ZÁJMENA Jsou slova, která sama neoznačují osobu, věc nebo vlastnost. Pouze zastupují příslušná podstatná jména a adjektiva přídavná jména. Věc, osobu nebo vlastnost naznačují, odkazují na ně, vyjadřují vztah mluvící osoby k nim a teprve ze situace vyplývá, o kterou osobu, věc nebo vlastnost se jedná. - ohebný slovní druh, mají své osobité skloňování (jeho se neskloňuje), vyskytují se zde jevy jako (já – mně, my – nás), uplatňuje se tu variantnost tvarů (jeho/ho/jej/něho/něj) DĚLENÍ ZÁJMEN 1. osobní – já, ty, on, (ona, ono), my, vy, oni (ony, ona) - označujeme jimi sami sebe, osobu, s kterou mluvíme nebo osoby, o nichž mluvíme - patří sem i zvratná zájmena se, si (označují vztah k osobě, např. umyji se (=sebe), vyčistit si (=sobě) zuby 2. přivlastňovací – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, zvratné svůj - přivlastňujeme jimi něco 1., 2., 3. osobě nebo podmětu v kterékoli osobě 3. ukazovací – ten, ta, to, ti, ty a jejich modifikace (tentýž, tamten, tento…) a zájmena týž/tentýž, onen, takový, sám - ukazujeme jimi na určitou osobu, věc nebo vlastnost 4. tázací - kdo? co? jaký? který? čí? - ptáme se jimi po osobě, věci nebo vlastnosti, abychom doplnili svou znalost 5. vztažná – vyjadřují vztah závislé věty k členu věty řídící, po formální stránce se shodují se zájmeny tázacími, ale tyto uvozují větu. Patří k nim také - jenž, což, kdož 6. neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, kterýsi, všechen, každý, leckdo, ledaskdo, kdokoli, lecco, ledacos, bůhvíco, kdejaký atd. - neurčujeme jimi blíže o kom, o čem je řeč nebo to naznačujeme jen obecně - nejpočetnější skupina zájmen 7. záporná – jsou stejná jako tázací, ale mají před sebou ni- => nikdo, nic, nijaký, ničí + žádný - vyjadřují negaci, popírají existenci nebo výskyt bytostí, věcí, jevů Rozlišujeme: ti – zájmeno osobní (podal ti – tobě) x zájmeno ukazovací (ti chlapci) jeho – zájmeno přivlastňovací (jeho boty – čí?) x zájmeno osobní (jeho to není)
SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN 1) Osobní JÁ, TY, ON, ONA, ONO
1. pád 2. pád
já já mě, mne
ty ty tebe, tě
3. pád 4. pád
mně, mi mě, mne
tobě, ti tebe, tě
5. pád 6. pád 7. pád
(o) mně mnou
ty (o) tobě tebou
on ona on ona jeho/něho, ho jí/ní jej/něj jemu/němu, mu jí/ní jeho/něho, ho ji/ni jej/něj (o) něm (o) ní jím/ním jí/ní
ono ono jeho/něho, ho jej/něj jemu/němu, mu je/ně, ho jej/něj (o) něm jím/ním
Zájmeno já: 2. p. + 4. p. = mě (pomůcka: dvě písmena, použiji násobky dvou = 2, 4, píšeme tento tvar ve 2. p. a 4. p.) 3. p. + 6. p. = mně (pomůcka: tři písmena, použiji násobky tří = 3, 6, píšeme tento tvar ve 3. p. a 6. p.)
Zájmeno ona: Jak si pamatovat správnou délku samohlásky? Pomůcka: 2. p. Podám jí (té dívce) pero. 6. p. Povídali si o ní (té dívce). 7. p. Kamarádím s ní (tou dívkou). 4. p. Potkal jsem ji (tu dívku). Lze použít i pro zájmeno náš, váš – rod ženský. Odjeli jsme bez naší (té) babičky. Navštívíme naši (tu) babičku. V naší (té) chatě jsou stará kamna. S naší (tou) kočkou jsou samé starosti. Vaši (tu) pomoc nepotřebujeme. Vaší (té) nabídky si vážíme…
MY, VY, ONI, ONY, ONA, SE
1. pád
my my
vy vy
2. pád 3. pád 4. pád 5. pád 6. pád 7. pád
nás nám nás (o) nás námi
vás vám vás vy (o) vás vámi
oni ony oni ony ony (neživ.) jich/nich jich/nich jim/nim jim/nim je/ně je/ně (o) nich (o) nich jimi/nimi jimi/nimi
ona ona
se -
jich/nich jim/nim je/ně (o) nich jimi/nimi
sebe sobě/si sebe/se (o) sobě sebou
S sebou × sebou První variantu s předložkou (s sebou) použijeme v případech jako vzít s sebou, nést s sebou, vést s sebou atd. Samotný výraz sebou následuje po slovesech, které vyjadřují pohyb těla (mrskat sebou, hýbat sebou, škubat sebou atd.).
