1.zastávka : Bílichov a Přírodní park O naučné stezce Z Bílichova na Milskou stráň
Džbán
Naučná stezka měří 5,5 km, vede po upravené z části asfaltové cestě z Bílichova k Milské stráni, kde je možné se napojit na stávající modrou turistickou trasu a dojít zpět do Bílichova. Stezka je až po Milskou stráň sjízdná i pro cyklisty. Vede kolem tří rybníků až k přírodní rezervaci Milská stráň. Cestou potkáme 8 informačních tabulí, které nás upozorní na přírodní zajímavosti. Obec Bílichov Naše putování začíná na návsi malebné vesničky, z jihu, severu a západu obklopené lesy, které lákají v každou roční dobu k vycházkám, nabízejí prostor k relaxaci, načerpání sil, zamyšlení i poznání nového. Obec Bílichov leží v severozápadním cípu okresu Kladno, 14 km od města Slaný, poblíž obce Hořešovice na území Přírodního parku Džbán. Obklopují nás zejména lesy, na území kterých se nachází několik maloplošných chráněných území - NPP Cikánský dolík, PP na Pilavě, NPP Bílichovské údolí. Název obce Bílichov - někdy Bělichov, podle historiků souvisí se jménem Staroslovanského boha dobra a světla – Běloboha. Ten je zobrazován v jako bíle oděný starec s dlouhou bílou bradou, korunovaný květinovým věncem a se zelenou ratolestí v ruce. Obdobu tohoto jména nalezneme i u jiných obcí – například Bělobožice na Rakovnicku. Možná právě zelená ratolest a květinový věnec symbolizují krásy přírody zdejšího kraje. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1407. V okolí obce můžeme najít velmi vzácnou bylinu kýchavici černou, která je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny, lidově nazývanou černá královská svíce. A právě tuto rostlinu si Bílichov vybral pro svůj znak. Přírodní park Džbán Přírodní park Džbán o rozloze 416 km čtverečních se rozkládá na rozhraní středních a severních Čech na územích okresů Kladno, Rakovník a Louny. Pro svůj výjimečný přírodní a krajinný ráz bylo toto území, ze dvou třetin pokryté lesy a s významnou opukovou architekturou vyhlášeno v roce 1994 Přírodním parkem. Střídají se tu roviny se strmými stráněmi, hluboké strže, bílé opukové stráně, rybníky a chmelnice. Oblast přitahuje milovníky přírody – je tu např. Milská stráň se vzácnými orchidejemi, nebo nejkrásnější 400 letý buk u Mšeckých Žebrovic. Pro luštitele záhad stojí za zmínku prehistorické kamenné řady nad Kounovem, přezdívané český Carnac, které nemají ve střední a východní Evropě obdoby. Zaujme také unikátní opuková architektura, charakteristická pro toto území.
K oblasti se vztahuje také několik pověstí a mýtů – jedna z nich vysvětluje pojmenování oblasti. Vypráví o obrovi, který si nesl plný džbán vody z jezera, najednou zaslechl hlas zvonu a jak se lekl, odhodil obrovský džbán na zem a utekl. Rozlámané střepy džbánu tu leží dodnes a vytékají z nich zbytky vody. Když budeme pečlivě pozorovat krajinu, kterou procházíme a vzpomeneme si při tom na střepy džbánu, zjistíme že ráz krajiny nám je opravdu připomíná. A když budeme hodně pozorní, možná se nám podaří najít i nějaké zkamenělé mušle a ulity ze dna obrova džbánu.
