1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ČÁST PRVNÍ

Vládní návrh ZÁKON ze dne ………. 2015, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o ochraně spotřebitele Čl. I Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 452/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 439/2003 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 229/2006 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č.227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 293/2009 Sb., zákona č. 298/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 28/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 211/2011 Sb., zákona č. 219/2011 Sb., zákona 468/2011 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 238/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 476/2013 Sb. a zákona č. 356/2014 Sb., se mění takto: 1.

V poznámce pod čarou č. 1 se na konci textu doplňují slova „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů).“.

CELEX: 32011L0083, 32013L0011

2.

V § 1 odst. 1 se slova „Evropské unie 31), 32)“ nahrazují slovy „Evropské unie 31), 32), 36)“.

Poznámka pod čarou č. 36 zní: „36) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line).“. CELEX: 32013R0524

3.

V § 1 odst. 1 se poznámka pod čarou č. 1a zrušuje, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.

-24.

Poznámka pod čarou č. 2 zní:

2)

„ § 214 a násl. občanského zákoníku.“. 5.

V § 1 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „, jakož i mimosoudní řešení spotřebitelských sporů“.

CELEX: 32013L0011

6.


3)

„ Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 266/1994 Sb. o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.“. 7.


4)

„ § 420 občanského zákoníku.“. 8.

V § 2 odst. 1 písm. c) se slova „součást nebo poskytl služby, který“ nahrazují slovem „součást,“.

9.

V § 2 odst. 1 písmeno f) zní:

„f) výrobkem věc, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto věcí souvisejících,“. CELEX: 32005L0029

10.

V § 2 odst. 1 písm. g) se slova „s výjimkou činností upravených zvláštními zákony,4a) kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdružením nebo jiným orgánům státní správy než uvedeným v § 23,“ nahrazují slovy „včetně práv a závazků s touto činností souvisejících,“. Poznámka pod čarou č. 4a se zrušuje. CELEX: 32005L0029

-311.

V § 2 odst. 1 písm. n) se slova „nebo zbožím“ zrušují.

12.

V § 2 odst. 1 písm. n) bodě 1 se slova „nebo zboží“ zrušují.

13.

V § 2 odst. 1 písm. n) bodě 2 se slova „nebo zboží, které“ nahrazují slovem „, který“ a slova „autorských nebo příbuzných práv“ se nahrazují slovy „autorských práv nebo práv souvisejících s právem autorským“.

14.

Poznámka pod čarou č. 4c zní:

„4c) Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.“. 15.


16.


17.

V § 2 odst. 1 se za písmeno n) vkládá nové písmeno o), které zní:

„o) obchodní praktikou způsob chování prodávajícího spočívající v konání, opomenutí, prohlášení, obchodním sdělení včetně reklamy a uvedení na trh související s propagací, prodejem nebo dodáním výrobku nebo služby spotřebiteli,“. Dosavadní písmeno o) se označuje jako písmeno p). CELEX: 32005L0029

18. V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena q) až u), která znějí: „q) nabídkou ke koupi obchodní sdělení, které způsobem vhodným pro použitý typ obchodního sdělení uvádí informace o výrobku nebo službě a cenu a umožňuje tak spotřebiteli uskutečnit koupi, r) rozhodnutím ohledně koupě rozhodnutí spotřebitele o tom, zda, jak a za jakých podmínek výrobek nebo službu koupí, zda za ně zaplatí najednou nebo částečně, zda si je ponechá nebo neponechá nebo zda ve vztahu k nim uplatní právo vyplývající ze smlouvy, ať již se spotřebitel rozhodne jednat nebo zdržet se jednání, s) podstatným narušením ekonomického chování spotřebitele použití obchodní praktiky, která významně zhoršuje schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí, což vede k tomu, že učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil,

-4t) nepatřičným ovlivňováním využívání silnější pozice prodávajícího vůči spotřebiteli způsobem, který významně omezuje jeho schopnost učinit informované rozhodnutí, a to i bez použití fyzické síly nebo hrozby jejího použití, u) přeshraničním sporem spor z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb, jestliže má spotřebitel v době, kdy si objednává výrobek nebo službu, bydliště v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, než je stát, v němž je usazen prodávající. CELEX: 32005L0029, 32013L0011

19.

§ 4 až 5a včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 6b znějí: „§ 4 Nekalá obchodní praktika

(1) Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny. (2) Obchodní praktika, která může podstatně narušit ekonomické chování určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo výrobkem nebo službou, a to způsobem, který prodávající může rozumně očekávat, se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny; tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně. (3) Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona. (4) Užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje. §5 Klamavá konání (1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. (2) Za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně a) existence a podstaty výrobku nebo služby,

-5b) hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách, c) rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajících se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo schválení prodávajícího nebo výrobku nebo služby, d) ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody, e) nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy, f) podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, například jeho identifikace a majetku, způsobilosti, postavení, schválení, přidružení nebo vztahů, práv průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání, nebo g) práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven. (3) Obchodní praktika se rovněž považuje za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje a) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jiným výrobkem nebo službou, b) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího, nebo c) nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal. § 5a Klamavá opomenutí (1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil. (2) Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající podstatné informace uvedené v odstavci 1 zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem popsaným v odstavci 1 anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

-6(3) Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace a) hlavní znaky výrobku nebo služby v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku, jakož i výrobku nebo službě, b) adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet, c) cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobku nebo služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby, d) ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od požadavků odborné péče, e) právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění. (4) Informace, jejichž uvedení je povinné podle právních předpisů provádějících právo Evropské unie6b), které se týká obchodních sdělení, včetně reklamy nebo uvádění na trh, se považují za podstatné v rozsahu stanoveném právem Evropské unie. (5) Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která prodávající přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky. ____ 6b) Například zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů.“. CELEX: 32005L0029

20.

Za § 5a se vkládají nové § 5b a 5c, které včetně nadpisů znějí: „§ 5b Agresivní obchodní praktika

(1) Obchodní praktika se považuje za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodu volby nebo chování spotřebitele ve vztahu k výrobku nebo službě, a to obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. (2) Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží a) k načasování, místu, povaze nebo době trvání obchodní praktiky,

-7b) ke způsobu jednání, jeho výhružnosti nebo urážlivosti, c) k vědomému využití nepříznivé situace spotřebitele, která vede ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění jeho rozhodnutí ve vztahu k výrobku nebo službě, d) k nepřiměřené mimosmluvní překážce uložené prodávajícím pro uplatnění práv spotřebitele včetně uplatnění práv na ukončení smlouvy nebo změnu výrobku nebo služby nebo změnu prodávajícího, nebo e) k výhrůžce právně nepřípustným jednáním. § 5c Prokazování tvrzení (1) Dozorový orgán je oprávněn požadovat po prodávajícím, aby ve správním řízení prokázal správnost skutkových tvrzení v souvislosti s obchodní praktikou, jestliže se takový požadavek s ohledem na oprávněné zájmy prodávajícího a kteréhokoliv účastníka řízení jeví vzhledem k okolnostem daného případu jako přiměřený. (2) Pokud prodávající nepředloží požadované důkazy podle odstavce 1 nebo pokud dozorový orgán považuje důkazy předložené podle odstavce 1 za nedostatečné, považují se skutková tvrzení za nesprávná.“. CELEX: 32005L0029

21.

§ 8 včetně nadpisu zní: „§ 8

Zákaz nabízení, prodeje a skladování výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví Nabízet za účelem prodeje, prodávat a skladovat výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu4b), se zakazuje.“. 22.

V § 10 odst. 7 se slovo „zboží“ nahrazuje slovem „výrobku“.

23.

V § 11 odst. 1 se slova „v § 9, 10, 13 a 19“ nahrazují slovy „v § 9, 10, 12, 13 a 19“.

24.

V § 11a se slova „prodeji zboží“ nahrazují slovy „prodeji výrobků“ a slova „dodání zboží“ se nahrazují slovy „dodání výrobků“.

25.


„

11)

26.

§ 13 zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. V § 12 se odstavce 2 a 3 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.

-8-

27.

§ 14 včetně nadpisu zní: „§ 14 Informační povinnost o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů

(1) Prodávající informuje spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o orgánu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný. Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto orgánu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách. Pokud smlouva uzavřená mezi prodávajícím a spotřebitelem odkazuje na obchodní podmínky, uvede informace podle věty první a druhé rovněž v těchto obchodních podmínkách. (2) V případě sporu mezi spotřebitelem a prodávajícím, který se nepodařilo mezi stranami urovnat přímo, poskytne prodávající spotřebiteli informace uvedené v odstavci 1 v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. CELEX: 32013L0011

28.

V § 14a se doplňuje nadpis, který zní: „Povinnosti provozovatele tržiště nebo tržnice“.

29.

V § 16 odst. 4 se slova „zboží nebo zboží“ nahrazují slovy „výrobku nebo výrobku“ a slova „tohoto zboží“ se nahrazují slovy „tohoto výrobku“.

30.

V § 19 odst. 1 se slova „prodávaného zboží“ nahrazují slovy „prodávaných výrobků“.

31.

Poznámka pod čarou č. 34 se zrušuje.

32.

V § 20 odst. 4 se slovo „řádem“ nahrazuje slovy „řádem37)“.

Poznámka pod čarou č. 37 zní: „37) § 37 odst. 2 správního řádu.“.

-933.

Za část druhou se vkládají nové části třetí a čtvrtá, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 38 až 43 znějí: „ČÁST TŘETÍ Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů § 20c

Spotřebitel má podle tohoto zákona právo na mimosoudní řešení spotřebitelského sporu z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb (dále jen „spotřebitelský spor“) s výjimkou smluv uzavřených a) v oblasti zdravotních služeb poskytovaných pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem poskytování zdravotní péče38), včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, b) v oblasti služeb obecného zájmu nehospodářské povahy, c) s veřejnými poskytovateli dalšího nebo vysokoškolského vzdělávání. § 20d Orgány mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Orgánem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ve smyslu tohoto zákona je a) v oblasti finančních služeb finanční arbitr v rozsahu působnosti stanoveném právním předpisem upravujícím finančního arbitra39), b) v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb Český telekomunikační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektronické komunikace a poštovní služby40), c) v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství Energetický regulační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství41), d) v případech, kdy není dána působnost orgánů uvedených v písmenech a) až c), Česká obchodní inspekce. § 20e (1) Ministerstvo průmyslu a obchodu vede seznam orgánů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Seznam obsahuje tyto údaje: a) název, kontaktní údaje a internetovou adresu, b) poplatky, jsou-li stanoveny, c) jazyk či jazyky, v nichž může být předložen návrh na zahájení a vedeno mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, d) druhy sporů, na které lze použít mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, e) odvětví a kategorie sporů, které orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů projednává, f) informace o tom, zda je nezbytná fyzická přítomnost stran a zda mimosoudní řešení spotřebitelských sporů je nebo může být vedeno ústní nebo písemnou formou, g) povahu výsledku mimosoudního řešení spotřebitelských sporů,

- 10 h) důvody, na jejichž základě může orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů řešení sporu odmítnout. (2) Ministerstvo průmyslu a obchodu zašle seznam podle odstavce 3 Evropské komisi a zveřejní jej na svých internetových stránkách spolu s odkazem na příslušné internetové stránky Evropské komise. Seznam musí být dostupný též na trvalém nosiči dat. (3) Ministerstvo průmyslu a obchodu aktualizuje seznam bez zbytečného odkladu a příslušné informace oznamuje Evropské komisi. Povinnosti orgánů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů § 20f Orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů zveřejní na internetových stránkách nebo jiným vhodným způsobem a na požádání poskytne na trvalém nosiči dat jasné a srozumitelné informace o a) svých kontaktních údajích včetně poštovní a e-mailové adresy, b) tom, že je na seznamu vedeném Evropskou komisí, c) osobách určených k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a v případě jejich jmenování též o způsobu jmenování a délce mandátu, d) svém případném členství v síti subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů usnadňující řešení přeshraničních sporů, e) sporech, pro jejichž řešení je příslušný, f) procesních pravidlech mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, včetně možnosti stran sporu ukončit v nich účast, a o důvodech, na jejichž základě může odmítnout zabývat se daným sporem, g) jazycích, v nichž může být předložen návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a ve kterých řešení probíhá, h) pravidlech, která se použijí jako základ pro věcné řešení sporu (například právní předpisy, zásady, kodexy chování), i) požadavcích, které musí strany splnit před zahájením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, a o tom, zda strany sporu mohou ukončit svoji účast v řízení, j) nákladech, které mohou vzniknout stranám v souvislosti s mimosoudním řešením spotřebitelského sporu, jež hradí strany, včetně pravidel pro případné hrazení nákladů na konci řešení sporu, k) průměrné délce mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, l) právním účinku výsledku mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, včetně případných sankcí za nedodržení rozhodnutí, je-li pro strany závazné, m) případné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného orgánem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. § 20g Orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a) provozuje aktualizované internetové stránky, které obsahují snadno dostupné informace o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů a které umožňují podání návrhu na

- 11 -

b) c) d) e)

f)

zahájení řešení sporu on-line, a to včetně příslušných dokladů, zveřejní na nich odkaz na internetové stránky Evropské komise týkající se mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a pokud možno na trvalém nosiči dat ve svých prostorách poskytuje seznam subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů notifikovaných členskými státy Evropské komisi, poskytuje stranám sporu na jejich žádost informace uvedené v písmenu a) na trvalém nosiči dat, umožňuje výměnu informací mezi stranami sporu, a to i elektronickými prostředky, řeší vnitrostátní i přeshraniční spory, spolupracuje se subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů z členských států Evropské unie a zemí tvořících Evropský hospodářský prostor, a to zejména při řešení přeshraničních sporů, a podílí se na pravidelné výměně osvědčených postupů týkajících se vnitrostátních i přeshraničních sporů, spolupracuje s vnitrostátními orgány dozoru příslušnými pro prosazování právních předpisů na ochranu spotřebitele, zejména v oblasti vzájemné výměny informací o praxi v oblastech podnikání, na kterou si spotřebitelé opakovaně stěžují, a poskytování technických posudků a informací, pokud jsou nezbytné pro řešení jednotlivých sporů a jsou-li již k dispozici. § 20h Oznamovací povinnost orgánů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů

(1) Orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů oznámí Ministerstvu průmyslu a obchodu: a) název, kontaktní údaje a internetovou adresu, b) údaje o struktuře a financování, včetně údajů o osobách určených k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, o jejich odměňování a funkčním období, c) procesní pravidla, podle kterých bude při řešení spotřebitelského sporu postupováno, včetně důvodů pro odmítnutí návrhu, d) poplatky, jsou-li stanoveny, e) průměrnou délku mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, f) jazyk či jazyky, v nichž může být předložen návrh na zahájení a vedeno mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. (2) Orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů oznámí změny údajů uvedených v odstavci 1 Ministerstvu průmyslu a obchodu bez zbytečného odkladu. (3) Orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů oznamuje Ministerstvu průmyslu a obchodu jednou za dva roky informace o a) počtu sporů, které mu byly předloženy, a druzích podnětů, k nimž se vztahovaly, b) procentním podílu mimosoudních řešení spotřebitelských sporů, která byla zastavena nebo odmítnuta, aniž bylo dosaženo řešení, a procentním podílu důvodů zastavení nebo odmítnutí, pokud jsou známy, c) průměrné době potřebné k vyřešení sporu, d) míře dodržování výsledků mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, je-li známa, e) systémových nebo závažných problémech, jež se vyskytují často a vedou ke sporům mezi spotřebiteli a prodávajícími,

- 12 f)

případné spolupráci orgánů v rámci sítě subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů usnadňující řešení přeshraničních sporů a posouzení efektivnosti této spolupráce, pokud existuje, g) odborné přípravě fyzických osob určených k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, h) posouzení efektivity mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a jeho možného zlepšení. (4) Údaje uvedené v odstavci 3 jsou obsahem výroční zprávy, kterou orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů zveřejňuje na svých internetových stránkách nebo jiným vhodným způsobem nebo na požádání poskytuje na trvalém nosiči dat. § 20i Pomoc v případě přeshraničních sporů (1) V případě přeshraničních sporů pomáhá spotřebitelům v přístupu k příslušnému orgánu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Evropské spotřebitelské centrum Česká republika. (2) Evropské spotřebitelské centrum Česká republika je kontaktním místem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie36). CELEX: 32013L0011, 32013R0524

§ 20j Povinnosti uvedené v ustanoveních § 20f, § 20g a § 20h odst. 4 tohoto zákona se nevztahují na finančního arbitra. ČÁST ČTVRTÁ Postup České obchodní inspekce při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů Návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu § 20k (1) Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu se zahajuje na návrh spotřebitele. CELEX: 32013L0011

(2) Návrh podle odstavce 1 obsahuje a) b) c) d)

identifikační údaje stran sporu, úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností, označení, čeho se navrhovatel domáhá, datum, kdy navrhovatel uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé,

- 13 e) prohlášení, že ve věci nerozhodl soud, nebyl vydán rozhodčí nález a nebyla uzavřena dohoda stran v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a ani nebylo zahájeno řízení před soudem, rozhodčí řízení nebo mimosoudní řešení spotřebitelského sporu, f) datum a podpis navrhovatele. (3) K návrhu se přiloží doklad o skutečnosti, že se navrhovateli nepodařilo spor vyřešit s druhou stranou přímo, a další písemnosti dokládající tvrzené skutečnosti, jsou-li k dispozici. K návrhu se přiloží plná moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci. (4) Návrh lze podat písemně nebo ústně do protokolu anebo elektronicky prostřednictvím on-line formuláře uvedeného na internetových stránkách České obchodní inspekce, podepsaný uznávaným elektronickým podpisem nebo zaslaný prostřednictvím datové schránky osoby, jež návrh podává. Za podmínky, že je návrh do 10 dnů potvrzen, popřípadě doplněn jedním ze způsobů uvedených ve větě první, je možno jej podat pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu. § 20l Zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu se považuje za uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, podle občanského zákoníku42). CELEX: 32013L0011

§ 20m Navrhovatel může podat návrh u České obchodní inspekce nejpozději do 1 roku ode dne, kdy uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé. CELEX: 32013L0011

§ 20n Odmítnutí návrhu (1) Neobsahuje-li návrh náležitosti podle § 20k odst. 2 nebo nejsou-li přiloženy doklady podle § 20k odst. 3, vyzve Česká obchodní inspekce navrhovatele k jejich doplnění ve lhůtě 15 dnů. Po marném uplynutí této lhůty Česká obchodní inspekce návrh odmítne. (2) Česká obchodní inspekce návrh též odmítne, pokud z návrhu, přiložených písemností nebo jinak zjistí, že a) spor nenáleží do jejich věcné působnosti, b) ve věci již rozhodl soud nebo byl vydán rozhodčí nález nebo bylo zahájeno řízení u soudu nebo rozhodčí řízení, nebo již bylo ve stejné věci zahájeno nebo ukončeno mimosoudní řešení spotřebitelského sporu podle tohoto zákona, c) navrhovatel podal návrh po uplynutí lhůty stanovené v § 20m, nebo d) návrh je zjevně bezdůvodný.

- 14 (3) Návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) jde o návrh podaný opětovně a navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil podmínky stanovené případně v rámci předchozího mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, nebo b) jeho podáním navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor druhé strany. (4) Česká obchodní inspekce informuje strany sporu o odmítnutí návrhu spolu s důvody odmítnutí do 15 dnů ode dne jeho obdržení, ledaže skutečnosti zakládající důvod pro odmítnutí zjistí později. V takovém případě informuje strany sporu o odmítnutí bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy se o důvodech pro odmítnutí návrhu dozví. CELEX: 32013L0011

§ 20o Zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu je zahájeno dnem, kdy Česká obchodní inspekce obdrží návrh podle § 20k. Pokud Česká obchodní inspekce návrh neodmítne podle § 20n, vyrozumí o zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu obě strany sporu a poučí je, že a) nemusí být zastoupeny právním zástupcem43), b) mohou využít nezávislé poradenství nebo zastupování či pomoc třetí osoby, c) spotřebitel může ukončit účast v mimosoudním řešení spotřebitelského sporu v kterékoli fázi, d) mají právo vyjadřovat k věci svůj názor, e) mohou nahlížet do dokumentace vztahující se k projednávanému sporu, pořizovat si kopie nebo opisy tvrzení, důkazů, dokumentů a skutečností předložených druhou stranou a vyjádřit se k nim, f) v případech uvedených v § 20r odst. 2 budou informovány v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat o ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a o skutečnostech, které vedly k ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, g) zahájením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu není dotčeno právo stran sporu domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů soudní cestou. CELEX: 32013L0011

§ 20p Součinnost s Českou obchodní inspekcí (1) Prodávající je povinen ve lhůtě 15 pracovních dnů od obdržení vyrozumění podle § 20o poskytnout České obchodní inspekci vyjádření ke skutečnostem uvedeným v návrhu. (2) Prodávající je povinen úzce spolupracovat a poskytnout České obchodní inspekci součinnost potřebnou k efektivnímu průběhu mimosoudního řešení spotřebitelského sporu.

- 15 Ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu § 20q (1) Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu musí být ukončeno do 90 dnů od jeho zahájení. (2) U zvlášť složitých sporů lze lhůtu uvedenou v odstavci 1 prodloužit, a to nejvýše o dalších 90 dnů. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat, že bude mimosoudní řešení spotřebitelského sporu ukončeno. CELEX: 32013L0011

§ 20r (1) Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu končí a) uzavřením dohody stran sporu, b) jednostranným prohlášením spotřebitele o ukončení účasti na řešení sporu oznámeným České obchodní inspekci, c) smrtí, prohlášením za mrtvého, prohlášením za nezvěstného nebo zánikem jedné ze stran sporu bez právního nástupce, d) marným uplynutím lhůty podle § 20q, e) odmítnutím návrhu podle § 20n. (2) O ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu podle odstavce 1 písm. b) nebo c) informuje Česká obchodní inspekce bez zbytečného odkladu druhou stranu sporu. Dojde-li k ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu podle odstavce 1 písm. d), informuje bez zbytečného odkladu obě strany sporu. (3) Dohoda podle odstavce 1 písm. a) musí mít písemnou formu. § 20s Doručování Povinnost České obchodní inspekce doručit stranám sporu písemnost podle této části zákona je splněna, pokud je doručena prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta, na adresu uvedenou v návrhu na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu nebo na adresu, a to i elektronickou, kterou za účelem doručování sdělí strany sporu České obchodní inspekci. Písemnost se považuje za doručenou i v případě, že se adresát o doručení z důvodů okolností na jeho straně nedozvěděl. § 20t Náklady mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (1) Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů se nezpoplatňuje.

- 16 (2) Náklady spojené s mimosoudním řešením spotřebitelských sporů si strany nesou samy. CELEX: 32013L0011

§ 20u Česká obchodní inspekce může stanovit pravidla pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, kterými podrobněji upraví postup při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů tak, aby byla v souladu s pravidly podle této části zákona. § 20v Tato část upravuje postup mimosoudního řešení spotřebitelských sporů před Českou obchodní inspekcí. _______ 38)

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. 39) Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. 40) Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. 41) Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. 42) § 647 občanského zákoníku 43) Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní část třetí až pátá se označují jako části pátá až sedmá. 34.

V § 23 odst. 1 se slova „2, 3, 4 a 8 až 12 a 16“ nahrazují slovy „2, 3, 4 a 7 až 11, 15 a 16“.

35.

V§ 23 odst. 2, 3 a 4 se slovo „5a“ nahrazuje slovy „5b, § 8,“.

36.


„21) § 43 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. 37.

V § 23 odst. 6 se slova „nebo zboží“ zrušují, slova „§ 5 odst. 2“ se nahrazují slovy „§ 8“.

38.

V § 23 odst. 7 se slova „5a,“ nahrazují slovy „5b, § 8,“.

39.

V § 23 odst. 8 se slova „§ 4 až 5a, § 6 a 12“ nahrazují slovy „§ 4 až 5b, § 6, 12 a 14“.

- 17 40.

V § 23 odst. 9 se slova „5a“ nahrazují slovy „5b a § 8“.

41.


„27) Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.“. 42.

V § 23 odst. 11 se slova „§ 4 až 6 a § 12“ nahrazují slovy „§ 4 až 6, 12 a 14“.

43.

V § 23 odst. 15 se slova „5a“ nahrazuje slovy „5b“, za slova „§ 6,“ se vkládají slova „§ 8,“ a slova „§ 11 až 13“ se nahrazují slovy „§ 11 až 14“.

44.

V § 23 se doplňuje odstavec 16, který zní:

„(16) Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem u profese vykonávané členem profesní komory s povinným členstvím provádí příslušný orgán stanovený zvláštním právním předpisem a zjištěné porušení postihuje podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou profesí v oblasti finančních služeb, kde je k dozoru příslušná Česká národní banka.“. CELEX: 32005L0029

45.

