Úvod
ÚVOD Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepatří mezi zákony, které by byly jasné již po pouhém přečtení jeho jednotlivých ustanovení. Ani po jeho posledních novelách čítajících několik set změn se situace o mnoho nezlepšila. Přitom novel zákona je za poslední dva roky již tolik, že se mnoho poplatníků přestává právem orientovat i v tom, od kdy je to či ono ustanovení zákona vlastně účinné. Stejně jako v roce 2003, kdy v nakladatelství Sagit vyšla publikace „Praktický průvodce zákonem o daních z příjmů“, která byla záhy čtenáři rozebrána, i nyní jsem se rozhodl účetním, ekonomům, finančním ředitelům a vedoucím ekonomických oddělení a obchodních společností, daňovým poradcům a auditorům, podnikatelům a dalším lidem přicházejícím do styku s daněmi usnadnit jejich práci a přiblížit jim zákon o daních z příjmů jednoduchým, srozumitelným a přitom poměrně vyčerpávajícím způsobem. Publikace obsahuje stovky výstižných a srozumitelných komentářů a příkladů k celému zákonu o daních z příjmů. Originální je v ní zejména to, že: – komentáře a příklady jsou až na několik výjimek ke každému odstavci zákona, a pokud je odstavec dále členěn na písmena a v rámci nich dále na body, tak jsou komentáře a příklady podrobně uvedeny až u této úrovně, – komentáře, příklady a citace z jiných zákonů, na které je v zákoně o daních z příjmů odkazováno, jsou uvedeny ihned pod zněním příslušného paragrafu, odstavce, písmena či bodu zákona, – zákon je komentován do hloubky tak, aby další informace nemusel čtenář hledat v jiných zákonech. V této publikaci je optimálně na jedno místo soustředěno značné množství potřebných daňových, účetních, právních a dalších souvisejících informací, – jednotlivé komentáře jsou systémově zpracovány tak, aby zjednodušily práci při řešení daňových situací. Pokud komentář nebo příklad výjimečně chybí, tak je to proto, že mi připadalo samotné znění příslušného paragrafu, odstavce apod. dostatečné a srozumitelné a nebylo ho proto třeba v podstatě jenom opakovat. V publikaci jsou také v co nejširší míře zastoupena různá sdělení a pokyny Ministerstva financí, jejichž citace je označena kurzívou. Platné znění zákona o daních z příjmů je v publikaci uvedeno tučným písmem, přičemž části textů novelizované s účinností od roku 2005 jsou vyznačeny podtrženým písmem. Symbol znamená, že při novelizaci byla část textu vypuštěna. Publikace vychází ze stavu právní úpravy k 28. 9. 2005. Je-li v příkladech, komentářích nebo upozorněních odkazováno pouze na ustanovení konkrétního paragrafu, odstavce či písmena (a nevyplývá-li z textu něco jiného), má se namysli ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 96/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 196/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 114/1994 Sb., č. 259/1994 Sb., č. 32/1995 Sb., č. 87/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 149/1995 Sb., č. 248/1995 Sb., č. 316/1996 Sb., č. 18/1997 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 209/1997 Sb., č. 210/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 111/1998 Sb., č. 149/1998 Sb., č. 168/1998 Sb., č. 333/1998 Sb., č. 63/1999 Sb., č. 129/1999 Sb., č. 144/1999 Sb., č. 170/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 3/2000 Sb., zákony č. 17/2000 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 72/2000 Sb., č. 100/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 121/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 241/2000 Sb., č. 340/2000 Sb., č. 492/2000 Sb., č. 117/2001 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 239/2001 Sb., č. 453/2001 Sb., č. 483/2001 Sb., č. 50/2002 Sb., č. 128/2002 Sb., č. 198/2002 Sb., č. 210/2002 Sb., č. 260/2002 Sb., č. 308/2002 Sb., č. 575/2002 Sb., č. 162/2003 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 438/2003 Sb., č. 19/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 49/2004 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 280/2004 Sb., č. 359/2004 Sb., č. 360/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 562/2004 Sb., č. 628/2004 Sb., č. 669/2004 Sb., č. 676/2004 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 217/2005 Sb., č. 342/2005 Sb., č. 357/2005 Sb. a s přihlédnutím k redakčním sdělením Sbírky zákonů o opravách chyb uveřejněným v částkách 38/1993 Sb., 81/1993 Sb., 12/1994 Sb., 29/1994 Sb., 33/1994 Sb., 5/1995 Sb., 88/1997 Sb. a 29/2003 Sb. Mým cílem při psaní bylo dát čtenářům k dispozici praktickou pomůcku, ve které bude možné najít na jednom místě maximum informací ke správné a účinné aplikaci zákona o daních z příjmů. Věřím, že tohoto cíle bylo dosaženo. autor
10
§ 2 odst. 1 ÚPLNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákony č. 35/1993 Sb., č. 96/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 196/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 114/1994 Sb., č. 259/1994 Sb., č. 32/1995 Sb., č. 87/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 149/1995 Sb., č. 248/1995 Sb., č. 316/1996 Sb., č. 18/1997 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 209/1997 Sb., č. 210/1997 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 111/1998 Sb., č. 149/1998 Sb., č. 168/1998 Sb., č. 333/1998 Sb., č. 63/1999 Sb., č. 129/1999 Sb., č. 144/1999 Sb., č. 170/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., nálezem Ústavního soudu ČR č. 3/2000 Sb., zákony č. 17/2000 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 72/2000 Sb., č. 100/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 121/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 241/2000 Sb., č. 340/2000 Sb., č. 492/2000 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 99/2001 Sb.), č. 117/2001 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 239/2001 Sb., č. 453/2001 Sb., č. 483/2001 Sb., č. 50/2002 Sb., č. 128/2002 Sb., č. 198/2002 Sb., č. 210/2002 Sb., č. 260/2002 Sb., č. 308/2002 Sb., č. 575/2002 Sb., č. 162/2003 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 438/2003 Sb., č. 19/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 49/2004 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 90/2004 Sb.), č. 257/2004 Sb., č. 280/2004 Sb., č. 359/2004 Sb., č. 360/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 562/2004 Sb., č. 628/2004 Sb., č. 669/2004 Sb., č. 676/2004 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 217/2005 Sb., č. 342/2005 Sb., č. 357/2005 Sb. a s přihlédnutím k redakčním sdělením Sbírky zákonů o opravách chyb uveřejněným v částkách 38/1993 Sb., 81/1993 Sb., 12/1994 Sb., 29/1994 Sb., 33/1994 Sb., 5/1995 Sb., 88/1997 Sb. a 29/2003 Sb. Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: Zdaňování upravené tímto zákonem §1 Tento zákon upravuje a) daň z příjmů fyzických osob, b) daň z příjmů právnických osob. Komentář: Jde o úvodní stanovení toho, co tento zákon upravuje. Zákon o daních z příjmů upravuje pouze daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob. Co se považuje za příjem, je uvedeno v dalších ustanoveních ZDP. Tento zákon tak neupravuje např. daň při nabytí majetku na základě dědictví či darování, kterou upravuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. ČÁST PRVNÍ DAŇ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB §2 Poplatníci daně z příjmů fyzických osob Komentář: Poplatníkem rozumí zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZSDP“), osobu, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Ještě se budeme v tomto zákoně setkávat s dalším pojmem, a to plátce daně. Plátcem daně se zase podle ZSDP rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům. Pokud je tedy fyzická osoba např. zaměstnancem, tak se budou zdaňovat její příjmy z pracovního poměru, a proto je poplatníkem. Finančnímu úřadu však daň nebude odvádět sama, protože to udělá za ni její zaměstnavatel. Ten je povinen zaměstnanci ze zdanitelné mzdy srazit zálohu na daň (případně srazit daň podle zvláštní sazby daně) a odvést ji svému místně příslušnému finančnímu úřadu. Zaměstnavatel je tak oním plátcem daně. Poplatníci daně z příjmů fyzických osob (1) Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby (dále jen „poplatníci“). Komentář: Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby, a to bez ohledu na občanství, zapsání nebo nezapsání do obchodního rejstříku nebo věk. Poplatníky se tak mohou stát (a v praxi také stávají) i nezletilé děti.
11
§ 2 odst. 1 Podle § 7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „občanský zákoník“), platí, že způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí. V § 8 občanského zákoníku je zase stanoveno, že způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí, která se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. V § 9 občanského zákoníku je uvedeno, že nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Pro daňové účely stanoví ZSDP v § 9 odst. 1, že „každý může před správcem daně samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti“. V § 10 odst. 1 je zase uvedeno, že „za fyzické osoby, které nemohou před správcem daně jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost k právním úkonům, jednají jejich zákonní zástupci7)“. Poznámka pod čarou nás odkazuje na § 26 a 27 občanského zákoníku, ve kterých je uvedeno, kdo je zákonným zástupcem fyzických osob nezpůsobilých k právním úkonům. Příklad: Poplatníky se mohou stát (a v praxi také stávají) i nezletilé děti. Děti dosahují příjmy například hraním ve filmech, získávají hodnotné ceny při různých sportovních soutěžích, získávají úroky na vkladových účtech v bankách, na které jim spoří jejich rodiče. V případě vzniku povinnosti podat daňové přiznání, podávají ho za nezletilé dítě jeho rodiče a ti také budou jednat za dítě před správcem daně (podle § 36 zákona o rodině zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé, jeho rodiče). Upozornění: Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby bez ohledu na jejich občanství. Ustanovení našeho ZDP tak platí i pro Slováky, Němce a další cizince. To znamená, že i na ně se například vztahuje osvobození od daně z příjmů podle § 4 (např. při prodeji nemovitosti). Pokud budou cizinci povinni podat daňové přiznání, tak v něm budou uplatňovat daňové výdaje podle tohoto zákona stejným způsobem jako tuzemci. Kde by měla být daňová situace cizinců jiná než u tuzemců, tak je to v ZDP stanoveno (např. v § 15 odst. 3 pro případ uplatňování odečitatelných položek podle § 15 odst. 1). Pokud byla se zemí cizince podepsána naším státem smlouva o zamezení dvojího zdanění u daně z příjmů, tak má tato smlouva přednost před naším ZDP, a to podle ustanovení § 37. To znamená, že ustanovení ZDP se použije, jen pokud uzavřená mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Je třeba uvést, že ZDP nerozlišuje daňové poplatníky na cizince a tuzemce, ale podle rozsahu daňové povinnosti rozlišuje poplatníky na: a) poplatníky, kteří mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí (§ 2 odst. 2), b) poplatníky, kteří mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky podle § 22 (§ 2 odst. 3). Daňová povinnost poplatníků, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují (2) Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Komentář: Neomezenou daňovou povinnost, která znamená, že poplatník zdaňuje nejen příjmy dosažené na území naší republiky, ale dosažené i kdekoliv na světě, má u nás ten poplatník, který splní alespoň jednu z těchto 2 stanovených podmínek: – má na našem území bydliště (definice bydliště je uvedena v odstavci 4), – obvykle se na našem území zdržuje (jak se tato druhá podmínka posuzuje je uvedeno v odstavci 4). Pro zjednodušení nazývejme takového poplatníka v praxi vžitým označením - daňový rezident. Daňový rezident je obecně povinen ve svém daňovém přiznání uvádět nejen příjmy dosažené ze zdrojů na území České republiky, ale také i příjmy ze zdrojů v zahraničí, a to přepočtené na Kč podle § 38. Příjmy ze zdrojů v zahraničí jsou obvykle v zahraničí podrobeny dani a dani podléhají podruhé i v tuzemsku. Aby nedocházelo ke dvojímu zdaňování příjmů, jsou mezi státy uzavírány dvoustranné smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
