledávka by nevznikla, protože by členství v bytovém družstvu nezanikalo. V rámci o.s.ř. se mi jeví jako nejvhodnější způsob zavedení nového způsobu provedení výkonu rozhodnutí, která se musí přenést do exekučního řádu, tedy exekuční řád bude v tomto směru třeba také novelizovat, i když odkazuje na o.s.ř. Jak tuto úpravu provést co nejjednodušeji a nejjasněji? Obchodní zákoník by musel být změněn následovně. Ustanovení § 231 odst. 1 se doplňuje takto „za slova členských práv a povinností, se vkládají slova s výjimkou členství v bytovém družstvu, a za slova usnesení o nařízení exekuce se vkládají slova s výjimkou členství v bytovém družstvu.“ Jsem toho názoru, že není třeba speciálně upravovat, a to s ohledem na níže uvedenou úpravu postupu dle o.s.ř., 76

nabídka RK correct real estate, s.r.o. v Real-City, číslo 136, od 3.3.2008 do 16.3.2008, str. 24

49

v obchodním zákoníku vznik členství v bytovém družstvu, kdy postačí úprava současná ve smyslu jiného způsobu stanoveného zákonem, kdy by se jednalo zajisté o přechod nikoli převod, který je blíže upraven ustanoveními obchodního zákoníku. Novelizace v rámci o.s.ř. se musí dotýkat ustanovení § 261 a to tak, že se odstavec 1 doplňuje o větu: „Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí prodejem členského podílu v bytovém družstvu a s tím souvisejících práv, označí v návrhu bytové družstvo, kterého je povinný členem.“ Zde si dovoluji podotknout, že u výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je tato povinnost oprávněnému dána až v samotném ustanovení o tomto jednotlivém výkonu rozhodnutí.77 Název hlavy páté se ruší a nahrazuje se následovně „ Prodej movitých věcí, nemovitostí a členského podílu v bytovém družstvu“. Prodej družstevního podílu v bytovém družstvu bych zařadil a připodobnil k prodeji nemovitosti, kdy zde dochází k výkonu rozhodnutí na majetek povinného vázaný na jeho základní sociální potřebu a to potřebu bydlení. Navrhuji vytvořit nový § a to „§ 338b Prodej členského podílu v bytovém družstvu a s tím souvisejících práv a povinností 1) Na prodej členského podílu v bytovém družstvu a s tím souvisejících práva a povinností se užije ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. 2) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému zakáže, aby po doručení usnesení družstevní podíl převedl na někoho jiné nebo jej zatížil. Bytovému družstvu soud přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení poskytlo soudu přesné vymezení práv a povinností, které se vážou k postiženému členskému podílu, včetně aktuálního znění stanov. Pokud tak družstvo neučiní odpovídá tak za škodu vůči účastníkům řízení a třetím osobám. 3) Kde zákon pro výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stanoví povinnost doručovat povinnému je třeba v rámci výkonu rozhodnutí prodejem členského podílu povinného v družstvu doručovat i manželu povinného a to stejným způsobem. Na místo katastrálního úřadu se doručuje bytovému družstvu. 4) Na vydražitele členského podílu povinného v bytovém družstvu přechází členský podíl a práva a povinnosti povinného vůči bytovému družstvu za předpokladu, že usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci a doplatil nejvyšší podání a to k pozdějšímu dni z těch, ve kterých byly splněny uvedené podmínky. Okamžikem přechodu má vydražitel vůči povinnému postavení vlastníka nemovitosti.

77

viz ustanovení § 261 a § 335 o.s.ř.

50

5) Za závadu ve smyslu ust. § 336a odst. 1 písm. c) se nepovažuje nájemní vztah mezi povinným a bytovým družstvem a povinný nemůže žádat náhradu dle § 337b odst. 5.

k odstavci 1) – jak jsem již uvedl výše, členský podíl v bytovém družstvu je navázán na nájemní smlouvu a uspokojování potřeby bydlení povinného. Z tohoto důvodu a za účelem maximalizace výnosu z prováděného výkonu rozhodnutí, kdy tímto by bylo dosaženo vyššího uspokojení oprávněného a povinný by nebyl poškozován, tak jak za současné právní úpravy, je mnou navrhován postup shodný pro výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti. k odstavci 2) – zde je dán obvyklý zákaz dispozice s postiženým majetkem, v tomto případě členským podílem a dále povinnost pro bytové družstvo sdělit přesná práva a povinnosti na členství navázaná, tak aby bylo možno tato práva a povinnosti při prodeji řádně specifikovat. Zejména by se jednalo o uzavřenou nájemní smlouvu k bytu, o jaký byt se jedná, dispozice tohoto bytu, způsob vytváření a stanovení úhrad do fondu oprav, jiné platby související s nájmem, kdo je dodavatel jakých energií apod. Stanovy jsou nutné pro seznámení případných zájemců o dražbu s jejich právním postavením ve vztahu k družstvu. k odstavci 3) – takováto výslovná úprava povinnosti doručování současně s povinným i jeho manželu je nutná, neboť ze zákona vzniká členství v bytovém družstvu přímo i druhému manželu a je tedy na místě mu doručovat tak jak povinnému. Za situace, že členství vzniklo povinnému před uzavřením manželství, by taková povinnost bez této právní úpravy nenastávala, ale provedením této právní úpravy se předejde naprosto irelevantním diskuzím o tom co mělo být doručováno a komu. Evidenčním orgánem, který vede evidenci o vlastnictví předmětného členského podílu je družstvo a z toho důvodu je namísto doručování katastrálnímu úřadu navrženo doručování přímo tomuto družstvu. k odstavci 4) – úprava odlišná od přechodu vlastnictví k nemovitosti je podle mne vhodná z důvodu, že vydražiteli vstupem do práv vznikne povinnost hradit nájem a jiné povinné platby vůči bytovému družstvu, kdy však s největší pravděpodobností fakticky byt užívat nebude. Toto si dovoluji tvrdit na základě zkušeností s dražbami nemovitostí sloužících k bydlení, kde však povinnost hradit ze strany vydražitele jakékoliv platby nenastává. Vlastnictví přechází u nemovitosti zpětně, ale vzniká pouze povinnost uhradit daň z převodu nemovitosti a to do konce 3 měsíce po měsíci ve kterém byla splněna poslední podmínka pro přechod vlastnictví. Taktéž daň z nemovitostí se hradí dle stavu k 1.1. běžného kalendářního roku, tak jak je zachycen na příslušném listu vlastnictví. U družstevního bytu je však situace odlišná a proto si vyžaduje odlišnou právní úpravu a to i co do fikce vlastnictví nemovitosti, neboť nebýt této zákonné fikce, mohlo by dojít k situacím, že kdyby bytové družstvo odmítlo 51