V § 23a odst. 1 a 5 se za slova „§ 23“ vkládají slova „odst. 1 až 15“.

46.

V § 24 odst. 7 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:

„d) poruší zákaz nabízet za účelem prodeje, prodávat a skladovat výrobky porušující práva duševního vlastnictví nebo neoprávněné užívání označení podle zvláštního právního předpisu4b),“. Dosavadní písmena d) až x) se označují jako písmena e) až y). 47.

V § 24 odst. 7 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m), které zní:

„m) neposkytne spotřebiteli informace podle § 14 nebo čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013,“. Dosavadní písmena m) až y) se označují jako písmena n) až z). CELEX: 32013L0011

48.

V § 24 odst. 7 písmeno z) zní:

„z) nesplní některou z povinností podle § 20p.“. 49.

V § 24 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:

„(8) Prodávající se dopustí správního deliktu dále tím, že nevyrozumí bez zbytečných průtahů nebo ve lhůtě stanovené dozorovým orgánem výrobce, dovozce nebo dodavatele, že výrobek je na základě rozhodnutí dozorového orgánu stahován z trhu, nebo neprodleně nezajistí

- 18 způsob vrácení výrobku nebezpečného svou zaměnitelností s potravinou, anebo o vrácení nebo zpětném převzetí výrobku stahovaného z trhu nevyrozumí dozorový orgán.“. Dosavadní odstavce 8 až 13 se označují jako odstavce 9 až 14. 50.

V § 24 odst. 13 písm. a) se slova „d), l) až q), s), u), w),“ nahrazují slovy „e), m) až s), u), w), y), z),“.

51.

V § 24 odst. 13 písm. b) se číslo „10“ nahrazuje číslem „11“.

52.

V § 24 odst. 13 písm. c) se slova „e), g), h), i), k), r), t), v)“ nahrazují slovy „f), h), i), j), l), t), v), x)“.

53.

V § 24 odst. 13 písm. d) se slova „f), j)“ nahrazují slovy „d), g), k)“ a slova „8, 9 a 11“ se nahrazují slovy „9, 10 a 12“.

54.

V § 24 odst. 13 písm. e) se slova „7 písm. x)“ nahrazují číslem „8“.

55.

Nad § 24b se vkládá nadpis, který zní: „Společná ustanovení ke správním deliktům“.

56.

V příloze č. 1 úvodní větě se slovo „podnikatel“ nahrazuje slovem „prodávající“.

57.

V příloze č. 1 písm. e) se za slovo „nabízí“ vkládají slova „ke koupi“.

CELEX: 32005L0029

58.

V příloze č. 1 písmeno g) zní:

„g) přislíbí poskytnout poprodejní servis spotřebiteli, s nímž před uzavřením smlouvy jednal jazykem, který není úředním jazykem členského státu, v němž se prodávající nachází, a následně poskytuje servis pouze v jiném jazyce, aniž to spotřebiteli před uzavřením smlouvy jasně sdělil,“. CELEX:32005L0029

59.

V příloze č. 1 písm. h) se slova „prodávaný výrobek nebo poskytovaná služba jsou dovolené“ nahrazují slovy „prodej výrobku nebo služby je dovolený“.

CELEX:32005L0029

60.

V příloze č. 1 písmeno j) zní:

„j) využívá redakční prostor ve sdělovacích prostředcích k placené propagaci svého výrobku

- 19 nebo služby, aniž by spotřebitel mohl z obsahu sdělení, z obrázků nebo zvuků jednoznačně rozpoznat, že se jedná o reklamu,“. CELEX: 32005L0029

61.

V příloze č. 1 písm. k) se za slovo „výrobek“ vkládají slova „nebo službu“ a slova „nebo nevyužije jím nabízenou službu“ se zrušují.

CELEX: 32005L0029

62.

V příloze č. 1 písmeno m) zní:

„m) vytvoří, provozuje nebo propaguje pyramidový program, kdy spotřebitel zaplatí za možnost získat odměnu, která závisí na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku.“. CELEX: 32005L0029

63.

V příloze č. 1 písm. p) se slovo „poskytnutá“ zrušuje.

CELEX: 32005L0029

64.

V příloze č. 1 písm. q) se slovo „nabízenou“ zrušuje.

CELEX: 32005L0029

65.

V příloze č. 1 písm. s) se slovo „nabídku“ nahrazuje slovy „obchodní praktiku“ a slova „výrobku nebo služby nebo jejich doručením“ se nahrazují slovy „nebo doručením věci,“.

CELEX: 32005L0029

66.

V příloze č. 1 písm. t) se slova „s cílem vyvolat“ nahrazují slovy „, čímž vyvolá“.

CELEX: 32005L0029

67.

V příloze č. 1 písm. v) se slova „záruční i pozáruční“ nahrazují slovem „poprodejní“.

CELEX: 32005L0029

68.

V příloze č. 2 úvodní větě se slovo „podnikatel“ nahrazuje slovem „prodávající“.

69.

V příloze č. 2 písm. a) se slova „, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována služba“ zrušují.

CELEX: 32005L0029

70.

V příloze č. 2 písmeno h) zní:

„h) vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, popřípadě že vyhraje cenu nebo jinou výhru, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková cena

- 20 ani obdobná výhra neexistuje nebo pro získání ceny nebo jiné obdobné výhry musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo mu vznikají výdaje.“. CELEX: 32005L0029

Čl. II Přechodná ustanovení 1. Prodávající jsou povinni upravit všeobecné obchodní podmínky podle § 14 nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti s tím související se posuzují podle zákona č. 634/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ Změna zákona o České obchodní inspekci Čl. III Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona č. 240/1992 Sb., zákona č. 22/1997 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 321/2001 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 439/2003 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 229/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 490/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 219/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č 308/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., se mění takto: 1.

V § 1 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 7 zní:

„(5) Česká obchodní inspekce je orgánem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů . 7)

7)

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.“.

CELEX: 32013L0011

2.

V § 2 odst. 1 se slova „a zboží“ zrušují.

3.

V § 2 odst. 2 písm. a) se slova „zboží nebo“ zrušují.

4.

V § 2 odst. 2 písm. b) se slovo „zboží“ nahrazuje slovem „výrobků“.

- 21 5.

Poznámka pod čarou č. 1d zní:

1d)

„ Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 154/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 453/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, ve znění pozdějších předpisů.“.

6.

Poznámka pod čarou č. 1h zní:

1h)

„ § 5 a 5a zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.

7.

V § 3 písm. e) se slova „nebo zboží“ zrušují.

8.

Za § 4 se vkládá nový § 4a, který zní: „§ 4a

Inspektor je při provádění kontroly oprávněn pořizovat zvukové, obrazové a zvukověobrazové záznamy bez vědomí kontrolovaných osob, pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak. Právo fyzických osob na ochranu jejich soukromého a osobního života tím není dotčeno.“. 9.

V § 7 odst. 1 písm. a) se slova „nebo zboží“ zrušují.

10.

V § 7 odst. 2 se slova „toto zboží“ nahrazují slovy „tyto výrobky“, slova „závadného zboží“ se nahrazují slovy „závadných výrobků“ a slova „znehodnoceného zboží“ se nahrazují slovy „znehodnocených výrobků“.

11.

V § 7b odst. 1 se slova „při prokázaném zjištění nabídky, prodeje nebo skladování výrobků nebo zboží“ nahrazují slovy „v případě důvodného podezření, že jsou nabízeny, prodávány nebo skladovány výrobky“ a slova „nebo zboží“ se zrušují.

12.

V § 7b odst. 2 až 11 a 13 se slova „nebo zboží“ zrušují.

- 22 13.

Poznámka pod čarou č. 3f zní:

3f)

„ Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 14.

Poznámka pod čarou č. 3h zní:

3h)

„ Například zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.“. 15.

Poznámka pod čarou č. 3i zní:

3i)

„ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.“. 16.

Poznámka pod čarou č. 3j zní:

„3j) § 1746 odst. 2 občanského zákoníku.“. 17. „

3k)

Poznámka pod čarou č. 3k zní: Například zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.“.

18.

V § 9 odst. 1 písm. b) se slova „zboží nebo“ zrušují.

19.

V § 13 odst. 1 písm. b) se slova „s občanskými sdruženími“ nahrazují slovy „se spolky“. Poznámka pod čarou č. 4 zní: „4) § 214 a násl. občanského zákoníku.“.

20.

V § 13 odst. 5 se slovo „zboží“ nahrazuje slovem „výrobků“ a na konci se doplňuje věta „Za účelem posouzení výrobků pro vydání tohoto stanoviska je Česká obchodní inspekce oprávněna převzít od celních orgánů potřebné vzorky výrobků, u kterých došlo k pozastavení propuštění do volného oběhu.“.

- 23 21.

Za § 13 se vkládá nový § 13a, který zní: „§ 13a (1) Česká obchodní inspekce využívá k plnění úkolů podle tohoto zákona údaje

a) ze základního registru obyvatel, b) z informačního systému evidence obyvatel, c) z informačního systému cizinců. (2) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou a) b) c) d)

jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, datum úmrtí, adresa místa pobytu. (3) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) b) c) d) e)

jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, datum úmrtí, adresa místa trvalého pobytu, počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky. (4) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) b) c) d) e)

jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, druh a adresa místa pobytu, počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu, datum úmrtí.

(5) Z údajů podle odstavců 2 až 4 lze v konkrétním případě využít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. (6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícímu současný stav.“. 22.

V § 15 se slovo „zboží“ nahrazuje slovem „výrobků“.

23.

§ 17 až 19 se včetně poznámky pod čarou č. 6 zrušují.

- 24 ČÁST TŘETÍ Změna zákona o finančním arbitrovi Čl. IV Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění zákona č. 558/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 241/2013 Sb. a zákona č. 278/2013 Sb., se mění takto: 1.

V § 1 odstavec 1 zní:

„(1) K rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a a) poskytovatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb, b) vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz, c) věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby, d) osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu, e) pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění, f) osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu, g) stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření, h) obchodníkem s cennými papíry, vázaným zástupcem, obhospodařovatelem investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo investičním zprostředkovatelem při poskytování investičních služeb nebo při výkonu činností podle § 11 odst. 1 písm. c) až f) zákona o investičních společnostech a investičních fondech.“. CELEX: 32013L0011, 32002L0065, 32002L0092, 32004L0039, 32007L0064, 32008L0048, 32009L0065, 32009L0110, 32009R0924, 32014L0065

2.

V § 3 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,“.

3.

V § 3 odst. 1 písm. e) se slovo „pojišťovna“ nahrazuje slovem „pojistitel“.

4.

V § 3 odst. 1 písmeno f) zní:

„f) osoba provozující směnárenskou činnost,“.

- 25 5.

V § 3 odst. 1 se doplňují písmena g) a h), která znějí:

„g) stavební spořitelna a zprostředkovatel při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření, h) obchodník s cennými papíry, vázaný zástupce, obhospodařovatel investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo investiční zprostředkovatel při poskytování investičních služeb nebo při výkonu činností dle § 11 odst. 1 písm. c) až f) zákona o investičních společnostech a investičních fondech.“. 6.

V § 3 odst. 2 se slova „se pro účely tohoto zákona rozumí uživatel platebních služeb v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. a), držitel elektronických peněz v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. b), spotřebitel v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. c) a d), zájemce o pojištění, pojistník, pojištěný, oprávněná osoba nebo obmyšlený v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. e), zájemce o provedení směnárenského obchodu nebo osoba, se kterou byl proveden směnárenský obchod v případě sporů uvedených v § 1 odst. 1 písm. f)“ nahrazují slovy „pro účely tohoto zákona může být pouze spotřebitel“.

CELEX: 32013L0011

7.


„(3) Trvalým nosičem dat se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoli nástroj, který umožňuje uživateli uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě.“. 8.

V § 4 odst. 2 se slova „plně způsobilé k právním úkonům“ nahrazují slovy „plně svéprávné“ a slova „, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti“ se nahrazují slovy „a jejichž zkušenosti dávají záruku, že budou svou funkci řádně zastávat.“.

9.

V § 4 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Předpokladem pro jmenování arbitrem a zástupcem arbitra je též vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a prokázání 5 let praxe v oblasti finančního trhu nebo ochrany zájmů spotřebitelů na finančním trhu.“.

10.

V § 8 odst. 2 se za slovo „promlčení“ vkládají slova „a prekluzi“.

11.

V § 9 písm. b) se slova „řízení ve věci samé bylo před soudem zahájeno“ nahrazují slovy „v téže věci probíhá řízení před soudem“.

12.

V § 9 písmeno c) zní:

„c) ve věci samé již rozhodl arbitr nebo v téže věci probíhá řízení před arbitrem,“.

- 26 13.

V § 9 písm. d) se slova „ve věci samé bylo rozhodčí řízení zahájeno“ nahrazují slovy „v téže věci probíhá rozhodčí řízení“.

14.

V § 10 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3. 15.

V § 12 odst. 9 větě první se slovo „instituce“ nahrazuje slovy „fyzické a právnické osoby“ a ve větě třetí se slovo „instituce“ nahrazuje slovy „fyzická nebo právnická osoba“.

16.

Za § 12 se vkládá nový § 12a, který zní: „§ 12a (1) Arbitr využívá k plnění úkolů podle tohoto zákona údaje

a) ze základního registru obyvatel, b) z informačního systému evidence obyvatel, c) z informačního systému cizinců. (2) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou a) b) c) d)

jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, datum úmrtí, adresa místa pobytu. (3) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) b) c) d) e)

jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, datum úmrtí, adresa místa trvalého pobytu, počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky. (4) Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) b) c) d) e)

jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, druh a adresa místa pobytu, počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu, datum úmrtí.

(5) Z údajů podle odstavců 2 až 4 lze v konkrétním případě využít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. (6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se

- 27 využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícímu současný stav.“. 17.

V § 14 písm. c) se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:

„d) je návrh zjevně bezdůvodný nebo šikanózní.“. CELEX: 32013L0011

18.

V § 14 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Arbitr může řízení zastavit do 60 dnů od jeho zahájení, jestliže by řešení sporu svojí právní nebo skutkovou složitostí vážně ohrozilo účel řízení před arbitrem.“. CELEX: 32013L0011

19.


„(1) Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“. CELEX: 32013L0011

20.

V § 16 odst. 1 větě první se za slova „vyhotovení nálezu“ vkládají slova „nebo usnesení“, slovo “strany“ se nahrazuje slovy „účastníci řízení“ a za slova „proti nálezu“ se vkládají slova „nebo usnesení“.

21.

V § 16 odst. 2 větě první se za slovo „změní“ vkládají slova „, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší.“.

22.

V § 20 odst. 1 se za slovo „orgány“ vkládají slova „mimosoudního řešení spotřebitelských sporů“, slova „ostatních členských“ se nahrazují slovem „jiných“, a slova „Evropské unie a v dalších“ se nahrazují slovy „, zejména ve“.

23.

V § 20 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) V případě sporů vzniklých při přeshraničním nabízení, poskytování nebo zprostředkování služeb obdobných službám vymezeným v § 1 odst. 1 tohoto zákona, k jejichž řešení není arbitr příslušný, poskytne arbitr spotřebiteli na žádost informaci o orgánu, který je k řešení předmětného sporu příslušný.“. CELEX: 32013L0011

24.

V § 21 odst. 1 se za slovo „způsobem“ vkládají slova „umožňujícím dálkový přístup“.

- 28 25.

V § 21 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Výroční zpráva obsahuje zejména

a) počet zahájených řízení, včetně rozlišení podle jednotlivých druhů sporů, b) jakékoli systémové nebo závažné problémy, které vedou ke sporům, k jejichž řešení je arbitr příslušný, c) procentní podíl řízení, která byla arbitrem zastavena, včetně zákonných ustanovení, na základě kterých k zastavení řízení došlo, d) průměrnou délku řízení, e) informaci o spolupráci arbitra s obdobnými orgány mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v jiných státech. (3) Arbitr poskytne na žádost výroční zprávu na trvalém nosiči dat.“. Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 4 až 6. CELEX: 32013L0011

26.

V § 21 se doplňují odstavce 7 až 10, které znějí:

„(7) Arbitr provozuje aktualizované internetové stránky, na kterých poskytuje jasné a srozumitelné informace zejména o a) svých kontaktních údajích, včetně poštovní a e-mailové adresy, b) tom, že je jako orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů uveden v seznamu vedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu, c) arbitrovi a jeho zástupci a o způsobu jejich jmenování a délce jejich mandátu, d) členství arbitra v mezinárodních organizacích sdružujících orgány mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, e) druzích sporů, které je arbitr příslušný rozhodovat, f) procesních pravidlech, jimiž se řešení sporu řídí, g) jazycích, v nichž může být arbitrovi předložen návrh na zahájení řízení a v nichž je řízení vedeno, h) právních předpisech, které upravují předměty sporů, k jejichž řešení je arbitr příslušný, i) předběžných požadavcích, které musí strany před zahájením řízení splňovat, včetně požadavku na předložení dokladu o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě, j) tom, zda účastnící řízení mohou ukončit svoji účast v řízení před arbitrem, k) tom, že každý účastník nese své náklady řízení sám, s výjimkou nákladů na tlumočení, a že řízení není zpoplatněno, l) průměrné délce řízení před arbitrem, m) právním účinku usnesení nebo nálezu a vykonatelnosti nálezu. (8) Na žádost poskytne arbitr informace uvedené v odstavci 7 na trvalém nosiči dat. (9) Arbitr zveřejní na svých internetových stránkách ve formě odkazu na příslušné internetové stránky Evropské komise seznam obdobných subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. (10) Arbitr vhodným způsobem informuje účastníky řízení o právu na právní pomoc a o tom, že nemají povinnost právního zastoupení.“. CELEX: 32013L0011

- 29 27.

§ 23 včetně nadpisu zní: „§ 23 Pořádková pokuta

(1) Arbitr může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč instituci, jestliže v řízení ztěžuje jeho postup tím, že a) se na výzvu podle § 11 nevyjádří ve stanovené lhůtě k podanému návrhu, nebo b) nesplní povinnosti stanovené v § 12 odst. 6, 7 a 9. (2) Arbitr může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč fyzické nebo právnické osobě, jestliže v řízení ztěžuje jeho postup tím, že a) na výzvu nepředloží arbitrovi nebo pověřené osobě požadované doklady vztahující se k předmětu sporu, b) se neúčastní jednání, c) nevyhoví žádosti arbitra nebo pověřené osoby o poskytnutí vysvětlení a žádosti o předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu, nebo d) neumožní arbitrovi nebo pověřené osobě nahlédnout do svých spisů a elektronických záznamů vztahujících se k předmětu sporu. (3) Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 a odstavce 2 lze uložit opakovaně. (4) Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty lze podat námitky do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podané námitky mají odkladný účinek. Pro řízení o námitkách se § 16 použije obdobně.“. 28.

V § 24 se slovo „přiměřeně“ zrušuje. Čl. V Přechodná ustanovení

1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 229/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Řízení ve věci sporu mezi poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v němž je navrhovatelem jiná osoba než spotřebitel, se dokončí podle zákona č. 229/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o elektronických komunikacích Čl. VI Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č.

- 30 310/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 94/2011 Sb., zákona č. 137/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 468/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 214/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 181/2014 Sb., zákona č. 234/2014 Sb. a zákona č. 250/2014 Sb., se mění takto: 1.

V § 63 odst. 1 písm. l) se slova „mimo soudní nebo správní řízení“ zrušují.

2.

V § 110 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „a výroční zpráva o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů podle jiného právního předpisu65)“.

Poznámka pod čarou č. 65 zní: „65) § 20h odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.“. CELEX: 32013L0011

3.

V § 129 odst. 1 se slovo „závazku49a)“ nahrazuje slovem „dluhu49a)“.

Poznámka pod čarou č. 49a) zní: „49a Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.“. 4.

V § 129 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporu zahájeném na návrh spotřebitele činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí.“.

CELEX: 32013L0011

5.

V § 129 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slovo „Návrh“ vkládají slova „osoby vykonávající komunikační činnost.“.

6.

V § 129 odst. 3 se věta poslední zrušuje.

7.

V § 129 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi řízení také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem řízení podán důvodně.“.

8.

V § 129 se doplňuje odstavec 7, který včetně poznámky pod čarou č. 66 zní:

„(7) V rámci oznámení o zahájení řízení o sporu podle odstavce 1 zahajovaného na návrh spotřebitele Úřad informuje strany sporu vhodným způsobem o právu na právní pomoc a o tom, že nemají povinnost právního zastoupení. Podáním návrhu spotřebitel souhlasí

- 31 s právními účinky výsledku řešení sporu v rozsahu informace zveřejněné nebo jemu poskytnuté Úřadem podle jiného právního předpisu66). ____________________ 66)

§ 20f písm. l) zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“

CELEX: 32013L0011

ČÁST PÁTÁ Změna zákona o poštovních službách Čl. VII Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 225/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 212/2013 Sb. a zákona č. …/2014 Sb., se mění takto: 1.

V § 6 odst. 2 se na konci písmene o) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno p), které zní:

„p) informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu poštovní smlouvy.“. CELEX: 32013L0011

2.

V § 6a se na konci odstavce 2 doplňují věty „Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí.“.

CELEX: 32013L0011

3.

V § 6a se doplňuje odstavec 4, který včetně poznámky pod čarou č. 26 zní:

„(4) V rámci oznámení o zahájení řízení o sporu podle odstavce 1 zahajovaného na návrh spotřebitele Úřad informuje strany sporu vhodným způsobem o právu na právní pomoc a o tom, že nemají povinnost právního zastoupení. Podáním návrhu spotřebitel souhlasí s právními účinky výsledku řešení sporu v rozsahu informace zveřejněné nebo jemu poskytnuté Úřadem podle jiného právního předpisu26). ____________________ 26)

§ 20f písm. l) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.“. CELEX: 32013L0011

4.

V § 37a odst. 2 písm. o) se slovo „nebo“ zrušuje.

- 32 5.

V § 37a odst. 2 se na konci písmene p) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno q), které zní:

„q) v rozporu s § 6 odst. 2 neuvede v poštovních podmínkách veškeré požadované informace nebo je uvede nesrozumitelným, neúplným nebo obtížně přístupným způsobem.“. 6.

V § 37a odst. 4 písmeno c) zní:

„c) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d), nebo podle odstavce 2 písm. b), e), i), k), m), n) nebo q), nebo podle odstavce 3 písm. b), nebo“.

ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o daňovém poradenství Čl. VIII Zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění zákona č. 170/2004 Sb., zákona č. 284/2004 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 52/2012 Sb., zákona č. 168/2012 Sb. a zákona č. …/2014 Sb., se mění takto: 1.

V § 12 odst. 1 se slova „podle tohoto zákona nebo zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“ nahrazují slovy „podle tohoto zákona, zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného zákona upravujícího práva a povinnosti daňového poradce při poskytování daňového poradenství“.

2.

V § 13 odst. 1 se slova „do tří měsíců“ nahrazují slovy „do šesti měsíců“.

ČÁST SEDMÁ ÚČINNOST Čl. IX Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 27, 33, 47, 48, čl. II odst. 1, čl. III bodu 1, čl. IV, čl. V, čl. VI a čl. VII, které nabývají účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

- 33 DŮVODOVÁ ZPRÁVA I.

OBECNÁ ČÁST

A) ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE PODLE OBECNÝCH ZÁSAD (RIA) Název návrhu zákona: Zákon, kterým se mění zákon 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte: červenec 2015 Implementace práva EU: ANO 2. Cíl návrhu zákona Cílem návrhu zákona je - zajištění správné a úplné transpozice směrnice 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), - implementace směrnice 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) a - adaptace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line), - posílení kontrolních pravomocí České obchodní inspekce při kontrole organizovaných akcí v zájmu zajištění potřebných důkazů (zejm. v případě tzv. šmejdů). 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: ANO Náklady na vytvoření a fungování systému v roce 2015 budou případně vypočítány v návaznosti na nabytí účinnosti zákona. Náklady na zajištění fungování systému v r. 2016 byly odhadnuty na cca 41,3 mil. Kč. S obdobnou částkou lze počítat i pro léta následující. Výše uvedené náklady zahrnují náklady na posílení činnosti 5 státních úřadů, u kterých se navrhuje jejich postavení jako subjektu ADR, resp. příslušného orgánu.