2) Přivlastňovací MŮJ
Číslo jednotné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 5. pád 6. pád 7. pád
rod mužský rod ženský můj má/moje mého mé/mojí mému mé/mojí mého, můj (neživ.) mou/moji můj má/moje (o) mém (o) mé/mojí mým mou/mojí
rod střední mé/moje mého mému mé/moje mé/moje (o) mém mým
MŮJ
Číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 5. pád 6. pád 7. pád
rod mužský mí/moji mé/moje (neživ.) mých mým mé/moje mí/moji mé/moje (neživ.) (o) mých mými
rod ženský mé/moje
rod střední má/moje
mých mým mé/moje mé/moje
mých mým má/moje má/moje
(o) mých mými
(o) mých mými
Stejné skloňování mají i zájmena tvůj a svůj.
NÁŠ
Číslo jednotné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 5. pád 6. pád 7. pád
rod mužský rod ženský náš naše našeho naší našemu naší našeho, náš (neživ.) naši náš naše (o) našem (o) naší naším naší
rod střední naše našeho našemu naše naše (o) našem naším
Číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 5. pád 6. pád 7. pád
rod mužský naši, naše (neživ.) našich našim naše naši, naše (neživ.) (o) našich našimi
rod ženský naše našich našim naše naše (o) našich našimi
rod střední naše našich našim naše naše (o) našich našimi
Stejné skloňování má i zájmeno váš. Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje jako přídavné jméno jarní.
3) Ukazovací TEN
číslo jednotné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
mužský ten toho tomu toho ten (neživ.) (o) tom tím
číslo množné
ženský ta té té tu
střední to toho tomu to
mužský ženský ti, ty (neživ.) ty těch těch těm těm ty ty
střední ta těch těm ta
(o) té tou
(o) tom tím
(o) těch těmi
(o) těch těmi
(o) těch těmi
Stejné skloňování má i zájmeno onen. Zájmena takový a onaký se skloňuje jako přídavné jméno mladý. Ve spojení s podstatnými jmény ruka, noha, oko a ucho mají v 7. pádě koncovku – ma, např. s takovýma rukama, s onakýma ušima
TÝŽ (TENTÝŽ)
číslo jednotné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský rod ženský týž/tentýž táž/tatáž téhož téže témuž téže téhož, týž/tentýž touž/tutéž (o) témž(e), tomtéž (o) téže týmž/tímtéž touž/toutéž
rod střední totéž téhož témuž totéž (o) témž(e), tomtéž týmž/tímtéž
číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský tíž/titíž tytéž (neživ.) týchž týmž tytéž (o) týchž týmiž
rod ženský tytéž
rod střední táž/tatáž
týchž týmž tytéž (o) týchž týmiž
týchž týmž táž/tatáž (o) týchž týmiž
SÁM
číslo jednotné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský sám samého samému samého, sama sám (neživ.) (o) samém samým
rod ženský sama samé samé samou/samu
rod střední samo samého samému samého/samo
(o) samé samou
(o) samém samým
rod ženský samy samých samým samé, samy (o) samých samými
rod střední sama samých samým samá, sama (o) samých samými
číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský sami, samy (neživ.) samých samým samé, samy (o) samých samými
4) Tázací Zájmeno kdo se skloňuje jako zájmeno ten. Zájmeno co se skloňuje jako zájmeno náš. Zájmena jaký a který se skloňují jako přídavné jméno mladý. Zájmeno čí se skloňuje jako přídavné jméno jarní.
5) Vztažná JENŽ
číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský jenž jehož jemuž jehož, jejž (neživ.) (o) němž jímž
rod ženský jež jíž jíž již (o) níž jíž
rod střední jež jehož jemuž jež (o) němž jímž
rod ženský jež jichž jimž jež (o) nichž jimiž
rod střední jež jichž jimž jež (o) nichž jimiž
číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský již, jež (neživ.) jichž jimž jež (o) nichž jimiž
Příklady: klobouk, který (JEJŽ) jsem si koupil kachna, kterou (JIŽ) jsme obědvali kamarád, se kterým (S NÍMŽ) jsem se setkal boty, které (JEŽ) nenosím přátelé, o kterých (O NICHŽ) se mluvilo problém, kterému (JEMUŽ) nerozumím studentky, kterých (JICHŽ) se to netýká váza, kterou (JIŽ) vidím
Pomůcka: koupil jsem si JEJ + Ž obědvali jsme JI + Ž setkal jsem se s NÍM + Ž nenosím JE + Ž mluvilo se o NICH + Ž nerozumím JEMU + Ž netýká se to JICH + Ž vidím JI + Ž
6) Záporná VŠECHEN
číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský všechen všeho všemu všechen (o) všem vším
rod ženský všechna vší vší vši, všechnu (o) vší vší
rod střední všechno, vše všeho všemu všechno, vše (o) všem vším
rod ženský všechny
rod střední všechna
všech všem všechny (o) všech všemi
všech všem všechna (o) všech všemi
číslo množné 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
rod mužský všichni všechny (neživ.) všech všem všechny (o) všech všemi
