Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1 č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Ryazaň M5 Mall – z jedné strany na druhou ani nevidíte ROZHOVOR: Petr Novotný: Mám skutečně rozličné zájmy PROJEKTY: Závodiště pro chrty Praha – Motol, Rezidence Lannova Praha 1, Jinonická vyhlídka, Bitrub International Krasnoarmejsk, Chovánek Brno, Administrativní budova Biskupská – Ostrava TRENDY: Elektroinstalace v zateplení fasády
11
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Pro rok 2011 máme dobrý základ!
ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
Milí kolegové, přátelé, chci Vám popřát zdraví, štěstí a pohodu do roku 2011. Už teď si dovolím tvrdit, že to bude rok úspěšný, i když krize respektive recese ve všech sférách hospodářství zdaleka nekončí. Krize se ale stává jakýmsi klišé a když se někomu nedaří, automaticky to vztahuje k tomu, že je krize. Položme si spíše otázku, jak bylo před pádem prvních amerických bank před mohutnými otřesy světového průmyslu.
reportáž Ryazaň M5 Mall – z jedné strany na druhou ani nevidíte ........................ 2/3
ROZHOVOR Petr Novotný: Mám skutečně rozličné zájmy .................................................... 4
ROZHOVOR Milan Oplíštil: Vím o sobě, že jsem workoholik ................................................ 5
ROSS aktuálně Závodiště pro chrty Praha – Motol, Rezidence Lannova Praha 1, Jinonická vyhlídka ..................................................................................................... 6
Naše firma má ale dobrou startovací pozici. Má schopné obchodníky a manažery a především Vás – techniky a montéry, prostě odborníky, bez kterých bychom nebyli tam, kde jsme. A protože obory, ve kterých se pohybujeme, jsou týmové, musíme hrát jako tým. Chci Vás o to znovu požádat, chci Vás vybídnout k loajalitě a jisté profesionalitě, která se vám nepochybně vrátí.
ROSS aktuálně
Uplynulý rok byl radostný. Na podzim se zcela jednoznačně prokázalo, že chotěbořský pivovar nebyla vůbec špatná investice. Získali jsme dva prestižní tituly a o naše pivo je zájem. Navíc máme stejné pivovary stavět v zámoří, což je naplnění původního předpokladu. Už na začátku jsme si řekli, že nejde jen o pivo. Jde o moderní továrnu, ve které je celá řada našich sofistikovaných technologií a systémů. V tomto případě platí, že risk je zisk.
HISTORIE
Riskem byl i Villa Park Čechovka. Prodej bytů sice neprobíhá podle našich nejlepších představ, výrazně jsme ale zabodovali v celostátní soutěži Nejlepší z realit – Best of Reality. A dobré, v tomto případě nadstandardní, zboží si svého zákazníka nakonec vždycky najde. Čeká nás rok 2011, rok ve znamení velkých zahraničních zakázek. Pro ruskou společnost Bitrub International budeme stavět továrnu na výrobu bimetalu. Těší mě o to víc, že to je společný projekt naší firmy a havlíčkobrodského architektonického ateliéru H3 a k tomu za peníze České exportní banky. V historii naší firmy jde bezkonkurenčně o největší zakázku, jejíž rámec překročí 800 milionů korun. Pokračujeme ale i na dalších stavbách – v ruské Ryazani, v Ostravě v obchodním centru Nová Karolína a v Praze na Jinonické vyhlídce. Ještě jednou Vám přeji úspěšné vykročení do nového roku! Roman Stryk, generální ředitel
Bitrub International Krasnoarmejsk, Chovánek Brno, Administrativní budova Biskupská – Ostrava ................................................... 7
ROZHOVOR Václav Mlčák: Člověk má dělat to, co ho alespoň trochu baví ...................... 8 Stavitelé František a Otakar Liškové ................................................................... 9
TRENDY Elektroinstalace v zateplení fasády ................................................................... 10
VĚRNÍ ROSSU Drahomír Brabec, Tomáš Štancl, Jaroslav Dvořák, Josef Klein, Miloš Jirka ......................................................................................... 11
slovensko Slovenské hory a cestovní ruch .......................................................................... 12
MEXICO A country with many different faces ................................................................. 13
ROSS PODPORUJE Nový klub Oko v Havlíčkově Brodě ................................................................... 14
POZVÁNKY Pojďte s námi plesat! ............................................................................................. 15
UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Ryazaň M5 Mall – z jedné strany na druhou ani nevidíte
V ruském městě Ryazaň staví česká společnost obrovské obchodně zábavní centrum. Je pojmenované po silnici vedoucí od Moskvy M5 Mall. Jde o architektonicky zajímavě řešenou přízemní budovu s až neuvěřitelnou rozlohou. Investorem díla, jehož náklady dosáhnou 120 milionů eur, je společnost Ryazan Shopping Mall. Na financování se podílí Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost. ROSS Holding na místě zajišťuje veškeré elektroinstalace. metrů čtverečních prodejních ploch,“ vítá mě na stavbě projektový manažer společnosti ROSS Holding Josef Klein. K obchodnímu centru náleží parkoviště pro téměř dva tisíce vozů. „Takto to projektanti a architekti nakreslili, je to neuvěřitelně rozsáhlý komplex na ploše bezmála 25 hektarů,“ počítá Klein. Mohu potvrdit, že když si člověk stoupne zhruba doprostřed stavby, tak nevidí ani na jeden konec. V Česku jsou velká obchodní centra většinou mnohopatrové budovy, v Ryazani je to stavba přízemní, o to ale větší.
Prvně si beru k ruce mapu. Ryazaň leží asi 200 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. K městu vede mezinárodní silnice označená M5. Usedám proto do letadla z Prahy do Moskvy. Letiště Sheremetyevo – to je první, co vidím při vystupování z letadla v ruské metropoli. Teď rychle do aero-expresu směrem na Běloruské železniční nádraží. Od cíle mé cesty mě dělí tři zastávky metrem a potom asi tři hodiny ve vlaku. Po chvilce spánku jsem v Ryazani – hlavním městě Razaňské oblasti. Historické město s miliónem obyvatel na břehu řeky Oky má poutavou minulost. Jeho počátky se datují od 11. století. To, co nás ale zajímá, je něco docela jiného, dnešním jazykem možná chrám konzumu. M5 Mall je obrovský komplex na okraji Ryazaně směrem od Moskvy, který obyvatelům nabídne nakupování, zábavu, trávení volného času a další moderní výdobytky. „Je to obrovská přízemní budova, kde má být až 70 tisíc