podat jako vlastník žalobu na vyklizení bytu, a učinil tak vydražitel sám jako nájemník, mohl by někdo namítat nedostatek aktivní legitimace ze strany takovéhoto vydražitele, kdy nelze vyloučit možné případné obstrukce družstva způsobené neznalostí, či osobními vazbami. k odstavci 5) – jelikož by se členský podíl v bytovém družstvu a práva s ním spojená oceňoval cenou obvyklou a to soudním znalcem přibraným soudem, dle příslušných ustanovení o.s.ř. pro výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a v době kdy znalec by zpracovával znalecký posudek, by zde byla platná nájemní smlouva pro povinného, což by bylo možno chápat jako vadu, ve smyslu ust. § 336a odst. 1 písm. c) o.s.ř., považuji za vhodné a účelné vymezit zákonem, že tento nájemní vztah nebude za vadu považován a povinnému také nepřísluší právo žádat náhradu dle § 337b odst. 5 o.s.ř., kdy tato úprava jednoznačně by měla zabránit možným aplikačním nejasnostem, které by mohly nastat v případě, že by tato úprava provedena nebyla. Exekuční řád bych doplnil následovně. „§ 49 odst. 1 písmeno g) zní: Označení bytového družstva kterého je povinný členem, jde-li o provedení exekuce prodejem členského podílu povinného v bytovém družstvu a s tím souvisejících práv a povinností. Dosavadní písmeno g) se nahrazuje písmenem h).“ Dále by se změna musela dotknout § 59 odst. 1) písmeno c), které by se změnilo: „prodejem movitých věcí, nemovitostí a členského podílu v bytovém družstvu“. § 63 změnit tak, že za slova v družstvu na konci ustanovení vložit slova „s výjimkou bytového družstva“ a pak pokračovat závorkou. § 66 odst. 3 doplnit za slova nemovitosti povinného „a členského podílu povinného v bytovém družstvu.“ § 68 doplnit za slova nemovitosti povinného „a členského podílu povinného v bytovém družstvu.“

6.3. Úvaha o registru členů družstev Za zamyšlenou také stojí možnost zřízení centrální evidence členů bytových družstev, případně družstev obecně, kdy by se takto vedla evidence o všech členech družstev, tak jak je evidence o vlastnících zaknihovaných cenných papírů78, o provozovatelích motorových vozidel, plavidel a letadel. K argumentům pro zavedení takovéto evidence může patřit zejména to, že by byl jednoduše zjištěn takovýto majetek, nejen pro výkon exekuce, ale i pro jiná řízení a orgány. Například pro zjištění majetkových poměrů za účelem stanovení výživného na dítě, nebo zjištění majetkových poměrů obviněného za účelem náhrady škody, popřípadě zajištění majetku, nebo v rámci rozhodování o uložení trestu propadnutí majetku. 78

do 31.12.2007 platila úprava, že nebyl zdaňován příjem u akcií, které byly drženy déle jak 6 měsíců, kdy akcie na majitele jsou také velmi anonymní, nyní je časový test 5 let – pozn. autora

52

Zajisté i finanční úřad by takovouto evidenci velmi rád přivítal, neboť vezmu-li to objektivně, když budu vlastnit jeden, nebo několik členských podílů v bytovém družstvu, byty budu pronajímat (ať již s nutným souhlasem družstva, či bez něj) jsem schopen takto generovat zisk, který bude nezdaněný a který bude i nezjistitelný, samozřejmě za předpokladu, že nájemníci nebudou plnit oznamovací povinnost ze zákona o správě daní a poplatků, nebo i nad rámec této povinnosti. Taktéž takto mohu legalizovat i výnosy z trestné činnosti. Ve shora označených věcech by byl rejstřík přínosem, ale trošku mi to připadá obdobné, jako snaha části zákonodárců zavést objektivní odpovědnost vlastníka vozidla, za přestupky s tímto vozidlem spáchaným, kdy tento záměr je jednoznačně veden neschopností správních orgánů zjistit a potrestat přestupce, ale skrývá se to za bezpečnost silničního provozu, kdy však skutečně nebezpečné řešeno není, třeba jako víkendové jízdy kamionů po dálnici a jejich předjíždění v úseku mnoha kilometrů. Tato možnost zavedení rejstříku členů družstev by si zasloužila větší pozornost a diskuzi na úrovni politické i právní, kdy by v dnešní technické době nebyla praktická realizace problémem a orgánem pověřeným vedením tohoto rejstříku by byl Obchodní rejstřík vedený u každého KS, kdy novelou obchodního zákoníku by byla družstvům uložena povinnost předávat seznamy svých členů jednou za rok v elektronické podobě. Více bych tuto problematiku již nerozvíjel, neboť se domnívám, že by sklouzla výrazně za rámec této práce.

53

7 Otázka odpovědnosti za škodu v exekučním řízení Pro potřebu této práce bych se zabýval pouze otázkou odpovědnosti za škodu soudního exekutora, kdy můžeme mít i jiné odpovědnostní vztahy. Například již výše zmiňovanou odpovědnost plátce mzdy vůči oprávněnému, pokud si nevyžádá potvrzení od předchozího zaměstnavatele, odpovědnost dlužníka povinného za nevyplacení pohledávky apod. Soudní exekutor má v rámci exekučního řízení specifické postavení a jeho odpovědnost za škodu je možno a nutno posuzovat v několika rovinách.

