ROZHOVOR S TOMÁŠEM KELTNEREM, autorem knihy Počátky 1. Jak byste charakterizoval svoji poslední knihu Počátky? Je to kniha obsahující inspiraci. Můžete ji číst vícekrát a pokaždé naleznete nové souvislosti. Tato kniha obsahuje ilustrace, které umožňují vnímat více, než je popsáno slovy. Kniha Počátky obsahuje více jednotlivých příběhů, které čtenář postupně nalézá. Všechny jsou však součástí jednoho skrytého, jenž je vyprávěn mezi řádky. Ten ukazuje jednotlivé okamžiky z bytí i uvědomování si existence jednoho z poslů, který přišel z jiného světa. Přišel, aby ukázal lidem cestu, pravdu a lásku.
2. Jak vznikla tato kniha? Osobně mi místy připomíná Malého prince a místy Osha, střet křesťanské nauky a východní filozofie... Kniha vznikala postupně čtyři roky, většina textů i ilustrací pochází z roku 2007. Finální zpracování a některé texty jsou z počátku roku 2011. Hlavní inspirací při psaní knih jsou pro mne ženy a jejich vlastní prožívání. Při tvorbě knihy Počátky mi byly velkou inspirací mé dvě dcery. Proto jsme vybrali na obálku knihy ilustraci, jejíž součástí je silueta postav dospělého a dítěte, jako symbol nekončící cesty a naděje. Jejich spojení v doteku dlaní – pevné, a přesto tak zranitelné spojení. Nepopsatelný rozměr čistoty, lehkosti a důvěry dítěte spolu s moudrostí a prožitkem z hmotnosti u dospělého. Snoubí se v něm naděje, víra a láska. Rodičovství je mým
nejhlubším prožitkem. Mnozí si myslí, že právě dospělý vede dítě, ale pravda je zcela opačná – to dítě vede dospělého. Provází ho k branám vědomí... Je velmi pravděpodobné, že čtenář nalezne paralely v dílech jiných autorů. Především pokud jde o popis základních pravd a principů v této realitě. Nenazýval bych to střetem, spíš synergií. Dnes již není tajemstvím, že se oba tyto zdánlivě vzdálené světy duchovních cest, západní a východní, vzájemně ovlivňovaly a čerpaly ze stejných zdrojů informací.
3. Kdo je tou záhadnou osobou v pozadí vaší knihy? Je to někdo konkrétní, na koho se stále v kontextu obracíte? Často ho/ji oslovujete v ženském rodě... Některé knihy a některé příběhy mají svá nevyřčená tajemství. Kniha Počátky má více skrytých poslání. Těm, kterým jsou určena, umožní vnímat nesdělitelné prožitky z jiných míst existence, z jiných dob. Každá žena, která takový vjem prožije, velmi dobře pozná, že se týká právě jí... Obecně je možné říci, že tou „záhadnou osobou“ je právě žena, její symbolika a její vnitřní svět. Každá žena má svůj vnitřní svět, do kterého lze nahlédnout jen velmi, velmi zřídka. Obdivuji ženy, jejich světy a poznávám tíhu stvoření i poznání, kterou ony nesou. Často nechápány a nepochopeny muži. Žena prožívá větší bolest, než o které je ochotna hovořit. Většina mužů se o tom kvůli své omezenosti nikdy nedozví. Ženy vnímají svět jinak. Dotýkají se barev a vůní. Vnímají mimosmyslově a tvoří přijetí jako základní kámen sebevědomí lidského druhu. Žena je blíže k vnímání Boha nežli muž. Každý den se učím od žen bezvýhradnému přijetí, které nemá v tomto světě obdoby.
