Puťák Beskydy 2008 Mílí mládežníci, mokré prádlo se suší na balkoně, promočené boty jsem vycpal novinami, svůj břich zaplnil pečeným kuřetem a po dlouhé době jsem zasedl ke svému pc, pěkně jsem si natáhl nohy na stůl, klávesnici položil na kolena a rozhodl se, že pro Vás sepíši shrnutí z naší týdenní výpravy. Nechť je tato stránka pro ty, kteří se zúčastnili pěknou vzpomínkou, pro ty, kteří nešli okénkem do naší pouti a také motivací pro příští výpravy!! Nejprve uvádím zápis z našeho puťákového deníčku. Pro celkovou zábavnost celé výpravy nezbylo na psaní moc času, ale i přesto se na stránkách mého kroužkového deníku objevilo několik odstavců textu, který aspoň trošičku přiblíží dění na výpravě. Děkujeme Lence za zapisování.
30.července Milý deníčku, dneska je čtvrtek čili den čtvrtý našeho putování po Beskydech. Zatím máme jeden zápis o našem výšlapu na Lysou horu, což je mimochodem nejvyšší hora Beskyd. Kdo je tady? Letos nás putuje sedum. Z loňska zůstali Honza a Aňa Mackovi, Pavel Kaštánek a Lenka Čížková. Přibyli Jirka Milata, Böhm Petr a Jiří Čížek. Nebudeš mi věřit, jak jsme letos začali. Inu nestihli jsme vlak. Bylo to fakt o vteřiny :-(. Ale znáš nás. My jsme nelenili a využili čas a nakoupili jsme si na tři dny dopředu. Nakupovali holky, takže úplně množství nebylo v pořádku, ale hladem jsme rozhodně netrpěli. Akorát jsme zapomněli, že se k nám připojí Jirka Milata a nakoupili jsme jablka , sušenky i lízátka :-) jen pro šest. Cesta byla celkem dlouhá. Před námi seděli Španělé, kteří skoro ani na chviličku nezavřeli pusu. Bylo to legrační poslouchat. Někteří z nás ale nebyli moc nadšení, protože chtěli spát, ani MP3 nepomohlo. Z Ostravy jsme pokračovali do
1.sprna Milý deníčku, Dneska jsme měli odpočinkový den. Nevěřil bys, co jsme dělali. Ráno jsme sešli do horní Bečvy a našli spoj pro Jirku do Prahy. Ostatní už zatím nakoupili oběd a netrpělivě nás vyhlíželi. Na koupališti (spíš u přehrady) jsme strávili pár hodin. Jirka nám odjel. Ještě předtím jsme měli točenou zmrzlinu. Byla výborná. Znovu jsme po nějaké době i po posílení pivem a čipsama skočili do vody a plavali na druhý břeh. O chvíli později nás opustil i Jirka Milata, který má příbuzenské radovánky :-). My jsme se nepodívali, kdy nám zavírají sámošku a přišli jsme o 20 minut později. Naštěstí naši hoši mají rychlý mozek a dojeli autobusem k jinému obchodu a nakoupili. My jsme nepochopili jejich signál a v yšli jsme na jiný rozcestník. Nakonec jsem došli na ten správný za necelou pětiminutovou pauzu už virtuálním spojením zjistili kudy dál. Měli jsme jít pomalu do hor. Poslechli jsme rozkaz a stavil se v kavárně na ještě jednu kopečkovou zmrzlinu. Když opomenu pohledy místních návštěvníků na nás a naše baťohy tak byla opravdu perfektní a výborn!! Dnešní výstup (asi pět km) byl krásný a namáhavý. Potkali jsme srnku, která neutekla. Pavel nás poučil o životě: “Hloupý dává, hloupější kdo nebere“. Teď máme docela hezké místo na spaní, akorád je tady dost hmyzu.večeře měla být překvapením, ale liška bystrouška Aňa přišla na to, že to jsou párky, už jsou skoro uvařené hm:-) Dobrou chuť!! A dobrou noc!! 2.srpna Milý deníčku. I když náš původní plán byl dojet až v neděli odpoledne domů, tak po usilovném a vytrvalém dešti jsme se rozhodli jet už dneska večer. Teď je půl jedenácté a my máme před sebou ještě hodinu a půl. Honza Macek až do teďka usilovně počítal peníze. Mračil se u toho a nebyla s ním žádná legrace. Udělal jednu chybu a proto mu to nevycházelo. Ale my dobří matematici víme, že chybu je potřeba nalézt a přepočítat. Nakonec i Honza se dobral ke správnému výsledku. Dneska jsme šli na Radegast a Radhošť. Cestou jsme potkali Pivní hlídku a dostali od nich pivo. Já to málem nestihla pobrat:-) Pět metrů za tím byl pramen, tak jsme si alespoň (někteří už po několikáté:-)) vyčistili zuby. Také jsme narazili na ceduli kde psali, že se v této oblasti opravdu vyskytují vzácné šelmy medvědy a jiné potvory.
