2 Život náhoda, nebo záměr?

2 – Život – náhoda, nebo záměr?

ŽIVOT - NÁHODA NEBO ZÁMěR? Pohled věřícího vědce

1

Dnes budeme pokračovat v přemýšlení nad původem života a vesmíru. Poslední lekce nás provedla stvořitelským týdnem a jeho významem. Pokusíme se dokončit dané téma podrobnějším pohledem jak na vesmír, tak na člověka a jeho vztah vůči Stvořiteli. V programu SVĚTEM BIBLE budeme vycházet opět z Božího Slova – Bible. Jak jsme si již několikrát ukázali, život zahrnuje duchovní i materiální oblast. Budeme proto sledovat obě! Vzájemný vztah mezi materiálními a duchovními jevy potvrzuje také řada významných vědců. V následující části budeme společně hledat další stopy dokonalého Stvořitele. Budeme je hledat v přírodě, v okolním vesmíru i v člověku samotném. Stopy Stvořitele jsou všude kolem nás

2

3

4

5

Při výkladu všech vědeckých poznatků vycházíme opět z naší hlavní předlohy, z Bible a především z její první části – z knihy Genesis. V ní čteme, že „na počátku stvořil Bůh nebe i zemi“. Korunou stvoření je podle Bible člověk stvořený k Božímu obrazu. Jako lidé (stvoření k Božímu obrazu) máme výsadu a schopnost pochopit smysl a hloubku Božího stvoření. Začneme tam, kde jsme skončili posledně – u stvoření člověka. Lidské tělo je z konstrukčního hlediska nedosažitelně složitý systém, který svědčí o jeho nepředstavitelně inteligentním Konstruktérovi. Jedenáct vzájemně propojených orgánových soustav, stovky vysoce specializovaných orgánů a tkání, které se vzájemně doplňují ve tvaru i funkci a řádově několik desítek tisíc miliard miniaturních buněk složitějších než nejvýkonnější počítače současnosti. To je jen hrubý nástin toho, jak složitě a účelně je lidské tělo zkonstruováno. Náš průzkum lidského těla začneme okem. Přemýšleli jste někdy o tom, jakým způsobem je uvnitř oka uchycena miniaturní živá čočka se schopností plynule měnit svoji tloušťku? A napadlo vás někdy, jakým způsobem živá sítnice zjišťuje barvu a intenzitu přijatého světla? Jen pro srovnání, cena zařízení pro přesnou reprodukci barev v grafickém studiu se pohybuje v řádu stovek tisíc korun a stojí za ním velmi náročná matematika. Kdo vybavil „obyčejné“ oko takovou technologií?

1


6

7

•obraz s rozlišením cca 130 megapixelů • váží 7 gramů

8

100násobně větší citlivost sítnice

9

Kdo je autorem mnoha miliónů různých „buněčných součástek“ zrakové soustavy? Může nepředstavitelnou inteligenci, která stojí za takovou konstrukcí, nahradit nulová inteligence a milióny let? Může se špičková studiová kamera „vyvinout“ sama z písku a bláta? Pokud ne, proč bychom měli věřit, že v případě mnohem složitějšího oka to bylo jinak? (Video: 10 sekund) Řada vědců se shoduje na tom, že ve srovnání s jemnou stavbou lidského oka je i ta nejpokročilejší samoostřící kamera na světě pouhou dětskou hračkou. Stojí-li za konstrukcí nákladné studiové kamery rozsáhlé týmy vědců a inženýrů, jaká inteligence potom stojí za konstrukcí mnohem složitější zrakové soustavy člověka, která je ještě ke všemu živá?! Oko zpracovává obrovské množství vjemů z okolního světa, které do něj vstupují prostřednictvím světla. Jen pro srovnání, jeden z nejlepších fotoaparátů na světě dokáže fotit s rozlišením 160 megapixelů, váží téměř 4,5 kg a je větší než hlava dospělého člověka. Jediná nekomprimovaná fotografie zabere bezmála 1 GB paměti a spotřebuje přitom nemalé množství elektrické energie, cena celého přístroje se blíží ke 30 000 euro. Naproti tomu lidské oko dokáže snímat obraz plynule s rozlišením cca 130 megapixelů (některé zdroje uvádějí až 250 megapixelů), a to při váze okolo 7 gramů a se zanedbatelnou spotřebou elektrické energie. Hodnota druhého člověka, natož jediného lidského oka, je však pro většinu lidí nulová. Zázrak vidění lze rozdělit do několika kroků. Přicházející světlo je nejprve zachyceno rohovkou, poté vycloněno duhovkou a následně přesně zfokusováno miniaturní čočkou na supercitlivou sítnici, která dokáže zachytit až 100násobně větší změny intenzity světla, než jsou schopné zobrazit nejlepší televizory současnosti. O přesné nasměrování oka na pozorovaný objekt se stará 6 příčně pruhovaných svalů speciálně uchycených k oční bulvě. V neuronových sítích sítnice sestavených z mnoha desítek miliónů různě specializovaných nervových buněk potom probíhá extrémně složitý proces příjmu, vyhodnocení, kódování a převodu světla na elektrochemické signály, které jsou po více než 1 miliónu nervových vláken z každého oka plynule odesílány k dalšímu zpracování do příslušných mozkových center.