4. Východní filozof Sai Baba je známý výrokem: „Všichni jsme boží součástí, já jsem bůh i ty jsi bůh, rozdíl mezi námi je v tom, že já to vím.“ Ve své knize často měníte osoby. Někdy rozmlouváte a přistupujete k „záhadné postavě“ jako člověk smrtelník, jindy o sobě píšete jako o alfě a omeze. Ztotožňujete se s univerzální vesmírnou energií, kterou můžeme nazvat třeba i Bohem? Popisuji a často hovořím o těch nejzákladnějších principech bytí v této realitě, protože to je mé poslání. Šířit světlo, nést ho a ukazovat všem v tomto domě. Jestli se ztotožňuji s Bohem? Ale jistě, že ano. Bůh je mým otcem, tak jako je Země mou matkou. Bůh je mou součástí tak, jako je ve všem stvořeném. Bůh je i součástí každého z vás. Neznám jiné názory filozofa Sai Baby, ale v tomto s ním souhlasím. V knize nazvané Transformace vědomí popisuji způsoby, jak pozorovat a uvědomovat si existenci Boha, zcela reálně a racionálně. Jak si doslova osahat ona božská znamení, poznávat jejich smysl a využívat svůj božský potenciál. 5. V knize hovoříte o strachu, o tom, že když se strachu zbavíme, nastane to vytoužené ovobození. Konkrétně píšete, cituji: „Jdeš po tenké hrázi mezi světy. Pusť ten strach a roztáhni své paže.“ Čeho se my, lidé, tak bojíme a v jakém směru, smyslu nás to omezuje? Ano, strach je nepřítel, je to Satan. Všudypřítomný, skrývající se v detailu, který lidé tak často přehlédnou a podceňují. Strach čeká na svou příležitost a udeří s velkou silou, smete vše, co je postavené bez pevných základů. Není snadné odpovědět na otázku, čeho se lidé bojí – takto paušalizovat. Strach má mnoho podob. Jednou z nejrozšířenějších je strach z nepřijetí, jak
o tom píšu v knize Transformace vědomí. Tento strach pochází z dětství a vznikl při tvorbě sebevědomí. Jedná se o chyby rodičů, především matky. Vnitřně (tedy velmi silně) lidi nutí uchylovat se k extrémním polohám. Buď velmi potlačené poloze plachého uzavřeného člověka, nebo k hlasitému egoistickému projevu člověka, který nechce být vidět jako ustrašený, a tak z něj tryskají gesta a výkřiky na všechny strany. Strach vás omezuje nejen v komunikaci a ve způsobu, jakým se projevujete, ale především ve vnímání skutečnosti. Strach nedovolí vnímat skutečnost takovou, jaká je. Strach nabízí jen krajní polohy řešení problému (všechno, nebo nic) a extrém plodí jen další extrém. Strach také nedovolí prožívat skutečnou radost, tedy čistý cit, který je součástí frekvence lásky. Strach umožňuje jen prožitky emocí, např. neustále se střídající očekávání a zklamání, zamilovanost a nenávist. Očekávání je totiž skrytý strach z neúspěchu. Emoce jsou prostředek na ovládání lidí. Je to také první krok na cestě člověka hledajícího smysl svého bytí. Je potřeba porozumět svým emocím, příčinám a principu jejich vzniku a nenechat se jimi nevědomě ovládat a ovlivňovat. To je nezastupitelná součást při znovuobjevování schopností tvořit si svobodně svou realitu. Tomu opět brání strach v podobě pochybností a nedostatku víry v sebe, ve své schopnosti a v hlubší smysl bytí. Je-li pochybnost (strach) v jednom, je i ve všem ostatním...
6. Čím se odlišuje tato kniha od jiných publikací z oblasti motivační literatury?
