2. JÁ A TY (DIALOG) Program Active Citizens vede jednotlivce k aktivní účasti na životě komunity. K tomu je důležitá úspěšná spolupráce s dalšími aktéry/hráči, s nimiž se budete setkávat. Aktivity v této části manuálu podporují uvědomění si, že odlišnosti, různé názory i přístupy k práci, které jsou nám přirozené, nás mohou svou různorodostí velice obohatit za předpokladu, že je budeme vnímat pozitivně. V situacích, kdy můžeme mít pocit, že si nerozumíme, nám cvičení mohou pomoci vybrat si z dané situace právě to podnětné a přínosné a nenechat se zdánlivým nedorozuměním demotivovat a znechutit. Dovednosti „AKTIVNÍHO OBČANA“ rozvíjené v následujících aktivitách: Získání motivace a schopnosti sdílet s ostatními a učit se od nich
1
SLON A SLEPCI (30 minut) Cíl: •
Žáci získají motivaci a schopnosti sdílet s ostatními a učit se od nich
Shrnutí: Příběh představuje ideu, že každý z nás má kousek společné skládanky, a že v množství různých způsobů, kterými vidíme svět, tkví pravá hodnota. Materiál: obrázek slona (lze promítnout na dataprojektoru), text s příběhem, flipchart/ tabule Postup: 1. Představte žákům níže uvedený obrázek a požádejte je, zda se mohou přihlásit ti, kteří obrázek či příběh s ním spojený znají. Zbývající žáky následně rozdělte do skupin po cca 5 členech. Úkolem žáků, kteří příběh neznají, bude vymyslet ve skupině příběh, který se může skrývat ve scéně zachycené na obrázku. Zadání pro žáky, kteří obrázek znají je následující: „Připravte si krátkou scénku, ve které příběh sehrajete.“ Pokud příběh nezná nikdo z žáků, je možné vytvořit 1-2 skupiny po 7 lidech, kteří budou mít za úkol příběh sehrát, nebo rozdělíme všechny žáky do menších skupin (po 3-4 lidech) a jejich úkolem bude příběh vymyslet. 2. Vyzvěte členy skupin, aby představili příběhy a scénku ostatním. Následně rozdejte text s obrázkem všem žákům a dejte dostatečný prostor pro přečtení. Bylo nebylo, ve vesnici žilo šest slepých lidí. Jednoho dne jim ostatní vesničané řekli: „Poslyšte, dnes je ve vesnici slon.“ Slepci netušili, jak takový slon vypadá. Rozhodli se však, že i když slona nemohou vidět, půjdou si na něj alespoň sáhnout. Všichni se vydali tam, kde se slon nacházel. Každý z nich se slona dotkl.
„Myslím, že slon je pilíř,“ řekl první slepec, který se dotkl nohy slona. „Ale kdepak, je to lano,“ pronesl druhý slepec, který se dotkl jeho ocasu. „Jste oba vedle, je to hustě porostlá větev,“ opáčil třetí slepec, který se dotkl chobotu. „Je to velký vějíř,“ prohlásil čtvrtý slepec, který se dotkl ucha slona. „Je to velká stěna,“ řekl pátý slepec, který se dotkl břicha slona. „Je to pevná roura,“ uzavřel šestý slepec, který se dotkl klu slona. Začali se kvůli slonovi hádat, a každý z nich trval na tom, že pravdu má on. Své názory prosazovali stále hlasitěji a hlasitěji …
3. Vyzvěte žáky, aby reflektovali tento příběh. Může někdo shrnout podstatu příběhu? Co tento příběh vypovídá o hodnotě různých pohledů na věc? 4. Jednou z variant může být, že vyzvete všechny ve skupině, aby nedokončenou poslední větu doplnili svou představou o ukončení této diskuse, a teprve poté společně příběh a jeho myšlenku shrnete. Ponaučení plynoucí z tohoto příběhu je, že všichni máme kousek skládanky; že všechny různorodé reality, jejichž prostřednictvím vnímáme svět, mají svou hodnotu. Slepci nesouhlasili jeden s druhým a dostali se do hádky, ale každý z nich měl něco, čím mohl přispět k představě toho, jak takový slon vypadá. To ukazuje, jak se můžeme pomocí sdílení a reflektování společně učit. Jako aktivní občané si vytváříme komplexní obrázek různých realit prostřednictvím dialogu.
OCEŇOVÁNÍ ODLIŠNOSTÍ (45 minut) Cíle: • •
Žáci na základě příběhu vyvodí hodnotu oceňování odlišností Žáci získají motivaci a schopnosti sdílet s ostatními a učit se od nich
Shrnutí: V této aktivitě se budeme věnovat tématu práce s odlišností. Žáci se podělí o zkušenost s odlišností a budou zkoumat, co je důležité pro to, aby lidé uměli s odlišnostmi správně pracovat. Materiály: flipchart, samolepící lístečky Postup: 1. Zkuste si vybavit situaci, kdy jste jako jediní byli nějak nebo něčím „jiní“ ve skupině lidí. Situaci si pro sebe stručně popište. Vybavte si jeden souhrnný pocit vyjadřující, jak jste se v té chvíli cítili. Napište ho na papír a vyvěste na tabuli. 2. Učitel roztřídí všechny zaznamenané pocity na negativní a pozitivní tak, aby bylo názorně vidět, zda v nás odlišnost vyvolává spíše negativní či pozitivní pocity. 3. Rozdělte žáky na skupinky po čtyřech. Požádejte žáky, aby si zvolili příběh, o který jsou ochotni se podělit, a který vypovídá o tom, jak zažili odlišnost, jež pro ně byla pozitivní. Živě situaci připomeňte: Koho se to týkalo? Kde se to stalo? Co se stalo? Zdůrazněte, že nás zajímají situace, kdy byla zkušenost navzdory, nebo právě kvůli odlišnosti pozitivní. 4. Skupinky se podělí o své zkušenosti a následně se společnými silami pokusí přijít na to, co přispělo k tomu, že tuto odlišnost vnímali pozitivně. Které faktory stojí za pozitivním výsledkem, který si pamatujete? Učitel tyto faktory zapisuje na tabuli. Rozbor činnosti: •
Po přibližně 15 minutách obnovte původní skupinu a společně přemýšlejte o tom, co vám může být oporou při práci s odlišností. Požádejte žáky, aby v této fázi neopakovali své příběhy, ale aby se zaměřili na to, co při práci s odlišností obecně funguje. Nasměrujte je níže uvedenými otázkami. o o o
Co podle vašeho názoru podporuje pozitivní využití odlišností? Co bylo na vašich příbězích společného? Co vás překvapilo? Jaké aspekty oceňování odlišností a dobré práce s nimi jste osobně odhalili?
NASLOUCHÁNÍ VE TŘECH ÚROVNÍCH (45 minut) Cíl: • •
Žáci získají motivaci a schopnosti podělit se s ostatními a učit se od nich Žáci posoudí důsledky různých způsobů naslouchání pro interpretaci reality
Shrnutí: smyslem této aktivity je umožnit žákům, aby si vyzkoušeli a osvojili naslouchání různými způsoby. Žáci se podělí o příběh, který neskončil zcela podle jejich představ. Ostatní příběh poslouchají různými způsoby a tím také vznikají různé interpretace tohoto příběhu. Materiály: papír, psací potřeby Postup: 1. Imaginace – požádejte žáky, aby si vybavili vlastní příběh, který ještě není definitivně ukončen nebo u kterého by si jeho autor představoval jiný výsledek. Alternativou může být naopak příběh, ve kterém se žáci úspěšně snažili či snaží o dosažení určité změny ve svém okolí. Upozorněte přitom žáky, že příběh budou následně sdílet s ostatními. Ponechejte dostatek prostoru pro vybavení si různých fází příběhu. 2. Vysvětlete, že při této aktivitě budeme zkoumat ideu a hodnotu naslouchání ve třech/ čtyřech úrovních. o skutečnosti (fakta) o pocity (emoce obsažené ve vyprávění) o účel o jako doplněk, lze vytvořit roli zapisovatele (zaznamenává tok vyprávění na papír) 3. Tento přístup je také znám jako naslouchání hlavou (skutečnosti), srdcem (pocity) a nohama (účel). Při tomto způsobu naslouchání je podstatné empatické cítění a potlačení vlastního úsudku, abychom se na danou věc mohli podívat z jiného úhlu pohledu a abychom mohli reorganizovat naše chápání této věci. 4. Požádejte žáky, ať se přihlásí ti, kteří jsou ochotni podělit se o svůj příběh s ostatními. Tito žáci budou tvořit jádro čtyř/pěti členných skupinek. (Pokud se lidé ve skupinkách teprve poznávají, nemusí vyprávět hluboce emotivní příběhy. Zároveň je dobré zdůraznit pravidlo, že příběhy zůstávají pouze ve skupině.) 5. Požádejte tři/čtyři zbývající účastníky ve skupinkách, aby si zvolili jednu z níže uvedených rolí, a vysvětlete, co se po nich bude chtít, jakmile příběh vyslyší. o Jeden člověk ve skupince bude poslouchat pouze skutečnosti (hlava). o Druhý člověk ve skupince bude poslouchat pouze pocity (srdce). o Třetí člověk ve skupince bude poslouchat pouze účel, tj. proč vypravěč vypráví právě tento příběh (nohy). o Jeden člověk ve skupince bude zapisovat příběh. (Jediný smí použít tužku a papír.) 6. Požádejte vypravěče, aby se podělil o svůj příběh. 7. Nyní vyzvěte účastníky, aby interpretovali to, co slyšeli. Neměli by pouze převyprávět příběh a zdůraznit informace, které se vztahují k jejich roli (tj. skutečnosti, pocity nebo účel, které jsou obsaženy v příběhu vypravěče, zapisovat přečte svůj záznam). Rozbor činnosti: Vyzvěte, aby se v jedné skupině sešli všichni, kteří využívali stejný způsob naslouchání, všichni zapisovatelé a všichni vypravěči. Zadání pro skupinky naslouchajících žáků a zapisovačů: sdílejte s ostatními, jak se vám líbilo naslouchání na dané úrovni? Jak se vám dařilo? Proč je dobré využít této formy naslouchání příběhům (v čem jsou silné stránky)? Co je naopak rizikem, pokud bychom využívali pouze této formy
naslouchání? Domluvte se, kdo bude výstupy prezentovat ostatním. Zadání pro skupinu vypravěčů: Jaké pro vás bylo vyprávět svůj příběh posluchačům? Jaké bylo slyšet různé interpretace příběhu od posluchačů? Změnilo to nějak váš pohled na příběh? Pokud ano jak? Která forma interpretace vám přišla nejvýstižnější? Společně v plénu: požádejte jednotlivé skupiny, aby prezentovaly závěry ze společného sdílení. Skupinu vypravěčů doporučujeme ponechat na závěr. • • •
•
Co bylo na tomto procesu hodnotné? Existují různé způsoby, kterými lze jeden příběh interpretovat? Přiučili jsme se něčemu během tohoto procesu? Reorganizování (jiná interpretace příběhů nebo otázek) využívá různé úhly pohledu, aby se lidé posunuli z jednoho hlediska na více hledisek. Reorganizování je užitečným nástrojem pro získání nových možností; umožňuje lidem posunout se dále a usnadňuje změnu. Smyslem reorganizování je ukázat lidem, že u jejich příběhu existují násobné reality. Jak jsme zjistili v části Já a moje identita, zdůraznění části naší identity v rámci konverzace rovněž ovlivňuje způsob, jakým ji vnímáme. Jak budete coby aktivní občané naslouchat tak, abyste slyšeli více než skutečnosti?