- 34 Sekundární dopady návrhu v oblasti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Lze předpokládat, že využívání cesty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ve svém důsledku přinese snížení nápadu spotřebitelských sporů u obecných soudů, čímž bude vytvořen prostor k tomu, že se tyto soudy budou moci soustředit na rozhodování jiných zásadních a složitých sporů a že dojde ke zrychlení jejich projednávání. 3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: ANO Předkládaný návrh zákona přinese novou variantu řešení spotřebitelských sporů, která bude rychlejší a pro podnikatele i spotřebitele finančně méně náročná. Návrh ukládá podnikatelům povinnou účast v mimosoudním řešení sporu, pokud jej spotřebitel zahájí, a dále novou informační povinnost, která představuje určité zvýšení nákladů podnikatelů. Na druhou stranu budou na základě informací spotřebitelé upozorněni na alternativní možnost řešení sporů, dojde ke zvyšování povědomí spotřebitelů o možnosti řešit spotřebitelské spory mimosoudní cestou, která bude méně časově i finančně nákladná, a ušetří se tak prostředky oběma stranám sporu. Úspěšnýma rychlým vyřešením sporu se spotřebitelem při nízkých nákladech dojde současně k zachování důvěry na straně spotřebitele, který bude od daného podnikatele i nadále nakupovat a jejich obchodní vztah bude zachován. Předkládaný návrh zákona by měl přispět i ke kultivaci podnikatelského prostředí a vyjasnění povinností uložených podnikatelům právním předpisem. 3.3 Dopady na spotřebitele: 3.3.1 Předkládaný návrh zákona nabízí novou variantu řešení spotřebitelských sporů, která bude rychlejší a pro spotřebitele finančně méně náročná. Jak vyplývá z dopadové studie k implementované směrnici, podstatná část spotřebitelů (přibližně každý pátý) se setkává s problémy při nákupu zboží a služeb. Tyto problémy zůstávají často nevyřešeny. Navzdory současné relativně vysoké úrovni ochrany spotřebitele zaručené stávajícími právními předpisy odhadují se ztráty, které tak vznikají spotřebitelům, v průměru na 0,4 % HDP EU. K jejich eliminaci je zde proto navrhováno řešení spotřebitelských sporů, které bude další variantou vedle stávajících institutů, kterými jsou mediace, rozhodčí řízení a řízení před soudem. Pojmovými znaky této nové varianty řešení spotřebitelských sporů jsou neformálnost, nízká finanční náročnost a rychlost. Cílem je usnadnit spotřebitelům cestu k vymáhání jejich práv, neboť složitá a finančně náročná soudní řízení s jejich nejistým výsledkem (zejména v případě tzv. bagatelních sporů) spotřebitele odrazují. Rovněž další stávající cesty řešení spotřebitelských sporů jako je mediace či rozhodčí řízení jsou pro spotřebitele finančně náročné. Nehledě na skutečnost, že spotřebitelé často nejsou dostatečně informováni o svých právech a možnostech nápravy a tudíž neusilují o jejich prosazení. Nesporným přínosem navrhované právní úpravy z hlediska ochrany spotřebitele je skutečnost, že vytváří jednotný a transparentní systém řešení spotřebitelských sporů v rámci celé Evropské unie, což spotřebitelům usnadní orientaci v jejich právech a napomůže jejich vymáhání. Navrhovaná právní úprava dále umožní spotřebitelům řešit své přeshraniční spotřebitelské spory on-line, což se zejména uplatní v případě sporů z internetového obchodu. V současné době je právě obava z obtížného vymáhání práv odrazujícím faktorem od využívání výhod elektronického obchodování. 3.3.2 Předkládaným návrhem bude dokončena transpozice směrnice o nekalých obchodních

- 35 praktikách, což povede ke zlepšení ochrany spotřebitele před uplatňováním nekalých obchodních praktik ze strany nepoctivých podnikatelů. 3.3.3 Předkládaným návrhem bude dále rozšířena kompetence České obchodní inspekce o možnost pořizování zvukových, obrazových a zvukově obrazových záznamů za účelem shromažďování důkazů, čímž bude posílena ochrana spotřebitelů zejména na hromadných akcích organizovaných podnikatelem za účelem prodeje výrobků nebo služeb (tzv. šmejdi). 3.4 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): NE 3.5 Sociální dopady: NE 3.6 Dopady na životní prostředí: NE

1. Důvod předložení a cíle 1.1. Název Ministerstvo průmyslu a obchodu předkládá „Návrh zákona, kterým se mění zákon 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony“. Návrh zákona je předkládán v souladu s Plánem legislativních prací vlády na zbývající část roku 2014, schváleným vládou České republiky usnesením č. 165, ze dne 12. března 2014. Návrh zákona obsahuje a/ doplnění implementace evropské legislativy: směrnice 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), b/ implementaci evropské legislativy: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů, tzv. ADR), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line, tzv. ODR), a c/ požadavky vycházející z aplikační praxe: kromě změn přijatých na základě evropské legislativy došlo k návrhům úprav zákona z důvodu aplikační praxe.

- 36 1.2. Definice problému K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 1.2.1 Česká republika obdržela upozornění Evropské komise na nedostatečné provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). Uvedená směrnice byla do českého právního řádu implementována novelou zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (přijatou zákonem č. 36/2008 Sb.). Ú tvary Komise nejprve v rámci projektu EU Pilot 2514/11poukázaly na řaduproblémů,atodopisemzedne15.prosince2011,nakterý české orgány odpověděly dne 23. dubna 2012. Po analýze odpovědi útvary Komise zastávají i nadále názor, že oznámená vnitrostátní opatření nepředstavují dostatečné provedení směrnice. Ve formálním upozornění ze dne 23. 1. 2014 (2013/2204) vytýkají Česká republice, že zřejmě nedostatečně provedla články 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a body č. 8, 11 a 14 přílohy I směrnice, a dále, že si Česká republika zachovala vnitrostátní předpisy o některých obchodních praktikách, jež jdou nad rámec ustanovení směrnice. Konkrétně se jedná o výtku, že Česká republika dostatečně neimplementovala vymezení pojmu „výrobek“, dále že chybí vymezení pojmů „obchodní praktika vůči spotřebiteli“, „podstatné narušení ekonomického chování spotřebitele“, rozhodnutí o obchodní transakci“, „výzva ke koupi“, „nepatřičné ovlivňování“, časové vymezení zákazu nekalých obchodních praktik, dále že nebyly dostatečně (v souladu se směrnicí) vymezeny nekalé obchodní praktiky. Evropská komise vytýkala České republice též nedostatečné provedení některých bodů přílohy směrnice, kde je uveden výčet obchodních praktik, jež jsou za všech okolností považovány za nekalé. Vzhledem k výše uvedenému je nezbytné přijmout odpovídající změny stávající právní úpravy. 1.2.2 Dotčenou právní úpravu je dále třeba – v souvislosti s navrhovanou novelizací – uvést do souladu s novým občanským zákoníkem. 1.2.3 Do stávající právní úpravy jsou dále zapracovány úpravy reflektující požadavky dosavadní aplikační praxe. K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 1.2.4 Česká republika je povinna v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a dále v zájmu zajištění jednotných podmínek na celoevropském spotřebitelském trhu zajistit v souladu se směrnicí 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů), a to nejpozději do 9. července 2015 (čl. 25 odst. 1), aby na jejím území fungoval systém mimosoudního řešení sporů splňující stanovené podmínky.

- 37 Dále je povinna provést adaptaci k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line), a to nejpozději do 9. ledna 2016 (čl. 22). Ke splnění uvedené povinnosti je předkládána navrhovaná regulace. 1.2.5 K věcné stránce problému lze konstatovat, že ve stávající právní úpravě je ochrana práv spotřebitele po hmotněprávní stránce zajištěna poměrně dobře. Spotřebitelská práva a povinnosti jsou zakotveny jak v soukromoprávních předpisech (především v občanském zákoníku), tak ve veřejnoprávních předpisech (jako je např. zákon o ochraně spotřebitele). Vymahatelnost práv ze strany samotných spotřebitelů je však v praxi značně obtížná. Vznikne-li mezi stranami spotřebitelské smlouvy spor, na jehož řešení se samy nejsou schopny dohodnout, je k jeho řešení příslušný soud, pokud zákon nestanoví něco jiného. Tato cesta však bývá často zdlouhavá a nákladná, a pro spotřebitele obvykle stresující. Většinou musí využít i služeb právního zástupce, což představuje další finanční zátěž. Proto se mnohdy spotřebitelé rozhodnou, že své nároky, které jsou v převážné většině relativně nízké hodnoty, řešit vůbec nebudou. Na tento postoj mnozí nepoctiví podnikatelé spoléhají, porušují právní předpisy a nejsou ani nuceni své chování změnit. 1.2.6 K souvislostem s evropskou spotřebitelských sporů uvádíme následující.

úpravou

systému

mimosoudního

řešení

Problematikou mimosoudního řešení spotřebitelských sporů se Evropská komise zabývá dlouhodobě. V minulosti přijala Doporučení Komise 98/257/ES o zásadách pro orgány příslušné pro mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů a Doporučení Komise 2001/310/ES o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou. Tato doporučení se stala pro předkladatele inspirací pro realizaci pilotního programu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v letech 2008 – 2010, viz dále, jakož i pro novelu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů z r. 2012. V návaznosti na další vývoj trhu, jakož i na vyhodnocování fungování jednotného trhu pro spotřebitele, předložila Evropská komise na podzim r. 2011 návrh balíčku pro mimosoudní řešení sporů. Po více než roce intenzívních vyjednávání byl balíček, který obsahuje směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů a nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line, schválen. Členské státy mají zavést směrnici do vnitrostátního práva nejpozději do 9. července 2015. Nařízení by mělo být plně účinné o šest měsíců později, přičemž některá ustanovení nabývají účinnosti v termínu shodném s termínem pro implementaci směrnice a některá již dnem vyhlášení. Směrnice členským státům ukládá povinnost zajistit, aby veškeré spory mezi spotřebitelem a obchodníkem, které se týkají smluvních závazků v souvislosti s prodejem zboží nebo s poskytováním služeb, a to jak off-line, tak i on-line, prakticky ve všech hospodářských odvětvích, mohly být předloženy subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a to rovněž prostřednictvím on-line prostředků. K tomu mohou členské státy využít již fungující subjekty nebo mohou vytvářet subjekty nové. Cílem by mělo být zajištění plného přístupu spotřebitelů k alternativnímu řešení sporů v různých zeměpisných oblastech a v různých odvětvích.

- 38 Směrnice počítá s tím, že v každém členském státě bude jmenován příslušný orgán, který bude odpovědný za sledování fungování subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Tento příslušný orgán bude mj. posuzovat, zda subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů splňují požadavky kvality, a bude pravidelně zveřejňovat zprávy o vývoji a fungování subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Obchodníkům má být uložena povinnost jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem informovat spotřebitelskou veřejnost o jejich závazcích při zapojení do alternativního způsobu řešení sporů se spotřebitelem. Na základě nařízení o on-line řešení spotřebitelských sporů bude vytvořena evropská online platforma pro mimosoudní řešení sporů, což bude interaktivní webová stránka dostupná zdarma ve všech jazycích Evropské unie. Prostřednictvím formuláře pro podání stížnosti, který v ní bude k dispozici, bude spotřebitel moci snadno iniciovat proces mimosoudního řešení sporu s obchodníkem z kterékoliv země EU. Postup bude probíhat tak, že spotřebitel vyplní elektronický formulář pro podávání stížností. Po úplném vyplnění formuláře postoupí platforma stížnost neprodleně prodávajícímu a vyzve ho, aby do 10 dnů uvedl, zda se zavázal nebo je povinen využívat k řešení sporů subjekt mimosoudního řešení sporů nebo zda je ochoten jej v daném případě využít. Na základě odpovědi odpůrce platforma sdělí název a kontaktní údaje příslušného subjektu pro mimosoudní řešení daného sporu. Strany sporu se na příslušném subjektu musí do 30 dnů od předložení formuláře, jinak nebude stížnost dále zpracována. Po získání všech potřebných informací od obou stran sporu postoupí platforma bez prodlení stížnost subjektu mimosoudního řešení sporu, na jehož využití se strany dohodly. Tento subjekt musí nejprve strany informovat o tom, zda souhlasí s tím, že se bude sporem zabývat, a dále strany informuje o svých procesních pravidlech, případně o nákladech pro dotyčný postup řešení sporu. V případě potíží při vyplňování formuláře či v dalších fázích řízení budou spotřebitelům na požádání nápomocni asistenti, jejichž zřízení nařízení členským státům ukládá. Pro tyto účely nařízení doporučuje využít pracovníků sítě Evropských spotřebitelských center. Rovněž o on-line platformě budou muset obchodníci, kteří nabízejí své zboží a služby online, spotřebitele řádně informovat. Platforma by měla být plně funkční od 9. ledna 2016, tj. 6 měsíců po uplynutí lhůty pro transpozici směrnice o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů do vnitrostátních právních řádů.

K části navazující na poznatky aplikační praxe 1.2.7 Česká obchodní inspekce jako kontrolní orgán se dlouhodobě potýká s problémem shromažďování potřebných důkazů při kontrole hromadných akcí organizovaných podnikateli za účelem prodeje zboží nebo služeb (tzv. šmejdů). Kontrolní řád sice v ustanovení § 8 písm. d) dává kontrolujícímu v souvislosti s výkonem kontroly oprávnění pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy. Problémem však stále zůstává oprávněnost pořizování skrytého nahrávání a jeho použití jako důkazního prostředku ve správním řízení. Je skutečností, že taková úprava není ani v zákoně o kontrole ani ve správním řádu výslovně zakotvena a správní soudy se k této otázce dosud, podle dostupných informací, autoritativně nevyjadřovaly. Základní filosofií navrhované právní

- 39 úpravy je poskytnout oprávnění potřebná k výkonu kontrolní činnosti a vytvořit alespoň základní podmínky nezbytné ke splnění účelu kontroly, např. při předváděcích akcích a zdokumentování nekalých obchodních praktik. Oprávnění inspektora České obchodní inspekce k pořízení skrytého záznamu sice představuje určitý zásah do práv dotčených osob, avšak k jeho využití bude docházet s cílem účinně čelit společensky značně škodlivým a zároveň rozšířeným jevům. Bez takového oprávnění nemá Česká obchodní inspekce prakticky žádný skutečně účinný nástroj, který by umožňoval zdokumentovat klamavé či dokonce agresivní obchodní praktiky některých prodejců, což má za následek sníženou možnost účinně chránit práva spotřebitelů Z těchto důvodů zde tedy pro zakotvení daného oprávnění existuje legitimní důvod. 1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 1.3.1 V současné době je směrnice o nekalých obchodních praktikách implementována v zákoně o ochraně spotřebitele, a to v podobě přijaté zákonem č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Evropská komise však nepovažuje implementaci směrnice založené na principu úplné harmonizace v České republice za řádně provedenou. K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 1.3.2 V České republice v současnosti neexistuje ucelený systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který by pokrýval všechny oblasti. Na jedné straně řeší spotřebitelské spory neformálně a mimosoudní cestou některé spotřebitelské organizace. Právní úprava tohoto postupu však neexistuje. Na druhé straně v některých oblastech již dnes existují mechanismy urovnávání sporů mimosoudní cestou. Jedná se o oblast finančních služeb, elektronických komunikací a poštovních služeb a dále energetiky. S ohledem na specifika, která tyto oblasti vykazují, jsou principy jejich fungování více formalizované a výstupy závazné, přesto naplňují požadavky stanovené evropskou úpravou mimosoudního řešení sporů, a to včetně definice. 1.3.3 Další alternativou řešení spotřebitelských sporů je rozhodčí řízení upravené zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Toto řízení je relativně rychlé, je však nákladné. Např. při řešení sporu u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky činí poplatek 4% z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 10.000,- Kč (při hodnotě tuzemského sporu do 50.000.000,- Kč). Kromě toho praxe prokazuje, že rozhodčí řízení je spíše tradiční formou řešení sporů v obchodní oblasti, kde se osvědčilo. Rozhodčí řízení však není primárně nastaveno na řešení spotřebitelských sporů, neboť ty mají zvláštnost v tom, že v řízení je jedna ze stran vždy ve slabším postavení. Novela výše uvedeného zákona přijatá v roce 2012 reagovala na případy zřetelného zneužití rozhodčího řízení v neprospěch spotřebitelů a posílila jejich

- 40 pozice. Stanovila pro spotřebitelské spory povinnost uzavírat rozhodčí smlouvu na samostatné listině a informovat spotřebitele o všech podstatných náležitostech a důsledcích řízení. Avšak pro běžného spotřebitele je rozhodčí řízení nadále nevyhovující, neboť smlouva musí být uzavřena písemně, což pro většinu spotřebitelských smluv není praktické. Smlouva je navíc uzavírána ještě před vznikem sporu, tedy v době, kdy spotřebitel nepředpokládá a ani si v té chvíli nijak nepřipouští, že by v budoucnosti mohl nastat nějaký spor, který by měl být řešen. Ačkoliv sepsání rozhodčí doložky bude na samostatném papíře, není zaručeno, že si spotřebitel řádně uvědomí důsledky svého podpisu. Navíc rozhodčí řízení oproti soudnímu řízení nenabízí finančně výhodnější alternativu a je pro spotřebitele taktéž časově náročné. I z těchto důvodů nezískalo rozhodčí řízení v naší společnosti ze strany spotřebitelské veřejnosti potřebnou důvěru; bylo též opakovaně kritizováno ze strany Nejvyššího soudu či Ústavního soudu. Nesplňuje ani základní předpoklady uvedené v evropské legislativě. 1.3.4 Rovněž mediace představuje alternativu k soudnímu řízení. V České republice byla upravena teprve nedávno, a to zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci. Jedná se o neformální proces, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. Cílem je jasně formulovaná, srozumitelná a prakticky uskutečnitelná dohoda, na jejíž podobě se podílejí všichni účastníci mediačního procesu. Dohoda má vždy písemnou podobu. Zahrnuje konkrétní postupy řešení, rozdělení odpovědnosti, úkolů a sankcí za její nedodržení. Stvrzuje se podpisy stran sporu a mediátora. Mediátor nedisponuje žádnou rozhodovací ani sankční pravomocí. Určení předmětu jednání stejně jako jeho samotný průběh a nalézání řešení jsou záležitostí stran. V České republice není mediace dosud v dostatečné míře obecně známým a tudíž ani vyhledávaným způsobem řešení sporů. Praktické poznatky z aplikace této právní normy a rozsah využití mediačního řízení v netrestních věcech, tj. v rodinných, pracovněprávních, ale i spotřebitelských, tedy prozatím nejsou k dispozici. Rovněž mediace je zpoplatněná. Poplatek za každou hodinu mediace činí podle ceníku poskytovaných služeb vydaných Unií pro rozhodčí a mediační řízení České republiky 2.400,- Kč, přičemž zvláště jsou účtovány administrativní služby a doba přípravy mediace. Pozn.: doba mediace může trvat řádově i několik hodin, a to v návaznosti na složitost projednávaného sporu. Z uvedeného vyplývá, že ani tato cesta není s evropskou legislativou plně slučitelná; bylo by velmi obtížné ji s předpoklady upravenými v evropské legislativě o mimosoudním řešení sporů uvést do souladu. 1.3.5 V neposlední řadě lze využít možnosti řešit spory formou konciliace (neformálním projednáním věci za asistence nezávislého konciliátora). Pokud jde o konciliaci, lze říci, že v České republice byla využívána v době fungování pilotního projektu pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Pilotní projekt byl realizován Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR, Asociací mediátorů ČR, Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře, Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti a zástupci spotřebitelských organizací projekt, který nabídl spotřebitelům a podnikatelům alternativní postup při řešení jejich sporů. Pilotní projekt byl vybudován pomocí tří pilířů:   

kvalifikovaná informace a doporučení mediace rozhodčí řízení

- 41 Pro zajištění fungování projektu bylo vytvořeno 22 kontaktních míst, 14 informačních míst Hospodářské komory a 8 informačních míst nevládních spotřebitelských organizací. Z hlediska dostupnosti bylo zajištěno jejich rozmístění ve všech krajích, v exponovaných místech – Praha, Ostrava a Brno působila kontaktní místa jak Hospodářské komory, tak i nevládních spotřebitelských organizací. Na kontaktních místech se problematikou mimosoudního řešení sporů zabývali 1 – 2 pracovníci. Z hlediska jejich kvalifikace, byl kladen důraz na znalost problematiky spotřebitelských práv. Základním principem účasti v projektu byla dobrovolnost. Řízení o spotřebitelském sporu v rámci projektu bylo zahajováno výhradně podáním podnětu kontaktnímu místu zařazenému na seznamu kontaktních míst. Vybrané kontaktní místo vyhodnotilo podnět, vyzvalo druhou stranu k řešení sporu, poskytlo oběma stranám kvalifikovanou informaci nebo doporučení. Pokud nebylo vysvětlení či doporučení dostačující, nastupovala další možnost vedoucí k urovnání sporu, a to mediační řízení vedené kvalifikovaným mediátorem. Další eventualitou bylo předložení sporu k řešení v rozhodčím řízení, které však bylo využito za celou dobu fungování projektu pouze ve 3 případech (viz výše k rozhodčímu řízení). Pozn.: Navzdory pozitivním ohlasům a výsledkům pilotního projektu nebyl pro další období nalezen vhodný zájemce, který by nadále plnil úlohu subjektu ADR. K části navazující na poznatky aplikační praxe Jak již bylo výše uvedeno, Kontrolní řád sice v ustanovení § 8 písm. d) dává kontrolujícímu v souvislosti s výkonem kontroly oprávnění pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy, problémem však stále zůstává oprávněnost pořizování skrytého nahrávání a jeho použití jako důkazního prostředku ve správním řízení. Odpovídající právní úprava není ani v zákoně o kontrole ani ve správním řádu výslovně zakotvena a správní soudy se k této otázce dosud nevyjadřovaly. 1.4. Identifikace dotčených subjektů K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 1.4.1 Subjekty dotčenými navrhovanou právní úpravou jsou v první řadě spotřebitelé, kterým má tato právní úprava přinést takovou míru ochrany před nekalými obchodními praktikami uplatňovanými nepoctivými podnikateli, která bude plně v souladu s příslušnou evropskou směrnicí. 1.4.2 Dalšími dotčenými subjekty jsou podnikatelé. Stávající právní úprava posiluje a chrání postavení poctivých podnikatelů v konkurenčním boji na spotřebitelském trhu, neboť ztěžuje uplatňování nekalých obchodních praktik nepoctivým podnikatelům. Navrhované změny ji doplní a zpřesní v souladu s připomínkami Evropské komise. 1.4.3 V důsledku skutečnosti, že se na základě směrnice zákaz nekalých obchodních praktik vztahuje i na tzv. regulované profese, jako např. služby advokátů, notářů, lékařů, farmaceutů, veterinářů, architektů, aj., je třeba do výčtu subjektů dotčených navrhovanou novelou zahrnout nově též všechny subjekty podnikající v daných oblastech. 1.4.4 Pokud jde o dozorové orgány, pro stávající dozorové orgány se situace při výkonu jejich dozorové činnosti nijak zásadně nemění; dochází zejména ke zpřesnění právní úpravy, jejíž dodržování dozorují. Nově se však stanoví dozorová pravomoc v oblastech, kde je

- 42 zákonnou podmínkou výkonu povolání členství v profesní komoře, a to příslušným orgánům určeným v dotčených zákonech. K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 1.4.5 Subjekty dotčenými navrhovanou právní úpravou jsou v první řadě spotřebitelé, kterým má navrhovaná právní úprava přinést rychlou, efektivní a finančně nenáročnou variantu řešení sporů vzniklých ze spotřebitelských smluv (vnitrostátních i přeshraničních), a to cestou mimosoudního řešení sporů. 1.4.6 Dalšími subjekty dotčenými navrhovanou právní úpravou jsou podnikatelé. Pro ty bude nový systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů užitečným nástrojem, který jim umožní urovnat spor se spotřebitelem s úsporou času i nákladů, způsobem, který zásadně nenaruší obchodní vztahy mezi nimi a spotřebitelem. Pro podnikatele je také stanovena povinnost informovat spotřebitele o možnosti řešit případné spory mimosoudně. 1.4.7 Osobami dotčenými novou právní úpravou mimosoudního řešení spotřebitelských sporů jsou též subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, které se nově ustavují. V procesu přípravy návrhu zákona byla zvažována celá řada variant, a to jak subjektů soukromého práva, tak subjektů práva veřejného (viz dále uvedený přehled). 1.4.8 Dotčené budou též dozorové orgány kontrolující informační povinnosti, neboť se novou právní úpravou ukládají podnikatelům určité povinnosti, jak informovat spotřebitele o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů (viz výše). 1.4.9 Dotčeným subjektem je též Ministerstvo průmyslu a obchodu jako příslušný orgán, odpovědný za fungování mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice, jeho koordinaci, kontrolu a za komunikaci s Evropskou komisí. K části navazující na poznatky aplikační praxe 1.4.10 Subjekty dotčenými navrhovanou právní úpravou jsou v první řadě podnikatelé, kteří budou povinni umožnit kontrolnímu orgánu, aby mohl při provádění kontroly pořizovat zvukový, obrazový nebo zvukově obrazový záznam. 1.4.11 Dotčenými subjekty budou dále inspektoři České obchodní inspekce, kteří budou uvedené zajišťování důkazů provádět. 1.4.12 Navrhovaná právní úprava se bude v neposlední řadě dotýkat i spotřebitelů, v jejichž prospěch je předmětná právní úprava navrhována. 1.5. Popis cílového stavu K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 1.5.1 Hlavním cílem předkládané právní úpravy je zajištění správné a úplné transpozice směrnice o nekalých obchodních praktikách a tím zajištění ochrany spotřebitelů na stejné úrovni jako v ostatních členských zemích EU. 1.5.2 V této souvislosti si dále předkladatel klade za cíl uvést dotčenou právní úpravu do souladu s novým občanským zákoníkem.