Kniha Počátky nenabízí jasné návody řešení jednotlivých situací tak jako třeba kniha Transformace vědomí. Naopak v textu i v ilustracích jsme pracovali s transformačním efektem uvědomování na základě vlastního prožitku. Kompozice textu a obrazu může ve vnitřně připraveném čtenáři spustit řadu uvědomovacích procesů, které vycházejí z jeho vlastního prožitku při čtení a vnímání obrazu. Nejedná se sice o zcela novou techniku, ale je jen zřídka využívána. Jistou odlišnost lze tedy spatřovat v této kompozici, která nenabízí zcela jasné a jednoduché řešení dodané zvenčí, ale nabízí možnost ponořit se do prožitku iniciovaného hlubším smyslem textu a informacemi v něm obsaženými. Tedy získat tak vlastní ezoterický prožitek často spojený se spontánní regresí. 7. Kdo je vlastně Tomáš Keltner? Pracoval jste v tajných službách, dokonce v ochranném sboru členů vlády. Při vědomí takové minulosti si člověk spíše představí typ Bruce Willise nebo Stevena Seagala než někoho, kdo píše o lásce a odpuštění... V současné době jsem především otec. Jsem spisovatel a zakladatel nakladatelství KELTNER Publishing, s. r. o., věnuji se také osobním konzultacím s lidmi, kteří mají zájem na sobě skutečně pracovat. Vytrvale pracuji s neutuchající nadějí, že se mi ve zbývajících dnech podaří oslovit další lidské bytosti a nabídnout jim víru v jejich vlastní schopnosti, které dalece přesahují hranice jejich současné fantazie. Rád bych také přispěl k narovnání vztahů mezi muži a ženami, těmi božskými stvořeními. Ano, prošel jsem neobvyklou zkušeností, řadou profesí, které jsou pro většinu lidí velmi zajímavé, protože přesně nevědí, co se za nimi skrývá.
Jsem velmi rád, že mám tyto zkušenosti, protože mi umožnily vnímat symboly moci z jiného úhlu. Vidět ty zdánlivě mocné lidi tak, jak je jiní nemají šanci spatřit, a zároveň poznat ty skutečně mocné, které nikdo nezná. Další paletou zkušeností je práce v tajných službách, která – ač se to může zdát neuvěřitelné – téměř přesně odpovídá obrazu, který je podáván v akčních filmech. Měl jsem mnoho snů a všechny se mi vyplnily. Práce v těchto složkách byla jedním z nich. Chtěl jsem se osobně setkat například s americkým prezidentem. Nahlédnout takzvaně za oponu. Dalším snem bylo setkání s velmistrem stylu hwarangdo panem Lee, který je posledním v nepřerušené linii již 58 generací nesoucích legendární odkaz rytířů Hwarang, skupiny válečníků, filozofů a vědců své doby. Může se to zdát paradoxní, ale právě jako členovi speciálních jednotek při plnění zvláštních úkolů se mi dostalo největšího duchovního prozření. Pokud se pohybujete na hranici čehokoliv v prostoru horizontu událostí a vlastně spoluvytváříte budoucnost nejen pro sebe, ale i pro další, kteří v tu chvíli vůbec nic netuší, pak jste v jistém slova smyslu tvůrci reality. V takových chvílích má mnoho lidí duchovní vjemy. Hluboké a zcela skutečné. Je to jeden z prvotních kontaktů s Bohem. Bohužel drtivá většina těchto lidí o tom odmítá otevřeně hovořit, v podstatě se za to i stydí. Takže tyto dva zdánlivě naprosto nespojitelné světy jsou si vlastně blíž, než by si mohl člověk myslet. Nejsou to jen prožitky přímého ohrožení života, co vámi otřese a přinutí vás hluboce se zamýšlet nad smyslem bytí. Jsou to především děti (vtělení andělé) v jakékoliv myslitelné situaci. Uvedu příklad z jedné nejmenované země, kde zuřil válečný konflikt a kde se naše jednotka účastnila zvláštní operace. Při nízkém průletu bylo z vrtulníku vidět, jak místní děti hledají v hromadě odpadků za základnou něco k jídlu.