2


10

11

12

13

Vnímání pohybu, sestavování prostorového obrazu a další parametry zrakového vjemu jsou zpracovávány dalšími specializovanými neuronovými sítěmi v mozku. Oko přeměňuje světlo ve sdělení, které mozek rozpoznává takovými způsoby, jaké nemohou reprodukovat ani nejpokročilejší vědecké laboratoře. Mezi okem a mozkem probíhají procesy, se kterými se na zemi jinak nesetkáme. Za zmínku stojí také to, že stavebním materiálem oka je z velké části „obyčejná“ voda. A co vy, zkusili jste někdy postavit něco z vody - molekulu po molekule? Každá buňka vašeho těla to dokáže rychle, bez hluku, bez peněz a toxického odpadu - přesně podle plánu zapsaného v genetickém kódu. Lidské oko je krásným svědectvím existence inteligentního Stvořitele. Evoluční představy o tom, jak slepá hmota začala sama od sebe vidět, jsou nejen nevědecké, ale také nemorální. Stavba a funkce zrakové soustavy je ve skutečnosti natolik složitá, že by její detailní popis vydal na několik tlustých knih. Navíc většině procesů v oku a mozku nerozumíme a možná je ani nikdy nepochopíme, přesto bychom bez nich nebyli schopni zvládnout většinu běžných úkonů. Pokusili jsme se zde nastínit strukturu a funkci zrakové soustavy, nesrovnatelně složitější je však něco takového reálně zkonstruovat. Víme, že ani slepá náhoda, ani přesné a neoblomné přírodní zákony, ba ani inteligentní a vidoucí člověk nic takového nedokáže. Ke stavebnímu materiálu oka je nutné přidat ještě informaci, která atomy a molekuly uspořádá, a život, který je vzájemně propojí. Něco takového dokáže pouze inteligentní Stvořitel. Bible k tomu říká v žalmu 94: „Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?“ Nesrovnatelně složitější orgán než oko je lidský mozek. Lidský mozek lze bez nadsázky označit za nejsložitější materiální strukturu ve vesmíru. Tento zázrak Božího stvoření váží přibližně 1,5 kg, má velikost většího grapefruitu a zastává životně důležitou funkci řídícího centra celého těla. Mozek obsahuje řádově 100 miliard nervových buněk – tzv. neuronů a dalších řádově 100 miliard buněk zabezpečujících metabolické funkce a podporu struktury mozku. Počet vzájemných propojení mezi všemi těmito buňkami je ještě o mnoho řádů větší.

3

2 – Život – náhoda, nebo záměr? 1 milión kilometrů nervových vláken

14

15

Srdce

16

17

Celková délka všech nervových vláken v mozku je odhadována na 1 milión kilometrů a délka všech nervových vláken ve zbytku těla až na 380 tisíc kilometrů, což je vzdálenost Měsíce od Země. Tloušťka nervového vlákna činí 1 tisícinu milimetru a nervové vzruchy přenáší rychlostí až 144 km/h. Výpočetní výkon mozku je odhadován na 1 milión miliónů miliónů operací za sekundu (1018) a jeho příkon (spotřeba energie za 1 sekundu) přitom dosahuje jen asi 20 wattů, podobně jako slabá žárovka. Způsob jakým mozek přijímá, rozpoznává a vysílá toto nepředstavitelné množství informací do celého těla i mimo něj je stále daleko za hranicemi našeho chápání. Jen pro srovnání, nejvýkonnější superpočítač současnosti od společnosti IBM s názvem Roadrunner dosahuje stabilního výpočetního výkonu 1015 operací za sekundu, zabírá přitom plochu 560 m2 a jeho příkon činí 2,35 miliónů wattů. Cena tohoto superpočítače je cca 133 miliónů amerických dolarů. A nyní si zkuste představit, že informace o tom jak postavit mozek spolu se všemi ostatními orgány lidského těla doslova z chleba a vody za několik měsíců, se vejde do jediné spermie a jediného vajíčka. Stále ještě věříte v náhodu a milióny let? Lidské srdce je dalším zázrakem Božího stvoření. Jako extrémně výkonná pumpa musí zajistit cirkulaci krve ve všech částech lidského těla – téměř 2500 km tepen, žil a drobných kapilár. Při 70 stazích za minutu srdce vypumpuje až 7000 litrů krve za jediný den, a přitom dokáže plynule reagovat na okamžité potřeby těla - od klidového stavu spánku až po extrémní zatížení vrcholového sportovce. Velikost zdravého srdce dospělého člověka dosahuje jednoho a půl násobku velikosti jeho pěsti. Hmotnost srdce se pohybuje okolo 300 gramů a jeho vnitřní stavba umožňuje regulovat 2 krevní oběhy – pro okysličenou a neokysličenou krev zvlášť. Srdce má také svůj vlastní krevní oběh, kterým zásobuje srdeční sval kyslíkem a živinami, a také vlastní nervovou soustavu regulující rytmické stahy srdečního svalu. Srdce člověka začíná tlouci už 25. den po početí, přestože je jen 2,5 milimetru veliké. Srdce je podobně jako naprostá většina orgánů v těle nepostradatelné pro život.