2 / Reportáž
Investor plánuje do M5 Mall umístit hypermarket Karusel s plochou kolem jednoho hektaru, kinosály a také obchod s elektronikou Eldorado s asi třetinovou rozlohou. „Zbytek mají být normální nájemní obchody a obchůdky a kavárny tak, jak je známe z Česka,“ dozvídám se dál. ROSS v Ryazani získal zakázku asi za pět a půl milionu euro. „Jsou to kompletní elektroinstalace – slaboproud i silnoproud, dále měření a regulace
v systému Siemens.“ Na místě je ale jen asi šest českých zaměstnanců. Kromě Josefa Kleina také druhý projektový manažer Tomáš Matušinský, správce dokumentace Roman Krejčí, dva technici a také asistentka Táňa Timčenko z Ukrajiny, která rozumí česky, zajišťuje komunikaci s ruskou stranou a vede ekonomickou agendu. „Bez ní bychom se tu neobešli, přeci jen zná ruské poměry, normy, dokáže s nimi perfektně mluvit a byť jsou naše jazyky podobné a všichni jsme se rusky učili, tohle je trochu jiná záležitost,“ pochvaluje si manažer. Vlastní práce totiž realizuje ruská společnost jako subdodavatel ROSSu. „Vůbec poprvé se nám podařilo takto postoupit kompletní zakázku. Pro nás je to mnohem výhodnější, než kdybychom sem přivezli několik desítek vlastních lidí. Takto je hlídáme, jedeme přesně podle dokumentace a navíc oni znají ruské normy a o to je to jednodušší,“ vysvětluje Roman Fiala, který do ruského města také přicestoval. „Pracovat v zahraničí mnohdy naráží právě na ty před-
pisy, které se od našich evropských standardů odlišují. Z obyčejné zásuvky tady sice jde klasických 220 voltů, jsou tu ale jiné průřezy vodičů a jiné předpisy při zapojování. Právě proto jsme ve styku s místními odborníky. Spoustu dalších věcí už převzali z Evropské unie, zdaleka to ale není všechno,“ dodává Roman Fiala. Nejsou to ale jen místní předpisy a normy, na co naráží práce na východ od naší země. V Rusku je jak známo velká zima a vzhledem k tomu, že Ryazaň je ještě za Moskvou, je to o to horší, respektive mrazivější. Sám mám teplý kabát, rukavice a čepici. „Dnes je minus dva-
cet a prý bude ještě víc, jsme zkrátka v Rusku,“ usmívá se také teple oblečený Josef Klein. Zima komplikuje především venkovní práce. „Vidíte sám, že je hotová ocelová konstrukce, částečně je opláštěná. Venku je zpevněná jen část parkovišť směrem od silnice, zbytek je zatím bahniště,“ ukazuje Klein. Obchodní centrum M5 Mall bude podle plánu generálního dodavatele otevřené příští rok. Je stanovené datum 27. září 2011. Tehdy se sem také podívá první návštěvník. „Celé to bude opravdu nadstandardně vybavené, například svítidla mají být od těch nejluxusnějších výrobců. A nejsou to jen světla, která
nás primárně zajímají, protože souvisí s naší prací,“ čte z dokumentace Roman Fiala. Součástí centra má být také multikino a další zábavní a volnočasové atrakce. Generálním dodavatelem stavby je firma PSJ a obchodní centrum je její historicky největší zakázkou. Sečteno a podtrženo, lidé v Ryazani budou mít kam chodit nakupovat a trávit volné chvíle. Při cestě zpět se na nádraží bavím s místní mladou ženou: „Vím, že to bude obrovské, už se těším. Jenom nevím, jestli tam dostanu také svého manžela, který nakupování nemá rád,“ posteskla si na závěr. (rah)
M5 Mall je na naše poměry skutečně obrovské nákupní centrum. Svým návštěvníkům nabídne nebývalý luxus.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
PETR NOVOTNÝ
Mám skutečně rozličné zájmy Petr Novotný v Havlíčkově Brodě podniká. Má knihkupectví, kavárnu, hotel Zlatý lev a provozuje také Penzion Hurikán v Kotlině. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby k tomu nebyl jedním z nejlepších světových skateboardistů, nehrál na piano, nevydával komiksové knihy a tu tam si nevyrazil do španělského poutního místa Santiago de Compostela. Samozřejmě pěšky! Sám o sobě říká, že ho baví něco budovat.
Ve čtyřiačtyřiceti letech je Petr Novotný šestým nejlepším skateboardistou na světě a dostal se na stránky prestižního časopisu CONCRETE WAVE.
4 / Rozhovor
Skateboard, klavír, četba, chůze, vydávání knih – co to má společného? To nevím (smích). Jsou to velmi rozličné zájmy. Už od mládí jsem sportoval - hokej, basketbal a také skateboard. Postupem času jsem se dostal ke knížkám, přestal jsem sportovat a věnoval se spíš literatuře. A na stará kolena jsem se zase vrátil ke sportu.
K poutnímu místu Santiago de Compostela míří mimo jiné zástupy poutníků, kněží, řeholníků a misionářů. Proč jste tam šel právě vy? Mě to tam katapultovalo. Rozhodoval jsem se, že tam někdy půjdu. A pak přišel den, kdy jsem si opravdu řekl: musím jít! Sebral jsem se, odletěl do Paříže, kde mám takové své oblíbené místo a právě z toho místa jsem vyrazil. Jsou to dva tisíce kilometrů. Ten první měsíc, co jsem šel Francií, byl hodně náročný. Puchýře, fyzická bolest a únava. Zapomněl jsem tam ale na všechny starosti.
Jak jednoduché! A Bacha už umíte? Umím, dokonce i Haydna, Mozarta a další. Nikdy bych nevěřil, že se naučím hrát.
Na skateboardu nejezdíte žádné dálkové trasy, jste technický jezdec a momentálně patříte ke světové špičce. Pamatujete si na svoje první prkýnko? Díky mému kamarádovi, který měl tenkrát na konci 70. let tetu v západním Německu, jsme získali první skateboard. Byli jsme takoví průkopníci ježdění v Čechách. Problémy jsme neměli, alespoň v Brodě ne. V jiných městech to bylo složitější, mnohdy na tom jezdili pankáči, lidé na to pohlíželi jako na kapitalistický sport.
Muzika a sport k sobě ale příliš nejdou, jak to řešíte? Pro mě to je relax. Člověk se sám zavře jen s klavírem a přehrává si jednotlivé skladby. Víceméně se tam můžu uzavřít skutečně sám do sebe. Je to stejné jako ta chůze do Španělska. Rozmyslím si tam spoustu věcí, dobiji baterie.
Kapitalistický sport se vám ale stal osudným a úspěchy přišly hned na začátku. Každý rok pořádal časopis Stadion soutěž s názvem Krocení prkýnka. Bylo to asi jako mistrovství republiky. Tam jsem byl druhý. Následovala dlouhá přestávka a k ježdění jsem se vrátil až před několika
Vaší nejmladší zálibou je ale piano… Když jsem šel do Compostely (pozn. Santiago de Compostela), tak jsem byl asi dva týdny s klukem z Lucemburska. Ráno, když jsme snídali v krásném domečku ve Francii, on začal hrát Bacha. Velmi mě to oslovilo a řekl jsem si, že až se vrátím, tak se naučím hrát na klavír. Oslovil jsem pana učitele Brožka a od té doby mě učí.