Když nás spatřily, začaly utíkat. Ty mladší nestačily v běhu těm starším, měly obrovský strach. Jedna asi pětiletá holčička se na mě podívala. Na ten pohled do smrti nezapomenu. Nebyl tam jediný voják, kterým tento pohled neotřásl. Stejně jako v situaci, kdy na ulici uprostřed přestřelky dvou nepřátelských skupin vidíte pravděpodobně otce, který nese v náručí mrtvé dítě. Kolem něj létají střely, kdykoliv může zemřít. Ale on už nebojuje, právě pochopil, že válka nemá vítěze, jen poražené... Myslím, že není divu, že právě člověk, který prošel podobnou zkušeností, se rozhodne psát o lásce a odpuštění... 8. Byl jste někdy v přímém ohrožení života, a pokud ano, jak vás tato zkušenost ovlivnila? Vzhledem k tomu, jakými zaměstnáními jsem prošel, jsem měl možnost získat i takové zkušenosti. Takový prožitek, kdy vám skutečně jde o život, je samozřejmě naprosto unikátní a nenapodobitelný v jakémkoliv tréninkovém prostředí. Je to studnice poznání pro vás samé, kdy se znovu a znovu vracíte do těch chvil a znovu prožíváte danou situaci. Na těchto okamžicích jsem postavil základ mé praxe v konzultační činnosti v oblasti rozvoje osobnosti. Detailním studiem reakcí člověka v mezní situaci jsem došel řady poznání o faktorech, které ovlivňují lidskou bytost, o principech a reakcích, které vstupují do děje v různých okamžicích. K tomu mě samozřejmě vedlo studium aplikované psychologie na zpravodajské škole, ale i studium umění hwarang, které podobně jako jím inspirovaný japonský systém umění bushido (samurajové) pohlíží velmi specifickým způsobem na fyzickou smrt.
Mé vlastní zkušenosti mi doplnily a umožnily pochopit jednotlivé pochody v lidské psychice. Zúčastnil jsem se nebo jsem byl svědkem mnoha velmi zajímavých experimentů s lidskou psychikou. Pro někoho možná překvapivě mě mnohem více než ohrožení mého vlastního života ovlivnila zkušenost, kdy byl ohrožen život mé dcery. V tu chvíli, kdy byla na hranici života a smrti a já ji držel v náručí, jsem si plně uvědomil schopnosti, které lidská bytost má. Moc, která nám je svěřena samotným Bohem. Uvědomil jsem si, jak hluboce jsem se nacházel v iluzi vlastního vlivu, a poznal jsem tu skutečnou schopnost a moc ovlivňovat realitu. Nikoliv zvenčí – svou vůlí, silou –, ale zevnitř skrze přijetí a odpuštění, uvědomění a lásku...
9. Kdy nastal ten zásadní zlom ve vašem myšlení, který nazýváte transformací vědomí? Proces, který jsem nazval transformací vědomí, je kontinuální proces. Pokud bych měl označit zásadní zlom, pak jím bylo narození mé první dcery. Takových zlomových situací byla ovšem celá řada a spojovacím článkem jsou v mém případě ženy. Počínaje mou matkou, jejím způsobem výchovy a vztahem ke mně přes řadu dalších žen, které mne ovlivnily a ovlivňují, až k mé manželce Marii a mým dcerám. Pro každého je zásadním zlomem okamžik, kdy si uvědomí, že něco je jinak, než ho učili ve škole, než je prezentováno v médiích. Situace, kdy alespoň na chvíli vystoupíte ze zajetých kolejí (vzdělání, systémů hodnocení, žebříčku životních hodnot apod.), a v ten okamžik – v ten přítomný okamžik – se vás něco dotkne naprosto nečekaně, ale naprosto skutečně. Již nemáte pochyb a
v tu chvíli si uvědomíte, že zde nejsme sami. Tam někde začíná cesta transformace vědomí. A to je také jedním z hlubších smyslů knihy Počátky...
Děkuji za rozhovor. Sabína Smejkalová KNIHCENTRUM.SK