4


18

19

1. Boltec 2. Bubínek 3. Rovnovážné ústrojí 4. Sluchový nerv 5. Eustachova trubice

20

21

Dalším zázrakem Božího stvoření je sluchová soustava, která svými schopnostmi dalece předčí i nejlepší studiové mikrofony současnosti. Jen pro srovnání, ucho dokáže zachytit změny akustického tlaku v rozmezí 6-ti řádů, což odpovídá téměř miliónnásobnému zvýšení hladiny akustického tlaku od sotva slyšitelného zvuku až po práh bolesti. Žádný měřicí přístroj zkonstruovaný člověkem není schopen najednou měřit v tak obrovském rozsahu hodnot a s takovou citlivostí. Ucho je schopno registrovat zákmity bubínku (střední ucho) o velikosti 10-10 m, což je průměr jednoho vodíkového atomu. Zázrak slyšení je opět výsledkem dokonalé spolupráce mnoha miliónů „buněčných součástek“ - od zachycení zvukových vln vnějším uchem, přes geniální způsob jejich zesílení pomoci soustavy 3 speciálních kůstek až po extrémně přesnou transformaci na hydrodynamické vibrace kapaliny ve vnitřním uchu a jejich následný převod na elektrochemické signály v řasnatých buňkách hlemýždě. Součástí vnitřního ucha je také geniální detektor gravitace a pohybu – tzv. centrum rovnováhy. Ucho dokáže vnímat zvukové frekvence v rozmezí cca od 20 Hz do 20 kHz, zvláště citlivé je v blízkosti 1000 Hz, kde dokáže rozlišit frekvence lišící se pouze o několik málo hertzů. Schopnosti uší vnímat hlasitost, dobu trvání zvuku, jeho frekvenci, přesné umístění a pohyb různých zdrojů zvuku v prostoru jsou ohromující. Mozek dokáže rozpoznat časové zpoždění zvukové vlny menší než 3 stotisíciny sekundy mezi levým a pravým uchem a každým uchem zvlášť dokáže vnímat časové zpoždění menší než 2 desetitisíciny sekundy. Napadlo vás někdy, proč jsou ušní boltce plné záhybů a prohlubní? Každý boltec je ve skutečnosti geniálním spojením dvou boltců, které přijímají tentýž zvuk s různým časovým zpožděním. Díky tomu má mozek k dispozici 6 různých časově zpožděných verzí téhož zvuku z obou uší a může z těchto informací přesně určit okamžitou pozici několika různých zdrojů zvuku najednou. Konstrukce středního a vnitřního ucha je z technologického hlediska naprosto ohromující. Jemná blána bubínku je předepnutá podobně jako blána tympán a velmi přesně „naladěná“ na kůstkový zesilovač, jehož konstrukce geniálním způsobem využívá zákony hydrauliky, princip páky a vysokou matematiku nelineární akustiky. Za zmínku stojí také to, že vědci dosud neznají přesný mechanismus, jakým buňky citlivé na zvuk detekují hydrodynamické vibrace kapalin vnitřního ucha. Nesmíme zapomenout také na to, že celá konstrukce ucha a jeho unikátní schopnosti jsou předem geneticky naprogramovány a uloženy spolu s ostatními informacemi o lidském těle do jediné spermie a jediného vajíčka …

5


22

23

24

25

Může pouhým okem neviditelná molekula nést nějakou informaci? Odpověď zní „ano“, ale jen za určitých podmínek. Jakých? Předně se musí jednat o molekulu, která má složitou vnitřní strukturu -. dost složitou na to, aby umožňovala zápis informace. Ne každá molekula nese genetickou informaci! Mějme na paměti, že umožnit neznamená totéž co zapříčinit. Molekula nesoucí genetickou informaci není ani nemůže být příčinou informace, kterou nese, podobně jako papír a inkoust není ani nemůže být příčinou této zprávy. Většina molekul v našem těle funguje pouze jako stavební kameny těla (buněčných membrán), podobně jako cihly při stavbě zděného domku. Existují však i takové molekuly, které nesou plán jeho výstavby. Tato genetická informace je geniálním způsobem vyjádřena pomocí molekulárních písmen, z nichž se taková „informační“ molekula skládá (např. deoxyribonukleová kyselina – DNA). Je to podobné jako s obyčejnými písmeny, když je sestavujeme do slov a vět. Právě různé prostorové uspořádání molekulárních písmen v molekule může vyjadřovat smysluplnou informaci v „molekulárním“ jazyce - v jazyce, kterému rozumí každá buňka našeho těla. Jen pro představu, molekula DNA nesoucí genetický kód je pouze 2 miliardtiny metru silná a až několik metrů dlouhá. Je velmi složitě poskládána do tak malého prostoru, že se s přehledem vejde do jádra pouhým okem neviditelné buňky. Tato molekula se skládá z tolika molekulárních písmen, že kdybychom je chtěli přepsat obyčejnými písmeny na papír, museli bychom napsat zhruba 3 miliardy písmen, tedy více než 1000 knih o 1000 stranách a 3000 písmeny na stránce. Podstatné je, že nikde v přírodě nenalézáme informaci takového druhu a tak hustě zapsanou jako v molekule DNA - informaci o tom, jak postavit z chleba a vody celé lidské tělo za 9 měsíců. Pravděpodobně jste už slyšeli, že vědci nedávno přečetli celý lidský genom. Znamená to, že už známe celý program lidského života? Znamená to, že nyní víme, jakým způsobem náš Stvořitel zakódoval do molekul například mozek nebo srdce? Ani v nejmenším! Situaci lze přirovnat k fotografii textu, který je napsán naprosto neznámým jazykem. Máme fotografii molekuly, která nese genetickou informaci, vidíme jednotlivá molekulární písmena v souvislém textu genetického kódu, ale neznáme ani gramatiku jazyka, který Autor genetického kódu použil, ani význam jednotlivých slov a vět, která takto zapsal - a není vůbec jasné, jestli se nám je někdy podaří rozluštit.

