Bankovní institut vysoká škola Praha K-102 Katedra práva
Exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti Bakalářská práce
Autor:
Marie Lepešková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Mgr. Tomáš Hájek
Odborný konzultant:
Mgr. Jan Knapík
Praha
Červen 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovávala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Teplicích dne 26.4.2010
Anotace Bakalářská práce se zabývá popisem jednotlivých činností v exekučním řízení. Práce je rozdělena do čtyř částí, v první části se věnuje základním právním pojmům v exekučním řízení. Druhá část se zabývá vývojem zákona o soudních exekutorech, jejich působením, činností exekutora a následnou novelou zákona. Třetí část je zaměřena na vybrané způsoby exekuce dle exekučního řádu, postupu při výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu a srovnání exekuce s výkonem rozhodnutí. Čtvrtá část je věnována samotnému exekučnímu řízení včetně názorných příkladů z praxe.
Annotation This bachelor thesis describes the various activities in the execution proceedings. The thesis is divided into four parts, the first part deals with basic concepts in Execution. The second part deals with the development of the Law Enforcement Agents, their effects, the activities of the executor and the subsequent amendment of the Act. The third part focuses on selected methods of execution by an execution order, the procedure for enforcement by the Code of Civil Procedure and the comparison of execution of enforcement. The fourth part is devoted to the warrant of the proceedings, including some examples from practice.
Obsah: 1. Úvod ........................................................................................................................................ 3 2. Základní právní pojmy exekuce ........................................................................................... 5 2.1.
Právní moc ..................................................................................................................................... 5
2.2.
Vykonatelnost ................................................................................................................................ 5
2.3. 2.3.1. 2.3.2.
Účastníci řízení .............................................................................................................................. 5 Oprávněný --------------------------------------------------------------------------------------------------- 5 Povinný ------------------------------------------------------------------------------------------------------- 5
2.4. 2.4.1. 2.4.2. 2.4.3. 2.4.4.
Exekuce .......................................................................................................................................... 6 Exekuční řízení ---------------------------------------------------------------------------------------------- 6 Exekuční příkaz --------------------------------------------------------------------------------------------- 6 Exekuční titul ------------------------------------------------------------------------------------------------ 6 Náklady exekuce -------------------------------------------------------------------------------------------- 7
2.5.
Součinnost třetích osob ................................................................................................................. 7
2.6.
Příslušnost soudu ........................................................................................................................... 7
3. Zákon o soudních exekutorech ............................................................................................. 8 3.1.
Vývoj exekučního zákona ............................................................................................................. 8
3.2.
Postavení soudního exekutora .................................................................................................... 11
3.3.
Exekutorská komora ................................................................................................................... 12
3.4.
Hlavní dopady novely č. 286/ 2009 Sb. na exekuční řád .......................................................... 15
4. Druhy exekucí ....................................................................................................................... 22 4.1. 4.1.1.
Vztah právní úpravy OSŘ a EŘ................................................................................................. 23 Postup při soudním výkonu rozhodnutí a jeho srovnání s exekučním řádem ---------------- 23
4.2. Způsoby exekuce dle exekučního řádu ...................................................................................... 28 4.2.1. Exekuce na peněžité plnění ----------------------------------------------------------------------------- 29 4.2.1.1. Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů --------------------------------------------------------- 29 4.2.1.2. Exekuce přikázáním pohledávky ---------------------------------------------------------------------- 31 4.2.1.3. Exekuce prodejem movitých věcí ---------------------------------------------------------------------- 32
5. Exekuční řízení ..................................................................................................................... 35 5.1.
Exekuční tituly ............................................................................................................................. 35
5.2. 5.2.1.
Návrh na nařízení exekuce ......................................................................................................... 38 Usnesení o nařízení exekuce ---------------------------------------------------------------------------- 39
5.3. 5.3.1. 5.3.2.
Provedení exekuce ....................................................................................................................... 40 Zjišťování majetku povinného ------------------------------------------------------------------------- 40 Náklady exekuce ------------------------------------------------------------------------------------------ 41
5.4.
Postihování majetku povinného ................................................................................................. 42
5.5.
Odklad exekuce ........................................................................................................................... 43
1
5.6.1. 5.6.2.
Zastavení exekuce ---------------------------------------------------------------------------------------- 45 Zánik exekuce vymožením ------------------------------------------------------------------------------ 46
5.7. 5.7.1. 5.7.2.
Analýza ......................................................................................................................................... 46 Současná praxe při exekucích -------------------------------------------------------------------------- 46 Příklady z praxe dle Exekutorského úřadu v Teplicích ------------------------------------------- 48
Seznam použité literatury: ....................................................................................................... 59 Internetové odkazy: .................................................................................................................. 60 Seznam použitých zákonů: ....................................................................................................... 61 Přílohy ........................................................................................................................................ 62
2
1. Úvod Cílem této bakalářské práce je proniknutí do stále aktuální problematiky civilněprávních exekucí podle zákona č.120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, a její srovnání s úpravou výkonu rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Důleţitým historickým mezníkem se stal rok 1989, který zásadně změnil celý právní řád České republiky. Tyto změny vyústily mimo jiné v následném uvolnění ekonomiky, při kterém došlo k neúměrnému nárůstu majetkoprávních sporů a jejich předkládání k soudnímu řízení. Tímto nárůstem se negativně ovlivnila rychlost jak soudního řízení nalézacího, tak i vykonávacího. Problémem nebyla jenom délka nalézacího řízení, ale i neefektivnost a zdlouhavost řízení vykonávacího (exekučního). Soudy byly přetíţené a čekací doba na výkon rozhodnutí neúměrně dlouhá, coţ podle důvodové zprávy k exekučnímu řádu vedlo i mimo jiné ke ztrátě důvěry v soudy a právního státu vůbec. Snaha zákonodárců o vyřešení výše popsané negativní situace nakonec vedla k radikálnímu řezu a po vzoru jiných zemí nakonec vedla k přijetí zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tzv. exekuční řád (dále jen „EŘ“). Cílem tohoto zákona bylo pomocí soudních exekutorů nabídnout oprávněnému rychlejší a efektivnější vymoţení své pohledávky. Tohoto cílu, jak ukazuje praxe, bylo dosaţeno a v současné době
představuje
nesrovnatelnou
výhodu
oproti
zdlouhavému
a
nepruţnému
vykonávacímu řízení. I přesto, ţe exekuční řízení je v mnoha směrech nesrovnatelně lepší, byla právní úprava výkonu rozhodnutí obsaţená v zákoně 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) zachována, tzn., ţe v našem právním pořádku je upraveno vymáhání pohledávek dvěma právními předpisy. Tato jiţ 9 let trvající paralelní úprava vymáhání pohledávek přináší spoustu otázek a názorů, mezi ty nejvíce publikované patří např. názor odborné veřejnosti volající o vyřazení takřka celé právní úpravy výkonu rozhodnutí z OSŘ. V současné platné právní úpravě České republiky existuje řada právních reţimů a způsobů vymáhání úhrady dluţné částky či splnění uloţené povinnosti, kromě dvou jiţ zmíněných variant lze vymáhat např. i platby veřejnoprávní povahy (místní poplatky, daně, pokuty, odvody, jiné úhrady apod.), které se mohou vymáhat rovněţ v reţimu daňové nebo jiné správní exekuce. 3
Cílem bakalářské práce je tedy srovnání dvou jiţ zmíněných právních úprav vymáhání pohledávek, přičemţ je kladen důraz na exekuční řád. V rámci rozboru se dále zabývám nedávno přijatou novelou exekučního řádu č. 286/2009 Sb., kde popisuji stav po novele včetně porovnání se stavem předchozím. Dále se zabývám vývojem exekučního řádu, postavením soudního exekutora a jeho exekutorského úřadu, samosprávou exekutorů, ale také vysvětlením základních právních pojmů, nejčastěji pouţívaných způsobů provedení exekuce a v poslední řádě průběh exekučního řízení se zaměřením na nejčastější způsoby ukončení exekuce v praxi, tj. ukončení vymoţením, zastavením a ukončení pro bezvýslednost.
4
2.
Základní právní pojmy exekuce
2.1. Právní moc Právní moc je vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho zásadní nezměnitelnosti a závaznosti pro všechny účastníky. Nastává dnem, kdy uplyne lhůta k podání odvolání a jiného řádného opravného prostředku všem účastníkům řízení.
2.2. Vykonatelnost Vykonatelnost je jedním ze základních předpokladů toho, aby rozhodnutí (titul) mohlo být nuceně vykonáno soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Vykonatelnost rozhodnutí lze definovat jako takovou vlastnost rozhodnutí, která je činí způsobilým k tomu, aby bylo nuceně uskutečňováno (Tripes7). Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k dobrovolnému splnění uloţené povinnosti. Není-li v rozsudku uloţena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.
2.3. Účastníci řízení Účastníky exekučního řízení jsou podle ustanovení § 255 odst. 1 Občanského soudního řádu a § 36 Exekučního řádu oprávněný a povinný.
2.3.1. Oprávněný Oprávněný je fyzická či právnická osoba, která má vykonatelnou, tedy exekučním titulem přiznanou, pohledávku vůči jiné osobě – povinnému.
2.3.2. Povinný Povinný je fyzická či právnická osoba, která má povinnost splnit oprávněnému závazek na základě exekučního titulu. Pokud jsou postiţeny věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manţelů, je účastníkem řízení také manţel povinného. Účastníkem řízení můţe být také nezletilá osoba, pokud je zastoupena zákonným zástupcem.
5
2.4. Exekuce Exekuce je jedním z legálních nástrojů vymáhání pohledávek, pokud povinný (dluţník) neplní své závazky dobrovolně, řádně a včas.
Exekuce je vykonávána soudním
exekutorem pověřeným v usnesení o nařízení exekuce oprávněným, která se řídí Exekučním řádem8. V případě výkonu rozhodnutí, se postupuje podle § 251 a násl. OSŘ1.
2.4.1. Exekuční řízení Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel od oprávněného k soudnímu exekutorovi. Samotná exekuce můţe začít aţ po vydání usnesení soudu, kterým nařídí exekuci a pověří soudního exekutora, kterého navrhne oprávněný v návrhu na nařízení exekuce.
2.4.2. Exekuční příkaz Exekuční příkaz je písemný podklad pro provedení exekučního úkonu některým ze způsobů exekuce. Exekučním příkazem je povinný nucen ke splnění jiţ uloţené povinnosti, kterou dobrovolně, řádně a včas nesplnil. Při vymáhání peněţitého plnění se do exekučního úkonu zapojí i třetí osoby, např. plátce mzdy, plátce důchodu, peněţní ústavy, katastrální úřady.
2.4.3. Exekuční titul Rozumí se jím listina vydaná oprávněným orgánem, která má zákonem předepsanou formu a ve které se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době plnit (Schelleová6, Tripes7). Kaţdý titul musí splňovat náleţitosti jednak formální a jednak materiální povahy. Materiální předpoklady vyjadřují obsahovou určitost exekučního titulu, tzn., aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem. Formální předpoklady vykonatelnosti stanoví občanský soudní řád, pokud jde o rozsudky v ustanoveních § 161 a 162 OSŘ, jde-li o usnesení v ustanovení § 171 OSŘ. Vznikají při doručení exekučního titulu všem účastníkům řízení a jsou ve stádiu bez moţnosti řádného opravného prostředku.
6
2.4.4. Náklady exekuce Náklady exekuce upravuje exekuční řád8. Jedná se o odměnu soudního exekutora, která je závislá na výši vymáhané částky, a vlastní náklady při provedení samotné exekuce. Ve většině případů hradí náklady exekuce povinný. Výjimkou jsou případy, jako např. při zastavení exekuce, kdy náklady platí osoba, která toto zastavení zavinila. Dalším takovým případem je zastavení z důvodu nemajetnosti povinného, kdy platí paušálně určené či účelně vynaloţené výdaje exekutorovi oprávněný. U odměny exekutora se postupuje dle Exekučního tarifu, který je závislý na druhu vymáhané povinnosti a výši vymáhané pohledávky (více viz kapitola 5.3.2 – náklady exekuce).
2.5. Součinnost třetích osob Pod pojmem součinnost třetích osob rozumíme poskytování informací a pomoci od nejrůznějších subjektů exekutorovi, který provádí exekuci za úplatu a bez zbytečného odkladu. Touto povinností jsou vázány orgány státní správy a samosprávy8, obce a jejich orgány, zdravotní pojišťovny, Policie ČR, advokáti, notáři, banky (nemohou se odvolávat na bankovní tajemství), pošty, telekomunikační společnosti, pojišťovny, podnikatelé atd. Nesplní-li některý z těchto subjektů svoji povinnost, odpovídá za škodu, která tím vznikne. Institut povinné součinnosti třetích osob zvyšuje pravděpodobnost úspěchu exekuce.
2.6. Příslušnost soudu Příslušným orgánem k provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) můţe být exekuční soud, obecný správce daně (finanční úřad a celní úřad), obecní a krajský úřad, nebo soudní exekutor. Místně příslušným exekučním soudem dle §45 Exekučního řádu8 je okresní soud, v jehoţ obvodu má povinný bydliště anebo sídlo (u právnických osob). Je-li povinný fyzickou osobou a nemá trvalé bydliště, je to soud, v jehoţ obvodu se zdrţuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice, ani se v ní nezdrţuje, je místně příslušným soud, v jehoţ obvodu se majetek povinného nachází. Jestliţe má majetek v obvodu více soudů, je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena ţádost exekutora o pověření k provedení exekuce.
7
3. Zákon o soudních exekutorech 3.1. Vývoj exekučního zákona Exekuční řízení a jeho právní úprava se vyvíjela v rámci práva procesního jako soubor právních norem upravující řízení před soudními orgány. V další části výkladu se soustředím na specifika právní úpravy exekučního práva. Stručný výklad o vývoji exekučního řízení začíná v právu římském. Z níţe uvedeného citátu je patrné, ţe jde o osobní neboli personální exekuci s důsledky dluţníkovy odpovědnosti vlastní osobou za nesplněný dluh. Ve třetí desce Zákona dvanácti desek čteme: „1. Těm, kteří uznali dluh a byli řádně odsouzeni, budiž dáno zákonných 30 dnů. 2. Teprve poté budiž vložena ruka. Ať ho vede před soud. 3. Nesplní-li rozsudek a nezaručí-li se nikdo za něj na soudě, ať ho odvede s sebou, spoutá ho buď provazem, nebo okovy o váze 15 liber, ne těžšími, nebo pokud bude chtít, lehčími. 4. Jestliže chce, ať žije ze svého. Pokud nežije ze svého, ať ten, kdo ho drží v poutech, mu dává den libru mouky. Pokud chce, ať dává více. 5. Třetího trhového dne ať rozsekají na části. Useknou-li si více či méně, ať jim to neškodí.“1 Uznání dluhu a rozsudek znamenaly definitivní konstatování práva a skutečnou existenci subjektivního práva oprávněného, včetně poţadavku, aby toto deklarované právo bylo ve lhůtě třiceti dnů uvedeno do souladu se skutečným stavem. Jestliţe se stalo, ţe za dluţníka nikdo ani napotřetí neuhradil dluh, stával se dluţník skutečným majetkem věřitele a ten si s ním mohl nakládat dle své libosti. Aţ po opětovných bouřích plebejů roku 326 před n. l. dochází vydáním Poeteliova zákona (Lex Poetelia Papiria) ke zmírnění dosavadní personální exekuce. Podle tohoto zákona bylo zakázáno např. prodat insolventního dluţníka do otroctví, mít jej v okovech nebo jej usmrtit, či dokonce rozsekat. Naopak dovoloval přimět dluţníka k nuceným pracím, dokud si dluh neodpracoval.
1
Převzato Skřejpek, M.: Texty ke studiu římského práva, Praha, Orac 2001, s.33
8
Od 2 stol. n. l. se jiţ objevovala moţnost vynutit na dluţníkovi plnění „in natura“ za asistence státní moci. Dluţníkovo plnění se tedy nemuselo realizovat exekučním prodejem, úprava plnění z obligací se zase vynucovalo „manu militari officio iudicis“ (ozbrojenou mocí z moci soudce), teprve nebyla-li tato forma moţná, docházelo k exekučnímu prodeji té části dluţníkova majetku, který postačoval k uhrazení pohledávky. Středověké soudní řízení bylo ve znamení formálnosti. Exekuce na majetek byla tehdy velice sloţitá, a stejně jako dnes, se rozlišovalo, zda jde o věc movitou či nemovitost. Exekuční proces upravovalo zemské právo, které bylo rozděleno do šesti na sebe navazujících stupňů: (Schelleová6) 1. Úmluva (tzv. upomínka oprávněného povinnému, aby zaplatil) 2. Zvod, následoval po neúčinnosti úmluvy, přičemţ se povinný měl hojit na uvedené nemovitosti. Nejednalo se o přechod drţby, drţitel byl nadále povinný. 3. Obranný list, tzv. úřední výzva od úřadu nejvyššího purkrabího povinnému k vydání statku. 4. Panování, u exekučního řízení na vyplácení peněţité částky. Oprávněný třikrát navštívil s komorníky statek povinného, aby určil výši odvodu obilí a dobytka, kterou následně oznámil poddaným a rychtářům. 5. Odhádání, zjištění hodnoty nemovitosti dluţníka v poměru k odsouzené částce. 6. Vdědění, převzetí statku povinného spočívalo v přijetí slibu poddanosti včetně symbolického spálení došku ze střechy stavení. Novověk. Dalším mezníkem ve vývoji procesního práva, a tím i práva exekučního byla doba osvícenství za vlády císaře Josefa II., který roku 1781 vydal obecný soudní řád2. Tento řád začal odlišovat civilní a trestní řízení a tím ovlivnil na následujících sto let další vývoj občanského soudního řízení. Například nové exekuční předpisy upravovaly pro sociálně slabší obyvatelstvo zákaz exekuovat odděleně příslušenství nemovitosti (zákon č. 74/1887 říšského zákoníku – dále jen „ř. z.“). Stejný význam měly následně předpisy vylučující z exekuce plat a jiné sluţební příjmy (zákon č. 68/1873 ř. z.). Účinnost těchto omezení exekuce bylo moţné sjednat úmluvou či jiným právním jednáním. Josefínský občanský řád platil do roku 1895, kdy byla vydána řada předpisů upravujících jednotlivá stádia civilního řízení, organizaci a sloţení soudů. Zároveň byla vydána tzv. jurisdikční 2
Josefínský obecný soudní řád z 1.5. 1781, vydaný pod číslem 13 Sb.