lety. Potom byly závody ve francouzském Grenoblu, kam jsem jel, nikomu nic neřekl a skončil třetí. Bylo to mistrovství Evropy. Nějak mě to nastartovalo, začal jsem trénovat a mimo to jsem vicemistr Francie. Jaký to je pocit závodit s mladíky, kterým byste mohl být otcem? Nějak mi to nepřijde, asi jsem se zasekl v pubertě. Ale samozřejmě fyzicky jim nestačím, teď jsem přestal kouřil, přibral pár kilogramů a je to ještě horší. Když ale jedu s klukem, o kterém se zpětně dozvím, že je mu šestnáct a ještě ho porazím, tak to je dobrý pocit (smích). Máte velice pestrý život a ještě stihnete podnikat, a to ve velkém. Proč zrovna knihy a hotel? Zajímaly mě knihy, neměl jsem ale peníze na jejich nákupy. A tak jsem si řekl, že bych mohl být knihkupcem, nehledě na to, že v Brodě nebyla prodejna, kde by prodávali ty mé oblíbené tituly. Začínal jsem s pětistovkou a pak se to nabalovalo. A hotel? To byla náhoda. Tady chtěli otevřít knihkupectví a mě to přišlo divné, aby byly dva stejné obchody blízko u sebe. Šel jsem za majiteli a dům od nich koupil. Hotel U Zlatého lva tady v minulosti býval a ta myšlenka asi nebyla špatná. Vůbec jsem tomu nerozuměl, neumím vařit, nic. Spíš mě bavila rekonstrukce toho domu a vše kolem. (rah)
ROZHOVOR:
MILAN OPLÍŠTIL
Vím o sobě, že jsem workoholik
Milan Oplíštil je ve společnosti ROSS Holding asi tři roky. Jeho kolegové jsou přesvědčeni, že je to typický workoholik, který pracuje minimálně na stopadesát procent. Jako ředitel divize Stavby a technologie hodně cestuje a pracoviště, jak sám říká, má v autě nebo v letadle. Je to stavební inženýr a na otázku, jestli umí omítnout strop, odpovídá s úsměvem že ne, ale že to umí zorganizovat. Milan Oplíštil je ženatý a má dvě dcery – 11 a 15 let. Jak se váš workoholismus projevuje v běžném životě? V praxi i v běžném životě se to projevuje stejně, žiji prací, prací a zase prací a když mám volnou chvilku, tak zase prací. U svého minulého zaměstnavatele jsem se naučil být závislý na práci. Někdy bych se toho rád zbavil, ale nejde to. Workolismus je ale nemoc! Souhlasím, ale mám vůli se léčit (smích). Co obnáší dělat ředitele divize Stavby a technologie? My se zabýváme generální dodávkou staveb v České republice a zahraničí a také montáží technologických částí, jako jsou třeba rozvody nebo vzduchotechnika. Divizi reprezentuje asi osmdesát pracovníků, kteří se podílí na řízení jednotlivých zakázek. Sedíme ve vaší kanceláři v Havlíčkově Brodě. To je předpokládám jedno z vašich mnoha pracovišť… Personálně je naše divize v Havlíčkově Brodě a také v Praze, kde máme v rámci České republiky těžiště obchodních a realizačních aktivit. Díky tuzemským i zahraničním schůzkám a obchodním jednáním bych řekl, že moje pracoviště je v autě nebo v letadle. Procestoval jste kus světa, kde jste se cítil nejlépe? Nemám vysloveně favorita, který by mi
přirostl k srdci, nicméně státy, které jsou kulturně blízké České republice, mě nijak zvlášť nepřitahují. Naopak národy s úplně jinou mentalitou mě zajímají, v poslední době to bylo Thajsko. Naopak existuje nějaký stát, kde byste žít nechtěl? Určitě bych nechtěl žít v některých vybraných republikách bývalého Sovětského svazu, kde v tuto chvíli rozvíjíme naše obchodní a stavební aktivity. Vždycky tam strávím pár dnů jen v rámci jednání nebo na stavbě. Zajímavé destinace to jsou, pro můj život ale nikoli. Stavby nemocnic, obchodních center, továren – to je taková rozmanitá činnost. Máte nějaké veselé zážitky? Nebudu uvádět kde, ale stavěli jsme v jedné zemi, kde není možné zajistit kvalitní technické vybavení staveniště. Investor byl ale aktivní a pro místní lidi, kteří s námi spolupracují, zajistil nové míchačky a kompletní strojový park. Bylo ale velmi obtížné naučit domorodce pracovat s těmito pro nás zcela běžnými mechanizmy. Došlo tam k absurdní situaci, kdy místní muži míchali beton přehazováním písku a cementu z jedné hromady na druhou a vedle stála nepoužitá míchačka. Zaujala vás nějaká stavba v poslední době víc než ty ostatní? Zajímavý je Villa Park Čechovka, který, jak známo, stojí v bývalém vojenském areálu.
Pod třemi nezásadnějšími objekty je poměrně rozlehlý podzemní bunkr. Zvažovali jsme, co s tím. Samozřejmě byla možnost demolice. Technicky to ale není možné, protože tloušťka některých železobetonových desek byla i kolem dvou metrů. Zakomponovali jsme ho tedy do stavby. Část té desky, tam kde byla tenčí, jsme se snažili rozřezat. Zničili jsme tam ale velké množství bouracích kladiv a řezacích kotoučů a nakonec jsme od toho ustoupili. Pojďme od vaší práce také domů. Co děláte, když zrovna nepracujete? Snažím se každou volnou chvíli věnovat dětem a sportu. Jsem zimní sportovec, mám rád sjezdové lyžování a hokej. V létě rád jezdím na kole, chodím a plavu a k tomu se snažím vést také rodinu. A nejsou vaše dcery už ve věku, kdy je ty rodinné dovolené už příliš nezajímají? Ano, máte pravdu (smích)! Ještě před dvěma, třemi lety ochotně přijímaly otcovy plány, kam se pojede o víkendu nebo kde se bude trávit dovolená. Zejména u té starší dcery je to přesně naopak a ona už nepotřebuje, abychom jí říkali, co má dělat. Chce si svůj život zařídit po svém, což je logické. Musím říci, že zejména v poslední době jsem z některých jejích názorů či komentářů poněkud rozpačitý. Svým způsobem se ale potatila a už nechce inklinovat k rodinnému životu. Sám jsem nebyl jiný. (rah)
Soustředěný výraz, preciznost a schopnost realizovat nápady druhých – to jsou vlastnosti charakterizující Milana Oplíštila.
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ Závodiště pro chrty Praha – Motol Stadion je situován do bývalého značně zanedbaného fotbalového hřiště v této části hlavního města. Nachází se v údolí s parky, zahradami, lesy a chráněnou přírodní památkou Motolský ordovik. Ze západní strany je sportoviště lemováno proslulým parkem Cibulka a Motolským potokem, který je levým přítokem dolní Vltavy. Na potoku byla také zřízena soustava rybníků, některé z nich slouží v zimě k bruslení a v létě ke koupání. Jde o multifunkční stadion, který nebude sloužit jen psím závodům, ale v podstatě všem outdoorovým aktivitám, dále kulturním a společenským akcím. Stavební práce začaly v listopadu 2010 a skončit mají v březnu 2011. Pro ROSS zakázka představuje práce v objemu necelých 30 milionů korun.
ROSS Holding se podílí na stavbě tohoto v Evropě unikátního multifunkčního sportovního stánku v klidové čtvrti Prahy. Na stavbě spolupracuje s generálním dodavatelem, kterým je společnost Berger Bohemia. „Máme na starosti kompletní elektroinstalace a také systém měření a regulace,“ jmenuje vedoucí projektových týmů Tomáš Štancl, pro kterého je chrtí závodiště akcí netradiční a nad míru zajímavou. „Ačkoli jsem se nikdy o tento sport nezajímal, tak si nějaký závod těch hubených psů ujít nenechám,“ dodává s úsměvem na rtech.
6 / Ross aktuálně
Rezidence Lannova Praha 1 Na pravém břehu Vltavy na Praze 1 vzniká nadstandardní bytový dům označený jako rezidence Lannova. „Elegantní a nadčasová architektura exteriéru se propojuje s jemnou dávkou luxusu do interiéru stavby. Nejen interiéry soukromých bytů, ale i společné prostory mají svůj nezaměnitelný půvab, naplňují představy o moderním bydlení a možná i překonávají očekávání náročných klientů. Rezidence Lannova poskytuje nejvyšší úroveň bydlení
nejen svou jedinečnou polohou, nýbrž i kvalitou stavebních prací. Každý detail je plně funkční. Kvalitní architektura a originální interiérový design projektu ještě umocňují hodnotu, kterou stavbě dává výjimečná lokalita,“ uvádí developer - společnost WADIA ve svých propagačních materiálech. Luxusní je stavba také v očích projektového manažera ROSSu Petra Zálešáka. „Provádíme tam elektroinstalace a také velmi sofistikovaný systém měření a regulace. Z ulice to zatím tak nevypadá, uvnitř se ale rýsuje nebývalý přepych,“ říká manažer Zálešák a pokračuje: „Tuším, že v sedmém patře jsou jen dva obrovské byty. K tomu vyhlídka na Vltavu. Bude to skvělé bydlení.“ ROSS za svoji práci utrží asi 8 milionů korun. Hotovo má být v únoru 2011.