12
§ 2 odst. 2 Mezinárodní smlouvy nejčastěji používají pro vyloučení dvojího zdanění dvě metody, které jsou stanoveny zpravidla v článku 22 nebo 23 těchto smluv: a) metodu vynětí s výhradou progrese, kdy je na základ daně (bez příjmů ze zahraničí) aplikována míra zdanění vypočtená ze základu daně včetně zahraničního příjmu, b) metodu prostého zápočtu, kdy je možno na daňovou povinnost započítat maximálně takovou část daně, která by na daný příjem připadla ve státě rezidenta. Nezapočtenou část daně je možno uplatnit v souladu s § 24 odst. 2 písm. ch) jako daňový výdaj. K 1. 9. 2005 má naše republika uzavřeno více než 70 smluv o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, jejichž přehled je uveden u § 38f. Zde jsou také stanoveny zásady pro vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí. Pro vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zdrojů v zahraničí slouží příloha č. 3 stávajícího daňového přiznání typ „B“. V pokynech k této příloze je „výpočtová technika“ vyloučení dvojího zdanění metodou vynětí s výhradou progrese a metodou prostého zápočtu daně zaplacené v zahraničí celkem srozumitelně popsána. Pokud má daňový rezident příjmy ze země, se kterou naše republika smlouvu o zamezení dvojího zdanění neuzavřela, tak při vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí nelze podle smlouvy postupovat, protože smlouva neexistuje. Daň zaplacená v tomto státě však bude uznána jako výdaj snižující příjem ze zahraničí, a to podle § 6 odst. 13 a § 24 odst. 2 písm. ch). Příklad: Živnostník bydlel v roce 2005 spolu se svou rodinou ve stálém bytě v Ostravě. Kromě příjmů ze živnosti pronajímal také svou chatu na Slovensku. Živnostník je v ČR daňovým rezidentem a má povinnost uvést ve svém daňovém přiznání nejen příjmy ze živnosti, ale také i příjmy z pronájmu chaty na Slovensku. V příloze č. 2 stávajícího daňového přiznání uvede příjmy za pronájem chaty, které si může snížit o související daňové výdaje podle našeho ZDP. Podle článku 6 smlouvy o zamezení dvojího zdanění (Příjmy z nemovitého majetku), kterou má naše republika se Slovenskem uzavřenu, platí, že příjmy z pronájmu chaty na Slovensku budou zdaňovány na Slovensku. Aby nedošlo k jejich zdanění podruhé u nás, tak z článku 22 (Vyloučení dvojího zdanění) smlouvy vyplývá, že daň zaplacená živnostníkem na Slovensku mu bude započtena na jeho celkovou daňovou povinnost v ČR. Jedná se o metodu zápočtu prostého, kdy jednoduše řečeno platí, že v poměru v jakém se podílí základ daně u příjmů ze zahraničí na celkovém základu daně poplatníka, bude vypočtena i poměrná částka daně z celkově vypočtené daně, kterou lze maximálně započítat. Částku daně zaplacené v zahraničí, která nebyla započtena, si může poplatník uplatnit jako daňový výdaj v následujícím zdaňovacím období [§ 24 odst. 2 písm. ch)]. Příklad: Povinnost zdaňovat u nás za rok 2005 všechny své celosvětové příjmy bude mít např. i odborník z Tchaj-wanu, který na území České republiky sice bydliště nemá, ale pracuje u nás pro jednu pražskou akciovou společnost, a to déle než 183 dnů v roce 2005. Je tak totiž oním poplatníkem obvykle se zdržujícím na našem území, který má u nás také neomezenou celosvětovou daňovou povinnost. Upozornění: Ve Finančním zpravodaji č. 1/2/1999 byl uveřejněn Pokyn D-190 Ministerstva financí k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „pokyn D-190“). Tento pokyn není pro poplatníky právně závazný, protože nesplňuje podmínky pro to, aby byl považován za obecně závazný právní předpis. Ministerstvo financí jej vydalo v zájmu zajištění jednotného uplatňování ZDP a vyjadřuje tak svůj názor k některým ustanovením zákona o daních z příjmů. Některé tyto názory jsou v souladu s platným zákonem, některé jsou s ním v rozporu. U odpovídajících ustanovení ZDP bude poukázáno i na názory ministerstva z tohoto pokynu, ale i jiných aktuálních pokynů, vztahujících se k problematice ZDP. Stanovisko Ministerstva financí V souvislosti s tímto odstavcem se v pokynu D-190 uvádí, že: „Dojde-li u poplatníka ke změně v rozsahu povinnosti vůči České republice (§ 2 odst. 2 nebo 3) v průběhu zdaňovacího období v důsledku změny bydliště, posuzuje se jeho statut za příslušné části roku samostatně. V případě vzniku neomezené daňové povinnosti v ČR (§ 2 odst. 2) v důsledku skutečnosti, že se zde poplatník obvykle zdržuje, uplatní se tento statut pro celé zdaňovací období.“
13
§ 2 odst. 3 Daňová povinnost poplatníků neuvedených v odstavci 2 nebo těch, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy (3) Poplatníci neuvedení v odstavci 2 nebo ti, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (§ 22). Poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují. Komentář: Poplatník, který: a) na našem území nemá bydliště, b) a zároveň se zde ani obvykle nezdržuje, má svou daňovou povinnost omezenou pouze na příjmy, jejichž zdroj je na území České republiky (obě podmínky musí být splněny současně). Pro zjednodušení je nazýván takový poplatník v praxi vžitým označením - daňový nerezident. Které příjmy se považují za příjmy ze zdrojů na území České republiky je vyčerpávajícím způsobem stanoveno v § 22. Jedná se, za podmínek v tomto odstavci stanovených, např. o: – příjmy z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny, – příjmy ze služeb poskytovaných na území České republiky, – příjmy z prodeje nebo užívání nemovitostí umístěných na našem