1/1 Kaktus Roste na poušti, to bych chtěla taky, žije na souši, protože je plachý. Je sám, hezky v klidu, má tam z písku hroudu. Vodu čerpá pod zemí, proto nemá žízeň, kaktus říká děkuji za vaši trpělivost a přízeň.
1/2
Příběh krásné dívčiny
Ve vsi krásná dívčina, po bohatství toužila. Nikdo to však nevěděl, neboť k ní nikdo nikdy nedošel. Žila daleko od vesnice, tam, kde ztrácejí se měsíce. Žila, byla, toužila. Sem a tam jen chodila. Bílé tváře, oči modré,
oblek starý, vlasy rudé. Muže chtěla míti, každému se líbiti, nikdo k ní však nedošel, ani o ní nevěděl. Jednou k večeru procházela se v šeru. Postava se mihla, dívka rázem ztuhla. Ze tmy se vynořil stařík- bílý vlas, dívka křikla o pomoc, stařík promluvil v chraplivý hlas. Bohatého chtělas míti s penězi, uvidíš ho o půl noci na mezi. Jestli jedno slůvko promluvíš, neboj se, uvidíš. Jeho chotí stát se musíš, však slůvka nepromluvíš. Dívka neváhá, souhlas staříkovi dává. Aniž by si rozmyslela, náhle rychle promluvila. Stařík se pomalu ve tmě ztrácí,
dívka pospíchá s prací. Pak hluboce dumala, co jsem to udělala. Půlnoc se už blíží, dívce se oči klíží. Doufala, že usne a celou noc prospí. Svíce, že zhasne a nic se nedozví. Najednou měsíc zasvítil do světnice, zahučela v komíně vichřice. Dívka vstala z lavice, otevřela okenice. V šeru vidí postavu, lekne se, ale stojí dál. Zkameněla u tkalcovského stavu, snad každý by se bál. Otevřela dveře. nesměle kráčí, srdce ji tluče, vylekaně se mračí. Ta postava je mladý muž, dívka se chce zeptat ve chvilce už. Tu najednou ji zamrazí, vzpomíná si- něco se má stát na mezi.
Srdce ji tluče čím dál více, rukama si kryje líce. Muž otvírá ústa, chytá ji za ruku a říká: „Můžu zde zůstat“? Dívka kývá hlavou a všímá si, že má hlavu rezavou Ptá se jí, můžu zůstat s tebou? Dívka kývá hlavou. Za nedlouho svatba byla. Dívka s mužem žila. Slůvko mohla vysloviti, jen když si muže musela bráti. Rok na to byla zklamaná, proč jsem si jen muže brala. Nechci s ním už dále žíti, musím tomu zabrániti. Vyslovila jen jedno slůvko, muž zmizel, bylo ticho. Dívku srdce bolelo. Ach, lituji toho.
1/3 Člověk Vše začalo v pravěku kde lidi dělali neplechu našli oheň hořící všimli si, že je pálící
nastal starověk věk loupení a válek tři sta mužů ze Sparty porazilo Xerxése a jeho plány středověk byl křesťanský mniši, mnišky a kláštery velká říše římská se rozpadla Jana Husa německá strana dopadla už se začínám dřít takže měl bych to už ukončit to je vše co jsem chtěl říct protože už nevím co mám říct.
1/4 Náš svět Kdysi dávno před miliony, miliony let vznikl někde ve vesmíru náš překrásný svět. Zanedlouho v oceánech život se tam ukázal, který se pak na pevninu dostat dokázal. Po tvorech z oceánu, přišli velcí ještěři, ze kterých meteor udělal chutnou večeři. Ale živočichové zůstali a dál Zemi obývali. Zničehonic se ukázal člověk jediný a začal psát světové dějiny a ty začaly v jeskyni. A když jiskra přeskočila,
zima ustoupila, lidem se břicha naplnila. Lidé se naučili dělat různé nástroje, které využívali v době války, ale i pokoje. Když konečně velké války přestaly, země zase krásou a klidem oplývaly. Hojnost a krása, která tady doteď nebyla, se všem hodně líbila. Civilizace je na vrcholu rozkvětu, a proto můžu s hrdostí říct - obsadili jsme první metu.