Individuální reflexe: Požádejte žáky, aby pomocí metody Pětilístek shrnuli své poznatky o různých podobách naslouchání. Do připraveného formátu žáci doplní slova (větu) odpovídající na otázku na konci řádku. Nejprve tedy charakteristiku (jaké je?), dále vyjádření činnosti (co dělá? Tři slovesa), na další řádek napíšeme čtyřslovný výraz vyjadřující pocit (věta o čtyřech slovech), na závěr je nutné shrnutí synonymum v podobě jednoho podstatného jména.
NASLOUCHÁNÍ
JAKÉ JE? (příd. Jm.) CO DĚLÁ? (sloveso) VĚTA o naslouchání SYNONYMUM (shrnující slovo)
SÍLA ŘEČI TĚLA (30 minut) Cíl:
• •
Žáci získají motivaci a schopnosti podělit se s ostatními a učit se od nich Žáci reflektují, jak gesta a postavení těla ovlivňují průběh komunikace mezi lidmi
Shrnutí: vysvětlete skupině, že budeme reflektovat na jeden aspekt komunikace: řeč těla. Vyberte si jednu nebo dvě z níže uvedených aktivit. Materiály: pro poslední aktivitu jsou potřeba jídelní tyčinky Postup: konverzace za chůze 1. Vyzvěte všechny, aby se procházeli po místnosti shrbení, s hlavou skloněnou a zamračeným obličejem. Po jedné minutě je zastavte a požádejte, aby každý s někým zahájil konverzaci. 2. Vyzvěte všechny, aby se procházeli po místnosti zpříma, hlavu drželi nahoře a ramena vzadu. Po jedné minutě je zastavte a požádejte, aby každý s někým zahájil konverzaci. Rozbor činnosti: V čem byl rozdíl? Co se na této aktivitě můžeme naučit? Řeč těla je pro komunikaci zásadní a poloha těla má vliv na náš přístup ke konverzaci. Postup: pocity v řadách Upozornění: tato aktivita může vyvolat citlivé a emotivní reakce vázané na kulturu. 1. Rozdělte žáky do dvou řad tak, aby stáli čelem k sobě, mezi řadami by mělo být alespoň 5 metrů. Každý jednotlivec by měl mít partnera v protější řadě (v některých kulturách je žádoucí postupovat tak, aby byl partner stejného pohlaví). 2. Partneři se dívají navzájem do očí po dobu 30 sekund. 3. Členy první řady vyzvěte, aby popřemýšleli o tom, jaké ke svému partnerovi v protější řadě chovají pocity. Zaujměte upřímnou pozici nebo předveďte upřímné gesto, které odráží tyto pocity (chovejte se normálně, nic nepřehánějte). Můžete se k partnerovi přiblížit. Stále se soustřeďte na svého partnera. Dochází ke změně pocitů? V tom případě změňte polohu těla. 4. Učitel nechá tuto činnost probíhat několik minut. Následně se role vymění. Druhá řada provede totéž s první řadou. Rozbor činnosti: • Jak jste se během této aktivity cítili? Proč? • Co tato aktivita vypovídá o roli řeči těla při vytváření atmosféry vhodné pro dialog? Postup: jídelní tyčinky 1. Každý žák si najde partnera. Každá dvojice dostane jídelní tyčinku. Následně se pokusí udržet tyčinku mezi sebou tak, že každý z účastníků položí ukazováček na jeden konec tyčinky. Jídelní tyčinku nyní účastníci drží svými ukazováčky. Dvojice pak začne jídelní tyčinkou pohybovat; snaží se najít společný rytmus. Jakmile tento pohyb zvládají, zadejte jim nový úkol; řekněte jim, aby se začali pohybovat po místnosti. Během této aktivity se nemluví. Rozbor činnosti: • Jak se žáci během této aktivity cítili? Co tato aktivita vypovídá o navazování vztahů a spolupráci? Např. hledání rytmu při společném pohybu, tvorba modelů spolupráce bez vyřčeného slova. Budování důvěry navzdory nezvyklé situaci.
KOČOVNÍ LIDÉ A OBYVATELÉ MĚSTA (2 hodiny) Cíl: • •
Žáci procvičují vytvoření dialogu a zapojení se do dialogu Žáci pomocí aktivity definují funkční aspekty dialogu
Úvodní warming-up - možnosti: -
-
Mělo by v něm rezonovat téma komunikace, dialogu nebo i konfliktu (např. Karkulka - dvě skupiny – v každé skupině se účastníci potichu domluví, zda skupina bude hrát babičku, vlka nebo myslivce. Každá z postav má přiřazené určité gesto. Obě skupiny se setkají uprostřed místnosti, postaví proti sobě a na signál učitele předvedou svou postavu. Funguje na principu kámen, nůžky, papír – vlk sežere babičku, myslivec zastřelí vlka, babička zažene myslivce. Vítězná skupina má bod. Možné opakovat několikrát.) Žáci se ideálně naladí na to, že budou následně vyzváni hrát divadlo (například učitel zvolá nějaké slovo a účastníci volně procházející prostorem se pokusí slovo pantomimicky ztvárnit)
Materiály: flipchart/ tabule, popis případu a rolí, scénář, zadání pro pozorovatele (viz materiál na konci aktivity), prostor k sehrání divadla Postup: 1/ Úvod k dialogu a/ Žáci jsou nejdříve vyzváni k tomu, aby definovali pojem dialog (např. brainstorming v kruhu, učitel pak napíše základní definici, jak ji chápe Active Citizens, na flipchart) Dialogem se v rámci programu Active Citizens myslí konverzace, v rámci nichž se lidé s různým přesvědčením a stanovisky úspěšně něčemu učí od druhých. Právě toto zaměření na vzájemné obohacení odlišuje dialog od jiných druhů konverzace, jako je např. debata nebo vyjednávání. Dialog může rovněž hrát klíčovou roli při tvorbě vzájemného pochopení a hledání společného řešení. b/ Žáci jsou vyzváni k tomu, aby zkusili definovat základní principy dialogu (např. zaznamenáme na flipchart, při reflexi se k nim vrátíme) Příklady: - Naslouchání – aktivní naslouchání - Vzájemný respekt – je tam prostor a respekt vůči jiným názorům - Sdílení – Rozšíření perspektivy/obzoru vlastní ostatních - Účast – Každý má možnost přispět, každý hlas je slyšen
Funkční principy dialogu (lze využít i k následné reflexi) • • • • • • • • • • • •
Dvě nebo více stran spolupracují, aby došly ke společnému porozumění. Cílem je najít společnou řeč. Jedna strana naslouchá druhé, aby se pochopily a dospěly k dohodě. Rozšiřuje se a případně se i mění úhel pohledu zúčastněných. Otevírá se prostor pro přehodnocení předpokladů. Otevírá se možnost dosažení lepšího řešení, než bylo některé z původních řešení. Vyznačuje se otevřeností k chybám a otevřeností vůči změnám. Reflexe od jiných lidí pomáhá vylepšovat předložené nápady. Hledají se základní shody. Hledají se silné stránky jiné pozice. Je vyjadřován skutečný zájem o druhou stranu, je snahou nezranit ji nebo se jí nedotknout. Předpokládá se, že mnoho lidí má částečnou odpověď a že společně mohou dojít k efektivnímu řešení.