území, – příjmy z nezávislých profesí vykonávaných u nás, – náhrady za poskytnutí práva na užití software, – příjmy z užívání movité věci nebo její části umístěné na území České republiky. Příklad: Pokud je německému společníkovi české s. r. o., který u nás nemá bydliště a pobývá u nás pouze pár dní v roce, vyplácen podíl na zisku této společnosti, tak podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3 se tento podíl na zisku považuje za příjem ze zdrojů na území České republiky, ke kterému se vztahuje jeho daňová povinnost. Pokud by obdržel příjem, který v § 22 uvedený není, tak by mu u nás daňová povinnost k tomuto příjmu nevznikla. Daň však v tomto konkrétním případě německý společník sám v daňovém přiznání uvádět nebude, protože příslušnou daň mu srazí vyplácející česká společnost. Komentář: Omezenou daňovou povinnost mají (a daňovými nerezidenty jsou) i ti poplatníci, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy. Příklad: Slovenský podnikatel poskytoval v roce 2005 na našem území své služby, a to po dobu 200 dní. Přitom bydliště měl v tomto období na Slovensku. Ve které zemi bude pro rok 2005 daňovým rezidentem? Protože měl slovenský podnikatel v roce 2005 na Slovensku bydliště, tak splnil kritérium rezidentství ve Slovenské republice. Protože však v tomto roce pobýval na našem území alespoň 183 dnů, tak by se stal podle § 2 odst. 2 daňovým rezidentem (poplatníkem s neomezenou daňovou povinností) také v České republice a hrozilo by, že bude zdaňovat své celosvětové příjmy dvakrát – u nás a na Slovensku. Aby se tomu zabránilo, tak ČR uzavřela se Slovenskem smlouvu o zamezení dvojího zdanění, kde je v článku 4 odstavci 2a (Rezident) uvedeno, že jestliže je fyzická osoba rezidentem v obou smluvních státech, tak se předpokládá, že je tato osoba rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Slovenský podnikatel je tak rezidentem (poplatníkem s neomezenou daňovou povinností) ve Slovenské republice a v ČR daňovým nerezidentem (poplatníkem s omezenou daňovou povinností). U nás mu budou za rok 2005 zdaňovány pouze příjmy, kterých dosáhl ze zdrojů na území České republiky [v tomto případě jeho příjmy za poskytnuté služby (vznikla mu stálá provozovna podle § 22), které je povinen uvést v daňovém přiznání]. Na Slovensku bude v daňovém přiznání uvádět své celosvětové příjmy, přičemž dvojí zdanění příjmů z podnikání v ČR bude vyloučeno podle smlouvy metodou prostého zápočtu daně zaplacené v ČR. Komentář: Omezenou daňovou povinnost na příjmy ze zdrojů na území České republiky mají (a daňovými nerezidenty jsou) i poplatníci, kteří se na našem území zdržují pouze za účelem studia nebo léčení i v případě, že se zde obvykle zdržují. Příklad: Pokud u nás po celý rok 2005 (vyjma měsíců července až září) bude studovat mladík z Mexika, tak i když se zde obvykle zdržuje, bude mít daňovou povinnost pouze k příjmům plynoucím ze zdrojů na území naší republiky. 14
§ 3 odst. 1 Upozornění: Posouzení toho, jestli jde o poplatníka s neomezenou celosvětovou daňovou povinností u nás nebo o poplatníka, kterému budou u nás zdaňovány jenom příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky podle § 22, je pro zdaňování příjmů poplatníka a řešení dalších daňových záležitostí s tím spojených stěžejní. Kdyby byly s určením rezidenství problémy, tak je možno využít ustanovení § 39 písm. b), podle kterého může Ministerstvo financí ve sporných případech rozhodnout o daňovém rezidenství (domicilu) poplatníka. Poplatník obvykle se zdržující na území České republiky, bydliště na území České republiky (4) Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích; do lhůty 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Bydlištěm na území České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Komentář: Tento odstavec obsahuje v návaznosti na odstavce 2 a 3 důležité definice „poplatníka obvykle se zdržujícího na území České republiky“ a „bydliště“. Příklad: Rakouský občan u nás pobýval v roce 2005 v období leden až březen, potom v červnu a červenci a ještě v říjnu a listopadu. Pobýval tak u nás více než 183 dnů v kalendářním roce a stal se tak pro rok 2005 poplatníkem obvykle se zdržujícím na území České republiky. Stanovisko Ministerstva financí V souvislosti s tímto odstavcem se v pokynu D-190 uvádí, že: „Stálým bytem se rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, a již vlastní či pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. má-li zde rovněž např. manželku, děti, rodiče, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (podnikání, zaměstnání apod.).“ §3 Předmět daně z příjmů fyzických osob Komentář: V tomto ustanovení ZDP stanovuje, co je předmětem daně z příjmů fyzických osob. To znamená, že je zde vymezeno jaké druhy příjmů fyzických osob budou podle tohoto zákona zdaňovány (nebo osvobozeny od daně) a jaké ne. Příjmy fyzických osob zdaňované podle tohoto zákona (1) Předmětem daně z příjmů fyzických osob (dále jen „daň“) jsou a) příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6), Komentář: Definici toho, co se za tyto příjmy považuje, najdete v § 6. Jde např. o příjmy z pracovního poměru, příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným, odměny členů představenstev akciových společností a další. b) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7), Komentář: Definici toho, co se za tyto příjmy považuje, najdete v § 7. Jde např. o příjmy ze živnosti, příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů, příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství. c) příjmy z kapitálového majetku (§ 8), Komentář: Definici toho, co se za tyto příjmy považuje, najdete v § 8. Jde např. o podíly na zisku společnosti s ručením omezeným, dividendy z akcií, úroky z vkladů na běžných účtech, úroky z vkladů na vkladních knížkách, úroky z peněžních prostředků na vkladovém účtu.