6


26

27

Vzhledem k tomu, že informace obecně je mentální a nikoliv materiální veličina, docházíme k závěru, že informace nemůže sama od sebe vzniknout uvnitř hmoty – z atomů a molekul, podobně jako tato zpráva nemůže vzniknout sama od sebe z papíru a inkoustu. Informace je svědectvím komunikace. Za informací stojí vždy inteligentní příčina – její zdroj, a tou je živá a myslící bytost. Otázkou nyní zůstává: „Kdo je tato živá bytost a co s námi zamýšlí?“ Víme již, že Bůh se v Bibli představuje jako Slovo - Věčné, Živé a Pravdivé. Slovo (řecky Logos) znamená informaci. V 1. Kapitole Janova evangelia čteme: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě, a tma je nepohltila.“ Apoštol Jan nám zde říká, že Slovo Boží je nejen ona počáteční vesmír utvářející informace, nýbrž zároveň i zdroj této informace a že bez této informace a jejího zdroje by neexistovalo vůbec nic - ani atomy a molekuly, ani planety, hvězdy a galaxie, ani živé organismy ani člověk. Dávní proroci radili, aby se lidé přestali dívat jen na „malé věci“ okolo sebe a zaměřili svůj zrak na to, co je vytvořeno „na obloze“. Albert Einstein řekl, že „tajemství stojí u kolébky pravého umění a vědy“.

28

29

Možná jste také slyšeli, že byla založena mezinárodní společnost (CETI), která pátrá po mimozemských civilizacích. Vysílá a také se snaží zachytit nejrůznější signály z kosmu, které by mohly souviset s nějakou jinou civilizací. Zde vyvstává velice důležitá otázka: „Jak poznáme, že např. rádiový signál byl vyslán inteligentní bytostí … a že se nejedná jen o nějaký běžný přírodní děj?“ Je to podobné rozhodování jako když na písčité pláži objevíme zvlněné brázdy v písku vytvořené obyčejnými vodními vlnkami a hned vedle vyrytý nápis „Miluji Tě“. Nikdo z nás by ani na chvíli nezapochyboval, že nápis je důkazem existence inteligentní bytosti, která zprávu vepsala do písku a že ony zvlněné brázdy dokáže vytvořit úplně obyčejná příbojová vlna. Podobné je to i v případě rádiových signálů z kosmu. Naše snahy zachytit zprávu od nějaké mimozemské civilizace však přinášejí jen jedno zklamání za druhým. Zatím pouze tušíme, že nejsme ve vesmíru sami. Jednoznačné vědecké důkazy o tom však stále chybí.

7


30

Izajáš 40,26 „K výšině zvedněte zraky: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.“

Musíme mít na vše vědecké důkazy? Často se zapomíná na to, že experimentální věda je pouze omezeným poznáním přítomnosti, a sice té její části, kterou je možné libovolněkrát zopakovat. Jakékoliv jedinečné události, jsou-li navíc v minulosti, nejsou pro svoji neopakovatelnost přístupné vědeckému zkoumání. V takových případech lze mluvit pouze o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti možného scénáře, samozřejmě vždy s odvoláním na naši velmi omezenou a krátkou zkušenost… Poslechněme si, jak reagovali někteří pozorovatelé vesmíru. Newton a Kepler svůj přístup k vědeckému zkoumáni popisovali tak, že se „snaží pochopit, co sledoval Bůh při svém tvoření“. (Text: Izajáš 40,26) Prorok Izajáš napsal: „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.”

31

32

Konflikt mezi vědou a náboženstvím nastává tehdy, když věda opustí rámec své působnosti a stane se ideologickým nástrojem. Konkrétně fyzika zkoumá zákonitosti chování hmoty, rozhodně však netvrdí, že co není hmotné, to neexistuje. Velcí fyzikové, např. Isaac Newton nebo Max Planck, věřili v Boha Stvořitele. Uveďme některé jejich citáty: „Dobře fungující vesmír mohl vzniknout jen podle plánu všemohoucí a vševědoucí bytosti (Boha).“ (Newton) „Každé přírodovědecké bádání, bylo-li vedeno opravdu do hloubky, končí u Boha Stvořitele.“ (Newton) „Není žádné vysvětlení pro vesmír kromě předpokladu nejvyšší tvůrčí Inteligence.“ (Planck) „Uvažování věřícího Bohem začíná, uvažování fyzika Bohem končí.“ (Planck) Bible k tomu říká, že vše viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. Nedávno jeden astronom řekl, že kdyby mohl spočítat všechna zrna písku na všech březích oceánů na světě, došel by zhruba ke stejnému číslu, kolik je hvězd na nebi.