2/ Rolová hra: Kočovní lidé a obyvatelé města a/ Představení metody - Divadlo fórum Zakladatelem žánru divadlo fórum je Brazilec Augusto Boal. V sedmdesátých letech 20. Století se začal zabývat využitím divadla jako obrany proti politickému útlaku. Jezdil po Brazílii a sehrával divadelní představení, ve kterých herci řešili útlaky (rasistický fyzický i psychický útlak, domácí násilí, politický útlak aj.) a ukázal divákům, jak by mohli své problémy oni sami vyřešit. Jenže při jednom představení se některý divák ohradil, jak oni (herci) mohou dávat „návod“ k řešení, když sami neřeší právě tyto problémy. Proto se A. Boal rozhodl, že herci nebudou řešit problémy, nýbrž je pouze nastolí a společnou debatou s diváky se budou snažit vyřešit daný problém. Augustovo divadlo umožňovalo větší interakci mezi herci a diváky. Divák již nebyl pouhým příjemcem, ale také mohl ovlivnit děj svou myšlenkou a názorem. Divákovy nápady se ověřovaly přímo na jevišti. Divák navrhnul možné řešení a herci jej sehráli i s následky. Takto koncipované divadlo již bylo více přijatelné pro diváky, avšak herci neměli tolik vnitřních zkušeností s danými problémy. A tak se stalo, že při jistém představení jedna paní v hledišti byla natolik nespokojena s tím, jak herci na jevišti reagují, až ji A. Boal vyzval, aby ona sama dohrála onen příběh. Tento moment podnítil vznik Divadla fórum, kdy diváci si mění role s herci a stávají se tak spoluaktéry – spoluherci, ne jen pasivními diváky. A. Boal využívá pro označení těchto diváků slovní hříčku „spect-actors“ – (diváko-herci). Zdroj: www.wikipedia.org b/ Pravidla: Učitel zdůrazní, že účast je dobrovolná a objasní obecně, jak hra bude probíhat.
c/ Konkrétní postup: Část 1: Začátek 1. Rozdělte skupinu do 2 skupin: skupina 1 (velká skupina), skupina 2 (menší – max. 9 členů). U každé skupiny by po celou dobu měl být jeden facilitátor – ideálně jsou tedy pro hru zapotřebí 2 facilitátoři. + Je možné vybrat několik pozorovatelů a zadat jim papírek s otázkami, na které se mají při svém pozorování zaměřit. 2. Dejte skupině 1 i 2 kopii scénáře a úkolu, poznámky k místnímu profilu a mapu. 3. Skupina 1: Facilitátor odpovídá na otázky skupiny - v reakcích na dotazy je jeho hlavní rolí podpořit tuto skupinu při rozvoji jejich plánování a diskuzí a naopak je zastavit při představě „zázračného řešení“. Řešení a aspekty funkčního dialogu si píší na flipchart; na závěr celé aktivity ho představí druhé skupině. 4. Skupina 2: facilitátor vysvětlí celý postup, poskytne scénář, poznámky k místnímu profilu a nastíní úkol. Část 2: představení divadla fórum 1. Skupina 2 provede své představení (max. 5 minut). 2. Skupina 1 má pro sebe 5 minut k prodiskutování scénáře, kterého právě byla svědkem a plánuje „intervenci“. 3. Skupina 2 nyní podruhé provede znovu své představení, přičemž členové skupiny 1 sedí okolo. Skupina 1 je vyzvána, aby kdykoli k intervenci poklepala hercům na rameno a vystřídala je v dané roli. Intervence: intervence je, když někdo ze skupiny 1 vykřikne „STOP“ a poklepe na rameno některému z herců. Tento herec v roli zamrzne a člen publika převezme jeho roli (“vystřídá ho”) a pomocí svých dovedností se snaží situaci vyřešit (nemělo by být použito žádné nereálné zázračné řešení – vše by mělo být skutečné). Platí jedno pravidlo, že nikdo nesmí nabízet násilné řešení. Po skončení všichni vystoupí z role (např. oklepou se, setřesou ji rukama).
d/ Reflexe: Cíl: identifikovat funkční a nefunkční aspekty zapojení se do dialogu Nejprve se vyjadřují herci, pak intervenující, nakonec pozorovatelé Možné otázky: • • • • • • • • •
Jak jste spokojení/nespokojení s výsledkem dialogu? A s tím, jak probíhal? Proč? Čeho jste byli svědky? Co byly konkrétní prvky, které posilovaly/usnadňovaly dialog? Co byly konkrétní prvky, které naopak brzdily dialog? Jaký moment přinesl zvrat v situaci (pokud nastal)? Jaký okamžik zablokoval dialog (pokud blokace nastala)? Byly všechny hlasy stejně slyšet? Kdo byl dominantní? Kdo vůbec nedostal prostor? Proč? Jakou roli hrálo místo, kde se dialog konal? Fungovaly principy, které účastníci definovali na začátku? Co je třeba zvážit při zahajování dialogu? Jaké jsou výzvy dialogu? Jaké postupy je možné v dialogu využít? Jak se vám líbil formát divadla fórum? Co si z této zkušenosti osobně odnášíte?
Nakonec skupina 1 v plénu představí charakteristiky funkčního dialogu a řešení, které jako skupina navrhla.
Možné reflektovat i téma konfliktu: Je konflikt vždy špatný? Příležitost konfliktu? o Měli bychom vidět konflikt jako něco, co prostě je a existuje. o Můžeme vidět konflikt jako místo, které se zaměřuje na vás, v zájmu vás nebo proti vám. o Jako součást této situace (systému), která zažívá konflikt, máte moc změnit tuto situaci a ovlivnit systém. K tomu musíte uchopit konflikt a využít jej jako příležitost přemýšlet, jednat nebo reagovat jiným způsobem.
Na závěr zobecnit – role dialogu v projektu Active Citizens (například jednání s partnerem, dialog v týmu). Pravděpodobnost konfliktu během realizace společensky prospěšné akce je relativně vysoká (např. v týmu, při jednání s partnerem) a je potřeba s konfliktem počítat. Metodologické okénko na závěr: -
-
Warming-up a jeho role – naladění se na aktivitu Možnosti obměny hry – jednodušší schéma (simulace nějaké konkrétní situace, ve které se objevuje téma dialog/konflikt, kterou žáci sami zažili: Příklad: 1/ vyzvat k vyprávění příběhů, 2/ jeden vybrat na přehrávání, 3/ provést reflexi) Upozornění na rizika rolových her: o Nevyhovují každému (někdo může mít např. špatnou zkušenost) – dobrovolnost! o Důležitost vystoupení z role na závěr reflexe (např. oklepáním se) o Důležitost reflexe: Bez reflexe hra ztrácí smysl, musím vědět, co chci účastníky naučit Reflexe nesmí sklouznout k soudům a přesahu rolí ve stylu: „Mně se nelíbilo, že Petr udělal to a to“ „To se mi zdálo hloupé, jak Anička řekla…“
Materiály: Kočovní lidé a obyvatelé města Scénář - pro skupinu 1 i 2
Scénář: Kočovná komunita s více než 1000 členy žila několik let v systému jeskyní, které jsou blízko známého archeologického místa. Před rokem bylo toto archeologické místo prohlášeno místem světového dědictví a kočovná komunita byla vládou přinucena jeskynní komplex opustit a přijmout bydliště v blízkém městě. Pro kočovníky byly postaveny nové domy a zařízení. Mnoho obyvatel města bylo proti přestěhování nařízeného vládou, protože nechtěli, aby kočovní lidé žili v jejich komunitě. Mnoho z kočovných lidí chtělo i nadále žít v jeskynním komplexu. Místní archeologové si stěžují, že se kočovní lidé často v noci vracejí do jeskyní a zapalují tam ohně, které mají negativní vliv na staré jeskynní kresby. V průběhu minulého roku napětí mezi lidmi žijícími ve městě a nově příchozími kočovníky vyvrcholilo. Málo mezi sebou komunikují a minulý měsíc se mezi mladým kočovníkem a obyvatelem města odehrála bitka. Místní média kritizovala kočovníka za to, že nerespektuje soukromý majetek a je nevděčný, přestože mu bylo poskytnuto bydlení, také kritizovala místní orgány za projekt přesídlení. K tomu si vládní představitelé zodpovědní za ochranu jeskyní před nedávnem najali ozbrojenou stráž, aby večer jeskynní komplex chránila. Zástupci kočovných lidí a prominentní obyvatelé města vyjádřili zájem setkat se. Obě strany se obrátily na uznávanou místní nevládní organizaci a požádali o podporu. Jak kočovní lidé, tak i obyvatelé města hovoří stejným jazykem. Archeologové převážně hovoří jiným jazykem a nevládní organizace hovoří oběma jazyky.