- 43 1.5.3 V neposlední řadě se navrhuje promítnout do stávající právní úpravy praktické poznatky z dosavadní aplikační praxe (založit oprávnění kontrolních orgánů pořizovat k zajištění důkazů na předváděcích akcích filmové a zvukové nahrávky).

K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 1.5.4 Cílem předkládaného návrhu je upravit jednoduchý, rychlý a levný způsob řešení sporů vzniklých ze spotřebitelských smluv. Tento systém musí být současně v souladu s evropskou legislativou. 1.5.5 Jak ukazuje praxe, absence účinného obecného systému řešení spotřebitelských sporů zvýhodňuje nepoctivé podnikatele a podnikatele prodávající nekvalitní zboží a poskytující nekvalitní služby. Zkušenosti ze zahraničí, jakož i z pilotního projektu pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů dosvědčují, že správně nastavený systém mimosoudního řešení sporů kromě vymáhání práv spotřebitelů také významně kultivuje podnikatelské prostředí. V průměru více než 100 podnětů podaných v rámci pilotního projektu každý měsíc bylo jasným dokladem zájmu o řešení sporů mimosoudní cestou v ČR, a to jak ze strany spotřebitelů, tak i podnikatelských subjektů. Hodnocení pilotní fáze projektu i ankety provedené u 390 respondentů ukázaly jednoznačně jeho prospěšnost a správnost jeho realizace v podobě systému založeného na dobrovolnosti a neformálnosti, s minimálními náklady. Praktické zkušenosti také ukázaly, že jeho existence přispěla k rychlému a finančně méně náročnému řešení sporů. Jak prokázaly výsledky projektu, řada sporů mezi podnikateli a spotřebiteli vzniká na základě neúplné znalosti práv a povinností a pro vyřešení celého sporu proto mnohdy postačovalo pouhé vysvětlení a doporučení ze strany pracovníka kontaktního místa. Jako žádoucí se tedy jeví obdobné nastavení obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, jež bylo základem popsaného a pozitivně hodnoceného pilotního projektu mimosoudního řešení sporů. 1.5.6 Z výroční zprávy České obchodní inspekce za rok 2013 vyplývá, že v uvedeném období podali spotřebitelé České obchodní inspekci 22 505 podnětů k provedení kontroly. Z toho se téměř 6 000 podnětů týkalo reklamací, tj. jedné z hlavních oblastí, kde se spotřebitelské spory vyskytují. 1.5.7 Situace týkající se mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je poněkud odlišná ve specifických oblastech. V oblasti finančních služeb (upravených v zákoně č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů), v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb (upravených v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích))a v oblasti energetiky (upravené v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) bude stávající, více formalizovaný přístup zachován, pouze budou příslušné právní předpisy uvedeny do souladu s výše uvedenými předpisy EU. Důvodem je skutečnost, že se jedná o specializovaná odvětví, kde řešení vzniklých sporů vyžaduje odborné znalosti a erudici a dále, že systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je v těchto oblastech dlouhodobě zaveden a vykazuje dobré výsledky. Není proto žádoucí (ani účelné) do těchto fungujících systémů zasahovat (s výjimkou jejich uvedení do souladu s evropskou legislativou).

- 44 K části navazující na poznatky aplikační praxe 1.5.8 Cílem navrhované právní úpravy je posílení ochrany spotřebitelů (zejména těch, kteří se účastní hromadných akcí organizovaných tzv. šmejdy) a kultivace spotřebitelského trhu, ze kterého by v důsledku účinnější kontroly měli být vytlačeni podnikatelé používající ve svém marketingu nekalé obchodní praktiky.

1.6 Analýza institucionálního uspořádání systému ADR v ČR 1.6.1 V procesu přípravy návrhu zákona byla zvažována celá řada variant institucionálního uspořádání založených na využití subjektů soukromého práva, veřejného práva, případně jejich kombinaci. I.

SUBJEKTY SOUKROMÉHO PRÁVA

Spotřebitelská sdružení Pozitiva Negativa - znalost problematiky spotřebitelských práv - pochybnosti o nestrannosti, zejm. ze strany vyplývajících z uzavřených smluvních obchodníků vztahů - odrazování obchodníků od účasti v ADR - zkušenost s řešením spotřebitelských sporů řízení - využitelná podstatná část existující - vysoké náklady na zabezpečení funkčnosti struktury a činnosti - financování z veřejných zdrojů formou dotačního řízení - možná nestabilita a nejistota zabezpečení fungování systému ADR na trvalém základě - možná kolize s pravomocí zahajovat soudní řízení pro zdržení se činnosti (zápůrčí žaloby)

- 45 Svazy obchodníků Pozitiva - znalost problematiky spotřebitelských vztahů vyplývajících ze smluv - zkušenosti s řešením spotřebitelských sporů - využitelná existující struktura - zájem na smírném vyřešení sporu

II.

Negativa - pochybnosti o nestrannosti, zejm. ze strany spotřebitelů - odrazování spotřebitelů od účasti v ADR řízení - vysoké náklady na zabezpečení funkčnosti a činnosti nutnost financování z veřejných zdrojů - možná nestabilita a nejistota zabezpečení fungování systému ADR na trvalém základě - nutnost právně zakotvit přísnější pravidla pro zajištění nestrannosti

SUBJEKTY VEŘEJNÉHO PRÁVA

Krajské úřady Pozitiva - využitelná existující struktura a její transparentnost - stabilita systému - nižší nutné náklady na činnost - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli - znalost spotřebitelského práva - důvěryhodný subjekt pro obě strany sporu - optimální územní uspořádání

Negativa - zásah do struktury a rozsahu činnosti krajských úřadů, řešení výkonu přenesené působnosti - nutnost finančního příspěvku na činnost ze státních rozpočtových prostředků - zvýšené nároky na personální zajištění a finanční nároky na provoz

Obecní úřady Pozitiva - využitelná existující struktura a její transparentnost - stabilita systému - nízké další nutné náklady na činnost - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli - znalost spotřebitelského práva - důvěryhodný subjekt pro obě strany sporu - optimální územní uspořádání

Negativa - nutnost určitého zásahu do struktury a rozsahu činnosti obecních úřadů - nutnost finančního příspěvku na činnost ze státních rozpočtových prostředků - zvýšené nároky na personální zajištění a finanční nároky na provoz - roztříštěnost – velký počet obecních úřadů s rozšířenou působností

- 46 Česká obchodní inspekce Pozitiva - využitelná existující struktura - nižší nutné náklady na činnost - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli - znalost spotřebitelského práva - zkušenosti s řešením stížností spotřebitelů - technické a administrativní zázemí

Negativa - nutnost určitého zásahu do struktury a rozsahu činnosti České obchodní inspekce - zvýšené nároky na personální zajištění - zvýšené finanční nároky na provoz - možné využití získaných informací pro případné správní řízení vedené pro porušení zákona/ů

Ministerstvo průmyslu a obchodu Pozitiva - využitelná existující struktura - další nutné náklady na činnost - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli - znalost spotřebitelského práva - zkušenosti s řešením stížností spotřebitelů

III.

Negativa - možný střet s funkcí příslušného orgánu dle směrnice - zvýšené nároky na personální zajištění zvýšené náklady na provoz, - nutnost vytvořit detašovaná pracoviště (náklady na zřízení a provoz)

NOVĚ VYTVOŘENÉ SUBJEKTY

Spotřebitelský ombudsman (po vzoru úřadu finančního arbitra) Pozitiva - specializovaný orgán pro řešení spotřebitelských sporů - znalost problematiky i řešení sporů - důvěryhodný subjekt pro obě strany sporu

Negativa - nutnost legislativně a institucionálně vytvořit zcela nový subjekt - vysoké náklady na zřízení subjektu - vysoké roční náklady na celkový provoz subjektu - vysoké zatížení státního rozpočtu

- 47 Panel pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (nový orgán složený ze zástupců spotřebitelů, obchodníků a státní správy) Pozitiva - specializovaný orgán pro řešení spotřebitelských sporů - znalost problematiky i řešení sporů - zastoupení zájmů spotřebitelů, obchodníků i veřejné správy - důvěryhodný subjekt pro obě strany sporu

IV.

Negativa - nutnost vytvořit nový subjekt a jeho strukturu, - nutnost nové legislativní úpravy - nutnost vyřešit zastoupení spotřebitelů, obchodníků a veřejné správy - nutnost ošetřit postupy přijímání rozhodnutí - vysoké náklady na zřízení a provoz (zatížení státního rozpočtu)

EXISTUJÍCÍ SPECIFICKÉ SUBJEKTY

Finanční arbitr Pozitiva Negativa - specializovaný orgán pro řešení spotřebitelských - nutnost přizpůsobit stávající činnost sporů požadavkům směrnice o ADR - zkušenosti s mimosoudním řešením sporů, včetně zapojení do mezinárodní sítě podobných subjektů - znalost problematiky i řešení sporů - důvěryhodný subjekt pro obě strany sporu Energetický regulační úřad Pozitiva Negativa - specializovaný orgán, který se již nyní podílí na - nutnost přizpůsobit stávající činnost řešení spotřebitelských sporů v oblasti své požadavkům směrnice o ADR - nutnost právně zakotvit zásadu volnosti působnosti a zásadu zákonnosti, které směrnice - znalost problematiky stanoví pro mimosoudní řešení sporů, kdy je výsledek stranám nařízen

- 48 Český telekomunikační úřad Pozitiva Negativa - specializovaný orgán, který se již nyní podílí na - nutnost přizpůsobit stávající činnost řešení spotřebitelských sporů v oblasti své požadavkům směrnice o ADR - nutnost právně zakotvit zásadu volnosti působnosti a zásadu zákonnosti, které směrnice - znalost problematiky stanoví pro mimosoudní řešení sporů, kdy je výsledek stranám nařízen

Identifikovaná pozitiva a negativa jednotlivých subjektů byla projednána v meziresortní pracovní skupině (dále pracovní skupina) složené ze zástupců Ministerstva financí, úřadu Finančního arbitra (jako orgánů příslušných pro mimosoudní řešení sporů v oblasti finančních služeb), Českého telekomunikačního úřadu (jako orgánu příslušného pro mimosoudní řešení sporů v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb), Energetického regulačního úřadu (jako orgánu příslušného pro mimosoudní řešení sporů v oblasti energetiky), Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy, Ministerstva spravedlnosti, České národní banky, Ministerstva průmyslu a obchodu a Evropského spotřebitelského centra. Členy pracovní skupiny byli dále představitelé sdružení spotřebitelů, a to předsedající Spotřebitelského poradního výboru a zástupce českých spotřebitelů v Konzultativní skupině evropských spotřebitelů při Evropské komisi, dále zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, Hospodářské komory ČR (jako zástupci podnikatelů). 1.6.2 Dílčí shrnutí Na základě výsledků projednání se navrhuje, aby subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v ČR byly jednak subjekty specializované, které již v této oblasti mají své zkušenosti, tj. Finanční arbitr pro řešení sporů v oblasti finančních služeb, Český telekomunikační úřad pro oblast elektronických komunikací a poštovních služeb a Energetický regulační úřad pro oblast energetiky, a dále aby působil subjekt obecný, který by byl příslušný pro mimosoudní řešení sporů, které by nespadaly do působnosti výše uvedených specializovaných subjektů. 1.6.3 Za účelem určení nejvhodnějšího obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů byla provedena následující analýza subjektů, které by přicházely v úvahu pro zajištění této funkce: Česká obchodní inspekce SWOT analýza Silné stránky - nezávislost - využitelná existující (dostupnost) - stabilita systému - veřejná autorita

územní

Slabé stránky - vytvoření nové agendy struktura zvýšené nároky na personální zajištění - zvýšená finanční náročnost na zajištění provozu - nezbytný zásah do organizační struktury

- 49 - technické a administrativní zázemí úřadu – oddělení činnosti ADR od výkonu - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli dozoru nad trhem - znalost spotřebitelského práva - projednávání sporů z oblastí, kde dosud - zkušenosti s řešením stížností spotřebitelů ČOI nepůsobí nebo působí pouze okrajově - důvěryhodný subjekt pro spotřebitele (např. soukromé školství, doprava) - hostující organizace pro Evropské spotřebitelské centrum (přeshraniční záležitosti) - znalost subjektů působících na trhu a jejich vzájemných vztahů Příležitosti Hrozby - posílení působnosti - možné využití získaných informací pro - získání zkušeností s možností jejich využití případné kontroly a následné správní řízení při vymáhání práva - využití znalosti místních trhů / specifik regionu Ministerstvo průmyslu a obchodu SWOT analýza Silné stránky - nezávislost - nestrannost - stabilita systému - veřejná autorita - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli - znalost spotřebitelského práva - zkušenosti se stížnostmi spotřebitelů - relativně snadné splnění kritérií směrnice

-

-

-

Příležitosti - posílení postavení úřadu - posílení pravomocí a působnosti - získání bezprostředních

Slabé stránky pro územní pokrytí nutnost zřídit detašovaná pracoviště nutný zásah do stávající struktury MPO – možné komplikace při nastavení principů subordinace mezi jednotlivými detašovanými pracovišti a příslušným orgánem (tj. MPO) podle směrnice (zřejmě nutnost nového nastavení procesních map v rámci MPO) vyšší finanční náročnost na zřízení subjektu mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a jeho provoz zvýšené nároky na personální zajištění projednávání sporů z oblastí, které nespadají do výslovné působnosti MPO (např. soukromé školství, doprava)

Hrozby - Nutnost nastavení procesů oddělujících činnost subjektu mimosoudního řešení poznatků spotřebitelského sporu a příslušného

- 50 o fungování trhu a možnost jejich využití při práci MPO v legislativní i nelegislativní oblasti - přiblížení občanům

orgánu (nutnost formálního oddělení těchto činností)

Krajské úřady SWOT analýza Silné stránky - nezávislost - nestrannost - využitelná existující institucionální struktura - stabilita systému - veřejná autorita - optimální územní uspořádání (dostupnost) - technické a administrativní zázemí - nízká finanční náročnost - zkušenost s jednáním s občany i podnikateli - důvěryhodný subjekt pro obě strany sporu - relativně snadné splnění kritérií směrnice

-

-

Slabé stránky způsob financování činnosti, nutno zajistit financování z prostředků státního rozpočtu řešení výkonu přenesené působnosti malá zkušenost s řešením problémů spotřebitelů v celém rozsahu mimosoudního řešení spotřebitelského sporu nepřímá řídící vazba na orgán zodpovědný za fungování subjektů mimosoudního řešení spotřebitelského sporu (předpoklad – MPO)

Příležitosti Hrozby - posílení pravomocí a působnosti - možné využití získaných informací pro - posílení významu krajských úřadů v očích případné kontroly a následné správní řízení veřejnosti - využití znalosti místních trhů / specifik regionu

1.6.4 Dílčí shrnutí Na základě zhodnocení identifikovaných pozitiv a negativ byly jako nejvhodnější subjekty vyhodnoceny Česká obchodní inspekce a krajské úřady, a to zejména z následujících důvodů: Mají optimální územní uspořádání, disponují odborně zdatnými pracovníky, kteří mají též zkušenosti s jednáním s občany i podnikateli, jsou nestranní a nezávislí. Jak Česká obchodní inspekce, tak i krajské úřady zaručují stabilitu systému a jsou důvěryhodným subjektem jak pro občany tak i podnikatele (důvěru veřejnosti v Českou obchodní inspekci potvrzuje například výzkum agentury STEM z února 2014, kdy se jeví jako důvěryhodná 77% respondentů, což je téměř totožná míra důvěryhodnosti, jakou požívá Veřejný ochránce práv – zdroj: http://www.stem.cz/clanek/2916). Oba tyto subjekty mají předpoklady pro naplnění požadavků směrnice pro výkon činnosti subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany krajských úřadů byl výkon této činnosti odmítnut, je v předkládaném návrhu právní úpravy navržena jako

- 51 subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Česká obchodní inspekce. Vedle obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů budou i nadále v této oblasti působit tzv. specializované subjekty, tzn. Finanční arbitr, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad, neboť řeší spotřebitelské spory v odborně vysoce specializovaných oblastech, jejich působnost je zde zavedena a osvědčena. K zajištění souladu se směrnicí postačují pouze dílčí legislativní úpravy příslušných zákonů upravujících jejich činnost. 1.6.5 Do institucionálního zajištění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v souladu s evropskou legislativou je třeba zařadit i určení příslušného orgánu, který bude určitým koordinátorem celého systému, garantem jeho fungování a naplňování požadavků stanovených jak směrnicí o alternativním řešení spotřebitelských sporů, tak nařízením o řešení spotřebitelských sporů on-line. S ohledem na působnost se jeví jako optimální určit Ministerstvo průmyslu a obchodu.

1.6.6 Shrnutí institucionálního uspořádání: S ohledem na výše uvedené se jeví jako nejvhodnější institucionální zajištění mimosoudního řešení sporů v České republice následující: Ministerstvo průmyslu a obchodu jako příslušný orgán odpovědný za fungování ADR v ČR, jeho koordinaci, kontrolu a za komunikaci s Evropskou komisí; Český telekomunikační úřad pro oblast elektronických komunikací a poštovních služeb, Energetický regulační úřad pro oblast energetiky a Finanční arbitr pro řešení sporů v oblasti finančních služeb jako specializované subjekty ADR; Česká obchodní inspekce jako obecný subjekt ADR.

1.7 Analýza kvantifikace možného počtu sporů 1.7.1 Česká obchodní inspekce Česká obchodní inspekce není v současné době úřadem, který by rozhodoval spory vzniklé v rámci soukromoprávních vztahů, mezi spotřebitelem a podnikatelem. V případě, že Česká obchodí inspekce obdrží podání, z jehož obsahu lze dovodit, že jeho předmětem je soukromoprávní spor mezi spotřebitelem a podnikatelem nenáležející do působnosti jiného správního orgánu, informuje podatele o této skutečnosti a o možnostech, které v rámci platné právní úpravy má. Jedná se tedy o poskytování poradenství v oblasti soukromoprávních sporů vznikajících z obchodních vztahů mezi spotřebitelem a podnikatelem v individuálně určených případech. V rámci své činnosti přijala Česká obchodí inspekce v roce 2012 celkem 23 116 podání, v roce 2013 celkem 22 505 podání a k 20. říjnu 2014 to bylo 17 405 podání. Z tohoto počtu se problematiky reklamací, která je svou podstatou oblastí, kde spotřebitelské spory vznikají, týkalo v roce 2012 celkem 5 727 podání, v roce 2013 celkem 5 967 podání a k 20. říjnu 2014 to bylo 4 536 podání. Lze se domnívat, že v roce 2014 bude počet podání týkajících se reklamací pravděpodobně oscilovat na hranici 6 000 případů, tak jako v předchozích letech.

- 52 -

Na základě výše uvedeného lze předpokládat, že využívání cesty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů bude realizováno právě v případech, kdy je v současné době předmětem podání spotřebitele „reklamace“, tj. na již zmíněné úrovni cca 6 000 případů ročně. 1.7.2 Český telekomunikační úřad Předkladatel při analýze možného počtu sporů, které budou řešeny v působnosti uvedeného specializovaného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, vycházel jednak z průměrného počtu podání za období let 2010 až 2013 ve věcech spotřebitelských sporů (celkem cca 450 případů ročně), o nichž je meritorně rozhodováno Českým telekomunikačním úřadem podle § 129 zákona o elektronických komunikacích a podle § 6a zákona o poštovních službách. Předkladatel předpokládá, že uvedený počet bude narůstat v souvislosti s medializací spojenou s přijetím navrhované komplexní právní úpravy mimosoudního řešení sporů a současně se vzrůstající spotřebitelskou informovaností a gramotností promítající se ve zvyšujícím se povědomí spotřebitelů o možnosti bránit svá práva u subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Český telekomunikační úřad již v současné době rozhoduje spotřebitelské spory v oblasti elektronických komunikací (viz níže uvedená tabulka za období 2010-2013) a rovněž spotřebitelské spory v oblasti poštovních služeb. K počtu sporů zahajovaných účastníky podle § 129 zákona o elektronických komunikacích v oblasti elektronických komunikací uvedených v tabulce lze uvést, že počet podání za jednotlivé roky není konstantní. Oblast elektronických komunikací je totiž velice dynamickou oblastí, kterou provází stále nové nabídky služeb a s tím souvisejí mimo jiné změny podmínek poskytování služeb. Počet podaných návrhů na rozhodnutí sporu se tak odvíjí nejen od aktivity spotřebitelů, resp. vůle spotřebitelů hájit svá práva, ale rovněž od chování podnikatelů vůči těmto spotřebitelům při uzavírání a plnění smluv, resp. v nich obsažených závazků. Vedle rozhodování těchto sporů obdrží Český telekomunikační úřad cca 1500 stížností spotřebitelů podle zákona o elektronických komunikacích, přitom zhruba ¼ těchto stížností je po poučení Úřadu transformována do návrhu na zahájení sporného správního řízení podle § 129 zákona o elektronických komunikacích. Co se týká rozhodování Českého telekomunikačního úřadu ve věcech spotřebitelských sporů v oblasti poštovních služeb, tj. sporů podle § 6a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, tyto spory jsou Českým telekomunikačním úřadem rozhodovány až od 1. ledna 2013, a to na základě novely zákona o poštovních službách č. 221/2012 Sb. Předkladatel proto nemá k dispozici statistiky o počtu návrhů před rokem 2013 (pozn. před tímto datem vydával pouze stanoviska ke sporům týkajícím se poskytování a zajišťování základních služeb držitelem poštovní licence nebo držitelem zvláštní poštovní licence, o které byl požádán). Za rok 2013 Český telekomunikační úřad eviduje 14 návrhů na zahájení řízení ve věci vydání rozhodnutí o námitce proti vyřízení reklamace podle § 6a zákona o poštovních službách, nicméně v předchozích letech počet stížností zákazníků poštovních služeb dosahoval vždy počtu cca 200 případů. I pro případ těchto sporů rozhodovaných Českým telekomunikačním úřadem tedy platí, že lze do budoucna očekávat nárůst počtu návrhů, především s ohledem na dokončení implementace nové kompetence podle § 6a zákona o poštovních službách,

- 53 ve znění zákona č. 221/2012 Sb., a výše zmíněnou medializaci nyní navrhované právní úpravy a vzrůstající informovanost spotřebitelů. Přehled spotřebitelských sporů v oblasti elektronických komunikací: Rok

Návrhy účastníků podle § 129 zákona o elektronických komunikacích

2010

441

2011

305

2012

640

2013

418

1.7.3 Energetický regulační úřad V současné době Energetický regulační úřad provádí ve vztahu ke spotřebiteli jednak správní řízení se závazným rozhodnutím, jednak (dalo by se říci) mediaci, kde se jedná o poradenství spotřebitelům v jednotlivých případech (mailové, telefonické dotazy, osobní návštěvy na úřadě). Na tomto systému by se po implementaci směrnice o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů nemělo nic zásadního měnit. Pokud jde o správní řízení se závazným rozhodnutím, uvádí předkladatel následující přehled: v roce 2012 bylo pravomocně ukončeno 190 sporných správních řízení, z toho ve 26 případech byla navrhovatelem fyzická osoba nepodnikající (cca 14 %), v roce 2013 bylo pravomocně ukončeno 57 sporných správních řízení, z toho ve 28 případech byla navrhovatelem fyzická osoba nepodnikající (cca 50 %), v roce 2014 je aktuálně v řešení cca 20 sporů, kde je navrhovatelem fyzická osoba nepodnikající + dalších 25 je již v tomto roce pravomocně skončeno (to dokumentuje další nárůst v této agendě). Do budoucna se dá očekávat výrazný nárůst agendy rozhodování spotřebitelských sporů (typicky podle § 17 odst. 7 písm. e) energetického zákona), vedle toho však i dalších sporů spadajících pod mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, a to problematiku ohledně připojení či přerušení dodávek z důvodu neoprávněných odběrů. Stále častěji se na Energetický regulační úřad obracejí zákazníci odebírající v domácnosti elektřinu a plyn s běžnými dotazy ke změnám dodavatele elektřiny a plynu, s problémy v této oblasti a v poslední fázi i s návrhy na zahájení sporných správních řízení.