33

8

2 – Život – náhoda, nebo záměr? V pohledu na množství písku a množství hvězd – galaxií vyvstává přirozená otázka na postavení člověka ve vesmíru.

34

(Text: 1. Mojžíšova 15,5) „...Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat...“ Reakce člověka je pak očekávaná:

1 Moj 15,5

„…Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat...“

35

(Text: Žalm 8,4-5) „Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“

Žalm 8,4-5 „Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“

36

37

(Video: 20 sekund) Už jste někdy přemýšleli o tom, jestli se tento mocný Bůh, který vládne a řídí tak ohromný vesmír, zajímá také o lidi, o nás a naše problémy tady na zemi? Ježíš v jednom přirovnání prohlásil, že Bůh ví dokonce o osudu každého vrabce. Je napsáno, že nepadá k zemi, aniž by o tom Bůh nevěděl. (Text: Matouš 10,31) „Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“ Aby ještě více zdůraznil Boží lásku a péči, používá Ježíš určitého humoru:

Matouš 10,31

„Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“

38

Matouš 10,30

„U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě.“

39

(Text: Matouš 10,30) „U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě.“ Chceme-li hlouběji poznávat Boží charakter, nebude nám studium přírody samotné brzy stačit, musíme se obrátit na toho, který světu dokonale zjevil Boží charakter, na Ježíše Krista, Božího Syna, a jeho Slovo - Bibli.

9

2 – Život – náhoda, nebo záměr? Když Jan, jeden z Kristových učedníků a pisatel poslední knihy Bible, Zjevení, byl ve svém vidění na ostrově Patmos, byla mu ukázána scéna před nebeským trůnem. Velké nebeské shromáždění volalo: 40

(Text: Zjevení Janovo 4,11) „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“

Zjevení 4,11 „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“

41

42

Můžeme se ptát, zda je to dostatečný důvod k uctívání Boha Stvořitele. Studování přírody a jejích zákonů je pouze jedna z cest poznání Boha. Apoštol Pavel píše také o duchovních zákonitostech, které stojí za pozornost a které mají na člověka zrovna takový vliv … ne-li větší … jako přírodní zákony. Rozumíme Bibli, když říká, že „Bůh zavěsil Zemi na ničem“?

43

(Text: Římanům 1,20) „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ Od počátku světa mají lidé příležitost se setkat s Božími projevy a jeho dílem ve stvořené přírodě.

Římanům 1,20

„Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“

44

Jan 1,1-3 „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“

45

Je to podobné jako se stopami v písku. Podle stop víme, že někdo zde už byl, i když jsme toho člověka nikdy neviděli. Podobné stopy můžeme sledovat i prostřednictvím svého svědomí, když přemýšlíme, jsa inspirováni Božím Duchem, o lásce a nenávisti, o vině a odpuštění. Na základě svých zkušeností můžeme sledovat také duchovní stopy Božího působení. Jaké? Otevřeme si evangelium: (Text: Jan 1,1-3) „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.” Evangelista Jan oslovoval řecky myslící společnost, která rovněž hledala původ všech věcí. Jako očitý svědek Ježíše Krista vyznává, že před Bohem platí jen jeden původce všeho.

10


Jan 1,14 „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“

46

Božstvo 1. Bůh Otec 2. Bůh Syn 3. Bůh – Duch svatý

47

Božstvo 1. Bůh Otec – Stvořitel, Vládce 2. Bůh Syn – Ježíš Kristus, Vykupitel 3. Bůh – Duch svatý, Udržovatel

48

Efezským 3,9

„a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil“

49

(Text: Jan 1,14) „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ Po Kristu už nemusíme hovořit o Bohu jen filozoficky, protože se zjevil v lidském těle. Ježíš je největším zjevením Boha. Vedle zázraku přírody, ve které Bůh zjevil svoji velikost a neomezenou tvořivou moc, zjevil světu také svůj charakter a milost, a to ve svém Synu Ježíši Kristu. Bůh sám je natolik výjimečná bytost, že ho nelze popsat běžnými způsoby. Bůh často sám sebe představuje v množném čísle (hebrejsky ELOHIM), přestože z dalších jeho výpovědí víme, že je jen JEDEN. Bible mluví na mnoha místech o trojjedinosti Boha. Bůh je jediná bytost věčně žijící ve třech osobách … jako Otec, Syn Ježíš Kristus a Duch Svatý. Náš pozemský jazyk není dostatečně bohatý na to, aby dokázal opsat velikost Boha. Je jedinečný, je s nikým nesrovnatelný, a je souhrnem všech absolutních vlastností v jedné bytosti. Možná tomu nebudeme nikdy plně rozumět, ale bibličtí pisatelé se snažili jeho velikost popsat ve třech osobách. Bůh Otec - Stvořitel, Bůh Syn – zjevení Boha v osobě Ježíše Krista, který se stal prostředníkem mezi nebem a zemí. A pak ještě hovoří o Božím Duchu - který působí i mimo fyzickou přítomnost Krista na celé stvoření a udržuje ho v určitém řádu. (Text: Efezským 3,9) „Vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil.“ Každý dobrý a dokonalý dar, který člověk měl nebo bude kdy mít, pochází od Stvořitele. Všechny zákonitosti a krásy Božího stvoření poznáváme díky Boží lásce a milosti. Boží stvoření je také svědectvím nepředstavitelné Boží štědrosti. Bible k tomu říká: „Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?“ (Text: Matouš 5,44-46) Žalmista k tomu říká: (Text: Žalm 145,15-16) „Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.“