2.zastávka : Na návštěvě u rybářů Stojíme u prvního rybníka, na kterém jako na jediném ze soustavy rybníku v Bílichově, je povoleno rybařit. Kulturní krajina – to co vidíme všude kolem nás. Je to mozaika ekosystémů, které jsou různou mírou ovlivněny
Červená ornice
lidskou činností. Historicky člověk během svého vývoje žije ve vztahu s půdou a přírodou, kterou využívá a různě přetváří ke svému užitku. Současně tak přetváří i krajinu kolem sebe. Ve vztahu k půdě a zemědělství se tak setkáváme s pojmem kulturní krajina. Ta vzniká součinností člověka a přírody. Je charakteristická pro oblasti s vyspělou ekonomikou a dlouhodobým osídlením. Existují různé typy kulturní krajiny, v okolí obce Bílichov se nachází především lesohospodářská a zemědělská kulturní krajina.
Geologie Na tomto místě si můžeme všimnout jedné geologické zajímavosti. Cestou od vesnice jsme prošli kolem červených polí. Ty jsou pozůstatkem z prvohor. Zejména na jaře vznikají v okolí překrásné a ojedinělé barevné kombinace: červená ornice kontrastuje s nazelenalými osetými poli a loukami, tmavé tóny dodávají místní lesy. Mezi tím v údolním svahu občas probleskne erodovaný svah s vystupující světlou opukou. Tyto barevné kontrasty lze spatřit jen v oblasti Džbánu. Místo na kterém se nacházíme, je zlomem, kde opuky už erozními činiteli byly odváty a na povrch se dostávají prachovce s příměsí železa, co má za následek červenou barvu polí. Prachovce jsou sedimentární horniny, jejichž hlavní podíl - dvě třetiny tvoří zrna velikosti prachu. Dle obsahu příměsi železa mají červenou barvu. Kontrast tvoří bělavé, sametové, někdy zlatavě zbarvené opuky, což jsou druhohorní vápencové sedimenty. Fauna Právě se nacházíme na břehu prvního rybníka v místě rekreační osady Malý Bílichov. Toto místo je využíváno hlavně k rekreaci – ke koupání a k rybaření. Když budeme mít trpělivost pozorovat rybáře a hlavně jejich úlovky, můžeme zde vidět – kapra obecného, lína obecného, okouna obecného, štiku obecnou. A když se v průběhu léta tiše posadíme na břeh, hlavně k večeru, můžeme pozorovat krásně zbarvené zástupce bezobratlých. Kolem rybníka zahlédneme poletovat vážku ploskou či vážku červenou a šidélka kroužkovaná.
Vážka ploská
Šidélko kroužkované
Vážka červená
Kapr obecný
3.zastávka : Na cestě Na Pilavu Právě procházíme územím mezi prvním a druhým rybníkem. Vlevo je odbočka na cestu, po které je možno dojít k Přírodní památce Na Pilavě, kdysi taky nazývané Kravský dolík. Přírodní památka Na Pilavě je jednou z nejstarších ve Džbánu. Je to lesnaté údolíčko mezi obcemi Malý Bílichov a Líský s porosty smrku ztepilého, modřínu opadavého, borovice lesní a buku lesního . Přírodní památkou byla vyhlášena roku 1969 z důvodu výskytu kriticky ohrožené kýchavice černé, která je v současnosti potlačována lesním porostem a roste tady ve sterilním – nekvetoucím a nemnožícím se stavu. V okolí Pilavy můžeme vidět i další ohrožené rostliny, například lilii zlatohlávek , lýkovec jedovatý , okrotici červenou .Pro oblast údolíčka jsou typické půdní sesuvy – posun tvrdých opuk po měkkých slínech.