7.1 Odpovědnost exekutora Tato je vymezena primárně v ustanovení § 32 e.ř., které stanoví, že soudní exekutor odpovídá za škodu tomu, kterému ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona a odpovídá za škodu i tehdy, byla-li způsobena jeho zaměstnancem, kterým se rozumí kandidát, koncipient, či další zaměstnanec, avšak touto odpovědností soudního exekutora není dotčena odpovědnost zaměstnance vůči exekutorovi dle zvláštních právních předpisů, zejména předpisů pracovního práva. Použitím výrazu tomu komu ji způsobil, je jasně dáno, že exekutor odpovídá nejen účastníkům řízení, ale i všem třetím osobám. Exekutor se může odpovědnosti vymezené v tomto ustanovení e.ř. liberovat tím, že prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které je možno požadovat. Toto ustanovení e.ř. také současně uvozuje, že odpovědnost státu dle zvláštního právního předpisu není odpovědností soudního exekutora a možností jeho liberace dotčena. Takto koncipovanou odpovědnost chápu jako odpovědnost objektivní,79 kdy není ze strany poškozeného třeba dokazovat úmysl, subjektivní stránku na straně exekutora, tedy případného škůdce. Tento závěr si dovoluji učinit zejména na základě skutečnosti, že je odpovědnost formulována tak, že není možnost škůdce vyvinit se prokázáním nezavinění škody, tak jako například v ustanovení § 420 OZ. Tedy se jedná o odpovědnost objektivní jejímiž předpoklady jsou: - porušení právní povinnosti uložené zákonem, zejména tedy e.ř. a o.s.ř., či jiným právním předpisem platným na území ČR, tedy jednání - vznik škody, tedy následku porušení právní povinnosti, újmy, kterou je možno vyjádřit v penězích a kterou lze i v penězích odškodnit

79

Kasíková,M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související, Komentář, C.H.Beck, 2005, str.153

54

- kauzální nexus, tedy příčinný vztah mezi jednáním jako porušením právní povinnosti a následkem, tedy škodou a to vše za předpokladu, že exekutor neprokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého možného úsilí. Takovou situaci, kdy by toto prokázal by mohly být případy vyšší moci, kam řadíme například válku, nepokoje a živelnou pohromu. Každý případ musí být posuzován individuálně a v souhrnu všech skutečností, nelze tedy přímo do předu paušalizovat důvody liberace.

7.2 Vymezení činností soudního exekutora V rámci tohoto teoretického výkladu považuji za nutné vymezit činnosti soudního exekutora při kterých může vzniknout odpovědnostní vztah. Odpovědnost, tak jak jsem ji vymezil v bodě 7.1. vzniká při činnosti dle e.ř. Tuto činnost bych rozdělil na: a) exekuční činnost dle e.ř. – ustanovení § 28 - § 73 b) poskytování právní pomoci - § 74 odst. 1 písm. a) c) přijímání věcí do úschovy - § 75 d) činnost vykonávaná z pověření soudu - § 76 odst 1 a § 76a e) provádění dobrovolných dražeb - § 76 odst. 2 f) sepisování exekutorských zápisů - § 77 – 86 g) manipulace a úschova exekutorských spisů a exekutorských zápisů Nyní nastává otázka s ohledem na ustanovení § 32 odst. 3, odpovědnost státu, u kterých takto vymezených činností je dána odpovědnost pouze soudního exekutora anebo pouze státu anebo obou souběžně.

7.2.1 Výhradní odpovědnost soudního exekutora v rámci e.ř. Tyto případy jsou vymezeny skutečností, že soudní exekutor jedná jako strana duálního smluvního vztahu. Na základě tohoto vymezení lze pod tuto charakteristiku začlenit pouze činnosti uvedené pod písmeny b) a e). Zde je tedy možno domáhat se náhrady škody pouze po soudním exekutorovi.

7.2.2 Výhradní odpovědnost pouze státu za škody v rámci řízení dle e.ř. Jsem toho názoru, že tato alternativa fakticky i právně nenastává, byť v rámci rozhodovací praxe je rozšířen názor, že soudní exekutor při výkonu své činnosti za

55

způsobenou škodu neodpovídá, neboť odpovědným za výkon této činnosti je stát.80 Z tohoto důvodu není soudní exekutor pasivně legitimován v rámci sporného řízení o náhradu škody a je to důvod k zamítnutí žaloby. Tento názor se opírá o následující úvahu. Soudní exekutor jedná jako veřejný činitel, jeho činnost se považuje za úřední postup a za škodu jím způsobenou tedy odpovídá Česká republika.81 S tímto názorem souhlasím, jen s tou výhradou, že bych před slova Česká republika vložil písmeno „i“ a zdůvodnění uvedu níže v bodě 7.2.3.

7.2.3 Odpovědnost soudního exekutora a státu Tato odpovědnost je dána podle mého názoru pro veškeré zbývající činnosti vymezené v odstavci 7.2., tedy pro písmena a), c), d). f), g) a to plně v souladu se zněním § 32 e.ř., kdy ustanovení odstavce 3) tohoto ustanovení je nutno vykládat pouze tak, že povinný má možnost „volby“ subjektu po kterém bude škodu požadovat. Odpovědnost soudního exekutora je dána vždy a odpovědnost státu u činnosti soudního exekutora pod písmeny a), d) a f) je dána na základě ustanovení § 4 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu u činností dle bodů c) a g) je nutno vyvodit z článku 36 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod, kdy odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci nemůže být zúžena ani omezena. Tento princip by měl platit také u nezákonných rozhodnutí soudního exekutora, kde je vyloučena možnost náhrady škody za takováto rozhodnutí dle ust. § 4 odst. 2 z.č. 82/1998 Sb..82 Na základě výše uvedeného považuji za možné žalovat o nárok z důvodu způsobené škody stát i soudního exekutora a to oba současně, nebo každého jednotlivě. Otázku, která není výslovně vymezena v citovaném zákoně, který orgán jedná za stát, je-li proti němu uplatněn nárok, je třeba řešit analogicky s odpovědností notářů. Praktické řešení je takové, že u škod vzniklých v souvislostí s činnostmi pod písmeny a), c), d) a g) je takovým orgánem Ministerstvo spravedlnosti České republiky a u činností pod písmeny f) Ministerstvo financí České republiky, kdy rozlišujícím faktorem je podřazení úkonu pod o.s.ř. U písmene c) jsem dosti váhal, ale po zvážení, že tento postup je přesně vymezen o.s.ř. jsem vyslovil výše uvedený závěr.