Žalm 145,15-16

„Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.“

50

11


51

A opět jsme u člověka. My lidé jsme vrcholem Božího stvoření – jeho korunou. Bůh nás obdařil výjimečnou schopností vnímat krásu a velikost Božího stvoření. Vždyť svět byl stvořen pro nás, abychom vše užívali v osobním vztahu se svým Stvořitelem. Bible k tomu říká v knize Genesis, že Bůh na počátku postavil člověka do Boží zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. Lidský hřích však způsobil, že člověk musel tuto zahradu opustit. V Kristu Ježíši nás však Bůh zve zpátky do Boží zahrady, abychom s ním strávili věčnost v dokonalé lásce a vzájemné důvěře. Za náš hřích byla zaplacena plná cena - život prvorozeného Božího Syna Ježíše Krista, který sám sebe dal jako výkupné za mnohé. Proto se můžeme vrátit zpátky do Boží zahrady a žít navěky se svým Stvořitelem. Ze studia Bible můžeme získat vnitřní jistotu a pokoj. Je to zároveň duchovní zázemí, které tolik potřebujeme pro náš život! Z přírody můžeme čerpat i mnoha duchovní poučení. Zastavme se na chvíli u přírodního procesu očišťování.

52

Např. voda. Může být znečištěna chemikáliemi nebo odpady, ale vypařte ji Sluncem a rozpusťte do atmosféry

53

a bude znovu čistá a použitelná. Bude z ní voda pročištěná procesem vypařování a kondenzace (deště, mlhy nebo sníh). Jak fantastický očistný systém! Vlastnosti vody jsou unikátní!

54

Hned mě napadá další ozdravný proces – hojení. Když se poraníme, máme naději, že se rána zacelí, zhojí. Spoléhají na to lékaři i pacienti. Co všechno naše tělo stvořené Bohem dokáže! A nejen naše tělo! Když se podíváme do vesmíru, zjistíme, že v něm také probíhají nesmírně složité procesy … 55

12


56

57

58

59

Začněme Sluncem – tou obrovskou elektrárnou „na obloze“! Možná bychom měli Slunce popsat jako termonukleární reaktor, který přeměňuje vodík na helium takovou rychlostí, že ztrácí přes 4 milióny tun své hmoty každou sekundu. Při tomto „hoření paliva“ se do okolního prostoru uvolňuje zářivý výkon o velikosti přes 3,8×1026 wattů (tj. 380 miliónů miliard miliard joulů každou sekundu). Jen pro srovnání: na celém světě se vyprodukuje zhruba 19 tisíc miliard kilowatthodin elektrické energie za rok (2005), to je asi miliónkrát méně, než co Slunce vyzáří do okolního prostoru za jedinou sekundu. Víme tedy něco málo o tom, jak se Slunce chová dnes. Otázka původu Slunce (tj. kdy a jak bylo vytvořeno) spolu s ostatními hvězdami a galaxiemi je však úplně jiná otázka a nalézá se daleko za hranicemi experimentální vědy. Podívat se do minulosti a přímo si ji otestovat v laboratoři prostě nemůžeme … navíc žádný proces tvoření hvězd nebo galaxií dnes nikde ve vesmíru nepozorujeme, takže nemáme ani žádné přímé srovnání (naopak pozorujeme jejich zánik a rozpad struktur, přesně jak Bible předpovídá už tisíce let). V otázkách původu a stáří vesmíru jsme odkázáni na osobní svědectví očitých svědků počátku vesmíru - a existuje vůbec někdo takový? Bible říká, že na počátku (před tím než byl vytvořen vesmír) byl jen věčný, nekonečný a všemohoucí Stvořitel a že všechny věci včetně všech galaxií a hvězd vytvořil mocí svého Slova. Detaily tohoto konstrukčního procesu však neznáme, to ovšem neznamená, že by biblická výpověď byla bezcenná. Bůh nepotřebuje příčinu své existence, protože nežije v čase jako jeho stvoření. Nebyl nikým vytvořen, protože je na rozdíl od nás nestvořený život. Tak sám sebe představuje Bůh Bible. Naopak, moderní věda dnes a denně potvrzuje, že slovo (informace), o kterém Bible mluví na mnoha místech a v různém kontextu, je skutečně klíčovým faktorem v jakémkoliv konstrukčním procesu. Samotné přírodní zákony nestačí - ty mají pouze podpůrnou funkci a jsou jen dalším svědectvím existence inteligentního Stvořitele (Zákonodárce). Delikátní rovnováha mnoha desítek fyzikálních a chemických parametrů a konstant - např. velikost a svítivost Slunce a jeho chemické složení, vzdálenost Země od Slunce, doba oběhu Země kolem Slunce a tvar její trajektorie, intenzita gravitačního pole na povrchu Země, náklon zemské osy, rychlost rotace, tloušťka a složení atmosféry, množství vody na povrchu, intenzita a tvar magnetického pole a mnoho dalších, je svědectvím toho na jaké „ostré hraně“ tady žijeme.