9
norma s uvozovacím zákonem (zákony č. 110/1895 ř. z. a č. 111/1895 ř. z.), nový civilní soudní řád s uvozovacím zákonem (zákony č. 112/1895 ř. z. a č. 113/1895 ř. z.) a také nový exekuční řád s uvozovacím zákonem (zákony č. 78/1896 ř. z. a č. 76/1896 ř. z.). Všechny tyto uvedené zákony nabyly účinnosti 1. ledna 1898. Právní úprava od roku 1918 do současnosti. V roce 1918 vznikla Československá republika, která svým prvním zákonem3 převzala pro české země rakouský a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus uherský právní řád (Schelleová6). Tento právní řád prodělal několik úprav, ale ve své podstatě platil aţ do 1. ledna 1950, kdy vstoupila v platnost nová právní úprava občanského soudního řízení č. 142/1950 Sb.4 Přijetím tohoto zákona bylo celé občanské právo procesní spolu s exekučním procesem zahrnuto do jednoho kodexu (občanského soudního řádu). Došlo zde ke skloubení řízení nalézacího s řízením exekučním. Občanský soudní řád z roku 1950 platil aţ do roku 1963, kdy byl vydán nový, do dnešní doby poslední civilně právní kodex (č.99/1963 Sb.,5 ze dne 4. prosince 1963) v souvislosti s přijetím tzv. socialistické ústavy v roce 1960. V této době bylo exekuční řízení (exekuce) pod názvem „výkon rozhodnutí“ upraveno v části páté. V období po roce 1989 prošel Občanský soudní řád z roku 1963 sloţitým vývojem, byl několikrát doplněn a některé jeho části byly mnohokrát změněny, exekučního řízení se však dotkly aţ změny v novele občanského soudního řádu uvedené pod č. 519/1991 Sb., spočívající v znovu zavedení institutu draţby při prodeji věcí movitých i nemovitostí, dále institutu soudcovského zástavního práva na nemovitosti (Schelleová6). Koncem devadesátých let minulého století, se stal předmětem kritiky zdlouhavý způsob při vymáhání práva soudní cestou, soudy byly přetíţené, a čekací doba na výkony rozhodnutí neúměrně dlouhé. Výhrady a kritika k tomuto systému vymáhání práva, byla ze všech stran – od domácí laické veřejnosti aţ po mezinárodní instituce. Nakonec byla tato situace impulsem k přijetí nového zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tzv. exekučního řádu (EŘ), který nabyl účinnosti dnem 1. září 2001. Na základě tohoto právního předpisu vznikla na území České republiky nová právní profese soudního exekutora. Profese soudního exekutora je ve vztahu k procesní úpravě obsaţené v občanském soudním řádu, zvláštním právním předpisem (lex specialis). 3
Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého Zákon č.142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) 5 Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád 4
10
Vznikem tohoto zákona došlo k převedení části agendy, která do této doby spadala do výlučné pravomoci soudů, na nově ustanovené soudní exekutory, a tím k dosaţení rychlejší a účinnější vymahatelnosti pohledávek věřitelů. Novelizace exekučního a občanského soudního řádu, které proběhly v roce 2007 a 2009, výrazným způsobem změnily provádění exekucí, činnost Exekutorské komory a také kompetence Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k ní, i ve vztahu k jednotlivým exekutorům (Kasíková3).
3.2. Postavení soudního exekutora Soudní exekutor je fyzická osoba jmenovaná a zmocněná státem k výkonu exekuční činnosti podle Exekučního řádu8. Exekutora jmenuje ministr spravedlnosti na základě návrhu Exekutorské komory České republiky. Institut soudního exekutora, který byl uvedeným zákonem zřízen, je zaloţen na tom, ţe část pravomoci soudu, a to ta, která je uplatňována po vydání autoritativního soudního rozhodnutí, tedy při vykonávacím (exekučním) řízení, je delegována na nezávislého soudního exekutora (Tripes7). Exekutor je oprávněn, nestanoví-li exekuční řád jinak, vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu a jeho úkony se povaţují za úkony soudu6. Z toho plyne, ţe v případech, kdy je exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. soudu okresního (Tripes7). Soudní exekutor má při výkonu některých činností postavení veřejného činitele. Svou činnost vykonává nezávisle, je vázán právním řádem a rozhodnutími soudů vydanými v exekučním řízení či řízení o výkonu rozhodnutí. Jestliţe při své činnosti způsobí škodu, odpovídá za ni poškozenému samostatně. Sám rozhoduje o postupu a způsobu provedení exekuce vedoucích k vymoţení pohledávky a současně vydává rozhodnutí, která si eviduje. Je tedy zřejmé, ţe soudní exekutor není „jen“ paralelou profese soudního vykonavatele, ale smyslem exekučního řádu bylo vytvořit novou právnickou profesi, která se znalostí odborné problematiky rozhoduje o průběhu exekuce, nese za tento průběh odpovědnost a zákonem jsou jí svěřeny široké pravomoci k zajištění úspěchu exekuce (Horáčková2). 6 7
§ 28 odst. 1 a § 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
11
Exekuční a další činnost vykonává exekutor za úplatu, coţ sebou nese nutnost včasného rozhodnutí o nároku na jeho odměnu, pokud exekuční řízení neskončí úspěšně. Vedle výkonu exekuční činnosti, byly soudnímu exekutorovi svěřeny podle Exekučního řádu 8 i další významné úkoly, jako např.: Poskytovat právní pomoc oprávněnému nebo povinnému po vydání exekučního titulu, jakoţ i v souvislosti s exekuční činností a další činností Sepisovat listiny a vykonávat jinou činnost, stanoví-li tak zákon V souvislosti s exekučním, soudním nebo jiným řízením přijímat do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci Provádět draţby movitých nebo nemovitých věcí na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat s věcí (dobrovolná draţba). Zpeněţování konkursní podstaty na návrh správce Sepisovat exekutorské zápisy o dohodě, kterou se účastník zaváţe splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka. Exekutor má při sepisování exekutorského zápisu postavení úřední osoby, s tím, souvisí jeho oprávnění k odmítnutí sepsání exekutorského zápisu, jestliţe poţadovaný úkon odporuje zákonu. Exekutorský zápis můţe být sepsán buď soudním exekutorem nebo na základě
písemného
pověření
exekutora
kandidátem
nebo
koncipientem.
Exekutorské zápisy mohou být dvojího druhu. Jedná se jednak o exekutorské zápisy se svolením k vykonatelnosti8, které mohou být pouţity jako vykonatelné exekuční tituly ve výkonu rozhodnutí či exekuci, a jednak o exekutorské zápisy osvědčující skutkové děje nebo stav věci9, které mohou být pouţity v řízení k prokázání nároku.
3.3. Exekutorská komora Hlavním orgánem zaštiťujícím všechny exekutory stejně jako například u advokátů, notářů, patentovaných zástupců a daňových poradců je komora. Nazývá se Exekutorskou komorou České republiky se sídlem v Brně. Jedná se o právnickou osobu se samosprávnou stavovskou organizací vykonávající dohled nad veškerou činností exekutora a nad vedením 8 9
§ 78 písm. a) exekučního řádu § 78 písm. b) a § 77 exekučního řádu
12
všech exekutorských úřadů (Schelleová6). Povinné členství v Komoře vzniká dnem jmenování exekutora do úřadu, naopak zaniká ke dni jeho odvolání, smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Komora vede seznam všech soudních exekutorů, vydává exekutorům průkazy, razítka a pečetidla, navrhuje odvolání exekutora, provádí exekutorské zkoušky, na návrh Exekutorské komory jmenuje ministr exekutory, na návrh exekutora rozhoduje o změně sídla exekutorského obvodu, ustanovuje zástupce, vede seznam exekutorských koncipientů a kandidátů, projednává kárné návrhy a vede centrální evidenci nařízených exekucí. Mezi orgány Exekutorské komory patří: 1. Sněm exekutorů § 110 EŘ Je nejvyšším orgánem Komory schopným usnášení, své členy volí přímou a tajnou volbou z řad exekutorů do prezidia Komory, volí i náhradníky prezidia a členy ostatních orgánů Komory a zároveň je odvolává. Dále schvaluje a projednává zprávu o činnostech orgánů Komory, přijímá její organizační, volební, zkušební, kárný a kancelářský řád, ruší nebo mění ustanovení prezidia Komory. Schvaluje Komoře rozpočet a hospodaření, výši ročního členského příspěvku exekutorů na její činnost a výši náhrady za ztrátu času při výkonu funkcí v orgánech Komory. Zřizuje fondy Komory a schvaluje pravidla jejich tvorby a pouţívání, schvaluje stavovské předpisy přijaté prezidiem v případech, které si vyhradí, a v poslední řádě, stanovuje postup při vedení, správě a provozu centrální evidence exekucí. 2. Prezidium Komory § 111 EŘ Je řídícím a výkonným orgánem skládajícím se z pěti členů a pěti náhradníků. Ze svých členů volí prezidenta a viceprezidenta. Hlavní činností prezidia je dohled nad činností exekutorů a jejich zástupců, vedení seznamu exekutorů, provádění exekutorských zkoušek atd. 3. Prezident Komory § 112 EŘ Vystupuje za Komoru navenek, řídí jednání sněmu a prezidia. Je oprávněn činit v době mezi zasedáními prezidia rozhodnutí v jeho působnosti, která nesnesou odklad, a veškerá opatření a rozhodnutí nezbytná k zajištění řádné činnosti orgánů Komory, která nejsou tímto zákonem nebo stavovským předpisem vyhrazena jinému orgánu Komory.
13
4. Revizní komise § 113 EŘ Do její pravomoci spadá přezkoumání hospodaření Exekutorské komory České republiky, dále podává zprávy o výsledku hospodaření sněmu exekutorů, má umoţněn přístup ke všem dokladům komory a vyjadřuje se k návrhu rozpočtu, kde schvaluje roční závěrečný účet Exekutorské komory České republiky. 5. Kontrolní komise § 113a EŘ Kontrolní komise má 7 členů a 3 náhradníky, které při sníţení počtu stále doplňuje. Ze svých členů volí a odvolává předsedu a místopředsedu kontrolní komise. Komise připravuje podklady, zpracovává zprávy a navrhuje opatření týkající se vyřizování stíţností na exekutory, exekutorské kandidáty a koncipienty vč. dalších zaměstnanců exekutora. Komise je oprávněna činit šetření a provádět kontrolní úkony a opatření v dotčených exekutorských úřadech. Provádí kontroly a doporučuje prezidiu opatření při provádění dohledu nad činností a vedením exekutorských úřadů. Působí preventivně a výchovně, provádí analýzy a zásadní poznatky ze své činnosti ve spolupráci se vzdělávací komisí Komory a navrhuje prezidiu ke zveřejnění. Komise je odpovědná za svou činnost prezidiu, kterému rovněţ skládá účty a předává mu pravidelné informace o stavu své agendy. 6. Kárná komise § 114 EŘ Kárná komise má celkem 9 členů, z toho šest členů z řad soudců a 3 členy z řad exekutorů. Její kompetence jsou spojeny především se zabezpečením činnosti jejich členů v kárných senátech, které rozhodují o kárných ţalobách v kárném řízení proti kandidátům a koncipientům. Tedy projednává kárná provinění a ukládá opatření. 7. Zkušební komise § 115 EŘ Zkušební komise má 15 členů, kteří volí ze svých členů předsedu a místopředsedu zkušební komise. Její kompetence jsou spojeny především se zabezpečením činnosti jejich členů ve zkušebních senátech, které posuzují znalosti uchazečů o sloţení exekutorské zkoušky. Činnost této komise je uvedena ve zkušebním řádu, který byl přijat Ministerstvem spravedlnosti jako stavovský předpis Komory.
14
3.4. Hlavní dopady novely č. 286/ 2009 Sb. na exekuční řád Od roku 2001, kdy poprvé vznikl institut soudního exekutora, jde jiţ v pořadí o dvacátou čtvrtou novelu exekučního řádu. Tato novela č. 286/2009 Sb., nabyla účinnosti 1. listopadu 2009 a zahrnuje zásadní změny jak pro věřitele, tak pro dluţníka. Tyto změny se projevily v následujícím odvětví exekuce12,13: Pravomoc soudního exekutora Touto novelou je na exekutora při rozhodování přenesena část pravomocí činit takové úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvního stupně10. Zároveň zdůrazňuje princip přiměřenosti exekuce, která by měla být provedena exekutorem jen v rozsahu a výši vymáhaného nároku a nákladů. Exekutorské úřady se tak s postupem času stávají čím dál tím více nezávislými institucemi. Mezi tyto nově vykonávané činnosti exekutora patří: 1. odstraňování vad návrhu na nařízení exekuce (§ 39 odst. 1 EŘ), 2. podání návrhu na nařízení exekuce (§ 35 odst. 2 EŘ), 3. rozhodování o návrhu všech odkladů exekuce (§ 54 EŘ) 4. rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce (§ 55 EŘ), 5. rozvrh výtěţku exekuce při prodeji nemovitosti nebo podniku 6. uloţení pokuty za neposkytnutí součinnosti (§ 34 odst. 3 EŘ), 7. zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech (§ 69a EŘ) 8. vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68 EŘ) 9. autorizovaná konverze dokumentů (§ 74 odst. 1 písm. b) EŘ ) ad 1) Neobsahuje-li návrh na nařízení exekuce všechny zákonem stanovené náleţitosti, tzn., je nesrozumitelný nebo neurčitý, vyzve exekutor oprávněného vytýkacím usnesením k odstranění těchto vad. Zároveň oprávněného poučí, ţe pokud návrh neopraví, bude řízení zastaveno. Nesrozumitelný je návrh tehdy, jestliţe z něj nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náleţitosti návrhu, a zda jsou v něm uvedeny všechny potřebné náleţitosti. Neurčitý návrh se vyznačuje tím, ţe v něm nejsou přesně identifikovány některé jeho náleţitosti, např. nelze zjistit, kdo je účastníkem řízení, nebo nelze určit, jaká je výše vymáhaného peněţitého plnění, anebo je mezi tvrzeními v návrhu zjevný rozpor. Před novelou mohl 10
§ 55b exekučního řádu
15
vyzvat oprávněného k odstranění vad jak exekutor, tak exekuční soud, kterému byl doručen návrh na nařízení exekuce. ad 2) Návrh na nařízení exekuce musí být podán výlučně u exekutora11, který je pověřen k odstranění vad12, stane-li se, ţe oprávněný podá návrh u soudu, soud jej neprodleně postoupí s neformálním přípisem exekutorovi. Před novelou mohl být podán návrh na nařízení exekuce pouze u příslušného soudu. ad 3) Návrhu, na odklad exekuce můţe exekutor vyhovět nebo jej odmítnout, pokud nesplňuje zákonné náleţitosti13. Jestliţe exekutor tomuto návrhu nevyhoví, postoupí jej do 7 dnů exekučnímu soudu14. S odkladem je nově spojena i moţnost sloţení jistoty15. Je-li u exekutora nebo exekučního soudu sloţena jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného, náklady a odměna exekutora, exekutor na návrh povinného provedení exekuce odloţí. V praxi mnohdy dochází k tomu, ţe za povinného sloţí jistotu třetí osoba, zpravidla z okruhu příbuzných. Od okamţiku doručení návrhu aţ do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, nečiní exekutor ţádné úkony směřující k provedení exekuce a v dosavadním provádění ustane (Kasíková3). V návrhu na odklad stanoví dobu, na kterou se exekuce odkládá, po uplynutí této doby exekutor pokračuje v provádění exekuce bez vydání usnesení o pokračování, které bylo na základě rozhodnutí zákonodárců zrušeno, jelikoţ proti němu stejně nebylo přípustné odvolání. Před novelou mohl být návrh na odklad exekuce podán jen u exekučního soudu, ten uvedl dobu, na kterou se exekuce odkládá bez moţnosti sloţení jistoty ve výši vymáhané pohledávky. Po uplynutí doby odkladu, mohl exekutor na základě usnesení pokračovat v provádění exekuce. ad 4) U zastavení exekuce je novinkou stanovení 15 denní lhůty od doby, kdy se dozvěděl o zastavení, do níţ můţe povinný podat návrh na zastavení exekuce16. V případě zastavení exekuce se náklady exekuce sniţují na polovinu.
11
§ 35 odst. 2 exekučního řádu § 39 odst. 1 exekučního řádu 13 § 54 odst. 1 exekučního řádu 14 § 54 odst. 7 exekučního řádu 15 § 54 odst. 5 exekučního řádu 16 § 55 odst. 1 exekučního řádu 12
16
Ustanovení § 55 odst. 2 EŘ, obsahuje dosti rozporuplné ustanovení, které ukládá exekutorovi zastavit exekuci, podá-li povinný návrh na zastavení exekuce a ostatní účastníci s tím vyjádří souhlas, ale zřejmě téţ, pokud jim marně uplyne 30 denní lhůta k podání vyjádření, s vyjádřením bude třeba spojit listiny prokazující skutečnosti v něm obsaţené. Exekutor můţe zastavit exekuci i bez návrhu17, pokud s tím oprávněný souhlasí. Při nesouhlasu oprávněného postupuje exekutor návrh na zastavení exekuce exekučnímu soudu, který také můţe rozhodnout bez návrhu. Před novelou mohl zastavit exekuci pouze exekuční soud. Novela tak vyţaduje v mnoha případech aktivní přístup oprávněného – pokud povinný navrhuje zastavení či odklad exekuce nebo vyškrtnutí věci ze soupisu, musí oprávněný do řízení aktivně vstupovat, pokud chce eliminovat negativní důsledky úkonů povinného nebo třetích osob. ad 5) S výtěţkem z draţby nakládá exekutor obdobně podle pravidel stanovených v § 331 aţ 332 OSŘ a dále také podle § 12 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběţně probíhajících výkonů rozhodnutí. Exekutor si z výtěţku srazí náklady exekuce a zbylý dosaţený výtěţek vyplatí v závislosti na počtu pohledávek, buď jednomu oprávněnému, nebo více oprávněným a věřiteli, kteří se včas se svými pohledávkami přihlásili. Před novelou bylo toto rozdělování výtěţku ponecháno výlučně soudu. ad 6) Pokud osoba povinná k součinnosti nesplní svou povinnost18, můţe exekutor uloţit této osobě pořádkovou pokutu19 aţ do výše 50.000 Kč, která můţe být ukládána i opakovaně, jestliţe předchozí pokuta nedosáhla svého účelu k součinnosti. Před novelou mohl ukládat pořádkovou pokutu za nesplnění povinnosti k součinnosti soud na návrh exekutora. ad 7) Tento nový způsob exekuce, zřízení exekutorského zástavního práva, slouţí k zajištění pohledávky oprávněného do doby, neţ bude realizován jiný způsob exekuce anebo neţ bude pohledávka povinným zaplacena, mimo to je ale i řešením v situacích, kdy jiţ ohledně stejné nemovitosti je vedena exekuce v jiném exekučním řízení, nebo kdyţ se 17
§ 55 odst. 3 exekučního řádu § 34 odst. 3 exekučního řádu 19 § 53 občanského soudního řádu 18
17
povinný dostane do úpadku. Před novelou mohli exekutoři pouze podat návrh soudu na nařízení soudcovského zástavního práva, o kterém bylo rozhodováno v řízení o výkon rozhodnutí a pro oprávněné byl tento návrh spojen i se zaplacením soudního poplatku. ad 8) Mezi další pravomoc exekutora, patří moţnost vyškrtnutí věci ze soupisu na základě návrhu třetích osob, kterým svědčí právo k sepsané věci. V případě, kdy návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu navrhne oprávněný, exekutor tyto věci vţdy vyškrtne. Jestliţe exekutor na návrh třetích osob věc nevyškrtne, můţe si tato třetí osoba podat vylučovací ţalobu. Tento princip má zjednodušit postup, při navrácení věci třetím osobám, které tvrdí, ţe nepatří povinnému. Před novelou se osoba, které svědčilo právo k sepsané věci, mohla domáhat jejího vyloučení z exekuce pouze podáním tzv. vylučovací ţaloby u příslušného soudu. ad 9) Novelou provedenou v souvislosti se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, byla exekutorům svěřena další kompetence a stali se subjektem provádějícím autorizovanou konverzi. Konverzí se rozumí20: a) úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaţeného v datové zprávě nebo datovém souboru, ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doloţky, nebo b) úplné převedení dokumentu obsaţeného v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doloţky. Dokument, který provedením konverze vznikl, má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu. Před novelou exekučního řádu konverze neexistovala. Zasílání návrhu a ostatních dokumentů Bude-li návrh
zaslán prostřednictvím datové
schránky, popřípadě
elektronicky
podepsaným e-mailem, musí být přiloţený titul konvertován podle zák. č. 300/2008 Sb. – tedy kromě titulu vydaného exekučním soudem nebo titulu, který byl vydán elektronicky a je přikládán v původní elektronické podobě (včetně elektronického dokladu o vykonatelnosti). Dřívější úprava neobsahovala ustanovení o datových schránkách a elektronickém doručování, jelikoţ se doručovalo a ještě i doručuje prostřednictvím jiných osob, které jsou drţiteli poštovní licence. 20
§ 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
18
Exekutor však musí i nadále o pověření k provedení exekuce poţádat do 15 dnů exekuční soud a to nyní nově, na elektronickém formuláři13. Snížené náklady exekuce Touto novelou jsou upraveny sníţené náklady, které činí polovinu obvyklých nákladů v případě, kdy povinný splní vymáhanou povinnost ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou k dobrovolnému zaplacení. Dřívější úprava exekučního řádu neměla stanovené sníţené náklady a tudíţ ani stanovenou lhůtu ve které tyto náklady byly upraveny. Zákaz nakládání s majetkem Dosavadní stav byl takový, ţe dluţník nesměl po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládat se svým majetkem. Právní úkon, kterým by toto porušil, je neplatný. Po novele platí toto ustanovení obdobně, avšak právní úkon, kterým by toto porušil, se povaţuje za platný, pokud se neplatnosti tohoto úkonu nedovolá oprávněný, exekutor nebo přihlášený věřitel. Zveřejňování dražebních jednání a změny v centrální evidenci exekucí V tomto odvětví, byla nově přijatá vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, která zahrnovala změny v evidenci, které byly zúţeny v zájmu funkčnosti systému evidence, jenţ byl dříve zahlcován záznamy o rozhodnutích, které nebyly zásadní z hlediska údajů, které se z evidence zjišťují. Z ustanovení § 125 exekučního řádu vyplývá povinnost, pro všechny exekutory, zveřejňovat své draţební jednání elektronicky na vlastních stránkách Exekutorského úřadu a to jak exekuci prodejem nemovitosti, tak podniku či movitých věcí do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Před novelou měli exekutoři také povinnost zveřejňovat své draţební jednání, ale jen na úředních deskách ve svých Exekutorských úřadech. Tato novela pojednává spíše o rozšíření o elektronickou podobu zveřejňování draţeb, a tím pádem o větší transparentnost draţených nemovitostí a movitých věcí.