Poznámky k místnímu profilu pro skupinu 1 i 2
Kočovní lidé Často jsou vůči lidem z města v podřízeném postavení, sami se považují za ty, kdo stojí stranou. Starší kočovníci se rádi zapojí do dialogu a budou souhlasit s většinou návrhů, pokud jde o postup, umístění a to, kdo je pozván bez ohledu, zda je to v jejich vlastním zájmu. Mladší kočovníci se starším podvolí, ale nemají velký zájem o dialog s lidmi z města. Na veřejnosti obvykle hovoří muži. Nicméně ženy kočovníků jsou ve své komunitě velmi aktivní, také pokud jde o příjem (prodávání náramků a mincí turistům). Kočovníci jsou lovci a ze zvyku nosí zbraně nebo nože. Kočovníci milují sport a několik z nich mluví několika jazyky včetně toho, kterým hovoří archeologové.
Archeologové Archeologové pochází z různých zemí, ale hovoří stejným jazykem, většina z nich tráví pouze několik měsíců prací na místě světového dědictví; poté se vrací do svých zemí. Pouze dva jsou na místě trvale. Archeologové žijí ve městě a někteří z nich se přátelí s lidmi z města. Archeologové si myslí, že jim do napětí mezi kočovníky a místními lidmi nic není a dávají si pozor, aby se do žádného dialogu nezapojili. Archeologové mají velký vliv na to, jak místní orgány řídí lokalitu s jeskyněmi.
Prominentní lidé z města Lidé z města pocházejí z různých prostředí: místní majitelé půdy, městský právník, bankovní manažer a oblíbený řezník. Mají silné vazby na místní média a orgány, nicméně v nedávné době zde bylo s úředníky jisté napětí. Lidé z města by chtěli navrhnout setkání široké veřejnosti na radnici, kde by byli přítomni zástupci kočovníků, představitelé místních orgánů a médií. Všichni lidé z města chovají vůči zaměstnancům vedení nevládní organizace úctu, ale na druhé straně si nejsou jimi moc jistí, protože někteří zaměstnanci nevládní organizace jsou cizinci a fluktuace zaměstnanců je docela vysoká. Také se objevily zvěsti, že nevládní organizace obdržela velký grant od vlády a někteří lidé z města se ptají, co se s těmito penězi stalo. Lidé z města očekávají rychlé a jednoduché řešení a prominentní lidé z města připravili svůj vlastní dokument nazvaný „cesta vpřed“, který navrhuje, jak by měla být situace vyřešena.
Místní orgány: Místní orgány věnují mnoho času ochraně archeologického místa a jeskyní, protože se obávají pozornosti mezinárodního tisku týkající se tohoto nově určeného místa světového dědictví. I když už nad hlavním archeologickým místem nemají pravomoc (tuto má nyní ústřední vláda), stále mají rozhodovací pravomoc nad jeskyněmi, které se nacházejí poblíž. Místní orgány nepovažují napětí mezi místními lidmi a kočovnými lidmi za velký problém a věnovaly tomuto problému pouze malou pozornost až do doby, kdy je začaly kritizovat články v tisku.
Nevládní organizace Nevládní organizace je místní pobočkou mezinárodní nevládní organizace, která se zabývá širokou škálou projektů, počínaje zdravím přes kontrolu, zprostředkování až po řešení konfliktů. Místní pobočka se primárně zaměřuje na malou zdravotní kliniku, nicméně také zorganizovala sérii úspěšných protidrogových a protialkoholních sportovních akcí. Nevládní organizace má s místními orgány dobrý vztah. Místní média v minulosti některé z jejich sportovních akcí uveřejnila.
Vedení nevládní organizace v hlavním městě považuje místní kancelář jako úspěšnou vlajkovou loď. V současné době má nevládní organizace dostupnou kapacitu, pokud jde o zaměstnance, ale také má velmi malý rozpočet (10 000 Kč) pro další aktivity. Nevládní organizace vybudovala učebnu vedle své kanceláře, kde se někdy pořádají workshopy.
Místní média: Místní média řídí skupina z města, která má radiovou stanici a denní tisk, a také jednou za týden vysílá televizní zpravodajský pořad. Místní média čelí velké konkurenci ze strany populárních národních novin, rádiových pořadů a televize, z nichž jsou všechny ve městě dostupné. Místní média se v poslední době velmi věnovala napětí mezi skupinou kočovníků a lidí z města, protože je to v této lokalitě ožehavé téma a jsou jediní, kteří o tom podávají zpravodajství. Skupina místních médií má na místní lidi silnou vazbu a je obecně brána jako důvěryhodná. Skupina místních médií je v rukou regionálního majitele pozemků, který byl nedávno zaangažován v právní bitvě s úředníky místních orgánů, a někteří ze zaměstnanců novin jsou naváděni ke kritizování místních orgánů za to, jak se zabývají problematikou přemísťování kočovníků.
Skupina 1: Úkolem je najít východisko pomocí dialogu Představte si, že jste jako nevládní organizace schopni doporučit a podpořit dialog, u něhož se obě komunity shodnou, že bude mít smysluplný a pozitivní dopad. 1. Jak toho můžete dosáhnout? 2. Identifikujte některé kroky, které můžete použít k podpoře tohoto procesu. Tam, kde je to možné, uveďte pro ilustraci svého postoje „imaginární“ příklady. 3. Jak budete vědět, že dialog byl a bude pro zúčastněné strany hodnotný/úspěšný? Viz poznámky a mapa pro další informace. Nezapomeňtě na to, že řešení by mělo být reálné a nesmí být násilné. Pokud máte klíčové otázky, na které potřebujete vědět odpověď (např. otázky směřované na kočovné lidi, prominentní obyvatele města, média, archeology, místní orgány nebo jinou skupinu), zeptejte se facilitátora.
Skupina 2: Úkolem je přehrát situaci Vašim úkolem je vytvořit scénku (max. 5 minut) založenou na scénáři, kde facilitátor z místní nevládní organizace inicioval dialog mezi některými (nebo všemi) zainteresovanými stranami. Tento dialog není řádně připraven a naplánován a pomalu vede ke konfliktu a záporným výsledkům. Nejdříve popřemýšlejte o tom, proč dialog nebyl úspěšný, o postupu a metodice podpory, špatných cílech, místu, řeči těla, postojích a přístupech zúčastněných stran a rozvržení rolí. Poznámky ke scénce: • Scénář dialogu by se měl uskutečnit v učebně místní nevládní organizace. • Kočovní lidé jsou dobří posluchači, zřídkakdy se projevují, pokud nedostanou nejdříve příležitost k projednání problému mezi sebou, a poté reagují. Kočovní lidé často dávají najevo své podřízené postavení vůči lidem z města. • Prominentní lidé z města jsou působiví a emotivní řečníci, rádi vášnivě debatují jako jednotlivci.
Zadání pro pozorovatele Pozorně pozorujte a poslouchejte, jak lidé reagují během dialogu. Můžete si dělat poznámky o tom, o čem si myslíte, že jsou silné a slabé příklady komunikace mezi účastníky. Pomocné otázky: • • • • • • • • •
Jak dlouho lidé mluvili? Jak často lidé mluvili? Byli to pořád titíž lidé? Kdo kladl silné otázky? Používali lidé formu „já“ nebo „ty“ nebo „oni“? Co můžete říci o „řeči těla“? Jak se projevovala u účastníků? Naslouchali si lidé navzájem? Mluvil někdo málo? Byl někdo z dialogu zcela vyloučen? Vyvíjel se dialog úspěšně? Jak se to měnilo? Jaké otázky/výroky/okamžiky byly klíčové pro úspěch nebo neúspěch dialogu?