Co tu můžeme vidět? Z fauny můžeme zahlédnout běžné lesní druhy – veverka obecná, srnec obecný. Z motýlů tu poletují zejména pěnodějky a vřetenušky. pěnodějka
vřetenuška
Na jaře naši pozornost přiláká zejména krásně rozkvetlý les. Jaterník podléška, devětsil bílý, sasanka hajní, křivatec žlutý, lýkovec jedovatý, orsej jarní, plicník lékařský, kopytník evropský, sasanka pryskyřníkovitá, pstroček dvoulistý, bažanka vytrvalá .Všechny tyto byliny souhrnně označujeme pojmem jarní bylinný aspekt
Bažanka vytrvalá
Devětsil bílý
Lýkovec jedovatý
Jaterník podléška
Kopytník evropský
Co je jarní bylinný aspekt ? Na jaře se v bylinném patře listnatého lesa objeví velké množství kvetoucích bylin.Těmto bylinným porostům říkáme jarní aspekt. Jsou to druhy, které potřebují ke kvetení světlo, jehož je v listnatém lese z jara, před vyřašením listů, ještě dostatek. Po olistění mizí a jsou střídány druhy, které jsou méně náročné na světelné podmínky. Během roku se tak společenstva obměňují. Jinak těmto bylinám můžeme říkat jarní efemeroidy.
4.zastávka : Chráněná území Nacházíme se na místě, kde nás ze všech stran obklopují chráněná území. Nejblíž k nám jižním směrem se rozprostírá PP Na Pilavě – kdysi nazývaná Kravský dolík – jedná se o zalesněný svah kulturními porosty
Kýchavice černá - květ
.
smrku ztepilého, modřínu opadavého, borovice lesní a buku opadavého. Přírodní Památkou bylo toto území vyhlášeno 20.1.1969 a jejím posláním je především chránění populace kýchavice černé. Tato rostlina se v Čechách vyskytuje jen v několika lokalitách. Je to rostlina ohrožena a zákonem chráněna. Na jaře nás zde uvítá krásný rozkvetlý les – jarní aspekt, v létě můžeme potkat vzácnou lilii zlatohlavou nebo medovník meduňkolistý řazený taky k vzácnějším druhům naší květeny. Zahlédnout zde můžeme i chráněnou Střevíčník pantoflíček
veverku obecnou.
Severním směrem od nás, poblíž obce Zichovec se nachází evropsky významná lokalita. Národní přírodní památka Smradovna. Jméno území má pravděpodobně svůj původ v historii, kdy se sem svážela uhynulá zvěř. Lokalita je chráněna z důvodu výskytu orchideje střevíčník pantoflíček, který je v červeném seznamu zařazen mezi silně ohrožené druhy naší květeny. Dalším významným zástupcem je zvonovec liliolistý zařazen ke kriticky ohroženým druhům naší květeny.
Lněnka zobánkatá Ještě dál na sever se rozprostírá Národní přírodní památka Cikánský dolík. Jedná se o jižní svah Samotínského potoka. Hlavním předmětem ochrany je kriticky ohrožená rostlina lněnka zobánkatá. Kolem pramenů ve svazích jsou malé mokřady a slatiny kde se daří dalším vzácným a chráněným rostlinám, roste zde např. zvonečník hlavatý v červeném seznamu zapsán jako silně ohrožený a zákonem chráněný.
Přibližně uprostřed naší naučné stezky dojdeme poblíž NPP Bílichovské údolí. NPP byla vyhlášena v r. 2007 Tady, převážně v dolní části svahu, se nachází několik svahových pramenišť, které podminují vznik malých bažin. Setkat se tady můžeme i se silně ohroženou okroticí červenou. Okrotice červená
Vstavač nachový
Když dojdeme až na konec naší naučné stezky čeká nás odměna v podobě velmi ceněné botanické lokality – přírodní rezervace Milská stráň. Je to strmá opuková stráň pod obcí Milý, známá především populací vstavače nachového, zařazeného mezi silně ohrožené druhy, taky zde najdeme střevíčník pantoflíček. Můžeme se potkat s ještěrkou obecnou anebo vidět cikádu chlumní.
5.zastávka : Odpočívadlo u druhého rybníka Cesta nás dovedla ke druhému ze tří rybníků. Tento je hlavně chovným, nesmí se tu rybařit, zato je v letních měsících hojně využíván k rekreaci.