13


60

61

62

Samotné fyzikální úvahy nám někdy mohou nahánět hrůzu. Například změna vzdálenosti Země-Slunce v řádu jen několika procent by vedla velmi rychle k zániku všech živých organismů na naší planetě. Kdyby totiž Slunce bylo jen o trochu větší a trochu blíž k Zemi, všechny oceány by se vypařily a všechno živé by bylo spáleno. Kdyby Slunce bylo jen o trochu menší a dál od Země, všechny oceány by zmrzly. Podobně kritická je i intenzita gravitačního pole Země. Kdyby byla jen o málo větší, byl by na Zemi příliš vysoký atmosférický tlak, kdyby byla gravitace naopak o malinko menší, neudržela by Země většinu své atmosféry. Tak či onak, život na Zemi by nemohl existovat. Podobně katastrofální následky by měla náhlá změna v podstatě jakéhokoliv z uvedených parametrů. Náš životní prostor je jedinečně přesný a stabilní, a to i přesto, že je již velmi poškozený lidským hříchem. Například vzduch, který dýcháme, má pozoruhodné složení a je pro nás úžasným darem … stejně jako voda, slunce, rostliny, zvířata … nebo naše rodina. Život zůstane navždy darem od Stvořitele. Díky Bohu si můžeme znovu uvědomit, že jsme součástí něčeho, co svými parametry dalece převyšuje a zároveň respektuje přírodu i samotného člověka a jeho potřeby do těch nejmenších detailů. Jsme součástí dokonalého Božího plánu … plánu záchrany člověka pro věčnost. Jób to vyjádřil stručně: (Text: Jób 12,10) „...v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“

Jób 12,10

„…v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“

63

14


Dusík Kyslík Argon Oxid uhličitý

64

Počáteční inteligence musela určit správné množství dusíku, kyslíku, argonu, oxidu uhličitého a dalších prvků v atmosféře. Přestože se některé chemické a fyzikální poměry dnes v atmosféře mění (v prostoru i v čase), a to z mnoha různých příčin, je atmosféra nezjednodušitelně propojená s vodním cyklem planety, s fotosyntetickým cyklem rostlin, dále poskytuje nenahraditelný životní prostor ptákům, hmyzu a samosprašným rostlinám, obsahuje ochrannou vrstvu proti nebezpečnému kosmickému záření a v neposlední řadě dokáže zničit většinu drobných meteoritů ještě dříve, než dopadnou na zem. I přes obrovský technologický rozvoj lidské společnosti v posledních několika letech a s ním spojené prudké změny klimatu a značné znečištění přírody, je život na této planetě stále ještě možný, což jen dále ukazuje na nenáhodnost a nepředstavitelnou stabilitu základů, na nichž je založeno fungování celé naší planety. Zázraky našeho přirozeného světa nemají konce. Zastavme se například u migrace ptáků, jednoho z největších divů přírody.

65

Jak mohou ptáci, kteří váží jen několik desítek gramů, letět nonstop tisíce kilometrů na určené místo, které předtím nikdy neviděli? Přitom někteří z nich dokážou letět v mnohakilometrových výškách, kde je velmi řídký vzduch a využívají při svém létu velmi pokročilou aerodynamiku, aby ušetřili čas a „palivo“. 66

Nebo jak mohou ryby nalézt potok, ve kterém začal jejich život, a putovat přitom až 2000 km napříč nezmapovaným oceánem? Jak se naučili znát vhodný čas a směr plavby?

67

Nebo kdo dal včelám, které mají mozek menší než špendlíková hlavička, moudrost jak z beztvarného vosku vytvořit medovou plástev, která je naprostým architektonickým zázrakem? Jaká nepředstavitelná inteligence za tím vším stojí? Jób kdysi napsal: 68

15

2 – Život – náhoda, nebo záměr? (Text: Jób 12,7-8) „Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.“