1/5 Svátky Velikonoce Chodím s pomlázkou po vesnici, mám plný košík i čepici. Dostal jsem barvená vajíčka i čokoládového zajíčka. Dvanáctá hodina odbila, zvon začal významně bít, koleda pro mě skončila, jinak bych se před vodou musel krýt. Vánoce Vánoce už přicházejí, penízky mi docházejí. Na Štědrý den byla změna, potkala nás totiž mela. Kosti z kapra spolkl jsem, sanitka už míří sem.
1/6 Puberta Už pubertu mám, co s tím udělám? Mámu na mě vážně mrzí, že jsem na okolí drzý. Od táty jsem dostal facku: „Neštvi mě, ty jeden fracku!“
Na nervi mi všechno leze, furt se po mně někdo veze!
1/7 Možná… ….. Možná se mám dneska prima, možná se mi to jen zdá, což dělá to dětské klima. Co až budu dospělá? Otázek mám spoustu, odpovědí, těch je málo. Snad to nějak skousnu, chci, aby to za to stálo! Za dvacet či třicet let bude zcela jiný svět. Nevím, zda se nemám chvět – kdo mu bude rozumět?
1/8 Co bude? …… Co bude za dvacet let? Zcela proměněný svět! Všechno budem vědět hned, v mozku čip a internet. Nikde žádné školy, neb učení bolí! V porodnici dva tři čipy, abychom se hodili. Nedělám fakt blbý vtipy! Vše na přání rodiny. Genetickou informaci tu jde změnit za prachy. A tak se svět začal dělit na blbce a bohatý. Když se program nepovede, tak nás hodí ze skály. Poučení z historie - Sparťané to dělali. Nezatížit státní kasu, neupadnout do dluhů. Žít na výši mezi snoby nebo s tlupou podruhů?
1/9 Limeriky mimo etiketu I. Prochází se jedna lama, po poušti jde tak sama. A že se jí lépe kluše, když na písek sliny fluše, až jí z toho bolí tlama.
II. Chodí velbloud po poušti, svoje plyny vypouští. Kolem něho sílí smrad, že by z toho málem pad Ještě že je na poušti! III. V kaluži se myje žába, leknínem si drhne záda. Ještě nožky a pak valí na koncerty noční – žabí. Tahle žába – kváká ráda.
1/10 Už pár let… ……… Už pár let jsem venku ze školy, původní představy dosti se změnily. Místo skript na vejšce nosím teď lopatu a místo studia teď kopu kanály. Chtěl jsem kdys studovat, je za mě kopáč. Matičko, tatíčku, tak mi to prepáč! Matika, čeština, ty mi vaz zlomily, chemii, fyziku – taky jsem nezvládl. Tak místo aktovky nosím teď krumpáč. Matičko, tatíčku, tak mi to prepáč.
1/11 Rosnička Skákala žabička přes potůček, k doskoku chyběl jen malý krůček. Pleskla sebou jak široká tak dlouhá, z bláta jí ještě nožka čouhá. Věděla to hned žabí vesnička, chudinka je naše rosnička. Skoky pilovat teďka musí,
ačkoli se jí trénink hnusí. Sleduje ji žabí vesnička, chudinka je malá rosnička.
1/12 Podzimní den Tak jako se vznášejí po nebi ptáci umí to na podzim papíroví draci. Na svět se dívají hezky z nadhledu, trošku jim závidím, tohle já nesvedu. Listí všech barev prozkoumám znovu, vůbec se mi nechce vrátit se domů. V košíčku ořechy, jablka, švestky... Sluníčko po zádech šimrá mě hezky. Po cestě z procházky nazpět k nám, radostně louže vymetám. Boty mám od bláty a také mokré, děsím se, co na to maminka řekne. Zlobit se a křičet rozhodně nemůže, to jen ty boty to braly skrz kaluže. Nejspíš se mi bude trošinku smát, ale pak pusu mi bude chtít dát. Já však udělám skvělou kličku a zmiznu za dveřmi pokojíčku. Přece chlap velikej jako já se se svou mamkou nelíbá!