Koncem března a začátkem dubna nás v těchto místech uvítá hlasitý žabí koncert. Když popojdeme po břehu blíže k vodě, chvíli postojíme, už za malou chvíli můžeme pozorovat námluvy i páření ropuch. Opodál ve vodě jsou dobře viditelná hejna plotic s červenými ploutvemi. Ropucha obecná Od jara do podzimu se nám může poštěstit zahlédnout na štěrkovém svahu na slunci se vyhřívající ještěrku živorodou. Celé léto kolem nás
poletuje mnoho žluťásků, bělásků a baboček. Bělásek řeřichový
Žluťásek řešetlákový
Babočka kopřivová
U rostlin je dobře pozorovatelný letní bylinný aspekt, tvořený např. druhy jako je zvonek řepkovitý, čistec lesní, jetel prostřední, černohlávek obecný, čičorka pestrá, lilie zlatohlávek, oměj vlčí mor, vikev ptačí, mochna nátržník, třezalka tečkovaná, kopretina bílá. Osvěžit se můžeme jahodníkem truskavcem, lidově řečenou lesní jahodou. Pestřenka pruhovaná
Čičorka pestrá Kopretina bílá
6.zastávka : Na návštěvě u čolků, vážek a žab Došli jsme zhruba do půlky trasy a stojíme na břehu třetího rybníka. Třetí rybník ze soustavy rybníků je jediný bez většího zásahu člověka. Můžeme tu pozorovat rozmanitou zvířenu i květenu. Určitě zde stojí za zmínku obojživelníci. V druhé polovině dubna tu dochází k páření čolků a mloků. V tomto období tu můžeme dobře pozorovat dospělce čolka obecného i horského a taky mloka skvrnitého ve svatebních šatech. Takto pestrobarevní jsou jen v době námluv. Později ve vodách rybníka najdeme jejich maličké larvy. Jejich vývoj v dospělého jedince trvá 3 měsíce. Od poloviny jara do pozdního léta nás ve vodě zaujmou velké jakoby přelévající se „černé fleky“. Ty tvoří pulci žab. Z plazů nás může postrašit užovka obojková, kterou poznáme podle žlutých měsíčků za hlavou. Užovky nepatří k jedovatým hadům, přesto se jí nedotýkáme! Další, neméně zajímavý zástupci fauny jsou vážky a šidélka. Vážky zde můžeme pozorovat ve všech jejich stádiích.
Čolek obecný – svatební šat Užovka obojková
Čolek obecný - larva
Znakoplavka obecná
Potápník vroubený
7.zastávka : Bílichovské údolí Nacházíme se poblíž významné Národní přírodní památky Bílichovské údolí, které leží na severovýchodním okraji masivu Džbán.Na území se nachází několik prameništ, která podmínila vznik malých svahových bažin a slatin. Kolem prameništ je půda často obohacena humusem a právě tady roste kriticky ohrožená kýchavice černá kterou má obec Bílichov ve znaku i vlajce. Kvete v polovině léta temně nachovými květy. Lidově se nazývá královská svíce. Území se nachází na strmém severovýchodním svahu v údolí Zlonického potoka. Bílichovské údolí o rozloze 8,48ha bylo vyhlášeno 11.6.2007 Národní přírodní památkou. Když se zde rozhlédneme uprostřed léta kolem místa, kde stojíme, na první pohled před sebou vidíme stráň plnou náprstníků hlínožlutých a červených. Oba náprstníky mají u nás odlišnou historii: náprstník hlínožlutý je součástí naší květeny odedávna, náprstník červený je původní v západní Evropě a do Čech se dostal počátkem 19. století jako léčivka a medonosná rostlina, byl často vyséván a zplaněl. Náprstník červený
Při podrobnějším zkoumání najdeme taky zeměžluč lékařskou, plavuň pučivou, vikev ptačí, krtičník hlíznatý s jeho obvyklým nájemníkem housenkou motýla kukléřky krtičníkovité, a diviznu černou.