Jinonická vyhlídka ROSS Holding získal významnou stavební zakázku – je generálním dodavatelem bytového komplexu Jinonická vyhlídka. Jde o pětipatrový bytový dům se třemi podzemními podlažími. „Zajímavostí je jistě fakt, že stojí přímo na tunelu pražského metra,“ vysvětluje projektová manažerka Iva Pecháčková, která se jako žena mezi muži vůbec necítí špatně. Stavba Jinonické vyhlídky za 210 milionů korun začala v listopadu
2010 a protáhne se až do jara 2012. „Monolitickou konstrukci stavíme sami, stejně tak elektroinstalace a systémy vnitřního měření. Zbytek zajistí subdodavatelé,“ doplňuje. Bytový dům nabídne svým obyvatelům unikátní výhled na celé panorama Prahy. Je umístěn v bezprostřední blízkosti stanice metra B Jinonice v docházkové vzdálenosti jedné minuty. Dostupnost například Václavského náměstí je reálně zajištěna do deseti minut v rámci obvyklé denní doby. Z hlediska dopravy automobilem nabízí umístění bytového domu, vzhledem k přímému napojení nejbližšího okolí na vnitřní městský okruh, ideální dopravní situaci pro cestu do centra i pro výjezd z města.
Bitrub International Krasnoarmejsk V ruském Kransoarmejsku bude ROSS Holding realizovat svoji dosud největší akci. „Po zhruba dvouletém vyjednávání se nám to podařilo,“ prozrazuje ředitel divize Stavby a technologie Milan Oplíštil. Jde o stavbu továrny na výrobu bimetalu pomocí výbuchu za 34 miliony Eur, což je zhruba 850 milionů korun. Firma Bitrub International patří k největším producentům na ruském trhu. „Jsme tam jako takzvaný ECP kontraktor. Celou zakázku kryje Česká exportní
banka, pojišťuje společnost EGAP a podmínkou je, aby přes polovinu dodávek zajistila česká strana. Toho mi bez problémů dosáhneme,“ vysvětluje ředitel Oplíštil. Je to vůbec první zahraniční zakázka pro ROSS financovaná z exportního úvěru. Práce ve městě vzdáleném asi 90 kilometrů severovýchodně od Moskvy začnou na jaře 2011 ihned po získání stavebního povolení. „Plánujeme celé dílo dokončit zhruba do 15 měsíců.“ Projektantem továrny pro společnost Bitrub je havlíčkobrodský architekt David Hromada a jeho ateliér H3. „I pro mě to je obrovská výzva. Spolupracujeme s tamními projektanty, protože místní normy jsou jiné než ty naše,“ dodává.
Chovánek Brno Za téměř 120 milionů roste v Brně-Bystrci domov pro opuštěné děti Chovánek. Pojme asi šest desítek dětí od narození až do plnoletosti. Chovánek bude jako atriový komplex menších budov se společným dvorem a hřištěm. Děti se tam nastěhují ze dvou městských budov v ulicích Hlinky a Voroněžská. Investorem je město Brno. „Pracujeme tam od září 2010, naplno ale začneme až v lednu,“ plánuje Vladimír Kolařík ze společnosti ROSS Holding. „Na starosti máme elektroin-
stalace, potom vytápění a část zdravotechniky, jako jsou koupelny a toalety. Dále samozřejmě rozvody vody,“ doplňuje. Zajímavostí je relaxační místnost pro nejmenší děti. „Má tam být speciální osvětlení ve světelných pásech, které mění barvu, a k tomu netradiční interiér.“ Chovánek v Brně má být otevřený v létě 2011. Objem díla pro ROSS holding je asi 16 milionů korun.
Administrativní budova Biskupská - Ostrava V Ostravě vedle pěší zóny na ulici 28. října roste Obchodně administrativní budova Biskupská a hned vedle Poliklinika Kostelní. Na obou stavbách se podílí také ROSS Holding. „Pracujeme tam jako subdodavatel pro firmu Eiffage Construction Česká republika. Děláme standardní slaboproudé elektroinstalace a také systém měření a regulace a protipožární ochrany,“ říká vedoucí projektových týmů Karel Vojtíšek.
Stavba haly pro společnost Bitrub International je dosud největší zakázkou ROSSu.
Administrativní centrum Biskupská je moderní monolitická budova se skleněnými fasádami, zatímco vedlejší poliklinika má svou původní čelní stěnu. Montéři v pracovních oděvech s nápisem ROSS tam nastoupili v listopadu 2010 a hotovo má být v březnu 2011. (rah) Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
VÁCLAV MLČÁK
Člověk má dělat to, co ho alespoň trochu baví
Václav Mlčák pracuje ve společnosti ROSS Holding od roku 2005. Po dvou týdnech přijal místo vedoucího nabídkového oddělení, kde je dodnes. Stará se o to, aby obchodníci měli přesné informace a aby nenabízeli to, co nelze zrealizovat. To je ve zkratce jeho pracovní náplň. Václavu Mlčákovi je 30 let, je čerstvým šťastným tatínkem dvojčat Magdaleny a Barbory, žije v Jihlavě a má opravdu netradiční koníček. Studoval jste obor Komerční elektrotechnika, čili děláte přesně to, co jste vystudoval. Ten obor mě zajímal, byl to nově otevřený obor v Plzni na Západočeské univerzitě. A měl jsem štěstí, našel jsem přesně tu práci.
Asi byste do Václava Mlčáka neřekli, že si pravidelně kupuje časopis Čtyřlístek.
Jak dlouho jste hledal? Dlouho ne, asi dva dny. Prvně jsem šel do jihlavského BOSHE, potom jsem přemýšlel také o práci v Německu v jedné nové elektrárně. To ale nevyšlo, protože chtěli absolventa a mně chyběly ještě dva měsíce. A dnes jsem možná rád, protože ROSS mi nabídl zajímavou práci. Po dvou týdnech hledali vedoucího nabídkového oddělení a skončilo to u mě. Vraťme se ještě do školy, co to obnáší studovat komerční elektrotechniku? Zabývali jsme se nejenom elektroinstalacemi, ale i obchodem, ekonomikou a právem. Je to takové odlehčené elektro. Důraz je kladen především na obchod a právo. Když se řekne Plzeň a právo, tak si každý vybaví ty „rychlostudenty“… V době, kdy jsem studoval, tahle kauza ještě nebyla na povrchu a nedělám si přílišné iluze, že to bylo jen v Plzni na právech (smích)! Já ale svoji diplomovou práci mám, mám i zápisy ze všech zkoušek, tak se snad na přední stránky českých deníků nedostanu. A navíc jsem chodil na jinou fakultu (smích).
8 / Rozhovor
Říkáte, že člověk má dělat to, co ho baví, čili vás práce v kanceláři u počítače baví. Jsou věci, ze kterých mám radost, potom jsou samozřejmě věci, které mě štvou, musím je ale udělat taky. V elektroinstalacích se člověk neustále učí, poznáváme nové výrobky, směry, technologie, zajímavosti. Je to velmi tvůrčí.
Zrovna se to tak sešlo, rozhodně to nesouvisí s ničím. Byl k dispozici dům za rozumné peníze, sice starší, ale hezký. Dva roky jsme řešili bydlení a teď zrovna to vyšlo. Doma je zkrátka doma, mám to tam rád. V práci je to dobré, spousta kamarádů, manželka a dcery jsou ale něco úplně jiného. Na výchovu by možná byli lepší holka a kluk, ovlivnit se to ale nedá (smích).
Jak vypadá váš pracovní den? Nikam necestuji, bývám v Havlíčkově Brodě v kanceláři. Musím především hlídat termíny, kdy máme co zpracovat a připravit. Je to plánování v čase, jak nacpat co nejvíce věcí do co nejkratšího času. Mám osm lidí, každý máme na starosti to své.
V práci jste vedoucím, jste šéfem i doma? Doma ne, tam nevládne nikdo. Vždycky se snažíme domluvit na kompromisu. A jednou za tři hodiny jsou velkými šéfy Magdalenka a Barborka. Zrovna když potřebují najíst.
Daří se vám? Jsou věci, které nejsem schopen ovlivnit, záleží také na dodavatelských firmách, na jejichž nabídky často čekáme.