3. MY SPOLEČNĚ JAKO OBČANÉ
„Cokoli postihne Zemi, postihne i syny Země. Člověk neutkal síť života; je pouze jejím vláknem. Cokoli provede této síti, provede zároveň i sobě.“ Seattle, náčelník kmene Duwamishů, Severní Amerika. „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe.“ John Donne, 16. století, anglický básník. Jak již název napovídá, tato část je věnována společnému směřování. Ve světě, kde jsme každý součástí systémů, máme mnoho možností, jak můžeme dění kolem sebe ovlivňovat. K tomu je zapotřebí znát pákové mechanismy systému, vědět, kdo rozhoduje a co je to síla/vliv. S takovým povědomím se můžeme snáze orientovat a najít vhodné způsoby, jak dosáhnout změny k lepšímu. Dovednosti „AKTIVNÍHO OBČANA“ rozvíjené v následujících aktivitách: Hlubší pochopení vztahu mezi osobními, lokálními a globálními vazbami Získání motivace k činům vedoucím k trvalým společenským změnám, které jsou přínosné širší komunitě Získání smyslu pro odpovědnost za udržitelný rozvoj
UBUNTU – ZKOUMÁNÍ NAŠÍ PROPOJENOSTI (30 minut) Cíl: • •
Žáci popíší vztah mezi osobními, lokálními a globálními vazbami Žáci vysvětlí vlastními slovy filosofii UBUNTU
Shrnutí: žáci jsou seznámeni s myšlenkou UBUNTU a pohlédnou na ni v kontextu svého života. Materiály: popis významu UBUNTU, můžete využít i video na YouTube (bohužel ve špatné kvalitě) Nelson Mandela on UBUNTU http://www.youtube.com/watch?v=u2rbKd62eqg Vzhledem k tomu, že video je v anglickém jazyce, nabízíme i český překlad:
Nelson Mandela Ikona - ztělesňující svobodu v Africe i ve světě, inspirativní symbol tolerance a lidskosti, africké tradice „UBUNTU“. Co je to UBUNTU? Je to univerzální pravda, způsob života, tvoří základy konceptu otevřené společnosti. T. M. „Mnoho lidí vás považuje za ztělesněním UBUNTU. Co dnes rozumíme pod pojmem UBUNTU?“ N. M. „Za dob, kdy jsme byli mladí, se cestovatel nemusel ptát na jídlo, když při svých cestách zastavil ve vesnici. Lidé mu jídlo dali a to je jeden z aspektů UBUNTU. UBUNTU ale v sobě obsahuje daleko více aspektů.“ UBUNTU = respekt, vstřícnost, sdílení, komunita, starostlivost, důvěra, nesobeckost. Jedno slovo může znamenat velmi mnoho, to je podstata UBUNTU. N. M. „UBUNTU neznamená, že by se lidé sami neměli obohacovat. Ta otázka zní, zda to dělají proto, aby umožnili růst komunitě okolo sebe. To jsou ty důležité věci v životě. Když to člověk dokáže, tak udělá něco velmi důležitého, co bude oceněno.“ Postup: 1. Představte účastníkům ideu UBUNTU: UBUNTU je slovo použité arcibiskupem Desmondem Tutem, má svůj původ v jazyce Bantu používaném v jižní Africe a znamená „Jsem, protože jsi, protože jsme.“ Také bývá překládáno jako „lidskost“, „lidská laskavost“ nebo „Jsem tím, čím jsem, díky lidem okolo mne.“ (můžete žákům nabídnout jen některé možnosti). 2. „Člověk s filozofií UBUNTU je otevřený a k dispozici ostatním, obhajuje ostatní, necítí se ohrožen tím, že ostatní jsou schopní a dobří, neboť si je dobře vědom, že patří do většího celku a je pokořen, když jsou ponižováni a pokořováni druzí,“ Desmond Tutu. Desmond Tutu je oponentem apartheidu a obhájcem lidských práv. Koncept UBUNTU je také filozofií spojovanou s Nelsonem Mandelou, bojovníkem proti apartheidu a bývalým jihoafrickým prezidentem. Můžete tedy také promítnout krátké video, v němž Nelson Mandela vysvětluje koncept UBUNTU. Dejte žákům i překlad rozhovoru s Nelsonem Mandelou. 3. Co chápete pod pojmem UBUNTU? a. vzájemnou propojenost,
b. skutečnost, že ve světě UBUNTU neexistuje oddělenost – jednotlivec je celek sám o sobě a zároveň částí širšího celku, přičemž obé je svojí podstatou spojeno. 4. Napadne Vás nějaký příklad UBUNTU v pracovním prostředí/ životě? Rozbor činnosti: Jak nás může přemýšlení o UBUNTU posunout dále jako aktivní občany? • Jedním z principů UBUNTU je, že vnímáme jedinečnost každé osoby, upřímně se radujeme z úspěchů jiných a ceníme si jejich přínosu k prosperitě celého systému. • Musíme si uvědomit, že pohyb v jedné části systému vyvolá pohyb v dalších jeho částech. Někdy si možná nejsme vědomi naší vlastní moci nebo vlivů, které na nás mají ostatní. • Požádejte účastníky, aby samostatně přemýšleli o tom, jak uplatňují UBUNTU ve svých každodenních životech. • Jak mohou dovednosti a postoje, které jsme společně řešili, prospět tomuto přínosu? SYSTÉMY, DO KTERÝCH NÁLEŽÍME (45 minut) Cíl: • • •
Žáci porozumí hlouběji vztahu mezi osobními, lokálními a globálními vazbami Žáci uvedou příklady systémů, do kterých náležíme Žáci analyzují, jak jsou věci kolem nás vzájemně propojeny v různých systémech
Shrnutí: účastníci poznají ideu systémů a toho, jak jsme lokálně i globálně propojeni. Materiály: vysvětlení pojmu „systémy“ Postup: 1. Podělte se s členy skupiny o následující myšlenku: pochopení propojenosti nám může pomoci při plánování projektů. Pomáhá nám to vidět „ucelený obrázek“. o Jsme spojeni s ostatními lidmi a se světem okolo nás miliony způsobů. Oblečením, které nosíme, jídlem, které konzumujeme, technologiemi, které využíváme, závisíme na ostatních lidech lokálně, národně a globálně. Je to kvůli tomu, že jsme na mnoho systémů napojeni lokálně i globálně. o Systém vzniká, když se spojí jednotlivé části a tyto spojené části mají nové schopnosti. Pokud spojíte kola s řetězem a řetěz s pedály a to vše s rámem, dostanete bicykl, což je systém. Tento systém funguje jako celek a změnou jedné jeho součásti se vyvolá změna celku. Níže jsou uvedeny příklady systémů. 2. Vyzvěte členy skupiny, aby se pokusili vybavit další příklady systémů? Některé příklady jsou uvedeny v tabulce na následující straně. o politický (struktury s rozhodovací pravomocí, lokální, regionální, národní, globální) o ekonomický (finanční systémy) o environmentální (řeky, oceány, počasí) o technologický (elektřina, internet, mobilní telefony) o kulturní (média, móda, hudba, televize, sport) 3. Požádejte účastníky, aby se podělili o některé činnosti, které toho dne vykonali po probuzení (např. umývání, snídání, odjezd autobusem do práce). Zjistěte nějaké podrobnosti. 4. Vyberte si jeden příklad a řádně prozkoumejte, jak je lokálně napojen na jednotlivé systémy. Příklad napište doprostřed flipchartu, například „Magda snědla zeleninu“. 5. Vyzvěte členy skupiny, aby přemýšleli, s jakými lokálními systémy je tato činnost spojena, viz příklady níže: • zelenina vyrostla v ekologickém systému (v případě lokálního pěstování), který spojuje zvířata, hmyz a zemi, která je zase napojena na systém počasí, • silnice a přepravní systém, díky němuž byla zelenina dopravena do obchodu, • lokální ekonomika. 6. Nyní požádejte členy skupiny o názor, jak jsou výše uvedené skutečnosti propojeny globálně, viz příklady níže: • ekologické systémy jsou propojeny a mezi počasím a klimatem jsou globální vazby, • vozidla jezdící po silnici využívají ropné produkty, což je globální záležitost, • lokální ekonomiky jsou spojeny s národními ekonomikami a ty jsou spojeny globálně.
Rozbor činnosti: • Jsme napojeni na mnoho lokálních a globálních systémů, které jsou navzájem propojeny. • Domníváte se, že lokální a globální propojení v rámci systémů by mohlo ovlivnit naše životy? To například znamená, že lokální rozhodnutí by mohla mít globální vliv a naopak, že jsme stále více propojeni s dalšími lidmi ve světě, že máme přístup k novým myšlenkám a příležitostem, že jsme ovládáni mocnými mezinárodními silami. • Existují nějaké důkazy o lokálním a globálním propojením v této místnosti? Jsme součástí globální a lokální sítě aktivních občanů a… o čaj byl poprvé přivezen na Západ z Číny v roce 1800 (obchod), o první známé příklady použití papíru pocházejí z Egypta (obchodní cesty přinášející inovace), o první známý příklad knihtisku (dřevěnými bloky) pochází z Číny, o mnoho moderních vynálezů, jako je např. žárovka, telefon, televizor, počítač a internet by nespatřilo světlo světa bez objevů různých lidí v různých zemích na různých kontinentech. • Nyní se budeme zabývat tím, jak se systémy pracovat. Příklady globálně-lokálních systémů Oblast Technika
Vybrané příklady Internet: během posledních 15 let se počet uživatelů internetu rozrostl z necelého 1 % na více než 32 % světové populace. V roce 2012 dosáhl počet uživatelů internetu 2,3 mld. lidí. Internet tak má jeden ze tří obyvatel, 70% uživatelů však žije v bohatších průmyslových zemích. Mobilní telefony byly poprvé v masové míře uvedeny na trh v devadesátých letech minulého století. Nyní má mobilní telefon 86 lidí ze 100. Na konci roku 2012 počet uživatelů mobilních telefonů dosáhl 6 mld. lidí. K největšímu nárůstu uživatelů dochází v rozvojových zemích (zhruba 2% ročně). (zdroj: ITU: Measuring the Information Society, 2013.)
Ekonomika
Růst mezinárodního obchodu a nadnárodních korporací. Existují nadnárodní korporace, které mají vyšší rozpočet než hrubý domácí produkt některých zemí. Potřeb y a živobytí mnoha lidí je dnes úzce spjato s rozhodnutími a činností těchto společností. Naše národní ekonomiky jsou dnes rovněž úzce spjaty. Změny ekonomických strategií a měnící se ekonomické trendy v jedné části světa mohou mít obrovský dopad v jiné části světa.
Politika
Více regionální spolupráce: např. díky Evropské unii, Jihoafrickému rozvojovému společenství a Andskému společenství národů. Také díky mocným mezinárodním institucím jako Organizace spojených národů a Světová banka. Rozsáhlá politická hnutí s globálním cílem zaměřující se např. na komunismus, kapitalismus nebo demokratizaci.
Životní prostředí
Zvyšující se globální povědomí o environmentálních otázkách vedlo ke změně strategií a kampaní – na lokální i globální úrovni – se zaměřením na řízení zdrojů, boji proti klimatickým změnám a destrukci životního prostředí.