Kukléřka krtičníková housenka
Plavuň pučivá
Divizna černá
Kukléřka krtičníková
dospělec
8.zastávka : Chmel, chmelnice a pivo chmelnice
Došli jsme až k chmelnicím, kde nás zaujme krom chmele charakteristické zbarvení půdy. Významným krajinným prvkem Džbánu jsou podobně jako na Žatecku tzv. červené půdy. Výrazně načervenalé zbarvení zdejších polí působí příměsi železa v permokarbonských pískovcích v podloží vlastní křídové plošiny. A protože Džbán leží ve srážkovém stínu Krušných hor (jde o jedno z nejsušších území v celém Česku), jsou tu ideální podmínky pro růst chmele, rostliny využívané zejména k výrobě zlatavého pivního moku. Za kolébku piva je považovaná stará Mezopotámie a Sumer, kde bylo vyráběno již 10 000let př.n.l. Ale až přibližně v 15. st se začalo k výrobě piva používat chmele, vznikl nový druh piva, tzv. chmelené. To se stalo tak populární, že od 18. století se už vyrábí pouze pivo chmelené. Dle archeologických výzkumů je doloženo i dřívější obyvatelé na území Čech připravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici jsou údaje o vaření piva např. keltskými bóji nebo Slovany.
Tajemství báječného českého piva spočívá v tom, že česká země má ideální podmínky pro pěstování chmelu. Česká nadační listina z 30 let 11. st knížete Břetislava je nejstarší doklad o pěstování chmele v Čechách. První zmínky o pěstování této rostliny v Bohemii jsou z roku 859 našeho letopočtu, a již od roku 903 Češi začali vyvážet pivo do jiných zemí. Český chmel byl natolik výjimečný, že král Václav prohlásil, že každý, kdo ukradne výhonek, aby ho pěstoval v cizí zemi, bude popraven. V roce 1088 byl založen první oficiální pivovar - Břevnovský klášterní pivovar v Břevnovském klášteře.
Chmel otáčivý ( Humulus lupulus) Vytrvalá, dvoudomá rostlina (liána) s 3 – 5 m dlouhým stonkem, zelenými listy s pilovitými okraji, květy samčí žlutavě zbarvené, samičí v hustých svazečcích s listeny zelenavými. Plody vejcovité nažky v šišticovitých převislých plodenstvích. Je to stará kulturní rostlina, používaná v pivovarnictví a také ve farmaceutickém, potravinářském a voňavkářském průmyslu. Společně s ječmenem je jednou ze základních surovin pro výrobu piva. Dodává pivu typicky nahořklou chuť. Chmel se pro potřeby pivovarnictví pěstuje na chmelnicích a pěstují se výhradně vybrané vyšlechtěné odrůdy samičích rostlin, ze kterých se sklízejí plodenství, tzv. chmelové šištic Ty nesmí být opylené, protože to kvalitu chmele výrazně sníží. Je nutno tedy dbát na to, aby se v okolí chmelnic nevyskytovaly samčí rostlinky chmele. České odrůdy chmele patří mezi odrůdy nejvyšší světové kvality. V současnosti patří Čechy mezi 5 největších pěstitelů chmelu na světě. Nejvyužívanější odrůdou je tzv. Žatecký chmel, který je využíván pivovary na celém světě k výrobě kvalitního piva, kterému dává právě tato odrůda výrazné aroma. Žatecký chmel se využívá např. k výrobě piva Radegast nebo Pilsner Urquell nebo Gambrinus. Pivovarnictví je ve zdejších krajích stále zachováno, přesvědčit se o tom můžete ochutnávkou v okolních pivovarech
Zichovec v Zichovci a Antoš ve Slaném.