Mezi tím máte čas se věnovat svému opravdu netradičnímu končíku… Není to přímo koníček ve smyslu žrout času. Sbírám časopisy Čtyřlístek. Dostal jsem se k tomu v dětství, v podstatě jsem to převzal po bratrovi. Mám téměř všechny od roku 1969. Nejsou to ale jen časopisy, jsou to dětské hry s motivem Čtyřlístku a různé reklamní předměty. Mám v tom zajímavě uložené peníze. Cena té sbírky každý rok roste a roste.
Pracujete osm hodin denně, pak přijdete domů a začíná další směna s vašimi malými dcerami. Jaké to je? Mimina potřebují najíst, uklidnit a spát, nic jiného. V tom duchu se vyvíjí celý den. Každé tři hodiny se krmí, potom uspávání a takhle pořád dokola. To znamená, že i v noci se člověk nevyspí. Snažím se manželce pomáhat, přebalovat, uklidňovat, je to ale hlavně na ní. Vy jste si s těmi dvojčaty udělal několik radostí najednou. Ještě jste si ke třicátým narozeninám koupil dům.
Jednou to předáte vaším dětem, aby pokračovaly… Těžko říct, co bude. Kreslíř Jaroslav Němeček už má také svůj věk, podle mého názoru to brzy skončí. On má sice nástupce – svého syna, moc tomu ale nevěřím. Skončí tak jeden dlouhý příběh. Přeci jen časopis Čtyřlístek čtou generace dětí a je to součást české kultury. (rah)
HISTORIE:
Stavitelé František a Otakar Liškové Havlíčkův Brod začal svou současnou urbanistickou podobu získávat od druhé poloviny 19. století. Pro důvod nemusíme chodit daleko - fenomén industriální revoluce totiž dorazil i na Českomoravskou vrchovinu. V tehdejším Německém Brodě byla postavena železnice, rostly tovární budovy a lidé se houfně stahovali do města za prací i pohodlím. Trvalo jen několik desítek let a počet obyvatel se zdvojnásobil. Radní navíc byli prozíraví a dávali expanzi řád i za cenu jejího omezení. Nechtěli, aby město bylo pouze shlukem domů, ale místem k žití. Vznikaly nejen situační a regulační plány, projekty elektrifikace, plynofikace a vodovodů, ale i parky, školy a nemocnice. Schopní stavitelé působící v této vrcholné době (tedy v letech 1880-1930) byli opravdu žádaní, pracovně vytížení a uznávaní. Patří mezi ně také bratři František a Otakar Liškové, kteří po třicet let určovali architektonickou podobu Německého Brodu a Chotěboře. Proto je až s podivem, že jejich jména do dnešní doby jsou známa jen historikům a pamětníkům. Jejich stavitelská činnost začala v Chotěboři, kde si začínali budovat velmi dobrou pověst. Měli svoji vlastní cihelnu a parní pilu, proto nebyl problém v nedaleké obci Krucemburk vystavět dělnickou zahradní kolonii brzy přezdívanou „Liškov“. Ovšem jejich největším odkazem pro Chotěboř jsou dvě dodnes stojící vily v ulici Tyršova. První z nich, vila „Jiří Poděbradský“ z let 1903-1904, je postavena v tehdy moderním historizujícím stylu. Své jméno nese po velmi hodnotné fresce českého panovníka od Mikoláše Alše v severním štítu stavby.
Druhá vila, zvaná „Rieger“, se nachází hned v sousedství. Postavena byla roku 1904 a jméno nese po právě zesnulém politikovi z nedaleké Malče. Svou krásu ovšem ztratila v éře komunismu, kdy na ní byla nanesena břízolitová omítka a přistavena administrativní budova.
První republika byla pravděpodobně vrcholem stavební aktivity firmy. První polovina 20. let znamenala práci na plánované výstavbě budovy Husova sboru. Návrh ovšem dalece překračoval finanční možnosti církve, a tak finální úpravy, včetně stavby (1925), realizovala firma Josef Šupich.
V Chotěboři působili další dva stavitelé - František Kruml a Václav Pěch. Liškům začalo být brzy jasné, že malé město všechny tři stavební firmy neuživí. Rozhodli se proto angažovat i v nedalekém Německém Brodě. Zde tou dobou působil významný stavitel Josef Šupich, ale Liškové díky své pověsti nezůstali v ústraní a stali se mu kvalitní konkurencí. Jejich práce využívali továrníci. Prováděli například úpravy a přístavby na podniku Bratří Mahlerů (Pletařské závody v Německém Brodě). Prvním velkým úspěchem se stala stavba nové Sokolovny (dnes Klub OKO) roku 1905 v podobě antického chrámu. Následovala noblesní stavba německobrodské pošty ve Svatovojtěšské ulici (1910-1911) a dnes trochu zapomenutá stavba pro okresní úřad na rohu ulic Dolní a Na Ostrově (1911). Do začátku války ještě stihli Liškové zbudovat pár soukromých vil, především v tiché čtvrti nad klášterním komplexem.
Liškové si vše vynahradili na stavbě Rolnického domu (dnes ROSSin, 1925-1927), který byl ve své době největší stavbou ve městě. Ne náhodou byl Rolnický svaz za své rozhazování kritizován. Třicátá léta se nesla v lehkém útlumu kvůli hospodářské krizi, ale i tak ve městě vyrostly dvě úžasné a moderní vily. První je vila „Anna“ továrníka Huga Stiassného na rohu ulic Žižkova a Bratříků a druhou je vila Josefa Knapa, ředitele továrny „J. Veselý synové“, kde dnes sídlí Mateřská škola Nad Tratí. Obě vily byly jasným důkazem finančních možností svých pánů. Vila „Anna“ vypadá jako malý zámek a Josef Knap si například nechal do svého domu instalovat kuchyňský výtah.
Prozíraví, nadčasoví, odvážní – takoví stavitelé byli bratři František a Otakar Liškové.
Firma samozřejmě nepřežila nástup komunistického režimu. Její odkaz ale dodnes vidíme na procházkách městem. Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod Historie / 9
TRENDY:
Elektroinstalace v zateplení fasády KEZ je elektroinstalační krabice do zateplení. Slouží k montáži přístrojů - zásuvky, vypínače - na zateplené fasády budov. Svojí konstrukcí eliminuje vytváření tepelných mostů. Použití elektroinstalační krabice umožňuje instalovat přístroje při tloušťce izolační vrstvy 50 - 200 milimetrů. Součástí balení jsou hmoždinky, vruty pro připevnění nosiče ke stěně, šrouby pro montáž krabicek nosiči a pro instalaci přístrojů. Do krabice je nutné instalovat přístroje s krytím odpovídajícím prostředí, tedy například ven je nutný speciální vypínač. Při instalaci přístrojů na hrubší omítku se doporučuje přitěsnit přístroje silikonem. „Tubus elektroinstalační krabice KEZ obyčejnou pilou seřízneme podle mocnosti polystyrenu. Na povrchu potom máme zcela obyčejnou elektrikářskou krabici, na kterou namontujeme například vypínač nebo zásuvku,“ vysvětluje vedoucí marketingu společnosti KOPOS Kolín Marie Horská.