Jób 12,7-8 „Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.“

69

Jób 12,9

„Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila“

70

71

Žalm 100,3

„Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.“

72

(Text: Jób 12,9) „Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila.“ Ještě v nedávné minulosti byla víra ve Stvořitele více méně samozřejmostí. Předpokládalo se v souladu s biblickou vírou, že celá příroda, rostliny i zvířata respektují stvořitelské řády a vykazují stopy po svém Tvůrci, podobně jako hliněná nádoba vykazuje stopy hrnčíře, obraz stopy malíře, kniha stopy spisovatele nebo motor stopy strojního inženýra. V posledních staletích mnoho lidí znejistilo svými iracionálními předpoklady o neexistenci Stvořitele, které ve své pýše pokládáme dokonce za špičkovou vědu. Absurdita této ateistické evoluční filozofie lépe vynikne, pokud si uvědomíme, že její vyznavači postupují tak, že si na začátku stanoví, k čemu na konci chtějí dojít – k neexistenci inteligentního Stvořitele – a pak to, k čemu takto došli, označí za vědecký objev a důkaz, že Bůh Bible je jen pohádka pro dospělé. Přitom vědomě ignorují všechny zřetelné stopy inteligentního Stvořitele, o kterých jsme v této i předchozí kapitole mluvili … a je jich ještě mnohem, mnohem více! Moudří a otevření lidé vždy věřili biblickému poselství o stvoření! Bible tlumočí nejen unikátní svědectví o Stvoření vesmíru v 6-ti dnech, které není v rozporu s vědou, ale také neméně důležitou a s ničím nesrovnatelnou zprávou o Božím Synu Ježíši Kristu, který se narodil na tento svět, aby spasil hříšníky. Bible říká, že Bůh se stal člověkem a v osobě Ježíše Krista usmířil svět sám se sebou. Například v Žalmu 100,3 je napsáno: (Text: Žalm 100,3) „Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.“ Bible Boha často přirovnává k pastýři, který zná potřeby svých ovcí. Je to obraz, který byl přenesen také do slova pastor či pastorace, a vyjadřuje osobní péči především o duchovní potřeby lidí. (Text: Jeremijáš 32,17) Jiný starozákonní prorok píše: „Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného.“

Jeremijáš 32,17

„Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. Tobě není nic nemožného.“

73

16


74

75

76

77

Když slyšíme taková ujištění a osobní svědectví mnoha předchozích generací, nenaplňuje nás to vnitřním pokojem a radostí? Bible je osobní poselství, je to svědectví samotného Boha a dobrá zpráva každému člověku, který se ptá po smyslu své existence. Srovnámeli své problémy s velikostí vesmírných galaxií, délku svého pozemského života s věčností nebo své vědomosti se složitostí lidského těla, docházíme k závěru, že žádný náš problém není tak velký ani tak ojedinělý, aby nemohl být přednesen v modlitbě před Stvořitele vesmíru. (Video: 10 sekund) Není překvapením, že všemocný Bůh, který stvořil a udržuje v existenci takový kolosální projekt, jakým je vesmír, má zájem také o každého z nás osobně! Je to velmi silný moment, když přemýšlíme o Boží nekonečné moci, o jeho hluboké moudrosti a všudypřítomnosti. Láska je něco, co smíme denně zakoušet v osobním vztahu se svým Stvořitelem a Spasitelem Ježíšem Kristem. Náš Stvořitel je jediným původcem lásky a spravedlnosti. Pokud se proti ní nerozhodneme my sami, a nejednáme svévolně a sobecky, pak na světě neexistuje nic, co by nás mohlo odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši! Mezi největší biblická poselství patří, že Bůh nás miluje bezpodmínečně, dokonale! Jeho láska (řecky agapé) je absolutně nesobecká. Přesně takovou lásku zjevil světu Ježíš Kristus. Nezáleží na tom, v jakém stavu se zrovna nacházíme– zda se nám daří dobře, nebo jestli jsme právě v největších problémech svého života. O Bohu je známo, že miluje všechny národy, rasy, muže i ženy, bohaté i chudé. Nic jistějšího a trvanlivějšího v tomto nejistém a zkaženém světě nenalezneme. Bůh demonstroval svůj láskyplný vztah ke světu a speciálně k lidem prostřednictvím mnoha mocných činů i skrze mnohá prorocká poselství během celých staletí dějin. Nejzřetelněji k nám promluvil ve svém Synu Ježíši Kristu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. Z Bible tak dostáváme definitivní odpověď na otázku, kdo je původcem a vykupitelem vesmíru. Je jím mocný Stvořitel, dokonalý Designer, věrný Bůh a milující Otec. Ač se v Bibli Bůh představuje jako mocný Tvůrce a vládce vesmíru, zároveň byl ochoten položit život svého jediného Syna Ježíše Krista za své stvoření. Skutečný charakter Boha nejlépe poznáme studiem Ježíšova učení a života.

78

17

2 – Život – náhoda, nebo záměr? (Text: Izajáš 49, 15-16) „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko?… I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Izajáš 49, 15-16

„Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko?… I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

79

(Text: Jan 3,16) „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Jan 3,16

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

80

81

82

Před mnoha lety se stal malý chlapec účastníkem tragické nehody. V kritickém stavu byl převezen do nemocnice. Potřeboval okamžitě transfúzi krve. Nemohli najít žádného vhodného dárce. Jeho otec měl stejnou krevní skupinu a souhlasil s tím, že mu daruje svou krev. Doktor začal provádět přímou transfúzi krve z otcova ramene. Když jeho krev protékala přímo z jeho ramene hadičkou do těla jeho nehybného syna, podíval se na doktora a se slzami v očích řekl: „Doktore, je-li třeba, vezměte ji všechnu. Jsem ochoten dát všechnu svou krev pro mého syna.“ Náš Bůh sledoval své stvoření a s hlubokým zármutkem v srdci viděl, jak je ztraceno v temnotě hříchu a smrti. Dal v Kristu to nejcennější, co celé nebe vůbec mohlo dát. Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. Je jen jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Není úžasné, že se s ním můžeme více seznámit a poznat někoho, komu můžeme věřit? Příští téma…

18

2 Život náhoda, nebo záměr?

Recommend Documents