19
Snížení přísnosti v exekučním řízení Tato novela přináší více moţností pro povinné, kteří chtějí svůj dluh v průběhu řízení řešit. Dále také odpadla povinnost soudního exekutora movité věci dluţníka ihned zajistit a je moţno je ponechat v místě soupisu. Soudní exekutor je zajistí jen v případě, je-li to pro provedení exekuce účelné. Je tedy zřejmé, ţe hledisko účelnosti bude uţíváno s ohledem na postoj dluţníka k věci – bude-li například při výkonu částečně hradit pohledávku nebo dokonce navrhne zaplacení dluhu; tak bude patrný aktivní přístup povinného k věci. V opačném případě zřejmě vyuţije soudní exekutor moţnosti sepsané věci ihned zajistit, aby tyto věci mohl prodat v draţbě a zároveň zamezil neúčelnému narůstání nákladů za jejich následný odvoz. Větší výše nezabavitelné částky Významnou změnu z pohledu dluţníka zaznamenala novelizace výše nezabavitelné finanční částky, kterou má dluţník u sebe. Před novelou byl oprávněn soudní exekutor spolu s vykonavatelem k zabavení všeho, kromě částky 1.000 Kč, kterou dluţníkovi museli podle zákona nechat, nyní zůstává povinnému částka dvojnásobku ţivotního minima, coţ v současné době představuje 6.252 Kč21. Možnost prodeje svého majetku Tato novela spočívá v moţnosti dluţníka prodat se souhlasem oprávněného a soudního exekutora, popřípadě přihlášeného věřitele, majetek, který není postiţen jinou exekucí. Tento prodej však musí být uskutečněn na podkladě znaleckého posudku za cenu obvyklou. Účelem ustanovení je moţnost, aby dluţník v podstatě za trţní cenu mohl zpeněţit majetek, který by byl jinak v draţbě movitých nebo nemovitých věcí prodán za úředně stanovenou cenu, jejíţ výše bývá zpravidla mnohem niţší. Takto je aktivita přenesena na dluţníka v podobě moţnosti sehnání kupce a prodeje v podstatě z volné ruky za dodrţení regulí stanovených zákonem. Před novelou tato moţnost prodeje svého majetku bohuţel nebyla. Myslím si, ţe je to veliké plus pro povinného, kdyţ uţ se do takové situace dostane, v některých případech mu to třeba i pomůţe k umoření celého dluhu najednou. 21
§ 322 odst. 2 občanského soudního řádu
20
Vyplácení vymoženého plnění Tato úprava, stanovila nově pravidla pro vyplacení vymoţených částek exekucí oprávněnému, ty mají být zasílány po právní moci usnesení o nařízení exekuce do 30 dnů od vymoţení plnění exekutorem – v případě částečného plnění, po dosaţení částky vyšší neţ 1000,- Kč22. Před novelou nebylo stanoveno, kdy má být vyplaceno oprávněnému plnění, které soudní exekutor přijal. Stanovení prioritních způsobů exekuce Zcela nové ustanovení § 58 odst. 2 věty třetí, ukládá exekutorům určité přednostní způsoby exekuce, na základě kterých lze dosáhnout vymoţení pohledávky na povinném s menším zásahem do jeho práv. Mezi tyto hlavní způsoby, jak vymoci peněţité plnění od povinného, je v první řadě tzv. přikázání pohledávky, poté sráţkami ze mzdy, a teprve pak bude moci exekutor sáhnout na majetek povinného. Dále by mělo platit, ţe povinný bude mít po dobu vymáhání, veškerý svůj majetek, s výjimkou běţných činností, zablokovaný s tím, ţe bude uvolněn aţ v případě, kdy bude zajištěno dostatečné peněţité plnění pro uhrazení dluhu. Účelem této novely je zamezit případům, kdy bez zjištění základních informací o povinném je bezúčelně zahajována exekuce prodejem movitých věcí, nemovitostí či podniku s cílem donutit povinného k urychlené dobrovolné úhradě pohledávky včetně souvisejících nákladů. Před novelou nebyly stanoveny tyto přednostní způsoby provedení exekuce a exekutor mohl zvolit jakýkoliv způsob dle svého uváţení. Omezení kompetencí Exekutorské komory Touto novelou přecházejí některé pravomoci Exekutorské komory na Ministerstvo spravedlnosti. Novými pravomocemi Ministerstva spravedlnosti jsou např. výběrová řízení na neobsazené exekutorské úřady (§ 10 EŘ), rozšíření moţnosti revidovat stavovské předpisy a jiné akty Komory (§ 8a aţ 8c, § 110 odst. 8 EŘ), nově byla zavedena moţnost nucené správy Komory v případě opakovaného závaţného neplnění povinností (§ 8d EŘ), a také moţnost uloţení pokuty za správní delikt Komory (§ 124a, 124b EŘ).
22
§ 46 odst. 4 exekučního řádu
21
4. Druhy exekucí Z právního hlediska rozlišujeme následující skupiny exekuce (Schelleová6): Exekuce civilněprávní – právně upravena občanským soudním řádem č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, exekučním řádem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti Exekuce správněprávní – upravena zákonem č. 500/2004 Sb. a zákonem 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších novel Společným rysem shora uvedených skupin exekucí je, ţe v občanskoprávním soudním exekučním řízení lze vykonat rozhodnutí všech státních orgánů působících na území České republiky. Exekuční řízení se zahajuje na základě návrhu o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí)23, při splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti, ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu24. U správněprávní exekuce, jako např. místní poplatky, daně, pokuty, odvody, apod., se vymáhá pomocí územních finančních orgánů dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (tzv. daňová exekuce). Je zde uvedena moţnost, aby si oprávněný zvolil reţim vymáhání, tzn. buď nadále postupovat dle zákona o správě daní a poplatků, nebo poţádat o vymáhání soud nebo soudního exekutora prostřednictvím návrhu. I zde se řídí zásadou přiměřenosti, při které se postupuje tak, aby při vymáhání povinnosti od dluţníků volily jen takové prostředky, které dluţníky nejméně zatěţují a umoţňují přitom dosáhnout vymoţení dluţné částky. Civilněprávní exekuci v současné době tvoří občanský soudní řád a exekuční řád, tyto dva instituty společně utvářejí nástroje, pomocí kterých se oprávněný domáhá své pohledávky v civilněprávním řízení. Vzhledem k zaměření bakalářské práce se budu dále zabývat civilněprávní exekucí.
23
24
§ 37 Exekučního řádu nebo § 261 Občanského soudního řádu § 35 odst. 2, věta první
22
4.1. Vztah právní úpravy OSŘ a EŘ Právní úprava vykonávacího řízení v České republice, je od roku 2001, kdy byl přijat zákon o soudních exekutorech, postavena na dualistické koncepci. V praxi to znamená, ţe osoba, které svědčí přiznané právo, má moţnost výběru, zda podá návrh na zahájení soudního výkonu rozhodnutí dle OSŘ, kde je způsob vymáhání poněkud zdlouhavý, coţ je dáno tím, ţe soudy nejsou specializované jen na vykonávací řízení, nebo návrh na nařízení exekuce dle EŘ, který nabízí rychlejší a efektivnější vymáhání pohledávky. Vzájemný vztah těchto dvou institutů, vyjadřuje ustanovení § 52 odst. 1 EŘ tak, ţe ustanovení OSŘ se pouţije přiměřeně tam, kde EŘ nestanoví něco jiného. Zákon o soudních exekutorech je ve své podstatě speciálním předpisem ve vztahu k občanskému soudnímu řádu, proto v řadě svých ustanovení odkazuje na obecnou úpravu OSŘ. Tato specialita exekučního řádu je platná pouze na exekuční řízení dle zákona 120/2001 Sb., nikoliv však na soudní výkon rozhodnutí dle OSŘ. Tato neúplnost exekučního řádu, řešená odkazy na OSŘ, přináší v praxi mnohdy pochybení v aplikaci ze strany exekutorů. Mimo to, ţe mají tyto dva způsoby vymáhání pohledávky stejný smysl a prostředky k jeho naplnění, existuje mezi nimi řada rozdílů, které ve finále tvoří dva specifické nástroje umoţňující oprávněnému domoci se povinnosti uloţené vykonatelným titulem povinnému.
4.1.1. Postup při soudním výkonu rozhodnutí a jeho srovnání s exekučním řádem Jelikoţ se v dalších kapitolách zabývám výhradně problematikou exekučního řízení dle exekučního řádu, nyní nastíním vzhledem k subsidiaritě OSŘ i základní procesní postupy týkající se výkonu rozhodnutí. Cílem této kapitoly je pojednat o soudním výkonu rozhodnutí a učinit srovnání s úpravou exekučního řízení dle EŘ. Jelikoţ rozsah této práce je omezený, není moţné podat na tomto místě komplexní charakteristiku řízení o výkonu rozhodnutí. Jak v řízení o výkon rozhodnutí, tak v exekuci se projevuje dispoziční zásada, podle které je zahájeno řízení pouze na návrh oprávněného § 251 OSŘ a § 37 EŘ. Na začátku řízení je nutné splnit několik podmínek. Nebude-li splněna kterákoliv z nich, soud je oprávněn řízení zastavit podle § 104 OSŘ a § 39 EŘ. Při nařízení výkonu rozhodnutí i exekuce u fyzických osob je příslušným dle § 85 OSŘ a §45 EŘ okresní soud, v jehoţ obvodu má 23
bydliště či kde se zdrţuje nebo má místo podnikání. U právnické osoby je také v obou případech příslušný okresní soud, v jehoţ obvodu má sídlo. V případě vykonaného soudního rozhodnutí v jiném členském státě Evropské unie se postupuje podle čl. 39 odst. 2 nařízení Rady č. 44/2001 Sb. o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, analogie je zakotvena v ustanovení § 252 odst. 2 a § 45 EŘ, jestliţe povinný nemá obecný soud v ČR, je příslušný ten soud, v jehoţ obvodu má povinný majetek. Co se týče právní úpravy ostatních případů, můţeme odkázat na příslušnou kapitolu exekučního řízení či výkonu rozhodnutí. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podává v obou případech oprávněný a kromě náleţitostí obecných musí obsahovat i náleţitosti formální dle § 42 odst. 4 a § 79 OSŘ, § 38 EŘ, u výkonu rozhodnutí ještě údaje oprávněného o tom, jakým způsobem bude pohledávka povinného vymoţena. Na rozdíl od exekučního řízení, kde tyto náleţitosti typu označení plátce mzdy či peněţního ústavu a čísla účtu povinného zjišťuje exekutor, který na základě zjištěných informací o povinném, uvede ve výroku exekučního příkazu vybraný způsob provedení exekuce25. Je-li vykonatelným titulem přiznána nepeněţitá povinnost, oprávněný nemusí navrhnout způsob provedení výkonu, jelikoţ se rozhodnutí na nepeněţité plnění řídí povahou uloţené povinnosti. K návrhu, ať jiţ k nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, je nutné připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Výčet exekučních titulů, kterými lze realizovat soudní výkon rozhodnutí, obsahuje § 274 OSŘ, jenţ odpovídá výčtu exekučních titulů dle § 40 EŘ. Občanský soudní řád na rozdíl od EŘ výslovně umoţňuje vykonat i rozhodnutí orgánů Evropských společenství (dále jen „ES“) § 274 písm. h), kdeţto výčet obsaţený v EŘ, je pouze demonstrativní a rozhodnutí orgánů ES lze zařadit jedině pod jiná vykonatelná rozhodnutí dle § 40 odst. 1 písm. g) EŘ. Naprosto stejné v obou institucích je to, ţe můţe jak soud, tak soudní exekutor vyzvat povinného ke splnění povinnosti, která byla uloţena exekučním titulem. Rozdílem v případě dobrovolného splnění povinnosti povinného je, ţe u výkonu rozhodnutí musí oprávněný podat ţádost k výzvě před nebo spolu s návrhem na soud, kdeţto u exekuce, můţe soudní exekutor činit výzvu i bez návrhu oprávněného, činí tak zpravidla před vydáním exekučního příkazu, ale ne však dříve neţ po doručení usnesení o nařízení exekuce.
25
srov. § 49 odst.1 EŘ a § 261 odst. 1 občanského soudního řádu
24
U nařízení výkonu rozhodnutí je nevýhodou, ţe v některých případech sepisování návrhu musí oprávněný dost často znát podrobné informace o osobních a majetkových poměrech povinného, jako např. právě výše uvedené označení účtu povinného, ze kterého má být pohledávka sraţena nebo označení plátce mzdy povinného. Zároveň také neexistuje ţádný mechanismus, kterým by oprávněný mohl od státních orgánů a osob tyto údaje oficiálně získat. Východiskem, jak získat informace při vymáhání peněţitého plnění pro oprávněného, můţe být ţádost o pomoc u místně příslušného soudu § 252 odst. 1 OSŘ, v tomto případě se jedná o určitou formu součinnosti podobnou té, jak ji upravuje exekuční řád v § 33 a 34. Podle exekučního řádu, můţe exekutor poţadovat sdělení údajů o majetku povinného prakticky od všech, oproti soudu, který má právo poţadovat součinnost pouze po povinném. Povinný musí soudu sdělit poţadované údaje do jednoho týdne, jestliţe tak neučiní, uloţí mu soud pořádkovou pokutu26. Na návrh oprávněného můţe soud ve výkonu rozhodnutí předvolat povinného a vyzvat jej k prohlášení o stavu majetku. Soud návrhu na prohlášení majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li oprávněný k návrhu listiny osvědčující, ţe jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 OSŘ uspokojena. Soud můţe předvolat pouze fyzickou osobu, v případě právnické osoby, musí být předvolán statutární orgán27. Smyslem předvolání je zjištění, zda má povinný nějaký majetek, který by mohl oprávněný za pomoci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vymoci. Jestliţe povinný odmítne prohlášení o majetku nebo uvede nepravdivé či zkreslující údaje, je toto posuzováno ve smyslu § 256 odst. 1 písm. d) jako trestný čin. Nastane-li situace, kdy po doručení předvolání převede povinný majetek na někoho jiného, můţe oprávněný směřovat výkon rozhodnutí proti tomuto nabyvateli majetku. Je-li návrh úplný, soud nařídí výkon rozhodnutí a zároveň se postará o jeho provedení, k jednotlivým úkonům můţe zmocnit zaměstnance soudu. Jedná-li se o exekuční řízení, je činnost soudu omezena na nařízení exekuce a další činnosti směřující k vymoţení po doručení pověřovacího usnesení činí exekutor sám, popř. pověří své zaměstnance28. V obou těchto výše jmenovaných institucích se usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručuje oprávněnému a povinnému, u výkonu rozhodnutí ještě manţelovi povinného, postihuje-li výkon rozhodnutí majetek náleţející do společného jmění manţelů, v případě, ţe pohledávka vznikla za trvání manţelství. Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je 26
§ 260 odst. 3 občanského soudního řádu § 260c občanského soudního řádu 28 srov. § 46 odst. 1 EŘ a § 265 odst. 1 občanského soudního řádu 27
25
moţné podat odvolání, k jehoţ projednání je věcně příslušný krajský soud. V exekučním řízení stejně jako v soudním výkonu rozhodnutí platí zásada přiměřenosti v tom směru, ţe lze nařídit výkon rozhodnutí či exekuci v takovém rozsahu, který podle rozhodnutí stačí k uspokojení oprávněného29. U výkonu rozhodnutí zvolí oprávněný pouze jeden způsob, kterým můţeme uspokojit pohledávku, kdeţto u exekuce můţe exekutor navrhnout jeden, více, či všechny způsoby najednou. Při výkonu rozhodnutí se nesmí postihnout majetek, patřící osobě, která není účastníkem řízení. Stane-li se, ţe bude postihnut takovýto majetek, můţe osoba, které majetek patří, poţádat o vyloučení tohoto majetku z výkonu rozhodnutí tzv. excindační ţalobou. Excindační ţalobou se uplatňují jak práva třetích osob, která nepřipouští výkon rozhodnutí (vlastnické právo, právo drţby), tak např. právo manţela povinného k majetku, který patří do společného jmění manţelů30. Neţ soud o excindační ţalobě rozhodne, odloţí výkon rozhodnutí dle § 266 odst. 2 OSŘ. V případě, kdy soud rozhodne, ţe určitá věc či jiná majetková hodnota je vyloučena z výkonu rozhodnutí, výkon rozhodnutí zcela nebo z části zastaví31. Výkon rozhodnutí lze soudem odloţit pouze na návrh povinného, který se nevinně dostal do přechodné tíţivé situace- viz § 266 odst. 1 OSŘ. V případě exekučního řízení podává povinný návrh na odklad výhradně exekutorovi (§ 54 EŘ). Jestliţe se očekává, ţe bude výkon rozhodnutí zastaven, můţe soud tento výkon odloţit i bez návrhu, to samé platí v případě exekuce, ale jen kdyţ oprávněný se zastavením nesouhlasí. Pokud oprávněný souhlasí, můţe o zastavení rozhodnout exekutor také bez návrhu32. Dojde-li k odkladu ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci33, musí v něm být stanoveno, na jak dlouhou dobu se odklad povoluje. Za podmínek, které brání výkonu rozhodnutí, můţe soud toto řízení zastavit buď zcela, nebo jen z části. Jestliţe soud zastaví výkon rozhodnutí zcela, vykonávací řízení se tím ukončuje. V případě, kdy je výkon rozhodnutí zastaven jen z části, řízení v nezastavené části pokračuje. V exekučním řízení se podává návrh na zastavení exekutorovi, který je oprávněn vydat usnesení o zastavení exekuce, ale jen v případech, kdy není mezi účastníky sporu. Soudu tedy bude nadále příslušet rozhodování o sporných zastaveních, s tím, ţe exekutor před vydáním spisu soudu nejprve zjistí stanovisko účastníků34. 29
srov. § 47 odst. 1 EŘ a § 263 odst. 1 občanského soudního řádu § 143 obchodního zákona 31 § 268 odst. 1 písm.f) občanského soudního řádu 32 § 55 odst. 3 exekučního řádu 33 srov. § 54 odst. 1 EŘ a § 266 občanského soudního řádu 34 § 55 odst. 3 a 4 exekučního řádu 30
26
Ustanovení § 268 odst. 1 OSŘ obsahuje výčet obecných zastavovacích důvodů, které se vztahují na všechny druhy výkonu rozhodnutí a rovněţ na exekuci nařízenou dle EŘ. Mezi tyto důvody patří35: a) výkon rozhodnutí byl nařízen, ačkoliv se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. Tento případ můţe nastat u titulu, který má obsahovat formální a materiální vykonatelnost a po nařízení výkonu rozhodnutí se zjistí, ţe jej neobsahuje. Výkon rozhodnutí tak můţe být soudem zastaven i bez návrhu poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným. c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou podle § 321 a 322 OSŘ vyloučeny e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, ţe výtěţek, kterého jím bude dosaţeno, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů f) bylo pravomocně rozhodnuto, ţe výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuţ má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaţe byl tento výkon rozhodnutí jiţ proveden h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protoţe je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat Jestliţe má dojít k zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. g) a h), nařídí soud jednání, v ostatních případech můţe rozhodnout bez něj. Soud rozhoduje o zastavení výkonu rozhodnutí usnesením, jenţ se stává vykonatelný doručením. Soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloţí povinnému dle § 270 odst. 1 OSŘ, aby uhradil náklady výkonu rozhodnutí, které oprávněný v průběhu řízení vynaloţil. Bliţší specifikaci nákladů, které spadají do řízení o výkon rozhodnutí, uvádí § 137 OSŘ. V některých případech, můţe soud oprávněnému přikázat, aby sloţil zálohu na náklady spojené s provedením výkonu rozhodnutí. Náklady spojené s provedením výkonu
35
§ 268 odst. 1 písm. a) aţ h) občanského soudního řádu
27
rozhodnutí platí stát36, který je oprávněn podle výsledků řízení tyto náklady následně od účastníků poţadovat, ale jen v případě, ţe nejsou osvobozeni od soudních poplatků37. Náklady můţe hradit jak povinný, tak lze zavázat k náhradě i oprávněného. V případě, ţe náhradu nákladů řízení přizná soud oprávněnému, nestanoví lhůtu ke splnění povinnosti. Ve výkonu rozhodnutí na peněţité plnění se oprávněnému mimo vymoţení nákladů přiznávají i náklady v dalším průběhu řízení. V případě vymáhání nepeněţité pohledávky, můţe oprávněný v zájmu vydobytí své pohledávky navrhnout výkon rozhodnutí na peněţité plnění. Neučiní-li oprávněný ţádné kroky k rychlejšímu vydobytí, stane se usnesení soudu o náhradě nákladů vykonávacího řízení titulem pro výkon rozhodnutí. Jestliţe soud přiznává náhradu nákladů řízení povinnému, určuje zároveň lhůtu k plnění. OSŘ na rozdíl od EŘ, neobsahuje ţádnou právní úpravu, na základě které se určí povinnost k náhradě nákladů řízení při zastavení výkonu rozhodnutí pro nemajetnost povinného. V této situaci se řídí EŘ ustanovením § 89, který nedávnou novelou určil, ţe v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, hradí paušálně určené či účelně vynaloţené náklady exekutorovi oprávněný.