15
§ 3 odst. 1 d) příjmy z pronájmu (§ 9), Komentář: Definici toho, co se za tyto příjmy považuje, najdete v § 9. Jde např. o příjmy z pronájmu nemovitostí nebo bytů, příjmy z pronájmu movitých věcí. e) ostatní příjmy (§ 10). Komentář: Definici toho, co se za tyto příjmy považuje, najdete v § 10. Jde např. o příjmy z prodeje nemovitosti, bytu, movitých věcí a cenných papírů, pokud nejsou při prodeji zahrnuty v obchodním majetku prodávajícího, příjmy z převodu účasti na společnosti s ručením omezeným a z převodu členských práv a povinností k družstvu, pokud nejsou při převodu zahrnuty v obchodním majetku převádějícího. Upozornění: Dosažený příjem je nutné do kategorie jednoho z výše uvedených druhů příjmů správně zařadit, protože u každého z nich se stanoví základ daně specifickým způsobem. Příklad: Pokud by poplatník např. neměl živnostenské oprávnění na činnost, kterou vykonává (ačkoliv ho podle živnostenského zákona mít má), tak příjmy nemůže zahrnovat pod režim § 7 (příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti) a uplatňovat např. výdaje bez prokazování stanoveným procentem z příjmů. Takový příjem potom bude muset zahrnout pod daňový režim ustanovení § 10 (ostatní příjmy), kde tímto způsobem nebude moci daňové výdaje uplatnit [výjimkou jsou příjmy ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem)]. Kdyby ve výše uvedeném případě neuplatňoval poplatník výdaje procentem z příjmů, ale na základě skutečně vynaložených výdajů, tak by u příjmů zařazených pod daňový režim § 10 nemohl uplatnit odpisy hmotného majetku ani daňově účinnou tvorbu rezervy na opravy hmotného majetku. Poplatníkům lze proto doporučit, aby se starali o to, aby jimi vykonávaná činnost byla v souladu s jejich živnostenským oprávněním. Pokud je činnost vykonávaná nad jeho rámec nelenit a příslušné živnostenské oprávnění si opatřit. Vyloučení příjmů z daňového režimu podle § 7 finančním úřadem a jejich zařazení pod daňový režim § 10 může mít pro poplatníky velmi neblahé daňové dopady. Forma příjmu vymezeného v odstavci 1 (2) Příjmem ve smyslu odstavce 1 se rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený i směnou. Komentář: ZDP nedefinuje jasným způsobem co se považuje za příjem ve smyslu odstavce 1, v odstavci 2 pouze uvádí, jaké formy může příjem ve smyslu odstavce 1 nabývat, aniž by i tyto formy příjmu byly precizně definovány. Za příjem peněžní však můžeme považovat příjem v penězích v hotovosti nebo úhradu připsanou na účet u peněžního ústavu (z § 23 odst. 2 a10 však vyplývá, že u fyzických osob vedoucích účetnictví vstupuje do základu daně již, na základě vystavené faktury, částka zaúčtovaná na účet výnosů, i když k faktickému přijetí úhrady ještě nedošlo). Rozpoznat, jestli poplatník dosáhl příjem, není v praxi mnohdy jednoduché, protože za příjem se nepovažuje pouze příjem peněžní, ale i nepeněžní, který bývá často poplatníky opomíjen. U poplatníků, kteří účetnictví nevedou, tak dochází k nepeněžnímu příjmu např. při vzájemném zápočtu pohledávek a závazků z prodeje služeb nebo zboží, při úhradě za prodej zboží jiným zbožím odběratele apod. Příklad: Podnikatel (neplátce DPH) prodal akciové společnosti své nepotřebné zásoby materiálu. Při předání zásob obdržel částečnou úhradu v hotovosti ve výši 10 000 Kč a za čtrnáct dní mu zbývajících 90 000 Kč bylo akciovou společností uhrazeno bankovním převodem na jeho podnikatelský účet vedený u peněžního ústavu. V obou případech má podnikatel peněžní příjem z podnikání. Příklad: Podnikatel A obchodující s nábytkem prodal podnikateli B obchodujícímu s výpočetní technikou kancelářský nábytek za 50 000 Kč bez DPH. Podnikatel B zaplatil podnikateli A počítačem ve stejné hodnotě. Podnikatel A tak má nepeněžní příjem z podnikání.