80

rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.5..2003, sp. zn. 6 Co 777/2003 rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3.4.2006, sp. zn 17 C 205/2005-27 82 Kasíková,M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související, Komentář, C.H.Beck, 2005, str.143 81

56

7.3 Praktický příklad Výše jsme si vydefinovali, kdy je odpovědný pouze soudní exekutor a kdy je odpovědný společně exekutor se státem a to v teoretické rovině. Nyní bych vymodeloval praktický příklad vycházející ze skutečnosti, ale uzpůsobený potřebám dalšího výkladu. Soudní exekutor na základě pověření soudu provedl exekuci prodejem movitých věcí povinného a to soupisem a zajištěním těchto věcí u vhodného schovatele s kterým byla uzavřena smlouva. Nemovitost, kde byl soupis proveden byla zpřístupněna odvrtáním zámků a to za nepřítomnosti povinného. Po provedení soupisu a zajištění věcí byl povinnému doručeno oznámení o provedení soupisu s označením věcí, které byly sepsány. Povinný podal trestní oznámení, že v soupisu není uvedena finanční hotovost, která se v bytě nacházela a že exekutor poškodil byt vypnutím mražáku, který vytekl a také rozlitím vody z vázy po koberci. Dále byla uplatněna vylučovací žaloba na sepsanou a odvezenou sedačku a to třetí osobou. Na základě jeho odvolání bylo usnesení o nařízení exekuce zrušeno, neboť exekuční titul nebyl pravomocný a nebylo možno exekuci nařídit. Dále podal povinný žalobu proti soudnímu exekutorovi na náhradu škody, kdy tato byla prvním stupněm zamítnuta z důvodů dle bodu 7.2.2., odvolací soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání,83 aniž by respektoval názor Ústavního soudu ČR84, který byl shodný s názorem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně opět žalobu zamítl, avšak z důvodů jiných a to promlčení.85 Otázkou je: 7.3.1. Kdo by byl zodpovědný v případě prokázání, že škoda vznikla 7.3.2. Kdo by byl zodpovědný v případě, že by obecným soudem byla omylem vyznačena doložka právní moci a soudní exekutor by movité věci prodal v dražbě. 7.3.3. Kdo by byl zodpovědný a v jaké výši v případě, že usnesení o nařízení exekuce by nabylo právní moci, věci, včetně věci ke které bylo uplatněno právo třetí osobou, by byly prodány.

ad 7.3.1. Kdo by byl zodpovědný v případě prokázání, že škoda vznikla Jsem toho názoru, že povinný mohl uplatnit škodu vůči státu a soudnímu exekutorovi současně. Tím, že povinný uplatnil škodu pouze na soudním exekutorovi a e.ř. neupravuje promlčení v žádném ze svých ustanovení, je v tomto případě, tedy uplatnění škody vůči soudnímu exekutorovi, třeba použít obecných ustanovení OZ, tedy objektivní lhůta tří let a subjektivní dva roky. Toto je úprava výrazně odlišná od zákona č. 82/1998 Sb. Zde je

83

usnesení KS v Brně ze dne 19.9.2006, č.j.: 44 Co 320/2006 Rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 112/04 85 rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2007, č.j. 17 C 205/2005-99 84

57

v ustanovení § 32 odst. 1 stanoveno, že promlčecí doba činí tři roky a počítá se ode dne kdy se poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ni odpovídá. Tento rozdíl se stal v uvedeném případě žalobci osudným. Záměrně jsem uvedl žalobci, neboť nazvat jej poškozeným, by bylo v rozporu s mým přesvědčením o smyšlenosti jeho nároků, snad jen to formulovat jako domnělý poškozený. Dalším rozdílem, který je nutné mít na paměti, je ten, že je-li škoda uplatněna pouze proti státu a tento škodu uhradí, vzniká státu vůči soudnímu exekutorovi právo regresu, ovšem pouze za předpokladu, že způsobená škoda byla zaviněna zaviněným porušením právní povinnosti – subjektivní princip – viz § 16 - § 18 citovaného zákona, ačkoliv je odpovědnost státu odpovědností objektivní.

ad 7.3.2. Kdo by byl zodpovědný v případě, že by obecným soudem byla omylem vyznačena doložka právní moci a soudní exekutor by movité věci prodal v dražbě Ač to může znít nevěrohodně, viděl jsem již několik vyznačených doložek právní moci, kdy k jejich vyznačení došlo jednoznačně omylem. Jednalo se o situace, kdy k usnesení o nařízení exekuce bylo vydáváno opravné usnesení, proti původnímu usnesení bylo podáno odvolání, proti opravnému, kde bylo opravováno jen záhlaví, odvolání podáno nebylo a na obě usnesení byla vyznačena doložka právní moci a takto zaslána soudnímu exekutorovi. V takovémto případě nepochybyl soudní exekutor, ale soud. Kdo by tedy byl zodpovědný? I zde jsem toho názoru, že odpovědnost za případnou škodu, slovo případnou zdůrazňuji, protože o jejím vzniku je možno hovořit až po vyřešení celé věci ve všech souvislostech, ponese stát i soudní exekutor a to z důvodu, že se jedná o objektivní odpovědnost, dle výkladu výše. Nelze uvažovat o možnosti přičitatelnosti viny k tíži státu, nebo soudního exekutora. Dále mohou nastat situace, v praxi zřejmě častější, ale já se s ní nesetkal, a to u domněnek doručení, že po vyznačení doložky právní moci bude tato rozhodnutím soudu zrušena a proběhne nastíněný skutkový děj. Zde plně platí to co napsáno výše. Objektivní odpovědnost státu i soudního exekutora, kdy vlastní vznik škody a její výše je předmětem dokazování.