Montáž MDZ čitla, kamery a zásuvky
Se zvýšenou potřebou šetřit za vytápění objektů dnes zateplujeme a zateplujeme. Stát na to navíc přispívá z fondu Zelená úsporám. Problémem u izolovaných zdí ale bylo umístění vypínačů, svítidel, zásuvek a dalších věcí. Jak vyřešit tepelné mosty? Jak připevnit do měkkého a křehkého polystyrenu obyčejnou elektrikářskou krabici?S elegantním řešením nově přichází kolínská společnost KOPOS. Představujeme nový systém označený jako KEZ a MDZ!
vyrobeny ze samozhášivého materiálu. Teplotní odolnost je od -25 do + 60°C. U montážní desky MDZ je maximální nosnost 4 kilogramy. Společnost KOPOS KOLÍN a.s. byla založena v roce 1996 a navázala na předchozí existenci společnosti s ručením omezeným Kopos Kablo Kolín a zprivatizovaný státní podnik Kablo Kolín. Kořeny společnosti sahají do roku 1926. V osmdesátileté historii vývoje firma vždy vyráběla elektroinstalační úložný materiál. Za uplynulých 13 let investovala do modernizace a přestavby více než 1 miliardu korun a do vývoje vložila zhruba 100 milionů korun. V současné době zaměstnává 365 lidí. (red) Zdroje: www.kopos.cz
MDZ je montážní deska do zateplení. Slouží k instalaci elektrických zařízení, jako jsou venkovní světla, pohybová čidla, sledovací kamery, zásuvky 400V a další. Svojí konstrukcí opět eliminuje vytváření tepelných mostů. Není ale určena pro montáž satelitních antén a jiných velkoplošných prvků. Důvodem je jejich vysoká hmotnost a neúnosnost vzhledem ke všeobecně známým vlastnostem polystyrenu. Montážní deska, stejně jako u krabice KEZ, umožňuje montáž zařízení při tloušťce zateplovací vrstvy až 200 milimetrů. Plocha pro montáž zařízení je 120 x 120 mm. Součástí balení jsou hmoždinky, vruty pro připevnění nosiče ke stěně a šrouby pro montáž desky. „Také u desky MDZ doporučujeme stavebníkům uříznout pilou tolik plastového tubusu, kolik vzhledem k mocnosti izolačních vrstev potřebují. Při montáži zásuvky 400V je dobré připevnit nosiče pomocí chemických kotev,“ doplňuje Marie Horská. Oba výrobky společnosti KOPOS mají rozměry 120x120x200 milimetrů a jsou
Montáž KEZ
10 / Trendy
Reklamní text
věrní rossu
15 let u firmy Drahomír Brabec Barvy naší firmy obléká od 1. listopadu 1995. Pracuje jako elektromontér a často bývá v zahraničí. Konec roku 2010 trávil v gruzínském hlavním městě Tbilisi při rekonstrukci tamní nemocnice. Kromě toho miluje staré české filmy.
samozřejmě baví, protože se člověk nedostane do takového stereotypu a neustále vytváří něco nového, i když obor elektro zůstává. Jsem rád, že mohu pracovat u takovéto dynamické společnosti. Je tady velice dobré pracovní prostředí a lidé, se kterými spolupracuji, jsou nejenom výborní spolupracovníci, ale i dobří přátelé. Je mi 34 let a bydlím v malé vesnici Švábov, kde jsem předloni začal s výstavbou rodinného domku. To je můj takový druhý koníček. Tím prvním a velkým koníčkem je práce u hasičů u dobrovolného spolku ve Švábově.“
Tomáš Štancl Jako elektromontér přišel na začátku listopadu 1995. Sám o sobě napsal: „Za tu dobu jsem prošel mnoha různými a zajímavými zakázkami, které firma ROSS udělala. Druhem zakázek byly rodinné domy, bytová centra, nemocnice, průmyslové objekty, velké administrativní celky. Na těchto akcích jsem začínal jako elektrikář a po patnácti letech jsem postupně dosáhl dnešní pozice vedoucího střediska projektových týmů. Práce je to zajímavá, různorodá a pokaždé jiná, což mě
nacionál v Praze 6 přijel na stavbu ještě se svým starým Fordem Roman Stryk. Při parkování ale narazil spodkem motoru na vyvýšený kanál. Zaparkoval a šli jsme si společně prohlédnout naší akci. Po té spěchal na nějaké jednání. Nastoupil do auta a chtěl nastartovat. Auto ale ani nehleslo. Rychle jsem mu dal svoje auto, to byl tenkrát Ford Tranzit a se slibem, že toto opravíme, odjel. Já jsem tedy začal logicky hledat závadu. Prohlédl jsem motor a nic. Palivo bylo na hranici, tak jsme vzali auto na lano a odvlekli ho k blízké benzínce. Tam jsem nečerpal plnou nádrž a zkoušel nastartovat. Zase nic! Odvlekli jsme ho tedy zpět k hotelu a přemýšlel jsem co dál. Vzal jsem telefonní seznam a obvolal snad všechny servisy Ford, co by s tím mohlo být. V jednom z nich si mechanik vzpomněl a povídá: ,Otevřete kufr a tam je rezerva. Uprostřed rezervy je tlačítko, které zkuste zmáčknout a uvidíte.‘ Provedl jsem to podle pokynů a auto bylo v pořádku. Byl to spínač na čerpadlo benzínu, který je proti otřesům a jak Roman Stryk narazil na kanál spodkem motoru, tak ho vypnul. Když přijel zpátky auto jsem mu předal auto a oba jsme se zasmáli jak taková banalita může zkomplikovat život.“
Josef Klein Podobný postup jako Tomáš Štancl má za sebou také Josef Klein. Jeho poslední velkou zakázkou je M5 Mall v ruské Ryazani. Předtím byl delegovaný na slovenskou pobočku k řízení silnoproudých zakázek. Josef Klein přidává humornou historku: „V roce 1996 při rekonstrukci hotelu Inter-
Jaroslav Dvořák
Miloš Jirka 1. listopadu 1995 přišel do firmy ROSS Holding také Miloš Jirka. Od práce montéra se dostal až na pozici výrobního ředitele divize Průmysl a energetika. Kromě rodiny je jeho celoživotní vášní mineralogie. Také přidává jednu zajímavou historku: „Seděli jsme na obědě, svítilo sluníčko, taková letní pohoda. Jeden kolega z ničeho nic povídá tomu druhému: ,Ty, jak se tak na tebe dívám, připadáš mi nějak asimetrický!‘ Chudák kolega, vůbec mu nedošlo, co tím je myšleno a ve své naivitě se optal: ,Jak asimetrický, co tím myslíš?‘ Na to mu samozřejmě bylo velice pohotově odpovězeno: ,Asi metr vysoký a asi metr široký.‘ Tím pro nás oběd skončil.“ Miloš Jirka úmyslně neuvádí jména, současně ale prosí dotyčné o pochopení.
Ve společnosti ROSS Holding je zaměstnaný ze všech pěti jubilantů nejdéle – přišel 9. října 1995. Pracuje jako elektromontér a je v podstatě pořád na zahraničních zakázkách. Mimo to je kutil a rád cestuje.
Blahopřejeme rodičům! Radomil Coufal se narodil 17. 9. 2010 tatínkovi Radomilu Coufalovi, který pracuje ve firmě jako obchodně výrobní přípravář.
Magdaléna a Barbora Mlčákovi se narodila 12. 10. 2010 tatínkovi Václavu Mlčákovi, který pracuje ve firmě jako vedoucí nabídkového oddělení.
Adéla Benešová se narodila 24. října 2010 tatínkovi Pavlu Benešovi, který pracuje ve firmě jako vedoucí projektových týmů.
Jan Křípal se narodil 24. října 2010 tatínkovi Milanu Křípalovi, který pracuje ve firmě jako technik.
Izabela Zahradníková se narodila 26. října 2010 tatínkovi Ladislavovi Dudovi, který pracuje ve firmě jako projektový manažer.
Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Slovenské hory a cestovný ruch O slovenskom cestovnom ruchu sa píše a diskutuje s rôznymi emóciami. Vytvárajú sa plány a stratégie ako zmeniť súčasný stav a čo je príčinou zlých služieb a znechuteného personálu. V tomto príspevku sa nebudeme zaoberať týmito aspektmi, ale pozrieme sa na to, čo nám môžu slovenské hory ponúknuť a za čo sa nemusia hanbiť. Hornaté časti sa na Slovensku nachádzajú najmä v severnej a východnej časti krajiny. Vysoké a Nízke Tatry, Orava, Slovenský Raj a Kras, Veľká a Malá Fatra, Poloniny. To sú len niektoré oblasti, kde môžete prísť obdivovať krásnu prírodu. Každé pohorie je niečím špecifické. Tatry si svoj marketing nemusia budovať zložito. Kriváň, Lomnický štít a Štrbské pleso sú známe takmer každému z bývalého Československa. V zime poskytujú výborné podmienky na športy v rezortoch Tatranská Lomnica, Štrbské pleso, Chopok či Jasná. V posledných rokoch prešli masívnou modernizáciou a ponúkajú kvalitné zázemie pre všetky skupiny nadšencov. „Do Vysokých Tatier sa vždy rada vraciam spoznávať nové miesta a štíty. Najradšej lyžujem na Skalnatom plese. Má výborné zázemie a je z tade krásny výhľad na Lomnický štít,“ hovorí turistka z Bratislavy Michaela Píšová. V Malej Fatre narazíme na dlhé roky obľúbené strediská na Fačkovskom sedle pod Kľakom, ale aj nový a progresívny rezort vo Valčianskej doline so širokou možnosťou aktivít po skončení lyžovačky. Takisto stredisko Vrátna ponúka výborné podmienky pri krásnom meste Terchová známemu vďaka „národnej ikone“ Jurajovi Jánošíkovi. Veľká Fatra sa pýši modernými strediskami väčšinou s vysokokapacitnými sedačkovými lanovkami v Jasen-
12 / Slovensko
skej doline, na Donovaloch a Malinôm Brde. Malé stredisko v Štiavnických vrchoch pomenované podľa známej legendy o salamandre sa nachádza blízko malebného banského mestečka Banská Štiavnica s množstvom príjemných kaviarní a reštaurácií v historickom centre. Tento výpočet zďaleka nie je kompletný – mal len snahu poukázať na rozmanitosť slovenských hôr a možnosti výberu relaxu v nich. Taktiež aquaparky sa stávajú dôležitou súčasťou príjemne stráveného času v horách. Pod Tatrami vyrástli veľké strediská v Poprade, Liptovskom Mikuláši a taktiež v Bešeňovej s ich výnimočnou termálnou vodou. Nezaostávajú ani iné oblasti ako Senec pri Bratislave, Komárno alebo Vyhne pri Banskej Štiavnici. Ponúkajú rôznorodé zázemie pre zábavu detí, ale aj luxusný oddych pre rodičov vo vírivkách a rôznorodých saunách. Slovenské hory určite nie sú také členité a rozsiahle ako napríklad Alpy v Rakúsku či Taliansku, ale práve v odlišnosti každého pohoria spočíva tá krása. Prejdete pár desiatok kilometrov napríklad zo Starého Smokovca a otvorí sa Vám pohľad na hory s úplne inou geologickou štruktúrou a celkovo aj atmosférou. Takisto sa líšia aj rôzne oblasti Slovenska. Spo-
znávanie a užívanie sa neskončí určite rýchlo, keď si ich zamilujete. Marketing pokyvkáva, ale niekedy treba byť naozaj dobrodružnejší a vydať sa preskúmať aj menej propagované a medializované oblasti. „Zážitok z prírody“ je určite pravdivý slogan pre slovenské hory. Autor: Oto Kóňa (1987) je študent politológie na Fakulte sociálnych štúdií Masarykovej univerzity v Brne. Zameriava sa na marketing politických kampaní, komunikáciu politikov s voličmi a prezentáciu ich programov. A také má rád slovenské hory. Foto: Internet
MEXICO:
A country with many different faces Mexico (The United States of Mexico) is a federal republic situated at an American continent. It borders on The USA in the north and the most part of this border is Rio Grande River. In the South there are two states - Belize and Guatemala. Nearly ten thousand kilometers of coast are washed by two oceans - The Gulf of Mexico and the Caribbean Sea. Mexico is the best place for tourists as well as for adventurers. You would better communicate by Spanish than English, a traveller Adéla Poláková, who have visited Mexico, starts her telling. „Before each trip abroad I have to prepare, I am curious and I look forward it. I had also looked forward Mexico. We arrived at night and I remember the long journey to a hotel. Mexico City is a huge city. We went through many districts and their specific slams,“ she adds. The morning awakening was nice as well as local people, the native Mexican, were. „They are really cool and pleasant people. But I was in a little trouble, because I cannot speak any Spanish and you can use English only in a hotel or in tourist places. For example a marketplace and places like this are not English friendly.“
travelling, although it is more adventurous and it can be even dangerous,“ she says. Mexico is said to be a state full of drug mafias and lots of criminality. „It can be truth if we are talking about the northern part of Mexico, which borders on The States. Tourists are better not recommended to go there.
Mexico has many different faces. The Mexico City (Ciudad de Mexico in Spanish), which has got about thirty millions of people, is really outstanding. During a landing by day you can watch it for several minutes from the plane. Visitors-tourists usually go to the locations near the Caribbean Sea, where it is safe even for families with children. „I would also recommend the rest of Mexico for
Every travelling is connected with a specific sort of experiences. Somebody can be fascinated by monumental buildings, somebody appreciates the sea. But if you travel to a country, which is culturally, mentally, socially and historically different from the European states you can be faced many difficulties. You can simply be lost in a huge city. „We had a map and a navigation
To rent a car and travel around Mexico on your own is the best way how to enjoy this country, if you can afford it. „We were warned against it, because it could be dangerous, we have noticed nothing strange though,“ Adéla Poláková thinks on it and continues: „We were going along the west coast; we made let‘s say a circle and finally arrived in the capital. It was amazing!“
rented, but all those things failed. We got lost driving from a car rental,“ Adéla starts her funny story. „We were rambling for about four hours in the slums near the city centre. We were about to think that we were not able to find the right way out (that evening we planned to go to Acapulco). We always stopped somewhere and compare the particular street with the map, but the problem was that many streets there are named the very same way. In this moment the map and the navigation are useless. Finally a policeman helped us; he miraculously showed us the right exit so we managed to leave the city towards the Pacific Ocean.“ Mexico definitely belongs to the most interesting countries in the North American Continent, due to both his culture and social diversity. „Indeed, it is not a really developed place, it has got very little in common with The States or Canada, it is more close to the South of America,“ sums up Adéla Poláková. (rah) Českou verzi textu najdete na www.ross.cz
Mexico/ 13
ROSS PODPORUJE:
Nový klub OKO v Havlíčkově Brodě Na rohu Smetanova náměstí v Havlíčkově Brodě stojí bývalá sokolovna, později kino Sokol, také kino OKO, dnes klub Oko. Budovu má obecně prospěšná společnost Havlíčkobrodská pronajatou od místní sokolské jednoty a je to druhá scéna ke kulturnímu domu Čechovka. Klub Oko je multifunkční sál pro pořádání koncertů, plesů a různých jiných společenských akcí.
Pomyslné dveře se v Oku otevřely 27. října 2010 krátce po dokončení stavebních úprav uvnitř objektu. Zmizelo šikmé hlediště, původní šatny a promítárna. „Otevřeli jsme původní balkóny. Sál pojme asi 300 lidí,“ říká krátce po uvítání ve spodním patře ředitel neziskové organizace Jakub Baloun a chlubí se prvními už uspořádanými akcemi. „Mám z toho velmi dobrý pocit, až bych řekl vynikající pocit. Nechci ale nic zakřiknout,“ neskrývá radost. Sami návštěvníci také po prvních koncertech řekli, co všechno se jim v Oku líbí a co je třeba upravit. „Komunikujeme s nimi přes web a také přes sociální portál Facebook, prostřednictvím kterého máme okamžité zpětné reakce. Bylo to po prvním festivalu, ale i po druhé velké show, kdy tady hrála Jasná páka se spoustou hvězd české rockové scény.“ Aktivní přístup k fanouškům a potenciálním návštěvníkům je také jednou z nejdůležitějších věcí, na které lidé z Havlíčkobrodské pracují.