16
§ 3 odst. 3 Příklad: Nepeněžním příjmem zaměstnance je v návaznosti na § 6 odst. 3 i částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnutá práva, služby nebo věci, kromě bytu, v němž měl zaměstnanec bydliště po dobu 2 let bezprostředně před jeho koupí, nižší, než je cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku, nebo cena, kterou účtuje jiným osobám. Příklad: Nepeněžním příjmem zaměstnance je v návaznosti na § 6 odst. 6 i zjištěná částka bezplatně poskytnutého vozidla zaměstnavatele zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely. Komentář: Pokud poplatník obdrží příjem ve smyslu odstavce 1 tak, že je zjevně v jeho prospěch plněno (a je jedno jestli v peněžní nebo nepeněžní formě zbožím či službou), tak je jasné, že má příjem odpovídající poněkud vágní definici v § 3 odst. 2. Často však v praxi toto plnění ve prospěch poplatníka není ihned evidentní nebo dokonce k němu vůbec nedochází, a přesto jde podle ZDP o příjem poplatníka. Příklad: Příkladem méně evidentního plnění ve prospěch poplatníka může být za stanovených podmínek v § 23 odst. 6 definovaný nepeněžní příjem vlastníka (pronajímatele), kterým jsou výdaje (náklady) vynaložené nájemcem na najatém majetku se souhlasem pronajímatele nad rámec smluveného nájemného a nehrazené vlastníkem (pronajímatelem). Příklad: Příkladem, kdy dokonce k plnění ve prospěch poplatníka nedochází, a přesto jde o příjem, je ustanovení § 23 odst. 13, podle něhož: „U poplatníků, kteří nevedou účetnictví, při vložení pohledávky do obchodní společnosti nebo družstva a při postoupení pohledávky, s výjimkou pohledávky podle § 33a zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je příjmem hodnota této pohledávky, a to i v případě, že se jedná o pohledávku postoupenou nebo pohledávku vloženou za cenu nižší, než je její hodnota. Pokud byla pohledávka postoupena za cenu vyšší, než je její hodnota, je příjmem tato vyšší cena. Při postoupení pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) je příjmem částka, za kterou byly pohledávky postoupeny.“ Komentář: Problém nastává zejména u postupovaných pohledávek, protože v praxi došlo většinou ke ztotožnění s výkladem pracovníků Ministerstva financí, podle nichž k příjmu ve smyslu výše uvedeného odstavce dochází již v momentě postoupení pohledávky a nikoliv až při pozdější úhradě za toto postoupení, např. v dalším zdaňovacím období. Jsou časté také případy, kdy k úhradě za postoupení z důvodů ekonomických problémů na straně postupníka vůbec nedojde, a přitom již došlo ke zdanění postupované pohledávky ve smyslu výše uvedeného odstavce. Pokud bychom se bez výhrad ztotožnili s výše uvedeným názorem pracovníků Ministerstva financí, tak by ustanovení § 23 odst. 13 bylo zřejmě jediným, které by bylo v rozporu s § 23 odst. 6, podle něhož se „za příjmy považuje jak peněžní plnění, tak i nepeněžní plnění ...“. V případě postoupené pohledávky, kde nedošlo k úhradě za toto postoupení (a to ani v dalších zdaňovacích obdobích), totiž k žádnému plnění na straně postupitele nedochází. Přesto bych v praxi doporučoval se tohoto nesystematického výkladu pracovníků Ministerstva financí držet a postupovat tak pohledávky pouze v tom zdaňovacím období, ve kterém dojde s jistotou k úhradě za toto postoupení ze strany postupníka. Ocenění nepeněžního příjmu (3) Nepeněžní příjem se oceňuje podle zvláštního právního předpisu,1a) pokud tento zákon nestanoví jinak. 1a)
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
Komentář: Pokud ZDP nestanoví jinak, tak bude poplatník nepeněžní příjem oceňovat podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož platí, že: „Majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupují17
§ 3 odst. 3 cího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.“ Příklad: Podnikatel A zaplatil podnikateli B (oba jsou neplátci DPH) za poskytnutí jeho služeb televizorem ze svých zásob zboží. Protože při prodeji v obvyklém obchodním styku v tuzemsku by byla cena televizoru 15 000 Kč (při zohlednění jeho stavu, jakosti a všech okolností, které mají na cenu vliv a mohou se v souladu se zákonem o oceňování majetku promítat do výše ceny), tak nepeněžní příjem u podnikatele B bude oceněn ve výši 15 000 Kč. Komentář: ZDP stanoví v řadě svých ustanovení, že nepeněžní příjem se má oceňovat jinak než podle zákona o oceňování majetku. Příklad: Jinak než podle zákona o oceňování majetku bude nepeněžní příjem poplatník oceňovat např. podle § 23 odst. 6 u nepeněžního příjmu vlastníka (pronajímatele), kterým jsou výdaje (náklady) vynaložené nájemcem na najatém majetku se souhlasem pronajímatele nad rámec smluveného nájemného a nehrazené vlastníkem (pronajímatelem). Příjmy, které nejsou předmětem daně podle tohoto zákona (4) Předmětem daně nejsou Komentář: Předmětem daně z příjmů fyzických osob „nejsou“ znamená, že zdaňování vyjmenovaných příjmů nepřichází vůbec podle ZDP v úvahu. Mohou však být předmětem daně a být tak zdaňovány podle jiných zákonů - např. podle zákona o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí. a) příjmy získané nabytím akcií nebo podílových listů podle zvláštního právního předpisu, který upravuje podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,1) zděděním, vydáním2) nebo darováním nemovitosti nebo movité věci anebo majetkového práva, s výjimkou příjmů z nich plynoucích a s výjimkou darů přijatých v souvislosti s výkonem činnosti podle § 6 nebo s podnikáním anebo s jinou samostatnou výdělečnou činností; předmětem daně u fyzických osob, provozujících školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat, nebo ohrožených druhů zvířat, není však příjem získaný nabytím daru v souvislosti s provozováním těchto činností, 1)
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Např. zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška Ministerstva financí V souvislosti s výše uvedeným vydalo Ministerstvo financí vyhlášku č. 146/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve které je uvedeno, že: „Ministerstvo financí podle § 39 písm. e) zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon“), stanoví: §1 (k § 3 zákona) (1) Příjmy získané vydáním nemovitosti nebo movité věci anebo majetkového práva, které nejsou předmětem daně, jsou také: a) příjmy získané oprávněnou osobou1) tím, že jí byl vydán základní podíl na majetku družstva,2) b) příjmy získané oprávněnou osobou1) z dalšího podílu na majetku družstva plynoucí z transformace,2) pokud byly ponechány v družstvu, které bude po transformaci působit dál, c) příjmy získané oprávněnou osobou1) z dalšího podílu na majetku družstva plynoucí z transformace,2) pokud byly touto osobou vloženy podle schváleného transformačního projektu do dalšího družstva nebo některého typu obchodní společnosti; není přitom rozhodující, zda je uvedený podíl vložen ve věcném plnění nebo v penězích na vklad člena družstva, společníka nebo formou převodu na akcie akciové společnosti, d) příjmy oprávněné osoby1) z vydání dalšího podílu na majetku družstva plynoucí z transformace v nepeněžní formě.