ad 7.3.3. Kdo by byl zodpovědný a v jaké výši v případě, že usnesení o nařízení exekuce by nabylo právní moci, věci, včetně věci ke které bylo uplatněno právo třetí osobou, by byly prodány. Tato otázka není v mi dostupné literatuře řešena a tak následující text je vyslovením pouze mého názoru neovlivněného žádnými publikovanými názorovými vlivy. Zde je podle mého názoru důležité vyčkat nejprve rozhodnutí o excindační žalobě. Pokud by byla neúspěšná, tak je v popsaném případě vše plně v souladu se zákonem, kdy v tomto případě 58

není třeba zabývat se důvody proč byla žaloba neúspěšná. Může to být i skutečnost, že žalobce nezaplatil soudní poplatek. Jiná situace nastává v okamžiku, kdy bude excindační žaloba úspěšná. Fakticky tak dojde k tomu, že soudní exekutor prodal v dražbě věc, ke které svědčilo vlastnictví třetí osobě, kdy uvedení v předešlý stav je nepřípustné ze zákona.86 Tedy nelze účinně vrátit věc do vlastnictví původního vlastníka87 a tomuto tak jednoznačně vzniká škoda vyčíslitelná v penězích. Z tohoto pohledu se mi jeví nerozhodné zda se jedná o věc movitou, či nemovitou. Vlastníci nemovité věci jsou proti takovéto situaci více chráněni a to s ohledem na skutečnost, že o.s.ř. pro tento případ přímo stanoví postup spočívající v odročení dražby nemovitosti do pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě a to svým ustanovením § 336i. U movitých věcí takováto povinnost není zákonem dána, když běžná praxe, kterou aplikuji, je že nedražíme, neboť efekt takovéhoto provedení exekuce za stavu, že je uplatněno právo třetí osobou, není ve srovnáním s možnými následky, nijaký, spíše záporný. S ohledem na skutečnost, že se jedná o objektivní odpovědnost, jsem toho názoru, že není rozhodující, zda soudní exekutor věděl o uplatněném právu, či nikoliv. Já osobně při soupisu movitých věcí praktikuji to, že povinný do soupisu prohlásí, že sepsané movité věci jsou jeho výlučným vlastnictvím, tímto zamezím dalším následným spekulacím ze strany povinného po načerpání „moudrostí“ od kamarádů a výrobě smluv o zapůjčení apod. Tedy ať s vědomím SE, či bez jeho vědomí, prodejem věci v dražbě vznikne škoda třetí osobě, která je aktivně legitimována k žalobě, nikoli tedy povinný. Soudní exekutor neporušil žádné ustanovení e.ř. či o.s.ř., popřípadě jiného právního předpisu, tedy zde nemůže být uvažováno o porušení právní povinnosti, ale o nezákonném rozhodnutí, tedy rozhodnutí o udělení příklepu, ač věc byla ve vlastnictví třetí osoby. Tedy s ohledem na výše uvedené, jsem toho názoru, že je zde opět dána odpovědnost státu i soudního exekutora tedy jsou pasivně legitimováni k žalobě, kdy výše způsobené škody by měla odpovídat ceně obvyklé, nikoli tedy ceně uvedené při soupisu, popřípadě výši podání na které byl udělen příklep, kdy výše nejvyššího podání by měla být zohledněna osobou znalce při stanovování obecné hodnoty prodané věci. Za situace namodelované v tomto případě jsem toho názoru, že je dána pasivní legitimace ještě na straně oprávněného a to ve výši plnění přijatého z prodeje věci ve vlastnictví třetí osoby a to z důvodu bezdůvodného obohacení, neboť plnění přijaté z prodeje věci, která neměla být prodána je plněním bez právního důvodu a jako takové by mělo být

86

Kasíková,M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související, Komentář, C.H.Beck, 2007, str. 215 87 usnesení NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003

59

vymáháno, kdy způsobená škoda by se o takto vymáhané, či vymožené, bezdůvodné obohacení snižovala.

7.4 Shrnutí odpovědnosti s ohledem na možnou úpravu do budoucna Jsem toho názoru, že oblast odpovědnosti je dostatečně legislativně upravena, kdy je spíše zapotřebí v rámci této problematiky více rozhodovací praxe, tak aby případné nejasnosti mohly být řešeny přímo v rámci aplikace. V této souvislosti bych chtěl podotknout, že drtivá většina případů, kdy je tvrzeno, že byla sepsána, postižena, věc ve vlastnictví třetí osoby, je vyřešena tzv. samovolně v průběhu řízení, z cca 50% není podána ani vylučovací žaloba, z 50% kdy je žaloba podána, není zaplacen soudní poplatek a z 30% není věc vyložena a v těch zývajících případech stejně nedochází k prodeji těchto movitých věcí. Nejeví se mi zde účelné provádět jakoukoliv legislativní změnu do budoucna.

60

8 Závěr 8.1 Obecné zhodnocení V této práci jsem se pokusil poskytnout částečný obraz těch skutečností, které vnímám, že působí určité obtíže v e.ř. a to z dále uvedených důvodů, kdy nejprve jsme provedl malý historický exkurz se zdůrazněním těch skutečností, které mne zaujaly. Prvním důvodem je vznik časových prodlev v rámci exekučního řízení, způsobených nemožností doručení písemností. Tato nemožnost může být dána m.j. také smrtí účastníka řízení, kdy tato právní skutečnost s sebou nese i změny v postavení třetích osob s ohledem na změny jejich majetku a také s sebou může nést nejasnosti ohledně vlastnictví tohoto majetku. Současná právní úprava zná institut opatrovnictví, kdy však soudní exekutor nemůže v rámci e.ř. účastníku tohoto opatrovníka ustanovit. Vzhledem k této skutečnosti je navrhována změna, která by toto oprávnění soudnímu exekutorovi poskytla včetně mechanismu jeho kontroly. Dalším samostatný problematický okruh tvoří otázky týkající se SJM. Zde jsem zvolil postup od obecného ke konkrétnímu, tedy spočívající v obecném výkladu, se zdůrazněním dle mého názoru relevantních skutečností, a pak přejití ke konkrétním otázkám dotýkajících se možnosti postižení účtu u peněžního ústavu a mzdy manžela povinného, kdy v rámci tohoto výkladu jsem navrhl změny, které by měly odstranit základní aplikační rozdíly. V této části jsem se dále věnoval i jiným problematickým okruhům, jako je výpočet srážky ze mzdy a možnostem odpovědnosti plátce mzdy a povinného v rámci e.ř.. I zde jsem navrhnul drobné legislativní změny. Dalším samostatným problémem, který byl však odstraněn novelou účinnou od 1.1.2008, byla otázka nákladů exekuce v rámci rozvrhového jednání. Zde jsem krátce zhodnotil jak praktické provádění exekuce nemovitosti, tak i náklady exekuce stanovované příkazem k úhradě nákladů exekuce, kde v této souvislosti jsem navrhl drobnou změnu, zakotvující možnost v rámci rozvrhu výtěžku dražby uspokojovat pouze náklady exekuce spojené s dražbou nemovitosti. V této stati jsem také nastínil možné aplikační problémy, které může přinést čas. Výrazně samostatnou částí této práce je stať ohledně postihování členského podílu povinného v bytovém družstvu. Zde jsem se pokusil osvětlit zásadní nedostatečnost právní úpravy ve vztahu efektivitě e.ř., kdy současná právní úprava poškozuje výrazným způsobem všechny účastníky. Současně s tímto vymezením jsem se pokusil navrhnout příslušnou zákonnou úpravu, která by tento stav odstranila.