Kultura
Popkultura: stylové globální trendy, image a způsob naší komunikace přesahují tradiční kulturní bariéry včetně jazyka a náboženství. Dva příklady: Facebook – internetová sociální síť má přes 1 miliardu uživatelů ze stovek zemí. Televizní reality show se během posledních 15 let staly velice populárními po celém světě. Tyto televizní show se vysílají v různých zemích; pravděpodobně nejznámějším formátem je hledání hudební superstar – např. Eurovision Song Contest (sledovanost nad 100 mil. diváků).
HRA NA TROJÚHELNÍK SYSTÉMŮ (50 minut) Cíl: Prohloubení vědomostí o lokálních a globálních systémech Osvojení postupů pro efektivnější řešení sociálních otázek v rámci komunity Shrnutí: účastníci budou simulovat jejich zapojení do systému a tím zjišťovat, jak jim práce s pákovými mechanismy může pomoci při plánování společensky prospěšných činností. Materiály: předem si připravte schéma s namalovaným kruhem, který má po svém obvodu tolik čísel, kolik je v místnosti lidí, tedy pokud je v místnosti 30 lidí, napište po obvodu kruhu 1 – 30. Dále budeme potřebovat samolepicí papírky 1 – 30 (v případě 30 účastníků ve skupině). Postup (fáze 1): 1. Vysvětlete účastníkům, že nyní budeme zjišťovat, jak se pracuje se systémy. 2. Všichni účastníci si stoupnou do kruhu. 3. Každý účastník obdrží samolepicí papírek s jedním číslem; číslování 1 – 30 (pro skupinu 30 účastníků). 4. Vyzvěte každého účastníka, aby si v duchu vybral 2 lidi v kruhu a ZAPAMATOVAL jejich čísla (přitom nesmí nikomu říct, koho si vybral). Tito lidé budou pro každého tzv. referenčními body. 5. Požádejte účastníky, aby si nevybírali facilitátory. 6. Vysvětlete účastníkům, že za minutku je požádáte, aby se posunuli tak, aby jejich vzdálenost od obou referenčních bodů byla shodná (tedy aby stáli stejně daleko od dvou zvolených čísel účastníků, které si tajně vybrali – vytvoří s nimi rovnoramenný trojúhelník, kruh zůstane zachován). Demonstrujte účastníkům, co tím myslíte. 7. Nyní všechny účastníky vyzvěte, aby se posunuli mezi své referenční body tak, že jejich vzdálenost k nim bude stejná (viz popis výše) a požádejte je, aby tak provedli v tichosti, tj. bez mluvení a bez prozrazování, kdo jsou jejich referenčními body. Postup (fáze 2): 1. Řekněte účastníkům, aby se zastavili (systém se ustálí). 2. Jakmile se účastníci zastaví, facilitátor nechá jednoho člověka pohnout a následně celý systém znovu ustálit. 3. Pokud máte dostatek času, ještě dvakrát nebo třikrát nechejte někoho pohnout (vždy někoho jiného) a požádejte účastníky, aby zhodnotili, jaké vlivy na celý systém pozorují pokaždé, když se někdo pohne. Rozbor činnosti: • Zastavte aktivitu a vyzvěte účastníky, aby se postavili do kruhu (jako ciferník s nadepsanými čísly 1 – xy (podle počtu žáků) ve směru hodinových ručiček).
• •
• • •
•
Požádejte účastníky, aby na schématu nakreslili dvě čáry tak, aby spojovali jejich vlastní číslo s čísly jejich referenčních bodů. Kruh by nyní měl vypadat jako níže uvedené schéma.
Členové skupiny nyní určí, kdo měl největší moc ovlivnit systém (nejvíce napojení na ostatní osoby v rámci systému). Všimli jste si, že v případě pohybu těchto lidí je celý systém výrazně ovlivněn? Kdo představoval vyrovnávací body (lidé s menším počtem napojení)? Jsou v systému osoby, které mají málo napojení, ale celkově disponují velkým vlivem? Jak je to možné? Položte účastníkům následující otázku: „Co jsme se při této aktivitě dozvěděli o fungování systému?“ Myšlenky založte na tom, že můžete být mnohem účinnější jako vedoucí při provádění intervencí, pokud znáte svůj systém. Můžete se vyvarovat nechtěných následků nebo způsobit nulový dopad, pokud je to vaším cílem. Můžete učinit jednu intervenci místo 20, a přesto dosáhnete obrovských výsledků. Proč je důležité, abychom odhalili pákové mechanismy, jak jsme si to vyzkoušeli v této aktivitě? Když se pohnou někteří lidé, stanou se minimální nebo žádné změny. Když se pohnou jiní lidé, brzy následují významné změny celého systému. Zdůrazněte skutečnost, že všichni lidé v rámci skupiny mají velký potenciál stát se pákovými mechanismy v rámci svých vlastních systémů. K lepšímu pochopení je možné uvést konkrétní příklad.
Když lépe pochopíme systémy, do kterých náležíme (provázání, oblasti vlivu, možnosti úpravy), častěji můžeme učinit správná rozhodnutí a věnovat se malým změnám vedoucím k velkému dopadu. Doporučení: • Pracujete s jednotlivými účastníky jako s čísly, nepoužívejte jejich jména. Ve chvíli, kdy je rozebírán vliv jednotlivých částí systému, mohlo by to pro někoho být nepříjemné. Postup 2: Systémy a naše komunity 1. Rozdělte účastníky do malých skupinek a požádejte je, aby diskutovali o níže uvedených otázkách. a. Jaké drobné úpravy můžeme provést, abychom dosáhli trvalé změny s prospěchem pro naši širší komunitu? Jaké máme k dispozici pákové mechanismy, abychom tyto úpravy provedli v naší komunitě? b. Vyzvěte členy skupiny, aby prodiskutovali klíčové body. 2. Nemusíme vymýšlet velké společensky prospěšné programy, abychom dosáhli změn. Strategické úpravy mohou být zrovna tak efektivní. Aktivita navíc: • Podívejte se s účastníky na příklady na dalších dvou stranách. Týkají se problémů a příležitostí plynoucích ze zohledňování systémů při plánování činností.
ZOHLEDŇOVÁNÍ SYSTÉMŮ PŘI PLÁNOVÁNÍ ČINNOSTÍ Problémy při ovlivňování systémů Systém může vypadat příliš veliký, než aby jej bylo možné změnit. Systémy jsou příliš složité a naše činnost může vést k nechtěným následkům. Vidíme pouze to, co očekáváme. Naše změny mohou systém dočasně vylepšit, ale dlouhodobě může dojít ke zhoršení. Vnímáme jednotlivé součásti, nikoli celek.
Aktivní občané mohou se systémy pracovat následovně: Zaměřte se na provádění drobných úprav. Jakých pákových mechanismů můžete využít, abyste dosáhli velkých změn? Systémy jsou složité. Vyzkoušejte různé koncepty. Musíte zhodnotit dopad a vycházet z nabytých poznatků. Změňte úhel pohledu a dívejte se na systém jinak. Podívejte se na to, co systém vylepšuje. Je to udržitelné? Zaměřte se na dlouhodobou perspektivu. Jaká jsou rizika? Zaměřte se na celkový obrázek.
Níže uvedený úryvek je dobrým příkladem, jak přemýšlení o dané věci vede k holističtějšímu pohledu na systém, nikoli jen na jednotlivce, kteří jsou jeho součástí. HROZNY HNĚVU – příběh o systému Farmář čelí vystěhování ze svého domu a pozemku; jeho dům přijel zbourat zaměstnanec demoliční firmy poslaný bankou. Tento člověk říká farmáři: „Není to moje rozhodnutí. Nemůžu nic dělat. Ztratím práci, pokud to neudělám. A i kdybyste mě zabil. Pověsí vás, ale dlouho před tím, než budete viset, přijede jiný chlápek s bagrem a dům strhne. Nezabil byste toho pravého“. Farmář opáčí: „Kdo vám to nařídil? Půjdu po něm. A zabiju ho“. Bagrista: „Nemáte pravdu. On má své příkazy od banky. Banka mu řekla, aby vás vyhnal.“ Farmář na to: „Ta banka má jistě svého ředitele. A taky představenstvo.“ Bagrista: „Jeden známý říkal, že banka dostává příkazy z Východu. Prý mají půdu zhodnotit nebo jejich pobočku zavřou.“ Farmář: „Ale kde to skončí? Nehodlám umřít hlady dřív, než zabiju toho, který za to může.“ Bagrista: „Nevím. Možná ani nemáte koho zabíjet. Možná za to ani nemůže člověk.“ Farmář: „Musím na to přijít. Nějak to musí jít zastavit. Není to jako blesk nebo zemětřesení. Máme tu špatnou věc vytvořenou lidmi a Bůh ví, že to můžeme změnit.“ Výše uvedený úryvek je z románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu (1939), který pojednává o velké hospodářské krizi, období bídy pro farmáře ve Spojených státech. Případové studie ukazují, jak naše zaměření na měnící se systémy může vést k úspěšným výsledkům: na Filipínách zajistila národní kampaň za pozemkovou reformu redistribuci poloviny orné půdy země třem milionům chudých domácností, posílila jejich práva a vylepšila živobytí. Na následující straně je příklad systémového přemýšlení o lokálním společensky prospěšném projektu.