Samčí šištice
Samičí šištice
9.zastávka : Naši opeřenci Stojíme mezi chmelnicí a lesem. Naskýtá se nám krásná možnost poslouchat i pozorovat naše opeřence. Možná uslyšíme pravidelné ťukání do stromů, které vydává strakapoud velký. Při pohledu do korun stromů, se nám může poštěstit ho i vidět. Dalším hlasem, který určitě poznáme a dokážeme ho přiřadit majiteli je typické „kuku-kuku“, které patří hnízdními parazitovi, kukačce obecné A – spár ( sýkorka) B – kráčivá noha (bažant) C – částečný srůst tří prstů (ledňáček) D – plovací noha (morčák) E – lemovaná noha (liska) F – veslovací noha (kormorán)
Sýkora modřinka
G – šplhavá noha (strakapoud) H – závěsná noha (rorýs)
Sýkora koňadra
Kalous ušatý
Můžeme tu hlavně slyšet, ale i vidět zástupce pěvců, dravců, šplhavců a i když budeme mít štěstí, tak i sov. Jak je ale rozeznáme? PĚVCI – jak jméno napovídá, mají dobře vyvinuté hlasové ústrojí a charakteristickou vlastností je tedy zpěv. Dalším znakem, je typické postavení prstů na noze, tři dopředu a jeden dozadu. Mezi pěvce patři většina opeřenců, proto mezi nimi panuje vysoká variabilita. Většinou jsou menší a drobnější tělesné stavby. A koho tu můžeme vidět? Sýkorku modřinu, kosa černého, kukačku obecnou. DRAVCI – tyto ptáky opět trefně charakterizuje jejich společné pojmenování. Potravu, která se povětšinou skládá z menších hlodavců, si aktivně loví. K lovu a trhání masa mají uzpůsoben zobák i stavbu nohy. Na obrázku můžeme porovnat rozdíly ve stavbě nohou. Na stromech u polí často můžeme vidět káně lesní, nebo poštolku obecnou. SOVY – jsou noční ptáci, tzn. začínají být aktivní ve chvíli, kdy se sešeří a jejich aktivita ustává za svítání. Pro dobrou a snadnou orientaci za tmy využívají výborný zrak a sluch. Mají husté, měkounké peří, takže jejich let je sotva slyšitelný. Kdo nás tu může v noci vyděsit svým „huhůůů“ ? Kalous ušatý.
10.zastávka : Milská stráň Došli jsme až na konec naší naučné stezky a nacházíme se nad přírodní rezervací Milská stráň. Pokud dojdeme do obce Milý, můžeme pokračovat po modré značce zpět do Bílichova anebo se vydáme po žluté do obce Srbeč. Milská stráň je botanicky velice cenná lesostepní stráň, tvořená mozaikou bývalých pastvin, vápnomilné květeny, teplomilných křovin, opukových odvalů a místy i populacemi chladnomilných rostlin a živočichů. Jde o typický příklad příkrého svahu v oblasti Džbánu. Po cestě se dostaneme do obce Milý v okrese Rakovník. Pod Milskou strání protéká Hřešický a Bakovský potok. Důvodem ochrany území je výskyt vzácných chráněných rostlin. Přírodní rezervace je známá díky nejpočetnější populaci v ČR naší nejvyšší orchideje vstavače nachového. Kromě této vzácné byliny se tu setkáme i s dalšími zajímavými a vzácnými rostlinami jako je medovník meduňkolistý, kamejka modronachová, hořeček brvitý, okrotice bílá, a několik druhů kruštíků. Můžeme zde potkat lilii zlatohlavou či sasanku lesní, v létě rozkvétají chrastavce a chrpy, na které často usedají vřetenušky. Modře kvete rozrazil ožankolistý a ostrožka stračka. Ze zvířat můžeme pozorovat cikádu chlumní, ropuchu obecnou, ještěrku obecnou, slepýše křehkého či užovku hladkou.
Milská stráň se vstavačem nachovým
Záraza bílá
Cikáda chlumní