61

Poslední výkladovou částí této práce je stať zabývající se odpovědností soudního exekutora v rámci e.ř., kdy jsem nejprve vymezil činnosti dle e.ř. a jejich odpovědnostní dopady včetně řešení nastíněných případů. Zde jsem neshledal žádný důvod k novelizačnímu zásahu.

8.2 Navrhované legislativní změny Zde bych chtěl podat přehled mnou navržených změn §§ znění právních předpisů, kdy je vždy uvedeno u každé změny, kterého právního předpisu se týká, jakého ustanovení a mnou navrhovaná změna je v plném textu tohoto § vyznačena tučně kurzívou.

ustanovení § 44 odst. 8 e.ř. zní: „Exekutor je oprávněn postupovat dle ustanovení § 29 o.s.ř., přičemž má postavení předsedy senátu. Exekutor je povinen doručit rozhodnutí o postupu dle § 29 o.s.ř. do tří dnů po vydání, včetně listin prokazujících oprávněnost tohoto rozhodnutí, exekučnímu soudu, který může vydané rozhodnutí zrušit ve lhůtě 15 dnů od doručení.“

ustanovení § 60 e.ř. zní:: „Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, povinnosti oprávněného a povinného dle os.ř. jsou zachovány i v exekučním řízení. Jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze exekuci provést i srážkami ze mzdy a jiných příjmů manžela povinného.“

Ustanovení § 62 e.ř. odstavec 3) zní: „3) Jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze exekuci provést i přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného a také příkazem k výplatě z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.“

Ustanovení § 320f odst. 1 o.s.ř. zní: 1) Peněžní ústav, kterému byl předán příkaz k výplatě a pravomocné usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, a který vede účet povinného, vyplatí z tohoto účtu oprávněnému neprodleně peněžní prostředky do výše částky uvedené v příkazu k výplatě. Je-li v jeden den doručeno témuž peněžnímu ústavu

62

více příkazů k výplatě, a peněžní prostředky nedostačují na plné vyplacení všech, peněžní ústav provede výplatu poměrně.“ odst. 2 zní: „Není-li na účtu povinného celá částka uvedená v příkazu k výplatě k dispozici bez omezení, vyplatí peněžní ústav oprávněnému částku, jejíž výplata je možná a oznámí soudu, který vydal rozhodnutí, výši peněžní částky, jejíž výplata provedena nebyla. Na tuto peněžní částku vydá soud oprávněnému nový příkaz k výplatě.“

ustanovení § 68 odst. 2 e.ř. zní: „Náklady exekuce vzniklé v souvislosti s provedením exekuce prodejem nemovitosti se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř.“

Ustanovení § 231 odst. 1 obchodního zákoníku zní: „ 1) Členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, s výjimkou členství v bytovém družstvu, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce, s výjimkou členství v bytovém družstvu, nebo zánikem družstva.“

ustanovení § 261 odst. 1 zní: „Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládající zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu(plátce mzdy). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, z něhož má být pohledávka odepsána; označí-li oprávněný více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod pohledávky. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí prodejem členského podílu v bytovém družstvu a s tím souvisejících práv, označí v návrhu bytové družstvo, kterého je povinný členem.“

63

Název hlavy páté o.s.ř. zní: „Prodej movitých věcí, nemovitostí a členského podílu v bytovém družstvu“

Do o.s.ř. se vkládá nové ustanovení a to: „§ 338b Prodej členského podílu v bytovém družstvu a s tím souvisejících práv a povinností 1) Na prodej členského podílu v bytovém družstvu a s tím souvisejících práva a povinností se užije ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. 2) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému zakáže, aby po doručení usnesení družstevní podíl převedl na někoho jiné nebo jej zatížil. Bytovému družstvu soud přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení poskytlo soudu přesné vymezení práv a povinností, které se vážou k postiženému členskému podílu, včetně aktuálního znění stanov. Pokud tak družstvo neučiní odpovídá tak za škodu vůči účastníkům řízení a třetím osobám. 3) Kde zákon pro výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stanoví povinnost doručovat povinnému je třeba v rámci výkonu rozhodnutí prodejem členského podílu povinného v družstvu doručovat i manželu povinného a to stejným způsobem. Na místo katastrálního úřadu se doručuje bytovému družstvu. 4) Na vydražitele členského podílu povinného v bytovém družstvu přechází členský podíl a práva a povinnosti povinného vůči bytovému družstvu za předpokladu, že usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci a doplatil nejvyšší podání a to k pozdějšímu dni z těch, ve kterých byly splněny uvedené podmínky. Okamžikem přechodu má vydražitel vůči povinnému postavení vlastníka nemovitosti. 5) Za závadu ve smyslu ust. § 336a odst. 1 písm. c) se nepovažuje nájemní vztah mezi povinným a bytovým družstvem a povinný nemůže žádat náhradu dle § 337b odst. 5.“

ustanovení § 49 odst. 1 písmeno g) o.s.ř. o.s.ř. zní: g) Označení bytového družstva kterého je povinný členem, jde-li o provedení exekuce prodejem členského podílu povinného v bytovém družstvu a s tím souvisejících práv a povinností. Dosavadní písmeno g) se nahrazuje písmenem h).

ustanovení § 59 odst. 1) písmeno c) e.ř. zní:: „c) prodejem movitých věcí, nemovitostí a členského podílu v bytovém družstvu,“

ustanovení § 63 e.ř. zní: „Exekuci postižením jiných majetkových práv lze provést také postižením podílu povinného jako společníka nebo komandity ve společnosti nebo 64

postižením členských práv a povinností povinného jako člena v družstvu, s výjimkou bytového družstva, (dále jen „postižení podílu společníka ve společnosti“).“

ustanovení § 66 odst. 3 zní: „Při provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného a členského podílu povinného v bytovém družstvu exekutor nerozhoduje o závazcích vydražitele podle § 336n odst. 2 občanského soudního řádu.“

ustanovení § 68 odst. 1 e.ř. zní: „Při provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného a členského podílu povinného v bytovém družstvu exekutor provádí přípravné úkony pro rozhodnutí soudu o rozvrhu, neprovádí však rozvrhová jednání. Částky přiznané věřitelům exekutor vyplatí podle pravomocných rozvrhových usnesení.“