MOC A ROLE AKTIVNÍCH OBČANŮ (2 hodiny) Cíl: Hlubší pochopení vztahu mezi osobními, lokálními a globálními vazbami Osvojení postupů pro efektivnější řešení sociálních otázek v rámci komunity Shrnutí: v této aktivitě zkoumají účastníci ideu vlivu a udělení/získání moci/síly. Následně se zamýšlí nad tím, kdo má vliv na lokální a globální úrovni, jak jsou tyto úrovně moci propojeny a jaký je jejich vliv na společensky prospěšné projekty. Materiály: papír, psací potřeby, barevné fixy, přilnavá hmota (guma). Postup: 1. Připomeňte skupině, že jsme společně zkoumali vzájemnou propojenost. Systémy a vztahy, kterých jsme součástí, obsahují mocenské vztahy (vliv není v rámci naší propojené sítě stejný ani statický). Když přemýšlíme o vlivu, přivede nás to na myšlenku, s kým musíme spolupracovat a koho ovlivňovat a na co musíme dávat pozor při plánování společensky prospěšných činností. 2. Otevřete diskusi na téma: „Co je vliv/síla?“ Moc/síla je všudypřítomná, je to vědomost, volba, vliv, schopnost efektivně konat. 3. Vysvětlete skupině, že síla/vliv je vnímána jako něco produktivního a pozitivního, nejen restriktivně nebo negativně. Je například možné udělit lidem moc, aby byli sami schopni si pomoci (pozn. z anglického empowerment). 4. Požádejte skupinu, aby první sami, poté ve dvojicích a následně v širší skupině prodiskutovali okamžik v jejich životě, kdy měli pocit, že mají vliv/sílu. Ideální bude, když si žáci vybavý konkrétní příklad, kdy se jim podařilo např. změnit něčí chování. 5. Na flipchart napište následující otázky, které pomůžou širší skupině nad vlivným okamžikem diskutovat. Jak se to stalo? V jakém prostředí? Kdo v této situaci figuroval? Jaké pocity a emoce jste vy a další lidé pociťovali? Jak jste tuto moc získali? Co pomohlo k dosažení změny? 6. Mají aktivní občané nějakou moc? V jakém směru? Při našich volbách, v rámci našich principů, v rámci širší sítě? Týká se moc našich nástrojů, zdrojů a oprávnění? 7. Na co musíme dávat pozor, když máme vliv/moc? Facilitátor může podrobněji vysvětlit některé z následujících oblastí: vnímaní moci jako smyslu, zneužití vlivu/moci, konání pro druhé. 8. Které poznatky osvojené při této aktivitě nám pomohou jako aktivním občanům? Postup 2: Kdo má v naší komunitě rozhodovací pravomoc? 1. Rozdělte účastníky do skupinek po 4 až 5 lidech a rozdejte materiály uvedené na další straně. 2. Požádejte je, aby tabulku vyplnili a následně se opět zapojili do pléna. Proberte různé odpovědi. 3. Máme nad těmito rozhodnutími moc a můžeme je ovlivnit? Jak?
KDO ROZHODUJE… 1
…v kolika letech je zákonné uzavřít sňatek?
2
…jak budete potrestáni, když něco ukradnete v obchodě?
3
…jestli někdo může postavit dům u vašeho pozemku?
4
…do kdy mohou zůstat otevřeny obchody ve vašem městě?
5
…zda může být obecní pozemek využit jako hrací plocha pro mládež?
6
…kdo bude uklízet ulice v místě vašeho bydliště?
7
…jaké společensky prospěšné programy budou realizovány ve vaší komunitě?
8
…kdo budou členové místní samosprávy?
9
…zda mají nábožensky aktivní lidé ve vašem městě nějaký vliv?
10
…jak můžete vy osobně utrácet vlastní peníze?
11
…jaké stránky můžete procházet na internetu?
12
…jak bezpečné je procházet se v místě vašeho bydliště?
13
…kdo se může do vašeho města přistěhovat nebo se z něj odstěhovat?
14
…v kolika letech je možné ukončit školní docházku?
Postup 3: Kdo má lokální a globální moc v rámci naší komunity? 1. Nakreslete kruh velikosti fotbalového míče.
2. Na začátek položte otázku, kdo má vliv/moc na lokální úrovni (blízko nás). Znovu se vraťte k aktivitě „Kdo rozhoduje…“. Napište příklady na samolepicí papírky a umístěte je do středu kruhu. 3. Nakreslete další kruh vně toho prvního a zeptejte se, kdo má regionální moc. Napište příklady na samolepicí papírky a umístěte je do tohoto kruhu. 4. Nakreslete další kruh vně dvou předchozích a zeptejte se, kdo má národní moc. S lístečky udělejte to stejné. 5. Nakreslete další kruh pro globální moc a postup opakujte. Rozbor činnosti: • Jak jsou jednotlivé typy moci propojeny? • Jakým způsobem by mohli aktivní občané uplatnit svoji moc v oblastech, které odpovídají jednotlivým kruhům terče? Připomeňte, že aktivní občané mohou uplatnit moc lokálně, národně i globálně, moc lze uplatnit prostřednictvím dialogu, nemusí to být nutně zavádění činností. Poznámka pro facilitátora: když skupina postupně definuje sociálně prospěné činnosti, přemýšlení o moci může skupině pomoci při rozboru níže uvedených témat. • Dosažení smysluplné účasti: co znamená účast a jak ji převést do reálných rozměrů? • Aplikace přístupu založeného na právech: co je to postup založený na právech, jak lze dosáhnout svých práv? • Posílení občanství a demokracie – co znamenají pojmy občanství a demokracie a jak můžeme jejich význam posílit? • Posílení občanské společnosti – co znamená občanská společnost, proč je žádoucí posílení jejího významu, jak toho můžeme dosáhnout? • Udělení moci přehlížené skupině – jakým způsobem může konkrétní skupina mobilizovat své síly a získat moc či rovnoprávné postavení? • Usnadňování organizačních změn – co se musí na vašem pracovišti nebo ve vaší organizaci změnit, jaká je mocenská dynamika a jaké je dané prostředí pro provádění změn? Příklady jsou čerpány z www.powercube.net, workshop 1, autor Jethro Petit.
MAPOVÁNÍ KOMUNITY (1 hodina): Cíle: • •
Žáci získají motivaci k činům vedoucím k trvalým společenským změnám, které jsou přínosné širší komunitě Žáci si osvojí postupy pro efektivnější řešení sociálních otázek v rámci komunity pomocí získávání názorů místních obyvatel
Shrnutí: Žáci provedou průzkum v lokální komunitě získáváním názorů místních lidí. Materiály: papír, barevné fixy Úkolem je vytvořit na velký papír obrovskou mapu místa- komunity, ve které se škola nachází. 1. Jeden z účastníků (s pomocí ostatních členů skupiny) tužkou nakreslí hrubou mapu daného území včetně silnic, měst, pohoří a hranic tak, aby mapa obsahovala vše v daném měřítku. Mapa samozřejmě nemusí být přesná ani podrobná. 2. Všichni členové skupiny nyní barevně vyznačí geografické prvky a poté doplní body, které jsou podle jejich názoru důležité – pro různé typy organizací používejte různé barvy (např. zeleně továrny a obchody, červeně obytné zóny, modře samosprávné budovy apod. – značení přizpůsobte své mapě). 3. Nyní skupinu požádejte, aby označila pozitivní lokální aspekty. o Jaké služby a zařízení komunita nabízí? o Jakými možnostmi komunita disponuje? 4. Nyní účastníky vyzvěte, aby na samolepicí papírky zaznamenali emoce a pocity, které chovají k různým částem města a k různým budovám a zařízením, které na mapě vyznačili. Pocity mohou být pozitivní i negativní. Samolepicí papírky umístěte na mapu. 5. V plénu proberte některé příčiny těchto pocitů. 6. Hovořte o přesvědčeních a aspektech, které stojí za těmito pocity. Co se týče našich komunit, máme různé pocity. Existují určitá skrytá napětí. 7. Proč si myslíme, že různí lidé vnímají různě? Naše komunita znamená pro různé lidi různé věci, měli bychom si být vědomi vlastních přesvědčení. 8. Proč jsou některá místa na mapě obklopena mnoha kladnými komentáři? 9. Proč jsou u některých negativní komentáře? 10. Pomohou tyto skutečnosti našim společensky prospěšným projektům? Jak? 11. Jak se účastníci během této aktivity cítili? Připomeňte účastníkům, aby při plánování projektů mysleli na tuto aktivitu a na její klíčové body. Jaké jsou tyto klíčové body? Významné jsou zejména ty, které se týkají společenských otázek, tj. dopravy, kanalizace, zdraví, svobody, prostoru, drog, okraje společnosti, zaměstnání atd. Usnadní vám to definovat odpovídající intervence?