4.2. Způsoby exekuce dle exekučního řádu Exekuční řád oproti OSŘ není jednotně upraven pro celé řízení, nýbrţ je zaměřen jen na určité odlišnosti jednotlivých způsobů provedení exekuce. Při výběru způsobu provedení exekuce, je soudní exekutor závislý na povaze vymáhané povinnosti, tzn. o jaký způsob plnění podle vykonatelného rozhodnutí (exekučního titulu) jde, zda jde o peněţité nebo nepeněţité plnění. Pokud se jedná o peněţité plnění, je na exekutorovi, zda zvolí jeden, více či všechny způsoby provedení exekuce aby dosáhl poţadovaného výsledku38. V případě vymáhání jiné povinnosti neţ zaplacení peněţitého plnění, exekutor zvolí pouze jeden z taxativně vymezených způsobů exekuce, která je závislá na povaze uloţené povinnosti, která je vymáhána39. Taxativní výčet způsobů exekuce obsahuje § 59 EŘ, podle kterého rozlišujeme:
36
§ 270 odst. 1 občanského soudního řádu § 148 odst. 1 občanského soudního řádu 38 § 59 odst. 1 exekučního řádu 39 § 59 odst. 2 exekučního řádu 37
28
1) exekuce ukládající zaplacení peněţité částky, která lze provést: Sráţkami ze mzdy a jiných příjmů Přikázáním pohledávky Prodejem movitých věcí a nemovitostí Prodejem podniku Zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech 2) exekuce ukládající jinou povinnost neţ zaplacení peněţité částky, která se řídí povahou uloţené povinnosti, lze provést: Vyklizením Odebráním věci Rozdělením společné věci Provedením prací a výkonů 3) exekuce prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých věcí a nemovitost.
4.2.1. Exekuce na peněžité plnění Cílem této kapitoly je popsat nejvíce pouţívané způsoby exekuce dle EŘ, které se nejčastěji uplatňují v praxi při vymáhání pohledávek. Jedná se víceméně o způsoby exekuce na peněţité plnění, které soudní exekutoři pouţívají u cca 98% veškerých vymáhaných pohledávek. 4.2.1.1. Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů Tímto exekučním prostředkem, lze postihnout pouze fyzická osoba v zaměstnaneckém poměru. Exekuce sráţkami ze mzdy je svou podstatou exekucí přikázáním pohledávky, jejímţ předmětem není mzda, ale její nárok na výplatu. Pro účely exekučního řízení jsou na roveň sráţkám ze mzdy postaveny dle § 299 OSŘ i jiné příjmy povinného, které spočívají ve výkonu rozhodnutí sráţkami z platu, např. dávky státní sociální podpory, stipendia, ošetřovné, důchody, odstupné, podpora v nezaměstnanosti, které nejsou vyplaceny jednorázově. Exekuci mimo jiné podléhají i jednotlivé sloţky mzdy, jako např. mzda za práci přesčas, prémie, mzdové příplatky atd., ale také náhrady mzdy např. za dobu čerpání dovolené, z důvodů překáţek na straně zaměstnavatele atd. Exekuci naopak nepodléhají
29
např. cestovní náhrady či benefity, které se váţou na pracovní poměr, kde je bezplatná doprava (Tripes7). Při exekuci sráţkami ze mzdy uvede exekutor ve výroku exekučního příkazu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu - plátce mzdy, tomuto plátci doručí exekuční příkaz do vlastních rukou40, dále doručí oprávněnému a povinnému. Po doručení exekučního příkazu sráţkami ze mzdy zaměstnavatel vypočte jejich výši a začne se sráţením, přičemţ tuto sráţku nesmí vyplatit povinnému. Postup výpočtu výše sráţek stanoví § 276 a násl. OSŘ. Základní postup stanovení výše sráţek lze popsat takto: stanovit čistou mzdu, ze které se sráţky provádějí - část mzdy po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob sraţená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. vypočítat tzv. základní částku41- nezabavitelná částka, jejímţ smyslem je vymezit dostatek prostředků povinnému a jeho rodině k zajištění základních ţivotních potřeb z čisté mzdy odečíst základní částku, výsledek zaokrouhlit směrem dolů na částku dělitelnou třemi vyjádřenou v celých korunách. Z této částky lze pro pohledávku oprávněného srazit jednu třetinu. Z druhé třetiny se sráţejí přednostní pohledávky, v případě, ţe tato částka ke krytí přednostních pohledávek nepostačuje, jsou hrazeny společně s ostatními pohledávkami z třetiny první. Zbylá třetina zůstává povinnému. přesahuje-li zbytek čisté mzdy po odečtení základní částky 150% ţivotního minimu, srazí se povinnému tento přesah bez omezení42 Pořadí pohledávek se řídí podle toho, kdy byl plátci mzdy doručen exekuční příkaz, na základě kterého provádí zaměstnavatel sráţky ze mzdy a to do té doby, neţ bude pohledávka zcela vymoţena. Jestliţe je exekuční příkaz povinnému doručen, exekutor vyrozumí zaměstnavatele o právní moci exekučního příkazu, ten je následně povinen deponovat sraţenou částku na účet exekutora. V případě, ţe během provádění exekuce
40
§ 282 odst. 1 a 2 Občanského soudního řádu nařízením vlády č.63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sraţena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postiţena sráţkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) se zákonem č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu. 42 § 2 nařízení vlády č. 63/1998 Sb., nařízení o nezabavitelných částkách 41
30
sráţkami ze mzdy dojde ke změně zaměstnavatele, provede se změna plátce mzdy, ale exekuční příkaz se tímto neruší. 4.2.1.2. Exekuce přikázáním pohledávky I při těchto způsobech exekuce neobsahuje exekuční řád odlišný postup od úpravy občanského soudního řádu. Při exekuci přikázáním pohledávky se přiměřeně pouţijí ustanovení § 303 aţ § 320a OSŘ. Další pohledávky, které nepodléhají exekuci a výkonu rozhodnutí, uvádí občanský soudní řád v ustanoveních § 317, § 318 a § 319. Naopak mezi postiţitelné způsoby patří přikázání pohledávky povinného z účtu u peněţního ústavu (§ 303 a násl.), přikázání jiné peněţité pohledávky (§ 312 a násl.) a přikázání jiných majetkových práv povinného (§ 320 OSŘ). Přikázání pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu Touto pohledávkou vzniká oprávněnému nárok, na uspokojení vymáhané peněţité pohledávky vč. příslušenství, z peněţních prostředků na účtu povinného. Pro povinného z tohoto nároku plyne zákaz nakládání s částkou do výše vymáhané pohledávky. Jestliţe exekutor zvolí tento způsob exekuce, vydá exekuční příkaz k přikázání pohledávky z účtu u peněţního ústavu s označením tohoto ústavu a čísla účtu povinného, exekuční příkaz doručí peněţnímu ústavu, oprávněnému a povinnému, povinnému však dříve, neţ peněţnímu ústavu. V případě, kdy má povinný více účtů, které exekutor postihne, musí v příkazu uvést pořadí, v jakém z nich má být vymáhaná pohledávka s příslušenstvím odepsána. Po doručení exekučního příkazu peněţnímu ústavu je omezeno právo povinného s účtem nakládat (inhibitorium) a zároveň peněţnímu ústavu vzniká povinnost nevyplácet peněţitou částku aţ do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím povinnému. Peněţní ústav nesmí se stanovenými peněţními prostředky aţ do jeho vyplacení jakkoliv nakládat tzv. arrestatorium. Neplatí však pro peněţní prostředky na výplatu mezd, jejich náhrad a dalších plnění, které nahrazují odměnu za práci43zaměstnance. Tímto způsobem jsou chráněna majetková práva třetích osob před zásahem exekutora proti majetku povinného. Další omezení je uvedeno v § 310 OSŘ, které vylučuje jak výkon rozhodnutí, tak exekuci přikázáním pohledávky z účtu na základě předpisu vylučují nebo omezují pouţití
43
§ 304 občanského soudního řádu
31
pohledávek z účtu k jinému neţ stanovenému účelu. Takovéto pohledávky jsou obsaţeny v § 317, 318 a 319 OSŘ, dále např. dotace a návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu a rezervní fond určen k sanaci pozemků dotčených těţbou. Doručením exekučního příkazu povinnému nabývá právní moci, o této právní moci vyrozumí exekutor peněţní ústav, který po doručení vyrozumění následující den odepíše z účtu povinného výši vymáhané pohledávky a zašle na účet exekutora. Stane-li se, ţe blokovaná částka na účtu povinného nepostačuje k uspokojení pohledávky, je peněţní ústav povinen po dobu šesti měsíců od doručení vyrozumění o právní moci exekučního příkazu, sledovat účet a při kaţdém připsání peněţních prostředků, deponovat na účet exekutora aţ do výše vyčíslené pohledávky v exekučním příkazu.
4.2.1.3. Exekuce prodejem movitých věcí Způsob exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí upravuje exekuční řád v části čtvrté a občanský soudní řád v části šesté, stejně jako v předchozích kapitolách se i zde pouţije přiměřenost občanského soudního řádu vůči exekučnímu. Exekuce prodejem movitých věcí Jde o movité věci ve vlastnictví povinného, a jejich přeměnu do peněţní podoby. Movité věci, které nelze postihnout, stanoví občanský soudní řád v ustanoveních § 321 a 322. Dále jsou vyloučeny z exekuce a výkonu rozhodnutí věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování potřeb svých a své rodiny, prodej těchto věcí by byl v rozporu s morálními pravidly. Dle novely exekučního řádu nelze rovněţ zajistit hotovost do částky dvojnásobku ţivotního minima44. Aplikace tohoto ustanovení přináší v praxi spoustu problémů, které jsou dány nesprávným hodnocením vykonavatele při posuzování, zda je určitá věc součástí obvyklého vybavení domácnosti. I judikatura je v této otázce velice rozporuplná. Rozlišuje se, zda jde o věc, která je výslovně uvedena v návrhu a má být prodána, v takovém případě exekutor zakáţe povinnému s věcí nakládat, pokud však věc není určena v návrhu, tak se zákaz časově odsouvá na dobu, kdy bude zhotoven úřední soupis věcí z majetku povinného. Při posuzování, je třeba vedle kritérií obvyklosti a nezbytnosti i potřeba konkrétního zjištění, jaké potřeby jsou prostřednictvím postiţené věci v osobních poměrech povinného a jeho rodiny uspokojovány, jakou roli pro něj a jeho rodinu hrají, a 44
§ 322 odst. 2 občanského soudního řádu
32
zda jsou uspokojitelné i jinak (Kasíková5). V současné době se mezi obvyklé vybavení domácnosti řadí mobilní telefon, radiopřijímač, televizor, jízdní kolo, lednička atd. I kdyţ např. radiopřijímač je obvykle součástí kaţdé domácnosti, není věcí nezbytnou a je postiţitelný výkonem rozhodnutí. Jedná-li se o povinného, který je podnikatelem, nelze postihnout věci, které jsou nutnou součástí potřebnou k výkonu podnikatelské činnosti. V tomto případě, se míra potřebnosti posuzuje vzhledem k podnikatelské činnosti, nesmí však postiţení věcí vést k likvidaci povinného. Pro znázornění zde uvedu příklad z praxe. Podniká-li povinný jako taxikář a vlastní-li jediné auto, nelze toto postihnout. Pouţívá-li však k podnikání několik aut, lze exekucí postihnout prakticky veškerá vozidla ve vlastnictví povinného aţ na jedno, které mu postačí k nezbytně nutné míře podnikání. Dále jsou jak z výkonu rozhodnutí a exekuce prodejem movitých věcí vyloučena příslušenství nemovitostí, která lze prodat jen spolu s nemovitostí. Po doručení usnesení o nařízení exekuce vydá exekutor exekuční příkaz, na základě kterého je soudní exekutor nebo vykonavatel oprávněn provést prohlídku u povinného, kde movité věci sepíše a odhadne, není-li stanovena úřední cena (tzn. cena určeného druhu zboţí stanovená cenovými orgány, jako maximální, pevná nebo minimální), ve sloţitějších případech soud usnesením pověří k odhadu znalce45. Takový odhad ceny slouţí pouze jako základ pro určení nejniţšího podání v draţbě, ve které se ukáţe skutečná trţní cena. Při soupisu movitých věcí činí exekutor taková opatření, která jsou třeba k zachování pořádku a nerušeného průběhu exekuce. Soupis protokolu musí obsahovat pořadové číslo věci, její popis a jakého výtěţku lze prodejem dosáhnout. Sepsané věci soudní exekutor, popř. vykonavatel označí a ponechá na místě soupisu, movité věci zajistí jen v případě, kdy je zde obava z jejich poškození či ztráty a převezme je do své úschovy nebo uloţí u vhodného schovatele46. Případné náklady spojené se zajištěním věcí a jejich úschovou jsou zvláštními hotovými výdaji, jeţ jsou součástí nákladů exekuce, které hradí povinný. V případě movitých věcí typu automobil či pojízdné stavební stroje pak postačí k jejich zajištění znehybnění, např. botičkou. O tomto zajištění je lepší si pořídit fotografický záznam. V praxi se dosti často stává, ţe povinný odstraní botičku násilím a dopustí se tak trestného činu maření úředního výkonu rozhodnutí.
45
§ 328 občanského soudního řádu § 66 odst. 1 EŘ
46
33
Sepsané věci, se následně nabízí k odkoupení v draţbě, buď samostatně, nebo v rámci souboru movitých věcí. V draţbě se neprodávají věci s krátkodobou trvanlivostí a památky uvedené v ustanovení § 328 OSŘ. Památky jsou okamţitě nabídnuty formou vyvěšením na úřední desce exekutora ke koupi za odhadní cenu těm institucím, jejichţ posláním je starat se o ně. Jestliţe dotčené instituce neodpoví ve lhůtě 30-ti dnů, nebo pokud nesloţí u exekutora odhadní cenu, bude jejich prodej uskutečněn draţbou47. Exekutor nařídí draţební rok a o jeho konání vyrozumí oprávněného, povinného, manţela povinného, je-li účastníkem řízení, orgán obce, v jehoţ obvodu bude draţba provedena, a kde má povinný bydliště (sídlo), dále můţe oznámit konání např. na úřední desce exekutora či prostřednictvím internetových stránek. Toto oznámení má formu usnesení a není proti němu přípustné odvolání. Draţbu zprostředkovává exekutor v místě exekutorského úřadu nebo v místě, kde se nacházejí draţené věci. Draţit nesmí povinný a jeho manţel, exekutor a jeho zaměstnanci. Nejniţší podání (tzv. vyvolávací cena) u movitých věcí, činí jednu třetinu odhadní nebo úředně stanovené ceny48, toto pravidlo platí i při opakování draţby. V průběhu draţby mohou draţitelé zvyšovat podání nejméně o částku 50 Kč, výše podání pak není omezena. Při draţebním roku nesmějí být draţeny věci, na které byla podána ţaloba na jejich vyloučení, v případě, ţe bude ţaloba pravomocně zamítnuta, můţe se pokračovat v draţbě. V průběhu draţby jsou draţitelé od exekutora vyzýváni k učinění podání slovy „poprvé, podruhé“ s upozorněním, ţe nebude-li učiněno další nejvyšší nebo vyšší podání, udělí po slově „potřetí“ příklep. Vydraţitel musí nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání zaplatit ihned, popř. do sedmi dnů od udělení příklepu, tím na něj přechází vlastnické právo k věci. Jestliţe vydraţitel nezaplatí, draţí se věc znovu bez účasti původního vydraţitele. Neprodají-li se věci ani v tomto případě, jsou nabídnuty za jednu třetinu odhadní ceny oprávněnému, jestliţe ani oprávněný nemá zájem, budou vyloučeny ze soupisu a vráceny povinnému. Jestliţe je draţba úspěšná a dosaţený výtěţek postačuje k uspokojení pohledávky i s příslušenstvím, je draţba skončena. Následně soudní exekutor rozdělí výtěţek z draţby tak, ţe od výtěţku odečte náklady prodeje (např. vypracování znaleckého posudku), uhradí pohledávku oprávněnému a zbytek povinnému.
47 48
§ 328a odst. 2 OSŘ § 329 odst. 1 Občanského soudního řádu
34
5. Exekuční řízení V této kapitole budu popisovat jednotlivé postupy podle úpravy v Exekučním řádu, od nařízení exekuce aţ do samotného skončení exekučního řízení.