65

Resumé Předmětem této práce je vymezení některých aktuálních problémů v rámci poměrně nové právní úpravy a to z.č. 120/2001 Sb, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změněn dalších zákonů. Tato právní úprava byla přijata počátkem roku 2001 a jako celek nabyla účinnosti dnem 1. září 2001. Zavedení tohoto nového institutu do českého právního řádu s sebou přineslo určité potíže, které byly odstraňovány do dnešního dne celkem šestnácti novelizacemi. I přes tuto skutečnost některé problémy přetrvávají a často se odvíjejí od různého chápání jiných právních institutů, které nejsou upraveny v exekučním řádu, v širších souvislostech. Tato práce nastoluje některé praktické problematické otázky spojené s aplikační praxí, které je autor účastníkem jako zaměstnanec exekutorského úřadu. Z tohoto důvodu je často v práci užíváno skutečných reálií a jsou provedeny odkazy na konkrétní rozhodnutí orgánů činných v exekučním řízení na všech stupních. Nastolené problematické okruhy jsou nejprve řešeny v teoretické rovině s aspektem na současnou právní úpravu, případně je uveden popis skutečně nastalé reálné situace, a pak je následně vysloven názor autora na možnost změny této právní úpravy s možnými dopady této případné nové právní úpravy. Práce je rozdělena do samostatných kapitol, které jsou dále děleny do subkapitol s užším zaměřením v rámci dané kapitoly. První kapitola je pouhým shrnutím východisek při vzniku této práce. Druhá obsahově samostatnou kapitolou je obecný historický exkurz v rámci vývoje právní úpravy exekucí na území České republiky. Samostatné subkapitoly tvoří stručný přehled tohoto vývoje od středověku, s krátkým nahlédnutím do římského práva, přes úpravu platnou za Rakouska –Uherska, dále tzv. první republiky, do dnešních dnů. Třetí obsahově samostatnou kapitolou je okruh spojený se ztrátou způsobilosti být účastníkem řízení v důsledku smrti. V rámci jednotlivých subkapitol jsou popsány dva konkrétní příklady z praxe s jejich řešením, kdy relativně samostatnou část tvoří možnost nové právní úpravy ve smyslu rozšíření pravomoci soudního exekutora k ustanovování opatrovníka účastníkům řízení. Čtvrtou obsahově samostatnou problematikou je okruh otázek vznikající v důsledku provádění exekuce na majetek patřící do společného jmění manželů, kdy relativně samostatnými subkapitolami je rozpracována problematika postihování mzdy manžela povinného a účtu manžela povinného. V rámci této kapitoly jsou vysloveny i autorovy vlastní

66

návrhy na případnou právní úpravu do budoucna, ve výslovném zakotvení možnosti postihu účtu manžela povinného a mzdy manžela povinného do exekučního řádu. Pátou obsahově samostatnou kapitolou je okruh otázek vznikajících v souvislosti s uspokojováním nároku soudního exekutora při rozvrhovém jednání o výtěžku dražby při exekuci prováděné prodejem nemovitostí. Zde došlo v době od zadání této práce do jejího zpracování, kdy autor se pokusil stručně shrnout problematiku před novelizačním zásahem a po provedení zásahu, kdy dále se zabýval možností vzniku aplikačních potíží nové právní úpravy. Šestou obsahově samostatnou kapitolou je okruh otázek vznikajících v souvislosti s postižením majetkového podílu povinného v bytovém družstvu. Zde je autorem vysloven jednoznačný závěr o nevhodnosti současné právní úpravy a je navržena relativně komplexní úprava této oblasti, tak aby byl maximalizován efekt provádění této exekuce. Sedmou obsahově samostatnou kapitolou je okruh otázek vznikajících při aplikaci odpovědnosti soudního exekutora za škodu. V rámci samostatných subkapitol je zde autorem řešena otázka povahy odpovědnosti za škodu v návazností na případnou odpovědnost státu, kdy toto je řešeno v modelových situacích s reálnými základy. V závěru práce je provedeno stručné vyhodnocení s přehledem navržených legislativních změn s uvedením začlenění do současného paragrafového znění příslušných ustanovení, kdy navrhovaná změna je vyznačena kurzívou. Tato práce je vhodná pro případné zájemce s bližší znalostí problematiky exekucí v České republice, kdy neposkytuje ucelené teoretické seznámení s touto problematikou, což také nebylo jejím cílem, ale zabývá se určitými specifickými problémy za značného využití jednotlivých rozhodnutí soudů obecných a odvolacích, ale i Nejvyššího soudu ČR.

67

Resume A subject of this thesis is delimitation of some up-to-date problems due to new legal regulation - Act No. 120/2001 Col., on distrainers and distrainer’s action (Distrainer Act). This legal regulation was enacted in the beginning of 2001 and became effective on 1st September 2001. Adopting this new institute into Czech legal system brought some inconveniences which were being removed by sixteen amendments. Nevertheless, a few particular problems resist, being caused by different approach to other legal institutes not regulated by Distrainer Act, in wider relations. This thesis brings forward some troublesome issues linked to practical application, which the thesis’ author takes part in as an employee of distrainer’s office which is the reason why he uses many practical examples and links to factual statements of legal bodies in charge of administrative proceedings at all instances. The troublesome spheres are first described on theoretical level with aspect of current legal regulation, then the author describes a real practical situation and subsequently he makes a point on a change of the particular legal regulation with it’s possible impact of this issue. The work is divided in self-standing chapters which are then divided into subchapters focused closely within the given chapter. The first chapter is just a summary of solutions used in this work. The second content self-standing chapter describes general historic excursion in the scope of the first legal regulation development on distrainer subject in (the territory of) Czech Republic. The separate sub-chapters bring a brief overview of this development starting with middle ages, with short introspect into Roman Law, than the legal regulation of AustriaHungary, the period of “First Republic” era until these days. The third chapter deals with loss of capacity of being a legal party caused by death. The scope of subchapters consists of two specific practical cases including solution with a self-standing part dealing with a proposal of new legal regulation in form of extending distrainer’s competence to appoint a participant a guardian. The fourth chapter’s issue is a scope of questions related to distrainer’s action focused on possessions being a community property of spouses; the subchapters focus on the issue of involving spouse’s wage and bank account. The author brings his own proposals for new future legal regulation in form of Distrainer Act which should declare clearly a possibility of