VÝZKUM V KOMUNITĚ Cíl: •
Žáci si osvojí si postupy pro provádění výzkumu v lokální komunitě
Shrnutí Žáci provedou v lokální komunitě výzkum; budou se dotazovat místních lidí na jejich názor. Postup: 1. Ve skupině jasně stanovte informace, které potřebujete získat, a způsob, jakým je získáte. 2. Pracujte ve skupině na formulování důmyslných otázek. Jedním ze základních principů smysluplné konverzace je kvalita pokládaných otázek. 1. a) Zvolte otázky tak, aby byly otevřené a nabízely reflexi, tedy aby nenaváděly k jednomu konkrétnímu stanovisku; b) otázky musí být jednoduché; c) formulujte otázky tak, aby byly relevantní a inspirující; d) vyvarujte se zjišťovacích otázek (odpověď ano – ne). Příklad: otázka „Proč se mladí lidé nikdy neúčastní společenského života?“ předpokládá, že mladí lidé se skutečně nezapojují. Lepší by bylo formulovat otázku tak, aby nebyla založena na předpokladech, tj. např. „Uveďte příklady, kdy se mladí lidé pravidelně zapojují“. „Domníváte se, že existují oblasti, kde se mladí lidé zapojují méně?“ „Jaké mají podle vašeho názoru mladí lidé příležitosti a překážky zapojení?“ Slovní spojení „účastnit se společenského života“ je v našem příkladu nejasné. Vymyslete jiné znění nebo vysvětlete, co míníte pojmem „účastnit se“. 3. Dohodněte se na strategii sběru informací, např. prostřednictvím rozhovorů v komunitě, dotazníků, dialogem, sběr informací v lokální komunitě, viz Postupy výzkumu v komunitě na následující straně. 4. S kým byste měli mluvit? Mluvte s lidmi, které běžně potkáváte – se sousedy, dětmi, prarodiči, knihovníky, prodavači, taxikáři, číšníky. Přečtěte si místní noviny a sledujte místní zprávy. Nebylo by špatné promluvit s novináři nebo šéfredaktorem místních novin a zeptat se jich, s jakými zprávami z lokálního prostředí pracují. Promluvte si s významnými místními osobami, např. se statutárními zástupci obce, podnikateli, nábožensky aktivními lidmi, aktivisty a učiteli. Zajděte do knihovny, navštivte místní neziskové organizace a místní výbory. Úkol 1: mapování a zjišťování problémů – pokládání otázek v komunitě Výsledek: seznam aktuálních problémů a jejich orientační pojmenování Úkol 2: seskupování podobných problémů a názorů Výsledek: skupiny problémů – mentální mapa Úkol 3: pojmenování problému Výsledek: vyjádření, které popisuje společný problém Chcete-li komplexnější nástroj, podívejte se na postup ChoiceWork. Akademie pro rozvoj vzdělávání, „Přemýšlení občanů o HIV/AIDS“http://www.aed.org/Publications/upload/ChoiceWork.pdf
POZNÁMKA: Postup využitý při mapování Šlapanic • Diskuze o informacích získaných ze sekundárních zdrojů 1. V jakých místech se obyvatelé Šlapanic cítí dobře a proč? 2. Na co jsou obyvatelé Šlapanic hrdí? 3. Jaké otázky týkající se Šlapanic místní obyvatelé řeší a jakými tématy žijí? 4. Čemu musí lidé ve Šlapanicích čelit, • Nutnost ověření informací u místních obyvatel – dotázat se na jejich názor
POSTUPY VÝZKUMU V KOMUNITĚ Povídání a naslouchání Tímto nástrojem nasloucháme a snažíme se zachytit otázky, kterým lidé přikládají nejvíce emocí, neboť u těchto záležitostí je nejpravděpodobnější, že se na jejich řešení budou lidé osobně angažovat. Tým lidí (např. ve zdravotnictví, lidé v územním plánování nebo řadoví členové obce) položí obci, komunitě nebo skupině otázky, aby mohli vyjádřit své pocity. Otázky by se měly týkat toho, čím se lidé trápí, co se jim líbí, z čeho mají strach, v co doufají a na co mají zlost. Otázky musí být otevřené, avšak zároveň dobře mířené, aby bylo možné odpovědi efektivně využít. Částečně strukturované rozhovory Tento nástroj nabízí hlubší pochopení daných záležitostí. Jedná se o plánované rozhovory s klíčovými aktéry komunity za účelem zjištění jejich znalostí, zkušeností a chápání s ohledem na příslušné problémy v dané komunitě. Tito lidé mohou pocházet ze zdravotnického, podnikatelského, náboženského, samosprávného a učitelského prostředí. Možná se bude jednat o lidi, kteří se již snaží něco změnit, jsou to ti, na které se komunita i jednotlivci obrací v dobách krize, nebo ti, kteří jsou vnímáni jako „srdce“ komunity. V této fázi není smyslem mluvit se všemi či dosáhnout shody, ale snažíte se získat lepší obrázek o místních potřebách. Používejte otevřené otázky, příklady viz níže. Na jaké problémy nejvíce narážíte při své práci? Jaké jsou nejčastější nemoci (v případě zdravotnictví), důvody absence (učitelé) apod.? Jakým tlakům lidé v komunitě nejvíce čelí? Jakými jednoduchými opatřeními by bylo možné dosáhnout zlepšení? Focus group Tento nástroj se používá u skupiny lidí a pomáhá jim pochopit některé potřeby lidí a také problémy, jimž lidé čelí. Focus group je v podstatě skupina respondentů, kteří diskutují a odpovídají na otázky. Tato metoda umožňuje lidem s různými názory diskutovat o odlišnostech, změnit přesvědčení a snažit se dosáhnout kolektivního chápání potřeb dané komunity. Výhodou také je, že komunita od samého začátku řeší dané otázky společně. Příklady otázek jsou uvedeny níže. Jakým tlakům lidé v komunitě nejvíce čelí? Jakými jednoduchými opatřeními by bylo možné dosáhnout zlepšení? Kdybyste mohli změnit jednu věc v komunitě, co by to bylo? Proč?
S ŠESTI KLOBOUKY K JEDNÉ PRIORITĚ (1 hodina) Cíle • • •
Žáci vymyslí maximální množství návrhů pro komunitní akce. Žáci argumentují ve prospěch či proti uvedeným návrhům. Žáci prioritizují, které problematice se budou věnovat při realizaci komunitních akce vedoucí k pozitivním změnám.
Shrnutí: Jak se podívat na dění a problémy v komunitě z různých úhlů pohledu a vybrat si oblast, které se chceme věnovat a dosáhnout v ní pozitivních změn. Materiál: 6 barevných klobouků (bílý, červený, žlutý, černý, zelený, modrý), flipchartový papír, fixy Postup: Žáci ve skupinách po 6-8 diskutují o návrzích činností, které by mohli realizovat za účelem pozitivních uměn a zlepšení kvality života v jejich komunitě. Využívají při tom metody Šesti myslitelských klobouků (autor Edward de Bono), která jim pomůže nejen generovat co největší množství nápadů a zároveň nahlédnout na ně z různých úhlů pohledů. Různě barevné klobouky vyjadřují odlišné typy myšlení. Každá skupina má k dispozici klobouky všech barev - bílý, červený, žlutý, černý, zelený a modrý. Účastník se zaměřuje na určitý typ myšlení podle barvy klobouku, který si nasadí na hlavu. Ostatní mu v tu chvíli věnují pozornost. Bílý klobouk přichází s fakty a čísly. Sdělované informace nehodnotí, je neutrální. Červený klobouk vyjadřuje pocity, zaměřuje se na intuici. Svoje emoce nijak nezdůvodňuje, za nic se neomlouvá. Žlutý klobouk přináší konstruktivní návrhy a řešení. Jeho přístup je pozitivní, uvádí důvody a podpůrné argumenty. Černý klobouk se snaží kriticky hodnotit, sdělovat rizika a důvody, proč to nepůjde. Zelený klobouk se vyznačuje kreativním myšlením, přispívá novými nápady a řešeními, které mohou být až „divoké“. Jeho nápady se nekritizují. Modrý klobouk facilituje a řídí diskuzi. Uděluje klobouky, zaznamenává podněty a shrnuje závěry.
Při vymýšlení návrhů projektu nezapomeňte zohlednit tato kritéria:
„Desatero“ školního komunitního projektu realizovaného v rámci Active Citizens: -
Přínos projektu: primárním cílem je rozvoj komunitního života v místě, kde sídlí škola, a posílení vazeb mezi školou a komunitou; projekt musí mít prokazatelný přínos pro zvolenou cílovou skupinu. Přínosem je ale i pro studenty, učitele, školy a partnery projektu. Z prospěchu projektu nejsou předem vyloučené žádné skupiny obyvatel. Projekt nesmí přinášet negativní dopad pro nezapojené skupiny obyvatel.
-
Potřeby komunity: projekt vychází z potřeb cílové skupiny, tyto potřeby jsou před vznikem projektu důkladně zjištěny a ověřeny
-
Zapojení žáků: projektu se aktivně účastní studenti školy, kteří jsou hlavním tvůrcem projektu; rozhodují o tématu a plánují realizace projektu
-
Učitel jako průvodce: úloha učitele je provést žáky bezpečně celým procesem dle metodiky Active Citizens a podporovat skupinu v náročných chvílích, projekt není osobním projektem učitele (učitel nevybírá téma ani partnery projektu, nerealizuje své osobní vize změny v komunitě)
-
Zapojení partnera mimo školu: komunitní projekt musí být realizován ve spolupráci s externím partnerem (subjekt mimo školu, který sdílí myšlenku projektu – orgán státní správy nebo samosprávy), partner je do projektu zapojen již v úvodní fázi a konkrétním způsobem přispívá k realizaci projektu
-
Metodika AC: při plánování a realizaci projektu tým používá metodiku Active Citizens a reflektuje průběžně proces vlastního učení
-
Téma: projekt může zasahovat do jedné nebo více různých oblastí života – politické, ekonomické, ekologické, kulturní, sportovní apod.