18
§ 3 odst. 4 (2) Předmětem daně však jsou příjmy z dalšího podílu na majetku družstva plynoucí z transformace,2) které byly oprávněné osobě1) vyplaceny. Tento příjem podléhá zdanění podle § 36 odst. 2 písm. c) zákona. 1)
2)
§ 4 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových vztahů v družstvech, ve znění pozdějších předpisů. § 7 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. §4 Oprávněné osoby
Oprávněnými osobami podle tohoto zákona jsou fyzické osoby, vymezené podle jednotlivých druhů družstev v § 14, 19 a 23 tohoto zákona. §7 (4) Nároky na náhrady podle zvláštních předpisů a majetkové vklady oprávněných osob tvoří základní podíl na majetku družstev. Další podíly oprávněných osob na majetku družstva plynoucí z transformace se stanoví podle kritérií v souladu s částí třetí až pátou tohoto zákona. Součet základního podílu a dalšího podílu na majetku družstva tvoří majetkový podíl oprávněné osoby na transformovaném družstvu.“
Komentář: Pokud poplatníkovi po nabytí výše uvedeného majetku (podle příslušných privatizačních, restitučních a rehabilitačních zákonů) z tohoto majetku plynou příjmy (např. po nabytí je nemovitost pronajímána), tak tyto příjmy už předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou. Předmětem daně z příjmů nejsou příjmy získané zděděním nebo darováním nemovitosti nebo movité věci anebo majetkového práva. Příjmy z nich plynoucí, však už předmětem daně z příjmů jsou. Příklad: Pokud matka daruje synovi akcie Komerční banky, tak nabytí těchto akcií nebude předmětem daně z příjmů fyzických osob, ale bude předmětem daně darovací [podle § 19 odst. 3 písm. b) zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí však může za stanovených podmínek být od daně darovací osvobozeno nabytí cenných papírů až do částky 1 000 000 Kč]. Obdrží-li pak syn dividendy z těchto akcií, tak tento příjem předmětem daně z příjmů už bude (jedná se totiž o příjem z kapitálového majetku podle § 8). Upozornění: I když platí, že příjmy získané darováním nemovitosti nebo movité věci anebo majetkového práva nejsou předmětem daně z příjmů, tak je zde výjimka v tom, že dary přijaté v souvislosti s výkonem závislé činnosti a funkčními požitky podle § 6 nebo s podnikáním anebo s jinou samostatnou výdělečnou činností předmětem daně z příjmů jsou. Příklad: Dostane-li zaměstnanec k životnímu jubileu od firmy dar, tak je tento příjem předmětem daně z příjmů fyzických osob, protože se jedná o dar přijatý v souvislosti s výkonem činnosti podle § 6. V tomto paragrafu je také stanoveno, za jakých podmínek může být tento dar u zaměstnance od daně z příjmů osvobozen. Příklad: Pokud podnikatel dostane od svého obchodního partnera za dlouhodobou solidní obchodní spolupráci zlaté hodinky, tak je tento příjem také předmětem daně z příjmů fyzických osob, protože se jedná o dar přijatý v souvislosti s podnikáním. Za jakých podmínek může být tento dar u podnikatele osvobozen od daně z příjmů, je stanoveno v § 4 odst. 1 písm. za). Upozornění: I když platí, že dary přijaté v souvislosti s podnikáním anebo s jinou samostatnou výdělečnou činností jsou předmětem daně z příjmů, tak i zde je výjimka, protože předmětem daně z příjmů u fyzických osob provozujících školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat není příjem získaný nabytím daru v souvislosti s provozováním těchto činností. Příklad: Dostane-li zubní lékař provozující soukromou zubní ordinaci peněžní dar na zakoupení nové zdravotnické techniky, tak tento příjem ve formě daru není předmětem daně z příjmů. Tento dar bude sice předmětem daně darovací, ale podle § 20 odst. 11 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí bude od daně darovací osvobozen, protože: „Od daně darovací jsou osvobozena bezúplatná nabytí majetku fyzickými osobami s bydlištěm na území České republiky provozujícími školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat určená na financování těchto zařízení.“
19
§ 3 odst. 4 Pokud je v rodině nějaký lékař, který provozuje soukromé zdravotnické zařízení, tak se dá naprosto legálně využít výše uvedené i tak, že například otec, jehož základ daně je dejme tomu 500 000 Kč, daruje svému synovi, lékaři provozujícímu toto zdravotnické zařízení, 50 000 Kč na financování tohoto zařízení. Nakonec budou spokojeni oba: u syna bude tato částka nezdaněna a otec, který mu s financováním jeho zdravotnického zařízení pomohl, si bude moci o 50 000 Kč snížit základ daně. Obdobně je možno postupovat např. i v případě, že někdo v příbuzenstvu provozuje soukromé školské zařízení nebo zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat. b) úvěry a půjčky s výjimkou 1. příjmu, který věřitel nabyl z vrácené půjčky nebo úvěru úplatným postoupením pohledávky vzniklé na základě této půjčky nebo úvěru, a to ve výši rovnající se rozdílu mezi příjmem plynoucím z vrácení půjčky nebo úvěru a cenou, za kterou byla pohledávka postoupena, 2. příjmu plynoucího poplatníkovi, který vede daňovou evidenci, z eskontního úvěru ze směnky, kterou je hrazena pohledávka, Komentář: Předmětem daně nejsou úvěry a půjčky (až na výše uvedené výjimky). Příklad: Jestliže si poplatník půjčí od někoho určitý obnos, tak tento příjem nebude zdaňovat, protože