Cesta na Radhošť byla plná lidí pohybujících se pěší chůzí. Došli jsme až do místní kaple, kterou prý založili Cyril a Metoděj. Začalo pršet a také a tak jsme se schovali. Pán chtěl s námi zpívat, a tak jsme si zaspívali v kapličce za deště „Mariánskou Mši“ Máme prý slabé hlásky:-) Když přestalo přestalo pršet, vyzazili jsme na cestu. Jenže za pár minut se rozpršelo tak moc, jak jsme to už ldouho nezažili a my dojeli s pomocí autobusu na vlakové nádraží úplně promočení. Ale po kafi a čokoládě nám bylo lépe:-) A co naši putovatelé? Jak se jim letos líbilo na puťáku? Všem se líbilo. Buď kývali, nebo spokojeně mručeli :-) Tak se s tebou můj milý deníčku asi rozloučím a snad se ještě setkáme. Díky za společnost!!:-)
Jak vidíte, výlet to byl zdařilý. Děkujeme Pánu Bohu za to, že jsme tam mohli takhle spolu jít, za pěkné počasí a že nás po celou cestu provázel. Nyní technický popis cesty: Odjezd v Pondělí 28.7. z Hlavního nádraží expresem do Ostravy, tam přestup do lokálky do Frýdlantu nad Ostravicí. Odtud pěšky po zelené. Přespání na Lukšinci. Druhý den dovršení výstupu na Lysou horu (1328m). Pak po červené k hranicím se Slovenskem na Bílý kříž a po zelené do Údolí Černé. Kde jsme přenocovali. Ve středu podél Černé na rozcestí St. Hamry – Černá. Přes Bílou po zelené do Údolí Velké Smradlavé
a
k hranicím
na
Bumbálku.
Přespání kousek za ní, poprvé s plachtou proti dešti, protože nás vyděsila přeháňka.
večerní
Čtvrteční pochod byl veden mimo naší mapu a to z Třeštíku po zelené a cyklistické cestě číslo 472 do Miloňova, chvíli po modré a pak na žlutou a na naší mapě jsme vykoukli kousek nad Horní Bečvou. Pátek jsme strávili v Horní Běčvě u místní přehrady. Večer jsme vylezli po žluté na rozcestí Kladnatá. V sobotu jsme došli až na Radhošť, kde nás zastihla pořádná bouřka, před ní jsme se schovali v kapličce Cyrila a Metoděje. Při sestupu nás osprchoval pořádný lijavec a tak jsme plně mokří dorazili do Frenštátu pod Radhoštěm. Domů jsme jeli přes Valašské Meziřičí, Hranice na Moravě a do Prahy. Na Hlaváku jsme se rozběhli na metro kolem půlnoci. Celková
délka
vzdušnou odhadem
trasy
trasou asi
a
80km.
Celková náročnost trasy –
velká,
přestávky
ale
četné
nám
cestu
velice usnadnili. Nejvyšší
překonané
převýšení: Ostravice – Lysá
hora
781m
prudkého stoupání
Na závěr dodávám dochovaný úryvek spisu o Beskydské zvěřině, jehož autorem je sám slovutný Jíří Milata:
O místní medvědině aneb Populace medvědů v Beskydech Medvědi zde žijí v lesích. Pohybují se tiše, takže člověk cítí permanentní ohrožení, neboť medvěd může zaútočit kdykoli…odkudkoli!!! Hlavně Aňa se cítí být ohrožena – zřejmě proto, že jest žena milejší medvědu než muž – nuž, cítí se býti ohrožena. Lenka o něco míň, ale taky. V noci se tudíž mnoho nenaspí, kvůli falešným poplachům. A nejhorší ze všeho jsou vlci. V noci štěkali a chtěli přivést posily, jak tvrdila Lenka. Říkala, že mají někde základnu a odtamtud pořádají útoky na slušné lidi. Ale my jsme jí přesvědčili, že to byl srnec. Holky vyslovily obavu, že teď – když jsem v tom Šengenském prostoru – k nám mohou volně přicházet i medvědi ze Slovenska. A tam je jídla mnohem víc, než u nás. Objevil se dokonce nápad utéci před medvědem na strom. Tuto možnost jsme projednali, po dlouhém rockování však zavrhli. V lese na nás pořád něco útočí – alespoň podle některých. Zajíc je podvodník a nedá se mu věřit. Honza mě občas v noci hladí po hlavě, občas se spolu převlékáme v naší improvizované převlékárně, kterou – bez našeho svolení – už užívají i cizí lidé. Honza mi řekl, že když mě bude hladit chlupatou rukou na hlavě, tak to není on. A tím se dostáváme opět k medvědům. Je to osud. Jdou si pro nás. Nevíme, kdy nás dostihnou.