- 54 Do budoucna lze důvodně předpokládat nárůst této agendy (vyřizování stížností + spory zejména podle § 17 odst. 7 písm. e) energetického zákona). Pokud jde o „mediaci“ – tedy poradenství bez závazného rozhodnutí ze strany Energetického regulačního úřadu, lze uvést následující. Od 1. ledna 2014 do 23. září 2014 bylo celkem řešeno 6409 podání (z toho písemně 2399, telefonicky 3716, osobně 294 případů). Lze tedy předpokládat, že celkový objem jednotlivých podání vzroste na cca 8200-8500 za rok 2014. Tento celkový počet se rok od roku navyšuje.

1.7.4 Finanční arbitr Pokud jde o oblast mimosoudního řešení spotřebitelských sporů spadajících do působnosti Finančního arbitra, předkladatel předpokládá nárůst počtu řešených sporů cca o 250 - 300 ročně. Tento údaj vychází z následujících dílčích odhadů pro oblasti, které budou Finančnímu arbitrovi spadat do působnosti nově. 1) Stavební spoření a hypotéční úvěry Předpokládá se počet řešených sporů přibližně 200 - 250 ročně. Tento odhad vychází ze srovnání s rokem 2013, kdy bylo Finančnímu arbitrovi adresováno téměř 150 návrhů na zahájení řízení v těchto oblastech, přestože finanční arbitr není příslušný pro řešení tohoto typu sporů. 2) Investiční služby Očekává se řešení přibližně 40 - 60 sporů ročně. Již nyní jsou Finančnímu arbitrovi zasílány návrhy v oblasti investičních služeb, které nemají charakter kolektivního investování, ale jiné investiční služby (asset management – individuální správa portfolia). Pro ilustraci dále uvádíme počty řízení zahájených v jednotlivých letech: Rok

Počet návrhů

2010

135

2011

167

2012

204

2013

706*

* resp. po spojení 703 řízení, nepočítaje v to 2339 řízení vedených v tzv. poplatkových sporech po spojení řízení založených 93 139 návrhy na zahájení řízení.

- 55 Pro úplnost je dále třeba uvést, že údaje o počtu řešených sporů jsou vzájemně nesrovnatelné, neboť v uplynulých letech docházelo zhruba ve dvouletých cyklech k postupnému rozšiřování působnosti finančního arbitra. Od 1. července 2011 řeší finanční arbitr spory ze spotřebitelských úvěrů a kolektivního investování, od 1. listopadu 2013 se působnost rozšířila na oblast životního pojištění a směnárenské činnosti.

1.7.5 Spory dosud řešené soudy Jak vyplývá ze statistik uveřejněných Ministerstvem spravedlnosti ve Statistickém přehledu soudních agend za rok 2013 části druhé, krajské a okresní soudy rozhodovaly ve sporech o práva upravená občanským zákoníkem (ve kterých by po přijetí navrhované úpravy mohlo být dosaženo dohody v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů) v následujícím počtu (bráno za celou Českou republiku): prodej v obchodě - odpovědnost za vady prodané věci prodej v obchodě - spory o zaplacení kupní ceny

90 1562

prodej v obchodě - jiné spory

48

zhotovení věci na zakázku - odpovědnost za vady zhotovené věci

21

zhotovení věci na zakázku - jiné spory oprava úprava věci - odpovědnost za vady oprava a úprava věci - jiné spory

115 39 265

kupní smlouva a spory s ní souvisící

6523

spory ze smluv o dílo

2768

spory z půjček (peněžní ústavy)

18585

spory z půjček (jiné právnické osoby)

11365

spory z půjček mezi fyzickými osobami

5146

Celkem se tedy jedná o 47 627 případů. Nápad uvedených spotřebitelských sporů by mohl být snížen právě o případy nově řešené v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, ve kterých strany sporu dospěly k dohodě.

- 56 1.8 Zvažované alternativy legislativního řešení vybraných oblastí 1.8.1 Směrnice dává členským státům možnost rozhodnout při vytváření systému mimosoudního řešení sporů v souladu se směrnicí v řadě otázek. Mezi základní patří: -

určení subjektů, které budou mimosoudní řešení provádět

Z hlediska požadavku na subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů směrnice předpokládá, že budou zřízeny na trvalém základě, nikoliv ad hoc, a budou evidovány v příslušném seznamu vedeném Evropskou komisí. Členské státy mohou využít již fungující subjekty nebo mohou vytvářet subjekty nové. Měly by splňovat požadavky na nestrannost, nezávislost, vyváženost rozhodování vůči spotřebiteli tak obchodníkovi a transparentnost. Příslušní pracovníci musí mít odpovídající odborné znalosti, včetně dostatečné všeobecné znalosti právní úpravy, aby si byli vědomi právních důsledků sporu. Není však nezbytné, aby byli tito pracovníci kvalifikovanými právníky. Pro subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, jejichž činnost je přímo hrazena obchodníky, stanoví směrnice přísnější pravidla pro zajištění jejich nezávislosti a nestrannosti. Přísnější pravidla platí i pro ty subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, jejichž činnost je přímo hrazena profesními organizacemi nebo sdruženími obchodníků. Podrobné vyhodnocení pozitiv a negativ vycházející z právě uvedeného a navrhované řešení pro Českou republiku je podrobně popsáno v bodě 1.6.5. -

forma mimosoudního řešení sporů

Pokud jde o formu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, směrnice pouze stanoví, že se má jednat o urovnání sporů mezi spotřebitelem a obchodníkem, při němž subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů stranám navrhuje nebo stanoví řešení nebo strany přivede ke společnému jednání s cílem usnadnit smírné řešení sporu. Byly tedy zvažovány ty formy mimosoudního řešení sporů, jež směrnice připouští a jež jsou v ČR více či méně využívané. Mezi ně patří konciliace, mediace a rozhodčí řízení. Mediace a rozhodčí řízení jsou v ČR právně upravené (viz výše). Na základě provedených analýz popsaných v bodě 1.3 se ukázalo, že ani jedna z těchto alternativ k soudnímu řízení nejsou pro účely transpozice evropské legislativy optimální. Pokud jde o konciliaci, u ní se v rámci pilotního projektu naopak ukázal potenciál úspěšnosti a oblíbenosti. Významným faktorem pro úspěch byla především neformálnost, rychlost a finanční nenáročnost (bližší podrobnosti viz též bod 1.3). 1.8.2 Dílčí shrnutí Na základě posouzení požadavků směrnice, efektivity řízení a minimalizace nákladů stran sporu i veřejných rozpočtů se jako nejefektivnější metoda k dosažení požadovaného výsledku jeví u obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů konciliace. Pokud jde o specializované subjekty, analýza ukázala, že nejefektivnějším způsobem je zachování stávajícího stavu. 1.8.3 Mezi další regulační možnosti, u nichž byla provedena analýza pozitiv a negativ, patří především přístup k mimosoudnímu řešení sporů, který má být podle směrnice založen na principu dobrovolnosti, přičemž směrnice nevylučuje povinnou účast (dokonce s ní na většině míst výslovně počítá), a dostupnosti z hlediska nákladů vynaložených stranami sporu. Pro postup řešení sporů by měla být stanovena procesní pravidla, která budou

- 57 transparentní a zajistí jednoznačné a srozumitelné informace pro strany, včetně informace o důsledcích rozhodnutí. Směrnice v zásadě tato procesní pravidla neupravuje, nicméně některá naznačuje. Pravidla by měla např. umožnit odmítnutí přijetí sporu např. z důvodu neukončeného reklamačního řízení, neopodstatněného či složitého sporu apod. Směrnice rovněž připouští stanovení peněžní hodnoty sporu, která bude určující pro jeho projednávání, a lhůty pro podání stížnosti. Postupy by však neměly nahrazovat soudní řízení a nesmějí zbavovat spotřebitele nebo obchodníky jejich práva obrátit se při zjednávání nápravy na soudy.

-

dobrovolná versus povinná účast podnikatele v mimosoudním řešení sporu Dobrovolná účast negativa Slabá účast podnikatelů pro nezájem

pozitiva Možnost získání konkurenční výhody

Povinná účast negativa Zvýšená administrativní zátěž podnikatelů

-

pozitiva Soustředění pozornosti na řešení standardních nejčastějších spotřebitelských sporů

stanovení dalších procesních aspektů

negativa Formalizace procesu

-

Vyšší četnost vyřešených sporů

cenový strop pro přípustnost řešení sporu mimosoudně

negativa Nerovnost v přístupu k řešení sporů

-

pozitiva

pozitiva Zvýšení právní jistoty

možnost zahájení mimosoudního řešení sporu obchodníkem

negativa pozitiva Zatížení subjektů mimosoudního řešení sporů Rovnost v přístupu k řešení spotřebitelských sporů

- 58 -

stanovení poplatku pro zahájení mimosoudního řešení sporů

negativa pozitiva Zatížení sociálně slabých/zranitelných Přínos peněžních prostředků do státního spotřebitelů rozpočtu Nutnost administrativního a účetního Vyloučení šikanózních návrhů zajištění agendy Obtížná vymahatelnost -

vykonatelnost výsledku mimosoudního řešení sporu

negativa Omezení smírčího účinku řešení sporů

pozitiva Okamžitá vynutitelnost výsledku a posílení právní jistoty

řešení

1.8.4 Shrnutí: Pokud jde o využití regulačních možností stanovených ve směrnici, doporučuje se uplatnit následující hlavní principy řešení spotřebitelských sporů mimosoudní cestou: - spory iniciované spotřebiteli, - konciliace u obecného subjektu a závazná rozhodnutí v oblasti finančních služeb, v oblasti energetiky a služeb elektronických komunikací a poštovních služeb, - dobrovolný přístup spotřebitele a povinná účast podnikatele v mimosoudním řešení spotřebitelského sporu, - bez poplatků za přístup k mimosoudnímu řešení spotřebitelského sporu s výjimkou ČTÚ, kde se navrhuje zachovat poplatek ve výši 200,- Kč, resp. 100,- Kč (pozn.: tuto výši lze považovat za vyhovující požadavku směrnice), - bez stanovení cenového stropu pro hodnotu sporu řešeného v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, - dostupnost pro celé území ČR. 1. 9 Zhodnocení rizika K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami Nepřijetí navrhované právní úpravy by Českou republiku vystavilo hrozbě sankcí za nedostatečnou transpozici směrnice. Negativně by se nepřijetí odpovídající právní úpravy projevilo i ve vztahu k subjektům touto právní úpravou dotčeným, neboť spotřebitelé by na českém spotřebitelském trhu nepožívali stejnou míru ochrany, jako spotřebitelé v ostatních členských zemích EU. Navíc hrozí riziko, že by se na český trh soustředili nepoctiví podnikatelé z jiných zemí, což by mohlo vést k nárůstu nekalých praktik používaných na trhu ve vztahu ke spotřebitelům.

- 59 K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Nepřijetí navrhované právní úpravy by Českou republiku vystavilo hrozbě sankcí za nedostatečnou transpozici směrnice. Negativně by se nepřijetí odpovídající právní úpravy projevilo i ve vztahu k subjektům touto právní úpravou dotčeným, neboť by spotřebitelé na českém spotřebitelském trhu neměli účinný a dostupný nástroj pro vymáhání jejich práv ze spotřebitelských smluv.

K části upravující poznatky aplikační praxe Nepřijetí odpovídající právní úpravy představující posílení kontrolních pravomocí České obchodní inspekce by vedlo k zakonzervování nekalých obchodních praktik uplatňovaných některými podnikateli organizujícími hromadné nabídkové akce (tzv. šmejdi), kdy jsou pod pláštíkem organizování tematických kulturních, zábavních, sportovních či jiných akcí často nevybíravými způsoby vnucovány různé druhy zboží či služeb za ceny, které neodpovídají jejich hodnotě.

2.

Návrh variant řešení

K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 2.1 Nulová varianta Nepřipadá v úvahu, neboť implementovaný právní předpis ukládá členským státům přijmout odpovídající právní úpravu. 2.2 Novela zákona o ochraně spotřebitele a zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky Vzhledem ke skutečnosti, že směrnice o nekalých obchodních praktikách již byla zapracována do zákona o ochraně spotřebitele, je nejvhodnějším řešením odstranit pochybnosti a výtky Evropské komise novelou tohoto zákona. Současně je třeba novelizovat též zákon o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, aby Komora daňových poradců získala zákonné zmocnění k provádění dozoru v oblasti nekalých obchodních praktik. 2.3 Samostatná právní úprava Vzhledem ke skutečnosti, že směrnice o nekalých obchodních praktikách je již v současné době zapracována do zákona o ochraně spotřebitele, není účelné ani žádoucí přijímat novou samostatnou právní úpravu. K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 2.3 Nulová varianta Nepřipadá v úvahu, neboť směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů ukládá členským státům přijmout odpovídající právní úpravu a dále je třeba provést adaptaci nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line.

- 60 2.4. Přijetí nové regulace 2.4.1 Obecným subjektem řešení mimosoudních spotřebitelských sporů může být Česká obchodní inspekce, vedle ní by mohly nadále působit specializované subjekty, a to Finanční arbitr, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad. V tomto případě bude třeba přijmout zákon, který novelizuje následující předpisy: zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, Pozn.: v úzké vazbě s navrhovanými změnami bude paralelně provedena též změna zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2.4.2 Obecným subjektem řešení mimosoudních spotřebitelských sporů mohou být spotřebitelská sdružení nebo svazy obchodníků. V takovém případě by bylo třeba přijmout novou právní úpravu, která by komplexně upravovala jak požadavky na subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů stanovené směrnicí, tak i procesní stránku řešení těchto sporů. Tento systém by musel být finančně zajištěn, a to z veřejných zdrojů (např. formou dotačního řízení). Vzhledem k tomu, že odpovědnost za fungování odpovídajícího systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů leží na státu, je zde v tomto případě na místě obava z možné nestability a nejistoty zajištění systému těmito subjekty (např. z důvodu zániku, neochotě pokračovat v dané činnosti apod.). 2.4.3 Obecným subjektem řešení mimosoudních spotřebitelských sporů by též mohly být krajské úřady (odborná způsobilost, územní pokrytí, využití stávající vybavenosti, důvěryhodnost, stabilita systému, zkušenost s jednání s občany i podnikateli). Zástupci krajských úřadů však působení v tomto systému odmítli. 2.4.4 Obecným subjektem řešení mimosoudních spotřebitelských sporů by též mohlo být Ministerstvo průmyslu a obchodu (odborná způsobilost, využití stávající vybavenosti, důvěryhodnost, stabilita systému, znalost spotřebitelského práva, zkušenost s řešením stížností spotřebitelů). V případě ministerstva však hrozí možný střet s funkcí příslušného orgánu podle směrnice. Dále zde chybí územní pokrytí, proto by bylo nutno vybudovat detašovaná pracoviště, což představuje zvýšené finanční náklady na zřízení, provoz i personální zajištění výkonu odpovídající agendy. 2.4.5 Obecným subjektem řešení mimosoudních spotřebitelských sporů by též mohl být nově zřízený subjekt, jako např. spotřebitelský ombudsman (po vzoru finančního arbitra) nebo

- 61 subjekt složený ze zástupců spotřebitelů, obchodníků a státní správy. Výhodou by byla skutečnost, že by se jednalo o specializovaný odborný orgán, který by byl důvěryhodným subjektem pro obě strany sporu. Nevýhodou by však byla skutečnost, že by bylo třeba vytvořit právní rámec jeho institucionálního zajištění, a dále zajistit finanční prostředky pro jeho vytvoření a provoz. 2.4.6 Obecným subjektem řešení mimosoudních spotřebitelských sporů by dále mohli být mediátoři nebo rozhodčí soudy. Výhodou je jejich odborná zdatnost a dobré územní pokrytí, avšak oproti soudnímu řízení nenabízejí finančně výhodnější alternativu řešení spotřebitelského sporu, což je jeden ze základních požadavků implementované směrnice. K části upravující poznatky aplikační praxe 2.5.1 Nulová varianta Jak již bylo výše uvedeno, nepřijetí odpovídající právní úpravy představující posílení kontrolních pravomocí České obchodní inspekce by vedlo k zakonzervování nekalých obchodních praktik uplatňovaných některými podnikateli organizujícími hromadné nabídkové akce (tzv. šmejdi), k oslabování důvěry spotřebitelů ve spotřebitelský trh a k podrývání autority kontrolních orgánů. 2.5.2 K odstranění výše uvedených negativních konsekvencí je třeba přijmout odpovídající právní úpravu, která umožní kontrolním orgánům zajistit důkazy porušování práv spotřebitelů a umožní jejich účinné uplatnění v následném správním řízení. 3.

Vyhodnocení nákladů a přínosů navrhované regulace

K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 3.1 Spotřebitelům na českém trhu přinese navrhovaná právní úprava vysokou míru ochrany před nekalými obchodními praktikami uplatňovanými nepoctivými podnikateli ve spotřebitelských smlouvách. Poctivým podnikatelům přinese nová právní úprava zlepšení jejich postavení na spotřebitelském trhu, neboť přispěje k dalšímu oslabení možností nepoctivých podnikatelů získávat konkurenční výhody v důsledku uplatňování nekalých obchodních praktik. Z pohledu celoevropského spotřebitelského trhu představuje navrhovaná právní úprava sladění podmínek ochrany spotřebitele s podmínkami platnými v ostatních členských státech EU a tím usnadnění přeshraničního obchodu, jakož i orientaci spotřebitele v jeho právech (zejména v případě přeshraničních obchodů, a to především v případě obchodů realizovaných v jiném členském státě EU). 3.2 Pro orgány provádějící v současnosti dozor nad dodržováním zákona o ochraně spotřebitele představuje navrhovaná úprava vyjasnění právní úpravy dozorované agendy, což povede k účinnější kontrole. V oblasti regulovaných profesí půjde formálně o novou agendu pro orgány uvedené ve speciálních předpisech, které jsou příslušné pro kontrolu dodržování povinností subjektů působících v dané profesi.

- 62 3.3 Navrhovaná právní úprava nepředstavuje pro podnikatele ani pro spotřebitele žádné zvýšené náklady.

K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 3.4 Pro spotřebitele nepřinese navrhovaná právní úprava v této části zvýšení finančních nákladů (přímých ani nepřímých). Naopak lze předpokládat, že využitím nového způsobu řešení spotřebitelských sporů mohou dosáhnout určitých úspor, neboť tento způsob řešení sporů bude výrazně levnější, než zejména řešení sporů prostřednictvím rozhodčího řízení či prostřednictvím soudního řízení. 3.5 Podnikatelům vzniknou určité náklady související s novou informační povinností, jakož i s účastí v mimosoudním řešení sporů. 3.6 Pokud jde o příslušný orgán, tj. Ministerstvo průmyslu a obchodu, jde o zcela novou agendu úřadu. Její zajištění bude představovat požadavky na zvýšení prostředků ze státního rozpočtu. Bude se jednat o jednorázové náklady (např. informační systém ADR, vybavení pracoviště) a o provozní náklady včetně potřeby navýšení počtu pracovníků a tomu odpovídajících finanční prostředků na platy. Výše výdajů – viz dále. 3.7 Pokud jde o Českou obchodní inspekci, funkce obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů představuje zcela novou agendu tohoto úřadu. Je třeba počítat se zvýšením systemizovaného počtu pracovníků a nákladů, a to jak jednorázových tak provozních. Bude se jednat o jednorázové náklady potřebné na vybavení pracovišť, zavedení IT systému, proškolení příslušných pracovníků apod. a dále o zvýšení každoročních provozních nákladů (platy, energie, služby apod.). Dále se předpokládá nové rozšíření kontrolní působnosti v oblasti dodržování informační povinnosti podnikatelů v záležitostech mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Výše výdajů – viz dále. 3.8 V případě finančního arbitra dojde k rozšíření jeho působnosti na další doposud nepokryté oblasti finančního trhu. Nově bude finanční arbitr příslušný řešit např. spory z hypotéčních úvěrů, stavebního spoření nebo investičních služeb podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. To bude znamenat zvýšení nákladů na činnost úřadů. Bude se jednat o jednorázové náklady (např. vybavení pracoviště) a každoroční provozní náklady včetně navýšení počtu pracovníků a tomu odpovídajících finančních prostředků na platy. Výše výdajů – viz dále. 3.9 V případě Českého telekomunikačního úřadu se předpokládá, že dojde k navýšení počtu řešených případů v oblasti telekomunikačních i poštovních služeb, nutnému minimálnímu posílení regionální pracovišť. Je třeba počítat se zvýšením počtu pracovníků úřadu a výšení nákladů, jak jednorázových tak provozních. Jednorázových nákladů se bude jednat o úpravy IT systému (elektronické formuláře, vybavení technikou apod.). Zvýšení každoročních provozních nákladů bude představovat vedle prostředků na platy také prostředky na provoz pracovišť, služby apod. Dále se předpokládá nové rozšíření kontrolní působnosti v oblasti dodržování informační povinnosti podnikatelů v záležitostech mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Obdobný závěr platí i pro Energetický regulační úřad v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. Výše výdajů – viz dále.

- 63 K části upravující poznatky aplikační praxe 3.10 Na nákladové straně je třeba počítat s určitými vstupními výdaji u České obchodní inspekce, neboť bude muset inspektory konající kontroly vybavit příslušným technickým zařízením umožňujícím pořizování zvukových, obrazových či zvukově obrazových záznamů. Bude se však jednat o náklady jednorázové. Následně pak bude třeba počítat pouze s náklady na opravu a údržbu, či náklady spojené s provozem těchto zařízení. Lze důvodně očekávat, že přínosy navrhované právní úpravy mnohonásobně převýší vynaložené výdaje, neboť prováděním účinnější kontroly nepoctivých podnikatelů bude zabráněno vzniku škod na straně spotřebitelů. Tyto škody nabývají mnohdy takového rozsahu, že vedou k zadlužování spotřebitelů a následným sociálním problémům.

3.11 Vyhodnocení nákladů Odhad finančních nákladů je proveden pro Ministerstvo průmyslu a obchodu jako příslušný orgán, specializované subjekty a obecný subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů pro rok 2016 a léta následující. Pokud jde o rok 2015, finanční náklady budou řešeny v návaznosti na nabytí účinnosti zákona.

KAPITOLA MPO 1. PŘÍSLUŠNÝ ORGÁN - Ministerstvo průmyslu a obchodu - 2 noví pracovníci – koordinační, metodická, kontrolní činnost pro celý systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice, analýzy činnosti systému a komunikace s Evropskou komisí a členskými státy, - vytvoření informačního systému pro všechny subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, - propagace systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, školení a vzdělávání pracovníků obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů atd. Náklady Příslušného orgánu (MPO) a) navýšení počtu pracovníků o 2 funkční místa b) rok 2016 (a obdobně v letech následujících) -

osobní náklady ve výši 1 518 983,- Kč

-

věcné výdaje ve výši 700 000,- Kč; zejména vybavení IT technikou, provoz a správa IT systému, energie, telefony, kancelářské potřeby, školení pracovníků subjektů ADR, propagace atd.

-

investiční náklady ve výši 950 000,- Kč; zejm. vytvoření, resp. úprava či rozšíření IT systému

- 64 2. OBECNÝ SUBJEKTMIMOSOUDNÍHO SPORŮ- Česká obchodní inspekce

ŘEŠENÍ

SPOTŘEBITELSKÝCH

- 18 nových pracovníků (s rozdělením pro ústřední inspektorát a pro jednotlivé inspektoráty) – přímý výkon řešení spotřebitelských sporů, - využití 1 stávajícího pracovníka Evropského spotřebitelského centra (ESC) pro zajištění funkce asistenta pro nařízení ODR (on-line řešení sporů) s tím, že náklady by měly být kofinancovány ze strany EK na základě grantové smlouvy, - náklady na zajištění nové činnosti - zajištění vybavení a provozu pracovišť, vybavení IT, telefonní služby, atd. Náklady České obchodní inspekce a) navýšení počtu pracovníků o 18 funkčních míst b) rok 2016 (a obdobně v letech následujících) -


-

věcné náklady ve výši 5 000 000,- Kč; zejména vybavení pracovišť, IT technikou, telefony, náklady na vzdělávání, náklady na provoz pracovišť, služby atd.

Kapitola Ministerstva průmyslu a obchodu celkem a) navýšení počtu pracovníků o 20 funkčních míst b) rok 2016 (a obdobně v letech následujících) -


-

věcné náklady ve výši 5 700 000,- Kč

-

investiční náklady ve výši 950 000,- Kč

SPECIALIZOVANÉ SUBJEKTY SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ:

MIMOSOUDNÍHO

ŘEŠENÍ

a) Kancelář finančního arbitra - 5 nových pracovníků – v oblasti nové působnosti posuzování podnětů, všechny nezbytné úkony správního orgánu, návrhy správních rozhodnutí apod. - náklady na zajištění činnosti; vybavení pracoviště nábytek, IT technika, telefony; dále náklady na vzdělávání, náklady na provoz pracoviště, služby atd.