5.1. Exekuční tituly Exekuční tituly jsou základní podmínkou pro vznik exekučního řízení, na jejichţ základě, vznikl právní nárok oprávněného vůči povinnému, slouţí tedy jako podklad pro nařízení exekuce. Titulem se rozumí listina, vydaná oprávněným orgánem, která má přesné vymezení obsahu a rozsahu práva a jemu odpovídající povinnosti, ve které se ukládá určité osobě povinnost něco plnit. Kaţdý titul musí splňovat náleţitosti formální a materiální (obsahové) povahy. Splňuje-li všechny dané náleţitosti, je titul vyznačen právní mocí a potvrzením o vykonatelnosti, čímţ se stává podkladem pro výkon rozhodnutí. V případě soudních rozhodnutí se jedná o „doloţku vykonatelnosti rozhodnutí“. Bude-li exekuce nesprávně nařízena na základě nedostatečného exekučního titulu, pak musí být následně zastavena, protoţe exekuce byla nařízena, ačkoliv se exekuční titul nestal vykonatelným (§ 268 odst. 1 písm. a občanského soudního řádu). Vymezení, která rozhodnutí jsou exekučním titulem, je obsaţeno v § 251, dále v § 274 občanského soudního řádu. Podle těchto ustanovení rozeznáváme jak tituly tuzemské, tak i tituly cizozemské. Mezi tuzemské tituly patří (Schelleová5, str. 50-51): 1. vykonatelné rozhodnutí, vydaná v občanském soudním řízení – mezi ně patří: vykonatelné rozsudky, usnesení, platební rozkazy, směnečné a šekové platební rozkazy. Pravomocné rozsudky prohlášení vůle, nahrazují prohlášení bez zvláštního výkonu, i kdyţ se tímto rozhodnutím ukládá povinnost k plnění, nejde o exekuční titul, podle kterého by bylo moţné nařídit a provést exekuci. 2. vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek – jedná se o rozhodnutí vydaná soudem např. rozsudek o vině
35
3. vykonatelný rozhodčí nález – vydaný rozhodčími orgány na území České republiky49. Dále, je vykonatelným titulem i rozhodčí nález vydaný rozhodčími orgány v jiném státě, za podmínek upravených dvoustrannými či mnohostrannými smlouvami, které Česká republika uzavřela, např. Newyorská úmluva (vyhláška č. 74/1959 Sb.) 4. notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorský zápis50 – se týkají zápisu o dohodě, kterou se účastník zaváţe splnit pohledávku či jiný nárok vyplývající ze závazkového vztahu a ve které svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, pokud povinnost nesplní řádně a včas. 5. vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazu nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakoţ i vykonatelný smír – např. častými exekučními tituly v exekučním řízení jsou i rozhodnutí vydaná Českým telekomunikačním úřadem podle § 129 zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jimiţ úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu. 6. vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení 7. jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, pokud jiný zákon jejich výkon výslovně připouští – např. ustanovení § 45 odst. 2 a § 63 odst. 4, zákona č. 328/1991 o konkurzu a vyrovnání, ve vazbě na § 130 exekučního řádu, který výslovně uvádí jako exekuční titul seznam přihlášek konkursních věřitelů, pokud pohledávka nebyla popřena. Exekučním titulem naopak není rozvrhové usnesení vydané v konkursním řízení. Mezi zahraniční tituly patří: 1. rozhodnutí orgánů cizího státu ve věcech osobních, rodinných a majetkových práv, soudní smíry a cizí notářské listiny. 2. Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě. Předpokladem je, ţe je zaručena vzájemnost, a ţe tyto nálezy budou českými soudy uznány. 49
§ 23 a násl. zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů § 78 písm. a) a §79 odst. 1, 2, 3 a 4 exekučního řádu
50
36
K titulům, vydaným mimo Českou republiku, patří také evropský exekuční titul, tj. soudní rozhodnutí, soudní smír nebo úřední listiny, které splňují podmínky podle předpisu Rady Evropského společenství (dále jen „ES“). Neobsahuje-li úpravu ţádná mezinárodní smlouva ani nařízení Rady ES, postupuje soud podle úpravy obsaţené v § 63 a násl., zákona č. 97/1963, o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „MPSaP“). Exekučním titulem jsou v takovém případě, rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech, občanskoprávních, rodinných, pracovních a jiných podobných vztazích, jestliţe nabyly podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci (Kasíková3). Komunitární právo vychází z principu přednosti před národním právem, a při aplikaci nařízení je zcela bezvýjimečný, proto se procesní postup řídí přímo těmito nařízeními. V případech, které nejsou nařízeními upraveny, mohou soudy a soudní exekutoři pouţít český právní řád, a to zejména úpravu obsaţenou v § 68a aţ 68c MPSaP a ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu a dalších předpisů.
Předpoklady pro exekuci Hlavní předpoklady pro provedení exekuce spočívají ve splnění zákonem stanovených procesních podmínek, jestliţe tyto podmínky splněny nejsou, nemůţe být exekuce ani nařízena, ani prováděna. Procesní podmínky v exekučním řízení jsou zcela totoţné s podmínkami v řízení nalézacím (Schelleová6): Návrh na nařízení exekuce Příslušnost soudu Pravomoc soudu Způsobilost být účastníkem řízení Procesní způsobilost dluţníka - způsobilost jednat před soudem samostatně Průkaz plné moci v případě zastupování povinného a oprávněného Musí být ukončena překáţka věci zahájené nebo rozsouzené V případě vyskytnutí jakýchkoliv nedostatků v těchto podmínkách, je nutné tyto nedostatky okamţitě odstranit, jinak není moţné pokračovat v exekučním řízení.
37
5.2. Návrh na nařízení exekuce Exekuční řízení je ovládáno dispoziční zásadou, coţ znamená, ţe je lze nařídit jen na návrh oprávněného, pokud povinný nesplní povinnosti ukládající exekučním titulem dobrovolně, řádně a včas. Exekuční řízení se zahajuje dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi. Návrh na nařízení exekuce51 musí obsahovat: Označení exekutora, který má být pověřen provedením exekuce, vč. jeho sídla Označení soudu, kterému je návrh určen Jméno, příjmení a bydliště oprávněného a povinného (popř. obchodní jméno nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby) Označení exekučního titulu (např. rozsudek, notářský zápis, rozhodčí nález atd.) Uvedení povinnosti, která má být exekucí vymoţena Údaj o tom, zda splnil vymáhanou povinnost a v jakém rozsahu Označení důkazů, kterých se oprávněný případně dovolává Sdělení oprávněného o tom, ţe pro vymáhanou povinnost nebylo zahájeno jiné exekuční řízení podle exekučního řádu7 Přílohou k návrhu na nařízení exekuce můţe být originál či úředně ověřená plná moc, pokud je oprávněný právně zastoupen, a originál či úředně ověřená kopie exekučního titulu s doloţkou vykonatelnosti52, případně stejnopis notářského či exekutorského zápisu. Exekuční titul nemusí být přiloţen jen tehdy, pokud byl vydán exekučním soudem, u kterého oprávněný exekuční titul podal53. V případě, ţe se jedná o exekuční titul z jiné členské země Evropské unie, musí být přiloţeno osvědčení o vykonatelnosti. Návrh na nařízení exekuce musí být srozumitelný a konkrétní ve vymáhané povinnosti. Je-li vymáhaná povinnost vázána na splnění podmínky nebo povinnosti, musí být přílohou k návrhu i listina vydaná nebo ověřená státním orgánem nebo notářem, z níţ je patrné, ţe byla splněna podmínka, nebo ţe oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popř. je připraven ji splnit. Jestliţe exekutor shledá návrh neúplný nebo chybný, vyzve vytýkacím usnesením oprávněného, aby do 15 dnů opravil či doplnil své podání. Jestliţe, ve stanovené lhůtě 51
§ 38 odst. 1 exekučního řádu § 41 exekučního řádu 53 § 38 odst. 2 exekučního řádu 52
38
oprávněný návrh nedoplní nebo neopraví, soud sám, nebo na návrh exekutora řízení o nařízení exekuce zastaví. O moţnosti zastavení, musí být oprávněný předem poučen. V případě, ţe dojde k zastavení řízení, rozhodne soud současně o nákladech řízení, jehoţ součástí budou i případné hotové výdaje exekutora. Naopak je-li návrh oprávněného v pořádku, exekutor tento návrh předloţí spolu s exekučním titulem do 15 dnů soudu a poţádá ho o udělení pověření k provedení exekuce. Uvedená lhůta je procesní, takţe se do ní nezapočítává den, kdy došlo k doručení návrhu exekutorovi.
5.2.1. Usnesení o nařízení exekuce Exekuční soud znovu zkontroluje, jsou-li v návrhu splněny formální náleţitosti, tj. srozumitelnost a určitost, a zákonem stanovené náleţitosti, jestli je připojen exekuční titul, spolu s ţádostí o pověření k provedení exekuce, případně jiné listiny prokazující přechod práv a povinností. Uzná-li soud, ţe jsou splněny všechny zákonem stanovené náleţitosti, vydá usnesení o nařízení exekuce, kterým nařídí exekuci a zároveň jejím provedením pověří exekutora. Soud toto usnesení následně sám doručí exekutorovi, který jinak doručuje písemnosti v exekučním řízení54. Usnesení musí obsahovat55: Označení exekučního soudu, který pověřuje exekutora provedením exekuce Jméno a sídlo exekutora, který je pověřen provedením exekuce Označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila Iniciály oprávněného a povinného Označení povinnosti, která má být exekucí vymoţena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce Podpis a datum Poučení všech účastníků řízení podle odstavce 7, § 44a odst. 1 a § 46 odst. 5 EŘ Po doručení usnesení o nařízení exekuce, rozešle exekutor první ţádosti o součinnost ke zjištění dalšího majetku povinného a vydá potřebné exekuční příkazy k zajištění tohoto majetku a k uspokojení pohledávky oprávněného. Následně exekutor rozešle stejnopis usnesení o nařízení exekuce oprávněnému, povinnému a Exekutorské komoře, která je 54
§ 56 exekučního řádu § 44 odst. 6 exekučního řádu
55
39
pověřena vedením centrální evidence exekucí, kam usnesení elektronicky zanese postupem § 125 EŘ a vyhlášky č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí. Pokud povinný vlastní nemovitost nebo podíl ve společnosti, usnesení se rozešle i na příslušný katastrální úřad, který se určí podle trvalého bydliště povinného. Oprávněnému a povinnému či jejich právnímu zástupci se usnesení zasílá do vlastních rukou. S usnesením, se povinnému zašle také návrh na nařízení exekuce s výzvou k dobrovolné úhradě pohledávky a se sníţenými náklady exekuce (hotové výdaje a odměna exekutora) na polovinu, které musí být splaceny do 15 dnů od doručení povinnému. Po uplynutí dané lhůty bude exekutor poţadovat náklady v plné výši. Dále je v průběhu exekuce moţné doručit usnesení i těmto subjektům: Notářské komoře České republiky, která vede evidenci zástavních práv k movitým věcem, Ministerstvu dopravy, které vede Centrální registr silničních vozidel Krajským soudům, které vedou evidenci právnických osob v obchodním rejstříku Centrálnímu depozitáři cenných papírů Jiným osobám oprávněným k vedení evidence investičních nástrojů Katastrálnímu úřadu, v obvodu jehoţ územní působnosti se nachází sídlo soudu, který exekuci nařídil
5.3. Provedení exekuce 5.3.1. Zjišťování majetku povinného Na základě usnesení o nařízení exekuce a písemné ţádosti soudního exekutora56, jsou soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři, právnické a fyzické osoby povinny poskytnout bezplatné informace o majetku povinného, které jsou jim známy z jejich činnosti. Soudní exekutor můţe také poţádat Policii ČR o ochranu a součinnost, není-li moţné z důvodu ohroţení ţivota nebo zdraví provést výkon rozhodnutí - dle zákona o Policii České republiky. Výjimku v bezplatné součinnosti třetích osob tvoří banky, které mají právo, dle § 38 odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, na úhradu věcných nákladů. Za nesplnění povinnosti k součinnosti, můţe soudní exekutor uloţit třetím osobám pořádkovou pokutu57 aţ do výše 50 000,- Kč a můţe být ukládána i opakovaně, pokud předchozí pokuta nevedla k poţadovanému výsledku. Pořádková pokuta se ukládá 56
§ 33 exekučního řádu § 53 občanského soudního řádu
57
40
usnesením, proti kterému je přípustné odvolání ke krajskému soudu. Pokuty připadají státu a platí se na účet příslušného exekučního soudu.
5.3.2. Náklady exekuce Exekutor vykonává svou činnost za úplatu58, proto všechny účelně vynaloţené náklady, které vznikly v souvislosti s prováděním exekuce, musí být exekutorovi na základě příkazu k úhradě nákladů zaplaceny. Mezi náklady exekuce, které hradí povinný exekutorovi za příslušnou pohledávku, patří dle § 87 odst. 1 EŘ odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada paušálně určených či účelně vynaloţených výdajů za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku a daň z přidané hodnoty. Mezi náklady oprávněného patří zejména hotové výdaje oprávněného a jeho zástupce, ušlý výdělek oprávněného a jeho zákonného zástupce, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování advokátem a další.59 Stanovení výše odměny exekutora je závislá na druhu vymáhané povinnosti a výši vymáhané pohledávky, kterou upravuje vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, tzv. exekuční tarif. Exekuční tarif stanoví výši odměny při vymáhání peněţitého plnění v závislosti na výši vymoţeného plnění procentní sazbou tj., 15 % z vymoţené částky (minimálně 3.000 Kč + 20% DPH), a to do částky 3.000.000 Kč, při vyšší částce procentuelně klesá60. Nejniţší náklady exekuce činí 6 500 + 20% DPH. Při exekuci nepeněţitých pohledávek, závisí výše odměny na způsobu exekuce a mnoţství postihovaných věcí61. Dále, je v exekučním tarifu stanoven způsob určení odměny exekutora v případě, kdy exekuce není zakončena vynucením vymáhané povinnosti, např. povinný splnil dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul a uhradil náklady exekuce v patnáctidenní lhůtě stanovené exekutorem62. Exekutor a oprávněný mohou uzavřít písemnou smlouvu, kterou se sjednává smluvní odměna za provedení exekuce nad rámec tarifní odměny stanovené vyhláškou. Smluvní odměna není nákladem exekuce. Exekutor můţe po oprávněném poţadovat sloţení zálohy na náklady exekuce, která činí 50 % tarifní odměny u exekuce na zaplacení peněţité částky a ve výši 30 % tarifní odměny u exekuce ukládající jinou povinnost neţ zaplacení peněţité 58
§ 3 odst.1 exekučního řádu § 137 odst. 1a 3 občanského soudního řádu 60 § 5 a 6 exekučního tarifu 61 § 7 aţ 10 exekučního tarifu 62 § 11 odst. 2 exekučního tarifu 59
41
částky63. Příkaz k úhradě nákladů exekuce doručuje exekutor všem účastníkům řízení do vlastních rukou, tj. oprávněnému, povinnému a dalším osobám, kterým se podle zvoleného způsobu exekuce doručuje usnesení o nařízení exekuce. Účastník řízení je oprávněn podat do 8 dnů od doručení příkazu u exekutora námitky. Jestliţe exekutor těmto námitkám nevyhoví, postoupí je příslušnému soudu, který o nich do 15 dnů rozhodne. Proti tomuto rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek.
5.4. Postihování majetku povinného Poté, co je usnesení o nařízení exekuce spolu s pověřením k jejímu provedení doručeno exekutorovi, je následně exekutor oprávněn a povinen činit i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce aţ do doby, neţ jeho pověření zanikne64. Samotné postihování majetku povinného se provádí na základě exekučního příkazu vydaného exekutorem, který určí, dle zjištěných informací o povinném, způsob provedení exekuce65. Volba způsobu exekuce, závisí na druhu vymáhané povinnosti, kdy je exekutor vázán moţnostmi danými exekučním řádem66. Nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného, lze exekuci provést více způsoby v jednom exekučním řízení. Všechny zákonem stanovené způsoby provedení exekuce lze nařídit postupně, ale i současně najednou. S majetkem, na který je vydán exekuční příkaz, nesmí povinný nakládat, zatíţit ho nebo převést na někoho jiného. Exekuční příkaz obsahuje v pravém horním rohu číslo jednací, které se skládá ze spisové značky exekutorského spisu a čísla listu, pod kterým je exekuční příkaz vydán. Dále musí obsahovat výrazné označení druhu rozhodnutí - exekuční příkaz. V exekučním příkaze musí být dle § 48 EŘ uvedeno: Označení soudu a usnesení o nařízení exekuce Označení pověřeného exekutora k provedení exekuce Exekuční titul a orgán, který jej vydal Označení účastníků řízení Označení povinnosti, která má být exekucí vymoţena Způsob provedení exekuce 63
§ 11 odst. 1 exekučního tarifu § 51 exekučního řádu 65 § 58 odst. 3 exekučního řádu 66 § 58 odst. 1 exekučního řádu 64
42
Výčet osob, kterým se doručuje exekuční příkaz Výrok, poučení o odvolání, den a místo jeho vydání, razítko a podpis exekutora. Při vydávání exekučních příkazů, musí soudní exekutor přihlédnout k výši vymáhané povinnosti a ceny postiţitelného majetku, z něhoţ má být splnění závazku povinného dosaţeno, tzn., aby nebyla exekuce vedena v širším rozsahu, neţ bude postačovat k úhradě vymáhané pohledávky. V době posuzování přiměřenosti rozsahu exekuce, se musí počítat s tím, ţe konečná výše vymáhaného plnění vzhledem k běţícím úrokům a dosud neurčeným nákladům oprávněného a exekutora, není v okamţiku vydávání exekučních příkazů známa a můţe být exekutorem jen předpokládána. Exekuční příkaz vydaný exekutorem, má společně s usnesením o nařízení exekuce vydávaným soudem shodné procesní účinky jako usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz je zvláštní typ procesního rozhodnutí, který se pouţívá jen v exekučním řízení a vyjadřuje procesní volbu právní úpravy a kompetence exekutora, na základě kterých zvolí konkrétní způsob exekuce a odpovídá za její provádění (Kasíková3). Vykonatelným se stává, aţ po právní moci usnesení o nařízení exekuce, kdy je proti němu moţné podat opravný prostředek. Jestliţe dojde k vymoţení pohledávky vč. jejího příslušenství, nákladů exekuce i nákladů oprávněného, nebo je exekuce pravomocně zastavena, zaniknou účinky všech exekučních příkazů, které byly vydány, tzn., ţe exekutor nemusí rušit jednotlivé příkazy zvlášť. Taxativní výčet způsobů provedení exekuce viz kapitola č. 4.