68

involving both the above mentioned in the methods available when conducting a distrainer action. The fifth chapter discusses a question of satisfying the distrainer’s claims in distribution proceedings going together with a real estate auction. The legal regulation of this issue has been amended during the course of work on this thesis; the author tries to bring the comparation of the state before and after the regulation and discusses the weak sides which will be probably dislosed within the application. The sixth chapter deals with the field of question linked to distrainer’s action involving housing association shares. The author brings an outright disagreement with the current legal regulation and complex proposal for the new one so that the effect of this type of action is maximised. The seventh chapter speaks about the issue of distrainer’s liability for damage. In the separate subchapters the author tries to answer the question of the liability nature in connection with state liability, all based on the grounds of practical examples and situations. The closing chapter brings a brief evaluation and an overview of legislative changes including proposal of incorporation into the current paragraph stream; the proposal is shown in italic. This thesis is suitable for any applicants with closer knowledge of distrainer’s issue in Czech Republic; it does not deal in detail with the theoretical basis (which was not the objective anyway), but brings forward certain specific problems on the grounds of decisions by the whole scope of court system in the country – general courts, appellate cours and last but not least the Supreme Court.

69

Seznam použitých právních předpisů: -

Balák, F., Korecká, V., Vojtek, P.: Občanský zákoník. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006

-

Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, Praha: C.H. Beck, 2001

-

Hlavsa, P.: Exekuční řád s výkladem a prováděcími předpisy, Praha, Linde, 2001

-

Jehlička, O., Škárová, M., Švestka, J, Vodička, A. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 1994

-

Kasíková, M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005

-

Kasíková, M. a kol.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007

-

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C.H.Beck, 2004

-

Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006

70

Seznam použité literatury: -

Baudyš, P.: Aplikace exekučního řádu z pohledu mého, Právní rozhledy, 10. ročník, 2002, vydání č. 9

-

Bělina, M. a kol.: Pracovní právo, 2. doplněné a přepracované vydání, Praha: C.H.Beck, 2004

-

Blaho, P., Haramia, I., Židlická, M.: Základy rímského práva, Bratislava: Vydvateľstvo MANZ a PfF UK, 1997

-

Dvořák, J., Poledna, Z.: Exekuční postih pohledávek patřících do SJM a výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, Právní rozhledy, 10. ročník, 2002, číslo 10

-

Fiala, J., Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu, Praha, Universita Karlova, 1974

-

Grossová, M.: Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi, 4. vydání, Praha, Linde, 2002

-

Harvánek, J. a kol.: Teorie práva, 2. opravné vydání, Brno, MU, 2004

-

Hora, V: Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, Praha, Všehrd, 1930

-

Klíma, K., Ústavní právo, 2. rozšířené vydání, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2004

-

Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Praha, Linde, 2004

-

Kurka, V.: Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, Praha: ASPI, 2005

-

Plecitý, V., Salač, J.,: Základy rodinného práva, 1. vydání, Praha, Eurounion, 2001

-

Prudilová, M.: Veřejné dražby a exekuce, 1. vydání, Praha, Linde, 2001

-

Schelleová, I. a kol.: Konkurz a vyrovnání, 2. doplněné vydání, Praha: Eurolex Bohemia, 2004

-

Stavinohová, J.: Občanské právo procesní – řízení o výkon rozhodnutí, řízení konkursní a vyrovnací, řízení rozhodčí, 1. vydání, Brno, Doplněk a PrF MU, 1997

-

Stavinohová, J., Hlavsa, P.: Civilní proces a organizace soudnictví, 1. vydání, Brno, Doplněk a PrF MU Brno, 2003

-

Štěrbová, V.: Vymáhání pohledávek soudním exekutorem, Právní rádce, 10. ročník, 2002, č. 2

71

-

Tripes, A.: Exekuce v soudní praxi, 2. vydání, Praha , C.H.BECK, 2001

-

Veselý, J., Eppinger, A.: Aplikace exekučního řádu z pohledu soudního exekutora, Právní rozhledy, 10. ročník, 2002, číslo 9

-

www.nsoud.cz/rozhod.php

-

www.ipravnik.cz/ipravnik/ipravnik.nsf

-

www.pravniradce.ihned.cz

-

www.znojemsko.cz

-

www.kn.cz

72

Seznam příloh - zadání diplomové práce ze dne 30.6.2007………………………………………….2 listy - usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29.1.2008, č.j. 96 Nc 387/2008-15……..2 listy - rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3.4.2006, č.j. 17 C 205/2005-27……….3 listy - usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.9.2006, č.j. 44 Co 320/2006…………4 listy - rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2007, č.j. 17 C 205/2005-99…….15 listů - usnesení SE JUDr. V. Plášila ze dne 19.9.2006, č.j. 063 EX 2601/06-6………….. 2 listy - usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.6.2007, č.j. 20 Co 641/2006-35…….. 3 listy - zpráva k novele zákona o SE……………………………………………………….3 listy - usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14.12.2007, č.j. 8 Nc 6752/2007-43...2 listy - usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6.2.2006, č.j. 94 Nc 10358/2005-15….2 listy

73

Seznam použitých zkratek: BSM…………bezpodílové spoluvlastnictví manželů ČR……………Česká republika EP…………….exekuční příkaz e.ř. ……………exekuční řád, zákon č. 120/2001 Sb. EÚ…………….exekutorský úřad KS…………….krajský soud MF……………ministerstvo financí o.s.ř. ………… občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb. NS……………nejvyšší soud Obchoz ………Obchodní zákoník, z.č. 513/1991 Sb. OZ……………občanský zákoník, z.č. 40/1964 Sb PUNE……….. příkaz k úhradě nákladů exekuce SE…………….soudní exekutor SJM…………..společné jmění manželů USNE…………usnesení o nařízení exekuce

74