- 65 Náklady Kanceláře finančního arbitra a) navýšení počtu pracovníků o 5 funkčních míst b) rok 2016 (a obdobně v letech následujících) -


-

věcné náklady ve výši 800 000,- Kč

-

investiční náklady ve výši 700 00,- Kč

b) Český telekomunikační úřad - 9 nových pracovníků pro primární a základní zajištění podmínek pro výkon agendy, konkrétně pro posuzování podání spotřebitelů, nezbytné úkony správního orgánu, návrhy správních rozhodnutí v nově stanovených lhůtách, zajištění nové kontrolní kompetence - náklady na zajištění činnosti; vybavení pracoviště nábytek, IT technika, telefony; dále náklady na vzdělávání, náklady na provoz pracoviště, služby, tvorba SW modulu, tvorba webových formulářů, atd. Náklady Českého telekomunikačního úřadu a) navýšení počtu pracovníků o 9 funkčních míst b) v roce 2016 (a obdobně v letech následujících) -


-

věcné náklady ve výši 2 785 055,- Kč

-

investiční náklady ve výši 2 631 750,- Kč

c) Energetický regulační úřad - 6 nových pracovníků pro primární a základní zajištění podmínek pro výkon agendy, konkrétně pro posuzování podání spotřebitelů, nezbytné úkony správního orgánu, návrhy správních rozhodnutí v nově stanovených lhůtách, zajištění nové kontrolní kompetence, - náklady na zajištění činnosti; vybavení pracoviště nábytek, IT technika, telefony; dále náklady na vzdělávání, náklady na provoz pracoviště, služby, tvorba SW modulu, tvorba webových formulářů, atd. Náklady Energetického regulačního úřadu a) navýšení počtu pracovníků o 6 funkčních míst b) v roce 2016 (a obdobně v letech následujících) -

osobní náklady ve výši 4 250 000,-Kč

-

věcné náklady ve výši 1 360 000,-Kč

- 66 -

investiční náklady ve výši 900 000,-Kč.

V souladu s požadavky směrnice by měl být systém plně funkční od 2. pololetí 2015. Zajištění fungování systému však nezbytně nutně potřebuje čas na celkovou jeho přípravu, tzn. personální, technické, informační, organizační zajištění tak, aby mohl zahájit ostrý provoz v termínu stanoveném evropskými předpisy. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou činnost, není reálné pokrytí přípravných prací ze stávajícího počtu pracovníků a rozpočtových prostředků bez odpovídajícího navýšení. Výše uvedené náklady subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů byly stanoveny při zohlednění základních a zcela nezbytných potřeb těchto subjektů pro zajištění výkonu dané agendy. Na odhad personálních a finančních dopadů dané úpravy na subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je tak potřeba nahlížet jako na minimalistický. PODNIKATELÉ Východiska hodnocení nákladů navrhované právní úpravy na podnikatele jsou následující: Podnikatel bude nově povinen uvádět informace o mimosoudním řešení sporů na internetových stránkách, pokud je provozuje, a ve všeobecných obchodních podmínkách, jsou-li součástí kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb. Podnikatel bude dále povinen v případě vzniku sporu se spotřebitelem, který se nepodaří urovnat, poskytnout spotřebiteli výše uvedené informace i na papíře nebo jiném trvalém nosiči. Bude-li se jednat o uzavírání kupní smlouvy či smlouvy o poskytování služeb on-line, bude podnikatel informovat spotřebitele také podle nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line. Náklady s těmito činnostmi spojené by bylo možné kvalifikovaně vyčíslit jen velice těžce; jakékoliv odhady by byly zkreslující. S vysokou pravděpodobností však lze konstatovat, že tyto částky nebudou pro jednotlivé podnikatele představovat významné finanční zatížení. Dále se předpokládá, že na podnikatele – účastníky sporů- budou mít určité ekonomické dopady i jejich povinné účasti při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů. Tyto dopady se budou odvíjet od konkrétního případu, a to zejména jeho složitosti, dále od osobní účasti či účasti „on-line“, vzdálenosti od subjektu řešení sporu v případě osobní účasti aj. Z uvedených důvodů nelze tyto náklady konkrétně vyčíslit. Zejména s rozvojem komunikačních prostředků na dálku lze však očekávat, že podnikatelé budou spíše využívat tuto formu účasti na řešení sporu se spotřebiteli; v tom případě budou jejich náklady zanedbatelné/minimální. Vycházíme-li z dopadové studie provedené Evropskou komisí v rámci projednávání směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů a nařízení o on-line řešení spotřebitelských sporů je možno uvést následující. Podnikatelé budou muset v prvé řadě upravit stávající smlouvy a obchodní doklady, tak aby dostáli nově stanoveným informačním povinnostem, tj. uvádět informace o subjektech příslušných pro konkrétní případy mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Vzniknou jim tak určité náklady, které však budou jednorázové (jejich výše se v rámci celé Evropské unie odhaduje na 771 mil. eur; pozn.: tato částka je pouze indikativní, protože výsledná podoba

- 67 informační povinnosti zakotvená jak ve směrnici, tak v nařízení, je méně náročná než v původním znění navrženém Evropskou komisí). Na druhé straně podnikatelé podle odhadů ušetří ročně od 1,7 miliardy do 3 miliard eur, budou-li využívat cestu alternativního řešení sporů namísto soudního řešení. Kromě toho si projevováním ochoty řešit spory levným a snadno přístupným způsobem vylepší své dobré jméno mezi spotřebiteli a do značné míry vyřeší otázku rizika poškození dobré pověsti. Zároveň budou mít podnikatelé motivaci k tomu, aby zkvalitnili své interní postupy pro vyřizování stížností, a zároveň bude zajištěna lepší hospodářská soutěž. Navíc možnost on-lina řešení spotřebitelských sporů povede k rozvoji internetového obchodu.

3.12 Shrnutí Předkládaný návrh zákona přinese novou variantu řešení spotřebitelských sporů, která bude rychlejší a pro spotřebitele i podnikatele finančně méně náročná. I přes předpokládané náklady, které přinese zavedení systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v ČR a které budou mít odraz především v nákladech na státní rozpočet, je třeba připomenout, že zavedení tohoto mechanismu bude mít v konečném důsledku pozitivní dopady do podnikatelského prostředí. Zavedení systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů by mělo přispět i k jeho kultivaci. Na straně hospodářských subjektů lze též očekávat i posílení jejich postavení v konkurenčním prostředí na trhu, pokud budou aktivně přistupovat k řešení sporů touto formou. Úspěšným a rychlým vyřešením sporu se spotřebitelem při nízkých nákladech dojde k zachování důvěry na straně spotřebitele, který bude od daného podnikatele i nadále nakupovat. Pomalá a nákladná vymahatelnost práv spotřebitelů je jedním z aspektů, které omezují jeho důvěru v nakupování na trhu. Vzhledem k tomu, že na uvedenou směrnici Evropské parlamentu a Rady o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů naváže též přímo aplikovatelné nařízení pro on-line řešení spotřebitelských sporů určené zejm. pro řešení sporů z přeshraničních nákupů, je možné očekávat i zvýšení zájmu o nákupy ze strany zahraničních spotřebitelů.

4.

Konzultace

K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 4.1 Navrhovaná právní úprava byla konzultována se zástupci Ministerstva spravedlnosti (a to z hlediska návaznosti na úpravu ochrany spotřebitele v novém občanském zákoníku), s Českou obchodní inspekcí (jako orgánem dozoru v této oblasti), s živnostenskými úřady (kterým náleží dozor v části týkající se reklamy) a v neposlední řadě s Ministerstvem zahraničních věcí (jako orgánem příslušným pro jednání s Evropskou komisí). K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 4.2 Předkladatel návrhu zákona připravoval podklady pro novou regulaci mimosoudního řešení sporů v expertní pracovní skupině, ve které byli účastni zástupci

- 68 Ministerstva financí, úřadu Finančního arbitra (jako orgánů příslušných pro mimosoudní řešení sporů v oblasti finančních služeb), Českého telekomunikačního úřadu (jako orgánu příslušného pro mimosoudní řešení sporů v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb), Energetického regulačního úřadu (jako orgánu příslušného pro mimosoudní řešení sporů v oblasti energetiky), Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy, Ministerstva spravedlnosti, České národní banky, Ministerstva průmyslu a obchodu a Evropského spotřebitelského centra. Členy pracovní skupiny byli dále představitelé sdružení spotřebitelů, a to předsedající Spotřebitelského poradního výboru a zástupce českých spotřebitelů v Konzultativní skupině evropských spotřebitelů při Evropské komisi, dále zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, Hospodářské komory ČR (jako zástupci podnikatelů) Výsledky jednání této skupiny byly průběžně konzultovány s Českou obchodní inspekcí, která byla navržena jako obecný subjekt mimosoudního řešení sporů. 4.3 V rámci pracovní skupiny byly řešeny koncepční i konkrétní otázky související s vytvořením systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice. Níže jsou uvedeny závěry nejdůležitějších z nich. 4.3.1 V rámci pracovní skupiny byla v první řadě řešena otázka koncepce mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Členové pracovní skupiny dospěli k jednotnému názoru, že je třeba zachovat stávající systém specializovaných míst mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a to na úřadu Finančního arbitra, na Českém telekomunikačním úřadu a na Energetickém regulačním úřadu. Vedle toho pak bude působit „obecný“ subjekt řešení spotřebitelských sporů pro všechny ostatní oblasti. 4.3.2 Další otázkou, která byla v rámci pracovní skupiny řešena, je, zda obecný subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů má být orgánem veřejné správy. K této otázce se naprostá většina členů pracovní skupiny vyslovila pro orgán veřejné správy. Převažující a přibližně ve stejné míře podporované byly názory, aby jako obecný subjekt působila Česká obchodní inspekce nebo specializovaný útvar Ministerstva průmyslu a obchodu. Pokud jde o Českou obchodní inspekci, nejvýznamnějšími argumenty pro tento orgán jsou odbornost, autorita, zeměpisné pokrytí, dostupnost, zkušenost s působením Evropského spotřebitelského centra v rámci České obchodní inspekce. Ve vztahu k Ministerstvu průmyslu a obchodu jako subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů patří mezi argumenty na jeho podporu odbornost, nestrannost a nezávislost. MPO navrhlo jako alternativu, aby jako subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů působily krajské úřady. Další možnosti, jako profesní či spotřebitelská sdružení, významnější podporu nezískaly, některé z nich byly výslovně odmítnuty. Jasným poselstvím také bylo, že zřízení obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů nesmí být nákladné. 4.3.3 Další stěžejní otázkou, řešenou v rámci pracovní skupiny, byla otázka povinnosti či dobrovolnosti přístupu do systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Členové pracovní skupiny dospěli nakonec k závěru, že povinná účast podnikatelů v mimosoudním řešení sporů bude vedle oblasti finančních služeb, elektronických komunikací a poštovních služeb a energetiky, kde je již zakotvena, zvolena také pro obecný subjekt ADR.

- 69 -

4.3.4 V rámci pracovní skupiny byla dále projednávána otázka vymezení rozsahu řešených sporů. Naprostá většina respondentů členů se přiklonila k tomu, aby hodnota sporu stanovena nebyla. Z pracovní skupiny vzešlo doporučení upravit některé otázky procesní povahy, zejm. povinné předchozí kontaktování obchodníka spotřebitelem, než je podán návrh na zahájení mimosoudního řešení sporu, probíhající řízení u jiného subjektu ADR či u soudu, překážka věci rozsouzené. Naopak nezakotvovat žádné finanční omezení. Rovněž se neuvažuje o tom, že by byla účast v mimosoudním řešení spotřebitelských sporů povinným krokem před možností podat návrh na zahájení soudního řízení (pozn.: výjimkou je již v současné době řešení sporů spadajících do působnosti Českého telekomunikačního úřadu). Z uvedených dílčích závěrů konzultací vycházel předkladatel při zpracování předloženého návrhu. 5.

Implementace a vynucování

K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami 5.1 Doporučená varianta předpokládá novelizaci zákona o daňovém poradenství a komoře daňových poradců České republiky, který v současném znění neobsahuje zákonné zmocnění k dozoru nekalých obchodních praktik. 5.2 Státním orgánem odpovědným za implementaci evropského práva v oblasti ochrany spotřebitele je Ministerstvo průmyslu a obchodu. 5.3 Dozorová činnost nad dodržováním povinností stanovených zákonem na ochranu spotřebitele je rozdělena mezi dozorové orgány specifikované v § 23. - Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí Česká obchodní inspekce, pokud není svěřen jinému orgánu dozoru. - Dozor nad dodržováním povinností na úseku zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce. - Dozor nad dodržováním povinností stanovených pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, provádějí krajské hygienické stanice. - Dozor nad dodržováním povinností na úseku veterinární péče provádějí Státní veterinární správa, krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze. - Dozor nad dodržováním povinností v oblasti obchodu a služeb provádějí obecní živnostenské úřady, příslušné podle umístění provozovny nebo podle místa realizované činnosti. - Dozor nad dodržováním povinností souvisejících s vývozem a dovozem zboží provádějí celní úřady.

- 70 - Dozor nad dodržováním povinností na úseku střelných zbraní, a pyrotechnických výrobků provádí Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva.

střeliva

- Dozor nad dodržováním povinností u osob podléhajících jejímu dohledu vykonává Česká národní banka. - Dozor nad dodržováním povinností na úseku léčiv provádí Státní ústav pro kontrolu léčiv. -

Dozor v oblasti regulace reklamy, která je nekalou obchodní praktikou provádí: 

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání pro reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a pro sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání,



Státní ústav pro kontrolu léčiv pro reklamu na humánní léčivé přípravky, na lidské tkáně a buňky a sponzorování v této oblasti,



Ministerstvo zdravotnictví pro reklamu na zdravotní služby a sponzorování v této oblasti,



Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský pro reklamu na přípravky na ochranu rostlin,



Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv pro reklamu na veterinární léčivé přípravky,



Úřad pro ochranu osobních elektronickými prostředky a



Krajské živnostenské úřady.

údajů

pro

nevyžádanou

reklamu

šířenou

- Dozor nad dodržováním povinností na úseku podnikání v energetických odvětvích provádí Energetický regulační úřad. - Dozor nad dodržováním povinností na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb provádí Český telekomunikační úřad. 5.4 Uvedené dozorové orgány v této oblasti kontrolní činnost již v současné době vykonávají, pouze dojde k právní úpravě nekalých obchodních praktik. Na stávající kontrolní orgány proto předkládaná regulace neklade žádné zvýšení nároky (odborné, administrativní či finanční). V důsledku skutečnosti, že se v souladu se směrnicí zákaz nekalých obchodních praktik vztahuje i na tzv. regulované profese (např. služby advokátů, notářů, lékařů, farmaceutů, veterinářů, architektů, aj.), je třeba do výčtu subjektů dotčených navrhovanou novelou zahrnout též příslušné orgány provádějící dozor nad dodržováním předpisů regulujících profesní oblasti, kde je pro výkon profese zakotveno povinné členství v příslušné komoře.

- 71 -

5.5. Dozorové orgány postupují při provádění kontroly podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) a v rozsahu zmocnění daného příslušným kompetenčním zákonem (v případě České obchodní inspekce zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů). Kontroly provádějí podle plánu kontrolních prací, ale též na základě konkrétních poznatků a zjištění. Za zjištěné správní delikty při porušení zákazu nekalých obchodních praktik může kontrolní orgán uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč. Dále může kontrolní orgán vydat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, či pozastavit prodej nebo poskytování služeb, případně uzavřít provozovnu (hrozí-li bezprostřední ohrožení života, zdraví či majetku). Uvedená opatření považuje předkladatel za dostatečně účinná a odrazující ve smyslu čl. 13 směrnice 2005/29/ES. Pokud jde o orgány regulovaných profesí s povinným členstvím v příslušné komoře, jež mají nově dozorovat dodržování právní úpravy nekalých obchodních praktik, při ukládání sankcí se budou nadále řídit jejich sektorovými právními předpisy. K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 5.7 Doporučená varianta předpokládá novelizaci zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, v němž budou zakotveny základní principy systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v České republice. Kromě toho se zakotvují procesní pravidla postupu před Českou obchodní inspekcí jako obecným subjektem mimosoudního řešení sporů. Jedná se zejména o náležitosti návrhu, možnosti odmítnutí návrhu, ukončení řešení sporu či hrazení nákladů řízení. 5.8 Dále se předpokládá novelizaci zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Tato novelizace je součástí předkládaného návrhu zákona. Jejím obsahem je zejména založení kompetence České obchodní inspekci k realizaci činnosti subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, které nespadají do působnosti specializovaných subjektů. 5.9 Doporučená varianta řešení dále předpokládá novelu zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Pozn.: Novela posledního z uvedených zákonů bude provedena samostatně a není součástí předkládaného materiálu. V dotčených předpisech je třeba zajistit, aby mimosoudní řešení spotřebitelských sporů zajišťované dotčenými specializovanými subjekty odpovídalo požadavkům evropské legislativy.

K části upravující poznatky aplikační praxe 5.10 Navrhované rozšíření kontrolní pravomoci České obchodní inspekce bude provedeno formou novelizace zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

- 72 -

6.

Přezkum účinnosti regulace

K části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami Základem pro přezkum účinnosti regulace v této oblasti jsou zejména data pravidelně předávaná Ministerstvu průmyslu a obchodu Českou obchodní inspekcí, živnostenskými úřady a dalšími příslušnými kontrolními orgány. K pravidelnému hodnocení účinnosti stávající legislativy v oblasti nekalých obchodních praktik dochází též na úrovni Evropské komise. K tomuto účelu mimo jiné slouží i systém měsíčních přehledů stížností a rad poskytnutých spotřebitelům, které Evropská komise získává z členských států včetně ČR v souladu s přijatým doporučením. K části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 6.1 V rámci přezkumu provede předkladatel jak vyhodnocení účinnosti nové právní úpravy, tak i detailní rozbor využití alternativního řešení spotřebitelských sporů, jakož i praktických důsledků jeho zavedení. 6.2 Každý subjekt mimosoudního řešení sporů (tzn. Česká obchodní inspekce, Finanční arbitr, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad) bude jednou za dva roky zpracovávat a oznamovat Ministerstvu průmyslu a obchodu (jako příslušnému orgánu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. i) směrnice 2013/11/EU) informace o a) počtu sporů, které mu byly předloženy, a druzích podnětů, k nimž se vztahovaly, b) procentním podílu mimosoudních řešení sporů, která byla ukončena nebo odmítnuta, aniž bylo dosaženo řešení, a procentní podíl důvodů ukončení nebo odmítnutí, pokud jdou známy, c) průměrné době potřebné k vyřešení sporů, d) míře dodržování výsledků mimosoudního řešení sporů, je-li známa, e) systémových nebo závažných problémech, které se často vyskytují a vedou ke sporům mezi spotřebiteli a podnikateli, f) o případné spolupráci subjektů mimosoudního řešení sporů v rámci sítí subjektů mimosoudního řešení sporů usnadňujících řešení přeshraničních sporů a posouzení efektivnosti této spolupráce, pokud existuje, g) odborné přípravě osob pověřených prováděním mimosoudního řešení sporů, h) posouzení výsledků mimosoudního řešení sporů a jeho možného zlepšení. Uvedené údaje budou rovněž obsahem výroční zprávy subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, které tyto subjekty zveřejní na svých internetových stránkách.

- 73 6.3 Výše uvedené údaje poskytnuté příslušnými orgány mimosoudního řešení spotřebitelských sporů budou základem pro pravidelné vyhodnocování účinnosti přijaté regulace. K části upravující poznatky aplikační praxe Účinnost navrhované regulace bude prováděna v rámci pravidelného vyhodnocování poznatků z činnosti České obchodní inspekce, jakož i z činnosti sdružení založených za účelem ochrany spotřebitele, se kterými Ministerstvo průmyslu a obchodu úzce spolupracuje.

7.

Zdroje dat

Předkladatel čerpal data potřebná k vyhodnocení dopadů uvedené regulace - z dat zpracovaných Státním statistickým úřadem - z pilotního projektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů realizovaného předkladatelem v letech 2008 – 2010 - z dat poskytnutých Finančním arbitrem k vyhodnocení stávajícího systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů - z dat poskytnutých Českým telekomunikačním úřadem k vyhodnocení stávajícího systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů - z dat poskytnutých Energetickým regulačním úřadem k vyhodnocení stávajícího systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů - z dat poskytnutých Českou obchodní inspekcí týkajících se podnětů a stížností spotřebitelů podávaných tomuto orgánu - z dat poskytnutých Evropským spotřebitelským centrem - ze zjištění příslušných sdružení na ochranu spotřebitelů

8.

Kontakt na zpracovatele RIA

JUDr. Věra Knoblochová, PhD., odbor 42100 – technické harmonizace a spotřebitelské legislativy, tel. 224 853 332, e-mail: [email protected] JUDr. Zdeňka Bartušková, odbor 42100 – technické harmonizace a spotřebitelské legislativy, tel. 224 852 621, e-mail: [email protected] Mgr. Dana Kaslová, odbor 21100 – legislativní, tel. 224 852 322, e-mail: [email protected]

- 74 -

B) HOSPODÁŘSKÝ A FINANČNÍ DOPAD NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NA STÁTNÍ ROZPOČET A OSTATNÍ VEŘEJNÉ ROZPOČTY V části upravující ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami nepřinese navrhovaná právní úprava žádné požadavky na státní rozpočet ani na další veřejné rozpočty. To znamená, že s touto částí návrhu nejsou spojeny žádné výdaje ani žádné úspory. V části upravující mimosoudní řešení spotřebitelských sporů předkládaná právní úprava přinese zvýšené nároky na státní rozpočet, neboť bude třeba rozšířit agendu Ministerstva průmyslu a obchodu, které bude plnit funkci příslušného orgánu pro agendu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a dále bude třeba vytvořit (a trvale financovat) fungování České obchodní inspekce nově jako obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a bude třeba rozšířit pravomoc finančního arbitra, což přinese náklady na navýšení kapacity kanceláře arbitra a zvýšené náklady na její chod. Zvýšené náklady na státní rozpočet je třeba nárokovat i v souvislosti s rozšířením působnosti Energetického regulačního úřadu a Českého telekomunikačního úřadu o alternativní řešení sporů. V části upravující rozšíření kompetence České obchodní inspekce při kontrole organizovaných akcí o pořizování zvukových, obrazových a zvukově obrazových záznamů nepřinese navrhovaná právní úprava žádné požadavky na státní rozpočet ani na další veřejné rozpočty, neboť se předpokládá, že vybavení potřebnou technikou bude provedeno v rámci stávajícího rozpočtu.

C) DOPADY NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, SOCIÁLNÍ DOPADY VČETNĚ DOPADŮ NA SPECIFICKÉ SKUPINY OBYVATEL, ZEJMÉNA OSOBY SOCIÁLNĚ SLABÉ, OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A NÁRODNOSTNÍ MENŠINY Předkládaný návrh by dosažením svého hlavního cíle, kterým je plná slučitelnost se směrnicí o nekalých obchodních praktikách a zajištění alternativního řešení spotřebitelských sporů, měl přispět i k posílení hospodářské soutěže na trhu, ke kultivaci podnikatelského prostředí a k posílení ochrany spotřebitelů. Předkládaný návrh nemá dopady na životní prostředí ani sociální dopady.

D) ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM ČR Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s článkem 2 odst. 3 Ústavy České republiky uveřejněné ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 1/1993 Sb., podle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, s článkem 41 odst. 2, podle kterého má vláda právo zákonodárné iniciativy a také v souladu s § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

- 75 Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady a uveřejněnou ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky, a to jmenovitě s článkem 2 odst. 2, podle kterého státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, článkem 2 odst. 3, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá a článkem 4 odst. 1, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Z hlediska mezinárodních závazků se na tuto oblast vztahuje pouze Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii.

E) ZHODNOCENÍ

SLUČITELNOSTI NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S PŘEDPISY EU, JUDIKATUROU SOUDNÍCH ORGÁNŮ EU, NEBO OBECNÝMI PRÁVNÍMI ZÁSADAMI EU

Rozdílová tabulka k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je připojena. Návrh novely zákona není v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně s těmito předpisy Evropské unie: - směrnice 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), - směrnice 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů), - nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line), - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. května 2008o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech,

- 76 Doporučení Komise 2001/310/ES ze dne 4. dubna 2001 o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou, Doporučení Komise 98/257/ES ze dne 30. března 1998 o zásadách pro orgány příslušné pro mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů. Navrhovaná právní úprava je v souladu s obecnými právními zásadami Evropské unie, jakož i se stávající judikaturou soudních orgánů Evropské unie. Předkládaný návrh lze hodnotit jako plně slučitelný s právem Evropské unie.

F) ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ ÚPRAVY S MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI, JIMIŽ JE ČR VÁZÁNA Problematika upravovaná v předkládaném návrhu zákona není zakotvena v žádné mezinárodní smlouvě, kterou je Česká republika vázána. Předkládaný návrh není tudíž v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

G) ZHODNOCENÍ

DOPADŮ NAVRHOVANÉHO K OCHRANĚ SOUKROMÍ A OSOBNÍCH ÚDAJŮ

ŘEŠENÍ

VE

VZTAHU

Předkládaný návrh zákona nemá dopad na ochranu soukromí a osobních údajů.

H) ZHODNOCENÍ KORUPČNÍCH RIZIK Návrh zákona stanoví jako obecný subjekt pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů Českou obchodní inspekci, která v rámci řízení nebude mít rozhodovací pravomoc. Její úlohou bude konciliace, tj. vedení stran ke smíru, k narovnání jejich vzájemného sporu dohodou. Návrh zákona zahrnuje základy speciální úpravy postupu při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů a to tak, aby byl postup řešení sporu méně formálně náročný, než je klasické správní řízení. Korupční rizika jsou eliminována též vyloučením těch zaměstnanců České obchodní inspekce, u nichž se zřetelem na poměr k věci či k účastníkům řízení může vzniknout pochybnost o jejich nepodjatosti k projednávané věci. Pro úplnost je třeba k uvedené věci dále uvést, že v návrhu § 77 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona je dána obecná podmínka nestrannosti výkonu státní služby („Státní zaměstnanec je povinen vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost“), tato obecná podmínka se uplatní jak u obecného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, kterým je Česká obchodní inspekce, tak i u tzv. specializovaných subjektů, kterými jsou Finanční arbitr, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad, tedy subjekty které budou podléhat regulaci služebního zákona.

- 77 Jak je z výše uvedeného zřejmé, nepředstavuje předkládaný návrh zákona riziko korupce, jež by vyžadovalo přijetí dalších legislativních opatření.

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST DŮVODOVÉ ZPRÁVY K části první Změna zákona o ochraně spotřebitele K bodu 1a 2 (k § 1 odst. 1) V souladu s požadavkem evropské legislativy, která je do návrhu zákona zapracována, a v zájmu usnadnění orientace uživatelů této normy v evropské legislativě, je do poznámky pod čarou č. 1 doplněn odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, dále na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů). Dále je do poznámky pod čarou č. 36 doplněn odkaz na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line). K bodu 3 (k § 1 odst. 1) Vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ruší se odkaz na tuto zrušenou normu v poznámce pod čarou č. 1a. K bodu 4 (k § 1 odst. 1) Do poznámky pod čarou č. 2 je promítnuta skutečnost, že 1. ledna 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který nahradil normy, na které bylo doposud v této poznámce odkazováno a doplňuje se jeho příslušné ustanovení. K bodu 5 (k § 1 odst. 1) Vzhledem k tomu, že navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření věcné působnosti zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) o úpravu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, je tato skutečnost promítnuta do ustanovení § 1, které působnost tohoto zákona vymezuje. K bodu 6 (k § 1 odst. 2) Poznámka pod čarou č. 3 reaguje na změny v právním řádu provedené v minulých letech a aktualizují se odkazy na příslušné právní předpisy.

- 78 K bodu 7 (k § 2 odst. 1) Vzhledem k tomu, že ve stávající poznámce pod čarou je odkázáno pouze na odstavec 2, který nepředstavuje úplnou definici podnikatele, je třeba nově v poznámce pod čarou č. 4 odkázat na celé ustanovení § 420 nového občanského zákoníku. K bodu 8 (§ 2 odst. 1 písm. c)) S ohledem na nutnost uvést do souladu stávající definice pojmu „prodávající“ a „výrobce“, je třeba z definice pojmu „výrobce“ vypustit definiční znak poskytování služby, neboť tento definiční znak je již obsažen v pojmu „prodávající“. Výklad těchto pojmů v současné podobě by mohl vést k aplikačním problémům. K bodu 9 (k § 2 odst. 1 písm. f)) V návaznosti na požadavek implementované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) bylo třeba v zájmu zajištění jednoznačné interpretace přikročit k úpravě pojmu „výrobek“. Pojem „produkt“, který dle směrnice zahrnuje nejen výrobek, ale i službu, právo a závazek, byl promítnut do příslušných ustanovení v rámci úpravy nekalých obchodních praktik. K pojmu „výrobek“ je třeba dodat, že stejně jako dosud zahrnuje nejen výrobky nové, ale též výrobky upravené či výrobky s vadou. K bodu 10 (k § 2 odst. 1 písm. g)) V návaznosti na požadavek implementované směrnice o nekalých obchodních praktikách je nutné zajistit, aby se zákaz nekalých obchodních praktik vztahoval i na profese, které jsou upraveny zvláštními právními předpisy a nepodléhají režimu živnostenského zákona a na něž se podle stávající právní úpravy zákaz nekalých obchodních praktik nevztahoval (např. lékaře, advokáty, auditory, autorizované inženýry). Vypouští se proto výjimka uvedená ve stávajícím ustanovení § 2 odst. 1 písm. g). K bodu 11 až 16 (§ 2 odst. 1 písm. n), bod 1 až 4) S ohledem na skutečnost, že nová definice pojmu výrobek je pro účely zákona o ochraně spotřebitele plně dostačující, byl pojem zboží v rámci definice pojmu „výrobek porušující některá práva duševního vlastnictví“ vypuštěn jako nadbytečný. Současně dochází k úpravě terminologie tak, aby byla v souladu s pojmy stávajícího zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Rovněž do poznámky pod čarou č. 4c je promítnuta skutečnost, že 7. dubna 2000 nabyl účinnosti autorský zákon, který nahradil zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

- 79 K bodu 17 (§ 2 odst. 1 písm. o)) V tomto ustanovení je v souladu s implementovanou směrnicí o nekalých obchodních praktikách vymezeno, co se rozumí „obchodní praktikou“. Je jí způsob chování, který spočívá v konání, opomenutí, prohlášení, obchodním sdělení včetně reklamy a uvedení na trh ze strany prodávajícího, které přímo souvisí s propagací, prodejem nebo dodáním výrobku nebo služby spotřebiteli. Z uvedené definice, jakož i z předmětu a působnosti zákona přitom jednoznačně vyplývá, že se jedná o nekalé praktiky vůči spotřebitelům, nikoliv vůči obchodníkům. K bodu 18 (§ 2 odst. 1 písm. q) až u)) V tomto ustanovení je v souladu s implementovanou směrnicí o nekalých obchodních praktikách vymezeno, co se rozumí (pro účely tohoto zákona) „nabídkou ke koupi“, „rozhodnutím ohledně koupě“, „podstatným narušením ekonomického chování spotřebitele“, „nepatřičným ovlivňováním“. V souladu s implementovanou směrnicí o alternativním řešení spotřebitelských sporů se do zákona zavádí definice pojmu „přeshraniční spor“. K bodu 19 a 20 (§ 4 až 5c) Tato ustanovení upravují v souladu se směrnicí o nekalých obchodních praktikách pojmové znaky nekalých obchodních praktik a stanoví jejich obecný zákaz. Obchodní praktika je nekalá, pokud je v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Přitom je jednoznačné, že se uvedené posuzuje ve vztahu k průměrnému spotřebiteli. Za průměrného spotřebitele se v souladu s rozhodovací praxí považuje spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory; nejedná se o statistický pojem. Pokud je obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny. Průměrný člen skupiny se posuzuje podobně, jako průměrný spotřebitel. Jedná se o spotřebitele z dotčené cílové skupiny spotřebitelů charakterizované např. blízkostí věku, společným zájmem, úrovní vzdělání (děti, senioři, akvaristé, turisté, apod.), který je s ohledem na specifika dané skupiny v rozumné míře pozorný a opatrný. Jedná se o logický proces, neboť tak, jak je na jedné straně posilována ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, je třeba klást přiměřené nároky i na schopnosti spotřebitele, jeho soudnost a obezřetnost. Tato rovnováha je podmínkou vyváženého fungování vnitřního spotřebitelského trhu. Užívání nekalých obchodních praktik se zakazuje před samotným obchodním rozhodnutím, v jeho průběhu a po něm. V ustanovení § 5 až § 5b se v zájmu správné interpretace precizuje vymezení nekalých obchodních praktik, které se člení na klamavé obchodní praktiky (klamavá konání a klamavá opomenutí) a agresivní obchodní praktiky. Zákon v příloze č. 1 a 2 zákona vyjmenovává praktiky zakázané za všech okolností. Zároveň se v návaznosti na požadavek zakotvený v čl. 12 směrnice o nekalých obchodních praktikách ukládá důkazní břemeno prodávajícím a v té souvislosti se doplňuje oprávnění dozorovým orgánům pověřeným kontrolou zákazu nekalých obchodních praktik požadovat na prodávajícím prokázání správnosti skutkových tvrzení, která souvisejí

- 80 s obchodní praktikou. Toto šetření je klíčové z hlediska posouzení, zda jednání prodávajícího narušuje nebo je způsobilé narušit ekonomické chování spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, či zda je v rozporu s požadavky náležité profesní péče. Pokud prodávající tuto důkazní tíhu neunese, tj. nepředloží dozorovému orgánu požadované důkazy, nebo pokud dozorový orgán neshledá předložené důkazy za dostatečné, nezbyde, než je považovat za nesprávné. K bodu 21 (§ 8) Zákaz porušování práv duševního vlastnictví již byl ve stávající právní úpravě zakotven, byl však zařazen mezi nekalé obchodní praktiky. Vzhledem k tomu, že implementovaná směrnice o nekalých obchodních praktikách je směrnicí plné harmonizace (a členský stát proto nemůže rozšiřovat její působnost či stanovovat přísnější režim), je v navrhované právní úpravě zákaz porušování práv duševního vlastnictví z rámce nekalých obchodních praktik vyjmut a upraven samostatně. Z nově formulovaného ustanovení je zřejmé, že stanovený zákaz nepředstavuje nekalou obchodní praktiku a nespadá tedy do působnosti směrnice o nekalých obchodních praktikách. Primárním cílem je ochrana jiných zájmů, jako je veřejný pořádek a ochrana práv duševního vlastnictví. Zákaz se vztahuje i na skladování, při němž jsou výrobky porušující práva duševního vlastnictví v převážné většině zjišťovány. K bodům 22 a 24 (§ 10 odst. 7 a § 11a) S ohledem na skutečnost, že nová definice pojmu výrobek je pro účely zákona o ochraně spotřebitele plně dostačující, byl pojem zboží vypuštěn i na těchto místech jako nadbytečný. K bodu 23 (§ 11 odst. 1) Z hlediska praktických zkušeností vyplývajících z kontrolní činnosti České obchodní inspekce na vnitřním trhu dochází k úpravě povinnosti poskytování informací v českém jazyce, a to i na informaci o cenách. K bodu 25 a 26 (§ 12) Dochází k vypuštění odstavců 2 a 3, a to v návaznosti na úpravu nekalých obchodních praktik. V případě, že informace o ceně bude neúplná či nepravdivá, jedná se o klamavou obchodní praktiku. Způsob označení výrobku cenou je upraven v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, tudíž úprava zakotvená v odstavcích 2 a 3 se jeví jako nadbytečná, a to i s ohledem na to, že je dána povinnost informovat spotřebitele o ceně v souladu s cenovými předpisy, na něž je odkazováno v poznámkách pod čarou. Současně dochází k úpravě poznámky pod čarou, kterou je reflektováno na změny v právní úpravě, na kterou je odkazováno.

- 81 K bodu 27 (§ 14) Navrhovaná právní úprava informační povinnosti prodávajících týkající se mimosoudního řešení spotřebitelských sporů navazuje na směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů. Stanovuje způsob, jakým musí prodávající spotřebitele informovat o možnosti alternativního řešení spotřebitelských sporů, které by mohly v budoucnu vzniknout z jím uzavřeného závazku. Prodávající musí informovat též o subjektech, které jsou příslušné řešit spor týkající se dotčeného výrobku nebo služby, přičemž působnost subjektu závisí na předmětu sporu, nikoliv na osobním postavení prodávajícího. Například může dojít k situaci, kdy věřitel nabízí uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy není předem jasné, zda může dojít ke sporu, který bude spadat do působnosti finančního arbitra, neboť se bude jednat o nabízení úvěru, nebo Českého telekomunikačního úřadu, protože dojde ke sporu ohledně komunikace na dálku (např. spor o výši poplatku za zpoplatněnou službu komunikace na dálku spojenou s uzavřením úvěru). Informace o subjektech musejí být poskytnuty na internetu, případně ve všeobecných obchodních podmínkách, pokud na ně spotřebitelská smlouva odkazuje. Pro zajištění splnění informační povinnosti ve všeobecných obchodních podmínkách se stanoví v přechodných ustanoveních lhůta v délce 3 měsíců od účinnosti zákona. Prodávající informují spotřebitele nejen uvedeným obecným způsobem, ale také vždy tehdy, nepodaří-li se konkrétní spor se spotřebitelem vyřešit přímo. K bodu 28 (§ 14a) Tento bod normativní text § 14a nemění, pouze se z důvodu zachování systematiky doplňuje chybějící nadpis. K bodům 29 a 30 (§ 16 odst. 4 a § 19 odst. 1) Za účelem sjednocení terminologie je třeba slovo „zboží“ nahradit slovem „výrobku“. K bodům 31 a 32 (§ 20 odst. 4) Jedná se o legislativně technickou úpravu, kdy poznámka pod čarou č. 34 byla v zákoně dvakrát, přičemž pokaždé odkazovala na jiný právní předpis. Poznámka pod čarou č. 34 v ustanovení § 3a zůstává beze změny, ale mění se číslo poznámky dosud uvedené v ustanovení § 20 odst. 4 na poznámku pod čarou č. 37. K bodu 33 (§ 20c až 20u ) Do textu zákona se vkládají části třetí a čtvrtá, které v návaznosti na směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů nově upravují obecné právo spotřebitele na mimosoudní řešení spotřebitelského sporu, a to způsobem, který bude v porovnání se stávajícími nástroji levnější, méně formální a dostupnější.

- 82 Mimosoudní řešení sporů bude moci být zahájeno na návrh spotřebitele, kterému vznikne spor s podnikatelem ohledně kupní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb (spotřebitelský spor). K části třetí „Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů“ (§ 20c až 20j) V nově vložených ustanoveních § 20c až 20j je v první řadě vymezen obecný subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, kterým je Česká obchodní inspekce, a dále tzv. specializované subjekty, kterými jsou Finanční arbitr, Český telekomunikační úřad a Energetický regulační úřad. Tyto specializované orgány se již v současné době mimosoudním řešením spotřebitelských sporů zabývají, proto je nezbytné jejich činnost uvést do souladu s požadavky evropské legislativy. Z tohoto ustanovení také jasně vyplývá, jakými postupy se mimosoudní řešení sporů řídí: u výše jmenovaných specializovaných orgánů jsou postupy zakotveny v příslušných zvláštních zákonech, resp. správním řádu. Česká obchodní inspekce jako orgán obecný postupuje podle části čtvrté navrženého zákona s tím, že ve svém vnitřním předpise (řádu) stanoví podrobnější pravidla postupu při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů. Dále je zde vymezena působnost Ministerstva průmyslu a obchodu jako příslušného orgánu, který bude vykonávat funkci kontaktního místa vůči Evropské komisi. Nově jsou stanoveny informační povinnosti orgánů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, které musí být zveřejněny na internetu, zpracovávány do výročních zpráv a pravidelně poskytovány příslušnému orgánu (tj. Ministerstvu průmyslu a obchodu). Proces mimosoudního řešení spotřebitelských sporů lze rovněž využít k řešení přeshraničních sporů. V takových případech pomáhá spotřebitelům v přístupu k příslušnému orgánu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Evropské spotřebitelské centrum ČR, zejména zprostředkováním kontaktních údajů na příslušné orgány mimosoudního řešení sporů, jejich adresy, apod. Nemělo by se však jednat o zasahování do kompetencí příslušných orgánů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů však nelze využít pro několik oblastí, které jsou z působnosti navržené právní úpravy vyloučeny: jedná se o poskytování zdravotních služeb, služeb obecného zájmu nehospodářské povahy a veřejné poskytovatele vyššího a dalšího vzdělávání. V souladu se směrnicí se tedy vylučují služby, které nejsou poskytovány za hospodářské protiplnění (nehospodářské služby obecného zájmu jsou poskytované bezúplatně státem nebo jeho jménem, a to bez ohledu na právní formu poskytování těchto služeb). Jedná se současně o vysoce specializované oblasti, v nichž by mělo být řešení případných sporů ponecháno na soudech.

- 83 K části čtvrté „Postup České obchodní inspekce při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů“ K § 20k a § 20l Aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporu u České obchodní inspekce je spotřebitel. Základním předpokladem přístupu k tomuto způsobu řešení spotřebitelského sporu je však mimo jiné skutečnost, že se spotřebitel nejdříve pokusil spor řešit přímo s obchodníkem (např. podal reklamaci, která byla zamítnuta, uplatnil právo na odstoupení od smlouvy apod.). Tato podmínka by měla zabránit situacím, kdy se spotřebitel bude automaticky obracet na Českou obchodní inspekci s návrhem na řešení sporu, aniž by předtím využil jiných, právními předpisy předpokládaných, možností řešení své situace. S ohledem na charakter zvoleného způsobu řešení sporů formou konciliace, kdy hlavním cílem je přivést strany sporu ke společnému stolu za účelem dosažení dohody mezi nimi, je kladen důraz na odstranění co největšího množství formálních překážek a požadavků, které jsou typické pro běžný procesní postup správních orgánů a aplikaci správního řádu. Zákon tedy upravuje základ procesu samostatně, méně formalizovaně, mimo režim správního řádu. Stanoví např. povinné náležitosti návrhu na zahájení spotřebitelských sporů (jako např. identifikační údaje, mezi něž patří též adresa dotčené osoby, vylíčení rozhodných skutečností, označení, čeho se navrhovatel domáhá) a též okolnosti, za nichž je návrh nepřípustný. Spotřebitelé tedy budou moci svůj návrh podat nejen písemně nebo ústně do protokolu, ale též prostřednictvím on-line formuláře, uvedeného na internetových stránkách České obchodní inspekce. V případě podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporu České obchodní inspekci neběží po dobu tohoto řízení promlčecí a lhůta. Tato skutečnost je řešena odkazem na § 647 občanského zákoníku. Příslušné „podání“ spotřebitele bude považováno za návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu ve smyslu navrhované právní úpravy teprve v okamžiku, kdy bude obsahovat veškeré předepsané náležitosti. Česká obchodní inspekce ve svém vnitřním předpisu upraví procesní postup při obdržení neúplného návrhu tak, aby byly naplněny příslušné zásady uvedené v ustanovení § 4 odst. 1 a § 6 odst. 2 správního řádu a spotřebiteli bylo umožněno dále pokračovat v řešení sporu. K § 20m Systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů by měl zajistit snadný přístup spotřebitelů k řešení sporu s obchodníkem. To však na druhé straně předpokládá aktivní přístup spotřebitelů k uplatňování svých nároků. Pro podání návrhu je tak stanovena jednoletá prekluzivní lhůta, která začíná běžet od okamžiku, kdy spotřebitel poprvé uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u obchodníka. Počátek běhu lhůty byl stanoven tak, aby bylo možno jej snadno prokázat, čímž dochází k posílení právní jistoty (např. lze prokázat zahájení reklamačního řízení podle § 19 odst. 3 tohoto zákona, v případě sporu o odstoupení např. odeslání spotřebitelova prohlášení, že odstupuje od smlouvy, poštou, apod.).

- 84 K § 20n a § 20o Zákon, s využitím možností zakotvených ve směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů, stanoví situace, za nichž bude možné návrh spotřebitele na zahájení řízení odmítnout. Jedná se například o situaci, kdy spotřebitel před podáním návrhu obchodníka nekontaktoval za účelem vyřešení sporu přímo nebo totožný spor byl či je veden před soudem či v rámci rozhodčího řízení nebo mimosoudního řešení spotřebitelského sporu u jiného subjektu. Česká obchodní inspekce zamítne pro nepřípustnost i návrh zjevně bezdůvodný. Za takový návrh lze například považovat též návrh opakovaný či šikanózní (návrhy podávané s cílem omezit či jinak ztížit fungování dotčeného subjektu, např. zcela neopodstatněnými návrhy, nebo s cílem „vyřídit si osobní účty“ s prodávajícím, případně s Českou obchodní inspekcí). Zákon dále stanoví okamžik, kdy je mimosoudní řešení sporu zahájeno a informační povinnost České obchodní inspekce vůči stranám sporu. K § 20 p Prodávajícím je tímto ustanovením stanovena povinnost vyjádřit se ve lhůtě 15 dnů ke skutečnostem uvedeným v návrhu a dále v průběhu mimosoudního řešení sporu úzce spolupracovat s Českou obchodní inspekcí. Aby nedocházelo k nepřiměřené zátěži prodávajících, navrhuje se, aby případné odůvodněné odmítnutí osobní účasti prodávajícího v řízení nebylo považováno za neposkytnutí součinnosti, pokud je jinak aktivní (např. komunikuje prostřednictvím elektronické pošty). Součinností ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí povaze věci přiměřeně aktivní účast prodávajícího v mimosoudním řešení sporu. Za součinnost se tak považuje např. vyjadřování se k novým skutečnostem a novým návrhům. Na druhou stranu se nepředpokládá povinnost prodávajících opětovně se vyjadřovat ve věci, pokud spotřebitel neuvádí žádné nové skutečnosti nebo návrhy. V takovém případě by Česká obchodní inspekce neměla prodávajícího k opětovnému vyjádření ani vyzývat. Odůvodněné odmítnutí strany sporu se fyzicky účastnit mimosoudního řešení sporu by též nemělo být považováno za neposkytnutí součinnosti. K § 20q a § 20r Zákon stanoví v souladu se směrnicí pro ukončení sporu lhůtu 90 dnů od jeho zahájení. U zvlášť složitých sporů může být tato lhůta prodloužena. Záměrně není stanovena lhůta, o níž lze postup prodloužit, neboť se bude lišit případ od případu v návaznosti na složitost předmětu řízení. Dále jsou stanoveny způsoby ukončení řešení spotřebitelského sporu. Stranám sporu je dána možnost ukončit řešení především soukromoprávní dohodou, jednostranným prohlášením spotřebitele o ukončení své účasti v řízení, smrtí jednoho z účastníků nebo zánikem bez právního nástupce, jakož i marným uplynutím lhůty (tj. v principu po 90 dnech, není-li dohoda uzavřena a spotřebitel neukončil řízení svým prohlášením). Obchodník i spotřebitel po celou dobu tohoto procesu mohou vznášet své návrhy na uzavření dohody. Toto oprávnění mají pouze sporné strany, Česká obchodní inspekce plní funkci konciliátora. Uzavřená dohoda musí být vyhotovena písemně.

- 85 -

Uzavřená dohoda je soukromoprávní dohodou, k jejímuž plnění se strany tímto zavazují. Pokud by ji některá ze stran neplnila, může se druhá strana obrátit na soud s žádostí o přikázání plnění. Předpokládá se, že v takovém případě by soud již nezkoumal skutkový stav a pouze by rozhodl o povinnosti plnit; tento rozsudek by byl vykonatelný. K § 20s Vzhledem ke skutečnosti, že způsob mimosoudního řešení sporů stanovený tímto zákonem je velmi podobný mediačnímu řízení, tedy je méně náročný na formální požadavky, typické např. pro správní řízení, byla zvolena též jednodušší úprava doručování shodná s úpravou obsaženou v zákonu č. 202/2012 Sb., zákon o mediaci, ve znění pozdějších předpisů. K § 20t Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů stanoví požadavek, aby mimosoudní řešení sporů bylo pro spotřebitele bezplatné, případně je možné účtovat pouze nízký poplatek. V souladu s tímto požadavkem je tedy stanoveno, že mimosoudní řešení sporů před obecným subjektem se nezpoplatňuje, přičemž náklady spojené s tímto řešením si strany nesou samy. K § 20u Je stanovena možnost České obchodní inspekce přijmout podrobnější pravidla pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Tato pravidla musí být v souladu s touto částí zákona. K § 20v Toto ustanovení vyjasňuje, že proces konciliace se použije při mimosoudním řešení spotřebitelského sporu u České obchodní inspekce. K bodům 34 až 47 (§ 23) Změny uvedené v tomto ustanovení souvisejí s právní úpravou nekalých obchodních praktik a úpravou zákazu porušování práv duševního vlastnictví, jenž byl vymezen v samostatném ustanovení. V rámci vymezení dozorových pravomocí byly upraveny odkazy na změny provedené v textu zákona. Dále byl doplněn nový odstavec 17, který obsahuje úpravu dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem v případě výkonu profesí upravených zvláštními právními předpisy, nepodléhající režimu živnostenského zákona (např. advokáti, lékaři, exekutoři, daňoví poradci a další). U těchto profesí jsou sektorovými předpisy stanoveny specifické sankční režimy. Profese, u nichž je vyžadováno povinné členství v profesní komoře, jsou z tohoto důvodu z obecné úpravy stanovené v § 23a zákona o ochraně spotřebitele vyjmuty a postih porušení zákonem stanovených povinností se řídí zvláštními předpisy.