5.5. Odklad exekuce Odklad exekuce je stav řízení, v němţ exekuční soud a exekutor nečiní ţádné úkony, které by směřovaly k vynucení povinnosti povinného, přičemţ dosud provedené úkony, nejsou zásadně dotčeny (Kasíková3). Účelem je předcházení nepříznivým a často i neodlučitelným následkům pro povinného, jako např. přechodné osobní, ekonomické a sociální mimořádně nepříznivé důsledky. Jde tedy o přechodné podmínky, které povinný nezavinil úmyslně, a přesto se do nich dostal. K návrhu na odklad exekuce je oprávněn pouze povinný, který návrh sepíše a podá u exekutora za předpokladu, ţe67:
67
§ 54 exekučního řádu
43
Pokračováním v exekučním řízení by byl povinný se svou rodinou značně ohroţen Povinný ne vlastní vinou se dostal do přechodné tíţivé situace Bude odloţena vykonatelnost exekučního titulu Povinný sloţil jistinu ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekučního řízení a podal návrh na zastavení Exekuce bude v dohledné době zastavena Okamţikem doručení návrhu exekutor nečiní ţádné úkony, směřující k provedení exekuce ukládané exekučním titulem, ale jen ty úkony, které se týkají zjišťovacího charakteru ve vztahu k dalšímu majetku nebo úkonům povinného ohledně jiţ postiţeného majetku. Exekutor vydá usnesení o odkladu exekuce, kde je povinen uvést dobu, na kterou exekuci odkládá, dále zda se jedná o odklad celé exekuce, nebo jenom části. Během odkladu exekuce zůstává v platnosti generální arrestatorium (zákaz dluţníka povinného nakládat s pohledávkou povinného v rozsahu vymáhané částky) a inhibitorium (zákaz povinnému nakládat s určitými věcmi a právy). Po doručení usnesení o odkladu exekuce se stává vykonatelným rozhodnutím. Novela exekučního řádu mimo jiné uvádí, ţe okamţikem uplynutí doby, po kterou byla exekuce odloţena, je exekutor oprávněn znovu pokračovat v provádění exekuce. Cílem této novely bylo odbourat usnesení o pokračování v exekuci. Dalším zcela novým institutem v této oblasti, je moţnost sloţení jistoty v exekuci, tzn., ţe pokud dojde k zaplacení vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce exekutorovi nebo exekučnímu soudu, exekutor nebo exekuční soud na návrh povinného provedení exekuce odloţí. Doba, mezi sloţením jistoty a rozhodnutím o návrhu na zastavení exekuce se můţe různit např. v závislosti na sloţitosti dokazování. Sloţení jistoty je spojeno se zrušením generálního inhibitoria i speciálních inhibitorií a povinný můţe dále nakládat se svým majetkem. Jestliţe se stane, ţe exekutor nevyhoví návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí jej k exekučnímu soudu, který o něm bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů rozhodne68.
68
§ 54 odst. 7 exekučního řádu
44
5.6. Ukončení exekuce Ukončit exekuci lze buď zastavením nebo vymoţením.
5.6.1. Zastavení exekuce Dle novely exekučního řádu je exekutor oprávněn vydat usnesení o zastavení exekuce, ale jen v případě, kdy nevznikl mezi účastníky spor. Jestliţe se prokáţe, ţe se jedná o řízení sporné, postoupí exekutor návrh na zastavení soudu (Kasíková3). Další změnou je stanovení lhůty, ve které je povinný oprávněn navrhnout zastavení exekuce, tato lhůta činí 15 dnů od okamţiku, kdy se povinný dozvěděl o důvodu zastavení exekuce69. Návrh na zastavení exekuce podává oprávněný nebo povinný u exekutora, který do 15 dnů pošle dalším účastníkům řízení výzvu k souhlasu. K výzvě se připojí poučení o moţném zastavení s doloţkou, upozorňující účastníky na to, ţe kdyţ se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude exekutor dle § 55 odst. 2 věta druhá EŘ předpokládat, ţe se zastavením souhlasí. Pokud některý z účastníků s návrhem nesouhlasí, můţe se k návrhu vyjádřit a zároveň předloţit listiny prokazující své tvrzení. Exekuci lze zastavit i bez návrhu v případě, kdyţ exekutor nebo soud dospějí k tomu, ţe povinný opoţděným návrhem a k němu připojenými listinami zcela prokázal důvody k zastavení exekuce. Dále můţe soudní exekutor zastavit exekuci bez návrhu, pokud s tím souhlasí oprávněný nebo nebyla sloţena záloha na náklady exekuce. V případě, ţe všichni účastníci zašlou souhlasné vyjádření k návrhu na zastavení exekuce nebo se k návrhu nevyjádří, exekutor vydá usnesení o zastavení exekuce, ve kterém rozhodne o nákladech oprávněného a exekuce. V tomto procesním institutu je třeba rozlišovat zastavení exekuce tj., procesu provádění exekuce na povinném od zastavení řízení o nařízení exekuce, kde chybí podmínky ať uţ materiální nebo formální pro zahájení řízení dle OSŘ a EŘ. Zastavit exekuční řízení, lze jen za předpokladu, ţe ještě není nařízeno pravomocné rozhodnutí (Kasíková3). Zastavení exekuce můţe být: 1. Částečné – které můţe nastat v případě, kdy se důvod zastavení týká jen části vynucované
povinnosti,
nebo
v části,
přesahující
uspokojení
pohledávky
oprávněného, jeho nákladů a nákladů exekuce. Oprávněný podá návrh na částečné zastavení exekuce do výše uhrazené částky. Povinným lze návrh zastavit z důvodů, pro které se ocitl v dočasné tíţivé situaci. 69
§ 268 odst. 1 občanského soudního řádu (viz kapitola 4.1.1)
45
2. Úplné – Oprávněný nebo povinný mohou na návrh exekutora podat návrh na úplné zastavení exekuce, např. pro nemajetnost povinného, úmrtí povinného.
5.6.2. Zánik exekuce vymožením Exekuce zaniká bez jakéhokoliv návrhu účastníků řízení, pokud veškerá pohledávka proti povinnému tzn., jistina, náklady oprávněného, náklady exekutora, byla vymoţena. Poté exekutor vydá oznámení o skončení exekuce, které zašle všem účastníkům řízení a exekuce končí. V praxi je tento způsob oprávněným nejţádanější, jenomţe případů, kdy takto exekuce skončí je bohuţel velice málo.
5.7. Analýza 5.7.1. Současná praxe při exekucích Na základě statistických údajů Exekutorské komory a Ministerstva spravedlnosti, bylo v roce 2009 nařízeno 718.000 exekucí oproti 554 128 exekucím nařízeným v roce 2008, kromě toho i více neţ 300.000 soudních výkonů rozhodnutí, tedy "exekucí" prováděných soudem. Meziroční nárůst představuje 163 872 nově nařízených exekucí, coţ je nárůst téměř o 30%. Dle informací Exekutorské komory ČR čísla o 30 % nárůstu soudních exekucí byla zkreslena balíkem 200.000 exekucí od Dopravního podniku hlavního města Prahy, který tím řešil své pohledávky vzniklé od roku 1998. Očištěný počet exekucí činil v roce 2009 asi 600.000, coţ znamená meziroční nárůst o 8 % (Zpravodajství E1516). Pro mé potřeby grafu, jsem ale zanechala prvotní informace, které jsou dle mého názoru stěţejní. V roce 2010 by mělo být nařízeno ještě asi 150.000 exekucí pro staré pohledávky stejného věřitele, které ovlivní letošní statistiku. Na základě toho očekává komora, ţe celkový počet exekucí v roce 2010 bude zhruba srovnatelný s rokem 2009, tedy zhruba na úrovni čtvrt milionu nově nařízených exekucí. To podle odborníků při odhlédnutí k uvedenému balíku starých pohledávek znamená nárůst o zhruba 5 % (Konkurzní noviny14).
46
Graf č. 1: Vývoj počtu nově nařízených soudních exekucí a skončených soudních exekucí v letech 2001 - 2008
Soudní exekuce 600000 500000 400000 počet 300000
nařízené exekuce ukončené exekuce
200000 100000 0
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok
Zdroj: Exekutorská komora, 8. března 2010 Dle Jany Tvrdíkové, prezidentky Exekutorské komory ČR se exekuce stávají trendem, běţným řešením platební neschopnosti či neochoty dluţníka platit své dluhy. Jak dále uvádí: „od roku 2001 do současnosti bylo nařízeno více než 2,5 milionu exekucí, dá se říci, že exekuce se dnes dotýká každého. I když se člověk nesetká s exekucí osobně, téměř každý má ve svém okolí někoho, kdo tuto nepříjemnou osobní zkušenost již zažil; z Centrální evidence exekucí je patrno, že stále více dlužníků zažívá tuto zkušenost opakovaně. Přesto jsme stále svědky obrovského údivu dlužníka, pokud se věřitel rozhodne domáhat se svých peněz prostřednictvím soudního exekutora. Při provádění exekucí stále zřetelněji vidíme, že veřejnosti chybí seriozní informace o tom, co to vlastně je exekuční řízení a jaké pravomoci má soudní exekutor. Z tohoto důvodu jsme v září loňského roku otevřeli bezplatné poradny, kde se mohou lidé o exekucích dozvědět vše, co je zajímá“.
47
5.7.2. Příklady z praxe dle Exekutorského úřadu v Teplicích Údaje obsaţené v této kapitole jsem získala z Exekutorského úřadu v Teplicích, zastoupeného soudním exekutorem Mgr. Martinem Svobodou, na základě konzultací s exekutorským kandidátem Mgr. Janem Knapíkem. Cílem této kapitoly je podat ucelený pohled na exekutorskou praxi spojenou se zjišťováním a zajišťováním majetku. Budu zde názorně popisovat postupy a hlavně způsoby, kterými je moţné exekuci skončit. Dalo by se říci, ţe tato praktická část bude takový průběh exekučním řízení, kde se na základě určitých faktorů a příkladů bude zacházet se spisem. Návrh na nařízení exekuce – vlastní zahájení EŘ § 37, 38, 39 Vlastnímu zahájení exekučního řízení předchází sepsání návrhu na nařízení exekuce (viz příloha č. 1), který doručí poštou, osobně nebo datovou schránkou oprávněný vybranému soudnímu exekutorovi. Návrh musí obsahovat: o Označení soudního exekutora, který má být tímto EŘ pověřen, včetně jeho sídla o Dostatečnou identifikaci oprávněného, případně jeho advokáta či pověřeného zaměstnance o Dostatečnou identifikaci povinného, datum narození, případně IČ, poslední známou adresu o Popis vymáhané povinnosti o Označení exekučního titulu – označení organizace, která ho vydala, datum vydání a číslo jednací o Zda a v jakém rozsahu jiţ povinný svou povinnost splnil o Označení dalších důkazů, na které se oprávněný dovolává (např. pokud žádá o zaplacení nějakého předcházejícího řízení, které není uvedeno v exekučním titulu) o Datum sepsání o Podpis pověřené osoby či přímo oprávněného K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál či úředně ověřenou kopii exekučního titulu s vyznačenou doloţkou právní mocí a vykonatelnosti, případně plnou moc, kde oprávněný zplnomocňuje právního zástupce a další důleţité dokumenty, na které se oprávněný v návrhu dovolává. 48
Žádost o udělení pověření soudního exekutora k provedení exekuce § 44 Takto sepsaný návrh spolu přílohami se doručí soudnímu exekutorovi, který na základě těchto dokladů zaloţí exekuční spis. Jelikoţ v současné době probíhá většina činností elektronicky, nevyhne se to ani exekučnímu spisu. Všechny dokumenty se musí převést do elektronické podoby. Poté bude spis „nahozen“ do systému soudního exekutora. Pracovník pověřený soudním exekutorem zapíše do přiděleného EXka důleţité údaje: o Typ řízení – zda je peněţní či nepeněţní o Zapíše a zkontroluje údaje o oprávněném, případně jeho právním zástupci, zapíše spisovou značku oprávněného, či číslo účtu a variabilní symbol, jestliţe je to uvede v návrhu o Zapíše a zkontroluje údaje o povinném o Vyplní datum sepsání návrhu a datum jeho doručení soudnímu exekutorovi o Vyplní údaje o exekučním titulu – datum jeho sepsání, označení organizace, která ho vydala, číslo jednací, právní moc a vykonatelnost o Vymáhanou povinnost – jistinu, případně úroky, náklady předcházejícího řízení či další příslušenství o Případně náklady právního zástupce o Sníţené náklady soudního exekutora a 50% odměna soudního exekutora Jiţ při samotném „nahazování“ spisu se zjistí, zda návrh na nařízení exekuce a jeho přílohy obsahují všechny stanovené náleţitosti, zda je srozumitelný a určitý. Jestliţe tomu tak není, vydá se usnesení o doplnění či opravě návrhu s popisem nedostatků, lhůtou a s poučením, jak opravu či doplnění provést. Jakmile přijde doplnění či oprava návrhu na nařízení exekuce, postupuje se stejným způsobem, jako kdyby jiţ původní podání tyto vady nemělo. Aby mohl soudní exekutor provést samotné exekuční řízení, je třeba o to poţádat příslušný soud. Musí se tedy vyplnit ţádost o udělení pověření k provedení exekuce, kde se vyplní jednotlivé údaje § 44 odst. 2 (uvedené v kapitole 5.2.1), které jsou potřebné k vydání usnesení o nařízení exekuce. Zároveň se do tohoto formuláře uloţí přílohy, které soudnímu exekutorovi poskytl oprávněný, případně usnesení o doplnění či opravě návrhu a další dokumenty. Nakonec se vyplní datum a soudní exekutor tento dokument elektronicky podepíše. Tímto podpisem se stává ţádost neměnnou. Takto připravená ţádost se zašle datovou schránkou na příslušný soud. 49
Od podání návrhu na nařízení exekuce do samotného odeslání ţádosti o pověření k provedení exekuce by nemělo uběhnout déle neţ 15 dní. Usnesení o nařízení exekuce a pověření SE §44 Jakmile je soudnímu exekutorovi doručeno pomocí datové schránky usnesení o nařízení exekuce, doplní se k němu jiţ přidělené „EXko“. Na základě tohoto pověření můţe soudní exekutor prolustrovat majetek povinného. Tato lustrace probíhá elektronicky a to na základě zjištěného rodného čísla či IČ: Jestliţe je povinný fyzickou osobou, zjistí se na Centrální evidenci obyvatel (dále jen „CEO“) jeho rodné číslo, adresa trvalého pobytu, případně doručovací adresa, manţel či manţelka. Zda povinná osoba nemá obchodní podíl Jestliţe se jedná o právnickou osobu, potřebné údaje se zjistí v Obchodním rejstříku nebo na ARESu. Dále je třeba se ujistit, zda povinná osoba není vedena v Insolvenčním rejstříku Jako další následuje kontrola u Ministerstva financí, zda povinná osoba nevlastní nějaké stavební spoření či penzijní připojištění. Nakonec se zjistí, zda povinná osoba nevlastní či není spolumajitelem nějaké nemovitosti. Jestliţe ano, elektronicky se jiţ v této fázi „stáhne“ list vlastnictví. Takto připravený spis se opět předá ke zpracování. Do spisu se zapíší údaje o usnesení o nařízení exekuce, jako je číslo jednací, označení soudu a datum vydání. Zároveň se toto usnesení zkontroluje s jiţ „nahozeným“ spisem, např. zda souhlasí adresy, vymáhaná povinnost či jiné údaje. Dále následuje jiţ samotné rozeslání usnesení o nařízení exekuce oprávněnému, případně výzva k zaplacení zálohy na provedení exekuce.(Ta se počítá – celková vymáhaná částka /mimo náklady právního zastoupení, náklady a odměnu soudního exekutora/ * 4%, to se zaokrouhlí na 100 nahoru + DPH). Jestliţe povinný vlastní nějaký nemovitý majetek, zašle se usnesení také na Katastrální úřad, který spadá do obvodu Okresního soudu. V případě obchodního podílu se usnesení zasílá na Krajský soud, který vede obchodní rejstřík, dle trvalého bydliště povinného. Povinnému se spolu s usnesení o nařízení exekuce a návrhem zasílá výzva k dobrovolné úhradě, ve které je uvedená 50% odměna soudního exekutora a sníţené náklady. 50
(minimální částky – náklady – 3 500,- + DPH, odměna 3 000,- + DPH = 7 800,- Kč). Tyto sníţená náklady „platí“ po dobu 15 dní od data, kdy povinný tuto výzvu převzal. Dále následuje rozesílání ţádostí o poskytnutí součinnosti na různé instituce spolu se stejnopisem usnesení. Mezi hlavní instituce patří – banky – např. Komerční banka, Česká spořitelna, GE Money Bank, Unicredit bank, Raiffeisenbank, Československá obchodní banka MVČR CIS (centrální informační systém) – na jehoţ základě se zjistí, zda vlastní nějaké motorové vozidlo, jeho rok výroby, barva a další údaje U fyzických osob se zaţádá VZP, u právnických příslušný finanční úřad (dle sídla z Obchodního rejstříku) a případně na instituce, se kterými má povinný uzavřené smlouvy na Stavení spoření či Penzijní připojištění (do ţádosti se vyplní číslo smlouvy, která se zjistila dle výpisu z Ministerstva financí) Další možné postupy v EŘ – již příklady na základě zjištěných údajů: Dále v této praktické části budu probírat, jak by se dalo v různých případech v EŘ pokračovat. Jedná se vlastně o takové „modelové případy“. Vlastní přijetí návrhu, sepsání ţádosti o udělení pověření, přijetí usnesení o nařízení exekuce a jeho rozeslání a činnosti potřebné ke zjištění majetku povinného jsou v kaţdém řízení stejné. Aţ na základě přijatých pozitivních či negativních odpovědí na součinnosti či vlastní aktivita a zájem povinného můţe EŘ „rozdělit“ na různé způsoby, jak dále pokračovat a to také vede k určitým výsledkům, jako například ukončení vymoţením, ukončení zastavením, ukončení pro bezvýslednost, splácení pohledávky, opětovné zjišťování majetku, prodej movitých či nemovitých věcí a podobně. 1. Ukončeno vymožením Jako první budu popisovat způsoby, které povedou k vymoţení celé pohledávky. Jelikoţ dle novely má povinný moţnost pohledávku na základě výzvy k dobrovolné úhradě zaplatit, rozdělím tuto kapitolu na dva body:
51
a) vymoženo na základě dobrovolné úhrady Povinný si osobně převzal výzvu k dobrovolné úhradě spolu s usnesením o nařízení exekuce a návrhem. Jakmile se na úřad vrátily doručenky, byla vypravena ţádost o vyznačení doloţky právní moci na usnesení o nařízení exekuce. Od data na doručence se začne počítat 15 denní lhůta, kdy má povinný moţnost uhradit celou pohledávku se sníţenými náklady. V našem případě se povinný v této lhůtě spojí se soudním exekutorem, kde se domluví na zaplacení celé pohledávky. Bude ovšem poučen o tom, ţe jakmile nestihne celou částku uhradit v 15 denní lhůtě, budou náklady a odměna soudního exekutora navýšeny. Povinný však celou pohledávku v zákonem stanovené lhůtě 15 dní uhradit stihnul. Po uhrazení bude vystaven Příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále jen „PUNE“), které se zašle povinnému a oprávněnému. Oprávněnému se téţ zašle oznámení o vymoţení pohledávky s uvedeným číslem účtu, případně s dotazem na číslo účtu. Jakmile se vrátí doručenky od PUNE, běţí 15 denní odvolací lhůta. Po skončení této lhůty se vystaví oznámení o ukončení exekuce, které se zašle opět oprávněnému a povinnému. Jestliţe jsme na začátku zaslali usnesení o nařízení exekuce na Katastrální úřad a Krajský soud, zasíláme tam i toto oznámení o ukončení. b) vymoženo pomocí exekučního příkazu Povinný na výzvu o dobrovolné uhrazení pohledávky nereaguje. V našem případě byly zjištěny pozitivní lustrace, a to bankovní účet a mzda. Po uplynutí 15 denní lhůty se navýší náklady a odměna soudního exekutora. Na základě výpisu od VZP byl zjištěn zaměstnavatel povinného a byl vydán Exekuční příkaz sráţkami ze mzdy, který se posílá povinnému, oprávněnému a zaměstnavateli. Zaměstnavateli se také zasílá poučení plátce mzdy s výzvou, kde vyplní průměrný výdělek za poslední tři měsíce, počet vyţivovaných osob, předpokládanou výši sráţky a případně seznam jiných exekučních příkazů či výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz přikázáním pohledávky z bankovního účtu se vydává podle pohybu na účtu povinného, tedy alespoň tři dny přede dnem, kdy na účet přicházejí peníze. Tento exekuční příkaz se zasílá bankovnímu ústavu, oprávněnému a povinnému alespoň s pětidenním zpoţděním.