1/13 Zemědělský rok Jaro, léto, podzim, zima, zemědělec stále hřímá. Jestli přijdou holomrazy, úrodu mu jistě zkazí. Na jaře je málo vody, to nadělá hrozně škody. V létě přijdou kroupy, deště... Pojištění nemá ještě! Chladný podzim. Hrozná práce! Žádná naděj na dotace. Zima dodá čas na snění, věří, že se něco změní.
1/14 Vánoce Vánoce jsou sladké svátky, nesmí chybět ani dárky. Kapr, salát, jablíčka, už se těší Ančička. Kapřík má být šupinatý, jeho zlato nejvíc platí. V televizi pohádky... Já se těším na svátky!
1/15 Roční koloběh Každý rok končí zimou, dny bez světla pomaleji plynou. Pak nastane jarní období, příroda se znovu narodí. Když nastávají horké dny, užíváme si prázdniny. Pak začne znovu padat listí, zvířátka pelíšky si jistí. Přejde podzim, příroda usíná, a roční koloběh znovu se začíná.
1/16 Zimní Na zem se snáší běloučký sníh. Krásně se blyští v závějích. Popadnem pekáče a také sáně, zdoláme zahradu a všechny stráně. Holky už stavějí sněžný hrad, a pak se budou koulovat. Kluci si obují brusle od Vánoc, vrátí se uhnaní, je skoro noc.
1/17 Jaro Květiny v rozpuku, zelená tráva, drží mě za ruku, to já mám ráda.
Možná že podlehnu jarnímu klusu, tajně se rozhlédnu a dám mu pusu.
1/18 Funebrácká odrhovačka Za dvacet let už mi bude ukradený celý tenhle svět. Ve futrálu z kousků dřeva budu ležet ve hrobě, ničeho nebude třeba, mrtví neví o sobě. Přilezou stonožky, prokoušou ponožky a hmyzí armáda okusí má záda. Larvy a červi zblajznou mi nervy a taky svaly, potvory malí! Za dvacet let už mi bude ukradený celý tenhle svět. Moje kosti (na Výsosti) poházený v hlíně budou se jen povalovat, Pánbůh ví, že líně. Přilezou stonožky, prokoušou ponožky a hmyzí armáda okusí má záda. Larvy a červi zblajznou mi nervy a taky svaly, potvory malí! Za dvacet let už mi bude ukradený celý tenhle svět.
A co zbude? Možná fotka u pravnoučat v pokoji. Kdo to přijme, ten je pánem, ten se smrti nebojí.
1/19 Změna Už mě zase srdce prudí, silná bolest je na hrudi, až se mi chce skoro zvracet... Popadnu svůj i Phone 20, na nohy se spolehnu, z paneláku vyběhnu. Do davu se zamíchám, jak k lékaři pospíchám. Jakmile tam dorazím, dveře zprudka rozrazím. Doktor proved prohlídku a učinil nabídku. Není to moc zábavný, mám prý srdce na hadry. Než z pupečníkové krve pro mě nové srdce bude, tak mě uspí, podchladí, což ničemu nevadí. S mladým srdcem – zralý chlap! Zas si budu užívat.
1/20 Štědrý den Dopoledne na Štědrý den stromeček se ozdobí. Postíme se, smějeme se, dáme si jen cukroví, Někdo lije olovo, někdo hází střevíc, další krájí jablíčka, aby měl víc štěstíčka. Než Ježíšek zazvoní, všichni jsme jak na trní. Až stromeček rozsvítíme, všechny dárky rozbalíme.
1/21 Léto V širém poli zlaté klasy barvy jako plavé vlasy. Slunce pálí jako v peci, v ulitách se chladí šneci. Zvučný zpěv se nese krajem, zem je prostě malým rájem.