- 86 V souladu s provedenými změnami byly upraveny (či vypuštěny) i příslušné poznámky pod čarou č. 21, 23, 24 a 27. K bodu 48 (§ 23a odst. 1 a § 23a odst. 5) Jedná se o legislativně technické změny provedené v § 23. K bodu 49 (§ 24 odst. 7 písm. d)) V návaznosti na povinnost stanovenou v § 8 je nutné zakotvit příslušnou skutkovou podstatu správního deliktu spočívajícího v porušení této povinnosti. K bodu 50 (§ 24 odst. 7 písm. m)) V souvislosti s uložením nové informační povinnosti prodávajících stanovené v § 14, jakož i v čl. 14 nařízení č. 524/2013 o on-line řešení spotřebitelských sporů je nutné zakotvit i příslušnou skutkovou podstatu správního deliktu. K bodu 51 (§ 24 odst. 7 písm. z)) V návaznosti na nově uloženou povinnost prodávajících vyjádřit se k návrhu spotřebitele a poskytnout součinnost při mimosoudním řešení sporů zakotvenou v ustanovení § 20p, je zakotvena i příslušná skutková podstata správního deliktu. K bodu 52 (§ 24 odstavec 8) S ohledem na nově vloženou skutkovou podstatu dochází k včlenění nového odstavce, jehož obsahem je skutková podstata stávajícího písmene z). Z tohoto důvodu dochází i k posunu stávajících odstavců 8 až 13. K bodům 53 až 57 (§ 24 odst. 13) V návaznosti na vložení nových skutkových podstat správních deliktů, které reflektují změny navrhované v zákoně o ochraně spotřebitele, bylo nutno přiřadit k těmto správním deliktům odpovídající sankce a uvedené změny promítnout do stávajícího znění tohoto ustanovení. Při stanovení výše pokuty, a to i pokud jde o povinnost prodávajícího poskytovat vyjádření a součinnost v průběhu mimosoudního řešení spotřebitelského, postupuje ČOI přiměřeně a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, v uvedeném případě k hodnotě sporu a důvodům či závažnosti neposkytnutí součinnosti. K bodu 58 (§ 24b) K lepší přehlednosti předkládané právní úpravy dochází k doplnění nadpisu předmětného ustanovení.

- 87 K bodům 59 až 73 (Přílohy č. 1 a 2) Navrhované změny souvisejí s vytýkanou nedostatečnou transpozicí směrnice o nekalých obchodních praktikách. Dále byl v zájmu sjednocení terminologie nahrazen pojem „podnikatel“ pojmem „prodávající“, jehož definice je zakotvena v § 2. K části druhé Změna zákona o České obchodní inspekci K bodu 1 (§ 1 odst. 5) V tomto ustanovení se zakládá působnost České obchodní inspekce v oblasti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. K bodům 2 až 4, 7, 9 až 12, 18, 20 a 22 (§ 2 odst. 1, § 2 odst. 2 písm. a) a b), § 3 písm. e), § 7 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 2, § 7b odst. 1, § 7b odst. 2 až 11 a odst. 13, § 9 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 5 a § 15) V návaznosti na úpravu pojmů provedenou v zákoně o ochraně spotřebitele (v § 2 odst. 1) je třeba uvést do souladu s touto úpravou též zákon o České obchodní inspekci. S ohledem na skutečnost, že nová definice pojmu výrobek je plně dostačující, byl pojem zboží vypuštěn jako nadbytečný, případně nahrazen pojmem výrobek. K bodům 5, 6, 13 až 17, 19 a 23 V souvislosti s prováděnou novelizací zákona o České obchodní inspekci se navrhuje aktualizovat poznámky pod čarou č. 1d, 1h, 3f, 3h, 3i, 3j, 3k, 4 a č. 6. K bodu 8 (§ 4a) Dle ustanovení § 8 písm. d) kontrolního řádu je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy. Problémem však stále zůstává oprávněnost pořizování skrytého nahrávání a jeho použití jako důkazního prostředku ve správním řízení. Je skutečností, že taková úprava není ani v zákoně o kontrole ani ve správním řádu výslovně zakotvena a správní soudy se k této otázce dosud, dle dostupných informací, autoritativně nevyjadřovaly. Základní filosofií navrhovaného ustanovení je poskytnout oprávnění potřebná k výkonu kontrolní činnosti a vytvořit alespoň základní podmínky nezbytné ke splnění účelu kontroly, např. při předváděcích akcích a zdokumentování nekalých obchodních praktik. Oprávnění inspektora České obchodní inspekce k pořízení skrytého záznamu sice představuje určitý zásah do práv dotčených osob, avšak k jeho využití bude docházet s cílem účinně čelit společensky značně škodlivým a zároveň rozšířeným jevům, čili pro zakotvení daného oprávnění zde existuje legitimní důvod. S ohledem na uvedené se jeví navrhované ustanovení jako žádoucí a přiměřené.

- 88 K bodu 11 (§ 7b) Návrh v tomto bodě upravuje oprávnění k zajištění výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, a to nově nejen v případě prokázané nabídky, prodeje nebo skladování těchto výrobků, ale i v případě důvodného podezření na tuto činnost, V návrhu nejde o rozšíření pravomoci, ale o uznání, resp. adekvátní slovní vyjádření již nyní existujícího stavu (v úvodní fázi kontroly není nic „prokázáno“). K bodu 20 (§ 13 odst. 5) V návaznosti na úpravu pojmů provedenou v zákoně o ochraně spotřebitele (v § 2 odst. 1) je třeba uvést do souladu s touto úpravou též zákon o České obchodní inspekci. Z tohoto důvodu byl pojem „zboží“ nahrazen pojmem „výrobek“. Stávající úprava v současné době nestanoví celním orgánům povinnost předat České obchodní inspekci vzorky výrobků pro účely vypracování závazného stanoviska. V tomto smyslu navrhujeme doplnit stávající text o tuto povinnost. K bodu 21 (§ 13a) Za účelem zajištění výkonu kontroly se doplňuje nové ustanovení § 13a, které reaguje na vznik tzv. základních registrů a jehož účelem je zejména snížit administrativní zátěž jak České obchodní inspekce, tak samotných účastníků řízení, a odpovídá standardním procesním úpravám jiných orgánů v České republice. K bodu 23 (§ 17, § 18 a § 19) Jedná se v současnosti o nadbytečné ustanovení, které je v zájmu přehlednosti právního předpisu vhodné vypustit. K části třetí Změna zákona o finančním arbitrovi K bodu 1 (§ 1) V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21.5.2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) se působnost finančního arbitra zužuje pouze na spory, ve kterých je aktivně legitimován k podání návrhu výhradně spotřebitel a pasivně legitimován výhradně podnikatel. V tomto smyslu byla provedena legislativě technická úprava tak, aby znění zákona lépe odpovídalo této koncepci a došlo k zpřehlednění dotčených ustanovení. Uvedená úprava mimo jiné zajistí, aby byl zcela jasný rozsah působnosti finančního arbitra a vymezení pasivně legitimovaných osob v řízení před finančním arbitrem. Účelem uvedené úpravy je tedy i zajištění právní jistoty jak finančního arbitra, tak účastníků řízení před finančním arbitrem.

- 89 Působnost finančního arbitra byla rozšířena o spory mezi spotřebitelem a podnikatelem týkající se úvěrů, půjček, hypoték či podobných finančních služeb, které nespadají pod pojem „spotřebitelský úvěr“ dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by nedošlo k této novelizaci, přetrvávala by v této oblasti neodůvodněná nejednotnost mimosoudního řešení sporů. Byla zakotvena působnost arbitra ve sporech týkajících se nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření, a to vzhledem k tomu, že stavební spoření nelze podřadit pod pojem „platební služby“ dle písm. a), a je zcela na místě, aby se, vzhledem k povaze problematiky, případnými spory zabýval specializovaný orgán, kterým finanční arbitr je, nad to se touto úpravou dosáhne daleko vyšší koherence působnosti finančního arbitra. Dále byla rozšířena působnost finančního arbitra o spory mezi spotřebitelem a obchodníkem s cennými papíry, vázaným zástupcem, obhospodařovatelem investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo investičním zprostředkovatelem při poskytování investičních služeb nebo při výkonu činností dle § 11 odst. 1, písm. c) až f) zákona o investičních společnostech a investičních fondech, u nichž je opět zcela na místě, aby tuto problematiku pokrýval finanční arbitr jako orgán mimosoudního řešení sporů na finančním trhu. Tato změna zapracovává požadavek čl. 75 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (přepracované znění). K bodu 2 až 7 (§ 3) Změna uvádí ustanovení do souladu se změnami dle bodu 1 novely. Vzhledem k tomu, že v § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, se nachází plně dostačující definice pojmu „spotřebitel“, která odpovídá lépe potřebám zákona, není zde důvod k samostatné úpravě, a proto se tato definice vypouští. Pro účely zákona je do odst. 3 doplněna definice pojmu „trvalý nosič dat. K bodu 8 a 9 (§ 4) Finanční arbitr je osobou, která rozhoduje o právech a povinnostech účastníků sporu, resp. řízení před arbitrem. Tato osoba by proto měla splňovat takové požadavky, jejichž splnění bude zaručovat řádný výkon funkce finančního arbitra. Takovými předpoklady jsou samozřejmě plná způsobilost k právním úkonům a dobrá pověst, ale také vzdělání v oblasti práva, praxe v oboru (zde tedy v oblasti finančního trhu nebo ochrany zájmů spotřebitelů na finančním trhu) a dostatečné zkušenosti, jež budou zárukou řádného výkonu funkce. Obdobně je třeba přistupovat i k osobě zástupce finančního arbitra. Původní požadavek na dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti nepředstavoval takovou záruku a bylo třeba ho blíže specifikovat, alespoň výše uvedeným způsobem. K bodu 10 (§ 8) Jedná se o legislativně technickou úpravu textu, neboť dle dosavadního znění byla stavena lhůta pouze u promlčení a nikoliv u prekluze, což mohlo značně narušit právo na ochranu práva před soudem, pokud by během řízení před arbitrem došlo k prekluzi předmětného nároku.

- 90 -

K bodům 11 až 13 (§ 9) Jedná se o legislativně technickou úpravu textu ustanovení týkající se uplatnění zásad věci zahájené a věci rozhodnuté v řízení před finančním arbitrem. K bodu 14 (§ 10) Dochází k vypuštění ustanovení, neboť dle změny v bodu 6 novely může být nadále navrhovatelem pouze spotřebitel, tedy dotčené ustanovení by se stalo obsoletním. K bodu 15 (§ 12) Za účelem zajištění řádného průběhu řízení před finančním arbitrem je rozšířena pravomoc finančního arbitra obracet se v průběhu řízení nejenom na vlastní účastníky řízení, ale i na další fyzické a právnické osoby, jejichž vysvětlení by mohlo mít význam pro průběh nebo výsledek řízení. Původní možnost finančního arbitra obracet se pouze na další instituce (pojem instituce je v zákoně o finančním arbitrovi definován a zahrnuje pouze subjekty, které jsou pasivně legitimovány pro řízení před arbitrem) byla nedostatečná. K bodu 16 (§ 12a) Do zákona o finančním arbitrovi se doplňuje § 12a, který reaguje na vznik tzv. základních registrů a jehož účelem je zejména snížit administrativní zátěž jak finančního arbitra, tak samotných účastníků řízení, a odpovídá standardním procesním úpravám jiných orgánů v České republice. K bodu 17 a 18 (§ 14) Změna § 14 využívá možnosti diskrece v čl. 5 odst. 4. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů), aby bylo zabráněno zahlcení finančního arbitra spory, k jejichž řešení nedisponuje dostatečnými finančnímu či personálními kapacitami, u nichž by zanikala základní výhoda sporů řešených finančním arbitrem, tedy že tyto spory jsou řešeny rychle a efektivně. K bodu 19 (§ 15) Změna § 15 zapracovává požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) obsažené v čl. 8 písm. e). K bodu 20 a 21 (§ 16) Zákon rozšiřuje zvláštní právní úpravu podání námitek nejenom na rozhodnutí ve věci samé (nález), ale i na usnesení. Současně dochází k rozšíření možných způsobů ukončení řízení o usnesení, kdy je nově možné původní usnesení i zcela zrušit.

- 91 -

K bodu 22 a 23 (§ 20) Spolupráce finančního arbitra s obdobnými orgány v jiných státech by se měla vztahovat i na jiné než členské státy Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. V tomto smyslu dochází k úpravě textu ustanovení s tím, že hlavní důraz je i nadále kladen na spolupráci s obdobnými orgány ve státech tvořících Evropský hospodářský prostor. Pro případ přeshraničního sporu v rámci Evropské unie je finanční arbitr povinen poskytnout základní informace o orgánech mimosoudního řešení sporů, které jsou k řešení daného sporu příslušné. Tato povinnost finančního arbitra zapracovává ustanovení čl. 14 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21.5.2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES. K bodu 24 až 26 (§ 21) Dochází k rozšíření a upřesnění informační povinnosti finančního arbitra, ať již se jedná o obsah výroční zprávy, či internetových stránek finančního arbitra, a je zakotvena povinnost finančního arbitra vhodným způsobem informovat strany o tom, zda mají právo na právní pomoc, a zda je nutné zastoupení advokátem během řízení. Tato úprava plně zapracovává ustanovení čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES K bodu 27 (§ 23) Vzhledem k charakteru povinností v § 12 jako procesních (jak je zjevné z formulace „ztěžuje postup v řízení tím, že…“) došlo k úpravě uvedeného ustanovení v tom smyslu, že neposkytnutí informací či údajů podle § 12 je kvalifikováno jako procesní delikt a lze za něj uložit pořádkovou pokutu. Jedná se o speciální úpravu vůči § 62 správního řádu, zcela ve smyslu § 1 odst. 2 správního řádu. Je nezbytné, aby arbitr disponoval k zajištění hladkého průběhu řízení účinnými prostředky, které v případě nespolupracování či dokonce odporu instituce umožní, aby řízení efektivně naplnilo svůj účel. Nastavená výše sankcí a možnost jejich uložení opakovaně plně odpovídá subjektům a kauzám, vůči kterým primárně směřují, tedy subjektům na finančním trhu, které jsou na základě poznatků z praxe standardně podřízeny značným sankcím takovým způsobem, aby plnily svoji primární funkci individuální a generální prevence. Namátkově se dané částky mohou pohybovat od statisíců v případě stavebního spoření, po miliony či desítky milionů v případě investic. Instituce ve smyslu zákona o finančním arbitrovi jsou natolik finančně silné, že nižší sankce by mohly značně snížit pravděpodobnost, že se spotřebitel domůže svých zákonných práv. Objem informací je nezřídka ve značné nerovnováze u jednotlivých stran sporu, přičemž většinu dat má k dispozici instituce, a český právní řád kromě řízení před arbitrem poskytuje velmi málo účinných nástrojů, kterak se domoci těchto informací a důkazů, které podkládají zákonný nárok. Jakékoliv snížení předmětných sankcí by znamenalo nepřijatelný zásah do práv spotřebitelů, a v krajním případě by mohlo pro spotřebitele představovat nemožnost domoci se svých oprávněných zájmů, neboť by byl zásadně omezen přístup k údajům, k nimž má z povahy věci přístup pouze instituce.

- 92 K bodu 28 (§ 24) Od počátku účinnosti zákona o finančním arbitrovi byl jasný jeho vztah jako předpisu speciálního vůči správnímu řádu jako předpisu obecnému; v tomto směru se předmětnou novelizací nic nemění. Slovo „přiměřeně“ nemělo žádný legislativní význam, pro adresáty předpisu mohlo být zbytečně matoucí, nikterak předmětný vztah předpisů nemodulovalo, a proto bylo z uvedených důvodů z předmětného ustanovení vypuštěno pro svou nadbytečnost. K části čtvrté Změna zákona o elektronických komunikacích K bodu 1 (§ 63 odst. 1) Cílem navrhované změny je zahrnutí povinnosti podnikatele informovat o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy, jak požaduje čl. 13 směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů. Přestože podle dosavadní právní úpravy podnikatelé již dílčí povinnost informovat o způsobu řešení sporů se svými zákazníky mají, v zájmu řádného informování je třeba, aby takové informace byly komplexního charakteru a neomezovaly se pouze na případy v režimu mimo soudní či správní řízení. Vazba na procesní režim projednávání se jeví jako nevyhovující a překonaná. K bodu 2 (§ 110 odst. 1) Navrhovanou změnou se součástí výroční zprávy o činnosti Českého telekomunikačního úřadu stává i výroční zpráva o mimosoudním řešení sporů podle jiného právního předpisu. Je vhodné, aby informace o činnosti Českého telekomunikačního úřadu byly koncentrovány do jedné komplexní zprávy, a to i z důvodu, že tato výroční zpráva je předkládána Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu a vládě České republiky. K bodu 3 a 4 (§ 129 odst. 1) Doplňuje se speciální lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporu zahájeném podle § 129 zákona o elektronických komunikacích na návrh účastníka, popřípadě uživatele, který je spotřebitelem. Délka této lhůty odpovídá požadavku čl. 8 písm. e) směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů. Délka lhůty současně respektuje věcnou i právní náročnost některých z těchto sporů a eliminuje tak nadbytečné administrativní zatížení Českého telekomunikačního úřadu (prodlužování lhůt pro vydání rozhodnutí apod.) v případě takových komplikovaných sporů, kdy nelze rozhodnout ve lhůtě stanovené správním řádem. Současně je však třeba zachovat dosavadní zvláštní lhůtu (speciálně stanovená vůči obecným podmínkám správního řádu) pro vydání rozhodnutí v případech ostatních sporů podle ustanovení § 129 zákona o elektronických komunikacích, tedy v případech, kdy navrhovatelem není spotřebitel. Tato lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců, a opírá se o požadavky na zajištění rozhodovací činnosti dle evropského regulačního rámce pro oblast elektronických komunikací. Tato lhůta, tedy s výjimkou výše uvedené transpozice čl. 8 písm. e) směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů, zajišťuje jednotné podmínky a sjednocuje (procesních) postupy při

- 93 rozhodování soukromoprávních sporů vedených ve správním řízení před Českým telekomunikačním úřadem. K bodu 5 (§ 129 odst. 2) Text ustanovení se upřesňuje tak, aby bylo jednoznačné, že se vztahuje toliko na návrhy na rozhodnutí sporu podle odstavce 1 podávané podnikateli, nikoli na návrhy na rozhodnutí sporu podle odstavce 1 podávané účastníky, resp. uživateli (spotřebiteli). K bodu 6 a 7 (§ 129 odst. 3 a 129 odst. 4) Jedná se o legislativně technickou úpravu. V důsledku dřívější novely zákona o elektronických komunikacích (zákon č. 153/2010 Sb.) došlo k chybnému zařazení (vlivem vložení nového odstavce 2) úpravy podmínky přiznání nákladů řízení do tohoto odstavce, ačkoli tato patří do právní úpravy obsažené v odstavci 4, tj. úpravy nákladů řízení. Navrhuje se tedy přesunout poslední větu odstavce 3 do odstavce 4 tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, že se tato vztahuje na všechna řízení vedená podle ustanovení § 129 zákona o elektronických komunikacích. K bodu 8 (§ 129 odst. 7) Ustanovení stanovuje působnost Českého telekomunikačního úřadu jako specializovaného subjektu mimosoudního řešení sporů ve smyslu zákona upravujícího mimosoudní řešení spotřebitelských sporů v řízeních podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích zahajovaných na návrh účastníka, popřípadě uživatele, který je spotřebitelem. Zároveň se stanovuje informační povinnost Českého telekomunikačního úřadu tak, aby byl naplněn čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů. K části páté Změna zákona o poštovních službách K bodu 1 (§ 6 odst. 2) Cílem navrhované změny je zahrnutí povinnosti podnikatele (provozovatele poštovních služeb) informovat o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy, jak požaduje čl. 13 směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů. K bodu 2 (§ 6a odst. 2) Doplňuje se lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporu o námitce. Délka této lhůty odpovídá požadavku čl. 8 písm. e) směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů (viz výše k § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích). Délka lhůty současně respektuje věcnou i právní náročnost některých z těchto sporů a eliminuje tak nadbytečné administrativní zatížení Českého telekomunikačního úřadu (prodlužování lhůt pro vydání rozhodnutí apod.) v případě takových komplikovaných sporů, kdy nelze rozhodnout ve lhůtě stanovené správním řádem.

- 94 K bodu 3 (§ 6a odst. 4) Ustanovení stanovuje působnost Českého telekomunikačního úřadu jako specializovaného subjektu mimosoudního řešení sporů ve smyslu zákona upravujícího mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (zahajovaných odesílatelem nebo adresátem) v řízeních podle zákona o poštovních službách. Zároveň se stanovuje informační povinnost Českého telekomunikačního úřadu tak, aby byl naplněn čl. 9 odst. 1 písm. b) směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů. K bodu 4 a 5 (§ 37a odst. 2) Doplňuje se příslušná skutková podstata správního deliktu za neuvedení informací podle § 6 odst. 2, tak aby mohlo být porušení této povinnosti sankcionováno, a dochází k legislativně technické úpravě v písm. o). K bodu 6 (§ 37a odst. 4) Doplňuje se sankce za spáchání správního deliktu podle bodu 4. K části šesté Změna zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky K bodu 1 (§ 12 odst. 1) V návaznosti na založení pravomoci komory v zákoně o ochraně spotřebitele se v návrhu odstavce 1 se zpřesňuje pravomoc komory při rozhodování o porušení povinnosti. Navrhuje se doplnění, na jehož základě je komora oprávněna rozhodovat, jestliže to jiný zákon stanoví. Navrhovaná úprava odstraňuje taxativnost ustanovení, neboť pravomoci komory byly doposud založeny pouze ve vztahu k výslovně uvedeným předpisům. Smyslem uvedené změny je odstranit nulitu ustanovení jiných právních předpisů v případě, kdy tyto právní předpisy založí pravomoc komory, avšak nedojde k odpovídající novele tohoto zákona. K bodu 2 (§ 13 odst. 1) Za účelem posílení právní jistoty se dále navrhuje zpřesnit způsob rozhodování v řízení o sankcích v tom smyslu, že se přímo v zákoně stanoví, že o uložení sankce rozhoduje disciplinární senát. Navrhovaným svěřením pravomoci disciplinárním senátům vytvářeným disciplinární komisí komory bude v rámci zákona zajištěno pružnější rozhodování, neboť dojde k rozdělení agendy řízení o sankcích mezi jednotlivé senáty disciplinární komise. Počet členů a způsob ustanovení disciplinárních senátů je stanoven disciplinárním řádem. K bodu 3 (§ 13 odst. 1) V návaznosti na rozšíření pravomocí komory v ustanovení § 12, které nově zakládá povinnost komory rozhodovat o disciplinárním opatření tehdy, jestliže daňový poradce poruší povinnost při poskytování daňového poradenství založenou jiným zákonem, lze důvodně očekávat zvýšení administrativní zátěže dozorčí komise a navýšení počtu řízení o sankcích. Na základě této skutečnosti se navrhuje prodloužit lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení o sankcích.

- 95 -

K části sedmé (účinnost zákona) S ohledem na formálním upozornění Komise ze dne 23. 1. 2014 (2013/2204) je nezbytné, aby právní úprava reagující na výtky obsažené v uvedeném formálním upozornění nabyla účinnosti co nejdříve. Vzhledem k tomu, že změny v úpravě nekalých obchodních praktik nejsou zásadní povahy, jeví se jako žádoucí stanovit jejich účinnost na den vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Rovněž evropskou právní úpravu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je třeba promítnout do vnitrostátního práva co nejdříve. Směrnice 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) stanoví, aby členské státy zajistily na jejich území fungování systému pro mimosoudní řešení sporů, který by splňoval stanovené podmínky, a to nejpozději do 9. července 2015. Avšak s ohledem na skutečnost, že se jedná o novou problematiku, která vyžaduje určitou adaptaci jak spotřebitelů a podnikatelů, tak dotčených subjektů mimosoudního řešení sporů, navrhuje se účinnost dotčených ustanovení návrhu zákona k prvnímu dni druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení.

V Praze dne 16. března 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r. předseda vlády

Ing. Jan Mládek, CSc., v. r. ministr průmyslu a obchodu

1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ČÁST PRVNÍ

Recommend Documents