52
Během této doby se na úřad vrátí doručenky o doručení usnesení, které se zašlou se ţádostí o vyznačení doloţky právní moci na Okresní soud. Poté se jiţ čeká, aţ se na úřad vrátí usnesení s vyznačenou doloţkou právní moci. Jakmile se tak stane, vydá se vyrozumění o právní moci (dále jen „PM“), kde se zpravomocní usnesení a všechny vydané exekuční příkazy. Toto vyrozumění se v našem případě zašle oprávněnému, povinnému, bankovnímu ústavu a zaměstnavateli. Dále se jiţ čeká na zaslání deponovaných finančních prostředků. I zde můţe nastat několik moţných variant, které se odvíjejí od výše vymáhané částky, výše sraţených finančních prostředků a pořadí, ve kterém jsme doručili exekuční příkazy. V našem případě deponované peníze zaslané po obdrţení vyrozumění o PM nestačily a tak nezbývá neţ čekat, aţ se na účet soudního exekutora zašle i zbývající část. Jakmile bude celá pohledávka zaplacena, vydá se příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále jen „PUNE“), oznámení o vymoţení finančních prostředků, buď se známým číslem účtu, nebo s dotazem na číslo účtu a oznámení o skončení exekuce. Do PUNE se zapíší náklady a odměna soudního exekutora a případně i náklady právního zastoupení. Je to jakési „vyúčtování“ nákladů, které povinný zaplatí mimo pohledávku určenou v usnesení. Toto se doručí oprávněnému a povinnému. Oznámení o vymoţení finančních prostředků je vlastně jakési upozornění oprávněného, jaká finanční částka byla uhrazena a na jaký bankovní účet a pod jakým variabilním symbolem mu bude částka zaslána. Do oznámení o skončení exekuce se napíší všechny vydané exekuční příkazy, jelikoţ na základě tohoto dokumenty se exekuční příkazy ruší. V našem případě se toto oznámení zašle povinnému, oprávněnému, zaměstnavateli a bance. Jestliţe jsme při rozesílání zaslali usnesení na Krajský úřad a Katastr, toto oznámení tam zašleme také. 2. Ukončeno zastavením §55 Jako další způsob ukončení exekuce je ukončení na základě vydání usnesení o zastavení. V tomto případě můţe návrh na zastavení exekučního řízení podat povinný i oprávněný. Záleţí však na věcnosti a důkazech potvrzující tvrzení, ţe má být exekuční řízení zastaveno. V našem případě povinný podá návrh na zastavení exekuce k Okresnímu soudu, jelikoţ dle jeho tvrzení a dokumentů, které přiloţí, má jiţ celou pohledávku zaplacenou. Toto můţe nastat např. v případě, ţe povinný začne oprávněnému pohledávku splácet jiţ po zaslání návrhu na nařízení exekuce. Soudní exekutor zašle ţádost o pověření k provedení exekuce a soud na základě této ţádosti vydá usnesení o nařízení exekuce. 53
Soudní exekutor tedy začne pohledávku po povinném vymáhat. Nejprve pomocí výzvy k dobrovolné úhradě a poté nedobrovolně. V našem případě povinný i po obdrţení výzvy k dobrovolné úhradě nadále hradil určitou částku na účet oprávněného v domnění, ţe oprávněný tuto úhradu pravidelně hlásí soudnímu exekutorovi. Jakmile však zjistil, na základě dokladů, které mu v průběhu exekučního řízení přicházejí, ţe částka, kterou hradí, se nějakým způsobem nezaúčtovala, podá návrh na zastavení exekuce z důvodu uhrazení pohledávky. K návrhu však musí doloţit všechny doklady, které jeho tvrzení potvrzují. Dále jiţ záleţí na soudci, jak v tomto případě rozhodne. Povinný má samozřejmě i moţnost, spojit se s exekutorem a sdělit mu, ţe jiţ nějakou dobu pohledávku splácí přímo oprávněnému. Soudní exekutor poté vyzve oprávněného, aby mu sdělil dny a částky, které si zaúčtoval k pohledávce. Jakmile toto oprávněný sdělí, dochází k zaúčtování finančních prostředků. Zde nastává v praxi jakýsi problém o nevědomosti exekutora v případě, kdy povinný vymáhanou pohledávku oprávněnému jiţ zaplatil, ale soudní exekutor o tom neví a do té doby neţ bude informován od oprávněného, tak ani vědět nemůţe. Oprávněný však nemá v tomto případě ze zákona povinnost, sdělit exekutorovi, ţe vymáhaná pohledávka jiţ byla od povinného mimo exekuci uhrazena, pokud o sdělení informací exekutor nepoţádá. Coţ si myslím, ţe je jedna z věcí, která by se měla také řešit pomocí další novely zákona o soudních exekutorech. Jestliţe je soudnímu exekutorovi doručeno usnesení o zastavení exekuce, musí se čekat, aţ toto usnesení nabude PM. Poté se vydá vyrozumění o PM usnesení o zastavení, ve kterém se vypíší všechny vydané exekuční příkazy, které se ke dni PM usnesení ruší. 3. Ukončeno pro bezvýslednost Jako poslední příklad bych chtěla uvést velice časté ukončení exekučního řízení a to je ukončení pro bezvýslednost, tedy pro nemajetnost povinného. V praxi se nejčastěji jedná o nejrůznější půjčky, které si povinní berou a následně zjistí, ţe nemají na splátky. V další fázi můţe nastat to, ţe „vytloukají“ jednu půjčku druhou. I kdyţ se v tomto případě bude jednat o bezvýslednost, celé exekuční řízení můţe začít pozitivně. Při počátečních lustracích se můţe zjistit smlouva u stavební spořitelny či penzijní připojištění, bankovní účet nebo i mzda. Jakmile se nám vrátí doručenky o doručení usnesení, zašle se ţádost o vyznačení doloţky PM na Okresní soud a čeká se. Jakmile se tak stane, vydá se vyrozumění o PM. 54
Po reakcích na vydané exekuční příkazy a vyrozumění o PM se však můţeme dozvědět, ţe na smlouvě u stavební spořitelny není ţádný zůstatek, na penzijní připojištění jsme několikátý v pořadí, bankovní účet je v debetu a zaměstnavatel s povinným ukončil pracovní poměr. V takovém případě, se po nějaké době provedou opětovné lustrace majetku. Jestliţe se však u povinného jeho situace nezměnila, všechny odpovědi na součinnosti budou negativní, bude přistoupeno k poslednímu moţnému kroku, vyslání vykonavatele k povinnému. Před vydáním exekučního příkazu prodejem movitých věcí se navýší náklady, jelikoţ jiţ samotné předání spisu vykonavateli a příprava na moţný soupis movitých věcí znamená vydání dalších finančních prostředků. Po vydání exekučního příkazu se tedy spis předá vykonavateli a samotný exekuční příkaz se zašle pouze oprávněnému. Vykonavatel před plánovaným „výjezdem“ za povinným můţe poţádat o prošetření jeho pobytu. V tomto případě, se zasílají ţádosti o součinnost na Okresní soud, policii, poštu, vězeňskou sluţbu, Úřad práce a samozřejmě CEO. Jakmile se vrátí všechny odpovědi, vykonavatel si naplánuje svou cestu dle zjištěných adres. Také si připraví potřebné dokumenty, jako je např. exekuční příkaz prodejem movitých věcí, který se povinnému nezasílá, ale doručuje osobně. Při výkonu vykonavatele můţe dojít k následujícím případům: 1) Vykonavateli se podaří povinného najít na některé ze zjištěných adres, provede soupis movitých věcí a označí je. V takovém případě se stává, ţe se s ním povinný domluví na měsíčných splátkách či přislíbí, ţe v nejbliţší době větší část či celou pohledávku uhradí. To jiţ záleţí na domluvě mezi vykonavatelem a povinným. 2) Vykonavateli se podaří povinného najít na některé ze zjištěných adres. Při pokusu o soupis movitých věcí však vykonavatel začne mít „pochybnosti“, ţe by povinný mohl sepsané věci znehodnotit nebo odvést. Na základě toho můţe provést jejich okamţité zabavení. Zabavené movité věci poté uloţí do depozitu soudního exekutora. V tomto případě jsou dvě moţnosti řešení, buď můţe dojít k domluvě na zaplacení pohledávky, nebo dochází k draţbě zabavených movitých věcí. 3) Vykonavateli se podaří povinného najít na některé ze zjištěných adres. Soupis movitých věcí však na místě neprovede, jelikoţ v místě bydliště nenalezl ţádné hodnotné věci, které by svou cenou alespoň postačili na úhradu nákladů spojených s oceněním a případnou draţbou. I zde je moţnost, ţe se povinný domluví 55
s vykonavatelem na měsíčních splátkách. Jakmile se v tomto případě vykonavatel vrátí na Exekutorský úřad, měl by oprávněného vyrozumět o výsledku jeho šetření. Oprávněnému se sdělí, ţe opakovanými lustracemi nebyl zjištěn ţádný postiţitelný majetek a vykonavatel neprovedl ţádný soupis movitých věcí z důvodu nízké ceny nalezeného majetku. Dále se poţádá, aby rozhodl, jak se bude nadále v exekučním řízení pokračovat, tedy zda chce provést po určité době opětovné lustrace majetku, nebo si podá návrh na zastavení exekuce pro bezvýslednost. 4) Vykonavateli se povinného na ţádné z adres, které se podařilo dohledat, nepodaří zastihnout. Jakmile se s tímto výsledkem vykonavatel vrátí na Exekutorský úřad, měl by oprávněného vyrozumět o výsledku jeho šetření. Oprávněnému se sdělí, ţe opakovanými lustracemi se nepodařilo najít ţádný postiţitelný majetek a ţe místním šetřením vykonavatele nebylo moţné zjistit současný pobyt povinného. Dále se poţádá, aby rozhodl, jak se bude nadále v exekučním řízení pokračovat, tedy zda chce provést po určité době opětovné lustrace majetku, nebo si podá návrh na zastavení exekuce pro bezvýslednost. V našem případě bohuţel nastane situace, kdy vykonavatel povinného na ţádné ze zjištěných adres nezastihnul a v místech bydliště nikdo nikoho s takovým jménem nezná. Oprávněnému se v tomto případě sdělí, ţe se nepodařilo nalézt ţádný postiţitelný majetek, místním šetřením nebyl zjištěn pobyt povinného a poţádá se o sdělení dalšího postupu. V našem případě oprávněný podá návrh na zastavení exekuce pro bezvýslednost, na základě které bude vydáno usnesení o zastavení. V usnesení o zastavení by se mělo zohlednit, zda v exekučním řízení bylo něco uhrazeno, či nikoliv, jaká byla zaplacená záloha a případně, jaké všechny kroky ke zjištění majetku soudní exekutor učinil. V našem případě z usnesení o zastavení vyplývá, ţe povinný i oprávněný jsou povinni soudnímu exekutorovi zaplatit náhradu nákladů exekuce v určité výši. Jakmile usnesení o zastavení nabude PM, budou o tom vyrozuměni všichni účastníci řízení. Tedy vydá se vyrozumění o PM, do kterého se uvede, ţe usnesení o zastavení ze dne, vydané…. nabylo PM a ţe povinný a oprávněný jsou povinni zaplatit náhradu nákladu soudnímu exekutorovi. Jakmile bude částka, která je uvedena v usnesení o zastavení uhrazena celé exekuční řízení končí.
56
6. Závěr Zavedením exekučního řádu do právní úpravy České republiky vznikl bezkonkurenční institut, který na základě svých pravomocí je mnohem účinnější a efektivnější neţ dosavadní výkon rozhodnutí dle OSŘ. Oprávněný si tak jiţ na samém začátku vymáhání můţe zvolit, zda se svou pohledávkou přiznanou vykonatelným rozhodnutím půjde cestou soudního výkonu rozhodnutí dle části šesté OSŘ, nebo vyuţije sluţeb soudního exekutora a dovolá se svého nároku prostřednictvím exekučního řízení. Od roku 2001, kdy poprvé nabyl účinnosti exekuční řád uplynuto jiţ 9 let, během této doby prodělal exekuční řád spoustu změn ve formě novel, např. v loňském roce byl exekuční řád s poměrně velkou publicitou dvakrát novelizován, tyto novely byly veřejnosti prezentovány jako řešení problémů provázejících exekučním řízením. Těmito novelami však úprava exekučního řádu nekončí, proslýchá se, ţe pro rok 2010 má Ministerstvo spravedlnosti ve svém programu v bodu "Exekuce v době ekonomické krize" v plánu řešení "kontroly činnosti exekutorů, tlak na dodrţování mantinelů a prevence nezhoršování nezaviněné situace". Jisté ale je, ţe účel, který zákonodárce přijetím exekučního řádu zamýšlel, byl naplněn. Dle mého názoru je u výkonu rozhodnutí dle OSŘ, velkou nevýhodou, ţe není jako EŘ specializovaný pouze na nalézací a vykonávací (exekučního) řízení, ale vykonává ještě spoustu dalších činností, které rozhodně nespadají do vymáhání pohledávek, proto je zde taková prodleva při uplatňování práva. Na rozdíl od exekučního řízení dle EŘ, který byl uţ před svým vznikem utvářen na základě nedostatků ve výkonu rozhodnutí, ke specializaci pouze a jenom na exekuční činnost, kterou rok od roku upravuje a zdokonaluje. Přesto však jsou v EŘ dle odborníků stále mezery, které zůstávají nevyřešeny, mezi takovou největší mezeru, kterou odborníci uvádějí, patří vztah a součinnost mezi exekutorem a exekučním soudem. Názory na její řešení jsou různé, mezi takové nejdiskutovanější patří i návrh na osamostatnění exekučního řízení a soudní výkon rozhodnutí zrušit, nebo zcela omezit zasahování exekučního soudu do exekučního řízení. Řešení je třeba najít někde mezi těmito návrhy. Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat právní úpravu civilněprávní exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. a srovnat ji se soudním výkonem rozhodnutí dle části šesté OSŘ, přičemţ byl větší důraz kladen na exekuci dle EŘ. Jelikoţ je toto téma ve skutečnosti velice obsáhlé, snaţila jsem se uvést ty nejdůleţitější příklady, které se pouţívají v praxi. 57
Dále jsem se v této práci snaţila objasnit instituty, které jsou charakteristické pro exekuční řízení a které jej odlišují od výkonu rozhodnutí. V další části práce jsem se zabývala vývojem exekučního řádu, postavením soudního exekutora včetně nejvyššího orgánu exekutorů. V následující kapitole jsem věnovala pozornost novele exekučního řádu, která vstoupila v platnost do našeho právního řádu v podstatě „nedávno“. Popsala jsem průběh exekučního řízení s praktickými příklady ukončení exekuce. Závěrem bych chtěla podotknout, ţe data do této práce jsem shromaţďovala za pouţití metody deskripce, coţ je popis dle odborné literatury, která byla stěţejním podkladem při vypracování této práce. Jediným úskalím při shánění odborné literatury bylo to, ţe v době kdy jsem tuto odbornou literaturu začala shánět, byla jiţ na základě novely exekučního řádu „zastaralá“ a nová se ještě nezačala prodávat. Snaţila jsem se alespoň pomocí dostupných zákonů a internetových odkazů nalézt potřebné informace, které se tomuto tématu věnují, a myslím si, ţe se mi to nakonec docela povedlo.
58
Seznam použité literatury: 1.
BUREŠ, Jaroslav a kol., Občanský soudní řád, Komentář – II. díl, 7. vydání, C. H. Beck, 2006, ISBN 80-7179-378-7
2.
HORÁČKOVÁ, Marcela, Exekuční řízení podle zákonu 120/2001 Sb., bakalářská práce, BIVS Teplice
3.
KASÍKOVÁ, Martina a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, ISBN 978-80-7400-179-6
4.
KURKA, Vladimír, Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, ASPI, a.s., 2005, ISBN 80-7357-054-8
5.
RADKOVA, Martina, Exekuce a jiné pohledávky, Linde Praha a.s., 2009 ISBN 978-80-7201-767-6
6.
SCHELLEOVÁ, Ilona a kol., Exekuční řízení, Eurolex Bohemia s.r.o., Praha 2005, ISBN 80-86861-46-5
7.
TRIPES, Antonín, Exekuce v soudní praxi, 3. vydání, C. H. Beck, Praha 2006, ISBN 80-7179-489-9
59
Internetové odkazy: 8.
Exekutorský úřad Brno - venkov, Exekuční činnost, JUDr. Robert Pazák, [online] 2010, [cit. 2010-01-10] http://exekutor-exekuce.cz/cz/s503/exekutor/c5-exekuce
9.
Exekutorská komora České republiky, Komorní listy, časopis soudních exekutorů, 2009, [online], 2010, [cit. 2010-01-25] http://www.ekcr.cz/komorni-listy/192-archiv-casopisu?w=
10. Finance, úvěry a půjčky, dopady novely exekučního zákona v praxi, René Mohyla, [online], 2010, [cit. 2010-01-12] http://www.finance.cz/zpravy/finance/240705-dopady-novely-exekucniho-radu-v-praxi/
11. Exekutorský úřad Liberec, [online], 2010, [cit. 2010-02-10] http://www.exekuceliberec.cz/legislativa.html 12. Exekutorský úřad, Praha – východ, [online], 2010, [cit. 2010-03-13] http://www.exsmekal.cz/aktuality/novela-exekucniho-radu-od-1112009.html 13. Veřejný ochránce práv - Ombudsman [online], 2010, [cit. 2008-03-21], http://www.ochrance.cz/ 14. Konkurzní noviny, článek č. 6 ze dne 31. Března 2010, [online], [cit. 2010-04-06] http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2273 15. Exekutorský úřad, Praha 4, [online], 2010, [cit. 2010-04-11] http://www.exol.cz/index.php?template=moznosti_exekuci.php 16. Zpravodajství E15, článek ČTK ze dne 31. Března 2010[online], [cit. 2010-04-12] http://www.e15.cz/domaci/ekonomika/komora-lonsky-narust-exekuci-neni-takdramaticky-cini-osm-procent 17. Exekutorský úřad, Teplice, [online], 2010, [cit. 2010-04-14] http://www.exekutorskyurad.cz/
60
Seznam použitých zákonů: 18. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 19. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 20. Zákon 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě 21. Nařízení vlády č.63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky 22. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů 23. Vyhláška č. 330/2001 Sb. – o odměně a náhradách soudního exekutora 24. Důvodová zpráva k novele exekučního řádu č. 286/2009 Sb., Sněmovní tisk č. 804/0 25. Zákon č. 63/1998 Sb., nařízení o nezabavitelných částkách 26. Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu
61
Přílohy
Příloha č. 1 – Návrh na nařízení exekuce Příloha č. 2 - Oznámení o pověření soudního exekutora Příloha č. 3 - Ţádost o poskytnutí součinnosti Příloha č. 4 – Vyrozumění o právní moci Příloha č. 5 – Výzva k doplnění informací plátce příjmů povinné osoby vč. poučení o postupu při exekuci sráţkami z příjmů povinné osoby Příloha č. 6 – Exekuční příkaz
62
Příloha č. 1 Okresní soud:
NÁVRH NA NAŘÍZENÍ EXEKUCE
Oprávněný: Povinný: NÁVRH NA NAŘÍZENÍ EXEKUCE PRO ČÁSTKU
S PŘÍSLUŠENSTVÍM
Na základe exekučního titulu byla povinnému uloţena povinnost spočívající v zaplacení pohledávky ve výši s příslušenstvím Soud nařídil výkon rozhodnutí Usnesením Dne
bylo zaplaceno
.
Povinný dobrovolně nesplnil do dne podání tohoto návrhu ani část výše uvedené povinnosti podle výše uvedeného exekučního titulu.