14 / ROSS podporuje
Bývalá sokolovna, sál ji dnes bez šikmého hlediště připomíná, je určená pro téměř všechny druhy kulturních akcí od plesů přes koncerty, různé akademie až po taneční kurzy. „Chceme spolupracovat se školami a daří se nám to. Nespornou výhodou je fakt, že Oko je v centru města. Sál Čechovka je dobrý, ale jeho vzdálenost je pro školy limitující,“ dodává Jakub Baloun. Stále otevřená zatím zůstává otázka kina. Klasické promítání z filmových pásů u nás už zřejmě definitivně skončilo, nabízí se ovšem digitální technologie, která ale nemá zatím takové možnosti. Uvažujeme také o sportovních přenosech. „Podmínky k tomu máme skvělé, jsme schopni otevřít až tři bary a hostit tady stovky lidí. Nebude to jako doma u televize, chceme obrovské plátno,“ plánuje Baloun a vede mě na balkon, kde je jeden z barů. Společně koukáme do sálu, jehož stěny pokrývá speciální tapeta. Část stropu nad galerií je původní – hnědé zdobené kazety. „Strop nad sálem jsme ale museli nechat pokrytý zvukově izolačním materiálem. Dělníci totiž, zřejmě v 60. letech, kazety nevratně poškodili. Zbyly ale původní sloupy, balkony
a místo promítací kabiny je salonek a bar, kavárna bude v prostoru bývalého vstupu do kina.“ Míříme společně znovu do spodního patra, kde je denní bar. „Otevřeno je kromě pondělí, máme zkušenou obsluhu, prakticky o nic se nemusím starat. Je to v Havlíčkově Brodě nový podnik, který si své hosty samozřejmě hledá. Ve spojení s kulturním domem se ale v podstatě propaguje sám,“ je přesvědčený Jakub Baloun, který má také vizi: „Chci, aby klub Oko skutečně žil. Je to výjimečný a jedinečný sál v Havlíčkově Brodě s ideální velikostí i pro menší plesy. Chceme oslovit i sportovní oddíly a další organizace, které si ples v jediném obrovském sále v našem městě nemohou dovolit. Znovu říkám, že naše deviza je to, že jsme v centru.“ Asi po hodinu trvající prohlídce opouštím klub Oko s dobrým pocitem. Havlíčkobrodská obecně prospěšná společnost provozuje novou scénu na velmi vysoké úrovni. Díky pochopení sponzorů, města a dalších subjektů mají lidé všech generací k dispozici kvalitní klub. Chce se mi použít to okřídlené americké označení cool! (rah)
Pojďte s námi plesat! Na začátek roku jsme pro vás připravili celkem tři plesy. 28. ledna 2011 bude klub Oko v Havlíčkově Brodě patřit našemu firemnímu plesu. O zábavu se postará skvělá kapela Good Company a k tomu celá řada překvapení. „Chceme do Oka vrátit plesy, chceme tam vrátit tradiční a kultivovanou zábavu. Ples společnosti ROSS Holding bude první,“ říká šéf klubu Oko Jakub Baloun. Další akcí, tentokrát 5. února 2011 v sokolovně v Chotěboři, bude ples pivovaru Cho-
těboř. „Rádi bychom především poděkovali fanouškům, příznivcům a milovníkům našeho pěnivého moku,“ dodává sládek pivovaru Oldřich Záruba, který vás zve i na další pivovarský ples – tentokrát o měsíc později 5. března 2011 v klubu Oko v Havlíčkově Brodě. „To bude v rockovějším stylu.“ Zakoupením lístků tomboly můžete na všech třech plesech přispět na dobrou věc. Výtěžek získá občanské sdružení Benediktus z Chotěboře.
www.cechovka.cz
14. 1. PSÍ VOJÁCI
19. 1. MYDLIBABA A TY DRUHÉ ANEB TŘIKRÁT DO ČERNÉHO
5. 3. ROCKOVÝ PLES PIVOVARU CHOTĚBOŘ
11. 3. PLES ZDRAVOTNĚ A TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH
12. 3. UNDERSIDE (CZ) A NEW FORMA (SK) 22. 1. OKO FEST
14. 3. CHVILKOVÁ SLABOST 28. 1. PLES ROSS
5. 2. PLES PIVOVAR CHOTĚBOŘ 29. 3. RADŮZA 9. 2. KAŽDÝ DEN ŠŤASTNÝ DEN
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15
platnost 1. 1. 2011 - 31. 3. 2011
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA Exhaust [ıgˡzɔːst] odsávání, výfuk Exhaust fun sací ventilátor Exhibition [eksıˡbıʃən] ukázka, výstava Exit [ˡeksıt] výstup, východ Expand [ıkˡspænd] rozšiřovat, expandovat Expansion [ıkˡspænʃən] roztažení Expansion joint dilatační spára Experience [ıkˡspıəriəns] zkušenosti Expert [ˡkespƷːt] expert, znalec, odborník Expire [ıkˡspaıə(r)] vypršet, ztratit platnost Exsiccator [ˡeksıkeıtə(r)] vysoušeč Extension [ıkˡstenʃən] prodloužení, nástavec, přístavba Extension cord prodlužovací šňůra (amer.) Extension lead prodlužovací šňůra (angl.) Extension ladder výsuvný žebřík Extinguisher [ıkˡstıŋgwıʃə(r)] hasící přístroj Eye [aı] oko, smyčka, ucho, oko (orgán) Facade [fəˡsɑːd] fasáda, přední stěna domu Face [feıs] čelo, líc, plocha, tvář Face shield ochranný štít (svářeče)
Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 10. 3. 2011 na e-mailovou adresu
[email protected]. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá 2 volné vstupenky dle vlastního výběru do klubu Oko nebo Čechovka v Havlíčkově Brodě.
Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene
čelní plocha, obložení, navaření Facing [ˡfeısıŋ] Facing brick lícová cihla Factory [ˡfæktəri] továrna, závod Factory worker tovární dělník Fade [feıd] slábnout, zanikat Fading control regulace úniku Fading pattern časový průběh úniku Fail [feıl] selhat, chybět Failure [ˡfeıljə(r)] poruchy, selhání, závada, porušení (materiálu) Failure logging registrace poruch Failure rate četnost poruch Fall [fɔːl] pád, spád, pokles False [fɔːls] nepravý, falešný, jalový Falsework [fɔːlswƷːk] lešení, bednění Fan [fæn] větrák, ventilátor Fan belt hnací řemen větráku Fan cooled chlazený větrákem FAQ (frequently asked questions) – často kladené otázky Fast [fɑːst] rychlý, pevný, stálý Fasten [ˡfɑːsn] připevnít, upoutat
Fat [fæt] Fatigue [fəˡtiːg] Fatigue crack Fatigue limit Erecting bay Fatty acid Faucet [ˡfɔːsıt] Fault [fɔːlt] Fault analysis Fault clearing Fault log Fault threshold Fault trace Feasibility [fiːzəˡbıləti] Feasibility study Feed [fiːd] Feed control Feed hopper Feed pump Feed water
V tajence najdete starou píseň z Humpolecka: Soukeníci to jsou chlapi... (zbytek v tajence) Tajenka z č. 4/2010 zní: Když jsem stála na pavlači, přišlo na mě strašidlo, mělo boty a kalhoty a na mě se tlačilo. Z došlých odpovědí jsme vylosovali Janu Eisovou, která vyhrává dárkové balení piva Chotěboř Speciál a tričko s logem.
E-F
tuk, mastný únava (materiálu) únavová trhlina mez únavy montážní hala mastná kyselina vodovodní kohoutek (amer.) vada, chyba, porucha analýza poruch odstranění poruchy protokol poruch práh poruch záznam poruch proveditelnost, realizovatelnost prováděcí projekt posuv, přívod, podávání tlačítko podávání podávací zásobník napájecí čerpadlo napájecí voda
Fotogalerie Vzpomínka na 11. ples ROSSu v Chotěboři
Reportáž / 17
P Veselé Vánoce a šťastný nový rok
F Merry Christmas and a happy New Year
2
0
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:
REPORTÁŽ: JINONICKÁ VYHLÍDKA ROZHOVOR: MILAN OSTROVSKÝ, LIBOR ŽÁK HISTORIE: STAVITEL JOSEF ŠUPICH