není předmětem daně. Příklad: Pokud naopak poplatník někomu půjčí peníze, tak úrok, který za půjčení peněz obdrží, předmětem daně z příjmů fyzických osob je. Komentář: V praxi se často stává, že poplatník někomu půjčí peníze a on mu je nevrací. Proto se pokusí po čase tuto pohledávku vzniklou na základě této půjčky úplatně postoupit. Když tuto pohledávku někdo nabude, tak obvykle hluboko pod cenou. Pokud se potom tomuto novému majiteli pohledávky podaří vymoci od dlužníka větší příjem, než je cena, za kterou pohledávku nabyl, tak je tento rozdíl předmětem daně. Příklad: Pan A půjčil panovi B 50 000 Kč. Pan B se nemá ke splácení půjčky, a proto se pan A rozhodne pohledávku za ním úplatně postoupit. Nabude ji nakonec pan C, a to za 20 000 Kč. Protože je ve vymáhání důraznější, tak se mu nakonec podaří od dlužníka celou půjčku vymoci. Částka ve výši 30 000 Kč (50 000 - 20 000) však bude u pana C předmětem daně. Pokud by po vzájemné dohodě s dlužníkem nakonec obdržel pan C pouze 30 000 Kč, tak bude u něj předmětem daně 10 000 Kč (30 000 – 20 000). Komentář: V praxi se často stává, že podnikateli je uhrazeno za jeho dodávku zboží nebo služeb směnkou s určitou lhůtou její splatnosti. Podnikatel však potřebuje peníze dříve, a proto se obrátí na banku, která mu na základě předložené směnky poskytne eskontní úvěr. Pokud poplatník vede daňovou evidenci podle § 7b, tak bude u něj předmětem daně již tento přijatý eskontní úvěr. c) příjmy z rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů,1b) 1b)
§ 143a občanského zákoníku. § 143a
(1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. (2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. (3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně. (4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uzavřenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
20
§4 Komentář: Rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů je možné uzavřít smluvně formou notářského zápisu. Touto smlouvou mohou manželé měnit rozsah společného jmění v souladu s § 143a občanského zákoníku. U toho z manželů, u kterého v souvislosti s uzavřením této smlouvy plyne peněžní i nepeněžní příjem z rozšíření nebo zúžení společného jmění, není tento příjem předmětem daně z příjmů fyzických osob. d) příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit,1c) 1c)
Článek 37 odst. 1 a články 39 a 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, uveřejněného pod č. 243/1998 Sb. Čl. 37 Vyškrtnutí stížností
1. Soud může v kterémkoliv stadiu řízení rozhodnout o vyškrtnutí stížnosti ze svého seznamu případů, jestliže okolnosti vedou k závěru, že a) stěžovatel netrvá na své stížnosti, nebo b) věc již byla vyřešena, nebo c) z jakéhokoliv jiného Soudem zjištěného důvodu již nadále není důvodné pokračovat v posuzování stížnosti. Soud však pokračuje v posuzování stížnosti, vyžaduje-li to dodržování lidských práv zaručených Úmluvou a Protokoly k ní. Čl. 39 Dosažení smírného urovnání Je-li dosaženo smírného urovnání, vyškrtne Soud případ ze svého seznamu formou rozhodnutí, které se omezí na stručné vylíčení skutečností a přijatého řešení. Čl. 41 Spravedlivé zadostiučinění Jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění.
Komentář: Podle ustanovení článků 37, 39 a 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., ve znění 11. protokolu k této Úmluvě, uveřejněného pod č. 243/1998 Sb., může být Evropským soudem pro lidská práva jednak přiznáno spravedlivé zadostiučinění v penězích, jednak vzato na vědomí, že strany (žalovaný stát a stěžovatel) v řízení před ním uzavřely v některé fázi řízení smír, takže je na místě vyškrtnout stížnost ze seznamu stížností. Příjem vyplývající z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva nebo ze smírného urovnání záležitosti před ním není předmětem daně z příjmů. e) příjem plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 2, který vypomáhá s domácími pracemi v zahraničí, nebo poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3, který vypomáhá s domácími pracemi v České republice, a to za stravu a ubytování, jde-li o příjem k uspokojování základních sociálních, kulturních nebo vzdělávacích potřeb (au-pair). Upozornění: Předmětem daně z příjmů fyzických osob nejsou i jiné příjmy než příjmy vymezené v § 3. Velká skupina příjmů, které nejsou předmětem daně, je např. pro zaměstnance uvedena v § 6 odst. 7 (například náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zákonem o cestovních náhradách, náhrady za opotřebení vlastního nářadí potřebného pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce), které jsou podrobně popsány v další části publikace. V návaznosti na § 7 odst. 12 se zase za příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované společníkům veřejných obchodních společností a komplementářům komanditních společností do výše stanovené zákonem o cestovních náhradách. Osvobození příjmů od daně §4 Osvobození od daně Komentář: I když je příjem předmětem daně z příjmů fyzických osob, tak to ještě neznamená, že se vždy zdaní. ZDP v tomto paragrafu vymezuje desítky druhů příjmů fyzických osob, které mohou být za určitých okolností od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny.
21