Navrhuji proto, aby soud rozhodl t a k t o : Soud souhlasí s návrhem oprávněného na nařízení exekuce podle § 129 zákona č. 120/2001 Sb. 2. Soud nařizuje exekuci podle exekučního titulu k vymoţení povinnosti ve výši - s příslušenstvím - a k vymoţení povinnosti nahradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi pověřenému k provedení exekuce a náklady exekuce. 3. Provedením exekuce se pověřuje soudní exekutor Mgr. Martin Svoboda se sídlem Exekutorský úřad v Teplicích, Husitská 692/3, 415 01 Teplice.
Oprávněný prohlašuje, ţe pro vymáhanou povinnost nebylo zahájeno jiné exekuční řízení podle zákona č. 120/2001 Sb. DVOJMO Přílohy: 1x úředně ověřená kopie exekučního titulu, 1x úředně ověřená kopie usnesení, 1x plná moc
V
, dne
63
………………………………..
Příloha č. 2 Exekutorský úřad v Teplicích, Husitská 692/3, 415 01 Teplice tel: 417 534 858, fax: 417 534 859 e-mail:
[email protected], www: http://www.exekutorskyurad.cz číslo účtu:………, Raiffeisenbank a.s., variabilní symbol: úřední hodiny: PO, ST 9-12, 13-15 hod.
Naše č.j.: číslo…Ex(ka)
Vyřizuje: OZNÁMENÍ Mgr. Martin Svoboda, soudní exekutor, se sídlem Exekutorského úřadu v Teplicích, (dále pouze soudní exekutor), v exekuční věci vedené pod sp.zn.: číslo exka, pověřený k provedení exekuce usnesením ze dne………, které pod č.j. ……….. vydal Okresní soud v Teplicích, ve prospěch oprávněné osoby: jméno, zastoupené: jméno, advokát, se sídlem: adresa, na úkor majetku povinné osoby: jméno oprávněného, pro vymoţení částky ……..Kč s příslušenstvím, oznamuje, ţe … V Teplicích dne …..
oprávněná osoba osoba pověřená soudním exekutorem Mgr. Martinem Svobodou
Vypravil:
64
Příloha č. 3 [#Hlavička#]
Naše č.j.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#]-[#Pořadové číslo úkonu#] Vyřizuje: [#Za správnost vyhotovení#] ŢÁDOST O POSKYTNUTÍ SOUČINNOSTI [#Celé jméno exekutora#][#Přívlastek exekutora#], se sídlem Exekutorského úřadu [#Sídlo EÚ#], (dále pouze [#Přívlastek exekutora#]) v exekuční věci vedené pod sp. zn.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#], pověřený k provedení exekuce usnesením ze dne [#Datum vydání usnesení o nařízení#], které pod č.j. [#Číslo jednací usnesení o nařízení#] vydal [#Usnesení o nařízení vydal#], [#Opravné usnesení#][#Usnesení o získání pověření#]s odkazem na ustanovení § 33 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. (E.ř.), vyzývá adresáta k poskytnutí nezbytné součinnosti, spočívající ve sdělení údajů a poskytnutí listin o povinné osobě, popř. manţelu povinné osoby: [#Povinný součinnost#] [#Manžel součinnost#] Žádané informace: 1. 2. 3. 4.
5.
zda mají uvedené osoby u Vaší banky veden účet, popř. vkladní kníţku (vklad), jaké je číslo tohoto účtu (jaká jsou čísla těchto účtů nebo vkladů) a jaký je jejich aktuální stav, zda spravujete pro shora uvedené osoby majetek, věci, zaknihované cenné papíry nebo listiny, nebo zda tyto osoby mají u Vás tento majetek, věci zaknihované cenné papíry nebo listiny uschovány, zda uvedené osoby mají u Vás pronajatu bezpečnostní schránku, (v případě sub 2) a 3) uveďte podrobné údaje o takovém majetku), soudnímu exekutorovi dále zašlete podrobný výpis (detailní rozpis poloţek) z účtu povinných osob za poslední tři měsíce; v případě, ţe účet nevykazuje ţádné pohyby ve zmiňovaném období, ţádáme o uvedení této skutečnosti. v případě, ţe na bankovní účet jsou uvaleny blokace, ţádáme o sdělení výše pohledávky, pro kterou je účet blokován.
P o u č e n í: Ve smyslu § 34 odst. 2 exekučního řádu jste povinni tuto ţádost uposlechnout a sdělit soudnímu exekutorovi poţadované informace bez zbytečného odkladu. V případě nesplnění této povinnosti odpovídáte oprávněnému a exekutorovi za škodu, která tím vznikne. Shora poţadované informace jste povinni sdělit bez souhlasu a vědomí klienta. [#Místo vydání#] dne [#Datum vyhotovení#] [#Za správnost vyhotovení#] osoba pověřená soudním exekutorem Mgr. Martinem Svobodou Vypravil: [#Rozdělovník#] + příloha: 1 x usnesení o nařízení exekuce č.j. [#Číslo jednací usnesení o nařízení#]
65
Příloha č. 4 [#Hlavička#]
[#Adresát obálka#] Naše č.j.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#]-[#Pořadové číslo úkonu#] [#Sp.zn. oprávněného#] [#Sp.zn. zástupce oprávněného#] Vyřizuje: [#Za správnost vyhotovení#] VYROZUMĚNÍ O PRÁVNÍ MOCI [#Celé jméno exekutora#][#Přívlastek exekutora#], se sídlem Exekutorského úřadu [#Sídlo EÚ#], (dále pouze [#Přívlastek exekutora#]) v exekuční věci vedené pod sp.zn.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#], pověřený k provedení exekuce usnesením ze dne [#Datum vydání usnesení o nařízení#], které pod č.j. [#Číslo jednací usnesení o nařízení#] vydal [#Usnesení o nařízení vydal#], [#Opravné usnesení#][#Usnesení o získání pověření#]ve prospěch oprávněné osoby: [#Oprávnění#], na úkor majetku povinné osoby: [#Povinní#], pro vymoţení částky [#Předmět řízení#] [#Přívlastek o příslušenství#], oznamuje,ţe 1. Usnesení o nařízení exekuce ze dne [#Datum vydání usnesení o nařízení#], které pod č.j. [#Číslo jednací usnesení o nařízení#] vydal [#Usnesení o nařízení vydal#], nabylo právní moci dnem … . 2. Exekuční příkaz … ze dne … vydaný pod č.j. [#Předčíslí#] Ex ([#Spisová značka#]-… nabyl právní moci dnem … . 3. Exekuční příkaz … ze dne … vydaný pod č.j. [#Předčíslí#] Ex ([#Spisová značka#]-… nabyl právní moci dnem … . 4. Exekuční příkaz … ze dne … vydaný pod č.j. [#Předčíslí#] Ex ([#Spisová značka#]-… nabyl právní moci dnem … . 5. Exekuční příkaz … ze dne … vydaný pod č.j. [#Předčíslí#] Ex ([#Spisová značka#]-… nabyl právní moci dnem … . Soudní exekutor tímto vyzývá povinnou osobu (osoby), aby vymáhanou pohledávku a náklady exekuce, popř. nedoplatek na této částce ve výši dle přílohy uhradil nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Úhradu proveďte na účet soudního exekutora [#Číslo účtu exekutora#] variabilní symbol [#VS#]. P o u č e n í:
Exekuce se podle exekučních příkazů provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Toto vyrozumění se vztahuje na všechny dosud vydané exekuční příkazy. Dotčené osoby nechť provedou pouze ten exekuční příkazy, které jim byly doručeny. Pro případ exekuce prodejem movitých věcí se tímto povinné osobě a jeho manţelovi povinné osoby oznamuje, ţe ve věci bude nařízen draţební rok, během kterého budou dříve sepsané movité věci prodány.
[#Místo vydání#] dne [#Datum vyhotovení#] Vypravil:
[#Za správnost vyhotovení#] osoba pověřená soudním exekutorem Mgr. Martinem Svobodou
[#Rozdělovník#]
66
Příloha č. 5 [#Hlavička#]
Naše č.j.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#]-[#Pořadové číslo úkonu#] VÝZVA K DOPLNĚNÍ INFORMACÍ PLÁTCE PŘÍJMŮ POVINNÉ OSOBY Po doručení exekučního příkazu přikázáním pohledávky sráţkami ze mzdy a jiných příjmů povinné osoby Vás ţádám o doplnění dalších informací rozhodných pro vymoţení pohledávky proti povinné osobě: [#Povinní bez zástupce#], a to:
1. průměrný čistý měsíční plat za poslední 3 měsíce:
2. počet vyživovaných osob, na které je uplatněna nezabavitelná částka:
3. předpokládanou výši měsíčních splátek:
4. zda probíhají jiné exekuce nebo výkony rozhodnutí, jestliže ano, vypište je: Pořadí
Datum doručení
Vydavatel rozhodnutí
Částka
5. číslo bankovního spojení, na které je mzda povinnému hrazena:
P o u č e ní:
Pobírá-li povinná osoba mzdu či jiný příjem od několika plátců mzdy či jiného příjmu, rozhodne soudní exekutor samostatným usnesením o tom, jakou část základní nezabavitelné částky nemají jednotliví plátci mzdy či jiných příjmů sráţet. V případě skončení pracovního poměru jste povinni postupovat v souladu s ust. § 293 aţ 295 zákona č. 99/1963 Sb. (Občanský soudní řád) takto: - do 1 týdne oznámit změnu zaměstnavatele, provést údaj o nařízené exekuci do zápočtového listu povinné osoby a zaslat přehled částek sraţených ve prospěch pohledávky - pokud povinná osoba po nařízení exekuce získá nárok na výplatu nemocenských dávek, které nevyplácí zaměstnavatel, informovat příslušnou OSSZ o nařízení exekuce.
67
POUČENÍ O POSTUPU PŘI EXEKUCI SRÁŢKAMI Z PŘÍJMŮ POVINNÉ OSOBY Co je v tomto poučení uvedeno pro mzdu povinného platí obdobně i pro ostatní příjmy. Sráţky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, ţe se od mzdy odečte záloha na daň z příjmu, pojistné a sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění. Do mzdy se započítávají nejen peněţité částky, ale i hodnota naturálií, na které má povinný právo. Nezapočítávají se však do ní přídavky na děti a částky, které jsou povinnému poskytovány na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem. To platí zejména o náhradách nákladů při pracovních cestách. Do mzdy se započítávají i všechny odměny a prémie jakéhokoliv druhu poskytované v souvislosti s pracovním poměrem. Základní částka, která nesmí být podle § 278 občanského soudního řádu sraţena povinnému z měsíční mzdy, je rovna úhrnu dvou třetin součtu částky ţivotního minima jednotlivce (§ 2 zák. č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu) a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu (dále jen nezabavitelná částka) na osobu povinného, a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na kaţdou osobu, které je povinen poskytovat výţivné. Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu se stanoví pro byt uţívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel (§ 26 odst. 1 písm. a/ zák. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Na manţela povinného se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky, i kdyţ má samostatný příjem. Na dítě, jeţ manţelé společně vyţivují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky kaţdém manţelovi zvlášť, jsou-li sráţky prováděny ze mzdy obou manţelů. Jedna čtvrtina nezabavitelné částky se nezapočítává na ţádného z těch, v jejichţ prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výţivného, jestliţe výkon rozhodnutí dosud trvá. Čistá mzda, která zbývá po odečtení uvedených základních částek, se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách. Z takto určené částky lze hradit k vydobytí obyčejné pohledávky oprávněného jen jednu třetinu a po přednostní pohledávky dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojí nejprve z druhé třetiny, a teprve nestačí-li tato třetina na jejich úhradu, uspokojí se spolu s ostatními pohledávkami s první třetiny. Třetí třetina se nikdy nesráţí a zůstává povinnému volná. Částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy vypočtené podle § 279 odst. 1 věty první občanského řádu srazí bez omezení, činí součet částky ţivotního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu. Přednostními pohledávkami jsou a) pohledávky výţivného b) pohledávky náhrady škody, způsobené poškozenému ublíţením na zdraví c) pohledávky náhrady škody, způsobené úmyslnými trestnými činy d) pohledávky daní a poplatků, pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, jakoţ i pohledávky náhrady za příspěvek na výţivu dítěte a příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče. Provádějí-li se sráţky ze mzdy k vydobytí několika pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní. Provádějí-li se sráţky i z druhé třetiny, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky výţivného a teprve pak podle pořadí ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li částka sraţená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek výţivného, uspokojí se nejprve běţné výţivné všech oprávněných a pak teprve nedostatky za dřívější dobu, a to podle poměru běţného výţivného, tj. stanoví se poměr mezi výší běţného výţivného jednotlivých oprávněných a podle tohoto poměru se určí výše, do jaké se u pohledávek jednotlivých oprávněných uhradí nedoplatky výţivného. Nebylo-li by však částkou sraţenou z druhé třetiny kryto ani běţné výţivné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sraţená z druhé třetiny poměrně podle výše běţného výţivného bez ohledu na výši nedoplatků.Další přednostní pohledávky se uhradí z druhé třetiny po úhradě výţivného podle svého pořadí. Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy byl plátci doručen exekuční příkaz. Bylo-li mu doručeno téhoţ dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.
68
Vyplácí-li plátce mzdy měsíční mzdu nadvakrát (jako zálohu a vyúčtování), můţe přiměřené sráţky povinnému provést jiţ ze zálohy. Výplatu sráţek oprávněnému provede však plátce mzdy aţ po uplynutí příslušného měsíce. Je-li exekuční příkaz doručen plátci mzdy aţ po tom, kdy jiţ byla část měsíční mzdy povinného vyplacena, nepřihlíţí se k provedené výplatě a sráţky se provedou tak, jako by povinný měl za celý měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě nebyla vyplacena. Dochází-li k výplatě mzdy za několik měsíců najednou, je třeba vypočítat sráţky za kaţdý měsíc zvlášť. Poţádá-li o to plátce mzdy nebo povinný, určí exekutor, jaká částka má být v příslušném výplatným období ze mzdy dluţníka sraţena. Sraţenou částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Sraţenou částku je plátce mzdy povinen vyplatit oprávněnému, i kdyţ má sám vůči němu peněţitou pohledávku, kterou si jinak mohl započíst. Změní-li se po nařízení exekuce plátce mzdy, vztahuje se nařízení exekuce sráţkami ze mzdy i na mzdu povinného u nového plátce mzdy, a to ode dne, kdy se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy doví, ţe byla nařízena exekuce sráţkami ze mzdy povinného a pro jaké pohledávky; nedozví-li se o těchto okolnostech nový plátce jiţ dříve, vzniká mu tato povinnost dnem, kdy byl vyrozuměn o nařízení exekuce tím, ţe mu bylo doručeno příslušné rozhodnutí (exekuční příkaz). Pořadí, které získala pohledávka oprávněného u předchozího plátce mzdy, zůstává ji zachováno i u nového plátce mzdy. Za změnu plátce mzdy se povaţuje, jestliţe povinný po nařízení exekuce získá nárok na nemocenské nebo na peněţitou pomoc v mateřství a jestliţe dávky přiznané odborovým orgánem mu nevyplácí organizace, u níţ pracuje. Zaměstnavatel přijímající občana do práce je povinen vyţádat si od něho potvrzení, vystavené zaměstnavatele, u něhoţ občan dříve pracoval o tom, zda byla nařízena exekuce sráţkami z jeho mzdy, kterým orgánem a v čí prospěch. Zjistí-li zaměstnavatel takový případ, oznámí to bez odkladu exekutorovi, který exekucí nařídil. Plátce mzdy musí ohlásit soudnímu exekutorovi do jednoho týdne, ţe u něho přestal povinný pracovat. Zároveň mu zašle vyúčtování sráţek, které ze mzdy povinnému provedl a vyplatil oprávněnému, pro které pohledávky byla nařízena exekuce sráţkami ze mzdy a jaké pořadí mají tyto pohledávky. Ustanovení o výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy se pouţijí i na exekuci sráţkami z pracovní odměny členů druţstev a z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, zejména důchodu, nemocenského, peněţité pomoci v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku a náhrady poskytované za výkon společenských funkcí. Jinak se řídí plátce mzdy rozhodnutími soudního exekutora a soudu, která jsou mu doručena. To platí zejména v případě, kdy dojde k odkladu nebo k zastavení exekuce, nebo kdy mají být prováděny podle dohody mezi oprávněným a povinným menší sráţky, neţ jsou zákonem dovoleny. Jestliţe plátce mzdy neprovede ze mzdy sráţky řádně a včas, provede-li je v menším neţ stanoveném rozsahu, nebo nevyplatí-li sráţky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, můţe oprávněný uplatnit proti plátci mzdy právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraţeny. Oprávněný se můţe rovněţ domáhat na plátci mzdy vyplacení částek, na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy splnil svou povinnost, oznámit, ţe povinný u něj přestal pracovat, nevyţádá-li si od nově přijatého pracovníka potvrzení o nařízených výkonech rozhodnutí sráţkami ze mzdy a neoznámí-li bez odkladu oprávněnému, ţe byl proti pracovníkovi nařízen výkon rozhodnutí sráţkami z jeho mzdy, jakmile to zaměstnavatel, u něhoţ povinný nastoupil nově do práce zjistí.
69
Příloha č. 6 Č.j.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#]-[#Pořadové číslo úkonu#] [#Sp.zn. oprávněného#] [#Sp.zn. zástupce oprávněného#]
EXEKUČNÍ PŘÍKAZ [#Kandidát exekutora#][#Přívlastek kandidáta#][#Pověření kandidáta#][#Celé jméno exekutora#] [#Přívlastek exekutora#], se sídlem Exekutorského úřadu [#Sídlo EÚ#], (dále pouze [#Přívlastek kandidáta#][#Přívlastek exekutora#]), v exekuční věci vedené pod sp.zn.: [#Předčíslí#] Ex [#Spisová značka#], s odkazem na usnesení o nařízení exekuce ze dne [#Datum vydání usnesení o nařízení#], které pod č.j. [#Číslo jednací usnesení o nařízení#] vydal [#Usnesení o nařízení vydal#][#Opravné usnesení#][#Usnesení o získání pověření#], k provedení exekučního titulu: [#Exekuční titul#], ve prospěch oprávněné osoby: [#Oprávnění#], na úkor majetku povinné osoby: [#Povinní#], pro vymoţení částky [#Předmět řízení#] [#Přívlastek o příslušenství#], rozhodl t a k t o: I. V souladu s ustanovením § 47 a ustanovením § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. (Exekuční řád) n a ř i z u j i exekuci srážkami ze mzdy povinné osoby: [#Povinní bez zástupce#], na kterou má nárok vůči plátci mzdy: [#Plátce mzdy#]k uspokojení pohledávky oprávněné osoby s příslušenstvím vyčíslené ke dni vydání tohoto příkazu takto: [#Aktuální peněţní plnění#] II. Plátci mzdy přikazuji, aby od okamţiku doručení tohoto exekučního příkazu prováděl ze mzdy povinné osoby sráţky, a to aţ do výše plného uspokojení pohledávky oprávněné osoby s příslušenstvím specifikované v bodě I. tohoto exekučního příkazu se zohledněním běhu úrokového příslušenství. III. Okamţikem, kdy plátce mzdy obdrţí vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce, poukáţe deponované sráţky ze mzdy povinné osoby na účet soudního exekutora č. ú. [#Číslo účtu exekutora#], vedeného u [#Název banky exekutora#], pod VS: [#VS#], přičemţ kaţdou další sráţku ze mzdy povinné osoby poukáţe průběţně aţ do úplného zaplacení.
P o u č e n í:
Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek.
P o z n á m k a:
Plátce mzdy se při výpočtu sráţky ze mzdy povinné osoby řídí poučením v příloze.
[#Místo vydání#] dne [#Datum vyhotovení#]
70
